Gítánanda jóga

Gítánanda jóga
Gítánanda jóga
Termín Gítánanda jóga je pomìrnì mladý a zaèali jsme ho my, žáci sv. Gítánandy, používat teprve pøed pár lety ve snaze
uchovat èistotu této cesty a zøetelnì oznaèit tento systém jógy a spojit jej se jménem tohoto mistra.
Sám svámí Gítánanda o své škole jógy hovoøil jako o „rishiculture yoga“, tedy o józe kultury starých
mudrcù. Tímto oznaèením se jasnì vymezoval do proudu tradièních jógových škol, které ctí posloupnost mistrù,
zaèínajících až mezi bájnými sedmi mudrci (sapta rši). Jóga svámího Gítánandy je tedy klasickou jógovou
školou, která si je vìdoma celistvosti systému jógy a ve svém podání ji vždy respektuje.
Kdybychom chtìli Gítánanda jógu zaøadit do nìkteré z klasických jógových cest, pak by na místì bylo oznaèení
aštángajóga, tedy jóga o osmi èástech. Pojïme si tedy projít tìchto osm èástí jógy a ukázat si jejich místo v
systému sv. Gítánandy. Tím si nejlépe udìláme obrázek o této škole jógy.
JAMA (odmítnutí všeho špatného) pøedstavuje první èást osmidílné stezky jógy a podle Jóga sútry
obsahuje následující zásady:
Ahimsá: nenásilí, a to nejen v jednání, ale i ve slovech a myšlenkách. Všechny tyto úrovnì by mìly být v
souladu. Nenásilí zamìøené k sobì (korektní zpùsob života) i do svého okolí (napø. ekologie).
Satja: pravdivost, soulad s pravdou v celém svém životì (tedy nejen ve slovech), žití v pravdì, v souladu se svým svìdomím.
Pravdivé (reálné) nahlížení na sebe sama, na ostatní, na celý svìt.
Astéja: nekradení, nepøisvojování si toho, co mi nepatøí. To by mìlo platit nejen v hmotné úrovni, ale i v ostatních úrovních
(zásluhy, èas, svoboda, právo rozhodovat se, volit si atd.) Opìt je tuto zásadu tøeba dovádìt až do mentální oblasti,
napø. nezávidìt.
Brahmaèarja: umírnìnost, rozlišování mezi podstatným a nepodstatným, žití životem, který neporušuje soulad
mezi nitrem a vnìjším svìtem; životem, který umožòuje být ponoøen do studia posvátného božství, do realizace své
duchovní cesty.
Aparigraha: neulpívání, nechamtivost, schopnost zùstat svobodný vzhledem ke kompromisùm, volit cestu odpoutanosti
(váiragja).
NIJAMA (kultivace všeho dobrého) pøedstavuje druhou èást osmidílné stezky a podle Pataòdžaliho obsahuje
následující zásady:
Sauèa: vnitøní i vnìjší èistota. Nejen èistota tìla, ale též èistota myšlení, slov a jednání. Jejich vzájemný
soulad, soulad se svým svìdomím. Patøí sem i korektní strava.
Santóša: spokojenost, vdìènost za to, co je nám dáno, klid, mír, pozitivní myšlení, ochota vidìt sám sebe
na svém místì, pøijmout svùj životní úkol a pracovat na nìm.
Tapas: kázeò, disciplína, vùle, podpora neulpívání. To vše na základì vnitøního rozhodnutí, na základì
rozlišování mezi tím, co je podstatné a co není. Vìdomí si svého místa ve vcyšším øádu.
Svádhjája: studium a poznání sebe sama a témat, která napomáhají duchovnímu rùstu osobnosti.
Pranidhána (pøíp. Íšvara èi átman pranidhána): oddanost a respekt, má se na mysli božskému principu (a• už
vyjádøenému jako Pán – Íšvara, nebo jako vlastní božská podstata – átman).
