5˗6/2012 - Hlas mučedníků
Transkript
HLAS MUÈEDNÍKÙ Č L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ř E S Ť A N S K É A S O C I A C E I C A 5–6 / 2012 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3 Jedineèné Vánoèní poselství Pronásledovaná církev v jihovýchodní Asii Svìdectví z Myanmaru a Severní Koreje Zprávy ze svìta Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kè. Richard Wurmbrand – Vítìzná víra Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè. Ken Anderson – Smìlý jako beránek ivotní pøíbìh známého èínského køesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti. Váz. broura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè. John Bunyan – Milost pøehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè. John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf ivotní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná broura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kè. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù v Sovìtském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè. Richard Wurmbrand – Kristus na idovské cestì Autor sám idovského pùvodu uvauje na idovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè. Sam Wellman – William Carey Kniha o ivotì anglického misionáøe v Indii. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kè. Hans Martin Braun – Let pøes hranice Napínavý román z prostøedí ruské podzemní církve se špioná�ní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání, cena 138 Kè Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav historie køesanství. Vázaná broura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kè. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovìtské tajné sluby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 83 Kè. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky v japonském zajetí za druhé svìtové války. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kè. Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná broura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kè Bratr Andrew – Pašerákem ve slubách Nejvyššího Kniha popisuje zaèátky sluby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnì pomohla nalézt víru v Jeíše Krista. Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kè Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky. Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz) HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2012 FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY: Bounchan Kanthavong strávil pro svou víru třináct let ve vietnamském komunistickém vězení. RICHARD WURMBRAND NAPSAL Jedineèné Vánoèní poselství „Mìjte se na pozoru pøed lidmi“. (alm 10,17) Naši milovaní! Francouzský mikrobiolog Pasteur, první objevitel velmi nebezpeèných mikrobù, uèil lidi, aby kadé ovoce pøed snìdením peèlivì omyli. Poití takové potravy bez jejího dùkladného omytí mùe zapøíèinit smrt. Semmelweis objevil pøíèinu „horeèky omladnic“, která v jeho dobì zpùsobila smrt mnoha en po porodu. Tehdejší porodníci toti eny vyšetøovali neumytýma rukama. Pøenášeli neviditelné mikroby z jedné eny na druhou a šíøili infekci. Kdy Semmelweis ádal své kolegy, aby si po kadém vyšetøení peèlivì omývali ruce, vysmívali se mu a uráeli ho. Nakonec pøišel o rozum a skonèil v ústavu pro choromyslné. Horší ne vlci Jeíš nás uèil, abychom se mìli na pozoru pøed mnohem nebezpeènìjším organismem – „èlovìkem“. Pøirovnává lidi – a to velmi šetrnì – k vlkùm. Já osobnì jsem nikdy neslyšel o vlku, který by usmrtil v jedné vteøinì sedmdesát tisíc lidí, jak se stalo pøi svrení atomové bomby v Japonsku. Vlci jsou ve srovnání s lidmi laskaví. Lidé zabili padesát milionù nevinných v bývalém Sovìtském svazu a 80 milionù v Èínì. Šest milionù idù bylo zabito za holocaustu; více jak dva miliony lidí bylo zavradìno v Súdánu, a to za jediný zloèin, e byli køesany nebo animisty a nechtìli se stát muslimy. Bez Boha není dobré nic Komunismus je v pravém slova smyslu dobrý. První køesané „mìli všechno spoleèné; prodávali svùj majetek a rozdìlovali všem podle toho, jak kdo potøeboval“ (Skutky 2,44–45). Moderní komunisté se však pokoušeli zavést tento systém bez Boha. Výsledkem bylo peklo na zemi. Dnes byl ve východní Evropì komunismus svren a jeho døívìjší stoupenci praktikují soukromé podnikání a demokracii (které jsou v podstatì také dobré), ovšem opìtovnì bez Boha. A znovu je z toho peklo. Naše velké kamiony vozí do døívìjšího komunistického bloku Bible, køesanské knihy, potraviny a léky. Skuteèná potøeba však pøesahuje 1 veškeré naše pøedstavy. Je to jako bychom se pokoušeli naplnit bezedné nádre. Bez striktní poslušnosti Boího slova jsou jak komunismus, tak i soukromé podnikání špatné jednoduše proto, e lidé jsou vlky. ivot stárnoucích lidí, se kterými zacházejí špatnì èasto vlastní dìti nebo je s nimi zle zacházeno v domovech dùchodcù, je zlý, jestlie znovuzrozením nepøijmeme podobu andìla místo podoby vlka. Toto poehnání s námi zùstane na vìky. Vánoce ve vìzení Blíí se opìt Vánoce. Mnozí bratøi a sestry je budou trávit v komunistických, muslimských anebo v buddhistických vìzeních. Teïka si moná øeknete, e Vánoce jsou pøece èasem, kdy zpíváme koledy a písnì chval. Lidé si dávají navzájem dárky. Ano, ti, kteøí mají doma sami spousty jídla, jsou svými pøáteli zváni ke spoleènému jídlu (aèkoli pøesnì to Jeíš u Lukáše 14,12–14 zapovídá). Snad namítnete: „Proè ale nemùeme slavit toto období s ostatními? Proè se máme rmoutit slovy o utrpení?“ Mou odpovìdí je, e o Vánocích se pøedpokládá, e nebudeme pamatovat jen na narození Spasitele, ale také na to, e nejsvìtìjší matka porodila svého Syna v chlévì. Bylo skuteènì pravdou, e pro ni ji nebylo v hostinci vùbec místo? Moná mohl hostinský nebo nìkdo z hostù bez eny a dítìte spát nìkde jinde a svùj pokoj poskytnout Marii a dítìti Jeíši. Proè bychom nemohli slavit alespoò jedny Vánoce na podobném místì, kupøíkladu v nejchudší mìstské ètvrti, pøivést tam své dìti a vyprávìt tamním lidem vánoèní pøíbìh? Pak by andìlé mohli zpívat jako zpívali tehdy na horách judských. Mohli by tam pøijít nìkteøí dnešní mudrci a – aèkoli je to nepravdìpodobné – nìkteøí pastýøi by mohli opustit své nádherné kostely a podobnì jako jejich pøedkové pøed 2000 lety se s vámi sejít v sirotèinci nebo v útulku pro bezdomovce. Pamatujte o tomto Štìdrém veèeru alespoò na okamik na své spoluvìøící, kteøí jsou pro víru ve vìzení. Jejich matky, které je vyuèovaly cestì obìti, vás mohou potøebovat mnohem více ne pøepychovì obleèené eny v sousedních lavicích. Tìce pronásledovaná církev Rembrandt – Klanìní pastýøù 2 Na Ukrajinì, v Bulharsku nebo Rumunsku existovaly unionované církve, které se pøed staletími z vìrouèných dùvodù oddìlily od církve pravoslavné, za komunismu silnì pronásledované. Vysocí pravoslavní pøedstavitelé pracovali v dobách rudého diktátu ruku v ruce s ko- munisty. (Døíve vìrnì slouili fašistickým reimùm a úèastnili se pronásledování idù.) A tak kdy komunisté naøídili znièení unionovaného náboenství, byly jim všechny školy, semináøe, charitativní organizace a kláštery odebrány a pøedány pravoslavným, kteøí z kazatelen kázali to, co jim komunisté naøídili. Poté co byl svren reim Ceausesca, zaèali vysocí pravoslavní hodnostáøi, kteøí slouili fašistùm i komunistùm, projevovat oddanost novým vládcùm. Dnes za jejich podpory odmítají unionovaným vrátit majetek, který jim døíve zkonfiskovali. Svatá vánoèní noc Mým spoluvìznìm byl biskup Jan Ploscaru. Ve své knize Okovy a teror vypráví, jak trávil Vánoce ve vìzeòské cele. Tehdy na ulicích leel skoro metr snìhu. „Okno cely bylo rozbité, a tak mì suovala zima,“ píše. „Mìlo to za následek potlaèení tìlesného ivota.“ Ploscaru se modlil a odevzdával Bohu své utrpení jako vánoèní dar pro dítì Jeíše. Pøidal tak své utrpení k utrpením Kristovým, aby doplnil, co ještì doplnit zbývalo (Koloským 1,24). Jeíš netrpìl nadarmo. Inspiroval druhé, jak snášet zármutky, aby mohl být poznán Bùh. Tento biskup byl v cele úplnì sám. Vánoce proil v modlitbì a meditaci za krutého mrazu. I Panna Maria s Josefem museli ve stáji snášet chlad zimní noci. Jaký komfort mìla Jeíšova matka ve stáji? Teplou vodu? Porodní asistentku? Èisté prádlo? Jistì by nebylo høíchem, kdybychom o tìchto Vánocích namísto zpívání koled uspoøádali hostinu pro nìjakou potøebnou matku s dítìtem. Svatá neviòátka a uteèenci Bylo by správné, kdyby si tøeba Amerièané na Den vítìzství pøipomínali pouze generála Eisenhowera a na své padlé ve válce by si nevzpomnìli? O Vánocích bychom si mìli pøipomenout nejenom narození Spasitele, ale také smrt mnoha dìtí v Betlémì a náøek jejich matek. Není to tak dávno, co ve Rwandì zbìsilí násilníci rozsekali na kusy dìti kmene Tutsi v pøítomnosti jejich rodièù. Jejich zloèin byl stejnì velký jako zloèin spáchaný na dìtech betlémských, mezi kterými mìl být oèekávaný uchazeè o Herodùv trùn. Vina rwandských dìtí spoèívala v tom, e jejich rodièe byli Tutsiové a nikoli Hutuové, kteøí byli pøesvìdèeni, e právo na existenci mají jedinì oni. Podobnì dìsivé scény se odehrávaly v Súdánu. Muslimové napadali køesanské vesnice. Mladí lidé, tøinácti a dvacetiletí, byli bez jakéhokoli soudu støíleni. Lidé byli zaiva upalováni ve svých chatrèích. Mnohé kostely byly znièeny nebo uzavøeny. V Súdánu probíhala zuøivá a násilná islamizace. Mui byli násilím obøezáváni. Nìkteøí z animistických pøedstavitelù dostali od úøadù pozvánku na „konferenci“, a kdy 3 se dostavili, byli zastøeleni. Desetitisíce Súdáncù utekly do sousední Ugandy. Kdy o Vánocích pøemýšlíme o svaté rodinì, pamatujme, e bezprostøednì po Jeíšovì narození celá rodina musela utéci. Z Písma víme, e uprchla do Egypta. Nemìli k dispozici ani letadlo ani automobil. V nejlepším pøípadì jeli po Sinajské poušti na velbloudech. Museli trpìt nedostatkem vody a sluneèním árem. Jaký druh ivota zakusili jako uteèenci v Egyptì? Poblí Asijútu se nachází koptický klášter, postavený podle tradice nad místem, kde svatá rodina nalezla útoèištì. Je to sklepní obydlí o jedné místnosti. Dnes ijí desetitisíce uteèencù v Africe i jinde ve svìtì èasto ještì v mnohem horších podmínkách. Nemají leckdy ani stan. Nìkteøí povaují za veliké štìstí, kdy dostanou alespoò najíst. Pozdrav „šastné a veselé Vánoce!