Krásné svátky na výstavišti plném květin, kde si užijí i děti

Krásné svátky na výstavišti plném květin, kde si užijí i děti

Velikonoce v Sasku
MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 12. 3. 2015
C1
Mimořádná příloha
idnes.cz
Krásné svátky na výstavišti
plném květin, kde si užijí i děti
října večer je Pyro Games, což je krásná show a soutěže těch nejlepších
tvůrců ohňostrojů," dodal Finger.
Bývalá jatka v drážďanské čtvrti Ostrahege
mají zajímavou historii. Právě teď jsou ale
hlavním velikonočním
lákadlem města na
Labi.
Andrea Angermannová
redaktorka MF DNES
DRÁŽĎANY Německé velikonoční
tradice, desítky druhů kraslic, zajíc
přinášející dětem vajíčka ale i velikonoční výzdoba, sazenice, květiny a největší evropská přehlídka orchidejí. Tak dnes vypadá tradiční
veletrh Drážďanské velikonoce.
„Je to jeden z našich největších veletrhů, každoročně ho navštíví 40 až
55 tisíc lidí. A Češi jezdí stále častěji,“
říká ředitel výstaviště Ulrich Finger.
Letos se v několika budovách výstaviště na ploše téměř 20 tisíc metrů
čtverečních představí více než 350 vystavovatelů. Kromě tradičního velikonočního zboží si můžete odvézt sazenice i rostliny, uvidíte nejnovější trendy zahradnictví, zahradní nábytek i
keramiku. Pro děti je zábava připravena v budově číslo 4. Na několika stanovištích si mohou vyzkoušet různé
techniky zdobení a malování kraslic a
dalších druhů velikonočních ozdob.
K nejoblíbenějším ale patří zvířecí farma. „Koně nebo krávy by se nám sem
nevešly. Máme zde třeba kuřata, malá
prasátka, králíky nebo koťata, prostě
většinu mláďat, která se na jaře na farmě rodí,“ přiblížil Finger. Každý rok
zde pro návštěvníky připravují překvapení, jedním z letošních je velká a
nově osvětlená fontána, která vodu
chrlí podle zvuků hudby.
Veletrhy a výstavnictví mají v Sasku
dlouholetou tradici. Zatímco v Lipsku
se konají hlavně veletrhy, v Drážďanech to vždy byly sezonní výstavy,
hlavně květin. Dříve se ale konaly v
areálu nedaleko Skleněné manufaktury VW. V roce 2000 se výstaviště přestěhovalo do opraveného areálu býva-
Zábava Naše jarní svátky jsou civilnější. V Sasku je pojímají duchovněji, ale děti také dostanou spoustu sladkostí a dárků. Foto: Profimedia
lých jatek postavených na začátku 20.
století. Kromě výstavy tak za prohlídku stojí i samotný areál jatek.
Ale zpět k jarní výstavě. Kromě Velikonoc je dalším lákadlem sekce Svět
orchidejí, na které pěstitelé ze čtyř
kontinentů na ploše téměř šest tisíc
metrů čtverečních vystavují dvacet tisíc rostlin. „Poprvé se výstava konala
v roce 1991, teprve posledních pět
šest let se ale může chlubit superlativem největší výstava v Evropě,“ přiblížil Finger.
Karel Gott nepřijel
Pokud jste pěstiteli orchidejí, každý rok se zde můžete stát i vy účast-
V Sasku nosí dárky zajíc,
jinde čáp, liška či kohout
SASKO Kraslice a malovaná vajíčka
mají Češi a Němci na Velikonoce společné, dál se oslavy jara a zmrtvýchvstání Krista u nás a u sousedů
liší. Jedním z důvodů je, že Velikonoce jsou především církevním
svátkem a Němci vnímají svátky
jaksi duchovněji než ateističtější
Češi.
Znát je to okamžitě po překročení
hranice, výzdoba oken, domů, stromů a keřů na zahradách je nepřehlédnutelná. Svátky a tedy i pracovní volno jsou zde také o jeden den
delší, začínají vždy na Velký pátek.
Počítejte proto s tím, že 3. dubna
budou všechny obchody zavřené.
V Sasku naděluje vajíčka velikonoční zajíc. Ukrývá je, a tak je děti
musí hledat. Zvířata se ale mění.
