fff
Transkript
JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:53 Stránka 1 specialista na komentování judikatury ROâNÍK XVIII vydává Wolters Kluwer âR, a. s. obsah 8/2009 ‰éfredaktor Doc. JUDr. Petr Bûlovsk˘, Dr. pfiedseda redakãní rady Mgr. TomበDoleÏil, LL.M. Eur., Ph.D. redakãní rada JUDr. PhDr. Marek Anto‰ JUDr. Jifií Hrádek, LL.M. JUDr. TomበRychl˘ Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Christian Scheu, PhD. Doc. JUDr. PhDr. Ivo ·losarãík, LL.M. JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc. rada poradcÛ JUDr. Tomበâihula, LL.M. Eur. Mgr. David Hip‰r Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M. JUDr. Radim Polãák, Ph.D. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D. Doc. JUDr. NadûÏda ·i‰ková, Ph.D. grafická úprava, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 80, Praha 5 ãasopis vychází osmkrát roãnû (pût ãísel do konce ãervna, tfii ãísla po prázdninách) Pfiedplatné pro rok 2010 (8 ãísel) ãiní 2 157 Kã bez DPH (2 351 Kã vãetnû 9% DPH) Cena jednoho v˘tisku je 315 Kã adresa Wolters Kluwer âR, a. s. U Nákladového nádraÏí 6 130 00 Praha 3 tel. 246 040 400 fax: 246 040 401 email: [email protected] Iâ: 63077639 inzerce Iva Suchnová tel. 246 040 439 âlánky Suverenita z rÛzn˘ch perspektiv Eli‰ka Wagnerová ................................................................................................................. 3 Nepfiímé vyvlastnûní v praxi mezinárodních investiãních arbitráÏí Ondfiej Sekanina ................................................................................................................ 10 Nejvy‰‰í soud k ruãení v rámci koncernu: napodruhé úspû‰nû? âíÏek Vladimír .................................................................................................................... 17 Komentáfie judikatury Pravomoci ãlenského státu pfii implementaci plnû harmonizované smûrnice Knoblochová Vûra................................................................................................................ 24 Wetherspoon aneb jak se vystavuje daÀová faktura v souladu s komunitárním právem Lyãka Martin ...................................................................................................................... 29 Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli: Kritéria mala fides (neexistence dobré víry) Pipková Hana...................................................................................................................... 35 TNT Post UK: Kde jsou daÀové hranice univerzality po‰tovních sluÏeb? Lyãka Martin ...................................................................................................................... 38 Monitoring judikatury Monitoring judikatury soudÛ âeské republiky Jan Tryzna........................................................................................................................... 45 Monitoring judikatury Evropského soudního dvora Jan Tlamycha ...................................................................................................................... 55 Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva Pavla Bouãková ................................................................................................................... 62 Aktuality Aktuality z âeské republiky Katarzyna KrzyÏanková...................................................................................................... 67 Aktuality z Evropské unie TomበDumbrovsk˘, Petra Pipková ................................................................................... 70 zasílání autorsk˘ch pfiíspûvkÛ [email protected] 1 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:53 Stránka 2 8/2009 JURISPRUDENCE Instrukce pro publikaci v ãasopise Jurisprudence VáÏení autofii ãasopisu Jurisprudence, níÏe uvádíme instrukce pro formát a strukturu právních textÛ urãen˘ch k publikaci na stránkách na‰eho ãasopisu. Prosíme Vás, abyste své pfiíspûvky redakci zasílali ve formátu programu Word (doc nebo rtf), a to nejlépe elektronickou po‰tou na adresu [email protected] nebo na adresu jednotliv˘ch redaktorÛ. • Formát zasílan˘ch pfiíspûvkÛ by mûl odpovídat fiádkování 1, písmo Times New Roman, velikost 12, okraje 2,5 cm. V Ïádném pfiípadû prosíme nepouÏívejte funkci Automatické ãíslování, Automatické odráÏky ani dal‰í speciální formátování textu! Soubor textu by mûl b˘t ve formátu doc nebo rtf (tj. nejlépe programu MS Word). • Rozsah komentáfie judikátu by mûl b˘t v rozmezí nejménû 2 stran a nejv˘‰e 10 stran (v˘‰e uvedeného formátu). • Rozsah ãlánkÛ by nemûl pfiesáhnout 12 stran (v˘‰e uvedeného formátu), vãetnû poznámek pod ãarou. • Rozsah poznámek pod ãarou by nemûl pfiesahovat celkem 1 stranu (v˘‰e uvedeného formátu). STRUKTURA KOMENTÁ¤Ò JUDIKATURY Text komentáfie se dûlí na nûkolik ãástí. Cel˘ text je uvozen názvem, kter˘ zvolí autor. Následuje hlaviãka poskytující základní informace o komentovaném soudním rozhodnutí: • Soud • Oznaãení judikátu (blíÏe viz níÏe) • Datum rozhodnutí • Rozsah právní problematiky (heslovitû, klíãová slova) • Související judikatura • Relevantní ustanovení (ustanovení právních pfiedpisÛ dotãená judikátem) Oznaãení judikátu by mûlo odpovídat mezinárodním citaãním pravidlÛm, kdy se cituje spisová znaãka a dále název oficiální sbírky, v níÏ byl judikát publikován, a pfiíslu‰né místo ve sbírce (napfi: Case 6/64 Costa v. ENEL [1964] ECR 585, paragraph 128). Následuje samotn˘ text komentáfie, kter˘ má následující strukturu: • Právní vûta (shrnutí právního závûru komentovaného judikátu – vyhotoví autor) • Úvod (není povinn˘, uvedení problematiky se struãn˘m popisem oblasti, k níÏ se rozhodnutí primárnû váÏe, popfi. téÏ dal‰í zajímavé informace, napfi. o v˘voji dané oblasti) • Skutkov˘ základ pfiípadu (struãné vylíãení skutkov˘ch okolností pfiípadu) • Procesní v˘voj (struãnû uvedené nejdÛleÏitûj‰í argumenty a závûry jednotliv˘ch soudÛ) • Právní anal˘za (komentáfi – anal˘za argumentace jednotliv˘ch soudních instancí, apod.) • Závûr (v˘znam rozhodnutí, pfiedev‰ím dopady do praxe) • Jméno autora komentáfie, profesní pÛsobení Vzhledem k povaze jednotliv˘ch ãástí by rozsah prvních tfií ãástí (celkem) nemûl b˘t del‰í neÏ rozsah ãásti Právní anal˘za a Závûr (dohromady). TûÏi‰tû komentáfie spoãívá na ãástech Právní anal˘za a Závûr. V ãásti Právní anal˘za není autor komentáfie omezen, mÛÏe podle potfieby dûlit text na ãásti apod. 2 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 4.12.2009 10:53 Stránka 3 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY Suverenita z rÛzn˘ch perspektiv ELI·KA WAGNEROVÁ RÛzné koncepty suverenity Pojem suverenita, jako pojem tûsnû spjat˘ s neomezenou mocí, pÛsobí v 21. století témûfi nepatfiiãnû. Klasická – „bodinovská“ ãi „hobbesovská“ suverenita je „politick˘ pojem, kter˘ byl pozdûji pfietvofien“, aby se stal právním základem politické moci státu (G. Jellinek, Recht des modernen Staates: Allgemeine Staatslehre, Berlin 1900, citováno podle J. Maritan, âlovûk a stát, Triáda, 2007, s. 30). Ostatnû, nûktefií badatelé upozorÀují na to, Ïe slova stát, podobnû jako suverenita, jsou chybn˘mi pfieklady pÛvodních v˘razÛ „polis“ a „civitas“, jejichÏ v˘znam by byl v pfiekladu lépe vystiÏen slovem „spoleãnost ãi spoleãenství“, stejnû jako „principatus“ a „suprema potestas“ znamenají pouze nejvy‰‰í vládnoucí moc, nikoli „suverenitu“ v tom smyslu, jak byl tento pojem chápán od okamÏiku, kdy se objevil ve slovníku politické teorie (více J. Maritan, viz shora, s. 31). Suverenita ve svém vlastním a autentickém v˘znamu znamená jednak právo na naprostou nezávislost a na nejvy‰‰í moc, která je pfiirozen˘m a nezadateln˘m právem. Dále lze hovofiit o tom, Ïe právo na nezávislost a moc jsou ve své sféfie nejvy‰‰ími absolutnû neboli transcendentnû (nikoli relativnû neboli jako náleÏející jakési nejvy‰‰í ãásti celku). Nezávislost vládce na celku, kterému vládne, stejnû jako moc, kterou nad ním vykonává, jsou oddûleny od celku, jsou nad ním. Na suverenitû nemÛÏe participovat nikdo dal‰í, nemá stupnû, je nezávislá na politickém celku. To je autentická suverenita absolutních monarchÛ, jejíÏ v˘znam se promítnul do hegelovského státu, a pfied tím do Hobbsova smrtelného boha (více J. Maritan, viz shora, s. 37 a násl.). Lyricky a s respektem k perfektnosti kruhu popisuje suverenitu J. J. Rousseau fika: „A tak, jako neexistuje koruna, není-li její kruh kompletní, není suverenity, chybí-li jí cosi.“ (O spoleãenské smlouvû). Politické vûdy se zaobírají vefiejnou mocí a jejich tématem je samozfiejmû i suverenita. Politická teorie odÛvodÀuje existenci práva vládnout, které ov‰em dnes jiÏ není suverénní, neboÈ je omezeno v daném fiádu ústavou, na mezinárodní úrovni pak mezinárodními závazky. Dnes ústavy pfiiznávají právo vládnout lidu (v rámci moci konstituované ve smyslu Abbé Sieyese), jemuÏ má b˘t imanentní, a vysvûtlují, proã a jak má b˘t v˘kon tohoto práva delegován a alokován v urãitém fiádu. Následné mocenské akty jsou podloÏeny právem a vyÏadují respekt, neboÈ byly vydány na základû rozhodnutí uãinûn˘ch tûmi, ktefií byli povûfieni tím, kdo má suverenitu (tj. tím, kdo vykonává moc konstitutivní). Politická teorie dovozuje konsekvence ze zdroje suverenity. Praktická politická vûda popisuje jednání tûch agentÛ, které vybrala politická vûda. Sociologie pak studuje chování lidí v jejich svobodném prostoru, tj. v tom, kter˘ není vyplnûn právními pfiíkazy. PrÛzkumy prokazují, Ïe aãkoli jsme spoutáváni stále vût‰ím mnoÏstvím ãím dál tím detailnûj‰ích pfiedpisÛ, jedná ãlovûk spí‰ neÏ podle právních pfiíkazÛ podle toho, co povaÏuje, dle svého vnitfiního pfiesvûdãení, za nutné; jedná tak podle urãit˘ch behaviorálních vzorcÛ, které se v ãase mûní, a tento fenomén b˘vá povaÏován za dÛleÏitûj‰í neÏ politické jevy. KaÏdá navázaná kooperace spoãívá na dobré vífie v urãit˘ typ odezvy ze strany ostatních jednotlivcÛ. Vytváfiení stability podmínek, v nichÏ se vztahy mají uskuteãÀovat, vyÏaduje regulace. Souhra sil ãi mocí individuí, regulaãních autorit (vefiejné moci) a rÛzn˘ch sdruÏení náleÏejících do obãanské spoleãnosti vytváfiejí komplex, v nûmÏ je vefiejná moc toliko jedním elementem.1 Pfii vûdomí tûchto souvislostí by proto mûla politická vûda pfii vûnování se moci a jejímu v˘konu pokr˘vat mnohem ‰ir‰í pole, neÏ je jí obvykle vymezováno. Mûla by zkoumat v‰echny naznaãené aktéry spolupÛsobící pfii vzájemné kooperaci a zohledÀovat je i pfii zkoumání fenoménu suverenity. Takto pojímaná politologie mÛÏe a musí pomáhat pfii v˘kladu pojmu suverenita i ve smyslu ústavnûprávním. Zcela jinak konstruoval suverenitu C. Schmitt. Jeho pojetí suverenity lze oznaãit za svébytné a originální aÏ v˘stfiední, nicménû hodné studia, neboÈ v urãit˘ch bodech mÛÏe pÛsobit inspirativnû.2 Schmittov˘m v˘chodiskem je názor, podle kterého v‰echny v˘znamné koncepty moderních teorií státu jsou sekularizovan˘mi 1 B.de Jouvenel, Sovereignty, An Inquiry into the Political Good, 1998, Liberty Fund, Indianopilis, s. 359. 3 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:53 Stránka 4 8/2009 JURISPRUDENCE teologick˘mi koncepty. Tak dokazuje, jak se idea omnipotentního zákonodárce, pÛvodnû inspirovaná pfiedstavou omnipotentního Boha, zásadnû mûnila v prÛbûhu staletí. Zatímco v sedmnáctém a osmnáctém století byla pfiítomna personifikovaná identita omnipotentního zákonodárce a vydávané normy (tento zákonodárce vlastnû nebyl zcela omnipotentní, neboÈ byl omezován vy‰‰ím, nadstátním právem, tedy právem BoÏím, z nûhoÏ se odvíjely pfiedstavy o neporu‰itelnosti urãit˘ch práv poddan˘ch), v devatenáctém století tento personální faktor mizí. Pfiichází pfiechod od decisionismu k legalismu. V reakci na zru‰ení monarchické legitimity bylo vyvíjeno úsilí o rozdûlení politické moci tak, aby blokovala sama sebe. Tato fragmentace moci byla spojována s idejemi jako „demokratická legitimace“, „dûlba moci“, „moc musí b˘t kontrolována mocí“, coÏ je centrální princip ãi pfiímo dogma ústavního liberalismu, a koneãnû s ideou, dle které „suverenita práva má nahradit suverenitu ãlovûka“. Schmitt se u vûdomí tohoto v˘voje, jako sÏírav˘ kritik liberalismu, pokusil do suverenity reinstalovat personální element a uãinit ji tak opût nedûlitelnou. Tato snaha nemûla b˘t samoúãeln˘m oponováním idejím ústavního státu. Schmitt mûl za to, Ïe skrze personifikaci suverenity bude ústavní stát stabilnûj‰í. Schmitt zamûfiil svou pozornost na stavy krize státní existence. Krize je pro nûj mnohem zajímavûj‰í neÏ pravideln˘ chod vûcí, na kter˘ jsou nastaveny právní normy. Stav krize ãi v˘jimeãn˘ stav nejenÏe provûfiuje pravidlo, n˘brÏ provûfiuje i jeho samotnou existenci. Ta se, dle autora, totiÏ odvozuje pouze z v˘jimky. Schmittova v˘jimka se odli‰uje od právního chaosu, neboÈ musí b˘t konstruována jako právní problém, aby mohla b˘t pfiedmûtem právní deliberace. Tím, Ïe volí za v˘chodisko v˘jimku, se Schmitt radikálnû odli‰uje od H. Kelsena, kter˘ naopak konstruuje právní systém jako „vodotûsn˘“ systém pravidel, v nûmÏ pro v˘jimky samozfiejmû není místa. Schmitt argumentuje proti Kelsenovu pfiístupu, kter˘ povaÏuje za po‰etil˘. TáÏe se, jak lze od právní ideje oãekávat, Ïe se sama prosadí? Jak lze takové oãekávání subsumovat do právní konfigurace, kdyÏ ve skuteãnosti je nemoÏné dopfiedu pfiedvídat detaily v˘jimky, ani co se mÛÏe v takovém pfiípadû stát? V˘jimka je pro Schmitta prostû to, co nemÛÏe b˘t subsumováno, a proto odmítá liberální ústavní pokusy regulovat v˘jimky co nejpfiesnûji. Jeho pojetí suverénní moci chápe suveréna jako vázaného platn˘m právem v normálních dobách, av‰ak zároveÀ pfiipraveného tento fiád pfiekroãit hrozí-li, Ïe z normální situace se stane situace v˘jimeãná. Jádrem moci se tak stává mo4 âLÁNKY nopol na politické rozhodnutí ãinûné v tomto smûru, resp. v naznaãené situaci. Dle Schmitta je tak suverénem ten, kdo rozhoduje o v˘jimkách, resp. o tom, kdy nastaly podmínky pro uplatnûní v˘jimeãného stavu, o jeho trvání, ale i o tom, co je tfieba uãinit, aby se pfiede‰lo nastolení podmínek pro v˘jimeãn˘ stav. Podle pfiekladatele rozebírané Schmittovy práce, George Schwaba, kter˘ ji rovnûÏ opatfiil pfiedmluvou, je Schmitt Hobbesov˘m následovníkem jiÏ tím, Ïe sdílí jeho pfiesvûdãení o základní nebezpeãnosti lidí, a proto primárním úkolem je pro nûj zaji‰tûní fyzické bezpeãnosti osob. Proto Schmitt optoval pro siln˘ stát, kter˘ by byl schopen zajistit fiád, mír a stabilitu. Díky státnímu monopolu na tvorbu politiky je pro nûj stát jedinou entitou, schopnou rozli‰ovat pfiítele od nepfiítele, a tak vyÏadovat od sv˘ch obãanÛ i ochotu poloÏit Ïivot. Tento nárok odli‰uje stát od v‰ech jin˘ch organizací a asociací a staví je nad nû. Právnû konstituovaná suverénní moc podporovaná ozbrojen˘mi silami a úfiednictvem, pracujícím podle pravidel stanoven˘ch právnû ustavenou mocí, podporuje a hájí fiád, mír a stabilitu. Politické strany a parlament Schmitt akceptuje jen potud, jsou-li spojeny se suverénem, tj. prezidentem volen˘m pfiímo, a to za úãelem hledání fie‰ení, která zabezpeãí dobro pro celou obãanskou spoleãnost. Schmittova obsese stabilitou a fyzickou bezpeãností jej dovedla k závûru o nutnosti ukotvit ústavní fiád na klidn˘ch sociálních pilífiích. Právnû uznané instituce, jako církve, profesní asociace apod. budou, dle jeho názoru, zaji‰Èovat kontinuitu sociálního fiádu snadnûji neÏ politick˘ systém. Bází systému je legitimita prezidenta a legitimita konkrétního fiádu. KaÏdá instituce má svou vlastní právní existenci, zaloÏenou na institucionalizaci praxe, a to ve svûtle konceptu spravedlnosti, vypl˘vajícího z interakce ãlenÛ v daném fiádu. âím solidnûj‰í bude základ, tím ménû pfiíleÏitostí bude pro uplatnûní suverénní moci k intervenci, a to i do soukromé sféry jednotlivcÛ. Stát jako instituce institucí zahrnuje a chrání v‰echny ostatní sociální instituce. Vztah mezi ochranou a podrobením se ãi poslu‰ností je ústfiedním bodem Schmittova my‰lení. Dokud je suverén schopen poskytovat jednotlivcÛm ochranu, potud jsou jednotlivci povinováni poslu‰ností. Na základû této teze oznaãuje G. Schwab Schmitta za Hobbese dvacátého století. Lze fiíci, Ïe obecnû je sdíleno v˘chodisko spoãívající v názoru, Ïe entita, která má drÏet suverénní moc, pfiedurãuje vztah jednotlivce ke státu a vládû. Skrze oznaãení této „suverénní“ entity lze naznaãit i zkratku, která pomÛÏe charakterizovat ideje jednotliv˘ch myslitelÛ zab˘vajících 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 5 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 se otázkami zdrojÛ a v˘konu moci. W. J. Stankiewicz (Politická teorie a souãasn˘ svût, Klasické koncepty ve vûku relativismu, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, s. 83) uvádí, Ïe v monarchii mÛÏe spoãívat suverenita v osobû panovníka (Bodin), nebo v panovníkovû shromáÏdûní (Hobbes), v lidu (Rousseauova suverenita obecné vÛle), v parlamentu (Austin), v institucích parlamentních a soudních (politická a právní suverenita podle Diceyho) anebo v promûnn˘ch „pluralistick˘ch“ uskupeních (Laski). Zmínûn˘ autor ov‰em narozdíl od obecného pfiesvûdãení dodává, Ïe to není entita, která urãuje vztah jednotlivce ke státu a vládû, n˘brÏ Ïe tento vztah vyjadfiuje suverenita sama. Suverenita státu obecnû Suverenitu státu jako takovou klasicky odÛvodnil G. W. F. Hegel, byÈ jde o francouzsk˘ bodinovsk˘ „vynález“. Také v roce 1793 si ve‰kerou nezcizitelnou státní moc sám sobû pfiipsal Konvent. S Hegelem souznûl jeho souãasník, generál K. von Klausewitz. Oba totiÏ vyznávali statick˘ nacionalistick˘ entusiasmus, rozpoutan˘ atmosférou postrevoluãního období. Ostatnû, suverenita státu b˘vá oznaãována za jakési náhraÏkové fie‰ení v dobû, kdy nebylo moÏno definitivnû rozhodnout otázku, zda za suveréna povaÏovat monarchu anebo lid. Byl-li Hegel teoretikem triumfujícího státu, byl Klausewitz architektem pojetí „války o sobû“, která nebyla aktem nespravedlnosti, n˘brÏ spí‰e aktem vÛle, která mûla donutit oponenta uposlechnout vÛle druhé válãící strany. Tento koncept ov‰em funguje jen tak dlouho, dokud mu není vypovûzena poslu‰nost. BudiÏ fieãeno, Ïe jiÏ za Ïivota Hegelova byla jeho koncepce zpochybÀována. UÏ v prÛbûhu 19. století byla ov‰em zpochybÀována takto chápaná suverenita státu. Bylo upozorÀováno na to, Ïe státní moc je omezována ústavou na poli domácím a zvenãí ji omezuje mezinárodní právo.3 Je zajímavé, Ïe uÏ tehdy se vyskytoval názor, Ïe suverenita je zachována i v pfiípadû, Ïe zemû pfienesou i urãitou podstatnou agendu, napfi. zahraniãní politiku nebo provozování armády, na vût‰í spoleãn˘ stát, pfiiãemÏ odÛvodnûní bylo nacházeno ve faktu, Ïe státní moc se stejnû uplatÀuje jen na území státu (J. C. Blutschli, tamtéÏ). Suverenita nebyla povaÏována za souhrn jednotliv˘ch oprávnûní, n˘brÏ za celkové oprávnûní státu, za urãit˘ centrální pojem, kter˘ vykazuje podobnou energii jako vlastnictví v soukromém právu (J. C. Blutschli, tamtéÏ, s. 564). Lze tvrdit, Ïe v období po druhé svûtové válce, spjatém s vnesením lidsk˘ch práv do mezi- národní agendy, se v˘voj velmi urychlil, neboÈ i mezinárodnûprávnû byly vytvofieny podmínky pro omezování v˘konu moci suverénními státy. Podobnû jako jednotlivci za protivení se právu, mûly b˘t i státy za jednání protivící se mezinárodnímu právu trestány, ba dokonce v Evropû se jednotlivec stal aktérem mezinárodního práva lidsk˘ch práv a byl vybaven úãinn˘m sankãním mechanismem vÛãi státu. Podobn˘ v˘voj probíhal i na úrovni domácí – ústavnûprávní, kde, alespoÀ v tûch ‰Èastnûj‰ích státech, se pojímání právního státu zmûnilo z formálního na materiální. Tento posun jednak dÛslednûji vymezoval svobodn˘ prostor jednotlivce definovan˘ uplatÀováním jeho základních práv jako negativních subjektivních práv, do nichÏ státní moc vstupovat nesmí (poprvé zformuloval nutnost respektu k obecné svobodû chápané jako základní právo BVerfG v tzv. Elfes-Urteil z 16. 1. 1957, BVerfGE 6, 32) a dále ústava jako objektivní právo zaãala pfiedstavovat urãit˘ hodnotov˘ fiád, v jehoÏ rámci se napfií‰tû mûl pohybovat cel˘ právní fiád a jeho aplikace, vãetnû civilistick˘ch disciplin (poprvé doktrínu zformuloval BVerfG v tzv. Lüth-Urteil z 15. 