“ není jen sváteèní klišé, ale také pøipomínkou, e jsme o Vánocích povinni dát opuštìným, uteèencùm a pronásledovaným alespoò malý paprsek štìstí. A ji osobnì nebo cestou charitativních organizací. Køesanský heroismus v Kambodi Pøed èasem byla uveøejnìna pùsobivá událost z doby, kdy v Kambodi vládli komunisté v èele s Pol-Potem, jedním z nejhorších masových vrahù lidské historie. Celá rodina køesana, který se jmenoval Haim, byla jednoho dne násilím shromádìna, aby byli všichni její èlenové popraveni jako nepøátelé slavné revoluce a „zlá krev“. Celou noc leeli svázáni na trávníku a vzájemnì se potìšovali. Ráno si museli vykopat vlastní hroby. Zabijáci byli velkodušní. Povolili svým obìtem, aby se pøed smrtí spoleènì pomodlili. Pro rudé to byla legrace. Rodièe s dìtmi kleèeli poblí vlastních hrobù. Haim vyzýval všechny komunisty i pøihlíející k pokání. V té chvíli jeden z Haimových mladých synù vyskoèil, vrhl se do blízkého lesa a zmizel. Haim s obdivuhodným klidem pøesvìdèil vojáky, aby chlapce nepronásledovali, ale aby mu dovolili mu ho zavolal zpátky. Zatímco rodina kleèela, otec prosil svého syna, aby se vrátil a zemøel s nimi. „Pomysli, mùj synu,“ køièel. „Mùeš ukoøistit nìkolik dní ivota a toulat se po lese. Není lepší zemøít se svou rodinou a být za chvíli navdy svobodným v ráji?“ Plaèící chlapec se vrátil zpátky. Haim popravèím øekl: „Nyní jsme pøipraveni jít.“ ádný voják je však nebyl schopen zabít. Popravu musel vykonat jejich velitel, který zmínìnou událost nevidìl. A tak Haimova rodina odešla do nebe. Hairn znamená v hebrejštinì „ivot“. 4 Muèedníci jsou divnou rasou Mùe se zdát divné, e otec, jeho dítì unikne masakru a má alespoò nepatrnou šanci na záchranu ivota, je zavolá zpìt, aby zemøelo s rodinou. Avšak my lidé zatahujeme své dìti do následkù svých høíchù: hádek, rozvodù, hráèství, pijáctví atd. Dìti mohou doivotnì trpìt za to, co jsme dìlali zlého. Ale svatým je èasto vytýkáno, e nechají své dìti trpìt pro svou vìrnost Kristu. Muèedníci pro Krista jsou však zvláštní rasou. Znají nepoznatelné a vidí neviditelné. Štìpán, první muèedník církve, vidìl nebesa otevøená a Jeíše, jak mu kyne, aby šel k nìmu. Proè by si nemìl pøát, aby ho následovalo i jeho vlastní dítì? Takové pocity proívají pronásledovaní køesané. Jeíšova smrt na køíi znamenala pro jeho svatou matku hluboký zármutek a utrpení. Jeíš vìdìl, e tehdy jejím srdcem pronikne meè. Mìl se však vyhnout køíi, aby ji ochránil pøed bolestí? Omluva Dostávám tisíce dopisù z mnoha zemí a ètu jich, co nejvíce staèím. Raduji se s tìmi, kteøí se radují, ale zejména sdílím s trpícími jejich souení, které je èasto srdcervoucí. Bohuel, nemohu opravdu odpovídat na všechny dopisy. Je mi pìtaosmdesát let, jsem ji dosti chatrný a navíc se ještì stále snaím cestovat a kázat v mnoha zemích. Moje ena Sabina i já bychom rádi kadého pøitiskli ke svému srdci a odpovìli mu, ale je to fyzicky neuskuteènitelné. Prosíme, pochopte a odpuste nám. Mùeme ale všichni se svými strastmi jít k Jeíši, k tomu mocnému Rádci. K nìmu všichni mùeme hovoøit. On je Bùh a mùe nám odpovídat všem jednotlivì a tak to i èiní. Ale tøeba je ve vašem okolí i dùvìryhodný pastor, kterému mùete otevøít srdce. Vánoce jsou vhodnou pøíleitostí k meditaci na výše uvedené myšlenky. O Vánocích pøece slavíme Toho, který zaplatil nesmírnou cenu proto, aby na tuto zem pøinesl ivot, lásku a pravdu. Dìkujeme Vám za modlitby i veškerou podporu. „Šastné a veselé Vánoce!“ V Kristu váš Richard Wurmbrand [Richard Wurmbrand (1909-2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let v komunistickém aláøi. Po odchodu na Západ zaloil se svou manelkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejím cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z prosince 1994. Redakènì upraveno a zkráceno.] 5 PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES Jihovýchodní Asie – Blázni pro Krista Tøebae má tøicetiletý pastor Cong jen omezené vzdìlání, nic mu to nebrání, aby sdílel evangelium s ostatními. Pravda o Jeíši úplnì uchvátila jeho srdce a on nemùe jinak ne o tom vyprávìt druhým lidem. Za uplynulé ètyøi roky, od chvíle, kdy Cong uvìøil v Krista, pøineslo jeho svìdectví ovoce v podobì sedmi nových spoleèenství, která vznikla mezi kmenovými komunitami ve støedním Vietnamu. Vietnam je stále ještì komunistickou zemí, nicménì za posledních deset let zde ohlednì náboenské svobody došlo k pozitivnímu posunu. Ve velikých mìstských oblastech se nìkteré sbory scházejí naprosto veøejnì, ovšem za úøednì stanovených podmínek. Náboenští pøedstavitelé v Hanoji a Ho Èi Minovì mìstì hovoøí jen o malých omezeních a vláda zde dokonce povolila velká veøejná evangelizaèní shromádìní se zahranièními øeèníky, pøi kterých stovky lidí otevøenì projevovaly svoji víru. Ovšem situace mimo velká mìsta je ji úplnì jinou kapitolou. Místní úøady disponují znaènou pravomocí, která jim umoòuje potlaèovat všechno, co povaují za hrozbu autoritì vlády. Køesanství pak povaují za neádoucí zahranièní vliv a k zamezení rùstu církve pouívají diskriminaci, zastrašování, nièení majetku, zatýkání, bití a násilné donucování k odøeknutí se køesanské víry. Køesané z kmenových minoritních skupin jsou pak vystaveni ještì vìtšímu tlaku. Jejich konverze ke køesanské víøe je chápána nejen jako politická hrozba, ale i jako zrada rodiny a komunity. V nejhorších podmínkách se nacházejí køesané pøedevším na severu zemì, pøi hranicích s komunistickým Laosem, který sdílí s Vietnamem nejen tuté ideologii, ale také i úsilí vymýtit zcela køesanství ze zemì. Køesanská víra je v Laosu sice oficiálnì povolena, ale ti, kteøí se snaí svoji víru hlá sat druhým, jsou zatýkáni a biti. Navzdory tomuto nepøátelskému prostøedí, které panuje v jihovýchodní Asii, pøicházejí mnozí tamní lidé ke Kristu. Tito noví køesané jsou posilováni slubou horlivých pastorù Manelka pastora Conga stojí se svým synem pøed jejich domem, který byl zdemolován na pøíkaz míst- a evangelistù, kteøí tøebae nemají ádné teologicních úøedníkù. 6 ké vzdìlání, sdílejí nadìji evangelia vìrnì s ostatními. V mnoha ohledech tito køesané naplòují slova apoštola Pavla z 1. epištoly Korintským: „Ale co je svìtu bláznovstvím, to vyvolil Bùh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bùh, aby zahanbil silné“ (1,27). Na druhé stranì jsou tito køesané z jihovýchodní Asie podporováni Bounchan se svým rádiem, kterým ve vìzení tajnì a posilováni vìøícími ze poslouchal køesanské vysílání. Západu, na èem se podílí i Hlas muèedníkù. Naše misie obstarává køesanùm v jihovýchodní Asii nejrùznìjší nástroje, které jim umoòují hlásat evangelium – tiskneme pro nì køesanskou literaturu, poøádáme duchovní semináøe, podporujeme rozhlasové evangelizaèní relace, a pod. Nezvyklý pašerák Biblí Døíve ne pøijal Krista, zastával Bounchan Kanthavong v komunistickém Laosu místo asistenta krajského místodritele. Kdy se ale stal køesanem, rozhodl se, e o své víøe nebude mlèet. I kdy toho z Písma vìdìl jen málo, umìl oslovovat lidi a ukázat jim cestu k Bohu. Úøady ho opakovanì varovaly a hrozily mu zatèením. K tomu i nakonec v roce 1999 došlo a Bounchan byl následnì odsouzen k patnáctiletému vìzení. „Vsadili mì do klády a na ruce mi dali elízka,“ vzpomíná Bounchan. „Mìli velký strach, abych jim neutekl. Pak mì strèili do zcela temné místnosti, kde jsem bez potravy zùstal sedm dní.“ Kdy potom dozorci pøinesli Bounchanovi jídlo a pití, odmítl je pøijmout, protoe se obával, e jsou otrávené. „Musel jsem být obezøetný, protoe jsem vìdìl, e mùj ivot má význam pro Boí slubu,“ vysvìtloval. Bounchan pøeil jen díky jednomu z dozorcù, který mu tajnì nosil po troškách rýi. Bounchan byl zavøený v cele sám po celý rok. Nejvíce lituje toho, e ne- Bounchan pøeplaval rozvodnìný potok, aby spolu mìl u sebe Bibli. Jeho ka- s palivovým døevem propašoval pìt Biblí do vìzení. 7 menná a betonová cela mìla jedny kovové dveøe s malou rezavou dírou jako ventilaci. „Smìl jsem obèas na okamik strèit nos do této díry a nadýchat se èerstvìjšího vzduchu,“ vypráví Bounchan. Poprosil také onoho stráce, který mu nosil rýi, aby jeho manelce povìdìl, co se s ním dìje. „Øekni mojí enì, e jestli mi chce pomoci, a mi pošle Bibli. Bez Objekt vìzení, ve kterém Bounchan pobyl deset let Bible já ít nemohu.“ z celkem jedenácti rokù, které musel v aláøi strávit. Po roce stráveném v samovazbì byl Bounchan pøeloen do pracovního tábora, kde nosil døevo na topení a plel rýová pole. Kdy u padal únavou, dozorce mu pøimáèkl do zad hlaveò zbranì a výsmìšnì øekl: „Volej k Bohu, a ti pøijde na pomoc. A ti dá sílu.“ Takto Bounchan pracoval ve vìzení deset let z celkového tøináctiletého trestu. Poslední období ji bylo lepší, protoe ho dozorci nechali pracovat samostatnì, a tak chodil sám do lesa pro døevo. V létì roku 2007 mu dovolili, aby sbíral døevo tøi hodiny poblí rozvodnìného potoka. „Byla to ji pro mì rutinní situace, následujícího dne jsem takto sbíral døíví ji celý den. Protoe mùj dùm nebyl od vìzení nijak daleko, v jednu chvíli jsem pøeplaval rozvodnìný potok, bìel jsem domù, tam jsem vzal pìt Biblí a bìel jsem zase zpátky. Bible jsem ukryl a zaèal jsem zase nosit døíví do tábora.“ Jednoho dne ale dozorci objevili Bibli v Bounchanovì tašce. Vzali Bounchana do kanceláøe a tam mu nakázali, aby èetl nahlas pøítomným dozorcùm. Po nìjaké chvíli jsem pøestal èíst a øekl jsem dozorcùm: »Tohle za jeden den nemùu pøeèíst, ale pokud toho chcete vìdìt více, jsem pøipraven vám to povìdìt.« Od této chví le se zaèali dozorci k Bounchanovi chovat lépe, jene o týden pozdìji byli všichni tito dozorci zase pøeloeni jinam. Aèkoli Bibli zpátky získat nedokázal, mìl Bounchan další schované v místnosti, kde spal. Také se mu Bounchan se svoji manelkou Sengham 8 podaøilo propašovat do tábora malé rádio, které zabalil do vìtšího listu a se døevem pronesl pøes bránu. „Èetl jsem si v Bibli kadý den,“ vypráví Bounchan. „Rovnì jsem poslouchal køesanské rozhlasové vysílání.“ Ètení Bible i rozhlasové programy mu pomáhaly rùst ve víøe. Jednoho dne ale dozorci našli Bibli i rádio a zabavili je. Bounchan však jednoduše propašoval do tábora další Bibli i rádio. Bìhem tøinácti let ve vìzení vlastnil takto Bounchan celkem šest Biblí. Za nejhorší roky povauje ty, kdy ještì Bibli u sebe nemìl. V lednu 2012 si Bounchana nechal pøedvést velitel vìznice a øekl mu: „Tvoje rodina je natolik ve své víøe umínìná, e šíøí køesanství všude kolem. To je i dùvod, proè zde i nadále zùstáváš. Nenecháme tì odejít, abyste ještì více šíøili svou víru. Pokud chceš být propuštìn, pùjdeš domù a budeš pít a hrát a hodovat jako my. Musíš pøestat s tou svoji vírou, jinak na tom budeš poøád takhle bídnì.