Obì dvì tyto èásti jógy, stojící na samém poèátku jógové duchovní cesty, bychom mohli shrnout (a èasto se tak dìje) pod
oznaèení morálka a etika. Na rozdíl od obsahù tìchto dvou termínù, které se promìòují s dobou a kulturou, jama a nijama
pøedkládají cosi, co je morálkám a etikám všech dob a kultur spoleèné. Jsou to obecnì zásady èi oblasti,
kterými bychom se mìli zabývat s cílem zmenšit své sobectví a odstranit tak jednu z velkých pøekážek na duchovní
cestì.
Svámí Gítánanda trval na tom, aby žáci, kteøí jsou opravdovými adepty jógy, studovali osobnì s tím. Navazoval tak na tradici
zv. gurukula (doslova rodina gurua). Žáci v ášramu byli vždy souèástí mistrovy rodiny. Byli s ním v každodenním
kontaktu a uèili se jamì a nijamì pøíkladem. Vidìli svého mistra v bìžných situacích, které život pøináší, a vidìli, jak se
chová. Kromì toho sv. Gítánanda cílenì vychovával své žáky tím, že je stavìl do urèitých – pro nì jasnozøivì vytvoøených
– situací, kdy museli nìjakým zpùsobem jednat a osvìdèovat si a uèit se tak zásadám jamy a nijamy v praxi. Cílem
tohoto pùsobení svámího bylo, aby adept pøijal jóga dršti, neboli jógový pohled na svìt, a aby se sám o sobì stal
lepším èlovìkem, pøipravenìjším pro další metody jógy.
ÁSANA (poloha) pøedstavuje tøetí èást osmidílné stezky jógy. Je to bezpochyby také nejznámìjší èást jógy a tak si
mnozí myslí, že jóga znamená cvièit ásany neboli tìlesné pozice. Není tomu tak úplnì. Jak vidíme, jedná se pouze o èást
jógy. Navíc tato èást neobsahuje jen polohy (ásany), ale také gesta (mudry), uzávìry (bandhy) a jógové aktivity (krije).
Existuje velké množství tìchto technik. Klasické texty hovoøí o 108 ásanách, ale toto èíslo známe v hinduismu jako
symbolické, mystické èíslo, které nemusí oznaèovat koneènost poètu tìchto pozic. Pozice tìla se stává ásanou, jestliže v
ní setrváme déle a pøíjemnì, je stabilní, pevná, plnì vìdomá a oživovaná øízeným dechem. Je tøeba nezapomínat i na ostatní
techniky této èásti jógy, kdy napø. krije jsou vynikající pøípravou na ásany (ale také jejich doplnìním). Jedná se o vìdomé
pohyby tìla provádìné v souladu s dechem. Pod pojmem krije však patøí do této èásti jógy i skupina speciálních
oèistných technik, nazývaná též šatkarmy. V pøípadì muder se pak dle sv. Gítánandy jedná o jakési svalové
neurostimulátory, které se vnìjšímu pozorovateli jeví jako urèitá gesta (paží, rukou, nohou, oèí, tváøe, celého tìla
http://www.gitanandajoga.cz
Vytvoøeno pomocí Joomly!
Generováno: 12 October, 2016, 21:24
Gítánanda jóga
apod.). Stejnì jako bandhy (svalové uzávìry) pracují i mudry s životní energií. Praxe Gítánandajógy tedy usiluje o to, aby
ásany a ostatní techniky této èásti jógy umožnily lehkost a sílu pøi souèasné pružnosti, rezistenci a zdraví tìla, a to vždy s
myšlenkou, že se jedná o pøípravu tìla na meditaci, a že tedy nepracujeme jen na úrovni fyzického tìla (i když to tak
zvenèí mùže vypadat), ale i na úrovni tìla energetického.