1. 1958, BVerfGE 7, 198-230). V‰echny tyto posuny znamenaly konec suverenity státÛ v jejím pÛvodním v˘znamu, a to jak z pohledu domácího, tak z pohledu mezinárodního. Americk˘ exkurs Americká zku‰enost je od samotn˘ch puritánsk˘ch poãátkÛ po souãasnost provázena budováním koncepcí omezujících moc a zároveÀ i pfiem˘‰lením o tom, zda existují okamÏiky, kdy „suverén“ je alespoÀ ãásteãnû nevázan˘ pfii v˘konu moci. Jde o váleãná zmocnûní exekutivy spojená s otázkami národní bezpeãnosti, coÏ je dÛleÏitá, ba pfiednostní otázka k fie‰ení pro kaÏdou „suverénní“ moc. Ponûkud udivuje, Ïe politická filosofka Hannah Arendtová v jednom ze sv˘ch esejÛ4 tvrdí, Ïe koncepce suverenity byla Spojen˘m státÛm neznámá. (Toto hodnocení Arendtové b˘vá v âeské republice ãasto reprodukováno – viz napfi. rÛzné statû autorÛ pocházejících z okruhu praÏského Obãanského institutu.) B˘vá to zdÛvodÀováno tak, Ïe Arendtová spojuje suverénní exkluzivity s evropsk˘m systémem národních státÛ. Ameriãané 2 3 4 Political Theology, Four Chapters on the Concept of Sovereignity, The MIT Press, Cambridge, Massachusetts, and London, 1985; originál publikován v roce 1922 pod názvem Politische Theologie: Vier Kapitel zur Lehre von der Souveränität. Napfi. J. C. Blutschli, Allgemeine Staatslehre, 5.vydání, Stuttgart, Verlag der J. G. Gottaschen Buchhandlung, 1875, s. 563. O násilí, in Crises of Republic, New York: Harcourt and Brace, 1972, s. 107-8. 5 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 6 8/2009 JURISPRUDENCE se v‰ak ve skuteãnosti od poãátku zab˘vali otázkami spojen˘mi se suverenitou. Mûli své zku‰enosti se suverenitou monarchickou i parlamentní, a proto neudivuje, Ïe se snaÏili omezit kaÏdou moc pÛsobící v ústavním systému. Témûfi podle v‰ech komentátorÛ je to právû vzájemné omezování mocí spoleãnû s pfiirozen˘mi právy, co pohání stále Ïivou americkou tradici, a to v‰e pak doplÀuje soudní kontrola norem, která b˘vá nejãastûji pfiedmûtem kritiky. Novodobí kritici tvrdí, Ïe Supreme Court si usurpoval moc patfiící legislativû Spojen˘ch státÛ, kdyÏ právo spí‰ tvofií, neÏ Ïe by je toliko interpretoval. A právû to údajnû zakládá zmínûnou usurpaci, neboÈ soudy nejsou odpovûdné tak jako volení reprezentanti, ktefií odpovídají tûm, ktefií je volí. V pfiípadu Chisholm v. Georgia (1793) soudce nejvy‰‰ího soudu Wilson prohlásil: „Americké ústavû je pojem suverenita naprosto neznám˘. Existuje jen jedno místo (preambule ústavy), kde by mohl b˘t uÏit s jistou dávkou správnosti. Av‰ak ani tam by pravdûpodobnû neodpovídal delikátnosti úmyslu tûch, ktefií vypracovali a ustanovili tuto ústavu; mohli prohlásit suverénem lid Spojen˘ch státÛ: Av‰ak rozváÏnû vûdomí si tohoto faktu, vystfiíhali se takové ostentativní deklarace.“5 Pfii oslavách stého v˘roãí federálního soudnictví roku 1890 pfiednesl právník a diplomat Edward John Phelps projev na téma „Nejvy‰‰í soud Spojen˘ch státÛ a suverenita lidu“. ZdÛraznil oprávnûní soudní moci omezovat „politické moci“ a tak jistit, Ïe suverenita zÛstane rozdûlena, neboÈ jen tak mohou Spojené státy zabránit konfliktu a ne‰tûstí, které jsou charakteristické pro nevyváÏenou verzi suverenity ve staré Evropû. Jurisdikce soudÛ nad velk˘m subjektem suverenity je nejjistûj‰í garancí práv lidí, neboÈ soudnictví je nejvzdálenûj‰í od moÏn˘ch populárních zásahÛ. Platilo-li v tehdej‰í Evropû „Král je mrtev, aÈ Ïije král“, platilo ve Spojen˘ch státech „velk˘ soud nikdy neumírá, opakovanû a pravidelnû zasedá“. Suverenita nesmí stát nad právem, n˘brÏ naopak – upíná se k právu. Toto pojetí suverenity práva spoãívá na jisté verzi pfiirozeného práva odvozeného od trval˘ch pravd povaÏovan˘ch za závazné, které nejsou projevem právní teorie monistick˘ch pfiíkazÛ (J. B. Elshtain, viz v˘‰e, s. 154). Lze v‰ak nalézt dÛkazy, které popírají naznaãenou teorii. Tak Chief Justice J. Marshall v rozhodnutí Cohens v. Virginia 19 U.S. 264 (1821) prohlásil, Ïe lid vytvofiil ústavu a nemÛÏe ji zmafiit, neboÈ ústava je „v˘tvor jeho vÛle a Ïije jen skrze tuto vÛli“. V pfiípadu The School Exchange v. M∞Faddon 11 U.S. 116, 136 (1812) se Marshall pustil do v˘kladu teritoriálnû pojaté suverenity. „Jurisdikce národa na jeho vlastním 6 âLÁNKY teritoriu je nutnû exkluzivní a absolutní. Není pfiístupná Ïádnému omezení, ani sebeomezení. Jakékoli omezení, odvozující platnost z externího pramene, by implikovalo omezení jeho suverenity, a to v rozsahu omezení.“ Omezení, kterému podléhá takto mocnû definovaná moc, bylo nalezeno v doktrínû stare decisis. A do tfietice J. Marshall, tentokrát promlouvající v rozhodnutí United States v. Curtiss-Wright Export Corp, 299 U.S. 304, v nûmÏ potvrdil své stanovisko následovnû: „Pravidla pfiicházejí a odcházejí; vlády konãí a formy vlády se mûní; av‰ak suverenita pfietrvává. Politické spoleãenství nemÛÏe pfieÏít bez existence nûkde umístûné nadfiazené vÛle. Suverenita nemÛÏe b˘t nikdy pozastavena ãi suspendována.“ Podle Marshalla není suverén uveden do Ïivota skrze sociální dohodu; naopak existuje nad ní a mimo ni. Z metafyzického principu se skrze spoleãenskou dohodu zachycenou v ústavû stává princip „profánní“. Z uvedeného také vypl˘vá, Ïe americká jurisprudence nekonstruuje suverénní moc od v˘jimek resp. od v˘jimeãného stavu. Prezidentská oprávnûní vztahující se k v˘jimeãn˘m situacím nejsou v tomto pojetí povaÏována za souãást „normálních“ oprávnûní svûfien˘ch exekutivû. Mimofiádné oprávnûní prezidenta je jaksi latentnû pfiítomné, v˘jimeãné a pokud je zcela mimofiádnû vyuÏito, je pfiechodné a zru‰itelné. V historii ‰lo napfi. o Lincolnovo rozhodnutí o pozastavení úãinnosti práv plynoucích z habeas corpus v prÛbûhu americké obãanské války; v roce 1944 stvrdil soudce Felix Frankfurter ústavnost rozhodnutí o internaci japonsk˘ch obãanÛ bûhem druhé svûtové války jako souãást v˘jimeãn˘ch oprávnûní exekutivy a odmítl vyslovit protiústavnost jen proto, Ïe by takové opatfiení bylo protiprávní v dobách míru. Názor vysloven˘ v tomto rozhodnutí sice U.S. Supreme Court pozdûji korigoval, av‰ak stranou ponechal hodnocení v˘jimeãného stavu. Kritikové amerického pojetí suverenity se táÏí, o jak˘ druh suverenity má jít? A otázka nab˘vá na v˘znamu po 9. záfií 2001, neboÈ doba míru není dnes snadno odli‰itelná od doby války, neboÈ aparát obsluhující národní bezpeãnost je dnes ve stálé permanenci. Lze tedy uzavfiít, Ïe americké pojetí silné suverenity vychází z prezidentsk˘ch oprávnûní v dobû války, dále z pfiedpokladu, Ïe suverenita je nesuspendovatelná, a koneãnû – Ïe Nejvy‰‰í soud je koneãn˘m arbitrem pfii posuzování v‰ech projevÛ suverenity, a to za pomoci ústavních principÛ. 5 Citováno podle Jean Bethke Elshtain, Sovereignty, God, State, and self, 2008, Basic Books, New York, s. 153. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 7 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Zhodnocení obecn˘ch v˘chodisek Uznání politické suverenity je jistû velk˘ historick˘ poãin. Pomohla navázat miliony lidí k urãitému místu, z nûhoÏ vytvofiila obãansk˘ domov, za kter˘ sami nesou pfiímou odpovûdnost. V ústavní formû se vytváfií moÏnost pro obãanskou identitu, kterou nelze redukovat na sounáleÏitost rasovou, genderovou, etnickou nebo náboÏenskou. V pluralistické ústavní formû státu, která pfiedvídá dûlbu moci a pfiedev‰ím limitaci v˘konu v‰ech dûlbou vytvofien˘ch mocí ve státu i tím, Ïe tyto uznávají existenci pfiedstátních, tedy pfiedpolitick˘ch práv upínajících se k jednotlivcÛm jen kvÛli jejich dÛstojnému lidství, a zároveÀ jsou zavázány tato práva respektovat a chránit. V takovém politickém spoleãenství mÛÏe jednotlivec rozumnû oãekávat, Ïe suverenita onoho spoleãenství jej ochrání pfied zmatky plynoucími z konfliktÛ a válek. MoÏná je to skrovná záruka, av‰ak pfiesto jde o vytvofiení situace lep‰í neÏ té, kterou by provázela napfi. absence státního obãanství nebo existence autoritativních ãi dokonce totalitních reÏimÛ, aÈ jiÏ teokratick˘ch nebo sekulárních. Pfii tom v‰em je ov‰em zároveÀ tfieba mít stále na pamûti jist˘ ohroÏující potenciál suverenity tak, jak se projevoval v minulosti. Proto uvnitfi politického spoleãenství, které si dalo ústavu, je tfieba dÛslednû hovofiit jen o kompetencích, nikoli o suverenitû jednotliv˘ch mocí. Otázka suverenity v judikatufie ãeského Ústavního soudu V nálezu z 26. 11. 2008, Pl. ÚS 19/09 k ústavnosti tzv. Lisabonské smlouvy (Lisabon I.) byla jednou z nejpalãivûj‰ích otázek k fie‰ení právû otázka, zda pfiezkoumávaná smlouva neporu‰uje suverenitu âeské republiky. Aã pfiedkladatelem byl v daném pfiípadû Senát Parlamentu âR, otázku suverenity v návrhu podrobnûji zformuloval dal‰í úãastník fiízení – prezident republiky. Jeho vyjádfiení zachytily body 19 a 20 nálezu následovnû: „(Prezident republiky) Konstatoval, Ïe podle ãl. 1 Ústavy je âeská republika svrchovan˘ stát, kter˘ dodrÏuje závazky, vypl˘vající pro ni z mezinárodního práva. Podle prezidenta lze dovodit, Ïe se zde rozumí svrchovanost ve smyslu mezinárodního práva. âeská republika se prohla‰uje za plnoprávného ãlena mezinárodního spoleãenství a za plnoprávn˘ subjekt mezinárodního práva. Mezinárodní právo je právem konsensuálního typu; na rozdíl od vnitrostátních právních fiádÛ jeho pramenem není v nejobecnûj‰ím slova smyslu pfiíkaz (zákon, nafiízení, instrukce apod.), ale JURISPRUDENCE 8/2009 konsensuálnû vytvofiené nebo samovolnû vzniklé právní normy (mezinárodní smlouvy a mezinárodní obyãej). Svrchovaností se pak podle vyjádfiení prezidenta rozumí vlastnost, kdy subjekt není a nemÛÏe b˘t omezen normou, která by vznikla bez jeho souhlasu, vyjádfieného buì explicitnû v pfiípadû mezinárodních smluv, nebo implicitnû v pfiípadû mezinárodního obyãeje. Takov˘ subjekt, kter˘ je zavázán fiídit se pokyny jiného subjektu nezávisle na své vÛli nebo dokonce v rozporu s ní, není podle mezinárodního práva svrchovan˘. Lisabonská smlouva v celé fiadû oblastí nahrazuje rozhodování konsensuální rozhodováním na základû hlasování (poukazuje na ãl. 9c Smlouvy o Evropské unii, ve znûní ãl. 1 bodu 17 Lisabonské smlouvy, tj. ãl. 16 podle nového konsolidovaného znûní Smlouvy o Evropské unii, pfieãíslovaného na základû ãl. 5 Lisabonské smlouvy; a ãl. 205 Smlouvy o fungování Evropské unie, ve znûní ãl. 2 bodu 191 Lisabonské smlouvy, tj. ãl. 238 podle nového konsolidovaného znûni Smlouvy o fungování Evropské unie, aÏ dosud naz˘vané Smlouva o Evropsk˘ch spoleãenstvích, pfieãíslovaného na základû ãl. 5 Lisabonské smlouvy). MÛÏe se pr˘ proto stát, Ïe âeská republika bude zavázána normou, proti jejímuÏ pfiijetí se otevfienû postavila. T˘ká se to dokonce i uzavírání nûkter˘ch mezinárodních smluv Evropskou unií, tedy norem zavazujících âeskou republiku vÛãi státÛm, které ãleny Unie nejsou. Dále se prezident vyjadfioval k problematice pfiímého úãinku právních pfiedpisÛ EU. Pfiipomnûl pfiitom, Ïe mezinárodní právo povaÏuje sebe sama za v˘luãn˘ systém nadfiazen˘ právním fiádÛm jednotliv˘ch státÛ, a proto vnitrostátní právní fiády povaÏuje ze svého úhlu pohledu za pouhé právní skuteãnosti, nikoli za právní normy; proto také zásadnû nestanoví zpÛsob, jak˘m mají státy provést své mezinárodnûprávní závazky. Lisabonská smlouva v‰ak podle vyjádfiení prezidenta explicitnû potvrzuje, Ïe vybrané právní akty EU mají mít v právním fiádu ãlensk˘ch státÛ pfiím˘ úãinek (poukazuje na ãl. 249 Smlouvy o fungování Evropské unie, ve znûní ãl. 2 bodu 235 Lisabonské smlouvy, tj. ãl. 288 podle nového konsolidovaného znûní Smlouvy o fungování Evropské unie, pfieãíslovaného na základû ãl. 5 Lisabonské smlouvy; viz téÏ str. 6 pfiedkládací zprávy pro Parlament âeské republiky ve snûmovním tisku ã. 407 a senátním tisku ã. 181 v právû probíhajících volebních obdobích); oproti tomu Ústava âeské republiky v ãl. 10 stanoví, Ïe bezprostfiednû závazné jsou Parlamentem schválené a fiádnû vyhlá‰ené mezinárodní smlouvy. A contrario lze tedy podle prezidenta dovodit, Ïe Ïádné jiné cizí pfiedpisy neÏ zmínûné mezi7 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 8 8/2009 JURISPRUDENCE národní smlouvy nesmûjí mít v rámci ãeského právního fiádu pfiím˘ úãinek.“ Na tyto námitky reagoval nález tím, Ïe mj.v bodech 98 a 99 uvedl, Ïe je tfieba, aby se „Ústavní soud alespoÀ struãnû vyjádfiil k pojmu „svrchovaného státu“. Konstatoval, Ïe nemá ambici vykládat uveden˘ pojem v nálezu samém formou obsáhlého rozboru. Dodal, Ïe by to nebylo moÏné, neboÈ jde o pojem nikoli nesporn˘ a abstraktnû stûÏí definovateln˘. Dále uvedl, Ïe svrchovanost státu je tradiãnû chápána jako nejvy‰‰í a v˘luãná moc na státním území a nezávislost státu v mezinárodních vztazích. Îádná norma mezinárodního práva proto nemÛÏe vzniknout bez vÛle samotn˘ch státÛ, které jednají na zásadû svrchované rovnosti. Normy, k jejichÏ vzniku v‰ak státy uveden˘m zpÛsobem pfiispûly, jsou potom samy povinny respektovat v souladu se zásadou pacta sunt servanda a plnit je v dobré vífie, ãímÏ je chránûna právní jistota ostatních subjektÛ. Dále Ústavní soud uvedl, Ïe po staletí jsou státy uznávan˘mi aktéry v mezinárodním právním systému. Jednotlivci naopak donedávna nemûli pfiím˘ pfiístup do této oblasti, kromû moÏnosti domoci se sv˘ch práv právû pomocí státu, ke kterému pfiináleÏeli. V klasické teorii jsou státy subjekty „mezistátního“ (mezinárodního) práva, které pro sebe a své potfieby vytváfiejí, aÈ uÏ pfiijetím obyãeje, ãi specifick˘mi dohodami, jeÏ nacházejí vyjádfiení nejãastûji v mezinárodních smlouvách. Státy proto tradiãnû mûly a stále mají v˘luãnou roli pfii vytváfiení moderního mezinárodního právního systému. Dále Ústavní soud v bodu 100 nálezu dodal, Ïe kromû moÏnosti sledovat urãité znaky, které jsou v‰eobecnû pfiijímány jako konstitutivní prvky státu („pÛvodní mocí vládní opatfiená územní korporace“)6 a jejichÏ hodnocení indikuje, zda tu stát je ãi není, je moÏno zároveÀ u suveréna spatfiovat volnost k vlastnímu sebeomezení právním fiádem nebo svobodnû pfiijat˘mi mezinárodními závazky, jin˘mi slovy moÏnost upravovat své kompetence (Jellinek, J. op. cit., str. 524). Z toho lze dovodit, Ïe moÏnost utvofiit svobodnou vÛlí státu opakovanou úpravu urãité kompetence není projevem nedostateãnosti suveréna, n˘brÏ jeho plné svrchovanosti. K námitce prezidenta republiky t˘kající se pfiím˘ch úãinkÛ právních pfiedpisÛ EU, které nejsou mezinárodními smlouvami, jiÏ odpovûdûl nález k „cukern˘m kvótám“ Pl.ÚS 50/04, kdyÏ mj. uvedl: „Pokud ãlenství v ES s sebou nese urãité omezení pravomocí vnitrostátních orgánÛ ve prospûch komunitárních orgánÛ, musí b˘t nutnû jedním z projevÛ takového omezení i omezení volnosti ãlensk˘ch státÛ urãovat vnitrostátní úãinky komunitárního práva.7 Ji8 âLÁNKY nak fieãeno, s pfienesením nûkter˘ch pravomocí na ES je spojen i zánik volnosti âR urãovat vnitrostátní úãinky komunitárního práva, které se odvozují v oblastech, v nichÏ k tomuto pfienosu do‰lo, pfiímo z komunitárního práva. âlánek 10a Ústavy âR tak vlastnû pÛsobí obousmûrnû: tedy tvofií normativní základ pro pfienos pravomocí a souãasnû je tím ustanovením Ústavy âR, které otevírá vnitrostátní právní fiád pro pÛsobení komunitárního práva vãetnû pravidel t˘kajících se jeho úãinkÛ uvnitfi právního fiádu âR.8 Ústavní soud dále vyslovil názor, Ïe – pokud jde o pÛsobení komunitárního práva ve vnitrostátním právu – je tfieba pfiijmout takov˘ pfiístup, kter˘ by nekonzervoval úãinky komunitárního práva ve vnitrostátním právním fiádu. Takov˘ pfiístup by totiÏ neodpovídal tomu, Ïe samotná dogmatika úãinkÛ, které komunitární akty vyvolávají ve vnitrostátním právu, pro‰la a prochází dynamick˘m v˘vojem. Toto pojetí také nejlépe zaji‰Èuje jistou podmínûnost pfienosu ãásti pravomocí. Ke zmínûné podmínûnosti pfienosu pravomocí, jako aspektu urãujícího „pána situace“, se rovnûÏ vyjádfiil nález k cukern˘m kvótám tak, Ïe okamÏikem, kdy se stala Smlouva o zaloÏení ES ve znûní v‰ech jejích revizí a ve znûní pfiístupové smlouvy zaváznou pro âR, do‰lo k pfienosu tûch pravomocí vnitrostátních orgánÛ, které podle primárního práva ES vykonávají orgány ES, právû na tyto orgány. Zmínûn˘ pfienos pravomocí se realizoval tak, Ïe âR je propÛjãila orgánÛm ES. V propÛjãeném rozsahu nyní tyto pravomoci realizují orgány ES, pfiiãemÏ ve stejném rozsahu se zároveÀ omezily pravomoci v‰ech dosud pfiíslu‰n˘ch domácích orgánÛ bez ohledu na to, zda se jedná o pravomoci normativní ãi individuálnû rozhodovací. PropÛjãení ãásti pravomocí je ov‰em podle Ústavního soudu podmínûné, neboÈ originálním nositelem suverenity a z ní vypl˘vajících pravomocí zÛstala i nadále âR, jejíÏ suverenitu normativnû stvrzuje i nadále ãl. 1 odst. 1 Ústavy âR. Podle nûho je âR svrchovan˘, jednotn˘ a demokratick˘ právní stát zaloÏen˘ na úctû k právÛm a svobodám ãlovûka a obãana. Zmínûná podmínûnost delegace tûchto pravomocí se pak, podle Ústavního soudu, projevuje ve 6 7 8 Jellinek, J.: V‰eobecná státovûda. Nákladem Jana Laichtera, Praha, 1906, str. 187. Srov. Král, R.: Znovu k zakotvení vnitrostátních úãinkÛ komunitárního práva v Ústavû âR. Právní rozhledy, roã. 2004, ã. 3, str. 111. Srov. Kühn, Z. – Kysela, J.: Na základû ãeho bude pÛsobit komunitární právo v ãeském právním fiádu? Právní rozhledy, roã. 2004, ã. 1, str. 23-27; nebo Kühn, Z.: Je‰tû jednou k ústavnímu základu pÛsobení komunitárního práva v ãeském právním fiádu. Právní rozhledy, roã. 2004, ã. 10, str. 395-397. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 9 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 dvou rovinách, a to v rovinû formální a v rovinû materiální. První z rovin se t˘ká mocensk˘ch atributÛ státní svrchovanosti, druhá rovina se t˘ká obsahov˘ch komponent v˘konu státní moci. Jinak fieãeno, delegace ãásti pravomocí vnitrostátních orgánÛ mÛÏe trvat potud, pokud tyto pravomoci budou orgány ES vykonávány zpÛsobem sluãiteln˘m s uchováním základÛ státní suverenity âR a zpÛsobem, jenÏ neohroÏuje samotnou podstatu materiálního právního státu. Pokud by jedna z tûchto podmínek realizace pfienosu pravomocí nebyla naplnûna, tj. pokud by v˘voj v ES, resp. EU, ohroÏoval samotnou podstatu státní svrchovanosti âR nebo podstatné náleÏitosti demokratického právního státu, bylo by tfieba trvat na tom, aby se propÛjãen˘ch pravomocí opût ujaly vnitrostátní orgány âR. Pfiitom platí, konstatoval Ústavní soud, Ïe k ochranû ústavnosti je povolán on sám (ãl. 83 Ústavy âR). Pokud jde o dimenzi formální, pak fieãené platí v rámci platné ústavní úpravy, která by mohla b˘t i modifikována. Pokud v‰ak jde o podstatné náleÏitosti demokratického právního státu, ty podle ãl. 9 odst. 2 Ústavy âR leÏí dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce. Toto konstatoval Ústavní soud jiÏ ve svém prvním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/93 t˘kajícím se zákona o protiprávnosti komunistického reÏimu a odporu proti nûmu. Tam nalezl, Ïe konstitutivní principy demokratické spoleãnosti v rámci ústavy jsou postaveny nad zákonodárnou pravomoc a tím ultra vires Parlamentu. V dal‰ím nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/01 Ústavní soud uvedl, Ïe Ïádnou novelu ústavy nelze interpretovat tak, Ïe by jejím dÛsledkem bylo omezení jiÏ dosaÏené procedurální úrovnû ochrany základních práv a svobod. Z toho, Ïe Ústavní soud konstatoval, Ïe zmínûn˘ formální limit je závisl˘ na stávajícím znûní Ústavy, implicitnû plyne, Ïe zároveÀ tak i pfiipustil rozvolÀování tohoto limitu ve prospûch tûsnûj‰í evropské integrace. To v‰ak samozfiejmû jen za pfiedpokladu, Ïe tomu bude odpovídat nová formální ústavní úprava. Materiální limit v‰ak naopak postavil ultra vires souãasného zákonodárce, kter˘ je zároveÀ i ústavodárcem. Z tohoto konstatování vypl˘vá, Ïe ke zmûnû podstatn˘ch náleÏitostí demokratického právního státu nelze dospût cestou práva, n˘brÏ jen cestou násilí, které právo popírá. Byla-li úãelem rozhodnutí Ústavního soudu ve vztahu k zákazu zmûny materiálního limitu samotného ochrana jeho zachování v zájmu „vûãného“ konzervování konceptu materiálního pojetí právního státu, tj. státu pfiedev‰ím vycházejícího z pfiednosti dÛstojného jednotlivce obdafieného právy a svobodami, pak je jasné, Ïe rovnûÏ není právnû (ve shora uvedeném smys- JURISPRUDENCE 8/2009 lu) moÏné ani samotné odstranûní ãl. 9 odst. 2 z Ústavy. Takov˘ akt by totiÏ smûfioval k naplnûní stejného úãelu, jako v˘slovnû zakázaná zmûna podstatn˘ch náleÏitostí demokratického právního státu, a bylo by tfieba jej povaÏovat za nicotn˘ uÏ proto, Ïe jej vydal orgán, kterému k tomu chybûlo oprávnûní. Na formální a materiální limity pak navázal i nález k Lisabonské smlouvû. V bodu 120 vyhradil rozhodování o kompetenãní kompetenci sám sobû poté, co rekapituloval mj. relevantní judikaturu nûmeckého Spolkového ústavního soudu. Uvedl: „I Ústavní soud âeské republiky bude (...) pÛsobit jako ultima ratio a mÛÏe zkoumat, zda nûkter˘ akt orgánÛ Unie nevyboãil z pravomocí, které âeská republika podle ãl. 10a Ústavy na Evropskou unii pfienesla. Ústavní soud v‰ak pfiedpokládá, Ïe taková situace mÛÏe nastat jen v pfiípadech zcela v˘jimeãn˘ch; za ty by bylo moÏné povaÏovat zejména opu‰tûní hodnotové identity a jiÏ uvedené pfiekroãení rozsahu svûfien˘ch kompetencí.