“ Bounchan na to odpovìdìl: „Pokud pøestanete uctívat betonové sochy, klanìt se zlatým a bronzovým modlám, pak pøestanu uctívat svého Boha. Ale vy nepøestanete. Proè mì tedy chcete pøinutit, abych pøestal já se svoji vírou?“ Bounchan byl nakonec propuštìn o mìsíc pozdìji, 2. února, dva roky pøed vypršením celého trestu. Ne odešel z vìzení, ještì si ho znovu pøedvolal velitel a varoval ho, aby o své víøe mlèel a nestýkal se ani s dalšími køesany. Tento ètyøiašedesátiletý vpravdì svatý mu je nyní opìt se svoji rodinou. „I ve vìzení jsem jasnì cítil, e je Bùh se mnou a vìdìl jsem, co Jeíš uèinil pro mì na køíi,“ prohlašuje Bounchan. „A to je vìtší obì ne to, èím jsem prošel ve vìzení.“ Bounchan má pro køesany na Západì dojemné poselství: „Dìkuji všem bratrùm a sestrám v Americe, Kanadì a v mnoha dalších zemích za vìrné modlitby. Vím, e jen díky jim jsem dnes ještì naivu. Prosím, modlete se i nadále za moji zemi, za Laos, aby ještì mnozí pøijali Jeíše Krista, protoe nic v tomto ivotì nemá takovou dùleitost, jako stát se køesanem a následovat našeho Pána. Zakusil jsem, jak dokáe být ivot tvrdý. Chci ale povzbudit ostatní køesany, aby zùstali pevní ve víøe. Vy, kteøí máte ve své zemi svobodu hlásat Krista, èíst si Bibli a chodit do kostela, prosím, konejte tak.“ Následkem krutého zacházení ve vìzení mìl Pao oteklou tváø s mnostvím modøin, pøišel o nìkolik zubù a po tìle mìl spoustu podlitin. Býèí mu Jen pouhé tøi mìsíce pøed Bounchanovým propuštìním byl ve Vietnamu zatèen jeden z jeho spolupracovníkù, 9 ètyøiašedesátiletý Ly A Pao. Tento køesan pochází z kmene Hmong a byl ji nìkolikrát uvìznìn kvùli svým evangelizaèním aktivitám. Pao koná cesty mezi nìkolika sbory v horách, kde distribuuje køesanské knihy, CD disky a Bible. Kdy se pøed více ne šesti lety dostal do vìzení, pøinutili ho policisté, aby se postavil na ètyøi a napodoboval býka. Od té doby mu ve vìzení øíkali s posmìchem Býèí mu. 8. prosince 2011 byl Pao opìt zatèen. Nic mu nepomohlo, e byl nanejvýš opatrný, aby nevzbudil nikde podezøení. Pøi poslední cestì však svoji zásadu minimalizovat dobu návštìvy konkrétního místa porušil. Dùvodem byla radost nad tím, e se v oné vesnici obrátily ke Kristu tøi nové rodiny. Tamní kazatel byl touto skuteèností velmi povzbuzen a pøemluvil Paoa, aby u nich nìjakou dobu zùstal a pomohl mu vzdìlávat tyto nové vìøící ve víøe. A tak Pao nové køesany uèil, jak se mají modlit, jakým zpùsobem si mají èíst Bibli, jak mají zpívat chvalozpìvy a dalším obvyklým vìcem. Policie však Paoa brzy vyslídila a okamitì zatkla. Pøi vyšetøování mu policisté vyhroovali, e rodiny nových vìøících z vesnice vyenou. Kdy Pao namítl, e by ony tøi rodiny mohl vzít k sobì a nechat je hospodaøit na své pùdì, popuzený policejní vyšetøovatel ho udeøil zprudka do tváøe. Ve snaze bránit nové køesany, Pao øekl: „Bez ohledu na to, co mnì mùete udìlat, nedokáete mnì odradit od toho, abych zvìstoval poselství spásy v této vesnici. Budu i nadále všem lidem hlásat evangelium, aby byli spaseni. Smrti se nebojím.“ Pao byl vsazen do vìzení, kde ho vysvlékli do naha a takto musel spát na chladné betonové podlaze bez jakékoli pøikrývky. Ale ta nejhorší muka mìla teprve pøijít. Kdy se oblastní policejní náèelník dovìdìl o jakémsi èlovìku, který odmítá poslouchat úøady, pøišel sám do Paovy cely a zaèal ho pln vzteku kopat do bøicha. Další kopance mu uštìdøil pøímo do oblièeje, pøièem mu vyrazil nìkolik zubù. Policejní náèelník byl oproti Paovi hømotné postavy a své kopance vedl s takovou intenzitou, e køesanskému pastorovi zaèalo jít doslova o ivot. Plukovník zuøivì kopal Paoa pøímo do hlavy. Pak ho popadl, vytáhl z cely a srazil ho ze schodù. Okolo stojící policisté následnì leícího Paoa radìji popadli a zamkli do nìjaké místnosti, aby ho uchránili pøed bìsnícím plukovníkem. Dva dny po tomto incidentu se policejní náèelník objevil znovu a tentokrát si všiml, Navzdory mnoha výhrùkám, e pastor má na krku pøívìšek s køíkem. zatèením a bití se Pao vrátil ke své duchovní slubì mezi kmeno- Plukovník zaèal ihned vøískat: „Vezmìte mu okamitì ten køíek!“ Pao však odmítl vými køesany v horách. 10 køíek sundat a tak ho plukovník zaèal opìt zuøivì mlátit do oblièeje. Pak mu pøikázal, aby si zase sundal šaty a nahý musel opìt bez hnutí stát u zdi. Mezitím se plukovník notnì posilnil alkoholem a pak opilý pøi kázal pastorovi, aby se mu klanìl. Ten však nìco takového odmítl se slovy: „Nebudu se klanìt ádnému èlovìku, èest a chvála patøí jen mému Vietnamští køesané kráèí uprostøed noci dunglí na Pánu.“ své pravidelné tajné noèní shromádìní. Jako zázrakem byl Pao propuštìn jen dva týdny po støetu s policejním náèelníkem. Úøady mu zkonfiskovaly dva mobilní telefony a následnì ho 23. prosince propustily. Tento odváný køesan se vrátil ke své rodinì s mnostvím podlitin a modøin. Radost ze svobody a ze shledání s rodinou i spoluvìøícími však byla silnìjší ne utrené rány. Pao mìl také velkou radost ze zprávy, e ony tøi nové rodiny vìøících zùstaly stát pevnì ve víøe i pøes silný tlak, který na nì úøady vyvíjely. To ho ještì více posílilo v odhodlání, aby pokraèoval ve svých misijních aktivitách. Asi týden po svém propuštìní odcestoval Pao do Hanoje, aby se tam zúèastnil studijního biblického semináøe. Pøi této pøíleitosti se také setkal se zástupci Hlasu muèedníkù, kteøí mu darovali mnoství evangelizaèního materiálu. Naši zástupci mu rovnì obstarali potøebné zdravotní ošetøení, zahrnující i dentální péèi. Chceme i nadále podporovat tohoto odváného bratra, který hlásá evangelium nehledì na nebezpeèí, které mu tím hrozí. Zákon v jeho kapse Tajná køesanská konference, kterou vietnamští køesané uskuteènili v jedné jeskyni v dungli. Na této konferenci kázal jistý cestující kazatel. Dalším vietnamským pastorem, který prošel podobnými potíemi s policií, je Ma Toa z kmene Glai. Avšak jako nìkdejší èlen komunistické strany tento pastor dobøe ví, co mu vietnamský zákon dovoluje ohlednì 11 sdílení víry a tak vyuívá pøíleitostí, které mu i ta formální komunistická legislativa dává. Dvaašedesátiletý pastor Ma spravuje devìt kongregací, které dohromady èítají asi osmnáct set vìøících. Ma se stal køesanem v roce 1996 a to záhy poté, co pøeèetl Nový zákon, patøící jeho synovci. Kdy pozdìji celá jeho rodina onemocnìla, vzpomnìl si Ma, jak èetl o Jeíšových uzdraveních. V té dobì ji dvanáct èlenù z jeho pøí buzenstva zemøelo. Ma proto poádal jednoho pastora, aby se modlil za jednoho mladého synovce, který byl po této modlitbì skuteènì uzdraven a odevzdal svùj ivot Bohu. Po této zkušenosti se Ma vrátil do své rodné vesnice a zaèal druhým vyprávìt o Bohu. Tøebae v této vìci nemìl ádnou zkušenost – vìdìl pouze to, co èetl v evangeliích a co mu øekl pastor – pøišlo na základì jeho svìdectví za jediný rok kolem stovky lidí ke Kristu. Pøed svým obrácením byl Ma zástupcem policejního náèelníka a také èlenem komunistické strany. O práci však pøišel v roce 1997, kdy se jeho nadøízení dovìdìli o tom, e se Ma obrátil ke Kristu, a o rok pozdìji byl zatèen. „Dreli mì po tøi dny a tloukli, protoe jsem patøil pøedtím k nim a byl jsem v komunistické stranì,“ øíká Ma. Právì èerstvì po svém obrácení hovoøil Ma s øadou svých bývalých soudruhù a devìt z nich také pøivedl k víøe. V oblasti, kde Ma pùsobí, èelí køesané mnoha úøedním omezením. Nesmìjí se scházet ve skupinách o více jak dvaceti lidech a na rozdíl od ostatních vesnièanù jim úøady odpírají rùznou podporu. Vedle toho zde úøady zakazují vlastnit Bible, a proto jsou køesané nuceni veškeré knihy ukrývat a èíst si v nich jen v noci. Kdy Ma jde do nìjakého shromádìní kázat, má sebou jen ruènì psané kázání, Bibli radìji nechává doma v úkrytu, aby mu ji policie pøípadnì nezabavila. Co však má Ma u sebe vdycky, je výtisk vietnamského zákoníku, který pouívá pøi zadrení policií na svou obranu. Navzdory úøední šikanì a omezením, pokraèuje Ma ve své slubì a je i nadále pøipraven šíøit nadìji evangelia. Znamení a zázraky Pastor Malo mìl touhu pøinést evangelium ke kmenùm B’ru. Kmen B’ru se dìlí na západní, jeho pøíslušníci ijí na území pøi obou stranách hranice mezi Laosem a Thajskem, zatímco východní kmen B’ru obývá hranièní území mezi Laosem a Vietnamem. Oba kmeny však hovoøí odlišným dialektem. Kmen B’ru byl misijním polem pastora Malo po øadu let a musel pøi své èinnosti potýkat s úklady domorodých èarodìjù a léèitelù, kteøí si udìlali výnosnou ivnost ujaømením tamních farmáøù prostøednictvím èerné magie, léèitelství a rituálù pøivolávajících úrodu. Farmáøi, kteøí ji tak bojovali o nasycení svých rodin, pak tìmto šarlatánùm obìtovali býky, rodinné dìdictví i èást úrody, aby za to obdreli prázdné sliby, klamné uzdravení nebo pøízeò štìstìny. Rozèarovaní farmáøi, kteøí touili po 12 opravdové nadìji pak otevírali sluch evangeliu. Pastor Malo putoval od vesnice k vesnici a kázal evangelium a vydával svìdectví o víøe v Krista. Kamkoli pøišel, nacházel dychtivì naslouchající vesnièany a mnozí na jeho kázání reagovali pokáním a vroucím úsilím získat spasení skrze víru v Jeíše Krista. Èasto, kdy lidé pocho- Pastor Malo (vlevo) se èasto modlil za uzdravení pili, e pastor Malo je nemocných vesnièanù a jeho modlitba došla vyslyBoím muem, ádali ho šení. o modlitbu za uzdravení nìkoho z èlenù rodiny. Pastor Malo vzpomíná, e mnohokrát, kdy se modlil za nìkoho nemocného, došlo opravdu k uzdravení. Tato znamení se pak stala pøíleitostí pro další kázání a pùsobila ještì horlivìjší zájem vesnièanù. V roce 1998 byl pastor Malo za kázání kmenu B’ru zatèen a na týden uvìznìn. „Úøedníci se pokoušeli zastavit moji køesanskou èinnost, abych ji neobracel lidi ke Kristu a nevznikala tak nová spoleèenství. Policisté na nás pøichystali past a chytili mì spoleènì s dalšími devíti vìøícími,“ vypráví pastor Malo. Pastor Malo si uvìdomuje dùleitost uèednictví a vyuèování tìch, kteøí nové spoleèenství duchovnì spravují. „Prosil jsem Pána, aby mi ukázal správný postup a zpùsob, jak mám nové vìøící vyuèovat.