Dùležitý byl vždy soulad této èásti jógy s èástmi následujícími, tedy s pránájámou a pratjáharou, což je ostatnì zakotveno
již v samotné definici ásany. Proto se v Gítánandovì systému jógy nikdy ásany necvièily jen jako fyzická cvièení, jako
urèitý typ gymnastiky s cílem protáhnout zkrácené svalstvo, posílit ochablé a rozhýbat klouby. Ásana se skuteènì stala
ásanou až v okamžiku, kdy byla provádìna s plnou pozorností (a tedy s dovnitø staženými smysly) a s vìdomì øízeným dechem.
Pøi splnìní tìchto podmínek pak mùže dojít i k tomu, že praktikování ásany je koncentrací a pøirozenì adeptovi umožní vstup do
meditaèního stavu. Ásana tedy není jen polohou tìla, ale je pøedevším prožitkem urèitého stavu (bháva), který je
polohou tìla, dechem a pozorností navozen. V tomto smyslu je vždy ve škole sv. Gítánandy zachována
propojenost jednotlivých èástí jógy a tedy jednota, komplexnost celého systému.
PRÁNÁJÁMA (øízení energie pomocí dechu a vìdomí)
Prána je jógové oznaèení kosmickou síly èi životního principu v pøírodì i v èlovìku. Jestliže pránájámu chápeme pouze jako
dechová cvièení nebo kontrolu dechu, dopouštíme se tak omezení celého tématu, nebo• kontrola dechu není
cílem, ale pouze prostøedkem, a to velmi úèinným, pro dosažení kontroly a optimálního rozvržení všech vitálních
energií. Práce s dechem je také velmi úzce svázána s ovlivnìním psychiky èlovìka, takže pránájámu mùžeme chápat
i jako jakýsi nástroj psychohygieny. Samozøejmì i fyzická úroveò našeho bytí (organismus a všechny jeho
systémy) mají užitek s dostateèného zásobování kyslíkem a životì dùležitou energií, a tak lze øíci, že techniky pránájámy
mohou dodávat energii a zlepšovat vitalitu èlovìka èi vyvažovat jeho nervové systémy, uvolòovat mysl a tím
vším adepta pøipravovat na efektivní vstup do meditace.
Pomocí technik pránájámy a jejich korektní praxí dosahuje adept stavu zvìdomìní urèitých oblastí své existence, kterých si
jinak bìžný èlovìk není vìdom. Hovoøí se zde o tzv. jemnohmotných tìlech a jejich speciálních bodech èi oblastech (èakry), které
v anatomické úrovni zøetelnì korespondují s nervovými pletenìmi našeho fyzického tìla, dále o energetických
drahách (nadí) a uzlech (granthi) umístìných právì v jemnohmotné úrovni. Proto se pøenos energie neomezuje pouze na
nervový systém fyzického tìla, jak je mnohdy uvádìno, nýbrž se realizuje též na jemnìjších úrovních.
Zjiš•ujeme tak, že náš organismus je jakousi velmi dokonalou sítí v jistém smyslu autentického, v jiném
však s univerzem propojeného, elektrického metabolismu, a že tak dochází k dokonalému propojení s tzv.
mentálními a duchovními úrovnìmi naší existence. Totéž, i když jinými slovy a pod jinými termíny, nám sdìlují staré
jógové a tantrické texty.
Svámí Gítánanda si velmi cenil pránájámy a pøedstavovala jakýsi úhelný kámen jeho systému jógy. Kromì bìžných osmi
tradièních technik pránájámy pøišel sv. Gítánanda s celým systémem tzv. pøípravných technik pránájámy,
které mìly umožnit adeptu jógy pøedem získat dechovou a energetickou kondici nutnou pro optimální využití tradièních technik
pránájámy. Tato pøípravná pránájáma byla zamìøena na zvládnutí tøí základních oblastí v práci s dechem a energií:
plnost, rytmus a polarita.