“ U tohoto, dle mého soudu jednoznaãného postoje k otázce suverenity âeské republiky, Ústavní soud setrval i v nálezu Pl.ÚS 26/09. V ãásti E nálezu nazvané Suverenita âeské republiky a státní moc se v bodech 146 aÏ 161 Ústavní soud vypofiádává se v‰emi, zãásti velmi kazuistick˘mi námitkami vznesen˘mi v‰emi úãastníky fiízení (napfi. kritika politik kontrol na hranicích, pfiistûhovalectví a azylu), které se mûly vztahovat k otázce zachování suverenity âeské republiky. Znovu se pfiihlásil ke konceptu tzv. sdílené ãi slité suverenity, díky níÏ Evropská unie jiÏ dnes vytváfií zvlá‰tní entitu, která nesnese zafiazení do klasick˘ch státovûdn˘ch kategorií s tím, Ïe klíãov˘m projevem svrchovanosti státu je i dispozice se svou svrchovaností resp. její ãástí, kdy své kompetence doãasnû ãi trvale propÛjãuje. Námitku prezidenta republiky projevující aÏ pfiekvapující lpûní na textech (aÈ ãeské Ústavy ãi evropského práva) a zcela pomíjející v˘znam zpracovávání textÛ skrze metody ústavnû právní vûdy, podle níÏ pojmy slitá ãi sdílená suverenita jsou toliko v˘razy uÏívané v obecné fieãi, neboÈ nejsou obsahem pozitivního práva, Ústavní soud odmítl. Skrze text memoranda, které bylo pfiipojeno k Ïádosti âeské republiky o pfiijetí do Evropské unie („...je v˘mûna vlastní státní suverenity za sdílen˘ podíl na suverenitû nadstátní a na spoluodpovûdnosti nevyhnutelná jak pro prospûch vlastní zemû, tak i celé Evropy.“ Bod 148 nálezu), kter˘ tehdej‰í pfiedseda vlády a nynûj‰í prezident odevzdával italské vládû, jako pfiedsedající EU v roce 1996, se Ústavní soud pokou‰el dokázat, Ïe ústavním orgánÛm âeské republiky, (jejichÏ personální 9 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 10 8/2009 JURISPRUDENCE obsazení se zãásti zmûnilo jen jaksi mezi-orgánovû, nikoli absolutnû) byl koncept sdílené suverenity od poãátku pfiístupov˘ch jednání dobfie znám a s jeho znalostí byly uzavírány pfiístupové smlouvy. Pod zorn˘m úhlem fieãeného lze dokonce tvrdit, Ïe je to Ústavní soud, kter˘ celou svou dosavadní „evropskou“ judikaturou upfiesÀuje mnohdy dosti neostré a vágní pojmy, jeÏ politicko úfiednick˘ aparát akceptuje na evropské úrovni bez fiádné a viditelné reflexe domácího ústavního pofiádku. Jist˘m pouãením z „lisabonské anabáze“ by mûlo b˘t, Ïe jak tvorba primárního, tak i sekundárního evropského práva musí b˘t náleÏitû peãlivá a vyhodnocovaná z pohledu ãeského ústavního pofiádku, kter˘ je v rozsahu naznaãeném jiÏ v nálezu k cukern˘m kvótám a potvrzovaném v dal‰ích následujících nálezech odÀat dokonce i z dispozic ústavních orgánÛ âeské republiky, které vykonávají toliko moc konstituovanou. S trochou nadsázky lze uzavfiít, Ïe Ústavní soud pfiistoupil k otázce suverenity ze schmittovské perspektivy. „Pánem“ situace ponechal âeskou republiku, která má mít poslední slovo pro pfiípad v˘jimeãné situace, jak byla popsána âLÁNKY shora, a to ústy Ústavního soudu. Toto fie‰ení je tfieba povaÏovat za dobré, je-li hodnoceno v ãase. NeboÈ nelze Ïádnou politickou entitu vybavit relativnû „úplnou“ mocí, dokud není v˘kon takové moci pevnû sevfien do tûsn˘ch ústavních pout. Aby v‰ak bylo moÏno hovofiit o pfiijetí ústavy, je zapotfiebí nejen uzavfiít mezinárodní smlouvu, tedy akt uzavíran˘ mezi státy. Ústava je totiÏ aktem obecné vÛle, skrze niÏ se mnoÏství stává lidem, fiíká Immanuel Kant (Zum ewigen Frieden). Takov˘m aktem v‰ak Lisabonská smlouva uzavíraná mezi státy není. Pro pfiijetí skuteãné evropské ústavy musí ãas a podmínky teprve dozrát. Pfiedev‰ím musí najít svou politickou a kulturní identitu konstituující se „evropsk˘ lid“. V‰echny tematizované stfiety jdoucí napfiíã prostorem EU, naposledy Lisabonská smlouva a pfied tím pokus o tzv. Euroústavu, pfiispívají k formování této nové entity. NeÏ v‰ak doba nazraje, je tfieba se smífiit s tím, Ïe poslední slovo budou zatím mít vyhrazené pro sebe jednotlivé státy, tj. politické entity, které jsou spoutané ústavními pravidly, jeÏ jsou zde proto, aby pfiedvídatelnû chránila jednotlivce pfied excesivním v˘konem moci, byÈ jiÏ zdaleka ne „suverénní“. Nepfiímé vyvlastnûní v praxi mezinárodních investiãních arbitráÏí MGR. OND¤EJ SEKANINA, LL.M.1 Mezinárodní právo vefiejné nezakazuje v principu hostitelsk˘m státÛm vyvlastÀovat zahraniãní investice.2 Zatímco dfiíve hostitelské státy investice zahraniãních investorÛ typicky vyvlastÀovaly pfiímo a pfiedmûtem sporu byla hlavnû v˘‰e kompenzace za vyvlastnûnou investici, dnes se ãastûji setkáváme s tím, Ïe hostitelsk˘ stát zniãí investorovu investici nepfiímo, takÏe pfiedmûtem sporu b˘vá spí‰e otázka, zda k vyvlastnûní vÛbec do‰lo nebo ne. K vyvlastnûní totiÏ v souãasnosti dochází typicky rÛzn˘mi regulaãními zásahy a opatfieními, aniÏ by stát investorovi formálnû odnímal vlastnická práva k investici. Mezinárodní právo na tuto zmûnu reagovalo rozvinutím doktríny nepfiímého vyvlastnûní, 10 která poskytuje ochranu zahraniãním investorÛm i pfied takov˘mito zásahy, které z formalního hlediska vyvlastnûním nejsou, av‰ak mají srovnatelné úãinky. Mezistátní dvoustranné dohody o podpofie a ochranû investic pak dnes standardnû obsahují formulace poskytující ochranu nejen pfied vyvlastnûním, ale i pfied opatfieními „rovnajícími se“ vyvlastnûní nebo opatfieními „s úãinky rovnajícími se“ vyvlastnûní – tedy i pfied vyvlastnûním nepfiím˘m. Jak se nepfiímé vyvlastnûní pozná, to v‰ak naprostá vût‰ina dohod o podpofie a ochranû investic jiÏ nefie‰í.3 1 2 Autor se ve své advokátní praxi specializuje na mezinárodní právo ochrany investic. Státy v‰ak musí pfii vyvlastnûní majetku zahraniãních subjektÛ splnit následující ãtyfii podmínky: (i) vyvlastnûní musí b˘t ve vefiejném zájmu, (ii) nesmí b˘t diskriminaãní, (iii) musí se uskuteãnit v fiádném procesu, a (iv) musí za nûj b˘t poskytnuta kompenzace. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 11 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 RÛznorodost pfiípadÛ nepfiímého vyvlastnûní vede k tomu, Ïe se v rÛzn˘ch textech hovofií napfiíklad o „de facto vyvlastnûní,“ „konstruktivním vyvlastnûní,“ „regulatorním vyvlastnûní“ ãi „plíÏivém vyvlastnûní.“4 Rozhodãí nález v kauze Feldman poskytl tyto pfiíklady opatfiení, která byla v minulosti oznaãena za nepfiímé vyvlastnûní: konfiskaãní zdanûní, odmítnutí pfiístupu k infrastruktufie ãi nezbytn˘m surovinám a zavedení nepfiimûfien˘ch regulatorních reÏimÛ.5 Dal‰ími pfiíklady takov˘ch opatfiení jsou opatfiení závaÏn˘m zpÛsobem ru‰ící fiízení a kontrolu podniku,6 odejmutí licence opravÀujcí k podnikání,7 bezdÛvodné odmítnutí obnovit licenci po jejím vypr‰ení,8 ãi zákaz reexportu v˘robního zafiízení.9 V obecné rovinû pak platí, Ïe vyvlastnûno mÛÏe b˘t nejen vlastnické právo ale i práva smluvní.10 Je tedy zfiejmé, Ïe ‰kála opatfiení, která mohou b˘t oznaãena za nepfiímé vyvlastnûní, je velmi ‰iroká. Na druhou stranu je zde vÏdy nebezpeãí, Ïe pfiíli‰ ‰iroce chápanou ochranou investorÛ pfied nepfiím˘m vyvlastnûním by se omezovalo právo státÛ v legitimním rámci regulovat nejen ekonomiku, ale tfieba i ochranu Ïivotního prostfiedí ãi ochranu zdraví obãanÛ. ¤ada takov˘ch regulatorních opatfiení pfiijíman˘ch státy mívá totiÏ, jako vedlej‰í produkt, negativní dopady na zahraniãní investory, hraniãící nûkdy s nepfiím˘m vyvlastnûním jejich investice. Stojí za to ocitovat rozhodãí nález z kauzy Feldman: „Vlády musí mít svobodu jednat v ‰ir‰ím vefiejném zájmu skrze ochranu Ïivotního prostfiedí, nové ãi modifikované daÀové reÏimy, poskytování ãi odnímání vefiejné podpory, sniÏování ãi zvy‰ování celních sazeb, ukládání omezení v rámci územního plánování a podobnû. Rozumné státní regulace takového typu nemÛÏe b˘t dosaÏeno, pokud jak˘koli byznys, kter˘ je [takovou regulací] negativnû postiÏen, mÛÏe Ïádat kompenzaci, a s jistotou se dá fiíci, Ïe [mezinárodní] obyãejové právo to uznává.“11 Podobnû napfi. znám˘ singapursk˘ profesor Sornarajah, kter˘ v rámci spektra názorÛ na investiãní arbitráÏ zaujímá spí‰e protiinvestorské a prostátní postoje, tvrdí, Ïe opatfiení t˘kající se hospodáfiské soutûÏe, ochrany spotfiebitele, cenn˘ch papírÛ, ochrany Ïivotního prostfiedí ãi územního plánování, pokud nemají diskriminaãní charakter, nezakládají nárok na náhradu ‰kody.12 Nicménû v investiãní arbitráÏi se opakovanû ukazuje, Ïe b˘vá velmi sloÏité urãit, zda v konkrétním pfiípadû jde o nepfiímé vyvlastnûní. Podle faktorÛ, které rozhodãí tribunály berou v úvahu, se v praxi vyvinuly tfii základní pfiístupy: (i) pfiístup zohledÀující pouze dopad na investora; (ii) pfiístup testující úãel státního regulatorního zásahu, kter˘ má vyvlastÀující dopady na investorovu investici; a (iii) pfiístup kombinující a srovnávající oba pfiede‰lé. KaÏd˘ z tûchto pfiístupÛ je struãnû popsán níÏe. Pfiístup zohledÀující pouze dopad na investora DÛvody, proã nerozli‰ovat mezi vyvlastnûním a nekompenzovan˘m regulatorním zásahem státu, se zab˘vala jiÏ pfied lety profesorka Higginsová, pfiedposlední pfiedsedkynû Mezinárodního soudního dvora. Tázala se, zda je rozli‰ování mezi vyvlastnûním a regulací intelektuálnû Ïivotaschopné, neboÈ stát v obou pfiípadech, tj. buì odebráním ve vefiejném zájmu nebo regulováním, chce jednat pro obecné dobro, a vlastník v obou pfiípadech utrpí stejnou ztrátu.13 Ti, ktefií na tuto otázku dodnes nenacházejí kladnou odpovûì, jsou zastánci pfiístupu, kter˘ pfii anal˘ze, zda do‰lo k nepfiímému vyvlastnûní, posuzuje pouze dopady na investora. Dobr˘m pfiíkladem tohoto pfiístupu v praxi investiãní arbitráÏe je rozhodãí nález v kauze Metalclad, ve které ‰lo o nepfiímé vyvlastnûní, kde jedním z opatfiení mexick˘ch státních orgánÛ bylo vyhlá‰ení pfiírodní rezervace na ochranu vzácného druhu kaktusu v místû, kde mûla stát investorova skládka. Tribunál shledal, Ïe toto opatfiení pfiispûlo k nepfiímému vyvlastnûní 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 V poslední dobû se objevují pokusy do dohod o podpofie a ochranû investic zaãlenit urãitá vodítka, která by pomohla urãit, kdy se jedná o nepfiímé vyvlastnûní. Dûje se tak za pomoci nûkter˘ch kritérií, která jsou diskutována v tomto ãlánku v kontextu rozhodovací praxe investiãních tribunálÛ. Pfiíkladem tohoto v˘voje jsou napfiíklad vzorová znûní dohod o podpofie a ochranû investic USA a Kanady, obû z roku 2004. Zatímco u pfiedchozích termínÛ jde víceménû o synonyma, termín „plíÏivé vyvlastnûní“ má specifick˘ v˘znam spoãívající v tom, Ïe jde o totalitu postupn˘ch krokÛ, které za sebou následují v ãase, a z nichÏ Ïádn˘ posuzován sám o sobû by nebyl vyvlastnûním. KdyÏ tento termín vysvûtloval tribunál v kauze Siemens v. Argentina, pouÏil pfiirovnání k stéblÛm, která jsou postupnû pfiidávána na hfibet velblouda, kter˘ praskne po pfiidání toho posledního – kritického, které je v‰ak samo o sobû stejnû lehké, jako ta pfiedchozí. Marvin Roy Feldman Karpa v. United Mexican States, ICSID Case No. ARB(AF)/99/1, rozhodãí nález ze dne 16. prosince 2002, P 103. V této kauze ‰lo o zru‰ení rabatu na daÀ z exportovan˘ch cigaret. Vyvlastnûní nebylo shledáno. Starrett Housing Corporation v. the Government of the Islamic Republic of Iran, mezitimní rozhodãí nález ze dne 19. prosince 1983, 4 Iran-USCTR 122, 154. Middle East Cement Shipping and Handling Co SA v. Egypt, ICSID Case No. ARB/99/6, rozhodãí nález ze dne 12. dubna 2002, P 127. Tecnicas Medioambientales Tecmed SA v. United Mexican States, ICSID Case No. ARB(AF)/00/2, rozhodãí nález ze dne 29. kvûtna 2003, P 117. Petrolane Inc. v. Iran, 27 Iran-USCTR 64. K tomu viz napfi. Compania de Aguas del Aconquija SA and Vivendi Universal v. Argentina, ICSID Case No. ARB/97/3, rozhodãí nález ze dne 20. srpna 2007, PP 7.5.2 – 7.5.10. Marvin Roy Feldman Karpa v. United Mexican States, ICSID Case No. ARB(AF)/99/1, rozhodãí nález ze dne 16. prosince 2002, P 103. V této kauze ‰lo o zru‰ení rabatu na daÀ z exportovan˘ch cigaret. Vyvlastnûní nebylo shledáno. Muthukumaraswami Sornarajah: The International Law on Foreign Investment, Cambridge University Press, 1994, str. 283, citováno v materiálu OECD International Investment Law – A Changing Landscape, 2005. Rosalyn Higgins: The Taking of Property by the State: Recent Developments in International Law. 176 Recueil des Cours, 1982, str. 259, 331. 11 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 12 8/2009 JURISPRUDENCE investice, a v˘slovnû pfiitom uvedl, Ïe nepovaÏoval za nutné se zab˘vat motivy zfiízení rezervace.14 Obdobnû v kauze Biloune, kde ‰lo o pfieru‰ení v˘stavby rekreaãního centra, rozhodãí tribunál konstatoval, Ïe „motivy krokÛ a opominutí ghanské vlády nejsou jasné. Ale tribunál nemusí tyto motivy zji‰Èovat, aby do‰el k závûru v této kauze.“15 Nev˘hoda tohoto pfiístupu je jasná na první pohled – v praxi by mohl vést k pfiíli‰nému omezování moÏnosti státu vykonávat své legitimní a relativnû bûÏné regulatorní funkce, protoÏe teoreticky pfii kaÏdém opatfiení majícím negativní dopady na zahraniãní investice by stát musel od‰kodÀovat v‰echny dotãené subjekty, coÏ by náklady na státní regulaci neúmûrnû prodraÏovalo. V rámci posuzování dopadÛ na investora rozhodãí tribunály posuzují tyto faktory: (i) v˘znamn˘ zásah (tzv. significant interference);16 (ii) zbytková kontrola nad investicí;17 a (iii) investorova legitimní oãekávání.18 Je v‰ak tfieba podotknout, Ïe neexistuje Ïádn˘ oficiální vyãerpávající seznam takov˘ch kritérií. Je moÏné, Ïe tribunály reagující na nové situace budou dnes pouÏívaná kritéria upravovat ãi vyvinou kritéria nová. RovnûÏ se nûkdy uvádí, Ïe jednotlivá kritéria mohou b˘t v praxi nedostateãná a bude tfieba je pouÏít v kombinaci. V˘znamn˘ zásah Prvním kritériem k posouzení toho, zda nûjaké opatfiení hostitelského státu je nepfiím˘m vyvlastnûním, je tzv. v˘znamn˘ zásah. V rámci posuzování v˘znamnosti zásahu do investorovy investice opatfiením hostitelského státu se je‰tû nûkdy posuzuje trvání v˘znamného zásahu a investorova moÏnost v˘znamn˘ zásah do své investice odvrátit. V pfiípadech nepfiímého vyvlastnûní rozhodãí tribunály obvykle vyÏadují, aby opatfiení státu mûla na investici srovnateln˘ dopad jako pfiímé vyvlastnûní.19 V kauze Pope & Talbot, která se t˘kala dopadu kanadsk˘ch v˘vozních restrikcí na amerického investora, se tribunál vyjádfiil následovnû: „Kritériem je, zda zásah je dostateãnû restriktivní na to, aby podpofiil závûr, Ïe majetek byl vlastníkovi odebrán.“20 Pfii posuzování toho, zda kanadská exportní omezení mají b˘t posuzována jako forma nepfiímého vyvlastnûní, tribunál zkoumal celou fiadu faktorÛ, napfi. zda i po zásahu státu investor mûl nadále kontrolu nad investicí, zda fiídil kaÏdodenní provoz investice, zda manaÏefii nebo zamûstnanci investice nebyli zadrÏeni v dÛsledku zavedení posuzovan˘ch opatfiení, zda Kanada neprovádûla dozor nad prací manaÏerÛ nebo 12 âLÁNKY zamûstnancÛ investice, zda neodnímala nic z pfiíjmÛ z prodejÛ spoleãnosti (kromû daní), zda nezasahovala do managementu nebo ãinností akcionáfiÛ, zda nebránila tomu, aby investice platila akcionáfiÛm dividendy, zda nezasahovala do jmenování fieditelÛ a manaÏerÛ ãi zda nepodnikla jiné kroky k tomu, aby zbavila investora jeho plného vlastnictví a kontroly nad investicí. Jediné „odnûtí“, které tak tribunál nakonec identifikoval, byl zásah do investorovy schopnosti provádût jeho podnikání spoãívající v exportu stavebního dfiíví do USA.21 Celkové posouzení v‰ech tûchto faktorÛ vedlo tribunál k závûru, Ïe o v˘znamn˘ zásah, a tudíÏ ani o nepfiímé vyvlastnûní, ne‰lo. Na okraj stojí za to podotknout, Ïe i zdanûní, které tribunál v kauze Pope & Talbot vyÀal z posuzování jakoÏto a priori pfiípustnou formu zásahu do investice, mÛÏe b˘t nûkdy povaÏováno za nepfiímé vyvlastnûní. Bude tomu tak tehdy, kdyÏ zdanûní pfiekroãí urãitou maximální pfiípustnou mez. Dobr˘m pfiíkladem je pfiípad EnCana, ve kterém kanadsk˘ investor tvrdil, Ïe neplacení vratek DPH ve v˘‰i 10 % ze strany Ekvádoru pfiedstavovalo nepfiímé vyvlastnûní. Tribunál vydal vût‰inové rozhodnutí, ve kterém postuloval kritérium, Ïe daÀ mÛÏe b˘t povaÏována za vyvlastnûní pouze tehdy, je-li „v˘jimeãná, trestající ãi svévolná ve svém pÛsobení“, a pokud investorovi odpírá benefity investice zcela nebo z v˘znamné ãásti.22 V daném pfiípadû podle vût‰iny tribunálu zásah hostitelského státu takovou povahu nemûl. Jeden ãlen tribunálu, prof. Grigera Naón, v‰ak k rozhodãímu nálezu pfiipojil nesouhlasn˘ názor, ve kterém zaujal opaãnou pozici, protoÏe dle jeho názoru i odepfiení desetiprocentní vratky DPH, navíc znamenající v absolutních ãíslech velké ãástky penûz, je zásahem dostateãnû v˘znamn˘m na to, aby byl kvalifikován jako vyvlastnûní.23 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 Metalclad Corp. v. United Mexican States, ICSID Case No. ARB(AF)/97/1, rozhodãí nález ze dne 30. srpna 2000, P 111 (zdÛraznûno autorem ãlánku). Biloune and Marine Drive Complex Ltd. v. Ghana Investments Center and the Government of Ghana, rozhodãí nález o jurisdikci a odpovûdnosti za ‰kodu ze dne 27. fiíjna 1989, 95 ILR 183. Campbell McLachlan, Laurence Shore, Matthew Weiniger: International Investment Arbitration – Substantive Principles, Oxford University Press, 2007, PP 8.85-8.89. Rudolf Dolzer, Christoph Schreuer: Principles of International Investment Law, Oxford University Press, 2008, str. 106-108. McLachlan et al. PP 8.104-8.105; Dolzer & Schreuer str. 104-106. McLachlan et al. P 8.91. Pope & Talbot Inc. v. Government of Canada, ad hoc arbitráÏ podle pravidel UNCITRAL, mezitimní rozhodãí nález ze dne 26. ãervna 2000, P 102. Ibid., P 100 – 101. Tento postup byl následován dal‰ími tribunály, napfi. v kauzách PSEG v. Turkey, ICSID Case ARB/02/5, rozhodãí nález ze dne 19. ledna 2007, Sempra v. Argentina. ICSID Case ARB/02/16, rozhodãí nález ze dne 18. záfií 2007, a Enron v. Argentina, ICISD Case No. ARB/01/3, rozhodãí nález ze dne 22. kvûtna 2007. EnCana Corporation v. Ecuador, LCIA Case No. UN3481, rozhodãí nález ze dne 3. února 2006, P 177. Prof. Grigera Naón’s Partial Dissenting Opinion, P 73. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 13 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Rozhodãí tribunály v investiãních arbitráÏích se také zab˘valy otázkou, zda nepfiímé vyvlastnûní mÛÏe b˘t zaloÏeno opatfieními hostitelského státu, která jsou pouze doãasná. Rozhodovací praxe v této otázce není zcela jednotná. Na jedné stranû jsou tribunály, které trvají na tom, Ïe opatfiení státu musí b˘t trvalá, anebo alespoÀ jejich dopady musí b˘t trvalé. V pfiípadu Tecmed tribunál konstatoval: „...rozumí se, Ïe opatfiení pfiijatá státem, aÈ jiÏ jsou regulatorní povahy ãi nikoliv, jsou nepfiím˘m de facto vyvlastnûním, jestliÏe jsou nezvratná a permanentní.