Ve Vestfálsku nosí dárky liška, v Bavorsku ji střídá kohout a v Durynsku čáp. S pomlázkou, šleháním dívek a žen, které navíc mrskače odmění malovanými vajíčky, se zde
ale nesetkáte. Podle sousedů je to
pohanský a rabiácký zvyk. „Ale
moc se jim líbí. Když jsem si v práci
pletl pomlázku, šéf se mne ptal, na
co tu věc potřebuji. Tak jsem mu to
vysvětlil a od té doby mu jí musím
přivézt před každými Velikonoci.
Moc si náš zvyk užívá a už mi odpustila i jeho žena,“ směje se Pavel
Čáp, který v Německu pracuje.
Na saském svátečním stole najdete jehněčí, skopové, rybu a špenát.
A speciální pečivo - velikonoční
chléb, který se nosí posvětit do kostela.
Jedním z nejhezčích zvyků jsou
Velikonoční jízdy Lužických Srbů,
kdy muži ve fracích s cylindry a v
nazdobených krojích vyjíždějí do
okolí zvěstovat zprávu o zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Nejznámější
průvod z Budyšína vyráží 5. dubna
v 10 hodin, zpět před katedrálu sv.
Petra se vrací v 16.30 hodin. Ze soboty na neděli v Lužici také ženy
chodí od domu k domu a zpívají
půlnoční písně, takzvané kěrluše.
níky řady soutěží a své výpěstky poskytnout k vyhodnocování nejkrásnějších nových druhů, barev i tvarů.
A každý rok je slavnostně představen
a pojmenován nový hybrid exotické
krásky, která je pak zapsána do knihy
orchidejí v Londýně. Výsada předsta-
vit a oficiálně pojmenovat nový druh
patří na Plesu orchidejí vždy nějakému známému umělci. Letos to bude
27. března večer známá německá zpěvačka lidových písní Gaby Albrecht.
„Svazu dá hodně práce umělce sehnat a přemluvit. A je to opravdu hod-
ně drahé, třeba Karla Gotta se zatím
přesvědčit nepodařilo,“ řekl Finger.
Ročně drážďanské výstaviště navštíví půl milionu návštěvníků, protože
se zde konají například i koncerty, outdoorové festivaly, kulinářské akce,
módní přehlídky, show na ledě či sympozia. Například 10. května na přírodní ploše před výstavištěm vystoupí
rocková skupina AD/DC. „I bez jakékoli reklamy je ze 100 tisíc vstupenek
už 80 tisíc prodáno,“ pochvaluje si
Finger.
Stará krásná americká auta z 50. a
60. let si zde dostaveníčko dají od 10.
do 12. července, 8. srpna výstaviště na
dva dny obsadí středověcí rytíři. "A 3.
INZERCE
Drážďany:
překvapivě
jiné.
Přehlídka saských parníků
www.drazdany.info/prehlidka-parniku
kotviště Terrassenufer, 01.05.2015
Výstava »Dahl a Friedrich –
romantické krajiny«
www.drazdany.info/skd
Albertinum, do 03.05.2015
360° panorama »Drážďany 1945«
www.drazdany.info/asisi-1945
asisi Panometer, do 31.05.2015
www.drazdany.info
drazdany.net
@drazdany
Historie aneb jak to bylo s jatky
Že vcházíte do bývalých jatek, poznáte už podle krásných děl zobrazujících zemědělce - jde o mozaiky
- na fasádách domů nebo podle sochy krávy na sloupu před vstupem. „Přestože Drážďany v historii
měly nejvíce 700 tisíc obyvatel,
byla to jatka pro milion obyvatel.
Byla druhá největší a nejmodernější jatka na světě, větší měli pouze v
americkém Chicagu,“ říká k historii ředitel Výstaviště Drážďany Ulrich Finger.
O stavbě jatek ve čtvrti Ostragehe
v západní části starého města bylo
rozhodnuto v roce 1900. Autorem
funkcionalistických budov je slavný německý architekt Hans Erlwein. V Drážďanech pracoval deset let a za tu dobu pod jeho vedením vzniklo zhruba 150 budov.
Za druhé světové války se tato dominanta města s centrální věží vytápění areálu stala hlavním orientačním bodem spojenců při únorových náletech na město. „Jatka na
tomto místě opravdu fungovala až
do roku 1994, jenže v dobách NDR
se o ně moc nepečovalo, nic se neopravovalo a velmi zchátrala,“ přiblížil Finger.