O plnosti dechu svámí hovoøil ve vztahu k využití celých plic. Èlovìk totiž velmi èasto dýchá neúplnì a nìkterou z èástí plic
(spodní, støední a horní) využívá ménì než ostatní. Tím ovšem narušuje optimální energetické zásobování
jednotlivých systémù a èástí tìla. Pøíkladem technik pro zvládnutí této skuteènosti jsou hathény, prána mudry, ale též
nìkteré dechové krije.
Rytmus dechu je dùležitý vzhledem k ostatním rytmùm (vnìjším i vnitøním) øídícím náš organismus. Zde svámí
pøišel s technikami pracujícími s jednotlivými fázemi dechového cyklu, s ovlivòováním jejich relativních i absolutních
délek. Veliká skupina tzv. rytmických dechù je vynikající nejen jako pøípravná dechová technika, ale i jako mocný nástroj
pro ovlivnìní psychiky èlovìka.
Polarita dechu je dùležitá opìt ve vztahu k polaritì obecnì. Speciálnì hathajóga (jak už název sám prozrazuje) se zabývá
vyvažováním dvou pólù, zde symbolicky oznaèených slabikami „ha“ a „tha“. Dech se svým
nádechem a výdechem, s pravou a levou nosní dírkou, s pránickým a apánickým pùsobením pøedstavuje ideální
prostøedek k vyvažování a uvìdomování si existence polarity ve všem projeveném.
PRATJÁHÁRA (uzavøení smyslù pro vnìjší vjemy; stažení smyslù dovnitø) pøedstavuje pátou èást osmidílné stezky
jógy. Je to velmi dùležitá èást, která je zároveò jakýmsi pøechodovým stupnìm první a druhé poloviny jógové metodické
stezky.
Tu první polovinu svámí Gítánanda nazýval bahirjóga (tedy vnìjší jóga), tu druhou polovinu pak nazýval antarjóga (vnitøn
jóga). Tato oznaèení mají indikovat fakt, že v pøípadì první poloviny stezky se jedná o techniky, jejichž efekt je zøejmý i z pohled
zvenèí, v pøípadì druhé èásti se již jedná o metody a stavy, jež se realizují èistì uvnitø (jak øíká Saint Exupery ve svém
Malém princi „je to ono podstatné, oèím neviditelné“). Pratjáhára stojí na pomezí tìchto dvou èástí a v
jistém smyslu patøí k obìma polovinám.
V zásadì pøedstavuje pratjáhára ztišení, zklidnìní a zjemnìní našich smyslù. Bìžnì jsou smysly neustále v
http://www.gitanandajoga.cz
Vytvoøeno pomocí Joomly!
Generováno: 12 October, 2016, 21:24
Gítánanda jóga
pohybu a obrácené smìrem ven, k objektùm vnìjšího svìta. Obratem smyslù dovnitø se tak adept snaží odtáhnout
svoji pozornost od vnìjších smyslových vjemù. Smysly se tak zjemòují a snaží zachytit jemnìjší vnitøní vjemy tìla a
mysli. Dnes žijeme tak, že máme velmi vysokou úroveò mentálního zahlcení a neklidu zvenku (televize, rádio, tisk,
reklama, cestování, narušení pøirozených rytmù, urychlení všeho atd.) a tak tedy snaha o tento obrat
dovnitø, ztišení, setrvání v delších obdobích ticha a rozjímání, je pro každého èlovìka velmi potøebná a
pozitivní. Ztišení smyslù a jejich obrat dovnitø mùže také pomoci obrátit dovnitø i mysl a zvýraznit tak zpomalení jejích
aktivit na smyslové úrovni a tím adepta pøipravit pro další èásti jógy.
Svámí Gítánanda pøinesl z oblasti pratjáháry systém tzv. džòána krijí. Jsou to techniky, které využívají relaxace,
pøedstavivosti a práce s dechem. Tím dosahují relativnì snadného obratu smyslù dovnitø i v pøípadech, kdy je èlovìk velmi
roztìkán a napøíklad klasickou, statickou relaxací své smysly zkázòuje jen velmi obtížnì. Kromì tìchto technik uèí sv.