“24 Na druhé stranû stojí tribunály, které pfiipou‰tûjí, Ïe i doãasné opatfiení státu mÛÏe b˘t povaÏováno za nepfiímé vyvlastnûní. Tak napfiíklad v kauze SD Myers tribunál pfiipustil, Ïe za urãit˘ch okolností by bylo namístû posuzovat zásah hostitelského státu za vyvlastnûní, i kdyÏ by byl pouze doãasn˘. Konkrétní situaci, kde omezení státu trvalo osmnáct mûsícÛ, v‰ak tribunál jako nepfiímé vyvlastnûní neposoudil.25 Naproti tomu napfi. v kauze Middle East Cement doãasné omezení trvalo pouhé ãtyfii mûsíce a bylo posouzeno jako nepfiímé vyvlastnûní.26 Rozhodãí nálezy, jako je Middle East Cement, samozfiejmû nemohou b˘t aplikovány mechanicky. Je jasné, Ïe trvání zásahu státu nemÛÏe b˘t posuzováno bez zfietele k jeho obsahu, resp. intenzitû. V modelové situaci by patrnû platilo, Ïe ãím intenzivnûj‰í, ãím niãivûj‰í zásah státu do investice je, tím krat‰í doba je potfieba, aby zásah dosáhl stupnû nepfiímého vyvlastnûní. Tribunál v kauze LG&E zaujal v otázce trvalosti zásahu státu kompromisní názor. Ve svém rozhodãím nálezu se vyjádfiil, Ïe „vyvlastnûní musí b˘t permanentní, to znamená, Ïe nemÛÏe b˘t doãasné povahy, ledaÏe úspû‰n˘ rozvoj investice závisí na realizaci urãit˘ch ãinností v urãit˘ch momentech, které nesnesou zmûn.“27 Procedurální kritérium Nûkteré tribunály v návaznosti na posuzování trvalosti zásahu hostitelského státu do investice posuzují je‰tû to, zda se investor dostateãnû pokusil zásah státu zvrátit domácími opravn˘mi prostfiedky. To na první pohled pfiipomíná reÏim tzv. diplomatické ochrany, jehoÏ podmínkou je vyãerpání domácích opravn˘ch prostfiedkÛ pfied tím, neÏ investorÛv domácí stát zaãne podnikat kroky na ochranu investora vÛãi hostitelskému státu investice. Ve skuteãnosti jde v‰ak o reÏim odli‰n˘. Tribunál v kauze Generation Ukraine28 byl napfiíklad toho názoru, Ïe nestaãí, aby se investor chopil nekompetentního aktu státu bez ohledu na to, jak nízké postavení pfiíslu‰n˘ orgán státní správy v hierarchii státních orgánÛ mûl, jako dÛvodu pro opu‰tûní investi- ce bez jakéhokoli pokusu o zjednání nápravy. Bez takového pokusu investor nemÛÏe tvrdit, dle názoru tribunálu, Ïe do‰lo k nepfiímému vyvlastnûní, a to nikoli proto, Ïe by se uplatÀoval poÏadavek na vyãerpání opravn˘ch prostfiedkÛ, ale proto, Ïe samotná reálnost jednání zakládajícího vyvlastnûní by za absence rozumné – nikoli nezbytnû vyãerpávající – snahy investora zjednat nápravu byla pochybná.29 ¤eãeno jednodu‰e, rozhodãí tribunál byl toho názoru, Ïe zahraniãní investor se nesmí „vzdát bez boje“. Jde o to, Ïe pokud zahraniãní investor za pomoci domácích opravn˘ch prostfiedkÛ zásah hostitelského státu do své investice odvrátí ãi dosáhne jeho ukonãení, bude to rozhodn˘m zpÛsobem sniÏovat v˘znamnost tohoto zásahu, na které závisí posouzení, zda zásah pfiedstavuje nepfiímé vyvlastnûní. Naopak bude tfieba takov˘ zásah posuzovat jako zásah doãasn˘ v duchu pfiípadÛ uveden˘ch v ãásti v˘‰e. Tento pfiístup je v‰ak zatím ojedinûl˘. V daném pfiípadû ho patrnû tribunál zaujal v dÛsledku detailnosti problematiky související s ukrajinsk˘m správním právem. Zbytková kontrola nad investicí V praxi je sporné, zda mezinárodní právo uznává ãásteãné vyvlastnûní. Investiãní tribunály se neshodují v otázce, zda mÛÏe b˘t zásah hostitelského státu posouzen jako nepfiímé vyvlastnûní, pokud zÛstane investorovi zbytková kontrola nad investicí.30 Poãet investiãních tribunálÛ, které zbytkovou kontrolu nad investicí resp. její ãástí povaÏují za pfiekáÏku pro konstatování vyvlastnûní a pfiiznání kompenzace je pravdûpodobnû vy‰‰í neÏ poãet tûch, které uznávají ãásteãné vyvlastnûní.31 24 25 26 27 28 29 30 31 Tecnicas Medioambientales Tecmed SA v. United Mexican States, ICSID Case No. ARB(AF)/00/2, rozhodãí nález ze dne 29. kvûtna, 2003, P116. SD Myers Inc. v. Government of Canada, ad hoc arbitráÏ vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, první ãásteãn˘ rozhodãí nález ze dne 13. listopadu 2000, PP 283 – 284. V kauze se fie‰il zákaz v˘vozu nebezpeãného odpadu, kter˘ mûl negativní dopad na Ïalobcovo podnikání. See Middle East Cement Shipping and Handling Co SA v. Egypt, ICSID Case No. ARB/99/6, rozhodãí nález ze dne 12. dubna 2002, P 107. V tomto pfiípadû ‰lo doãasné odnûtí dovozní licence. LG&E Energy Corp. v. Argentina, ICSID Case No. ARB/02/1, rozhodnutí o odpovûdnosti za ‰kodu ze dne 3. fiíjna 2006, P 193. V této kauze se fie‰ila opatfiení pfiijatá Argentinou v dobû její hluboké ekonomické krize v letech 2001 aÏ 2002, kter˘mi bylo postiÏeno Ïalobcovo podnikání v oblasti distribuce zemního plynu. Generation Ukraine Inc. v. Ukraine, ICSID Case No. ARB/00/9, rozhdoãí nález ze dne 16. záfií 2003. Ibid., P 20.30. Detailní anal˘za problematiky ãásteãného vyvlastnûní je obsaÏena v ãlánku Ursula Kriebaum: Partial Expropriation, 8 Journal of World Investment & Trade, 2007, str. 69. Jako pfiíklady pfiístupu nepfiipou‰tûjícího zbytkovou kontrolu se uvádûjí rozhodãí nálezy v kauzách Feldman v. Mexico, ICSID Case No. ARB(AF)/99/1, rozhodãí nález ze dne 16. prosince 2002, Occidental Exploration and Production Company v. 13 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 14 8/2009 JURISPRUDENCE Odepfiení kompenzace za ãásteãné vyvlastnûní bude v obecné rovinû vÏdy vyvolávat nebezpeãí nespravedlnosti.32 Nûkteré autority uvádûjí na první pohled velmi siln˘ argument ve prospûch uznání ãásteãného vyvlastnûní zaloÏen˘ na paralele s vyvlastÀováním nemovitostí, kde by patrnû nikdo nezpochybÀoval, Ïe jde o vyvlastnûní bez ohledu na to, zda je nûkomu vyvlastnûn cel˘ pozemek nebo jen jeho polovina.33 Je v‰ak otázkou, zda by pfii absenci specifiãtûj‰ího zdroje takového pravidla bylo moÏno úspû‰nû argumentovat, Ïe princip ãásteãného vyvlastnûní je souãástí mezinárodního práva vefiejného jakoÏto „obecn˘ princip práva uznávan˘ civilizovan˘mi národy“ v duchu ãlánku 38(1) statutu Mezinárodního soudního dvora.34 Profesorka vídeÀské univerzity Ursula Kriebaumová navrhla následující jednoduchá kritéria, pfii jejichÏ splnûní by mûlo b˘t ãásteãné vyvlastnûní uznáno: (i) celek investice mÛÏe b˘t rozdûlen na jednotlivá práva; (ii) hostitelsk˘ stát investora pfiipravil o takové právo, které je kryto definicí investice v pfiíslu‰ené dohodû o ochranû a podpofie investic; a (iii) toto právo je samostatnû ekonomicky vyuÏívatelné nezávisle na zbytku investice.35 Tento pfiístup se jeví jako logick˘, nicménû rozhodãí praxí investiãních tribunálÛ nebyl zatím pfiijat. âLÁNKY vání se mÛÏe li‰it v závislosti na povaze tvrzen˘ch poru‰ení dohody NAFTA a na okolnostech pfiípadu.38 Z této citace mimojiné vypl˘vá, Ïe legitimní oãekávání nemusí spoãívat na smlouvû investora s hostitelsk˘m státem, ale mohou mít i jin˘ základ. V tomto smyslu se napfiíklad vyjádfiil také tribunál v kauze Azurix.39 KoneckoncÛ, fiada zahraniãních investic v hostitelsk˘ch státech je realizována bez pfiímého smluvního vztahu investora s hostitelsk˘m státem. O tom, Ïe koncept investorov˘ch legitimních oãekávání nûkdy neochrání investory ani pfied relativnû velk˘mi právními ãi faktick˘mi dopady na jejich investice v hostitelském státu, svûdãí napfiíklad nûkteré pfiípady fie‰ené v fiízení pfied Iran-US Claims Tribunal, tribunálem zfiízen˘m pro fie‰ení sporÛ vze‰l˘ch z íránské islámské revoluce z roku 1979. Napfi. v rozhodnutí v kauze Starrett bylo konstatováno, Ïe události v Íránu pfied lednem 1980, na které Ïalobci Role investorov˘ch legitimních oãekávání Locus classicus formulace investorov˘ch legitimních oãekávání jakoÏto kritéria pro posuzování vyvlastnûní je jiÏ zmiÀovan˘ rozhodãí nález v kauze Metalclad: „Vyvlastnûní podle NAFTA zahrnuje nejen otevfiené, úmyslné a pfiiznané odnûtí majetku, jako je pfiímé zabrání nebo formální nebo závazn˘ pfievod titulu ve prospûch hostitelského státu, ale také skryt˘ ãi nahodil˘ zásah do uÏívání majetku, jehoÏ dÛsledkem je to, Ïe vlastník je, zcela ãi z podstatné ãásti, zbaven uÏívání nebo rozumnû oãekávatelného ekonomického benefitu majetku, i kdyÏ hostitelsk˘ stát z toho nemusí mít zjevn˘ prospûch.“36 V jiném pfiípadu ochrany investic fie‰eném v rámci NAFTA – v kauze Thunderbird37 – se rozhodãí nález vyjadfiuje podobnû v tom duchu, Ïe koncept legitimních oãekávání se t˘ká situací, kde chování hostitelského státu dá vzniknout rozumn˘m a ospravedlniteln˘m oãekáváním na stranû investora (ãi investice), takÏe ten, spoléhaje na takové chování, jedná takov˘m zpÛsobem, Ïe kdyÏ hostitelsk˘ stát takov˘m oãekáváním posléze nedostojí, zpÛsobí tím investorovi (ãi investici) ‰kodu. Tribunál pfiitom rovnûÏ poznamenal, Ïe práh legitimních oãeká14 32 33 34 35 36 37 38 39 Ecuador, LCIA Case No. UN3467, koneãn˘ rozhodãí nález ze dne 1. ãervence 2004, CMS Gas Transmission Company v. Argentina, ICSID Case No. ARB01/8, rozhodãí nález ze dne 12. kvûtna 2005, Nykomb Synergetics Techonology Holding AB v. Latvia, SCC Case No. 118/2001, rozhodãí nález ze dne 16. prosince 2003, PSEG Global Inc. et al. v. Turkey, ICSID Case ARB/02/5, rozhodãí nález ze dne 19. ledna 2007, Azurix v. Argentina, ICSID Case No. ARB/01/12, rozhodãí nález ze dne 14. ãervna 2006, LG&E Energy Corp et al. v Argentina, ICSID Case No. ARB/02/1, rozhodnutí o odpovûdnosti za ‰kodu ze dne 3. fiíjna 2006, a Telenor Mobile Communications AS v. Hungary, ICSID Case No. ARB/04/15, rozhodãí nález ze dne 22. ãervna 2006. Jako pfiíklady opaãeného pfiístupu se uvádûjí Middle East Cement Shipping and Handling Co SA v. Egypt, ICSID Case No. ARB/99/6, rozhodãí nález ze dne 12. dubna 2002, Eureko BV v. Poland, ad hoc arbitráÏ podle pravidel UNCITRAL, ãásteãn˘ rozhodãí nález ze dne 19. srpna 2005, a EnCana Corporation v. Ecuador, LCIA Case No. UN3481, rozhodãí nález ze dne 3. února 2006. Dále se uvádûjí kauzy SD Myers Inc. v Government of Canada, ad hoc arbitráÏ vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, první ãásteãn˘ rozhodãí nález ze dne 13. listopadu 2000, Waste Management Inc. v. Mexico, ICSID Case No. ARB(AF)/00/3, rozhodãí nález ze dne 30. dubna 2004, a GAMI Investments Inc. v. Mexico, ad hoc arbitráÏ vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, koneãn˘ rozhodãí nález ze dne 15. listopadu 2004, jakoÏto pfiíklady rozhodnutí, která ãásteãné vyvlastnûní obecnû pfiipou‰tûjí, ale neshledala ho v konkrétních okolnostech dan˘ch kauz. Toto nebezpeãí je v praxi redukováno tím, Ïe zásah hostitelského státu, kter˘ z dÛvodÛ zbytkové kontroly nemusí b˘t uznán tribunálem za nepfiímé vyvlastnûní, mÛÏe investor zároveÀ napadnout jako poru‰ení standardu spravedlivého a rovného zacházení, kter˘ tímto problémem doktríny vyvlastnûní není zatíÏen. Jan Paulsson: Indirect Expropriation: Is the Right to Regulate at Risk, A Common Agenda; a presentation delivered at a symposium co-organized by ICSID, OECD and UNCTAD in Paris on December 12, 2005, citováno v Dugan et. al.: InvestorState Arbitration, Oxford University Press, 2008. Jak u‰tûpaãnû poznamenává David J. Bederman: argumentovat, Ïe urãit˘ obecn˘ právní princip je závazn˘m pravidlem mezinárodního práva není vÛbec snadné: jednodu‰e ocitovat pár rozhodnutí národních soudÛ ãi latinskou právní maximu „nezabere“. David J. Bederman: The Spirit of International Law, Georgia University Press 2002, str. 31. Kriebaum str. 83. Kriebaumová rovnûÏ pouÏívá paralelu s vyvlastÀováním ãásti nemovitosti ve stejném duchu jako Paulsson. Metalclad Corp v. United Mexican States, ICSID Case No. ARB(AF)/97/1, rozhodãí nález ze dne 30. srpna 2000, P 230 (zdÛraznûno autorem ãlánku). McLachlan et al. P 8.105. International Thunderbird Gaming Corporation v. Mexico, ad hoc-UNCITRAL/NAFTA, rozhodãí nález ze dne 26. ledna 2006, P 147. Azurix v Argentina, ICSID Case No. ARB/01/12, rozhodãí nález ze dne 14. ãervna 2006, P 318. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 15 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 odkazovali, závaÏn˘m zpÛsobem po‰kodily jejich moÏnost pokraãovat ve v˘stavbû projektu a nakonec projekt paralyzovaly. Nicménû tribunál byl toho názoru, Ïe investofii, aÈ jiÏ v Íránu ãi kdekoli jinde, musí na sebe vzít riziko, Ïe v hostitelské zemi dojde ke stávkám, blokádám, nepokojÛm, zmûnám v ekonomickém a politickém systému ãi dokonce k revolucím. Îe se nûkterá z takov˘ch rizik pfii íránské revoluci materializovala, to je‰tû automaticky neznamená, Ïe majetková práva postiÏená takov˘mi událostmi mohou b˘t povaÏována za odejmutá. Tribunál uzavfiel anal˘zu efektní formulací v tom smyslu, Ïe podle mezinárodního práva revoluce jako taková nedává investorÛm právo na kompenzaci za jejich zmafiené investice.40 Ale nemusíme sahat k tak extrémním pfiípadÛm, jako je revoluce, abychom ukázali, Ïe koncept legitimních oãekávání pÛsobí v rÛzn˘ch kontextech rÛznû silnû. Napfi. v kauze EnCana tribunál vyslovil názor, Ïe koncept legitimních oãekávání poskytuje investorÛm niωí stupeÀ ochrany v kontextu zdanûní. Konkrétnû – se tribunál vyslovil v tom smyslu, Ïe pokud se samozfiejmû stát – v˘slovnû nezaváÏe k udrÏování statu quo nemÛÏe zahraniãní investor mít legitimní oãekávání, Ïe se bûhem trvání investice daÀov˘ reÏim v hostitelském státu nezmûní v jeho neprospûch. ProtoÏe kaÏdé zdanûní pfiirozenû redukuje ekonomické benefity, které by jinak investor z investice mûl, bude to pouze v extrémním pfiípadû, Ïe daÀ, která je ve svém dopadu v‰eobecná, bude posouzena jako forma nepfiímého vyvlastnûní zdaÀovaného podniku.41 Jin˘m ilustrativním pfiíkladem je pfiípad LinkTrading Joint Stock Company,42 ve kterém tribunál odmítl investorovy nároky z domnûlého vyvlastnûní, ke kterému mûlo dojít v dÛsledku zru‰ení v˘jimek z povinnosti platit dovozní cla a DPH ve svobodné ekonomické zónû v Ki‰inûvû. Jedním z dÛvodÛ zamítnutí investorov˘ch nárokÛ bylo právû zji‰tûní absence jeho legitimních oãekávání. Investor totiÏ svou investici provedl v dobû, kdy jiÏ bylo známo, Ïe Moldávie plánuje dotãené daÀové a celní úlevy postupnû odbourat. Ve skuteãnosti dokonce v dobû provedení investice jiÏ byla první fáze tohoto ru‰ení daÀov˘ch a celních úlev provedena a kvóty na mnoÏství osvobozeného zboÏí byly poprvé sníÏeny.43 V literatufie se nûkdy navrhují je‰tû dal‰í kritéria pro posuzování investorov˘ch legitimních oãekávání, vãetnû napfi. toho, zda podobné investory po‰kozující regulatorní zásahy jiÏ bûÏnû existují v jin˘ch zemích, zda byla investice provedena v odvûtví, pro které jsou typické ãasté zmûny v jeho regulatorním rámci, zda bylo pfii zmûnû regulatorního rámce pamatováno na pfiechodné období umoÏÀující investorÛm pfiizpÛsobit se, nebo zda bylo zv˘‰ené riziko negativní zmûny v regulatorním rámci jiÏ promítnuto v niωí kupní cenû investice.44 Pfiístup testující úãel státního regulatorního zásahu, kter˘ má vyvlastÀující dopady na investorovu investici V dÛsledku dÛrazu na posuzování úãelu opatfiení hostitelského státu do‰ly tribunály v nûkter˘ch pfiípadech k tomu, Ïe státní zásahy, pfiestoÏe mûly na investice zahraniãních investorÛ v˘znamn˘ dopad, za vyvlastnûní oznaãeny nebyly. Dobr˘m pfiíkladem takové situace je kauza Methanex, ve které tribunál shledal, Ïe kalifornsk˘ zákaz jistého aditiva do benzínu nebyl vyvlastnûním zahraniãní investice v˘robce tohoto aditiva. Tento závûr byl odÛvodnûn mimo jiné tím, Ïe ‰lo o opatfiení ve vefiejném zájmu, které nebylo diskriminaãní a nebylo v rozporu s Ïádn˘mi specifick˘mi závazky vÛãi zahraniãnímu investorovi.45 Jin˘m pfiíkladem stejného pfiístupu je tribunál, kter˘ rozhodoval v kauze Saluka, kde sice byla shledána poru‰ení jin˘ch standardÛ ochrany investora, zejména standardu spravedlivého a rovného zacházení, av‰ak nikoli vyvlastnûní. Tribunál v odÛvodnûní svého postoje citoval v˘‰e zmínûn˘ rozhodãí nález v kauze Methanex, Ïe „je principem mezinárodního obyãejového práva Ïe tam, kde ekonomick˘ dopad je následkem bona fide regulace v rámci policejních pravomocí státu, kompenzace není vyÏadována“.46 Tribunál v kauze Saluka dále zmínil, Ïe mnohá rozhodnutí podporují závûr, Ïe souãasné mezinárodní obyãejové právo obsahuje princip, Ïe se stát nedopustí vyvlastnûní a tudíÏ ani nemusí platit kompenzaci postiÏenému zahraniãnímu investorovi, pokud pfiijímá obecná opatfiení, jaká jsou obecnû pfiijímána v mezích tzv. policejních pravomocí státÛ. 40 41 42 43 44 45 46 Starrett Housing Corp. v. Iran, mezitimní nález ze dne 19. prosince 1983, 4 Iran-USCTR 122, 156. EnCana Corporation v. Ecuador, LCIA Case No. UN3481, rozhodãí nález ze dne 3. února 2006, P 173. Link-Trading Joint Stock Company v. Moldova, ad hoc arbitráÏ vedená podle rozhodãích pravidel UNCITRAL, koneãn˘ rozhodãí nález ze dne 18. dubna 2002. Id. P 65. Ursula Kriebaum: Regulatory Takings: Balancing the Interests of the Investor and the State, Journal of World Investment and Trade, 2007, str. 717, 737 – 739. Methanex v. USA, ad hoc-arbitráÏ vedená podle pravidel UNCITRAL, rozhodãí nález ze dne 3. srpna 2005, Part IV, Chapter D, P 4. Saluka Investments B.V. v. the Czech Republic, ad hoc-arbitráÏ vedená podle pravidel UNCITRAL, mezitimní rozhodãí nález ze dne 17. bfiezna 2006, P 262. Faktografické pozadí této kauzy jistû není tfieba ãeskému ãtenáfii pfiibliÏovat. Autor povaÏuje za vhodné pfiiznat, Ïe byl ãlenem t˘mu zastupujícího âeskou republiku v této investiãní arbitráÏi. 15 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 16 8/2009 JURISPRUDENCE Tribunál si ale hned pospí‰il s upozornûním, Ïe pfied mezinárodním právem stále je‰tû stojí úkol identifikovat komplexním a definitivním zpÛsobem, jaká regulace pfiesnû je povaÏována za pfiípustnou a v‰eobecnû pfiijímanou souãást policejních nebo regulatorních pravomocí státÛ, a za kterou v dÛsledku toho postiÏenému zahraniãnímu investorovi nepfiíslu‰í kompenzace. Podle názoru tohoto tribunálu musí mezinárodní právo teprve nar˘sovat jasnou linii, která takovou nekompenzovatelnou regulaci odli‰í od opatfiení, která mají za následek pfiipravení zahraniãních investorÛ o jejich investice a jsou proto protiprávní a kompenzovatelná.47 Takov˘ pfiístup je tedy v rámci investiãní arbitráÏe pro-státní, dávající hostitelsk˘m státÛm vût‰í svobodu zavádût regulatorní opatfiení, byÈ by mûla negativní a nûkdy dokonce i velmi v˘znamné dopady na zahraniãní investory a jejich investice. Lze dokonce tvrdit, Ïe pfii dÛsledném uplatnûní tohoto pfiístupu by hrozilo nebezpeãí, Ïe by cel˘ koncept nepfiímého vyvlastnûní pozbyl smyslu. Pfiístup uplatnûn˘ ve zmiÀovan˘ch kauzách se nicménû zatím nedoãkal ‰ir‰í akceptace, ba naopak, jak uvidíme v následující ãásti ãlánku, dal‰í tribunály identifikovaly nebezpeãí, které se v nûm skr˘vá.48 Srovnávací pfiístup Pfiedchozí pfiístup do jisté míry duplikuje kritéria, která dvoustranné dohody o podpofie a ochranû investic standardnû pouÏívají pro rozli‰ování mezi legálním a nelegálním vyvlastnûním.49 I za legální vyvlastnûní v‰ak náleÏí náhrada. Pfii zamûfiení na úãel státního opatfiení vzniká ov‰em nebezpeãí, Ïe pfiípad legálního vyvlastnûní nebude posouzen jako vyvlastnûní vÛbec a náhrada za vyvlastnûnou investici vyplacena nebude. Z tohoto dÛvodu nûkteré tribunály povaÏují kritérium bona fide regulace v rámci tzv. policejních pravomocí hostitelského státu za nedostateãné a rozporuplné. Napfiíklad tribunál v kauze Azurix problém popsal takto: „Dohoda o podpofie a ochranû investic, posuzováno podle ní samé, by poÏadovala, aby investice nebyly vyvlastÀovány jinak neÏ ve vefiejném zájmu a aby byla poskytnuta kompenzace, pokud k takovému vyvlastnûní dojde, a zároveÀ by regulatorní opatfiení, která mohou b˘t srovnatelná s vyvlastnûním, nedala vzniknout nároku na kompenzaci, pokud by byla uãinûna ve vefiejném zájmu. Kritérium vefiejného zájmu jakoÏto pfiídavné kritérium t˘kající se efektu posuzovan˘ch opatfiení musí b˘t tedy doplnûno. Strany ve sv˘ch podáních odkazovaly na závûry tribunálu v kauze Tecmed. Tento tribunál hledal vodítko v rozhodnutích Evropské16 âLÁNKY ho soudu pro lidská práva, zejména v pfiípadû James and Others. Tam soud [tedy ESLP] konstatoval, Ïe opatfiení zbavující osobu jejího majetku [musí] sledovat, jak ve svém principu tak ve svém faktickém úãinku, legitimní cíl ve vefiejném zájmu, a b˘t v rozumném vztahu proporcionality mezi pouÏit˘mi prostfiedky a cílem, jehoÏ dosaÏení je sledováno. Taková proporcionalita nebude shledána, jestliÏe dotãená osoba nese individuální a nepfiimûfiené bfiemeno. Soud byl toho názoru, Ïe takové opatfiení musí b˘t pfiimûfiené k dosaÏení sledovaného cíle a nesmí b˘t k nûmu v disproporci. Soud povaÏoval za relevantní, Ïe cizinci nebudou obecnû hrát Ïádnou roli ve zvolení nebo ve jmenování autorÛ [opatfiení] ani s nimi jeho pfiijetí nebude konzultováno, a konstatoval, Ïe zde mÛÏe dobfie b˘t legitimní dÛvod pro poÏadavek, aby obãané [hostitelského státu] nesli ve vefiejném zájmu vût‰í zatíÏení neÏ cizinci.