Pak byl čtyři roky areál prázdný a
postupně se začalo s citlivou obnovou. „Nyní vystavujeme v pěti budovách,“ přiblížil Finger. Podle ředitele výstaviště poměrně dlouho
trvalo, než přišli další nájemci a zjistili, že jatka pomalu opět ožívají.
Dnes má na jatkách v Ostragehe
kromě výstaviště kanceláře například marketing města, v nedalekých ještě v neopravených budovách se každoročně koná výstava
současného moderního umění Ostrale. „Je tu ještě řada neopravených budov. Například těsně vedle
nás krásná věž, kde dříve bylo centrální vytápění jatek. Nápady i projekt přestavby už máme, jen ne potřebných 12 milionů eur,“ posteskl
si Finger.
C2
MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 12. 3. 2015
Velikonoce v Sasku
Šlechtična nevrátila
manželský slib, a tak
ji saský král uvěznil
Příběh hraběnky Coselové, vězeňkyně saského krále Augusta Silného, je známý, ovšem
stále fascinující. V jejím bývalém vězení se
chystá nová expozice
o ženě, která 49 let nevytáhla paty z jednoho
zámku.
Andrea Angermannová
redaktorka MF DNES
DDSTOLPEN Příběh nejslavnější
saské milenky Augusta Silného hraběnky Anny Constancie von Coselové 31. března opět ožije na hradě
Stolpen, kde tato jedna z nejznámějších metres strávila dlouhých 49 let
jako vězeň až do své smrti.
„O životě této krásné ženy bylo napsáno mnoho knih od historických
až po červenou knihovnu. Na speciální výstavě k 250. výročí jejího úmrtí
se budeme věnovat mýtu o ní a její
lásce k Augustovi SiLnému,“ říká Uli
Kretzschmar, mluvčí Saských hradů
a zámků, která výstavu připravila.
Na hradě Stolpen ve stejnojmenném městě výstava začíná 31. března
ve 12 hodin a podařilo se na ni sehnat nové exponáty provázející hraběnku životem v přísně střeženém
vězení. Vidět je zde můžete až do
konce roku. „Podařilo se nám objevit část rukopisu hraběnky, který
nyní paleograficky zkoumáme a na
výstavě ho lidem přiblížíme. Objevili
jsem také bibli, kterou Coselová na
hradě používala,“ prozradil například Kretzschmar.
Hraběnka Coselová (1680 - 1765) se
narodila se v roce 1680 jako Anna
Constantia von Brockdorff. V roce
1703 se vdala za saského vrchního výběrčího daní Adolfa Magnuse von
Hoyma, kterého následovala do
Drážďan. Pověsti o jejím šarmu se
rychle roznesly, svou krásou a charakterem saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného doslova
uhranula. Že je vdaná za někoho jiného, Augustovi příliš nevadilo. Těch
už nechtěných se elegantně zbavoval například tak, že je vnutil některému ze svých dvořanů. Tady tomu
bylo naopak.
Když ji August přivedl na svůj dvůr
v Rezidenčním zámku v Drážďanech, začala jedna z nejznámějších
milostných afér v dějinách Saska.
Jako oficiální milenka obdržela Anna
Constantia od Augusta titul „říšská
hraběnka von Cosel“. August své milence vystavil písemný slib, že si ji
vezme. Taschenbergský palác, který
Ruiny Vězení hraběnky vypadalo jinak než dnes. Foto: Jan Veselý
je s Rezidenčním zámkem spojený
nadzemním průchodem, pak sloužil
Coselové jako její městské sídlo. Více
než sedm let doprovázela Augusta
Silného jak během jeho každodenního života, tak jako společnice na slavnostech a cestách. August ji zřejmě
velmi miloval, protože pro ni získal
například zámek Pillnitz.
Péče o potomky...
Jenže s písemným slibem manželství
se hraběnka cítila jako královna. A
jako královna chtěla zasahovat i do
dění v Sasku a Polsku. Cítila se pevná
v kramflecích, protože Augustovi porodila čtyři děti, byť první zemřelo.
„Měla s Augustem v roce 1708 dceru Auguste Constantiu a o rok později dceru Friederiku Alexandrinu. V
roce 1712 se narodil syn Friedrich August Graf von Cosel.