Gítánanda tzv. dynamické relaxace, které jsou vynikající pro uvolnìní tìla u tìch adeptù, kde je mentální napìtí hodnì vysoké
a brání tak zpoèátku úèinnosti klasických relaxaèních technik.
SAMJAMAJÓGA (dharaná, dhjána, samádhi)
Poslední tøi èásti aštángajógy, tedy koncentrace (dharaná), meditace (dhjána) a samádhi, svámí oznaèoval
souhrnným termínem samjamajóga. Hovoøil o tom, že všechny tyto tøi èásti mají mnohé spoleèné a mnohdy je velmi
tìžké nalézt pøesný pøedìl tìchto disciplín.
Na první dvì, koncentrace a meditace, se mùžeme dívat dvojím zpùsobem. Jednak tìmito termíny oznaèujeme urèité metody,
ale stejnì tak tyto termíny slouží k oznaèení vnitøního stavu, kterého je možné pomocí tìchto metod dosáhnout. Toto dvojí
chápání pak vede èasto k nedorozumìním typu, zda je nebo není možné nauèit se meditaci. Pokud chápeme meditaci
jako meditaèní metody, pak jistì ano, ale pokud pod pojmem meditace rozumíme výsledný stav, pak odpovìï musí být, že to
možné není.
Tyto závìreèné èásti jógy (z hlediska osmidílné stezky) jsou øazeny do vnitøní jógy, kdy hlavní efekt a hlavní tìžištì tìchto
metod spoèívá v mentální oblasti. Právì proto byla pøedcházející èást, pratjáhára, tak dùležitá pro pøípravu na tyto
oblasti.
DHARANÁ neboli koncentrace tedy v prvním plánu oznaèuje metody, jejichž cílem je dosáhnout stavu jednobodovosti
mysli (ékagratá). K tomu, aby bylo možné tohoto stavu dosáhnout, je tøeba stáhnout své smysly k vnitønímu pøedmìtu
koncentrace a dosáhnout tak výrazného zúžení své pozornosti na tento pøedmìt (jím mùže být náš dech, mentální
obraz, zvuk, obsah mysli samotné atd.). Vždy je ale výsledný stav (oznaèovaný rovnìž jako koncentrace) výsledkem urèité
snahy èi úsilí. Jde o velmi pøíjemný stav zklidnìní a ztišení celé mentální oblasti, který mùže pøecházet až k vymizení
pocitu vlastního já (a tedy pocitu oddìlení od pøedmìtu koncentrace) a následného splynutí s tímto pøedmìtem. Zde se
koncentrace stává meditací. V systému svámího Gítánandy byla koncentrace realizována již bìhem pøedcházejících
èástí jógy, napøíklad v pránájámì nebo pøi praktikování ásan. Jako tzv. koncentraèní vstup jsme používali velmi èasto
dech, speciálnì pomalá provedení rytmických dechù.
DHJÁNA neboli meditace rovnìž oznaèuje metody i jimi dosahovaný (nebo spíše jimi umožnìný) stav. Rozdíl oproti
pøedcházející èásti jógy spoèívá dle sv. Gítánandy pøedevším v tom, že mizí vìdomí sebe sama (tedy toho, kdo
medituje) a zùstává prožitek jednoty s pùvodním pøedmìtem meditace (èi koncentrace). Zùstaneme-li u dechu jako
meditaèního vstupu, pak tedy èlovìk se stává dechem. Prožívá celý proces v jednotì s dechem a nikoliv v bìžné oddìlenosti
typu „já dýchám“ pøíp. „nìco ve mnì dýchá“. Obecnì se dá øíci, že metody meditace jsou totožné
s metodami koncentrace, rozdíl je pouze ve výsledném stavu. V tomto smyslu je samozøejmì stav koncentrace a jeho
dosažení podmínkou pro vstup do meditaèního stavu. Co je však odlišné u tìchto dvou èástí jógy, je míra
našeho úsilí v daných metodách. Ke koncentraci je tøeba úsilí, i když by to mìlo být spíš úsilí ve smyslu
trpìlivého jemného nasmìrování. V meditaci je tøeba veškeré úsilí odložit, i toto jemné z pøedcházející èásti, a
nechat vìci plynout. Stát se tím, na co jsme se v rámci koncentrace soustøeïovali; z duality toho, kdo se koncentruje, a
pøedmìtu koncentrace pøejít do prožitku jednoty s tímto pøedmìtem. Proto sv. Gítánanda vždy øíkal, že pøi dostateèné trpìlivost
koncentraci musí dojít, ale k meditaci pouze mùže.