“50 V této pasáÏi vidíme tedy tfietí pfiístup k posuzování nepfiímého vyvlastnûní, kter˘ se nûkdy oznaãuje také jako proporãní nebo vyvaÏovací test. ProtoÏe je vyvaÏovací test komplexnûj‰í, je patrnû lep‰í neÏ pfiedchozí dva pfiístupy k nepfiímému vyvlastnûní, které se vÏdy dívají pouze na jednu misku pomysln˘ch vah. I s tímto testem je v‰ak tfieba zacházet obezfietnû. Ponûkud problematick˘ je napfiíklad poÏadavek, Ïe pro zji‰tûní nepfiímého vyvlastnûní musí utrpût postiÏen˘ investor újmu, která je individuální. Lze si jistû dobfie pfiedstavit situace, kdy opatfiení hostitelského státu postihne celou skupinu ãi kategorii zahraniãních investorÛ.51 Pokud takové opatfiení jinak po v‰ech stránkách splÀuje kritéria nepfiímého vyvlastnûní, bylo by jistû neÏádoucí, aby v takové situaci byla bez 47 48 49 50 51 Ibid, P 263. Pro úplnost a pro zajímavost lze je‰tû uvést, Ïe existuje i pfiístup naprosto opaãn˘, kter˘ se dívá na vefiejn˘ zájem, ve kterém je opatfiení provedeno, nikoli jako na jeho ospravedlnûní, které dané opatfiení chrání pfied oznaãením za vyvlastnûní, ale naopak jeho absenci vnímá jako argument proti shledání vyvlastnûní v daném pfiípadû. Stalo se tak v kauze Lauder, kde tribunál paradoxnû argumentoval takto: „I kdybychom pfiipustili, Ïe kroky uãinûné Mediální radou v rozmezí let 1996 a 1999 pfiipravily ve svém úãinku Îalobce o jeho majetková práva, takové kroky by nebyly pfiivlastnûním – nebo jeho obdobou – ze strany Státu, protoÏe nepfiinesly prospûch ani âeské republice ani jiné osobû ãi entitû s ní související a nebyly pfiijaty ve vefiejném zájmu.“ (Ronald S. Lauder v. the Czech Republic, koneãn˘ rozhodãí nález ze dne 3. záfií 2001, P 203, zdÛraznûno autorem ãlánku.) Tribunál také ztotoÏnil „vyvlastnûní“ investora s „pfiivlastnûním“ si investice ze strany hostitelského státu. V praxi rozhodãích tribunálÛ v‰ak jednoznaãnû pfievládá názor, Ïe pro zji‰tûní vyvlastnûní není obohacení vyvlastÀujícího státu v˘znamné. Jak jiÏ uvedeno na samém zaãátku, dohody o ochranû a podpofie investic standardnû stanoví, Ïe vyvlastnûní mÛÏe b˘t provedeno jen ve vefiejném zájmu, na základû spravedlivého procesu, bez diskriminace a pfii promptním vyplacení adekvátní kompenzace. Azurix Corp v. Argentina, ICSID Case No. ARB/01/12, Rozhodãí nález ze dne 14. ãervence 2006, P 311 (uvozovky uvnitfi citovaného textu vypu‰tûny). Viz napfiíklad mnohoãetné investiãní kauzy, které vygenerovala argentinská krize v roce 2001. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 17 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 dal‰ího plo‰nost dopadu státního zásahu jedinou pfiekáÏkou pfiiznání náhrady ‰kody. Mechanickou aplikací takového kritéria by paradoxnû byly zv˘hodÀovány hostitelské státy, které po‰kozují zahraniãní investory ve vût‰ím mûfiítku. Je rovnûÏ pozoruhodné, jak investiãní tribunály na‰ly inspiraci v jiné oblasti mezinárodního práva. Posouzení, do jaké míry pfiitom investiãní tribunály posouvají test vyvinut˘ v praxi Evropského soudu pro lidská práva jinam, neÏ kde je jeho pÛvodní v˘znam, jiÏ pfiekraãuje meze tohoto krátkého úvodu do problematiky nepfiímého vyvlastnûní. Na okraj stojí za to je‰tû poznamenat, Ïe pouÏití vyvaÏovacího testu je samozfiejmû omezeno právû na situace nepfiímého vyvlastnûní. Jistû by bylo napfiíklad absurdní pouÏívat ho ve chvíli, kdy stát pfiímo vyvlastní nûãí nemovitosti za úãelem v˘stavby dálnice. Zde je vefiejn˘ zájem natolik nesporn˘, Ïe za pouÏití vyvaÏovacího testu by rozhodãí tribunál musel dospût k neudrÏitelnému závûru, Ïe o vyvlastnûní ne‰lo. Závûr V˘‰e uveden˘ krátk˘ v˘klad si nekladl za cíl b˘t vyãerpávajícím pojednáním o problematice nepfiímého vyvlastnûní. Ukazuje v‰ak základní problémy vypl˘vající z posunu v praxi státÛ od pfiímého vyvlastÀování zahraniãních investic k jejich vyvlastÀování nepfiímému, vût‰inou ani nezam˘‰lenému. Jde o problematiku novou, a tak rozhodãí praxe arbitráÏních tribunálÛ zatím není ustálena. ProtoÏe v mezinárodním právu neexistuje doktrína precedentu, a také z toho dÛvodu, Ïe témûfi kaÏd˘ rozhodãí tribunál funguje na základû jinak formulované dohody o ochranû a podpofie investic, nemusí rozhodãí tribunály respektovat rozhodãí nálezy sv˘ch pfiedchÛdcÛ, byÈ by se jednotlivé kauzy t˘kaly srovnateln˘ch skutkov˘ch situací. Proto se dá oãekávat, Ïe rozhodovací praxe arbitráÏních tribunálÛ ve vûcech nepfiímého vyvlastnûní je‰tû dlouho sjednocena nebude. Nejvy‰‰í soud k ruãení v rámci koncernu: Napodruhé úspû‰nû? JUDR. VLADIMÍR âÍÎEK, ADVOKÁTNÍ KONCIPIENT V MEZINÁRODNÍ ADVOKÁTNÍ KANCELÁ¤I V PRAZE1 Nejvy‰‰í soud âeské republiky se ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/20082 opûtovnû vyjádfiil k podmínkám poskytování ruãení v rámci koncernového seskupení. V˘znam rozhodnutí spoãívá – stejnû jako v pfiípadû prvotního rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/20043 – pfiedev‰ím v závûru ohlednû poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku pro potfieby „stanovení hodnoty“ ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. V rámci pfiedmûtného rozhodnutí zaujal Nejvy‰‰í soud k návrhu navrhovatelky na jmenování znalce pro „stanovení hodnoty a pfiezkoumání pfiimûfienosti“ zaji‰tûní ve formû zástavního práva a v‰ech dal‰ích jistot (tj. ruãení) za závazky jednatele navrhovatelky vÛãi urãit˘m vûfiitelÛm, vypl˘vající z úvûrové smlouvy uzavfiené mezi tûmito vûfiiteli a jednatelem navrhovatelky, následující stanovisko: „Není-li v‰ak nutné stanovit na základû posudku znalce jmenovaného soudem ,cenu’ za pfievzetí zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob zástavním právem ãi za jin˘ zpÛsob smluvního zaji‰tûní takového závazku, a není-li dokonce ani nutné takto stanovit v pfiípadû smlouvy o pÛjãce ãi smlouvy o úvûru, uzavfiené mezi spoleãností a uveden˘mi osobami, v˘‰i úrokÛ (jeÏ z ekonomického hlediska plní funkci ,úplaty’ za poskytnutí finanãních prostfiedkÛ), není podle pfiesvûdãení Nejvy‰‰ího soudu ani nutné stanovit na základû takového posudku v˘‰i úplaty za pfievzetí ruãení spoleãností za závazky spfiíznûné osoby vÛãi tfietí osobû (plynoucí napfi. právû ze smlouvy o úvûru). [...] 1 2 3 Za pfiipomínky dûkuji Mgr. Tomá‰i DoleÏilovi, LL.M. Eur., Ph.D. z advokátní kanceláfie Clifford Chance LLP, Praha. Senát sloÏen˘ z pfiedsedkynû JUDr. Ivany ·tenglové a soudcÛ Mgr. Petra ·uka a Mgr. Filipa Cileãka; rozhodnutí volnû dostupné na www.nsoud.cz. V tomto smyslu se k závûrÛm tohoto rozhodnutí vyjádfiil JUDr. TomበRichter, LL.M., Ph.D. (Richter, T. Nad judikátem Nejvy‰‰ího soudu ohlednû ruãení v rámci koncernu. Právní Rozhledy, 2006, ã. 9, str. 328 a násl.). 17 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 18 8/2009 JURISPRUDENCE Z ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. pfiitom plyne, Ïe spoleãnost mÛÏe pfievzít ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob jen s pfiedchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvykl˘ch v obchodním styku (tedy za poskytnutí obvyklého protiplnûní), coÏ poskytuje podle názoru Nejvy‰‰ího soudu dostateãnou ochranu jak akcionáfiÛm, tak i tfietím osobám, zejména vûfiitelÛm spoleãnosti, pfied zneuÏitím postavení jejích orgánÛ, spoleãníkÛ a dal‰ích osob oprávnûn˘ch spoleãnost zavazovat ãi vykonávajících ve spoleãnosti urãit˘ vliv. Pfiijat˘ závûr se proto nepfiíãí ani úãelu ustanovení § 196a obch. zák., jak jej Nejvy‰‰í soud dovodil napfi. v rozhodnutích ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, ãi ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 184/2005, ze dne 27. února 2007, sp. zn. 29 Odo 780/2006 ãi ze dne 31. bfiezna 2009, sp. zn. 29 Cdo 4315/2008. PfiestoÏe tedy znûní ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v˘slovnû vztahuje na pfievzetí ruãení i ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., lze teleologick˘m, systematick˘m a logick˘m v˘kladem dovodit, Ïe poÏadavek urãení ‘ceny ruãení’ na základû posudku znalce jmenovaného soudem není na pfievzetí ruãení aplikovateln˘.“ Aãkoliv lze ve svûtle postoje pfiedestfieného Nejvy‰‰ím soudem oãekávat veskrze pozitivní odezvu právních zástupcÛ pfiedev‰ím velk˘ch korporátních skupin a vûfiitelÛ (financujících bank) – a to s ohledem na doposud „fungující“ mechanismy financování podléhající reÏimu ustanovení § 196a obch. zák.4 – mám urãité pochybnosti, zda bude moÏné povaÏovat pfiedmûtné rozhodnutí bez jak˘chkoli v˘hrad za podklad pro jednoznaãnou zmûnu dosavadní právní praxe koncernového financování. Podle mého názoru nelze argumentaãní základ rozhodnutí – i pfies obecnou nespornû ocenûní hodnou snahu Nejvy‰‰ího soudu o konstruktivní v˘klad problematick˘ch ustanovení obch. zák. – toliko pfiejít s „pfiimhoufien˘ma oãima“ ãi povûstn˘m „mávnutím ruky“. V dÛsledku potenciálního v˘znamu pfiedmûtného rozhodnutí by se s ním – více neÏ kdy jindy5 – mûla právní praxe seznámit s cílem dospût k jednoznaãnému závûru z hlediska jeho praktick˘ch dopadÛ a pouÏitelnosti. Rád bych tímto zdÛraznil, Ïe o následujících fiádcích by v Ïádném pfiípadû nemûlo b˘t sm˘‰leno v intencích kritiky postoje Nejvy‰‰ího soudu zaujatého v pfiedmûtném rozhodnutí (z praktického hlediska sám povaÏuji § 196a obch. zák. v dílãích poÏadavcích za velice ne‰Èastné fie‰ení dlouhodobû zralé pro zmûnu). Uvedené skuteãnosti by mûly b˘t pfiedev‰ím povaÏovány za podnût k dal‰ímu zamy‰lení a zaujetí jednoznaãného postoje právní praxe. 18 âLÁNKY Zjednodu‰en˘ historick˘ exkurz Nejvy‰‰í soud se problematikou ruãení zab˘val jiÏ v avizovaném rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 30. srpna 2005, sp. zn. 29 Odo 996/2004, v jehoÏ rámci mimo jiné uzavfiel, Ïe „je-li ruãitelsk˘m prohlá‰ením pfievzato ruãení za splnûní penûÏitého závazku, je shora zmínûn˘ poÏadavek (rozumûj poÏadavek na urãení ‘ceny’ posudkem znalce) neaplikovateln˘ jiÏ proto, Ïe v˘‰e takto zaloÏeného závazku je urãena samotn˘m ruãitelsk˘m prohlá‰ením, proãeÏ zde není niãeho, co by mohlo b˘t posudkem znalce oceÀováno. Absence urãení ‘ceny’ pfievzetí ruãitelského závazku za splnûní penûÏitého dluhu ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. tak prohlá‰ení podle ustanovení § 303 obch. zák. neplatn˘m neãiní.“6 Právní praxe se s pfiedmûtn˘m rozhodnutím vypofiádala veskrze jednotnû, kdyÏ znalecké posudky byly pfii koncernovém financování s vy‰‰ím finanãním rámcem nadále právními zástupci vûfiitelÛ vyÏadovány. S nezbytnou mírou zjednodu‰ení lze pfiíãinu tohoto postupu nalézt ve dvou skuteãnostech: Zaprvé, ve snaze právních zástupcÛ vûfiitelÛ a dluÏníkÛ o minimalizaci negativních dÛsledkÛ potenciálnû neplatnû (tj. bez znaleckého posudku) poskytnutého ruãení. V tomto smyslu plyne riziko – odhlédnu-li od obecné tendence právní praxe smûfiující k minimalizaci rizika – pfiedev‰ím z argumentaãní nepfiesvûdãivosti postoje Nejvy‰‰ího soudu, kdyÏ nezohlednil subsidiární charakter ruãitelského závazku. Nejvy‰‰í soud se totiÏ nevypofiádal se skuteãností, Ïe z pohledu ruãitele není rozhodující pouze celková v˘‰e závazku (tuto v˘‰i skuteãnû není tfieba oceÀovat), ale i pravdûpodobnost „ne(s)plnûní“ závazku dluÏníkem (tzv. default risk). Znalec by tedy mûl pfii posouzení ruãení mimo jiné analyzovat riziko nesplnûní závazku 4 5 6 Pro úãely popisu problémÛ spojen˘ch s v˘kladem pravidel ustanovení § 196a obch. zák. bych tímto toliko odkázal na existující bohatou literaturu, namátkovû napfi. Novák, T. Právní úprava a aplikace § 196a obchodního zákoníku. Právní rádce, 2004, ã. 9, s. 4 násl.; Richter, T., op. cit. sub 2; Rychl˘ T. Záhady ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Právní rozhledy, 2003, ã. 10, s. 512 a násl. Napfi. na pozadí promarnûné moÏnosti na legislativní zmûnu § 196a obch. zák. obsaÏenou ve snûmovním tisku ã. 498/0 ve znûní ze dne 28. 4. 2008 (dostupn˘ na http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=498), kdyÏ pozmûÀovací návrhy projednané Ústavnû právním v˘borem Poslanecké snûmovny Parlamentu âR na zasedání dne 15. 4. 2009 (snûmovní tisk ã. 498/1 (pozmûÀovací návrhy)) odstranily pÛvodnû navrhované zmûny § 196a obch. zák.. Druh˘m problematick˘m okruhem identifikovan˘m Nejvy‰‰ím soudem – neúãinností smlouvy pro pfiípad absence souhlasu valné hromady podle § 196a odst. 3 obch. zák. – se s ohledem na zamûfiení tohoto ãlánku nevûnuji; odkazuji nicménû na rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 28. bfiezna 2007, sp. zn. 29 Odo 762/2005, v nûmÏ se Nejvy‰‰í soud s koneãnou platností vypofiádal s dÛsledky absence souhlasu valné hromady (neplatnost/neúãinnost/bez efektu) a zaujal nové obecné v˘kladové stanovisko. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 19 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 dluÏníkem, a to pfii zohlednûní existujícího a pfiedpokládaného budoucího majetku dluÏníka, pfiedpokladÛ trÏního v˘voje, obchodního plánu dluÏníka a/nebo korporátní skupiny apod. A zadruhé, v setrvávající rozhodovací praxi niωích soudÛ, jeÏ v pfievaÏující mífie nezohlednily7 pfiedmûtné rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu a na základû návrhÛ na jmenování znalce pro úãely ocenûní ruãení ve smyslu § 196a obch. zák. znalce nadále jmenovaly. I pfies judikovan˘ postoj Nejvy‰‰ího soudu tak byly znalecké posudky pro úãely ocenûní ruãení nadále vyhotovovány, pfiiãemÏ z hlediska pfiedmûtu ocenûní znalec typicky stanovil hodnotu majetkové v˘hody, kterou pfiedstavuje pro dluÏníka pfievzetí ruãení ruãitelem, a/nebo hodnotu, kterou by mohl a mûl ruãitel poÏadovat od dluÏníka jako protihodnotu za pfievzaté ruãení a související potenciální rizika z ruãení plynoucí. V návaznosti na ocenûní ruãení znalcem typicky uzavírali dluÏník a ruãitel smlouvu upravující povinnost dluÏníka uhradit ruãiteli za poskytnuté ruãení urãité (proti)plnûní.8 Na tomto judikatorním základû a postupu právní praxe Nejvy‰‰í soud opûtovnû pfiistoupil k pfiehodnocení v˘kladu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. S jak˘m v˘sledkem? Nezbytnost znaleckého posudku V diskutovaném rozhodnutí ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/2008, se Nejvy‰‰í soud opûtovnû pokusil o v˘klad ustanovení § 196a obch. zák. vycházeje z pfiesvûdãení, Ïe ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. ãiní „úpravu ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob9 [...] – posuzováno toliko z pohledu gramatického – vnitfinû rozpornou“, kdyÏ podfiizuje pfievzetí ruãení souãasnû jak reÏimu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák., vyÏadujícímu pfiedchozí souhlas valné hromady a splnûní podmínek obvykl˘ch v obchodním styku, tak i reÏimu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., vyÏadujícímu vyhotovení posudku znalce jmenovaného soudem a souhlas valné hromady, dochází-li k poskytnutí ruãení do tfií let od vzniku spoleãnosti. Na základû tohoto rozporu, kdy se v dÛsledku soubûÏné aplikace ustanovení § 196a odst. 1 a 3 obch. zák. vyÏaduje jak pfiedchozí souhlas valné hromady spoleãnosti, tak i (následn˘)10 souhlas valné hromady spoleãnosti, pokud do‰lo k poskytnutí ruãení do tfií let od vzniku spoleãnosti, dospûl Nejvy‰‰í soud k dílãímu závûru, Ïe „za tohoto stavu se nelze pfii posuzování ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. omezit na v˘klad gramatick˘, ale je nutno vycházet i z v˘kladu systematického, logického a teleologického“. Na základû následného hlub‰ího posouzení pak Nejvy‰‰í soud uzavfiel, Ïe pfiestoÏe ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v˘slovnû vztahuje na pfievzetí ruãení i ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., a pfiestoÏe pfievzetím ruãení získává dluÏník ekonomickou v˘hodu ocenitelnou penûzi, není poÏadavek urãení úplaty za pfievzetí ruãení dluÏníkem („ceny ruãení“) na základû posudku znalce jmenovaného soudem na pfievzetí ruãení aplikovateln˘, pfiiãemÏ vy‰el mimo jiné z následujících úvah: (i) poÏadavek stanovení „ceny“ na základû znaleckého posudku znalce jmenovaného soudem se nevyÏaduje ani v pfiípadû pfievzetí zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob zástavním právem ãi jin˘m zpÛsobem smluvního zaji‰tûní (§ 196a odst. 1 obch. zák.), pfiiãemÏ Nejvy‰‰í soud povaÏuje tuto úpravu zaji‰tûní závazkÛ spfiíznûn˘ch osob za povahovû bliωí ve vztahu k pfievzetí ruãení neÏ úpravu nab˘vání majetku od spfiíznûn˘ch osob (§ 196a odst. 3 obch. zák.), kdyÏ v rámci ruãení se na dluÏníka Ïádn˘ majetek nepfievádí; (ii) dÛsledek poru‰ení povinnosti ocenit ruãení posudkem znalce jmenovaného soudem v podobû absolutní neplatnosti poskytnutého zaji‰tûní ve formû ruãení by stihl pfiedev‰ím vûfiitele, ktefií nejsou úãastníkem dohody o v˘‰i úplaty dluÏníkovi za poskytnuté ruãení; (iii) poÏadavek absence ocenûní ruãení soudem jmenovan˘m znalcem není v rozporu s úãelem ãl. 11 Druhé smûrnice,11 jenÏ se vztahuje pouze na „nab˘vání aktiv“ a nikoli na zaji‰Èování závazkÛ zakladatelÛ nebo jin˘ch osob; a (iv) dostateãná ochrana spoleãníkÛ a vûfiitelÛ spoleãnosti pfied zneuÏitím postavení jejích orgánÛ, spoleãníkÛ a dal‰ích osob oprávnûn˘ch spoleãnost zavazovat ãi vykonávajících ve spoleãnosti urãit˘ vliv plyne z ustanovení § 196a 7 8 9 10 11 Pfii tomto závûru vycházím z pfiesvûdãení, Ïe dÛvod pro setrvávající praxi niωích soudÛ není vypofiádání se s legislativní zmûnou § 196a obch. zák. provedenou zákonem ã. 370/2000 Sb., kter˘m se mûní zákon ã. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, zákon ã. 358/1992 Sb., o notáfiích a jejich ãinnosti (notáfisk˘ fiád), ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, zákon ã. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o zmûnû a doplnûní dal‰ích zákonÛ, ve znûní zákona ã. 30/2000 Sb., zákon ã. 200/1990 Sb., o pfiestupcích, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, zákon ã. 99/1963 Sb., obãansk˘ soudní fiád, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, a zákon ã. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znûní pozdûj‰ích pfiedpisÛ, jenÏ nabyl úãinnosti k 1. 1. 2001. Za pfiedpokladu, Ïe znalec nedo‰el k závûru, Ïe poskytnutí zaji‰tûní ve formû ruãení by mûlo b˘t bezúplatné. Nejvy‰‰í soud definuje pojem „spfiíznûné osoby“ jako osoby uvedené v § 196a odst. 1 a 2 obch. zák.. Rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 28. bfiezna 2007, sp. zn. 29 Odo 762/2005, op. cit. sub. 5. Druhá smûrnice Rady ze dne 13. prosince 1976, o koordinaci ochrann˘ch opatfiení, která jsou na ochranu zájmÛ spoleãníkÛ a tfietích osob vyÏadována v ãlensk˘ch státech od spoleãností ve smyslu ãl. 58 druhého pododstavce Smlouvy pfii zakládání akciov˘ch spoleãností a pfii udrÏování a zmûnû jejich základního kapitálu, za úãelem dosaÏení rovnocennosti tûchto opatfiení (Úfiední vûstník Evropské Unie L 26, 31. 1. 1977, s. 1 – 13, zvlá‰tní vydání v ãeském jazyce kapitola 17, svazek 01, s. 8 – 20). 