Obě dcery po uvěznění hraběnky
vyrůstaly u babičky v Holsteinu, odkud pocházel rod Coselů. Když vyrostly, obě August výhodně provdal
a také velkoryse finančně zajistil,“
přiblížil Kretzschmar. To je nutné Augustovi přičíst k dobru, protože tento sukničkář měl údajně s řadou příležitostných i dlouhodobých milenek velké množství levobočků,
podle některých pramenů až 382. Za
své potomky ale uznal jen velmi malou část z nich a finančně jich zajistil
minimum.
Velké štěstí měl i Friedrich August
Graf von Cosel, říšský hrabě z Coselu.
„Díky otci se stal generálem v
saských službách a v roce 1724 od tatínka dostal diplomatické jmenování
k polskému dvoru,“ sdělil Kretzschmar. Syn nechtěné hraběnky pak
nedaleko Frauenkirche v roce 1763
na ruinách Prašné brány nechal vybudovat palác Cosel, který stojí dodnes.
... vězení pro matku
Ovšem ani děti hraběnce Coselové
nepomohly. Kvůli své chytrosti i pýše
si udělala na dvoře mnoho nepřátel,
její politické názory nebyly rádcům a
dvořanům často po chuti. Okolí kurfiřta v ní vidělo ženu, která překročila rámec toho, co je ještě tolerováno milenkám. Její pád nastal v roce 1713,
kdy žádala, aby August uznal slib manželství. Odmítl, jeho náklonnost se už
obrátila k jiné ženě. Coselová se urazila a odcestovala. Nejprve na zámek
Pillnitz, kde se starala o jeho přestavbu. Její nepřátelé dál štvali krále proti
ní s tím, že zná řadu státních tajem-
INZERCE
Dahl a Friedrich
R o m a n t i c k É
Albertinum | Drážd’any
6. února až 3. května 2015
www.skd.museum
www.ddin.cz/skd
k R a j i n y
Anna Constantia von Brockdorff, provdaná Coselová Žena, která doslova uhranula saského kurfiřta a saského krále Augusta Silného. Hrála významnou úlohu na královském dvoře i ve světové politice, až se nakonec stala obětí intrik. Na snímku je obraz neznámého malíře z 18. století. Repro: MF DNES
ství. Nakonec ji vládní ministr Flemming obvinil z vměšování se do politických záležitostí země. V roce 1715 hraběnka prchá do Berlína, protože nechtěla vrátit Augustovi Silnému jeho
písemný slib svatby.
Jenže berlínské úřady šlechtičnu
vrátily saskému panovníku, který ji
obvinil z vlastizrady. A král ji nechal
hlídat. Už během zpáteční cesty z Berlína do Drážďan těžce onemocněla,
musela udělat zastávku na zámku Nossen, kde o ni v roce 1716 třicet dní lékaři pečovali, zároveň ji hlídala posádka
40 mužů, aby zabránila jejímu útěku
a jakémukoli písemnému styku s okolím, 9. prosince 1716 nařídil August Silný, aby hraběnka byla převezena do
pevnosti Stolpen, kam skutečně
šestatřicetiletá žena na Štědrý den
roku 1716 dorazila za nejpřísnějších
bezpečnostních opatření.
Pokud dnešní zříceninu Stolpen znáte, tak vězte, že tehdejší zámek rozhodně nebyl tak nepřívětivý jako
dnes. V roce 1545 byl hrad přestavěn
na renesanční zámek se zahradami a
více než 30 komnat tu bylo vyhříváno, což kromě nově stavěných zámků
nemělo v Sasku obdoby. V 16. a 17. století pak byl Stolpen využíván jako lovecký zámek.
Přestože se tvrdí, že hraběnka zde
žila jako vězenkyně a nikdy neopustila kobku věže, není to pravda. „Zpočátku žila v knížecím domě, teprve
když jí bylo přes 60 let začala používat věž. Možná to bylo pohodlnější,“
přiblížil Kretzschmar.
Dalším mýtem podle něj je, že se Coselová nikdy nedozvěděla, proč byla
uvězněna. „Důvod věděla přesně,
různí lidé o tom s ní hovořili. A dokonce měla na počátku celých sedm
let možnost Stolpen opustit. Ale nikdy to neudělala,“ prozradil Kretzschmar. Pokud tuto šanci měla pod
podmínkou vrácení slibu sňatku,
není zcela jisté.