“ Pastor Malo øíká: „Vím, e noví vìøící mají velké obavy. Prosil jsem za moudrost, jak jejich víru posílit, aby byli od strachu osvobozeni.“ Pastor Malo prohlašuje, e všech devìt vìøících, kteøí s ním byli tehdy zatèeni, se po svém propuštìní cítili ve víøe ještì silnìjší. O mìsíc pozdìji však byl pastor Malo zatèen znovu. Tentokrát ho dozorci odvedli do cely, kterou obývali pachatelé váných kriminálních deliktù. „Proè jsi tady?“ ptali se ho tito noví spoluvìzni. „Nìkoho jsi zavradil anebo jsi lupiè?“ „Jsem jen køesanský pastor,“ odpovìdìl Malo a hned jim zaèal vydávat svìdectví. V krátké dobì se pak všichni tito zloèinci obrátili ke Kristu. Úøady se pokusily pastora vydírat a nutit ho, aby víru v Krista zapøel. On však naprosto nekompromisnì odmítal. Vìzeòské dùstojníky to rozhnìvalo natolik, e pastora Malo a další tøi køesany pøemístili do cely, kde nebyla ádná toaleta a k tomu jim ještì svázali nohy øetìzy a na ruce jim dali elízka. V takových podmínkách pak byli tito vìøící tøi a pùl mìsíce. Pozdìji k nim ještì pøibylo dalších pìt vìzòù. „Kadý den nám dovolili se krátce omýt ve kbelíku s vodou, který byl v rohu místnosti“ vzpomíná pastor Malo. Tøebae to byla jen trocha vody, 13 vdy jsme se usilovnì jako o závod myli a na kotníky jsme si dávali vlhké o hadry abychom si alespoò trochu ulevili od bolesti z nasazených pout. Dozorci pøi této proceduøe vdycky køesanské vìznì vybízeli, aby se zøekli víry a tak získali okamité propuštìní. To však všichni odmítali. Pak se stalo, e se do cely dostaly blechy. „BleKmenoví pastoøi v horách na hranici Vietnamu chy náš štípaly a pøivodily a Laosu pouívají ke køtìní nových vìøících všechno, nám tak velké útrapy, e to co je právì pøi ruce. bylo doslova nesnesitelné. Všichni jsme volali k Bohu a prosili ho, aby nám pomohl,“ vzpomíná pastor Malo. „A naše modlitby byly skuteènì vyslyšeny. Najednou se v cele objevily mravenci, kteøí všechny blechy v krátké dobì serali. Byl to pro nás skuteèný zázrak a mìli jsme z toho takovou radost, e kdy nás dozorci vidìli, domnívali se, e jsme ji pøišli o rozum!“ Pastor Malo øekl pracovníkùm Hlasu muèedníkù, e bìhem prvních dvou týdnù nedostali v oné cele nic k jídlu ani pití. Avšak na zadní stìnì vedla vodovodní trubka do jiné cely, která øádnì netìsnila. A tak vìzni mohli pít vodu vdycky, kdy ji bìhem dne pouštìli. „Dozorci byli udiveni naším stavem, ale nepøišli na to, odkud vodu máme,“ vypráví pastor Malo. Kdy byl nakonec propuštìn, okamitì se vrátil ke své pøedchozí èinnosti a dál kázal a vyuèoval. Dnes èítá sí domácích sborù, které pastor Malo mezi kmenem B’ru v Laosu zaloil, pøes ètyøi tisíce vìøících. Jeho sluba je sycena smìlou vizí mobilizovat v tìchto sborech nové misionáøe. „Mám velkou touhu vidìt køesany napøíè celým kmenem B’ru. Souèasnì Hlas muèedníkù zásobuje køesany v jihovýchodní však touím vidìt, jak miAsii literaturou, krátkovlnnými pøijímaèi, které umoòují poslouchat køesanské vysílání ze zahra- sionáøi z kmene B’ru káou nièí. Na snímku kontaktní pracovník naší misie roz- evangelium dalším kmenodává mezi vìøícími Bible pøímo na shromádìní. vým skupinám,“ prohlašuje 14 Malo. „Aby se tak stalo, potøebujeme získat a vzdìlat další církevní pracovníky. Mým cílem je vytvoøit v kadé oblasti misijní tým.“ Pastor Malo má víru, která svou realizaci spatøuje v pùsobení moci Boí. Pamatujme na nìho a další odváné køesany jihovýchodní Asie ve svých modlitbách. Naše misie chce tyto naše spoluvìøící podporovat ze všech sil. Materiály které rozdáváme mezi vìøícími jihovýchodní Asie. Na obrázku je radostnì pøijímá bratr Pao (viz výše). Pronásledování je jisté Zákony ani omezení nedokáou Dinh Van Hoanga zastavit. Tento hømotný mu je vášnivým kazatelem evangelia mezi svým lidem – kmenem K’Dong obývajícím vietnamské støedohoøí. Pøíslušníci kmene K’Dong jsou velmi chudí a všechno, co mají, vìtšinou spotøebují na obìti svým animistickým bostvùm – bohùm øek, hor nebo starých stromù. Za deset let své evangelizaèní èinnosti zaloil Hoang šest sborù a pokøtil na ètyøi stovky nových vìøících. Pøitom ale utril také mnoství ran, pøeil dva pøípady, kdy mu opravdu nepøátelé ukládali o ivot a sedmkrát mu úøady nechaly strhnout obydlí. Také se úøedníci pokoušeli Hoanga a další vìøící zlákat tím, e jim nabídli postavit dùm, ovšem za podmínky, e se zøeknou své víry v Krista. Hoang nìkdy propadal sklíèenosti a sám se divil, proè pokraèuje ve slubì Bohu. V takových chvílích mu Duch svatý vdy poukázal na význam pronásledování. „Jeíš sám trpìl a aby zachránil svìt, musel pøinést obì. Kdo jsem já, abych odmítal utrpení, které Jeíš pøece sám pøedpovìdìl.“ Za deset let své sluby Hoang podle svých slov pochopil, e „lidé, kteøí nevyjdou zvìstovat evangelium, také nezakoušejí pronásledování“. Komunistické úøady v jihovýchodní Asii se rozhodly sloit dùvìru v moudré vìci tohoto svìta – v moc, finanèní úspìch, prchavé potìšení a sobectví. Víra je pro nì jen bláznovstvím. A pøesto Bùh pouívá lásku a víru tìch, které lze povaovat za slabé a pošetilé, aby zahanbil ty silné a moudré. Smìlou víru našich spoluvìøících v Laosu a Vietnamu mùeme pouívat jako vzor evangelizace pro všechny vìøící, a to i pro nás, kteøí ijeme ve svobodném svìtì. Spíše ne trvání na tom, e si musí nejprve osvojit vìtší biblické poznání, vykroèili tito lidé ve víøe a snaí se sdílet všechno, co vìdí o Jeíši s ka15 dým s kým se setkají. Spoleènì s Pavlem a dalšími apoštoly mají privilegium stát se blázny pro Krista (1 Kor. 4,10a). – Hlas muèedníkù, USA, srpen 2012 SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ Myanmar Svìdectví Khina Kdy mu bylo šest, poslali rodièe Khina do buddhistického kláštera. Khin byl velmi vnímavým studentem a brzy na sebe pøitáhl pozornost pøedstaveného kláštera, který ho povaoval za výjimeèné dítì. Tento pøedstavený mu jednou dokonce øekl: „Ty budeš jednoho dne povolán na moje místo.“ Kadý den Khin šest hodin meditoval a uèil se buddhistickým naukám. Jeho cílem bylo poznávat a praktikovat buddhismus. A ji ve vìku osmnácti let se Khim stal opravdu pøedstaveným kláštera. O dva roky pozdìji Khin onemocnìl vánou jaterní chorobu a nebyl schopen podle svého zvyku dál nìkolik hodin dennì meditovat ani vykonávat další náboenské pøedpisy a povinnosti. Musel se vrátit ke svým rodièùm a být odkázán na jejich péèi. Jeho zdravotní stav se však nadále zhoršoval a do situace, e nebyl schopen bez pomoci ani stát. Vzhledem k orgánové nedostateènosti tìlo zadrovalo mnoství tekutiny pùsobící takové otoky, e nedokázal poøádnì ani otevøít oèi nebo mluvit. Zhoršoval se mu dech. Kdy ho rodièe odvezli do nemocnice, lékaøi prohlásili, e nemá šanci na uzdravení. „Byl jsem naprosto zoufalý, vìdìl jsem, e umírám.“ Pak si Khin vzpomnìl na slova z evangelizaèního traktátu, který mu dala jedna køesanská známá. Ta slova znìla: „Já jsem Hospodin, já tì uzdravuji“. Tehdy Khin vykøikl k Bohu: „Boe, jestli ty jsi pravý Bùh, prosím, zachraò mnì!“ „V ten okamik jsem pocítil, jako by se nìkdo dotkl mé kùe,“ vypráví Tím e se Khin obeznámil s buddhismem tak øíkajíc Khin. „Otevøel jsem oèi, ale z první ruky, stal se z nìho evangelista, který dokáe nikdo na pokoji nebyl. Cítil vhodnì a citlivì oslovit své krajany. Touí, aby své poznání a zkušenosti mohl pøedat co nejvìtšímu jsem, e ji dokáu hýbat lépe rukama a tak jsem se poètu lidí. 16 posadil. Kdy lékaøi a rodièe vidìli zmìnu, která se se mnou stala, nevìøili svým oèím. Byl to opravdu zázrak!“ Khin ale o své modlitbì nikomu neøekl. Po nìkolika dnech pozorování v nemocnici byl propuštìn domù a jeho zdravotní stav lékaøi oznaèili za uspokojivý. Kdy se ještì více zotavil, navštívila Khina ona køesanka a pozvala ho na Tyto myanmarské dìti ètou pøíbìh o Jeíši v ilustroshromádìní do kostela. vané kníce, kterou v jejich jazyce vytiskla naše misie. Khin se však snail vymluvit. Ta se ale odradit nadala a zvala ho pokadé, kdy Khina navštívila. A tak Khin nakonec šel. Na shromádìní pastor vyprávìl o tom, e Bùh má oèi, uši i ústa a proto slyší i hovoøí k èlovìku. Toto poselství bylo výraznì odlišné od buddhistického uèení, které Khin tak dùvìrnì znal. Kdy toho veèera ulehl do postele, modlil se k Bohu: „Pokud jsi to byl opravdu ty, kdo jsi mì v nemocnici uzdravil, pak ke mnì promluv jasnì.“ Kdy se pak pokoušel usnout, uslyšel najednou jasnì vnitøním hlasem: „Khine, jsi mùj syn.“ Následnì Khina zaplavil pocit míru a bezpeèí a on se rozhodl, e svùj ivot odevzdá Bohu. Po této události zaèal Khin pravidelnì chodit jednou týdnì do kostela, ale tak, aby o tom nikdo z jeho rodiny nevìdìl. Kdy se ho doma zeptali, kam jde, øekl jim e jde do pagody. V té dobì ji cítil povolání, e má kázat svým krajanùm evangelium, ale nemìl zatím odvahu se ke svému novému pøesvìdèení pøiznat. Kdy mu bylo jednadvacet let, navštívil pøi jedné pøíleitosti køesanský tábor, kde byl pokøtìn. Po této události poprvé jasnì porozumìl dùleitosti veøejného pøiznání se k víøe. A tak Khin o své zmìnì doma koneènì povìdìl. Rodina byla z jeho pøiznání pobouøena a šokována. Skuteènost, e se stal køesanem, vnímali jako zradu. „Jsme pøece buddhisti,“ køièeli na nìho. v Myanmaru usiluje o národní jednotu – jeden Jeho bratøi s ním od té Vláda jazyk, jedna etnicita a jedno náboenství. Tento transchvíle zacházeli špatnì parent u silnice varuje, e kdokoli se pokusí tuto jeda dokonce ho nìkolikrát notu narušit je povaován za nepøítele. 17 zbili ve snaze pøimìt ho, aby se své víry vzdal. Kdy ale Khin dál rezolutnì tr val na svém a svoje pøesvìdèení nehodlal zmìnit, øekla mu jednoho dne matka, aby odešel z domu: „Ji nejsi více mùj syn, u se nevracej,“ prohlásila. „Bude z tebe ebrák!“ Khin jí na to odpovìdìl: „Mùj Bùh je ivý, to se nestane!