19 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 20 8/2009 JURISPRUDENCE odst. 1 obch. zák. vyÏadujícího k pfievzetí ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob pfiedchozí souhlas valné hromady a existenci podmínek obvykl˘ch v obchodním styku. âLÁNKY xe mûla vyuÏít ‰anci v podobû Nejvy‰‰ím soudem poskytnut˘ch „otevfien˘ch vrátek“ a zaujmout shodn˘ závûr.12 Negativní aspekty Pozitivní aspekty Základní pfiínos pfiedmûtného rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu shledávám v nesporném úsilí Nejvy‰‰ího soudu o praktick˘, efektivní a konstruktivní pfiístup k v˘kladu problematick˘ch ustanovení § 196a obch. zák. s obecn˘m cílem dosáhnout vy‰‰í uÏitné hodnoty obch. zák. V‰eobecné pfiijetí postoje Nejvy‰‰ího soudu odmítajícího nutnost vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro úãely ocenûní ruãení by kromû odstranûní nejasností pfii aplikaci ustanovení §196a odst. 5 obch. zák. – a do urãité míry i posílení právní jistoty – mûlo pfiedev‰ím praktické pfiínosy v podobû celkového zjednodu‰ení, ãasového zkrácení a v koneãném dÛsledku nepochybnû i zlevnûní projektÛ financování korporaãních skupin. Praktick˘ pfiínos pfiedmûtného rozhodnutí v‰ak spatfiuji pfiedev‰ím ve vyjádfiení Nejvy‰‰ího soudu ohlednû nezbytnosti urãení „ceny“ posudkem soudem jmenovaného znalce pfii zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob zástavním právem ãi jin˘m smluvním zaji‰tûním. Nejvy‰‰í soud v˘slovnû potvrzuje – v rámci jeho v˘chozího hodnocení ve smyslu tzv. obiter dicta – a pfii úvahách ohlednû nezbytnosti urãení úplaty za pfievzetí ruãení dluÏníkem na základû znaleckého posudku bere za nesporné argumentaãní v˘chodisko (viz v˘‰e), Ïe znalecké ocenûní v pfiípadû zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob formou zástavního práva ãi jiné formy smluvního zaji‰tûní není vyÏadováno. Jsem pfiesvûdãen, Ïe i pfiesto, Ïe Nejvy‰‰í soud limituje tento argument toliko na zaji‰tûní závazku spfiíznûn˘ch osob ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák., ãiní tak bez hlub‰ího posouzení, kdyÏ tento závûr samozfiejmû platí i ve vztahu k dal‰ím osobám uveden˘m v ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.. Ve svûtle tohoto pevnû vûfiím, Ïe dojde k odstranûní i tûch posledních pfietrvávajících pochybností t˘kajících se aplikovatelnosti ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. na poskytnutí zaji‰tûní ve formû zástavního práva, a právní praxe nakonec zaujme jednoznaãn˘ postoj nevyÏadující znaleck˘ posudek pro pfiípad poskytnutí zaji‰tûní ve formû zástavního práva za závazky osob uveden˘ch v ustanoveních § 196a odst. 1, 2 a 3 obch. zák. I ve vztahu k ostatním formám smluvního zaji‰tûní závazkÛ osob uveden˘ch v ustanoveních § 196a odst. 1, 2 a pfiíp. odst. 3 obch. zák. by právní pra20 Problematické prvky v˘kladového postoje Nejvy‰‰ího soudu k ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. lze podle mého názoru obecnû posuzovat a hodnotit v nûkolika rovinách. Zaprvé, v teoreticko-právní rovinû posuzování postupu Nejvy‰‰ího soudu, kdyÏ pfii pfiezkumu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. vy‰el Nejvy‰‰í soud z pfiesvûdãení o vnitfiní rozpornosti právní úpravy ruãení s odÛvodnûním, Ïe na pfievzetí ruãení se ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. vztahují soubûÏnû (poÏadavky) ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. a ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák.; jmenovitû Nejvy‰‰í soud identifikoval vnitfiní rozpornost v poÏadavku na existenci pfiedchozího souhlasu valné hromady spoleãnosti podle ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. soubûÏnû s (následn˘m) souhlasem valné hromady spoleãnosti podle ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., pokud do‰lo k poskytnutí ruãení do 3 let od vzniku spoleãnosti. Bylo by pfiirozené oãekávat, Ïe pokud Nejvy‰‰í soud dospûl k závûru o existenci vnitfiní rozpornosti ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák., pokusí se identifikovan˘ v˘kladov˘ problém odstranit. Jak se nakonec Nejvy‰‰í soud s tímto „ofií‰kem“ vypofiádal? Pomûrnû jednoznaãnû. Vnitfiní rozporností ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v podobû poÏadavku na soubûÏnou existenci souhlasÛ valné hromady spoleãnosti ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. a § 196a odst. 3 obch. zák. se vÛbec nezab˘val, a vyjádfiil se k odli‰nému zákonnému poÏadavku plynoucímu z ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v podobû ocenûní ruãení posudkem soudem jmenovaného znalce. Z urãitého úhlu pohledu pak mÛÏe pfiístup Nejvy‰‰ího soudu pÛsobit ponûkud úãelovû, neboÈ v˘chozí proklamovanou vnitfiní rozpornost ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. by bylo moÏno vnímat pouze coby záminku pro pfiistoupení k v˘kladu dal‰ího zákonného poÏadavku ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v podobû poÏadavku na ocenûní ruãení posudkem soudem jmenovaného znalce. Nejvy‰‰í soud by se mûl zab˘vat a dojít k jednoznaãnému závûru pfiedev‰ím ohlednû jím oznaãené vnitfiní roz- 12 I kdyÏ lze z pohledu urãitosti vyjádfiit pochybnosti ohlednû pojmu „jiné smluvní zaji‰tûní“, a to napfi. ve vztahu k zaji‰Èovacímu pfievodu vlastnického práva, kde by skuteãnû mohlo dojít k i bezv˘hradnému naplnûní znakÛ § 196a odst. 3 obch. zák. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 21 JURISPRUDENCE 8/2009 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 pornosti ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák., kdyÏ ohlednû poÏadavku vyhotovení znaleckého posudku nebyl bezprostfiední dÛvod se tímto zákonn˘m poÏadavkem zab˘vat. Zadruhé, úvahy Nejvy‰‰ího soudu mohou b˘t posouzeny v rovinû jejich vhodnosti, úplnosti a pfiesnosti, a to ve vztahu k závûru o nepotfiebnosti ocenûní ruãení posudkem soudem jmenovaného znalce. Odhlédneme-li od tvrzení o úãelu Druhé smûrnice (ve smyslu ãl. 11 Druhé smûrnice),13 vychází Nejvy‰‰í soud z pfiesvûdãení o nepfiízniv˘ch dopadech poru‰ení povinnosti ocenit ruãení posudkem soudem jmenovaného znalce na vûfiitele a o zaji‰tûní dostateãné ochrany spoleãníkÛ a vûfiitelÛ spoleãnosti prostfiednictvím poÏadavku na existenci podmínek obvykl˘ch v obchodním styku ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. JiÏ pfii zbûÏném posouzení úvahy o existenci nepfiízniv˘ch dopadÛ poru‰ení povinnosti ocenit ruãení posudkem soudem jmenovaného znalce na vûfiitele se podle mého názoru Nejvy‰‰í soud dopou‰tí nûkolika podstatn˘ch nepfiesností. V první fiadû nereflektuje skuteãnost, Ïe vûfiitelé (v pfiípadû koncernového financování typicky velké banky (pfiíp. syndikát bank)) zde vystupují z pozice profesionála, jenÏ musí b˘t ve smyslu principu ignorantia legis non excusat nepochybnû plnû obeznámen se zákonn˘m poÏadavkem na vyhotovení znaleckého posudku pro úãely ocenûní ruãení a s riziky spojen˘mi s jeho nevyhotovením (vãetnû postoje ãesk˘ch soudÛ). Z pohledu právní praxe jsou si této povinnosti vûfiitelé velmi dobfie vûdomi a znalecké posudky „pro jistotu“ poÏadují. Dále nutno podotknout, Ïe se bude jednat pfiedev‰ím o dluÏníky, nikoli o vûfiitele, ktefií budou poru‰ením povinnosti ocenit poskytnutí ruãení posudkem znalce nejvíce postiÏeni (tj. neplatností poskytnutého ruãení), kdyÏ pfii koncernovém financování bude typicky neplatnost zaji‰Èovacího instrumentu pfiedstavovat poru‰ení hlavní (úvûrové) smlouvy s dÛsledkem aÏ v podobû moÏného okamÏitého zesplatnûní celého financování (úvûru). Dopady tohoto postupu jsou nepochybnû mnohem tíÏivûj‰í pro dluÏníka (ruãitele) a jeho skupinu neÏ pro vûfiitele, neboÈ mohou vést k jeho „ekonomické“ likvidaci. V neposlední fiadû nutno upozornit, Ïe není pfiíli‰ zfiejm˘ vztah mezi neplatností poskytnutého ruãení pro absenci znaleckého posudku a neúãastí vûfiitele na dohodû o v˘‰i úplaty za pfievzetí ruãení, neboÈ pokud znaleck˘ posudek nebude ve svûtle závûrÛ Nejvy‰‰ího soudu vyÏadován, na pozici vûfiitele se nic nezmûní – stále nebude úãastníkem dohody o v˘‰i úplaty za pfievzetí ruãení. Shodnû pfii úvaze o ochranû spoleãníkÛ a vûfiitelÛ spoleãnosti prostfiednictvím existence podmínek obvykl˘ch v obchodním styku se Nejvy‰‰í soud dopou‰tí urãitého pochybení, kdyÏ existenci tûchto podmínek vztahuje toliko k pfievzetí ruãení za závazky spfiíznûn˘ch osob. Spfiíznûn˘mi osobami totiÏ Nejvy‰‰í soud rozumí pouze osoby uvedené ve v˘ãtu ustanovení v § 196a odst. 1 a 2 obch. zák. (tzv. interpersonální propojení). Postoj Nevy‰‰ího soudu o nepotfiebnosti znaleckého ocenûní tedy spoãívá na nepfiesném a neúplném hodnocení, kdyÏ ve vztahu k odli‰n˘m osobám, jmenovitû tûm uveden˘m v ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (typicky napfi. osoby, se kter˘mi tvofií ruãitel koncern), nelze ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. pouÏít. Jin˘mi slovy se na tyto odli‰né osoby nebude ve smyslu úvah Nejvy‰‰ího soudu vztahovat ani ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. v rozsahu poÏadujícím znalecké ocenûní poskytovaného ruãení, ani ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. poÏadující mimo jiné existenci podmínek obvykl˘ch v obchodním styku. Nezohlednûní odli‰ností ve v˘ãtu skupin osob uveden˘ch v ustanoveních § 196a odst. 1 a 2 a § 196a odst. 3 obch. zák. prostupuje cel˘m rozhodnutím a jen dokresluje celkovou neucelenost úvah Nejvy‰‰ího soudu. A zatfietí, mohou b˘t úvahy Nejvy‰‰ího soudu posouzeny i v ústavnû-právní rovinû. Pfii v˘kladu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. („Ustanovení odstavcÛ 1 aÏ 3 se vztahují i na pfievzetí ruãení“) je nutno vyjít ze skuteãnosti, Ïe zákonodárce nehovofií o „pfiimûfieném“ ãi „obdobném“ uÏití ustanovení § 196a odst. 1 aÏ 3 obch. zák.,14 n˘brÏ v˘slovnû pfiímo odkazuje pro úãely pfievzetí ruãení (mimo jiné) na poÏadavek vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Obecnû tedy Nejvy‰‰í soud sv˘m v˘kladov˘m postojem k ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. postupuje zjevnû proti znûní zákona a v rozporu s jeho jazykov˘m v˘kladem (interpretace contra legem), kdyÏ vyluãuje pouÏití ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. pro pfiípady pfievzetí ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. 13 14 Druhá smûrnice pfiedstavuje tzv. minimální harmonizaãní rámec (minimální standard ochrany) a obecnû tedy umoÏÀuje ãlensk˘m státÛm pfiijmout pfiísnûj‰í právní úpravu, coÏ sám Nejvy‰‰í soud v pfiedmûtném rozhodnutí v˘slovnû konstatuje (pro úplnost nicménû upozorÀuji, Ïe minoritnû se vyskytuje i názor opaãn˘ (v podrobnostech Dûdiã, J., âech, P. Obchodní právo po vstupu âR do EU aneb co v‰echno se po 1. kvûtnu 2004 v obchodním právu zmûnilo? Praha: BOVA POLYGON, 2004, s. 69)); s ohledem na zamûfiení pfiíspûvku se tûmito úvahami Nejvy‰‰ího soudu hloubûji nezab˘vám. Pro potfieby v˘kladu pojmÛ „pfiimûfienû“ a „obdobnû“ odkazuji napfi. na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2001, sp. zn. 9 Cmo 91/2001 (dostupné v ASPI (JUD) 23140), rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 494/2007 (dostupné v ASPI (JUD) 148297CZ). 21 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 22 8/2009 JURISPRUDENCE I pfiestoÏe konstantní judikatura Ústavního soudu âR dovozuje moÏnost (resp. povinnost) interpretace právních norem contra legem, a to k odstranûní interpretaãních a aplikaãních problémÛ a neudrÏitelného (protiústavního) uÏívání práva vycházejícího pouze z jazykového v˘kladu – „...kdyÏ povinnost soudÛ nalézat právo neznamená pouze vyhledávat pfiímé a v˘slovné pokyny v zákonném textu, ale téÏ povinnost zji‰Èovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“15 – podmiÀuje tuto moÏnost splnûním pfiísn˘ch kritérií v podobû nutnosti vyvarování se libovÛle a existence racionálního argumentaãního základu rozhodnutí soudu,16 pfiiãemÏ soud mÛÏe k v˘kladu contra legem pfiistoupit pouze pokud „.to vyÏaduje ze závaÏn˘ch dÛvodÛ úãel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo nûkter˘ z principÛ, jeÏ mají svÛj základ v ústavnû konformním právním fiádu jako v˘znamovém celku“17 nebo obecnû pokud „interpretace právní normy za pouÏití jazykové metody v˘kladu vede k nerozumn˘m v˘sledkÛm zakládajícím neodÛvodnûnou nerovnost mezi subjekty.“18 Ve svûtle pfiedchozího hodnocení pfiedmûtného rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu nejsem nicménû plnû pfiesvûdãen, Ïe by do‰lo ke splnûní podmínek pro pfiistoupení k v˘kladu contra legem ohlednû poÏadavku ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. pro úãely pfievzetí ruãení. DÛvody pro pfiistoupení k „...metodû v˘kladu systematického, logického, teleologického ãi historického, které by pfiimûfienû korigovaly interpretaãní v˘sledky plynoucí ze základního, nikoli v‰ak jediného, v˘kladu jazykového“19 nejsou podle mne splnûny, kdyÏ pfiedev‰ím samotn˘ jazykov˘ v˘klad ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. nezpÛsobuje ohlednû poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro úãely pfievzetí ruãení pochybnosti a nevede k nerozumn˘m v˘sledkÛm. Shodnû neexistují závaÏné dÛvody vyÏadující v˘klad contra legem plynoucí z úãelu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák., historie jeho vzniku ãi jeho systematické vazby na ustanovení § 196a obch. zák. Nicménû i kdybychom pfiipustili existenci dÛvodÛ pro v˘klad contra legem, nepfiedloÏil podle mého názoru Nejvy‰‰í soud v pfiedmûtném rozhodnutí racionální a ucelen˘ argumentaãní základ pro „opaãn˘“ v˘klad poÏadavku ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro úãely pfievzetí ruãení. Shodnû 22 âLÁNKY postrádá potfiebnou argumentaãní sílu (ne)proveden˘ systematick˘, logick˘ a teleologick˘ v˘klad, a pfiíznaãnû pÛsobí i skuteãnost, Ïe se Nejvy‰‰í soud v pfiedmûtném rozhodnutí ústavnû-právním rozmûrem problému vÛbec nezab˘val. Koneãnû, i s pfiihlédnutím k posledním neúspû‰n˘m snahám o legislativní zmûnu ustanovení § 196a obch. zák.20 pÛsobí v˘kladov˘ postoj Nejvy‰‰ího soudu, negující zákonn˘ poÏadavek plynoucí z ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák., dojmem urãitého suplování ãinnosti tzv. „negativního zákonodárce“. Ve svûtle v˘‰e uveden˘ch rovin posouzení a hodnocení tedy pÛsobí úvahy Nejvy‰‰ího soudu pfiinejmen‰ím nepfiirozen˘m a neucelen˘m dojmem, a to pfiedev‰ím ve svûtle pfiemíry snahy Nejvy‰‰ího soudu argumentaãnû podloÏit vylouãení pÛsobení zákonného poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro úãely ocenûní poskytnutí ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. Závûr Nejvy‰‰í soud âeské republiky se sv˘m rozhodnutím ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3276/2008 opakovanû vyjádfiil k poÏadavku na ocenûní poskytnutí ruãení posudkem soudem jmenovaného znalce ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. ve spojení s ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák., pfiiãemÏ uzavfiel, Ïe aãkoli „znûní ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. v˘slovnû vztahuje na pfievzetí ruãení i ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., lze teleologick˘m, systematick˘m a logick˘m v˘kladem dovodit, Ïe poÏadavek urãení ‘ceny ruãení’ na základû posudku znalce jmenovaného soudem není na pfievzetí ruãení aplikovateln˘.“ I pfiestoÏe vûfiím, Ïe obchodní zákoník poskytuje úãinnûj‰í prostfiedky ochrany zájmÛ spoleãníkÛ a vûfiitelÛ spoleãností, neÏli prostfiednictvím poÏadavku na vyhotovení znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce pro úãely ocenûní poskytovaného ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák. (napfi. povinnost statutárních orgánÛ spoleãností jednat s péãí fiádného hospodáfie doplnûnou pravidly podnikatelského úsudku), obávám se, Ïe se Nejvy‰‰í soud svou 15 16 17 18 19 20 Nález Ústavního soudu âR ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. I. ÚS 29/07, nález Ústavního soudu âR ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 19/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález ã. 19; vyhlá‰en pod ã. 38/1999 Sb.). Nález Ústavního soudu âR ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 7, nález ã. 12; vyhlá‰en pod ã. 63/1997 Sb.). Nález Ústavního soudu, op. sub 15. Usnesení Ústavního soudu âR ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06. Usnesení Ústavního soudu âR , op. sub 17. Snûmovní tisk ã. 498/0 ve znûní ze dne 28. 4. 2008 (dostupn˘ na http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=5&T=498); op. sub 4. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 23 âLÁNKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 argumentací pohybuje na pfiíli‰ „tenkém ledû“, coÏ mÛÏe nepochybnû znehodnotit potenciální praktick˘ pfiínos pfiedmûtného rozhodnutí. Závûrem stojí za zmínûní i praktick˘ postfieh ilustrující postoj niωích soudÛ k pfiedmûtnému rozhodnutí. Na základû osobní zku‰enosti mohu uvést, Ïe i nûkolik mûsícÛ po vydání pfiedmûtného rozhodnutí nedo‰lo k zásadní zmûnû v pfiístupu pfiíslu‰n˘ch soudÛ, a ty tak i nadále návrhÛm na jmenování znalce pro úãely ocenûní ruãení ve smyslu ustanovení § 196a odst. 5 obch. zák., stejnû jako návrhÛm na jmenování znalce pro úãely ocenûní zaji‰tûní ve formû zástavního práva ve smyslu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., plnû vyhovují (i pfies referenci na pfiedmûtné rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu obsaÏenou v návrhu). Na druhou stranu nutno podotknout, Ïe se lze setkat i s odli‰n˘m postojem, kdy niωí soudy návrhy zamítají, nebo jim JURISPRUDENCE 8/2009 vyhovují s dovûtkem, Ïe se závûry Nejvy‰‰ího soudu nesouhlasí, pfiípadnû konstatují, Ïe ponechávají na navrhovateli, zda – ve svûtle pfiedmûtného rozhodnutí – znalce o vyhotovení posudku skuteãnû poÏádá ãi nikoli. Soudní praxe ve vûcech jmenování znalcÛ pro úãely ustanovení § 196a obch. zák. tak kaÏdopádnû zÛstává – i s pfiihlédnutím k pfiedmûtnému rozhodnutí Nejvy‰‰ího soudu – nadále v˘kladovû rozkolísaná a nesjednocená a nelze se tak s jistotou spolehnout, zdali bude znalec na základû návrhu soudem skuteãnû jmenován ãi nikoli. Nezodpovûzenou otázkou nyní tedy zÛstává urãení zpÛsobu, jak˘m se s problematick˘mi prvky svého v˘kladového postoje a se souãasn˘m stavem pokraãující právní nejistoty vypofiádá sám Nejvy‰‰í soud. Îe bychom se tedy doãkali „do tfietice v‰eho dobrého“? 23 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 24 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY Pravomoci ãlenského státu pfii implementaci plnû harmonizované smûrnice Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr Oznaãení judikátu: spojené vûci C-261/07 a C-299/07 VTB-VAB NV proti Total Belgium NV (C-261/07) a Galatea BVBA proti Sanoma Magazines Belgium NV (C-299/07) Datum rozhodnutí: 23. dubna 2009 Rozsah právní problematiky: ochrana spotfiebitele, smûrnice 2005/29/ES, nekalé obchodní praktiky, vnitrostátní právní úprava zakazující vázané nabídky spotfiebitelÛm Související judikatura: PreussenElektra, C-379/98, Sbírka soudních rozhodnutí 2001, s. 2099; Korhonen a dal‰í, C-18/01, Sbírka soudních rozhodnutí 2003, s. 5321; Bosman, C-415/93, Sbírka soudních rozhodnutí 1995, s. 921; Cordero Alonso, C-81/05, Sbírka soudních rozhodnutí 2006, s. I-7569; InterEnvironnement Walonie, C-129/96, Sbírka soudních rozhodnutí 1997, s. I-7411; Adeneler, C-212/04, Sbírka soudních rozhodnutí 2006, s. I-6057 Relevantní ustanovení: smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. kvûtna 2005 o nekal˘ch obchodních praktikách vÛãi spotfiebitelÛm na vnitfiním trhu a o zmûnû smûrnice Rady 84/450/EHS, smûrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 2006/2004 (ãlánky 1 aÏ 9, ãl. 19) Závûr soudu Smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekal˘ch obchodních praktikách musí b˘t vykládána v tom smyslu, Ïe brání takové vnitrostátní právní úpravû, jako je úprava dotãená ve vûcech v pÛvodním fiízení, která aÏ na urãité v˘jimky a aniÏ by zohlednila konkrétní okolnosti projednávané vûci, zakazuje jakoukoliv vázanou nabídku uãinûnou prodávajícím spotfiebiteli. bû nedávno minulé, coÏ jej mÛÏe samo o sobû ãinit pomûrnû zajímav˘m. Jeho v˘znam v‰ak nespoãívá pouze v aktuálnosti ãasové, ale pfiedev‰ím vûcné. Smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách je první smûrnicí v oblasti ochrany spotfiebitelÛ, která je, aÏ na nûkolik v˘jimek,1 zaloÏena na plné harmonizaci. To znamená, Ïe v rozsahu její pÛsobnosti nesmûjí ãlenské státy zachovat nebo zavést pfiísnûj‰í ustanovení neÏ ta, která smûrnice obsahuje. Jedná se o v˘znamn˘ posun oproti stávajícímu stavu, kdy byl ve spotfiebitelsk˘ch smûrnicích uplatÀován princip harmonizace minimální, dovolující ãlensk˘m státÛm zavést na národní úrovni vy‰‰í standardy ochrany spotfiebitele.2 Následující smûrnice pfiijaté v této oblasti, aÈ jiÏ je to smûrnice o smlouvách o spotfiebitelském úvûru (2008/48/ES) nebo smûrnice o ochranû spotfiebitele ve vztahu k nûkter˘m aspektÛm smluv o doãasném uÏívání ubytovacího zafiízení (timeshare), o dlouhodob˘ch rekreaãních produktech, o dal‰ím prodeji a o v˘mûnû (2008/122/ES), jsou rovnûÏ plnû harmonizované. TotéÏ platí i pro návrh smûrnice o právech spotfiebitelÛ (KOM(2008) 614 v koneãném znûní) nyní projednávan˘ v evropsk˘ch institucích, kter˘ má nahradit ãtyfii platné smûrnice.3 Princip plné harmonizace v podstatû znamená odstranûní uvedené regulaãní moÏnosti ãlensk˘ch státÛ chránit své spotfiebitele více, neÏ stanoví právní pfiedpis ES. V dÛsledku této skuteãnosti novû pfiijímaná komunitární úprava mÛÏe vést v nûkter˘ch pfiípadech k tomu, Ïe ãlenské státy budou nuceny svá jiÏ platná pfiísnûj‰í ustanovení chránící spotfiebitele zru‰it. A Ïe by takové kroky byly pro vefiejnost v tûchto zemích negativním signálem netfieba zdÛrazÀovat. 