Stejně tak není jisté, zda se hraběnka a Augustem ještě někdy viděla.
Panovník sice roku 1727 přijel na
hrad, ale jejich setkání žádný historický zápis nepotvrzuje. „August
přijel na hrad vyzkoušet nový druh
kanonu, protože hrad stojí na velmi pevné skále. Chtěl se pokusit ji
rozstřelit,“ líčí Kretzschmar.
Coselová na Stolpenu žila 49 let, zemřela tu 31. března 1765 ve věku 85
let.
Na nové výstavě uvidíte nejen jeden
z jejích mála dochovaných portrétů,
ale nově upravenou kuchyň, obytnou
místnost a ložnici v podobě, jak ji nejznámější saská vězenkyně užívala.
Nej, nej, nej... Primáty Stolpenu,
jednoho z nejkrásnějších hradů u hranic
STOLPEN Středověký hrad Stolpen (první zmínka o pevnosti na
kopci pochází z roku 1100) patří
mezi nejkrásnější hrady Německa.
Je vidět už z dálky při příjezdu od
16 kilometrů vzdálené Pirny díky
velkým vysokým dochovaným věžím. V dějinách Saska hrál vždy výraznou roli coby vedlejší sídlo míšeňských biskupů - vlastnili ho od
14. století po 350 let, než je saští králové donutili sídla se vzdát.
Jméno bylo odvozeno od slovanského „sloupín“ - názvu pro sloup,
kterými byly myšleny sloupy čediče
pod hradem. Kopec totiž patří k nejvýznamnějším nalezištím vulkanických hornin na sasko-českém pomezí. Téměř 85 metrů hluboká hradní
studna je pak nejhlubší nevyzděná
studna na světě, která kdy byla vyhloubena v čedičovém podloží.
Přestavbou na pevnost v roce
1675 získal Stolpen větší vojenský
význam, ovšem po konci panování
neslavnějšího saského kurfiřta Augusta Silného, byla v roce 1763 zdejší vojenská posádka rozpuštěna. A
o dva roky později zemřela v pevnosti v téměř 85 letech nejslavnější
vězeňkyně na Stolpenu, hraběnka
Coselová.
Hrad postupně chátral, už v roce
1773 byly strženy první části, protože hrozilo zřícení. Ovšem už od 19.
století začaly Stolpen renovovat
první spolky nadšenců. Dnes na
hrad dorazí 100 tisíc návštěvníků
ročně.
Spíš zámek než hrad Pohled na Stolpen v 17. století, v době, kdy tu byla
vězněna hraběnka Coselová. Repro: MF DNES
MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 12. 3. 2015
C3
Velikonoce v Sasku
Dokonalé hodinky aneb Cesta ke slávě
DRÁŽĎANY Krásně zdobený zlatý
barometr do kapsy, nejsložitější hodiny vyrobené ve slavné saské hodinářské firmě Lange Uhren, námořní chronometry i přepychově zdobené hodinky pro krále Ludvíka II.
Bavorského můžete spatřit do 14.
června na výstavě hodin, hodinek a
dalších měřičů v Matematicko-fyzikálním salonu drážďanského Zwingeru.
Výstava hodinářských skvostů s
názvem „Jednoduché a dokonalé Cesta Saska do mezinárodního světa hodinářství“ se koná při příležitosti 200. výročí narození Ferdinanda Adolpha Langeho (1815 - 1875).
Právě on v roce 1845 v městečku
Glashütte na saské straně Krušných
hor založil slavnou firmu Lange
Uhren. V roce 1948 ovšem sovětská
poválečná správa veškerý majetek
společnosti zabavila a značka Lange přestala existovat. Až v roce
1990 pradědečkovu chloubu obnovil Walter Lange pod novým názvem A. Lange & Söhne.
Dějiny hodinářského umění v
Sasku výstava přibližuje hlavně
přes tři výjimečné osobnosti oboru. Kromě Langeho ukazuje práce
také amatéra Johanna Heinricha
Seyfferta (1751 - 1817) a hodináře Johanna Christiana Friedricha
Gutkaese (1785 - 1845). Právě oni
dva připravili jako pionýři hodinářského řemesla daleko od tehdejších velkých hodinářských center
podmínky pro úspěšné založení
fabriky na kapesní hodinky Ferdinanda Adolpha Langeho.