“ Následující ètyøi roky strávil Khin v biblické škole, kde studoval Boí slovo Myanmar vesniceMnoho vesnic v Myanmaru bylo a pøipravoval se pro svoji ponièeno záplavami a krutou neúrodou v loòském køesanskou slubu. V poroce. Mnozí zde potøebují pomoc. slušnosti Boího povolání pak zaèal se svoji evangelizaèní èinností. Jednoho dne Khina zatkla policie pøímo ve chvíli, kdy vydával svìdectví a obvinila ho, e je zlodìj. Policisté se pokoušeli Khina vydírat s cílem, aby od nìho získali nìjaké peníze jako „pokutu“ výmìnou za propuštìní. Khin policistùm øekl, e peníze nemá. Proto ho uvìznili na tøi týdny, aby mu uštìdøili „náleitou lekci“. Ale ani ve vìzení nemìl Khin strach vydávat svìdectví. Hovoøil s ostatními vìzni. Nìkteøí ho se zájmem poslouchali, jiní mu nadávali, nìkteøí ho dokonce bili. Ale pøes všechny pøekáky zùstal i na tomto místì svìtlem. Nabízel modlitby nemocným a na jeho svìdectví zareagoval pokáním i jeden z dozorcù. Okamitì po propuštìní z vìzení pokraèoval Khin ve své døívìjší evangelizaèní slubì a podaøilo se mu zaloit nìkolik skupinek nových vìøících, sloených pøevánì z bývalých buddhistù. Ale i tito køesané ihned zakoušeli hnìv a nevraivost okolí, zejména svých nejbliších pøíbuzných. Khin stavìl na své vynikající znalosti buddhismu, která mu umonila vypracovat efektivní zpùsob evangelizace svých krajanù. Skupinky, které zaloil, se v nìkolika letech rozrostly na spoleèenství o více jak tøi sta èlenech. Pozdìji se mu podaøilo oslovovat lidi v oblasti, kde øádil cyklon Nargis. Khin mohl na vlastní oèi vidìt poehnání, které lidem víra v Krista pøináší, ale zakusil i protivenství. Nyní jeho zemì, která byla místem nepokojù a útlaku, prochází nadìjnými zmìnami. – Hlas muèedníkù, Kanada, listopad 2012 18 Severní Korea Pøíbìh Jo Chung–Hee Severní Korea je ji dlouhou dobu povaována za jeden z nejtemnìjších a nejizolovanìjších národù svìta. A pro køesany to platí v tomto temné království dvojnásobnì. Kdy v roce 1948 komunisté pøevzali vládu nad severní èástí Koreje, stal se Kim Il sung „velkým vùdcem“ Korejské lidovì-demokratické republiky. Témìø okamitì nechal Kim zrušit všechny církve a snail se ze Satelitní snímek pracovního tábora è. 22, zemì zcela vymýtit køesanství. který leí v blízkosti èínských hranic. Nìkteøí Podle odhadù v té dobì zmizelo tvrdí, e se v nìm konají rùzné experimenty na 300 000 køesanù a dalších na vìzních. Podle informací v nìm vykonává 100 000 skonèilo v pracovních trest na padesát tisíc odsouzených. táborech. Témìø všichni køesané a knìí byli popraveni. Kim Il Sung v zemi zavedl novou filosofii zvanou èuèche, co v pøekladu znamená nìco jako „sobìstaènost“, která je jistou formou náboenství a jakousi znetvoøenou podobou køesanství. Kim jako syn køesanských rodièù a dokonce coby vnuk køesanského pastora prohlásil sebe nejvyšším vùdcem a bostvem a svého syna prohlásil za boího syna, èím ho de facto postavil na místo Jeíše. Severokorejci ještì i dnes horlivì uctívají Kim Il Sunga, a to podle èlánku 1., èást 1. stranického zákoníku. Jeho synovi Kim Èong Ilovi byla pøiøknuta boské interpretace ideologie èuèche. Po více ne pùl století je obyvatelùm Severní Koreje vymýván mozek takovým zpùsobem, aby všechnu svou víru vkládali do slov a èinù obou Kimù. Pøi pohøbu Kim Èong Ila v minulém roce bylo slyšet, jak truchlící obyvatelé volají: „Jak jsi nás mohl opustit?“ „Co si nyní bez tebe poèneme?“ Na státní televizi jeden vo- Pøíslušnice severokorejské armády projevují ják prohlásil: „Lidé, hory, poto- velikou lítost pøi pohøbu svého vùdce Kim ky i nebesa prolévají krvavé slzy, Èong Ila. 19 aby vyjádøily své vìèné sbohem.“ Ale krvavé slzy nejsou pro Severokorejce nièím neobvyklým, zejména pak pro tamní køesany. *** Jo Chung-Hee vyrostl v hlavním mìstì Pchjongjangu, v typické chudé severokorejské rodinì. Kdy zaèal chodit do tøetí tøídy, zapojil se do socialistického svazu mládee a brzy si pamatoval všechny pouèky, které si jako ák musel osvojit z ideologie èuèche (juche). Bylo mezi nimi i jakýchsi deset principù mezi nì patøí následující: Jsem Kim Il Sung, tvùj pán a bùh. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. Neudìláš si sobì obraz nièeho, co je na zemi nebo na nebi. Nebudeš se klanìt ádným modlám, jenom mnì, svému bohu, Kim Il Sungovi. Kadé setkání mládee zaèínalo a konèilo spoleènou písní k oslavì velkého vùdce. Na závìr setkání pronesli tuto modlitbu: „Mùj otèe, mùj velký vùdce, následuji tì, zachovám vìrnost tobì jedinému.“ V deseti letech se Jo pouèil o tom, jak mají Severokorejci pohlíet na misionáøe. Ve školní uèebnici si pøeèetl fiktivní pøíbìh o mladém hladovìjícím severokorejském chlapci, který sebral jablko, které spadlo ze stromu patøícímu americkému misionáøi. Chlapec ale váhal, zda má jablko sníst, protoe to povaoval za kráde. Tu se ale náhle objevil èernì odìný misionáø s velkým køíem na krku, chlapce popadl a obvinil ho z krádee. Pak vydìšeného hocha svlékl do tílka, pøivázal ho ke stromu, ze kterého jablko spadlo, a na èelo mu perem namáèeným do kyseliny vyleptal nápis „zlodìj“. Uèebnice ještì navíc obsahovala obrázky misionáøe se zlomyslnì krutou tváøí. V dùsledku takových falešných pøíbìhù se u severokorejských dìtí pìstuje podvìdomý odpor a strach z misionáøù. Kdy Jo dospìl, chtìl vstoupit do komunistické strany, ale vzhledem k tomu, e jeho otec mìl nìjaké pøíbuzné v Jiní Koreji, byl z kádrových dùvodù odmítnut. Jo se vyuèil krejèím a v tomto øemesle vynikal tak svoji zruèností, e byl dokonce vybrán, aby ušil jezdecký oblek pro Kim Èong Ila. Práce se mu znamenitì povedla a velký Kim Èong Il byl natolik spokojený, e za odmìnu zaøídil, aby byl Jo pøijat do komunistické strany. Jo tím také získal vyšší pøídìl rýe na mìsíc – 600 gramù. Tøebae Jo neznal osobnì ani jednoho køesana, vìdìl na druhé stranì velmi dobøe, co se stane tìm, kteøí se odváí promluvit Kresba v pchjong jangském o køesanské víøe. Takoví lidé prostì zmizí muzeu „nenávisti“, které líèí v jednom z mnoha koncentraèních táborù, severokorejských dìtem, jak krutí jsou ameriètí misionáøi ve kterých v souèasnosti ivoøí podle urèitých zdrojù kolem 250 000 lidí. Køesané jsou a lékaøi. 20 odsouzeni velmi èasto s celou rodinou na patnáct let nucených prací. Vìtšina lidí však v tìchto táborech neije déle jak deset let. Mnozí z vìzòù dávají radìji pøednost sebevradì. Podle nìkterých odhadù je v souèasnosti v pracovních táborech uvìznìno kolem 30 000 køesanù. Kdy se Jo stal èlenem strany, mìl výsadu pøihlásit se na práci do Ruska. Tam mohl vydìlat více Dìti zapojené do Kim Il sungova socialistického svazu penìz, a to pøes to, e mu- mládee v Pchjongjangu se uèí šíøit ideály èuèche. sel z platu odvést mìsíènì 800 dolarù jako daò vládì. Zahranièní dìlníci v Rusku vydìlávali kolem tisícovky dolarù mìsíènì. Po zaplacení vládní danì a dalších poplatkù zùstalo severokorejským dìlníkùm padesát dolarù, které mohli poslat svým rodinám, co v Severní Koreji znamenalo královský pøíjem. Podle odhadù pracuje v zahranièí asi deset tisíc Severokorejcù, pøevánì z Pchjongjangu a kadý mìsíc tak získají miliony dolarù pro svou totalitní vládu. Kdy Jo ádal o udìlení víza, musel projít školením, kde jim byly zdùraznìny následující pøíkazy: Nehovoøit nikdy s ádným Jihokorejcem Nenavštìvovat ádné kostela a bohosluby Neshánìt Bibli Nepøijímat potravu na eleznièních stanicích bìhem cesty Jo nerozumìl jaký je dùvod tìchto naøízení, ale byl nadšený z monosti, e bude moci pracovat v zahranièí. Kdy pøicestoval do Ruska, uvidìl ji po cestì další dìlníky, jak si na nádraí berou jídlo od nìjaké laskavì vypadající starší eny. Nìkteøí z nich se dokonce vrátili ještì jednou pro pøídavek. Tyto eny Severokorejští uteèenci sledují film o Jeíši v Podzemní zdarma nabízely znameni- univerzitì v jihokorejském Soulu. Tuto školu rovnì té jídlo, se kterým se strava, navštìvoval Jo. 21 kterou Jo znal z domova nedala vùbec srovnávat. Velmi se divil nad tím, proè má být tohle jídlo zakázané. Pozdìji se Jo dovìdìl, e ony štìdré eny byly køesanky a nabízením jídla se snaily kontaktovat dìlníky ze Severní Koreje. Bìhem svého pobytu také nabízeli Jo Bibli, aèkoli on nemìl ani ponìtí, o co jde. Po tøech letech práce v Rusku se stalo, e mu jeho šéf náhle odmítl vyplatit mzdu. Jo tudí nemìl monost zaplatit vládní daò. Zástupce severokorejské vlády mu záhy vzkázal, e jestli daò nezaplatí, bude poslán do pracovního tábora. V obavì o svùj ivot si Jo sehnal falešné doklady a odjel vlakem do Kazachstánu. Ve vlaku k nìmu pøistoupila nìjaká ena a mlèky mu nabízela køesanský medailonek. V domnìní, e ena je nìmá, dal jí Jo øíká: „Prosím, modlete se za mnì, vím, e jsem na Boí cestì Jo nìjaké peníze a dar pøijal. Kdy k nìmu a vím také, e je to velmi nebez- na hranicích pøistoupil pohranièník, vybapeèné. Ale vdy jsem riskoval vila se mu náhle ona nìmá ena a on v tu svùj ivot i pøedtím, ne jsem chvíli jakoby ztratil øeè. Zcela neèekanì ho znal Boha. Nemìl bych k tomu pohranièník nechal být a odešel. A tak se být nyní ještì ochotnìjší?“ Jo dostal za tìchto zvláštních okolností do Kazachstánu. Na jihokorejském velvyslanectví obdrel Jo azyl a po krátké dobì odcestoval do Jiní Koreje. Jak pøemýšlel o událostech, které vedly k jeho útìku, zašel Jo nìkolikrát do kostela. Vzhledem k odlišnému dialektu obou zemí, nerozumìl ovšem Jo tomu, co se èetlo z Bible, a proto ještì nemohl dojít k plnému poznání víry v Krista. Avšak vìdìl ji, jakou cestou chce v ivotì jít, a proto odjel do Soulu, kde se pøihlásil do biblické školy pro severokorejské uprchlíky. Tato škola nesla název Podzemní univerzita. Na této škole dostal Jo také koneènì Bibli ve svém vlastním dialektu. Kdy si v ní pak èetl Desatero, ihned si uvìdomil, jaká je zde nápadná podobnost s deseti principy èuèche. Kdy sledoval film o Jeíši, vidìl i zde povìdomé pøíbìhy, jen o Kim Èong Ilovi zde nebyla ádná zmínka. Kdy si Jo uvìdomil, e celá filosofie èuèche vznikla vlastnì sprostým vykradením Bible, odevzdal svùj ivot Kristu a rozhodl se stát misionáøem svému vlastnímu lidu. Prošel výukou Podzemní univerzity a dokonèil studia právì v dobì, kdy v jeho vlasti naøíkaly davy nad mrtvolou Kim Èong Ila, falešného boího syna. O tøi dny pozdìji byl ji na lodi smìøující do Ruska, kde nyní slouí s mnoha dalšími køesanskými pracovníky, které poprvé potkal, kdy byl ještì sám obèanem Severní Koreje. Vìtšina z tìchto køesanských pracov22 níkù prodìlala sama pronásledování po sovìtskou vládou, a tak mají za sebou podobnou zkušenost. Jo také prosí o naše modlitby. „Vím, e jsem na Boí cestì a vím také, e je to velmi nebezpeèné. Ale vdy jsem riskoval svùj ivot i pøedtím, ne jsem znal Boha. Nemìl bych k tomu být nyní ještì ochotnìjší?