1 2 NíÏe komentované rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále ESD) spadá do oblasti ochrany spotfiebitelÛ. Jde o rozhodnutí, které se zab˘vá implementací smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách (2005/29/ES) pfiijaté v do24 3 První je v˘jimka pro ta vnitrostátní opatfiení, která implementují smûrnice zaloÏené na minimální harmonizaci (ãl. 3 odst. 5 smûrnice). Dal‰í v˘jimku pfiedstavují finanãní sluÏby vymezené ve smûrnici 2002/65/ES a nemovitosti (ãl. 3 odst. 9 smûrnice). Takovou moÏnost zakotvuje téÏ ãl. 153 Smlouvy o zaloÏení ES, nicménû právní základ platn˘ch spotfiebitelsk˘ch smûrnic pfiedstavoval a pfiedstavuje ãl. 95 Smlouvy o zaloÏení ES Smûrnici 85/577/EHS o ochranû spotfiebitele v pfiípadû smluv uzavfien˘ch mimo obchodní prostory, smûrnici 97/7/ES o ochranû spotfiebitele v pfiípadû smluv uzavfien˘ch na dálku, smûrnici 99/44/ES o nûkter˘ch aspektech prodeje spotfiebního zboÏí a záruk na toto zboÏí a smûrnici 93/13 o nepfiimûfien˘ch podmínkách ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 25 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Na druhou stranu je nutné poukázat na v˘znam plné harmonizace jako nástroje podporujícího fungování vnitfiního trhu. Tím, Ïe jsou zavedena jednotná pravidla, odpadají podnikatelÛm regulatorní pfiekáÏky, pokud chtûjí podnikat i v jin˘ch ãlensk˘ch státech, a tím také náklady na srovnávací právní anal˘zy. To je dÛleÏité pfiedev‰ím s rozvojem internetového obchodování. Plná harmonizace má ale pozitivní pfiínos i pro spotfiebitele, pfiestoÏe je nûkdy namítán opak. Obchodníci roz‰ifiující své aktivity pfies hranice zvy‰ují v daném ãlenském státû nabídku zboÏí a sluÏeb a rostoucí hospodáfiská soutûÏ pfiiná‰í sniÏování cen a zvy‰ování kvality nabízeného zboÏí a sluÏeb. S tûmito spí‰e ekonomick˘mi pozitivy jdou ruku v ruce také pozitiva právní, promítající se pfiedev‰ím do vût‰í právní jistoty obou smluvních stran. Vyjednávání o plnû harmonizované právní úpravû jsou velmi sloÏitá. âlenské státy se oprávnûnû ptají na dosah kaÏdého ãlánku, zajímají se o to, co budou moci ve své legislativû ponechat, aniÏ by poru‰ily své povinnosti plynoucí z komunitárního práva, a ãeho se naopak musí v budoucnu vzdát, aby se nevystavily fiízení o poru‰ení povinností vypl˘vajících ze Smlouvy. Tento jev je více neÏ kdy dfiíve patrn˘ u zmínûného návrhu o právech spotfiebitelÛ. âtyfii platné smûrnice, které má návrh nahradit, byly zaloÏeny na minimální harmonizaci a mnohé ãlenské státy pfiijaly v pfiedmûtn˘ch oblastech pfiísnûj‰í pravidla s vy‰‰ím stupnûm ochrany spotfiebitele. A pfiedev‰ím tyto zemû se logicky ptají, jaké zmûny nová plnû harmonizovaná úprava pfiinese, co bude znamenat pro jejich platné pfiedpisy a jaké budou jejich legislativní pravomoci do budoucna. Komentovan˘ rozsudek je nesmírnû v˘znamn˘ právû proto, Ïe v tomto ohledu pfiiná‰í jasnûj‰í pfiedstavu. Rozsudek skr˘vá je‰tû jeden zajímav˘ aspekt spadající spí‰e do roviny obecné právní teorie. ESD se v nûm totiÏ zab˘val také otázkou, od kdy jsou ãlenské státy povinny respektovat komunitární právo, v daném pfiípadû cíle smûrnice. Je tímto okamÏikem okamÏik platnosti smûrnice nebo aÏ okamÏik, k nûmuÏ má b˘t smûrnice implementována? spotfiebitelÛm, ktefií vlastnili kartu Total Club, asistenãní sluÏby po dobu tfií t˘dnÛ, a to za kaÏdé naãerpání alespoÀ 25 litrÛ pro motorové vozidlo nebo 10 litrÛ pro moped. Právû kvÛli této praktice podala spoleãnost VTB, jeÏ pÛsobí v oblasti poskytování asistenãních sluÏeb, Ïalobu u zmínûného soudu v Antverpách domáhajíc se, aby se spoleãnost Total Belgium zdrÏela popsané obchodní praktiky, neboÈ podle jejího názoru pfiedstavovala poru‰ení ãl. 54 belgického zákona o obchodních praktikách a o informování a o ochranû spotfiebitele z r. 1991.4 Pfiedmûtem pÛvodního fiízení ve vûci C-299/07 byla Ïaloba spoleãnosti Galatea, která provozuje v jednom belgickém mûstû obchod s prádlem, proti spoleãnosti Sanoma, dcefiiné spoleãnosti finské skupiny Sanoma vydávající dámské ãasopisy a t˘deník Flair. Spoleãnost Galatea v Ïalobû poÏadovala, aby se spoleãnost Sanoma zdrÏela praktiky spoãívající v tom, Ïe jedno vydání t˘deníku Flair obsahovalo pfiílohu vãetnû poukázky zakládající ve dvoumûsíãním období nárok na slevy ve v˘‰i 15 % – 25 % na v˘robky prodávané v nûkter˘ch obchodech s prádlem ve vlámském regionu. Spoleãnost Galatea, podobnû jako spoleãnost VTB ve v˘‰e popsané vûci, namítala rozpor praktiky s ãl. 54 zmínûného belgického zákona. Rozhodující soud v obou pfiípadech pfieru‰il fiízení a obrátil se na ESD s následující pfiedbûÏnou otázkou: „Brání smûrnice takovému vnitrostátnímu ustanovení, jak˘m je ãl. 54 zákona, kter˘ s v˘hradou pfiípadÛ, které jsou v nûm taxativnû uvedeny, zakazuje jakoukoliv vázanou nabídku prodávajícího spotfiebiteli, vãetnû nabídky, pfii které je zboÏí, jeÏ spotfiebitel musí koupit, spojeno s bezplatnou sluÏbou, jejíÏ odbûr je vázán na koupi zboÏí, a to bez ohledu na okolnosti pfiípadu, zejména bez ohledu na vliv, kter˘ mÛÏe mít konkrétní nabídka na prÛmûrného spotfiebitele, a bez ohledu na to, zda je na tuto nabídku tfieba za konkrétních okolností nahlíÏet tak, Ïe je v rozporu s povinností náleÏité profesionální péãe nebo poctiv˘mi obchodními zvyklostmi?“ Ve vûci C-299/07 se Ïádající soud ptal téÏ na sluãitelnost s ãl. 49 Smlouvy o zaloÏení ES. Skutkov˘ základ pfiípadu Procesní v˘voj ESD obdrÏel k vyjádfiení dvû podobné Ïádosti o odpovûì na pfiedbûÏnou otázku. Îádajícím soudem byl v obou pfiípadech antverpsk˘ obchodní soud, kter˘ ve dvou samostatn˘ch fiízeních fie‰il podobnou otázkou. Ve vûci C-261/07 ‰lo o praktiku, kdy spoleãnost Total Belgium zab˘vající se distribucí pohonn˘ch hmot na ãerpacích stanicích nabízela Podstatou pfiedbûÏn˘ch otázek pfiedkládajícího soudu bylo, zda smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách musí b˘t vykládána v tom smyslu, Ïe brání takové vnitrostátní právní 4 Toto ustanovení zakotvuje obecn˘ zákaz vázan˘ch nabídek prodávajícího spotfiebiteli, pfiiãemÏ pfiipou‰tí urãité pfiesnû specifikované v˘jimky. 25 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 26 8/2009 JURISPRUDENCE úpravû jako je ãl. 54 belgického zákona o obchodních praktikách a o informování a o ochranû spotfiebitele, kter˘ aÏ na urãité v˘jimky a aniÏ by zohlednil konkrétní okolnosti projednávané vûci, stanoví obecn˘ zákaz vázan˘ch nabídek prodávajícího spotfiebiteli. S ohledem na podobnost byly obû vûci spojeny ke spoleãnému písemnému i ústnímu projednání, jakoÏ i pro úãely rozsudku. Vzhledem k tomu, Ïe spoleãnost VTB zpochybnila pfiípustnost Ïádosti o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce, musel se ESD nejprve vypofiádat s touto námitkou. Základním argumentem spoleãnosti bylo, Ïe se Ïádost t˘kala v˘kladu smûrnice, jejíÏ lhÛta pro transpozici v okamÏiku, kdy byla Ïádost o pfiedbûÏnou otázku poloÏena, je‰tû neuplynula. Podobná tvrzení uplatnily rovnûÏ vlády Belgie a ·panûlska domnívající se dále, Ïe smûrnici nelze na projednávan˘ pfiípad (C-261/07) uplatnit. ·panûlská vláda navíc poukazovala na to, Ïe soud se nemÛÏe odch˘lit od vnitrostátní právní úpravy z dÛvodu poru‰ení smûrnice, dokud neuplynula lhÛta pro její provedení. S odvoláním na ustálenou judikaturu v‰ak ESD tato tvrzení odmítl a Ïádost o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce oznaãil za pfiípustnou. Nato se zab˘val posouzením vûcí sam˘ch. Pfii sv˘ch anal˘zách mûl k dispozici stanoviska úãastníkÛ fiízení, nûkter˘ch vlád i Komise. Stanoviska se samozfiejmû znaãnû odli‰ovala. Spoleãnosti Total Belgium a Sanoma, jakoÏ i portugalská vláda a Komise byly toho názoru, Ïe smûrnice nepfiipou‰tí zákaz vázan˘ch nabídek, jak jej obsahuje ãl. 54 belgického zákona. Na podporu tohoto tvrzení pfiedev‰ím zaznûlo, Ïe dotãená smûrnice plnû harmonizuje právní úpravu nekal˘ch obchodních praktik a proto mohou b˘t podle ãl. 5 odst. 5 smûrnice ãlensk˘mi státy zakázány za v‰ech okolností pouze a jedinû ty praktiky, které jsou obsaÏené v pfiíloze I smûrnice. JelikoÏ vázané nabídky v pfiíloze uvedeny nejsou, nemohou b˘t tedy jako takové zakázány; zakázány by mohly b˘t pouze tehdy, kdyby vnitrostátní soud vzhledem ke konkrétním okolnostem konstatoval jejich nekalost v urãitém daném pfiípadû. V˘chozím protiargumentem spoleãnosti VTB a také belgické a francouzské vlády bylo tvrzení, Ïe vázané nabídky nespadají pod pojem „obchodní praktika“. Belgická vláda dále uvedla, Ïe vázané nabídky byly pfiedmûtem návrhu nafiízení o podpofie prodeje na vnitfiním trhu, kter˘ v‰ak byl v r. 2006 Komisí staÏen, a belgické úfiady se domnívaly, Ïe spojené nabídky nepfiedstavují „obchodní praktiky“. S ohledem na dopady plné harmonizace a následn˘ v˘rok ESD byla velice v˘znamná násle26 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY dující tvrzení: francouzská vláda v rozporu s Komisí a v˘‰e citovan˘mi spoleãnostmi uvedla, Ïe i kdyÏ smûrnice ukládá ãlensk˘m státÛm zakázat nekalé obchodní praktiky vÛãi spotfiebitelÛm, nebrání jim v tom, aby pro úãely zv˘‰ení ochrany spotfiebitelÛ zakázaly dal‰í praktiky, jako jsou vázané nabídky, a to bez ohledu na jejich nekalou povahu ve smyslu smûrnice. Podobnû tvrdila spoleãnost VTB, Ïe ãl. 5 smûrnice nevyluãuje, aby ãlenské státy jako nekalé kvalifikovaly jiné obchodní praktiky, neÏ jsou praktiky zmínûné v pfiíloze I smûrnice. Právní anal˘za Pro úãely tohoto komentáfie je nutno rozdûlit anal˘zu rozsudku do dvou ãástí – jednak na anal˘zu pfiípustnosti Ïádosti o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce, která byla zpochybnûna ve vûci C-261/07, a dále na anal˘zu sluãitelnosti pfiedmûtného zákazu vázan˘ch nabídek se smûrnicí o nekal˘ch obchodních praktikách, resp. ãl. 49 Smlouvy o zaloÏení ES. Anal˘za pfiípustnosti Ïádosti o pfiedbûÏnou otázku Jak bylo uvedeno, spoleãnost VTB a vlády Belgie a ·panûlska pochybovaly o pfiípustnosti Ïádosti o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce pfiedev‰ím poukazem na to, Ïe se t˘kala v˘kladu smûrnice, jejíÏ lhÛta pro transpozici je‰tû neuplynula v okamÏiku, kdy byla Ïádost o pfiedbûÏnou otázku podána, a dále tvrzením, Ïe vnitrostátní soud se nemÛÏe odch˘lit od národní právní úpravy z dÛvodu jejího poru‰ení smûrnice, dokud neuplynula lhÛta pro provedení. ESD v‰ak tyto argumenty odmítl. Nejprve se odvolal na svá star‰í rozhodnutí a pfiipomnûl, Ïe je pouze vûcí národních soudÛ posoudit s ohledem na konkrétní okolnosti pfiípadu jak nezbytnost rozhodnutí ESD o pfiedbûÏné otázce, tak relevanci otázek, které kladou ESD. JestliÏe se pfiedloÏené otázky t˘kají v˘kladu práva ES, je ESD povinen rozhodnout (srov. napfi. rozhodnutí PreussenElektra, C-379/98, Sbírka soudních rozhodnutí 2001, s. 2099, b. 38, nebo rozhodnutí Korhonen a dal‰í, C-18/01, Sbírka soudních rozhodnutí 2003, s. 5321, b. 19). Domnûnka relevance mÛÏe b˘t vyvrácena jen ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech, pfiedev‰ím tehdy, je-li zjevné, Ïe poÏadovan˘ v˘klad komunitárního práva nemá Ïádn˘ vztah k realitû nebo pfiedmûtu sporu v pÛvodním fiízení (srov. napfi. rozhodnutí Bosman, C-415/93, Sbírka soudních rozhodnutí 1995, s. 921, b. 61). S ohledem na pfiedloÏené skutkové okolnosti ESD konstatoval, Ïe není zjevné, Ïe by projednávaná pfiedbûÏná otázka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 27 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 byla irelevantní ve vztahu k rozhodnutí, které má vnitrostátní soud vydat. Dal‰ím argumentem pro potvrzení pfiípustnosti Ïádosti byla star‰í judikatura, podle níÏ do pÛsobnosti smûrnice spadají nejen vnitrostátní pfiedpisy, jejichÏ v˘slovn˘m úãelem je provedení smûrnice, ale od data vstupu smûrnice v platnost téÏ v‰echny vnitrostátní pfiedpisy existující pfied tímto datem, které mohou zajistit dosaÏení souladu vnitrostátního práva se smûrnicí (srov. rozhodnutí Cordero Alonso, C-81/05, Sbírka soudních rozhodnutí 2006, s. I-7569, b. 29). PfiestoÏe této situaci zcela odpovídá i projednávaná vûc, pokraãoval ESD ve sv˘ch úvahách dále. Opût se odvolal na judikaturu, z níÏ vypl˘vá, Ïe v dobû lhÛty k provedení smûrnice se ãlenské státy coby adresáti smûrnice musejí zdrÏet pfiijímání pfiedpisÛ, které by mohly váÏnû ohrozit v˘sledek stanoven˘ danou smûrnicí (srov. napfi. rozhodnutí Inter-Environnement Walonie, C-129/96, Sbírka soudních rozhodnutí 1997, s. I-7411, bod 45). Navíc taková povinnost platí pro v‰echny orgány ãlensk˘ch státÛ, vãetnû vnitrostátních soudÛ. Proto od data vstupu smûrnice v platnost se soudy musejí zdrÏet takového v˘kladu národního práva, kter˘ by mohl váÏnû ohrozit dosaÏení cílÛ smûrnice po uplynutí lhÛty k jejímu provedení (srov. napfi. rozhodnutí Adeneler, C-212/04, Sbírka soudních rozhodnutí 2006, s. I-6057, body 122 a 123). S ohledem na uvedené uzavfiel ESD své úvahy o pfiípustnosti Ïádosti o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce konstatováním její pfiípustnosti. Uvedl pfiitom, Ïe smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách byla jiÏ v dobû vzniku okolností v pÛvodním fiízení v platnosti a proto v˘klad poÏadovan˘ obchodním soudem z Antverp musí b˘t povaÏován pro Ïádající soud za uÏiteãn˘ k tomu, aby mohl rozhodnout ve vûci, která mu byla pfiedloÏena. Vûcné posouzení Vûcné posouzení sluãitelnosti belgického zákazu vázan˘ch nabídek se smûrnicí o nekal˘ch obchodních praktikách zahájil ESD, podobnû jako generální advokátka V. Trstenjaková ve svém stanovisku, tou nejzákladnûj‰í úvahou – jsou vázané nabídky obchodní praktikou ve smyslu definice uvedené v ãl. 2 písm. d) smûrnice? Uvedené ustanovení pojímá obchodní praktiky pomûrnû ‰iroce, jako „jednání, opomenutí, chování nebo prohlá‰ení, obchodní komunikace vãetnû reklamy a uvedení na trh ze strany obchodníka pfiímo související s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotfiebiteli“. ESD se s generální advokátkou ztotoÏnil v závûru, Ïe vázané nabídky jsou obchodní praktikou ve JURISPRUDENCE 8/2009 smyslu definice obsaÏené ve smûrnici, protoÏe pfiedstavují komerãní jednání, které je jednoznaãnû souãástí obchodní strategie obchodníka a pfiímo smûfiuje k propagaci nebo prodeji. Dal‰ím krokem bylo posuzování pfiedloÏené otázky ve svûtle cílÛ, obsahu a obecné systematiky smûrnice. Cílem smûrnice je zavést na vnitfiním trhu jednotná pravidla t˘kající se nekal˘ch obchodních praktik vÛãi spotfiebitelÛm (srov. ãl. 1 smûrnice a body 5 a 6 odÛvodnûní). Smûrnice je zaloÏena na plné harmonizaci, proto podle názoru ESD nemohou ãlenské státy, oproti tvrzením spoleãnosti VTB a francouzské vlády, pfiijmout více omezující opatfiení, neÏ jaká jsou obsaÏena ve smûrnici, a to ani s cílem dosáhnout vy‰‰í úrovnû ochrany spotfiebitelÛ. Smûrnice stanoví v ãl. 5 zákaz nekal˘ch obchodních praktik a uvádí kritéria posuzování nekalého charakteru. Za nekalou se povaÏuje praktika, která je „v rozporu s poÏadavky náleÏité profesionální péãe a zhor‰uje nebo mÛÏe zhor‰it ekonomické chování prÛmûrného spotfiebitele ve vztahu k produktu“ (ãl. 5 odst. 1). Ustanovení dále provádí rozli‰ení nekal˘ch praktik na klamavé a agresivní a v pfiíloze I smûrnice stanoví taxativní v˘ãet obchodních praktik, které jsou povaÏovány za nekalé za v‰ech okolností. Na základû této systematiky shrnula generální advokátka, jak by mûly vnitrostátní orgány postupovat pfii posuzování nekal˘ch praktik: nejprve je tfieba vyhodnotit, zda pfiedmûtná praktika spadá do seznamu vÏdy zakázan˘ch praktik obsaÏen˘ch v pfiíloze I smûrnice. Pokud ano, jak˘koliv dal‰í pfiezkum, napfi. úãinkÛ, není relevantní, a praktika je zakázaná. Pokud v‰ak praktika v seznamu není, je tfieba zkoumat, zda splÀuje kritéria klamavé ãi agresivní praktiky. Není-li tomu tak, teprve poté se aplikuje generální klauzule ãl. 5 odst. 1 (viz v˘‰e). Av‰ak ãl. 54 belgického zákona, kter˘ je pfiedmûtem posuzování, stanoví obecn˘m a preventivním zpÛsobem zákaz vázan˘ch nabídek, pfiiãemÏ vázané nabídky nejsou zmínûny v pfiíloze I smûrnice jako praktika vÏdy nepfiimûfiená. Ustanovení téÏ nijak neovûfiuje nepfiimûfienost s ohledem na kritéria stanovená v ãláncích 5 aÏ 9 smûrnice. Navíc, jak bylo dovozeno v˘‰e, plná harmonizace smûrnice nepfiipou‰tí, aby ãlenské státy ponechaly ãi pfiijaly ve své právní úpravû více omezující opatfiení, i kdyby taková opatfiení smûfiovala k vy‰‰í ochranû spotfiebitelÛ. Porovnání systematiky smûrnice s belgick˘m zákonem tak poslouÏilo ESD k formulování jeho závûru, Ïe vnitrostátní úprava, která bez dal‰ího stanovuje domnûnku protiprávnosti, neodpovídá poÏadavkÛm smûrnice. Závûreãné rozhodnutí ESD v projednávané vûci bylo tedy následující: Smûrnice musí b˘t 27 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 28 8/2009 JURISPRUDENCE vykládána v tom smyslu, Ïe brání takové vnitrostátní právní úpravû, jako je úprava dotãená ve vûcech v pÛvodním fiízení, která aÏ na urãité v˘jimky a aniÏ by zohlednila konkrétní okolnosti projednávané vûci, zakazuje jakoukoliv vázanou nabídku uãinûnou prodávajícím spotfiebiteli. S ohledem na tento závûr se ESD jiÏ dále nezab˘val posouzením sluãitelnosti pfiedmûtného belgického právního ustanovení s ãl. 49 Smlouvy o zaloÏení ES. Závûr V˘‰e komentované rozhodnutí je zajímavé v˘roky a argumentací ve dvou oblastech. Tou první je obecná právní teorie komunitárního práva, pro niÏ je dÛleÏit˘ závûr ESD ohlednû pfiípustnosti Ïádosti o odpovûì na pfiedbûÏnou otázku. ESD se v rámci fie‰ení námitky nepfiípustnosti Ïádosti v projednávané vûci zab˘val jednáním ãlenského státu v dobû od vstupu dotãeného právního pfiedpisu ES v platnost, ale pfied uplynutím lhÛty pro jeho provedení ve vnitrostátním právu. S oporou o dosavadní judikaturu ESD opakovanû zdÛraznil, Ïe v dobû lhÛty k provedení smûrnice se ãlenské státy coby adresáti smûrnice musejí zdrÏet pfiijímání pfiedpisÛ, které by mohly váÏnû ohrozit v˘sledek stanoven˘ danou smûrnicí. Tato povinnost platí pro v‰echny orgány ãlensk˘ch státÛ, vãetnû vnitrostátních soudÛ. Proto se soudy musejí od data vstupu smûrnice v platnost zdrÏet takového v˘kladu národního práva, kter˘ by mohl váÏnû ohrozit dosaÏení cílÛ smûrnice po uplynutí lhÛty k jejímu provedení. Druhou oblastí, pro niÏ má komentovan˘ rozsudek v˘znamné dopady, je oblast ochrany spotfiebitelÛ. Pfiedmûtem vûcného posouzení ESD bylo, jaká jsou práva, resp. moÏnosti ãlenského státu pfii implementaci smûrnice o nekal˘ch obchodních praktikách, která je zaloÏena na principu plné harmonizace. Tato otázka se objevovala v poslední dobû velice ãasto, pfiedev‰ím v souvislosti s projednáváním návrhu smûrnice o právech spotfiebitelÛ v Radû a Evropském parlamentu. âlenské státy i dal‰í dotãené subjekty s napûtím oãekávaly „oficiální“ stanovisko, jeÏ do této doby chybûlo. DÛleÏité bylo i pro probíhající transpozici dvou nedávno pfiijat˘ch spo- 28 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY tfiebitelsk˘ch smûrnic zaloÏen˘ch na plné harmonizaci (smûrnice o smlouvách o spotfiebitelském úvûru a smûrnice o „timesharu“, viz v˘‰e). Závûr ESD v podstatû odpovídá názoru Komise a potvrdil pfiedpoklady vût‰iny. Plná harmonizace smûrnice nepfiipou‰tí, aby ãlenské státy pfii provádûní dané smûrnice