Cestu k založení vlastní továrny
neměl jednoduchou. Vyrůstal u
pěstounů, kteří mu ale umožnili
slušné vzdělání. Jeho snem bylo hodinářství, proto šel do učení k
saskému dvornímu hodináři Johannu Friedrichovi Gutkaesovi. Své
znalosti potom odjel zdokonalit do
Francie, Švýcarska a Británie. Slavný pařížský hodinář Josef Thaddeus Winnerl mu nabídl práci, ale
Lange se v roce 1841 vrátil do Saska.
Po čase si půjčil 7 820 tolarů a 7.
prosince 1845 v Glashütte založil firmu. A brzy slavnou, například na
výstavě v Londýně v roce 1851 představil hodinky, které se poprvé nemusely otevírat a natahovat na klíček. To zvládl jeho revoluční vynález, malá natahovací korunka z
boku kapesních hodinek. Díky
tomu také mohl pouzdro razantně
ztenčit.
Po smrti Adolpha Langeho podnik vedl syn a sláva továrny v Krušných horách rostla. V roce 1902 zde
spatřily světlo světa hodinky, které
nejen přesně měřily čas, a to dokonce i na pětiny sekundy, ale měly například i věčný kalendář a stopky.
Jde o nejkomplikovanější hodinky,
které kdy firma vyrobila a na výstavě tento zlatý exponát určitě nepřehlédnete. Zřejmě nejslavnějším
kouskem dílny ale byl strojek, který si v roce 1878 objednal král Ludvík II. Bavorský. Hodinky jsou zdobené výjevy z opery Richarda Wagnera Siegfried. Panovník známý
svou podporou umění je věnoval
pěvci Heinrichu Vogelovi. I tyto hodinky byly na výstavu zapůjčeny.
Nepřehlédnutelný je unikátní model „pětiminutových“ hodinek, které pro Semperovu operu v roce
Z expozice Na hlavním snímku jsou zlaté hodinky Johanna Heinricha Seyfferta, které vyrobil v Drážďanech v roce 1807. Vpravo nahoře je pohled do expozice a dole je Ferdinand Adolf Lange (1815 - 1875) , zřejmě nejslavnější saský hodinář. Foto: Lange Uhren a Martin Förster, Státní umělecké sbírky Drážďany
1841 vyrobil Friedrich Gutkaes. Protože u jeviště na normální hodiny
nebylo dostatek místa, čas ukazoval speciální přístroj, ze kterého na
dálku byly viditelné dva obdélníky.
V levém byly číslice hodin, v pravém se měnila číslice minut. Opera
je nechala u jeviště vyrobit proto,
že když se některým divákům představení nelíbilo, neustále se koukali
na hodinky, kdy už bude konec. To
byl ale problém, protože to znamenalo hodinky vytáhnout z kapsy,
otevřít a pak zacvaknout. Sálem
pak znělo neustálé cvakání víček.
V dalších sálech matematického
kabinetu najdete historické skvosty, měřidla a globusy ze sbírek
saských kurfiřtů. Za zmínku stojí například obrovské hodiny, které ukazovaly světový čas. Ten „drážďanský“ na velkém ciferníku, čas v evropských a světových metropolích,
a dokonce i na různých ostrovech
je na desítkách okolních malých cifernících se jménem konkrétního
místa. Jsou z roku 1690 a vyrobil je
Andreas Gärtner z Drážďan.
Ještě jeden unikát ve Zwingeru nepřehlédněte - nejstarší porcelánovou zvonkohru v Evropě, která umí
na 40 zvonků zahrát 24 melodií. Je
vyrobena ze slavného míšeňského
porcelánu a najdete ji na průčelí Pavilonu se zvonkohrou, který byl dostavěn v roce 1728. Když budete z výstavy hodin a hodinek odcházet těsně
před zavřením, v 18 hodin se zvonkohra Zwingerem rozezní. (aa)
Tip MF DNES
Glashütte
Zajímají vás krásné hodinky? Vedle
výstavy ve Zwingeru můžete zajet
rovnou do Glashütte (20 km od přechodu na Cínovci). Navštivte zdejší
Německé hodinářské muzeum nebo
některý z obchodů firem, které zde
byly obnoveny po sjednocení Německa. Aktuálně v obci se 7 tisíci obyvateli vyrábí hodinky 1 400 lidí.