SAMÁDHI je slovo oznaèující poslední stav samjamajógy. Nemáme adekvátní èeský termín pro oznaèení tohoto stavu.
Pøesto se setkáváme s mnohými termíny, které však jsou spíše zavádìjící než nápomocné k pochopení
(napø. kontemplace). Mircea Eliade se snažil zavést termín entáze (jako analogii k bìžnému slovu extáze). Jestliže extázi
chápeme jako jakési vytržení z bìžného stavu, pak termín entáze se snaží naznaèit, že je tu jistá analogie, ale toto
„vytržení“ (nìkdy používáme slovo „vhled“) je orientováno smìrem dovnitø. Stav samádhi je
charakterizován nejen prožitkem jednoty, ale pøedevším prožitkem bytí bez jakýchkoliv pøívlastkù (tedy nikoliv být nìèím
– jako tomu bylo v meditaci, nebo být nìjakým, ale prostì jen být). V tomto smyslu tedy mizí nejen ten, kdo medituje, ale
i pøedmìt meditace, a zùstává jen stav meditace, který není nièím než stavem èistého bytí. Jakkoliv se nám zdá tento stav
tøeba vzdálený, svámí hovoøil o tom, že se jedná o pøirozenou zkušenost každého èlovìka, a že je možno ji
dosáhnout již pøi korektním praktikování „nižších“ stupòù jógy.
Jestliže nahlédneme na tento koncept jógy, pak vidíme, že dùležitìjší než samotné metody, vždy byl - na každém stupni
– dosažený vnitøní stav (bháva). Ten pak umožòoval èlovìku urèité naladìní, zpùsob vnímání reality, urèitý náhled na
http://www.gitanandajoga.cz
Vytvoøeno pomocí Joomly!
Generováno: 12 October, 2016, 21:24
Gítánanda jóga
svìt. Tomu øíká svámí Gítánanda jóga dršti (doslova jógový náhled). Svámí se vždy snažil o to, abychom, jako jeho
žáci, se právì toto nauèili. Zdùrazòoval, že není nutné znát stovky technik, ale je tøeba žít urèitým zpùsobem, mít v souladu
své myšlenky, svá slova s tím, jak jednáme a konáme. Jen tak totiž dokážeme konat v souladu se svými
schopnostmi, danostmi a omezeními (souhrnnì nazývanými karma) a splnit tak svùj životní úkol;, to, pro co naše
duše vstoupila do tìla (v tradièní jógové filozofii je to oznaèeno termínem dharma). Je-li tedy naše karma
(konání a jeho dùsledky) v souladu s naší dharmou (naším životním posláním), pak mùžeme dosáhnout
osvobozené, seberealizace, prožitku své vlastní podstaty (oznaèování jako mókša).
V tomto smyslu je škola jógy sv. Gítánandy skuteènì tradièní jógovou školou, zakotvenou v jógové filozofii;
školou, která vidí svùj cíl shodnì s cílem jógy jako jedné ze šesti tradièních hinduistických filozofických
škol: a tímto cílem je: najít, prožít si a osvobodit svoji skuteènou podstatu z vìèného kolobìhu životù.
http://www.gitanandajoga.cz
Vytvoøeno pomocí Joomly!
Generováno: 12 October, 2016, 21:24