Collatio s OMI X nedele 2013
Transkript
X. neděle v mezidobí … a dotkl se jich. Lk 7,14 1Král 17,17-24 Gal 1,11-19 Lk 7,11-17 Vdova z Naimu. Symbol každého z nás. Každý z nás přece v životě přichází o ty nejdražší skutečnosti: o nejbližší lidi, o největší sny, o naděje… Každý z nás se v životě někdy cítí být úplně sám, zbaven i toho posledního, co měl, co ho ještě drželo při životě. Vdova z Naimu. Symbol našich nedostatků, všeho toho živého, co ztrácíme, oč přicházíme, ale zároveň i symbol všech těch mrtvých skutečností, které nám Ježíš navrací vzkříšené. Ježíš se dotýká našich már (srv.: Lk 7,14), dotýká se našich rakví, uvnitř kterých uchováváme možná i to nejosobnější a nejutajovanější, co máme… to, co ale často obsahuje jen smrt: máry našeho sobectví, pýchy, světáctví, povrchnosti, rakve, ve kterých je uzavřen náš pohodlný, ale možná jen málo „živý“ život, dokonce snad i málo „živý“ život naší víry; máry naší mrtvé víry, mrtvých skutků, mrtvých slov, mrtvé lásky… Ale právě do těchto smrtí vstupuje Ježíš. Vstupuje do nich, protože je mu nás líto (srv. : Lk 7,13). A setkávají se tak dvoje útroby, dvoje lůna. Naše mrtvé, ve kterých schováváme všechno to, co je v nás už bez života, naše máry, rakve, hroby… a jeho soucitné, které přivádějí znovu k životu. I dnes totiž evangelista Lukáš používá k vyjádření citu, postoje, který „nutí“ Pána, aby udělal zázrak vzkříšení, slovo „útroby“, slovo „děloha“, tedy to slovo, které označuje místo, kde se život rodí, kde matka život plodí: „bylo mu jí líto“ (Lk 7,13), doslova „pocítil dojetí, pocítil útroby.“ Ježíš se dotýká našich már a znovu probouzí život, ten život, který se mnohdy zdá být už definitivně ztracen. Jeho život je vždycky silnější než všechny naše smrti. A slzy, které způsobila smrt vdovina syna, se mění v slzy radosti. „Neplač“, říká Ježíš vdově z Naimu (Lk 7,13), „neplačte“, řekne i všem, kteří naříkají nad dcerou představeného synagogy (Lk 8,52), „proč pláčeš?“, zeptá se po svém vzkříšení Marie Magdalské (Jan 20,13). Ale plakat bude i hříšnice, které bude odpuštěno, plakat bude Petr nad svým zapřením: slzy smutku, slzy radosti… Otevřme se Ježíšovu dotyku, nechme ho vstoupit do našich smrtí a spolu s papežem Františkem prosme o dar slz: „Je to krásná milost: moci plakat nade vším. Nad dobrem, nad našimi hříchy, nad milostí i nad radostí. Pláč nás připravuje na to, abychom spatřili Ježíše. A pak nám všem dá Pán milost, abychom svým životem řekli: Viděl jsem Pána, ne proto, že by se mi zjevil, ale proto, že jsem ho uviděl ve svém srdci.“ „Lásku máme prokazovat pro Krista a konec...“ o. Mario Borzaga, omi
Podobné dokumenty
Sociální ekonomika
výhody v placení daní. Podobně specifická je i část občanských sdružení, která mají
uvedeno ve stanovách, že budou vykonávat veřejně prospěšné ekonomické aktivity.
Například jde o služby, které obč...
Zjevení Ježíše Marii Magdalské
Kristus, ale její oči, zvyklé vnímat jen přirozeně, vidí v něm zahradníka. A my se ptáme: Co tedy může člověka
přesvědčit o vzkříšeném Kristu? Písmo ukazuje, že ani tenkrát, když by se on sám jako ...
5. června 2016 – 10. neděle během roku Pro koho pláčeme? Kde je
Sám Ježíš nás utěšuje. Jediným slovem se obrací k té neutěšitelné vdově: „Neplač!“ Se stejným
slovem dnes promlouvá i k nám, do hlubin našeho bytí. Tolik námi, tzn. muži, znásilněných žen
potřebuje...
Proroci
celý náš život (listopad: Amos). Mnohdy velmi těžce přijímáme zkoušky z Boží ruky, a přece jde o projev jeho
lásky (prosinec: Ozeáš). Křesťan nemá malicherný pojem o Bohu, naopak nad svým Pánem žas...
KŘÍŽOVÁ CESTA o. Mario Borzaga, omi
Všechno je skončeno: zbývá už jen krátká, ale silná agonie. Ježíš prožívá před smrtí
bolestnou a tajemnou závrať z opuštění od Otce. Jelikož na sebe vzal hříchy celého
světa, zdá se spravedlivé, že...
08_Krizova_cesta_Den_modlitby_a_postu_misionari_2
ze sobectví, které nás uzavírá před ostatními,
z pýchy, která nás ničí,
ze závisti, která nás stravuje,
z touhy po moci, která z nás činí otroky světa.
Děkujeme ti za to,
žes ve své nahotě setrval ...