INZERCE
26.–29. březen 2015
DRESDNER OSTERN
Jarní veletrh s výstavou orchidejí »Internationale Orchideen-Welt«
na drážďanském výstavišti
www.drazdany.info/veletrh-dresdner-ostern
C4
MLADÁ FRONTA DNES ❘ čtvrtek 12. 3. 2015
Velikonoce v Sasku
Zápisník
Nová díla
Gerharda
Richtera
Jan Veselý
vedoucí severočeské MF DNES
R
oku 2012 se jeho abstraktní obraz prodal v přepočtu za skoro 700 milionů korun, o rok
později jeho, pro změnu realistické
dílo, Pohled na Dómské náměstí v
Miláně, získal kupec asi za 740 milionů korun. Milánská malba je zatím světově nejdražší prací žijícího
autora. Tím autorem je Gerhard
Richter, jeden z nejvýznamnějších
malířů 20. a 21. století... Já vím, já
vím. Začínat text o umělci přes
„prachy“, které se vážou k jeho
práci, ale jež sám může těžko ovlivnit, je takové hloupé. Podstatnější
jsou samozřejmě obrazy samotné.
Ale už jsem u nich. Právě za dílem
Gerharda Richtera, umělce, který
žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem a
který se narodil v Drážďanech (1932)
vás chci pozvat. Máme štěstí, že
Richter na Drážďany nezapomíná.
Do místního Albertina nechal coby
součást Státních uměleckých sbírek
umístit svůj archiv (knihy, katalogy,
noviny, videa, korespondenci) a čas
od času tu obnoví jinak stálou výstavu svých děl.
Aktuálně je tu (od 25. února do
27. září) přehlídka jeho nových abstraktních maleb instalovaných do
kontrastu s fotografiemi z koncentračního tábora v Birkenau. Součástí
výstavy jsou i drobné tisky. Richter
pracuje s odrazem, opakováním a
posloupností. Pokud máte vizuální
umění rádi, doporučuji.
Gerhard Richter Před svými abstraktními díly.
INZERCE
Friedrich a Dahl: výtečnou výstavu
romantiků těžko někdo zopakuje
Až do 3. května je možné v Drážďanech navštívit opravdu povedenou výstavu dvou špičkových představitelů
romantismu - Dahla a
Friedricha. A hlavně
Caspar David Friedrich
je pro našince mimořádně zajímavý. Jeho
díla jsou srozumitelná
i těm, kteří se o umění
příliš nezajímají.
Jan Veselý
redaktor MF DNES
DRÁŽĎANY Tři roky připravovali
kurátoři pro Galerii Nových mistrů
v drážďanském Albertinu výstavu
„Dahl a Friedrich - romantické krajiny“. A práce na přehlídce klíčových děl významného protagonisty
severské krajinomalby, Nora Dahla, a jeho německého souputníka
Friedricha se vyplatila. Výstava,
nad níž mají záštitu norská královna Sonja a partnerka německého
prezidenta Gaucka Daniela Schadtová stojí za návštěvu. Vzhledem k
mimořádnému množství zápůjček
z významných soukromých i veřejných sbírek z celého světa se hned
tak nebude opakovat.
Malířů, kteří na přelomu 18. a 19.
století byli „naladěni na stejnou
vlnu“, chtěli do svých obrazů promítat cit, mystérium a fantazii a
smutek proti v té době převládají
klasicistní racionalitě a osvíceneckému optimismu, bylo mnoho.
Proč se tedy výstava soustředí jen
na dva romantiky? Johan Christian
Dahl (1788 - 1857) a Caspar David
Friedrich (1774 - 1840) dlouhá léta
působili v Drážďanech, pracovali
společně, bydleli a přijímali zakázky na stejné adrese (An der Elbe
33). A sem za nimi docházela be-
hem jejich téměř dvacetiletého pobytu i řada malířů, jež svými obrazy inspirovali. Mimochodem dům
u Labe, v němž Friedrich obýval 2.
patro a Dahl 3. a 4., už nestojí,
ovšem Friedrichovi příbuzní v něm
žili ještě na počátku 20. století.
120 děl v „kapitolách“
Ale k samotné výstavě. V Albertinu
je shromážděna kolekce 120 děl.
Hlavní Dahlovy práce pocházejí z
Národního muzea v Oslu, Friedrichovy pak z drážďanské Sbírky Starých mistrů, hamburské Kunsthalle, Národní galerie v Berlíně, Metropolitního muzea v New Yorku či vídeňské galerie Belvedere.