“ Jeliko je Severní Korea extrémnì izolovaná, je monost dostat se k severokorejským dìlníkùm mimoøádnou strategickou pøíleitostí. Aèkoli špehové „Hlas muèedníkù spolupracuje se seskomunistického reimu pøedstavují terskou organizací Seoul USA pøi tišhrozbu i za hranicemi, Severokorejci tìní a distribuci Biblí pro severokouprchlíky. V tomto roce jsme se jsou v Rusku pøece jen odvánìjší a øada rejské podíleli na vytištìní deseti tisíc Biblí z nich pozitivnì reaguje na pøátelské v tomto dialektu. oslovení. Nìkteøí se pak dostanou i na návštìvu køesanských domácností, kde se mohou dovìdìt více o køesanství od tìch, kteøí mají k dispozici literaturu v severokorejském dialektu. Jo tvrdí, e nové video naší misie „Jeíš il mezi námi“ je vynikajícím prostøedkem k oslovení jeho krajanù. „Severokorejci se na to budou dívat s velkým zájmem hlavnì kvùli tomu, e ihned pochopí, e ty pøíbìhy, které znají, jsou nikoli o jejich mrtvém Kim Èong Ilovi, ale o Kristu Jeíši,“ øíká Jo. Severokorejci, kteøí pøijali Krista, se mohou do své zemì vrátit povzbuzeni evangeliem a mohou je pøedat dál tìm, kteøí naøíkají nad smrtí svého vùdce. Falešní bohové Severní Koreje jsou ji mrtví, ale zanechali v srdcích mnoha tamních lidí hlubokou prázdnotu, která v nich pùsobí touhu po hledání pravdy. Pravda je taková, e Bùh je ivý a my máme dnes nejvìtší pøíleitost od roku 1948 zvìstovat evangelium obyvatelùm nejuzavøenìjšího národa svìta. Kim Èong Ilùv nejmladší syn Kim Èong Un je následovníkem svého otce a novým severokorejským vùdcem. Od mládí byl formován podle obrazu svého dìdeèka Kim Il Sunga. Jeho zvyky, odívání a dokonce i podezøení ze zásahù plastické chirurgie, to vše má na nìm dotvoøit podobu zakladatele jejich podivné dynastie. Severokorejští pøedáci se takto snaí vytvoøit zdání, e jejich propaganda èuèche je reálná, a e se obyvatelé Severní Koreje nakonec pøipojí ke svým velkým vùdcùm v nebi. I pøes reimem deklarovanou snahu zabránit v Severní Koreji jakýmkoli zmìnám a zùstat i nadále uzavøeným národem, budou odvání køesané za pomoci misijních organizací vèetnì Hlasu muèedníkù pokraèovat ve své snaze pøinést poselství pravé spásy do této zemì. 23 Jménem bratra Jo a dalších jemu podobných dìkujeme všem za podporu naší práce v Severní Koreji. Volání muèedníkù nesmí zùstat bez odezvy. Vdy slova jejich svìdectví pøinášejí jedinou nadìji uprostøed demagogie a li. – Hlas muèedníkù, USA, èervenec 2012 OHLÉDNUTÍ Z A DVACE TILE T ÝM PŮSOBENÍM ČESKÉ REDAKCE HLASU MUČEDNÍKŮ V tyto dny si pøipomínáme dvacet let vzniku Hlasu muèedníkù v Èeské republice. Pøi této pøíleitosti bychom zde rádi pøipomenuli nìco z malé historie naší èinnosti. Pùvod naší aktivity spadá ještì do doby totality, nìkdy do první poloviny osmdesátých let, kdy jsme se poprvé setkali se jménem rumunského luteránského faráøe Richarda Wurmbranda. Tehdy se nám dostala do rukou nìmecká verze jeho knihy V Boím podzemí, která mìla na budoucí vznik naší èinnosti rozhodující význam. Kniha popisovala záitky autora z komunistického vìzení v Rumunsku v padesátých letech – nelidské zacházení s vìzni i triumf jeho osobní víry nad brutálním pronásledováním. Právì zvláštní Boí pøítomnost, kterou proívali vìøící lidé v komunistickém vìzení, byla mimoøádnì duchovnì povzbuzující a inspirativní. Po pádu totality nás zajímalo, co se asi s faráøem Wurmbrandem stalo, a v té dobì jsme získali kontaktní adresy do USA a Nìmecka. A odtud jsme se tehdy také dovìdìli o práci mezinárodní Wurmbrandovy misie tehdy nazývané „Christ to the Communist World“ a pozdìji pøejmenované na Hlas muèedníkù. V té dobì, kdy se naše zemì stala opìt svobodnou a politicky nezávislou, jsme nabyli pøesvìdèení, e i køesanská komunita v naší zemi potøebuje zdroj informací o náboenské diskriminaci, ke které dochází na mnoha místech svìta a e potøebuje i cestu, jak tìmto lidem pomáhat. Ji na podzim 1991 se dva z pozdìjších zakládajících èlenù PPC krátce zastavili v sídle WurmbranÚvodní stránka amerického bulletinu Hlas muèedníkù z ledna 1990, který popisuje dramatické zmìny dovy misie v Nìmecku. O rok pozdìji, v èervenci ve východní Evropì a pád komunistické totality. 24 1992, pak navštívilo nìkolik z nás konferenci nìmecké poboèky Hlasu muèedníkù poblí Stuttgartu. Tam jsme také mìli pøí leitost se popr vé osobnì setkat s faráøem Richardem Wurmbrandem a jeho manelkou Sabinou. Na podzim tého roku jsme pak byli tehdejšími pøedstaviteli nìmecké poboèky Willy Neurederem a Hansem Martinem Braunem osloveni, abychom zapoèali práci Hlasu muèedníkù v Èeské republice. Došlo k tomu v listopadu roku 1992 na bøehu Bodamského jezera v nìmeckém Uhldingenu, hlavním stanu Wurmbrandovy nìmecké misie nesoucí název Hilfsaktion Märtyrerkirche (HMK). Zaèátkem kvìtna následujícího roku (1993) jsme vydali první èíslo našeho informaèního bulletinu Hlas muèedníkù, které ovšem ještì neslo hrubé stopy naší naprosté nezkušenosti v tomto oboru. V roce 1993 vyšly pouze tøi vydání bulletinu. Následující rok ji vydání ètyøi. První dva roky nám naše Zpravodaje museli z finanèních dùvodù tisknout nìmeètí kolegové a pro èasopisy jsme jezdili do Freyungu, prvního bavorského mìsteèka za hranicemi, kam nám je posílali z Uhldingenu poste restante. V létì roku 1993 pøijela na návštìvu z Nìmecka sekretáøka nìmeckého misijního øeditele H. M. Brauna Mathilde Wiegmannová. Na její popud jsme poèátkem roku 1994 zøídili u tehdejší Investièní poštovní banky konto Hlasu muèedníkù. A od roku 1995 jsme ji mohli díky pøíspìvkùm našich ètenáøù tisknout bulletiny vlastním nákladem. Také se rozšíøil poèet vydání na šest èísel s tím, e poslední vydání bylo vdy dvojèíslo 5–6. Tento zpùsob se osvìdèil a vydrel a do souèasnosti. V lednu roku 1995 pøijel W. Neureder s manelkou a pøednášel v jindøichohradeckém sboru ÈCE. Ještì tentý rok v létì jsme uspoøádali první misijní den s úèastí vedoucích pøedstavitelù nìmeckého Hlasu muèedníkù (W. Neureder, H. M. Braun). Úèast nebyla vysoká, ale duchovní atmosféra a odezva u úèastníkù byla vynikající. Poèátky naší èinnosti nebyly ovšem nikterak hektické. Po rozeslání prvního èísla bulletinu na takøka všechny sbory køesanských církví, jak v Èechách, tak na Slovensku (celkem to bylo okolo tisícovky zásilek) pøišla odezva necelých padesáti objednávek od zájemcù o náš zpravodaj. A tak jsme se zpoèátku museli potýkat s urèitými obtíemi, které rovnì odráely mìnící se spoleèensko-ekonomické klima v naší zemi. To se však záhy zaèalo výraznì mìnit. Dnes, po témìø dvaceti letech pøesahuje poèet našich ètenáøù tøi tisíce Setkání èeských zástupcù Hlasu muèedníkù s maneli a z toho jich je asi 300 ze Wurmbrandovými v létì 1993 v Nìmecku. 25 Slovenska. Do konce roku 2012 jsme vytiskli celkem 97 vydání našeho zpravodaje, v úhrnném poètu témìø 300 000 výtiskù. Je tøeba zdùraznit, e naše aktivity byly nìkolik prvních let konány v rámci jindøichohradeckého sboru Èeskobratrské církve evangelické. Kdy se naše práce zaèala rozvíjet více, ne jsme èekali a objevily se i další problémy a jistá nedorozumìní, bylo nutné zaloit samostatnou organizaci, která oficiálnì vznikla 5. èervna 1998 jako obèanské sdruení s názvem Pomoc pronásledované církvi. Záhy po vzniku našeho sdruení se naše organizace také stala aktivním èlenem ICA – Mezinárodní køesanské asociace, která je zastøešující nadnárodní organizací pro všechny národní misie Hlasu muèedníkù po celém svìtì. Od vzniku našeho obèanského sdruení jsme také zapoèali úzkou spolupráci s americkým Hlasem muèedníkù (The Voice of the Martyrs – VOM). Náš zástupce v tomto roce navštívil Bartlesville v Oklahomì, kde se zúèastnil tamní národní konference VOM. V roce 1999 jsme uspoøádali v Jindøichovì Hradci misijní den, kterého se jako hlavní host a øeèník zúèastnil Tom White, tehdejší výkonný øeditel amerického VOM. Následující dva roky (2000–1) jsme uspoøádali další misijní dny – oba v Ostravì – opìt s úèastí Toma Whita (první se konal ve sboru CASD a druhý ve sboru Církve bratrské). V roce 2002 se pak misijní den konal v Bratislavì, ve sboru Církve bratrské. A v roce 2003 jsme slavili 10. výroèí zaloení èeského Hlasu muèedníkù v Jindøichovì Hradci, kterého se zúèastnil jako hlavní host Willy Neureder. Od roku 1998 také navštívili naší kanceláø rùzní zástupci ICA a vedoucí sesterských organizací, jako napøíklad dnes ji zemøelá sestra Hedi Fluri ze Švýcarska nebo dlouholetý tajemník ICA Merv Knight z Austrálie. Veškerá naše èinnost byla po dlouhou dobu konána dobrovolnì a bezplatnì. To se zmìnilo v roce 2007, kdy naše organizace zøídila placenou funkci editora, který je zodpovìdný za pøeklady a veškerou pøípravu našich bulletinù. Za zmínku stojí rovnì rozšíøení naší èinnosti na Slovensko. Od samého zaèátku jsme chápali Slovensko jako pole pro naše pùsobení – vdy naše iniciativa vznikla ještì v dobì existence spoleèného èeskoslovenského státu. V roce 2000 jsme v Bratislavì zøídili konto, na které zasílají své dary slovenští ètenáøi. Bulletin je pro slovenské ètenáøe rozesílán ze slovenského území, co pøedstavuje nemalou úsporu na poštovném. Od roku 1995 naše obèanské sdruení úzce spolupracuje s nakladatelstvím STEFANOS, vydávajícím literaturu o pronásledovaných køesanech a finanènì podporuje nìkteré jím vydané tituly. První a vlastnì nejúspìšnìjší knihou nakladatelství STEFANOS byl titul Láska vytrvá od Sabiny Wurmbrandové. Od roku 2007 jsme rovnì zapoèali s novou aktivitou, pøednáškami v rùzných sborech, kde køesané projevili zájem o pronásledovanou církev. Tìchto pøednášek se ujal bratr Šimon, který je doprovází promítáním rùzných aktuálních reportáí z inkriminovaných oblastí. Pøednášky tak víceménì nahradily døívìjší kadoroèní misijní dny. Ukázaly se jako 26 vhodnìjší, protoe nakonec v celkovém mìøítku zahrnou vìtší mnoství posluchaèù, a to i z odlehlých èástí republiky. Èinnost našeho obèanského sdruení je omezena finanèními prostøedky, které dostáváme od našich podporovatelù, pøedevším ètenáøù našeho bulletinu, a to z celé republiky. Vlastní èinnost se od samého poèátku zamìøuje dvojím smìrem: jednak informuje zainteresovanou veøejnost o pronásledování køesanù ve svìtì a také se snaí pronásledovaným rùzným zpùsobem pomáhat. K prvnímu úèelu slouí náš zpravodaj. Co se týèe pomoci, pøihlásilo se naše obèanské sdruení, jak ji bylo výše zmínìno, k aktivitám Mezinárodní køesanské asociace (ICA) se sídlem v USA a finanènì podporujeme její projekty na pomoc pronásledovaným køesanùm. Kromì toho máme i vlastní menší