Výstava je s německou důkladností přehledná a popsaná. Dělí se (stejně jako katalog) do šesti kapitol. V
první, jakémsi prologu, je návštěvník uveden do sálu „Pozorování a
osvojování si přírody“ obou malířů. Jsou zde jejich ranné krajinářské práce, které ještě - na rozdíl od
pozdějších - věrněji odrážejí krajinu, kterou oba zpracovávali. V pozdějších pracích bylo totiž hlavně u
Friedricha celkem běžné, že do malované scenérie zasazoval hrady či
ruiny odjinud, krajinu prostě podle
své fantazie a nálady domýšlel a dotvářel. Známý a na přehlídce také
vystavený je obraz Ruiny v Krkonoších (kolem roku 1834), kdy do českých hor zasadil zříceninu kláštera,
kterou si před tím naskicoval v Eldeně u německého města Greifswald.
Pro hluboce nábožensky založeného Friedricha byla krajina Božím
dílem, jako takovou ji obdivoval,
popisoval, ale zároveň dotvářel
podle nálady, paměti a skic. Proto
se například mohou objevit motivy
Českého středohoří na obrazu Baltského moře.
Výběr k tématu „Krajina a historie“ se soustředí na historické obsahy jejich jednotlivých kompozic.
Následují dvě kapitoly k motivům
„Kameny, skály, hory“ a „Moře a
břehy“, ve kterých jsou zdůrazněny umělecké zvláštnosti obou malířů. Oddíl „Dva učitelé v Drážďa-
Křídové útesy u Rügenu (kolem 1818) Jedno z nejznámějších děl Caspara Davida Friedricha. Na výstavu ho zapůjčilo Museum Oskara Reinharta ve Winterthuru. Repro: MF DNES
nech - polarita a syntéza“ se zabývá
jejich působením jako uměleckých
vzorů. A kapitola „Drážďany - obraz města a image města“ předvádí, jak se v díle obou tvůrců projevoval život v metropoli na Labi.
Čechy
Pokud je známo, tak Dahl po Čechách necestoval, jinak tomu ale
bylo u Friedricha. Kromě krkonošského obrazu je na výstavě zastoupen ještě pohled nazvaný Česká
krajina s Milešovkou (kolem 1808).
Friedrichovy vazby na Čechy byly
dány třemi důvody: logickou blízkostí Drážďan, skutečností, že si mimořádně oblíbil Krkonoše, a pobytem v
lázních Teplice. Friedrich po Čechách cestoval zřejmě v roce 1803 a
zcela určitě v roce 1807, kdy také získal zakázku od hraběte Františka
Antonína Thun-Hohensteina, jenž
si u něj objednal pro zámeckou kapli v Děčíně oltářní obraz.
Friedrich zakázku splnil. Nutno
poznamenat, že obraz se stal poměrně kontroverzním. Umělec v
duchu své tvorby namaloval roze-
klané skalisko, na něm kříž s odvráceným Kristem a zapadající slunce.
Spíše než velikost církve a pokoru
před utrpením Krista, zobrazil náladu.
Dalšími doloženými pobyty malíře jsou cesta po Čechách v roce
1810, kdy v doprovodu malíře Georga Friedricha Kerstinga maloval
opět Středohoří a Krkonoše a pak i
dva pobyty v Teplicích v roce 1828
a 1935. Druhý pobyt mu umožnil
ruský car Mikuláš I., který zakoupil
několik jeho děl.
Pikantní je, že za života se Friedrich celkem slušně svými díly uživil, ovšem po smrti se na něj téměř
zapomnělo. Když umřel, bylo jeho
dílo takřka zapomenuto. Až norský
historik umění Andreas Aubert v
monografii o Clausenu Dahlovi (i
pod tím jménem Johan Christian
Dahl značil obrazy, stejně jako pod
J. C. Dahl či I. C. Dahl) z roku 1893
opět Friedrichovo dílo připomněl.
A v Německu došlo ke znovuobjevení Friedricha na berlínské výstavě z roku 1906, na které bylo představeno umění z let 1775 – 1875.
Pohled na Drážďany v měsíčním svitu (1839) Johan Christian Dahl si temné krajiny s prosvítajícím měsícem oblíbil. Foto: Wikipedia.