projekty, které jsou zamìøeny pøedevším na pomoc potøebným a èasto zcela „zapomenutým“ køesanùm v bývalých zemích nìkdejšího východního komunistického bloku, kteøí za minulého reimu zakusili veliký útlak. I kdy naše práce je ve srovnání s velkými sesterskými misiemi, jako je americký nebo kanadský Hlas muèedníkù, velmi sporá a drobná, pøesto si náš bulletin získal ji trvalé místo mezi køesanskými periodiky v naší zemi a bìhem naší èinnosti jsme díky našim dárcùm pøispìli na projekty týkající se pronásledovaných køesanù nemalými prostøedky, které dosahují úhrnné èástky kolem deseti milionù korun. Dìkujeme i na tomto místì všem, kteøí jste nás v minulosti podporovali a kteøí i dnes nezapomínáte na pronásledovanou církev i na naší skrovnou práci. - S. Forejt, èeská redakce Hlasu muèedníkù BIBLICK Á ÚVAHA Víra a skutky Co prospìje, moji bratøi, øíká-li kdo, e má víru, ale nemá skutkù? Mùe ho ta víra spasit? (Epištola Jakubova 2, 14) Tento náš dnešní text, tradiènì byl a je dáván za protiklad Pavlovy teologie o ospravedlnìní z pouhé víry. Nakonec má to i logický základ nejen v tom, e Jakubovo pojetí a jeho dùrazy jsou tak odlišné od Pavlova uvaování a jeho dikce, ale i ve skuteènosti, e existovalo závané napìtí mezi okruhem Pavlovým a okruhem Jakubovým. Apoštol Pavel dokonce oznaèuje nìkteré Jakubovy spolupracovníky za „falešné bratry“ a to u se dá jen tìko pøehlédnout a zahrát tak øíkajíc do ztracena. Z historie víme víme, e Luther, který byl silnì ovlivnìn teologií Pavlovou, mìl rovnì problémy s Jakubovou epištolou, nelíbila se mu, a tak ji zaøadil radìji na konec Písma a Jakubovy vývody oznaèil za mlácení prázdné slámy. Ostatnì, proè bychom se mìli tomu zase tolik divit? Je logické, e otázka 27 víry a skutkù byla odjakiva v církvi diskutována, mìla by být zkoumána i dnes, a jistì bude i dalšími generacemi køesanù. Církev, která naopak protiklad a napìtí mezi vírou a skutky nezkoumá, je spíše podezøelá. Vdy je to nakonec rozhodující faktor pro záleitosti vìèného ivota. Èlovìk, kdy uvìøí, má vìtšinou sklon uplatòovat svoji víru tak, aby z ní byl pøedevším èasný, leckdy jen sobecký uitek, tedy aby poslouila k uzdravení od nemoci, potìšení v èasném zármutku, aby slouila k povznesení rodiny a potomstva, aby se projevila ve kvetoucí ivnosti a spoleèenské dùleitosti, atd. Ale všechny tyto vìci, a jsou tøeba i oprávnìné a biblické, nemusí v Boím království znamenat vùbec nic. V šesté kapitole Janova evangelia Jeíš vyèítá idùm, kteøí ho vyhledali po zázraèném nasycení zástupù: „Pracujte ne o pokrm pomíjející, nýbr o ten, který zùstává do vìèného ivota.“ (Jan 6,27). A staneme pøed Boím trùnem, bude rozhodující naše víra a skutky hodné vìènosti. Bylo by ale v souvislosti s naším textem dobré také pøipomenout, e ve skuteènosti Jakubùv text Pavlovu pojetí zase tak pøíliš neodporuje, protoe zde Jakub oslovuje a pranýøuje nìco jiného ne Pavel. Zatímco se apoštol Pavel zamìøuje na napìtí mezi ospravedlnìním z víry v Krista a ospravedlnìním z horlivého dodrování zákona, Jakub se zde zabývá mnohem spíše s napìtím mezi vírou formální, která se dokonce ani neopírá o víru v Krista, ale jen o víru, e jest jeden Bùh – „Ty vìøíš, e jest jeden Bùh? To je sice chvályhodné, ale tohle vìøí i zlí duchové a tøesou se.“ Z toho lze usuzovat právì na to, e Jakub je znechucen nìkterými idy, kteøí zdùrazòovali svoji pøíslušnost k izraelskému národu a svoji víru v Hospodina, která je odlišuje od pohanù, jimi naopak pohrdali. Apoštol Jakub pak velmi hezky pøidává dva pøíklady pravé víry, jednak Abrahamovu ochotu obìtovat vlastního syna a pak nevìstku Rahabu, která skryla izraelské posly. To propojení praotce Abrahama, kterého idé pokládali spolu s Mojíšem za nejdùleitìjší postavy svých dìjin, a kulticky neèisté pohanské nevìstky, která stála mimo všechna zaslíbení a úèinky izraelského náboenství, je nanejvýš výmluvným argumentem toho, e Jakub mìl odpor k tomu, jak nìkteøí z jeho posluchaèù lpí pouze na vnìjších vìcech, jako je národní identita, obøízka, zvyky a talmudické pøedstavy. Moná, e to jsou i ti, kteøí obtìovali apoštola Pavla a které oznaèil za falešné bratry. Ale vrame se k napìtí víry a skutkù. V ji citované šesté kapitole Janova evangelia Pán Jeíš pozdìji odpovídá onìm idùm, kteøí k nìmu pøišli na jejich otázku: „Co máme dìlat, abychom èinili díla Boí?“ Jeíš jim odpovìdìl: „Toto je dílo Boí, abyste vìøili v toho, kterého on poslal.“ Myslím, e se tato Jeíšova slova nepatøiènì málo pøipomínají. Vìøit opravdovì v Krista, to není nìjaká lecjaká vìc, ale je to mocný skutek, který nám zjednává vìènou Boí pøízeò. A Jeíš svým výrokem jasnì ukazuje, e teprve z této víry, její koøeny prorostly a na dno naší duše, vycházejí skutky, které „zùstávají do vìèného ivota“, které mají vìènou platnost. Nyní bychom se mohli krátce zamyslet nad charakterem tìchto skut kù. 28 Pøednì je tøeba øíci, e z Jakubova dvou pøíkladù – skutkù praotce Abrahama a nevìstky Rahaby – vidíme, jaké skutky má apoštol na mysli. V obou pøípadech to jsou takové èiny, které do ivotù obou protagonistù pøišly samy od sebe. Nejde o skutky, které by si Abraham a Rahaba sami naplánovali, tohle udìláme a pak se staneme pøed Bohem spravedlivými. Byly to skutky, které do jejich ivota seslal Bùh, byla to jejich reakce na nìjakou výjimeènou ivotní situaci. Abrahama ani ve snu nenapadlo, e by mìl obìtovat Izáka jako zápalnou obì a Rahaba se prostì dostala do soukolí okolností a dìjinných událostí, pøi kterých – Obìtování zareagovala podle svého pøesvìdèení. Abraham Rembrandt Izáka a Rahaba tedy nemají ádnou vlastní pìstírnu dobrých skutkù, kde si je sami sází, šlechtí a pilnì zalévají, aby je pak dobøe prodali anebo se jimi pochlubili. I z tohoto dùvodu Jeíš tak striktnì odmítal farizejskou zbonost, protoe jejich spravedlnost byla spravedlností vlastní výroby, programová, vycházela z vlastní náboenské receptury, spoèívala na skutcích, které si sami vymysleli a pak svou vlastní silou provedli. Kdy ale mìli ve svém ivotì osvìdèit skutek, který od nich ádal Bùh, rozpoznat Mesiáše a uvìøit v Boího Syna, byli naprosto vedle. Nejde tedy v našich ivotech pøednì o skutky, které bychom si my sami vymysleli, ale o rozpoznání skutkù, které Bùh pro nás pøipravil. Tady bychom si mohli pøipomenout jeden dùleitý fakt z Jeíšova ivota, který se, myslím, rovnì tak trochu opomíjí. Toti, e Jeíš il a do svých jednatøiceti let naprosto soukromým ivotem. Nìkteøí misionáøi a náboenští aktivisté mají pøedstavu, e výhradnì na nich závisí spása celých oblastí zemì, a èím døíve tam dorazí, tím více bude spasených. Ale Jeíš evidentnì nesdílel tuto pøedstavu. Nekázal ji v osmnácti letech, aby oslovil co nejvíce lidí, ale èekal na èas shùry urèený. Na jednom místì Pán Jeíš prohlašuje, e neèiní nic sám ze sebe, ale koná vùli toho, který ho poslal. A to je ten druhý charakter skutkù víry, vìdìt, e sám ze sebe nemohu udìlat nic a e èistì má lidská aktivita skutky víry nevypùsobí. Jeíš svým uèedníkùm øíká: „Beze mì nemùete nic uèinit.“ K tomu, abychom konali skutky, které mají vìènou platnost, potøebujeme pøijímat milost shùry. Naše víra v Krista má toti další dùleitou stránku. Toti tu, e Jeíš nás vysvobozuje od našich vlastních skutkù, nebo z epištoly idùm mùeme vyrozumìt, e kdo uvìøil, vešel do pravého Boího odpoèinutí, do pravé soboty, kterou je pro Boí lid Spasitel. Vírou vcházíme do království, kde ji bylo všechno pro naši spásu vykonáno. Jsme jako staøí Izraelci, kteøí vešli do zaslíbené zemì a jedli ze stromù a vinic, které sami nesázeli, pili vodu ze studní, které nevykopali, nastìhovali se do domù, které sami nepostavili. Tohle je podobenství pro nás. Kdy vìøíme v Krista, pak jsme úèastni toho, co pro nás pøipravil Bùh, co pro nás vydobyl Boí Syn. Ale 29 nejsme jako Izraelci, kteøí byli úèastni toho, co ukoøistili svým nepøátelùm. Máme lepší pozvání, být úèastníky stolu Pánì, být nikoli jen hosty ale pøímo domácími jeho domu. Nìkdo moná øekne, dobrá, to jsou všechno hezké obrazy, ale jak se tedy má naše víra projevovat. Myslím, e jedním hlavním zpùsobem, máme se uèit od Jeíše, máme jednat, jako jednal on. Staèí zde jeden malý pøíklad z našeho ètení z Jakubovy epištoly. Jakub øíká, a tentokrát ji pøímo zmiòuje, víru v Krista: „Moji bratøi, nestraòte lidem pøi víøe v našeho Pána Jeíše Krista.“ A pak Jakub pøidává onen známý pøíklad toho, jak jsou ve shromádìní církve proteováni vysoce postavení, bohatí a urození lidé na úkor obyèejných. A domnívám se, e nebude nièím malým, kdy budeme v novém roce podle Boího slova pøehodnocovat své postoje, budeme se uèit od Toho, který se nazval tichým a pokorného srdce. Odpouštìt, nezávidìt, nepomlouvat, pøát druhým dobré, ít bez pohrdání a výsmìchu k druhým, modlit se za druhé, zøíkat se poskvrn svìta, to jsou sice vìci, které nejsou na pøedních stránkách novin, ale jsou to vìci, které spolehlivì mìní svìt, ale jsou to nakonec vìci, které v církvi a spoleèenstvích èasto chybí. Moná naše skutky nebudou bombastické, ba budou zøejmì velmi èasto neviditelné, ale my pøece vìøíme v toho, který hledí k srdci èlovìka, a právì to, co je skryté a neviditelné, oblibuje. –sfZPR ÁV Y ZE SVĚTA SOMÁLSKO Somálští militanti zavradili veøejnì mladého køesana Somálští extrémisté setnuli mladého køesana pøed shromádìným davem. K této brutální vradì pìtadvacetiletého Farhan Haji Moseho došlo za bílého dne ve mìstì Barawa a tìlo popraveného bylo vystaveno jako varování ostatním. Obrázek „Al-Šabab“ Pøíslušníci skupiny Al-Šabab 30 Krátce pøed smrtí byl Farhan obvinìn pøíslušníky islamistické skupiny Al-Šabáb z odpadlictví. Podle dostupných informací si tato organizace sestavuje seznam osob urèených k likvidaci. Jsou na nìm pøedevším lidé, kteøí jsou podezøelí z konverze od islámu ke køesanství. Ve snaze vyèistit Somálsko od køesanství setnuli pøíslušníci Al-Šabáb ji øadu lidí. Za tìmito hrùznými èiny stojí úsilí o zavedení striktního zákona šaríja v Somálsku. – Hlas muèedníkù, Kanada, 29. listopadu 2012 ERITREA Muslimský konvertita zemøel ve vìzení Adris ali Mohammed nedávno zemøel po dvou letech strávených v eritrejském vìzení ve vojenském táboøe Aderset. Tento jednatøicetiletý køesan byl zavøen v ma- linké cele a tøebae trpìl malárií, nebyla mu povolena nijaká lékaøská péèe. V roce 2010 byl Adris zatèen v eritrejském mìstì Tesenai záhy poté, co se policie dovìdìla o jeho obrácení ke køesanství. Podle urèitých zdrojù snášel stateènì tvrdé pronásledování a zùstával vìrný své nabyté køesanské víøe. Podle odhadù je ve vìzení Aderset drena asi stovka dalších køesanù. – Hlas muèedníkù, Kanada, 22. listopadu 2012 KEÒA Pøi útoku na církev zabit jeden vìøící 4. listopadu došlo ke granátovému útoku na církevní budovu, která se nachází v pøevánì muslimské oblasti v keòském mìstì Garissa. Pøi útoku byl zabit kaplan sboru Julius Mukonzi a zranìno dalších jedenáct køesanù, kteøí byli pøevezeni do nemocnice v hlavním mìstì Nairobi. Granát, který útoèníci hodili na støechu, strhnul na zem kovovou krytinu na pódium, kde právì kázal kaplan Mukonzi. Padající støecha ho okamitì usmrtila. Podle oèitých svìdkù byl výbuch tak silný, e vytrhal i s koøeny nìkteré pøilehlé stromy. Policie z útoku podezírá extrémistickou skupinu Al-Šabáb, ale nejsou ádné informace, e by v souvislosti s tímto incidentem byl kdokoli zatèen nebo vyšetøován. Skupina Al-Šabáb má øadu stoupencù v Garisse, jeliko sem mnoho Somálcù uprchlo ze své zemì. K útokùm dochází hlavnì od øíjna 2011, kdy jednotky keòské armády zaèaly svou misi v Somálsku. – Hlas muèedníkù, Kanada, 8. listopadu 2012 INDONÉSIE háøský útok na církev Neidentifikovaní útoèníci podpálili církevní budovu v indonéském mìstì Poso, kde za poslední mìsíc došlo k sérii podob- ných útokù. Budova kostela letnièního sboru Madele zaèala hoøet, kdy na ni útoèníci hodili nìkolik zápalných láhví s benzínem. Pøi útoku byla poškozena i budova pøilehlé fary. Podle zpráv však vzhledem k rychlému záchrannému zásahu místních lidí vèetnì nìkolika muslimù nebyla vzniklá škoda katastrofální. Pøi zmiòovaných útocích v minulém mìsíci v Poso zaútoèili extrémisté jak na bohosluebná shromadištì, tak i na budovy, které byly ve vlastnictví køesanù. – Hlas muèedníkù, Kanada, 8. listopadu 2012 Èlenové islámských teroristických skupin (na obrázku pøíslušníci islámské obranné fronty) podnìcují v Indonésii rùzná srocení a hromadné útoky proti køesanùm INDIE Køesané dál vystaveni násilí V indickém státì Karnataka zástup asi dvaceti hinduistických extrémistù zbil do bezvìdomí køesanského pastora. Tøebae byl tento køesan pøevezen do nemocnice s váným poranìním hlavy a zlomenými ebry, pøišli útoèníci na druhý den ráno do nemocnice, aby mu zasadili další 31 Umuèený knìz Fadi Haddad byl všeobecnì oblíben nejen køesany ale i mnoha muslimy. Nebyl zahrnut do ádného politického dìní a výhradnì se snail slouit pouze Bohu. rány. Nemilosrdný útok uvedl pastora Samuela Kim do váného stavu. Nyní policie umístila pøed jeho nemocnièní pokoj strá, která má zajistit pastorovu klidnou rekonvalescenci. Mezitím jisté køesanské výchovné støedisko v téme státì, které bylo obvinìno z násilného obracení hinduistù na køesanskou víru, pokraèuje ve své èinnosti. Jeden místní politik se sice toto obvinìní snail podporovat, ale støedisko bylo znovuotevøeno na konci øíjna poté, co se hinduistiètí rodièe dìtí, které støedisko navštìvují, sešli s kritiky støediska a jejich tvrzení vyvrátili. – Hlas muèedníkù, Kanada, 22. listopadu 2012 SÝRIE S intensivnìjší válkou narùstá i protikøesanské násilí Obyvatelé damašského pøedmìstí Jaramana se nyní snaí zotavit z hrùzy a te32 roru nedávného bombových útoku, pøi kterém vybuchly náloe ve dvou autech, a který si vyádal osmatøicet lidských ivotù a zranìní nejménì tøiaosmdesáti osob. Je známo, e køesané patøí mezi ty obyvatele Sýrie, kteøí jsou trnem v oku rùzným „teroristùm“, usilujícím o svrení vlády, a útoèícím na všechny, kteøí jsou vùèi vládì loajální. Je oèividné, e vzhledem k nedávným násilným incidentùm jsou to právì køesané, kteøí jsou v Sýrie terèem útokù. Na pøíklad 25. øíjna bylo u jedné cesty nalezeno mrtvé tìlo uneseného tøiaètyøicetiletého otce Fadi Haddada, knìze Antiošské církve. Na nalezeném tìle byly patrny známky muèení a násilí. Nìkolik dnù pøed svým únosem otec Fadi øekl jistému pastorovi, který mu dodával Bible: „Teï nemohu slouit Jeíši, musím pomáhat lidem...“ K dalším útokùm patøí napøíklad incident ze 14. listopadu, kdy teroristé odpálili ètyøi rakety na køesanskou vesnici Tel Nasri. Pøi útoku pøišel o ivot ètrnáctiletý chlapec a mnoho lidí bylo zranìno. Rakety znaènì ponièily místní kostel a nìkolik domù. 21. øíjna explodovala nálo v autì v Bab Touma v køesanské ètvrti Damašku. Auto s náloí bylo zaparkované u kostela a nálo odpálena právì ve chvíli, kdy do kostela pøicházeli vìøící na bohosluby. Pøi tomto útoku pøišlo o ivot nejménì deset lidí a dalších šestnáct jich bylo zranìno. Mìsíc pøed posledním výše zmínìným útokem, kdy vybuchly náloe ve dvou autech, byla v Jaramana odpálena jiná nálo (29. øíjna), která usmrtila jedenáct osob a zranila devìtašedesát lidí. Pamatujme ve svých modlitbách na sloitou a nebezpeènou stuaci køesanù v této zemi, která se zmítá obèanskou válkou. – Hlas muèedníkù, Kanada, 6. prosince 2012 BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Odkládejme všechny pøedsudky „Z Nazareta mùe být nìco dobrého?“ (Jan 1,46) Nazaret bylo mìsto s nedobrou povìstí. Avšak Natanael, který slova našeho textu vyøkl, se dopustil jednoho z nejnièivìjších høíchù: zášti vùèi celé jedné skupinì lidí. Kadou skupinu lidí pøece tvoøí rozmanité osoby s odlišnými osobnostmi a charaktery. Jistý luterský faráø mi øekl: „Mám citové zábrany k letnièním a baptistùm.“ Nechápal, e tak vyznal snad ještì vánìjší høích, ne kdyby prohlásil, e il øadu let v cizoloství. Jeho povinností bylo se takového pøedsudku okamitì vzdát nebo musíme opustit jakýkoli høích. Kadý pøedsudek èlovìku znemoòuje udìlat si o druhých správný úsudek. Mnozí Jeíše nepøijali protoe byl id; jiní zase kvùli tomu, e byl bìloch. Farizeové nedokázali pøipustit, e by mohl nìjaký prorok pocházet z Galileje (Jan 7,52). Jiní se uráeli nad tím, e Jeíš pocházel z nejniší spoleèenské tøídy. Ptali se v posmìšném tónu: „Co to není syn tesaøe?“ (Matouš 13,55). Nìkteøí si kladou otázku, zda køesanská církev, o které se vypráví tolik špatného, mùe mít ještì vùbec nìjakou hodnotu. Bùh je Otcem všech lidí. Dobøí lidé jsou ve všech skupinách. Moábští se jako celek chovali vùèi Izraelskému lidu velmi zle. A pøesto se mezi nimi našla Rút, která patøí mezi svaté eny Písma. Samaritáni sešli z cesty pravého náboenství a pøesto nám Jeíš vypráví pøíbìh o dobrém Samaritánovi. Opuste jakýkoli rasový, národnostní nebo denominaèní pøedsudek. Posuzujte kadou osobu podle jejích vlastních skutkù. – Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights Mùete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese: www.hlas-mucedniku.cz MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve ROBERT JERMAIN THOMAS – srpen 1866 Faráø Richard Wurmbrand jednou øekl: „Jeíš nám pøikázal jít. Neøekl, e se musíme vrátit.“ Takový byl ivot Roberta J. Thomase. Thomas byl ordinován 4. èervna 1863 v jednom malém sboru ve Walesu. V èervenci odcestoval z povìøení Londýnské misijní spoleènosti do Šanghaje v Èínì. Jeho ena brzy po pøíjezdu zemøela. V roce 1866, kdy evangelizoval po nìkolik mìsícù v Koreji a uèil se tamnímu jazyku, podnikl plavbu americkou lodí General Sherman po øece Taedong (dnes leí na této øece severokorejské hlavní mìsto). Loï však uvízla na mìlèinì. Mezi nedùvìøivými korejskými vojáky na bøehu zavládla panika. Vtrhli na loï ozbrojeni dlouhými dýkami. Kdy Thomas vidìl, e pøijde zøejmì o ivot, podal jim korejskou Bibli se slovy v jejich jazyce: „Jeíš, Jeíš.“ Vojáci ho ale ubili k smrti. Mnozí by oznaèili léta jeho pøíprav za ztracená. Nìkteøí køesané nerozumìjí tajemství muèednictví a nechápou, jak na tyto vìci nahlíí Bùh a jeho andìlé. Domnívají se, e vìdí o „lepších metodách“ sdílení Krista. Nìkdy cítíme, e naše køesanské úsilí vychází „naprázdno“. Dvacet pìt let po Thomasovì smrti kdosi v místech této události objevil malý hostinec, který mìl na zdech zvláštní tapetu. Bylo na ní charakteristické korejské písmo. Majitel domu vysvìtloval, e pøilepil na zeï stránky nìjaké knihy, aby se její písmo zachovalo. Nejen majitel, ale i mnoho hostù pøicházelo, aby si pøeèetlo slova, která byla na stìnách. Byly to stránky Bible, kterou dal Thomas svým vrahùm. I kdy dnes mají v této oblasti moc v rukou komunisté, církev ije dál. Práce Roberta J. Thomase, „krátkého“ misionáøe pokraèuje v Severní Koreji tam, kde stránky Bible nejsou lepeny na zeï, ale jsou ukrývány ve zdech a zakopávány na zahradách. Ale pøedevším jsou ukrývány v hloubi lidských srdcí. Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm • informovat veøejnost o pronásledování køesanù • podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zaloeno na biblickém verši epištoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíši Kristu pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjším zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pošt. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300
Podobné dokumenty
Podhoran - Stará Paka
poèasí vyrazili na celodenní výlet. Podaøilo se nám ujet asi 15 km a byli jsme rádi, e
vichni, vèetnì tìch, kteøí dosud nikdy nebìkovali, ujeli celou trasu. Uili jsme pøi
tom i spoustu legrac...
Poslední letošní výstava v Kapli v netradičním duchu
tìch dalích ivotech astnìjí, ne si byl s námi a nevzpomínej na
nás ve zlém tak, jako i my na Tebe vzpomínáme v dobrém, jako jsme
Tì vdy mìli a máme rádi.
Dìkuji vem kamarádùm za to, e se ...
2/2010 - Hlas mučedníků
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné sluby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 K...
Přehled výslovnosti korejské terminologie taekwonda ITF
Úèelem této pøíruèky je podat èeské odborné veøejnosti ucelený pøehled výslovnosti korejské terminologie taekwonda ITF a pøedev¹ím odstranit zkomoleniny a
chyby, které se nahromadily za více ne¾ dv...
VALAŠI, NEDAJME SA!
Okupace èeských zemí v bøeznu 1939 vyvolala okamitý odpor èeských vlastencù. V protektorátu se formovali ilegální odbojové organizace Snaha nacistù o odvrácení o rozvrácení odbojového hnutí pøines...
Embrya na náhradní díly?
klonování. Jejich autoři se přitom
spoléhají na jedné straně na stávající
nedostatek zákonné regulace a na
druhé straně na podporu účelově
dezinformované veřejnosti. Manipulace s embryi je dnes už ...