do vnitrostátního práva ponechaly ãi pfiijaly ve své právní úpravû více omezující opatfiení, i kdyby taková opatfiení smûfiovala k vy‰‰í ochranû spotfiebitelÛ. âlenské státy tak musí pfii provádûní plnû harmonizovan˘ch smûrnic více ménû doslova pfievzít text pfiedmûtné smûrnice. Úãinky takového aktu pak v˘raznû pfiipomínají úãinky nafiízení. Nicménû protoÏe jde o smûrnici, mûly by mít ãlenské státy i nadále urãit˘ manévrovací prostor, neboÈ smûrnice zavazují své adresáty pokud jde o v˘sledek (srov. ãl. 249 Smlouvy o zaloÏení ES). I pfies vynesen˘ rozsudek v‰ak zÛstává otázkou, jak ‰irok˘ je a v jaké rovinû se tento manévrovací prostor ãlensk˘ch státÛ nachází. Vynesen˘ rozsudek potvrdil, Ïe ãlenské státy budou pfii vyjednáváních o návrhu smûrnice o právech spotfiebitelÛ je‰tû obezfietnûj‰í neÏ dosud. Jasné potvrzení, Ïe ãlenské státy nemohou jít pfii transpozici plnû harmonizovaného ustanovení smûrnice do vnitrostátního práva nad jeho rámec, povede k tomu, Ïe zemû s vy‰‰ími standardy ochrany spotfiebitelÛ (rozumûj téÏ více omezujícími pravidly pro obchodníky) budou prosazovat, aby se jejich národní pravidla stala pravidly evropsk˘mi. Je v‰ak tento pfiístup pfiijateln˘ pro v‰echny? Jakékoliv pfiedpovûdi v této otázce jsou velice obtíÏné. V nûkter˘ch oblastech pÛsobnosti návrhu snad, ale existují i takové, které jsou silnû spjaty s národními tradicemi a v nichÏ pfiedev‰ím ‰ly ãlenské státy pfii implementaci platn˘ch smûrnic dále (napfi. úprava nepfiimûfien˘ch podmínek ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách). Nezb˘vá neÏ poãkat na v˘sledek schvalovacího procesu, kter˘ bude nezbytnû vyÏadovat fiadu kompromisÛ, jejichÏ dosahování nebude vÛbec snadné. JUDr. Vûra Knoblochová, Ph.D., Stálé zastoupení âR pfii EU, Brusel 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 29 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Wetherspoon aneb jak se vystavuje daÀová faktura v souladu s komunitárním právem Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr Oznaãení judikátu: C-302/07 J D Wetherspoon plc proti The Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs Datum rozhodnutí: 5. bfiezna 2009 Rozsah právní problematiky: daÀové právo, daÀ z pfiidané hodnoty, fiskální neutralita, rovné zacházení, proporcionalita Související judikatura: C-484/06 Koninklijke Ahold ECR (2008) – dosud nepublikováno, C-162/07 Ampliscientifica and Amplifin ECR (2008) – dosud nepublikováno, C-132/06 Commission v Italy ECR (2008) – dosud nepublikováno, C-317/94 Elida Gibbs ECR (1996) I-5339 Závûr soudu Právo Spoleãenství v souãasné dobû neobsahuje zvlá‰tní poÏadavek, kter˘ by se t˘kal metody zaokrouhlování ãástek danû z pfiidané hodnoty. Pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství pfiíslu‰í ãlensk˘m státÛm, aby stanovily pravidla a metody zaokrouhlování ãástek danû z pfiidané hodnoty, pfiiãemÏ jsou tyto státy povinny pfii tomto stanovení dodrÏovat zásady, na kter˘ch spoãívá spoleãn˘ systém této danû, zejména zásady daÀové neutrality a proporcionality. V pfiípadû prodeje za cenu vãetnû danû z pfiidané hodnoty pfiíslu‰í pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství kaÏdému ãlenskému státu, aby urãil v mezích práva Spoleãenství – zejména v souladu se zásadami daÀové neutrality a proporcionality – úroveÀ, na které mÛÏe nebo musí b˘t provedeno zaokrouhlení ãástky danû z pfiidané hodnoty, která obsahuje zlomek nejmen‰í jednotky vnitrostátní mûny. Úvod – komunitární daÀové právo „Obyãejná úãtenka“, mohli bychom si fiíct pfii pohledu na ten lístek papíru, kter˘ je popsan˘ fiadou ãasto ne úplnû srozumiteln˘ch ãísel pfiifiazen˘ch ke slovem vyjádfien˘m poloÏkám oznaãujícím zboÏí a/nebo sluÏby. Ale právû takováhle úãtenka a jí podobné se staly hlavními postavami dále probíraného pfiípadu Wetherspoon, v nûmÏ Evropsk˘ soudní dvÛr rozhodl dne pátého bfiezna leto‰ního roku. Základním stavebním kamenem tohoto pfiípadu je pfiedbûÏná otázka poloÏená anglick˘m soudem v daÀové právní oblasti. Obsahem této pfiedbûÏné otázky je to, jak˘m zpÛsobem jsou oprávnûni ãi povinni komunitární prodejci ãi poskytovatelé sluÏeb zaokrouhlovat v˘‰e jimi vypoãítané danû z pfiidané hodnoty, a to zejména v pfiípadech jednorázového prodeje více úãetních poloÏek s nutn˘m zohlednûním principu tzv. fiskální neutrality pfii stanovování základní z nepfiím˘ch daní. JiÏ v˘‰e jsem naznaãil, Ïe daná otázka by se snad mohla zdát b˘t malichernou s ohledem na to, Ïe na následujících fiádcích budeme operovat s ãástkami dosahujícími maximálnû nûkolika pencí liber ‰terlinkÛ. V této souvislosti je ov‰em nutné uãinit hned nûkolik poznámek. První je historická a t˘ká se nespoãetnûkrát citovaného pfiípadu Costa v. E.N.E.L.1 Jak známo, vychází skutkov˘ základ tohoto pfiípadu ze sporu mezi panem Costou a italsk˘m národním monopolem dodávajícím mu elektrickou energii. Pan Costa se doÏadoval na základû nesouladu italské národní právní úpravy s komunitárním právem náhrady za nesprávnû vyúãtovan˘ odbûr elektrické energie ve v˘‰i 1925 italsk˘ch lir (coÏ pfii pfiepoãtu odpovídalo pfiibliÏnû 5 ãesk˘m, tehdy je‰tû ãeskoslovensk˘m, korunám). AniÏ bych chtûl tvrdit, Ïe pfiípad Wetherspoon sv˘m v˘znamem konkuruje elementárnosti pfiípadu Costa pro dal‰í v˘voj komunitárního práva, dalo by se sportovní terminologií fiíci, Ïe stejnû jako není slab˘ch soupefiÛ, není ani malichern˘ch rozhodnutí Evropského soudního dvora. S posledním tvrzením úzce souvisí i druhá následující poznámka. Aã by se nám zde probíraná otázka zaokrouhlování mohla zdát jakkoli nadbyteãná a bez ekonomického dopadu, ani to neodpovídá pravdû. Právû na podkladû jejího v˘kladu Evropsk˘m soudním dvorem bude moÏné ilustrovat jednak to, jak˘m zpÛsobem komunitární legislativa a související judikatura proniká do právních fiádÛ ãlensk˘ch státÛ, jednak rozdíl mezi harmonizací v oblasti pfiím˘ch a nepfiím˘ch daní v rámci komunitárního práva. 1 6/64, Costa, ECR 000585. 29 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 30 8/2009 JURISPRUDENCE Poslední poznámka, kterou hodlám na tomto místû uãinit, je ryze praktického charakteru, neboÈ souvisí s otázkou v‰udypfiítomnosti komunitárního práva. Jak jsem jiÏ na stránkách tohoto ãasopisu jednou upozorÀoval, je patrné, alespoÀ v ãeské spoleãnosti, Ïe pod pojmem „Brusel“ se skr˘vají buì ne vÏdy v˘razovû uhlazené odkazy na negativa pfiicházející z Evropské unie anebo také praktická neviditelnost pÛsobení Evropské unie, a zejména jejího nejmocnûj‰ího nástroje – komunitárního práva, na kaÏdodenní Ïivot. Právû ona úãtenka popsaná malink˘mi ãísly oznaãující ceny produktÛ a DPH je dÛkazem toho, Ïe harmonizaãní pravidla z dílny komunitární legislativy mají i svÛj praktick˘ dopad a Ïe se s nimi setkáváme ãastûji, neÏ si sami uvûdomujeme, nebo bychom si chtûli uvûdomit. Pfiípad Wetherspoon se totiÏ t˘ká anglického provozovatele hospod a dal‰ích restauraãních zafiízení, kter˘ tak vlastnû mimo pokrmÛ a nápojÛ pomyslnû pfiiná‰í na stÛl sv˘ch zákazníkÛ i mal˘ kousek komunitárního práva a jeho aplikace v daÀové praxi. Pokud se od obrázku restauraãního zafiízení a jeho ekonomického pÛsobení, ke kterému se vrátím dále ve struãném shrnutí skutkového stavu tohoto pfiípadu, posuneme k naznaãené otázce komunitárního daÀového práva, nezb˘vá neÏ je‰tû jednou pfiipomenout v˘‰e uveden˘ fakt, Ïe evropská harmonizace se ve v˘raznû vût‰í mífie dot˘ká nepfiím˘ch daní, zejména danû z pfiidané hodnoty zakotvené v tzv. ·esté daÀové smûrnici.2 Tato skuteãnost vychází ze dvou základních postulátÛ. První postulát je politicko-praktick˘, neboÈ ãlenské státy jednak nejsou ochotny sjednocovat jimi stanovované pfiímé danû (snad aÏ s v˘jimkou daní, které se t˘kají pfiíhraniãních pfiemûn spoleãností a dal‰í transnacionálních aspektÛ a institutÛ vytváfien˘ch komunitárním právem),3 jednak vzhledem ke znaãné rozmanitosti v daÀov˘ch tradicích jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ by takováto snad aÏ násilná harmonizace nic pozitivního nepfiinesla. Druh˘ postulát vychází z ekonomické logiky pohybu na volném trhu, protoÏe jsou to právû nepfiímé danû, které se váÏou k hlavním ekonomick˘m faktorÛm volného pohybu, ke zboÏí a ke sluÏbám. Právû rÛznorodost tûchto nepfiím˘ch daní, zejména danû z pfiidané hodnoty, a jejich procesního pojetí by mohly v˘raznû omezovat voln˘ pohyb, aÈ uÏ v podobû utajované náhrady odstraÀovan˘ch celních poplatkÛ, která by byla rozporná s ãlánkem 23 a následujícími Smlouvy, anebo fiskálních poloÏek spadajících pod ustanovení ãlánkÛ 28 a 90 Smlouvy. Zejména z tohoto dÛvodu se ãlensk˘m státÛm relativnû brzy v chronologickém v˘voji existen30 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY ce Evropského spoleãenství podafiilo domluvit se na jejich harmonizaci. Aã by se mohlo zdát, Ïe podoba smûrnice a stanovení „pouhé“ minimální sazby se dá povaÏovat za pfiekotn˘ krok harmonizaãním smûrem, je nutné zdÛraznit, Ïe z pohledu práva voln˘ch pohybÛ je mnohem podstatnûj‰í skuteãnost, Ïe smûrnice sjednocuje procesní pravidla, která se uplatÀují v oblasti danû z pfiidané hodnoty. Právû pfiípadná pfiíli‰ná rozdílnost v tûchto procesních pravidlech byla volnému pohybu zboÏí a sluÏeb daleko ‰kodlivûj‰í, neÏ rozdíly v jednotliv˘ch sazbách. Ke konkrétnímu v˘kladu tûchto pravidel, alespoÀ tedy v jejich rozsahu nutném pro správné pochopení komentovaného rozhodnutí Evropského soudního dvora, se dostanu dále v tomto komentáfii, nyní bych se rád pfiesunul k otázce skutkového stavu, ze kterého pfiípad Wetherspoon vychází, a národního procesního v˘voje fiízení, které pfiedcházelo poloÏení pfiedbûÏn˘ch otázek ESD. Skutkov˘ stav a procesní v˘voj – úãtenky u Wetherspoona Spoleãnost Wetherspoon provozuje ve Spojeném království síÈ ‰esti set sedmdesáti restauraãních zafiízení, v nichÏ poskytuje sv˘m zákazníkÛm (z pohledu ·esté smûrnice o DPH se jedná o koneãné zákazníky) sluÏby typicky restauraãního charakteru, tedy prodej jídel a nápojÛ a poskytování s tímto prodejem souvisejících sluÏeb. Wetherspoon nevydává sv˘m zákazníkÛm, plnû v souladu s pfiíslu‰nou anglickou legislativou,4 úplné faktury, ale zjednodu‰ené úãtenky uvádûjící cenu objednávky vãetnû danû z pfiidané hodnoty. Taková faktura obsahuje daÀové registraãní ãíslo spoleãnosti Wetherspoon a zákazník ji obdrÏí vÏdy, pokud si objednal alespoÀ nûjaké jídlo, anebo v pfiípadû objednávky tepl˘ch nápojÛ. Pokud se, zfiejmû jako vût‰ina anglick˘ch zákazníkÛ, takov˘ zákazník pfiidrÏí jen studen˘ch nápojÛ, dostane se mu úãtenky pouze na poÏádání. Z pohledu dále fie‰ené problematiky zaokrouhlování a jeho správného provedení je tfieba ze skutkového stavu pfiipomenout, Ïe aÏ do roku 2004 úãtovalo jakékoli restauraãní zafiízení spoleãnosti Wetherspoon daÀ z pfiidané hodnoty tak, Ïe ji 2 3 Sixth Council Directive 77/388/EEC of 17 May 1977 on the harmonisation of the laws of the Member States relating to turnover taxes – Common system of value added tax: uniform basis of assessment (OJ 1977 L 145, p. 1) (‘the First Directive’), along with Articles 11A(1)(a), 12(3)(a) and 22(3)(b) of Sixth Council Directive 77/388/EEC, as amended by Council Directive 2003/92/EC of 7 October 2003 (OJ 2003 L 260, p. 8) (‘the Sixth Directive’). Directive du Conseil du 17 juillet 1969, 69/335/CEE, concernant les impôts indirects frappant les rassemblements de capitaux (JO L 249, p. 25). 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 31 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 pfiipoãítalo v zákonem stanovené v˘‰i 17,5 % k celkové transakci jednoho zákazníka. V pfiípadû, Ïe by v˘sledná cifra neodpovídala dostupn˘m nominále britsk˘ch platidel, byla cena jedné transakce zaokrouhlována dle obvykl˘ch aritmetick˘ch pravidel pro zaokrouhlování nahoru anebo dolÛ na koneãnou nejmen‰í jednotku jedné pence. Od roku 2004 pfie‰el Wetherspoon na moderní systém v˘deje úãtenek prostfiednictvím tzv. pfiíruãních pokladen. Rozdíl oproti pfiedcházejícímu systému spoãívá v tom, Ïe moderní pfiíruãní pokladny umoÏÀují rychle a snadno vypoãítat v˘‰i danû z pfiidané hodnoty pro kaÏd˘ produkt a dále polotovar, kterého se jedna celková transakce dot˘ká. Díky tomu se v restauracích provozovan˘ch spoleãností Wetherspoon zmûnil i zpÛsob stanovování v˘‰e danû z pfiidané hodnoty v rámci jedné zákaznické transakce. Díky v˘poãtové pestrosti umoÏnûné zavedením pfiíruãních pokladen totiÏ pracovníci u Wetherspoon nejprve spoãítali (a to aÏ na tfii desetinná místa) v˘‰i DPH z kaÏdé jednotlivé pokoÏky, jak jsem uvedl v˘‰e, a tuto cifru zaokrouhlili dolÛ na jednu desetinu pence. Po následném seãtení celkov˘ch ãástek byla suma úãtovaná zákazníkovi zaokrouhlena na celou jednu penci a v této podobû se k nûmu dostala úãtenka z pfiíruãní pokladny. Wetherspoon poÏádala Správu cel jejího Veliãenstva o uznání souladnosti takového postupu se zákonem stanoven˘m postupem pro zaokrouhlování tak, jak na nû budu odkazovat ve svém v˘kladu rozhodnutí Evropského soudního dvora v této vûci. Tento návrh byl Celní správou odmítnut s odkazem na skuteãnost, Ïe Wetherspoon je povinen provádût zaokrouhlování v rámci celkové transakce a nikoli nejprve pro kaÏdou provedenou transakci, která se objeví na úãtence, jednotlivû. Proti tomuto rozhodnutí se Wetherspoon odvolal v rámci pfiíslu‰ného správního fiízení a po zamítnutí tohoto odvolání pokraãoval ve svém „boji“ soudní cestou. Pfiíslu‰n˘ národní soud ve svém rozhodnutí poznamenal, Ïe ani úãinná anglická legislativa ani komunitární právo dle jeho názoru nestanovují pfiesná pravidla pro zpÛsob, jak˘m by se mûly zaokrouhlovat ceny po pfiipoãtení danû z pfiidané hodnoty v pfiípadû, Ïe v˘sledná cena neodpovídá celku nejmen‰í jednotky britské mûny. V tomto smyslu uvedl, Ïe britská legislativa a ji dále provádûjící pfiedpisy umoÏÀují buì zaokrouhlovat kaÏdou takovouto cenovou frakci dolÛ na jednu celou penci anebo ãistû aritmeticky, tedy „základo‰kolsky“ fieãeno od pûtky nahoru.5 K tomuto národní soud dále poznamenává, Ïe ani národní ani komunitární právní pfiedpisy pak nestanovují, anebo tak z jeho pohledu ãiní ne- jasnû, zda by mûlo k zaokrouhlování docházet pro kaÏdou poloÏku na úãtence anebo pro v‰echny poloÏky téhoÏ druhu dohromady anebo dokonce zda by se nemûla zaokrouhlovat pouze v˘sledná transakãní cena pro jednoho zákazníka, jak to ãinila spoleãnost Wetherspoon se sv˘m star˘m systémem pfied rokem 2004. Za tohoto faktického stavu pfiedloÏil anglick˘ soud ESD pfiedbûÏné otázky. Jak jsem jiÏ uvedl, domnívám se, Ïe jejich fie‰ení je záleÏitostí velice praktickou, která má dopad na kaÏdodenní provoz zejména tûch hospodáfisk˘ch zafiízení, která úãtují velké mnoÏství poloÏek a jsou nucena v˘sledné ãástky vzhledem k neexistenci drobnûj‰ích pfiesn˘ch mincí zaokrouhlovat. Je samozfiejmé, Ïe musí b˘t základním cílem a snahou pfiíslu‰n˘ch národních úfiadÛ, do jejichÏ kompetence daÀ z pfiidané hodnoty spadá, aby k tomuto zaokrouhlování docházelo pfiesnû a nebyla naru‰ována jednota mezi percentuální v˘‰í danû a „ãistou“ cenou zboÏí, a to zejména v rámci velk˘ch balíkÛ transakcí, kde by se onen pfiípadn˘ rozdíl mohl ve zv˘‰ené mífie matematicky a zároveÀ ekonomicky projevit. Ve své první otázce se anglick˘ soud ptá na obecnou kompetenci Evropského spoleãenství v této otázce, tedy na to, zda pravidla pro zaokrouhlování stále spadají do pravomoci ãlensk˘ch státÛ anebo zda v rámci ustanovení ·esté smûrnice pfie‰la na Evropské spoleãenství. Druhá otázka poloÏená národním soudem se zab˘vá stanovením pfiesn˘ch pravidel pro takovéto zaokrouhlování, resp. tím, zda komunitární právní pfiedpisy mohou urãit˘ zpÛsob zaokrouhlování ãlensk˘m státÛm nafiídit ãi nikoli. Tfietí otázka národního soudu, které se budu dále vûnovat, poÏaduje rozfie‰ení pro to, zda má b˘t v˘‰e danû z pfiidané hodnoty vypoãítávána z kaÏdé poloÏky transakce anebo z transakãní sumy jako celku. Poslední ãtvrtá otázka je opût spí‰e obecnûj‰ího charakteru, neboÈ dává Evropskému soudu moÏnost vyjádfiit se k aplikaci principÛ rovného zacházení a fiskální neutrality na poli daÀového práva, zejména ve vztahu k postavení maloobchodníkÛ. Anal˘za odpovûdí Evropského soudního dvora – kompetence je ãlensk˘ch státÛ, ale ... Pokud se v rámci odpovûdí Evropského soudního dvora v fiízení Wetherspoon nejprve podíváme na základní pravidla pro zpÛsob stanovení v˘‰e danû z pfiidané hodnoty, mÛÏeme na základû ·esté smûrnice konstatovat následující. V souladu s ãlánkem 2 této smûrnice spoãívá základní princip aplikace danû z pfiidané 4 5 Value Added Tax Regulations 1995 (S.I. 1995/2518). VAT Notice 700 – The VAT Guide – April 2002, § 17. 31 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 32 8/2009 JURISPRUDENCE hodnoty v uplatnûní obecné danû ze spotfieby, jejíÏ v˘‰e odpovídá cenû zboÏí nebo sluÏby, na které se vztahuje, a to bez ohledu na poãet transakcí v rámci v˘roby a distribuce tûchto poloÏek pfied okamÏikem, kdy je daÀ z pfiidané hodnoty uplatnûna. DaÀ z pfiidané hodnoty pro jednotlivou poloÏku zboÏí nebo sluÏby je, stejnû jako v daÀov˘ch zákonech ãlensk˘ch státÛ, uplatnitelná po odpoãtu v˘‰e DPH z jejích jednotliv˘ch komponentÛ, pfiiãemÏ okamÏikem jejího uplatnûní je vlastní prodej zboÏí nebo provedení sluÏby v maloobchodû. Jak jsem jiÏ v˘‰e uvedl, smûrnice nestanovuje jednotnou evropskou sazbu pro v˘‰i danû z pfiidané hodnoty, av‰ak pouze její v˘‰i minimální, která ãiní, s v˘jimkou ãasto mûnûn˘ch sníÏen˘ch sazeb, patnáct procent z ceny zboÏí nebo sluÏby.6 Z procesního hlediska pak smûrnice stanovuje plátcÛm DPH povinnost, a je tak moÏno uãinit i prostfiednictvím jiné osoby, vystavovat daÀové faktury, které musejí obsahovat pfiíslu‰né údaje a zejména v˘‰i DPH uvedenou v mûnû pfiíslu‰ného státu, a to i v pfiípadû, Ïe samotná cena je uvedena v mûnû jiné, a dále dle poÏadavkÛ jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ odevzdávat daÀová pfiiznání. Na základû uvedeného lze shrnout, Ïe podobnû jako v jin˘ch souvisejících nepfiím˘ch daÀov˘ch oblastech,7 odkazuje ·está smûrnice ve v˘razné mífie na národní právo, a úãelem harmonizace tak není práva ãlensk˘ch státÛ plnû sjednotit ani násilnû stanovovat pfiesné evropské sazby, ale naopak pfiispût ke zjednodu‰ení volného pohybu zboÏí a sluÏeb odstranûním pfiekáÏek, které by mohly vypl˘vat právû z procesních odli‰ností mezi právními fiády ãlensk˘ch státÛ. Pokud se s v˘‰e uveden˘m na pamûti vydáme po stopách samotn˘ch odpovûdí na konkrétní otázky poloÏené anglick˘m soudem ve vûci Wetherspoon, zjistíme, Ïe ESD nejprve bez okolkÛ odpovûdûl na poloÏenou kompetenãní otázku, Ïe ·está smûrnice ani Ïádné dal‰í komunitární právní dokumenty nestanovují explicitní pravidla pro zaokrouhlování v˘‰e ãástek danû z pfiidané hodnoty. Podobnou pozici musel Soud i vzhledem ke své pfiedcházející judikatufie8 zaujmout k otázce stanovení metody, jakou by toto zaokrouhlování mûlo b˘t evropsky provádûno. Z toho pak logicky plyne, Ïe pravomoc stanovit tato pravidla nadále zÛstává v rukou ãlensk˘ch státÛ, které tak jsou oprávnûny stanovovat jednak pravidla pro zaokrouhlování, jednak zpÛsob, jak˘m budou zaokrouhlovací operace v jejich jurisdikci legálnû provádûny. Jediné, co jsou ãlenské státy povinny v tomto smûru respektovat, jsou principy fiskální neutrality a proporcionality. PakliÏe si nejprve rozebereme první uveden˘ princip, tedy fiskální neutralitu, Soud ve svém 32 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY rozhodnutí odkazuje na skuteãnost, Ïe v jejím pfiípadû se své podstatû jedná o zvlá‰tní formu aplikace principu rovného zacházení. Na pfiípadû Wetherspoon je tak moÏné vidût, Ïe tento princip se v komunitárním právu uplatÀuje hned ve tfiech sestupn˘ch rovinách, neboÈ je na prvním místû stanoven jako obecn˘ princip komunitárního práva ãlánkem 12 Smlouvy, dále jednotliv˘mi ãlánky, dle nichÏ se fiídí pravidla volného pohybu, a nakonec v rámci jejich aplikace se mÛÏe tento princip dále uplatnit napfi. v podobû zde popisované fiskální neutrality. V této souvislosti je tfieba pfiipomenout, Ïe ãlánek 12 Smlouvy a ãlánky, z nichÏ vycházejí pravidla pro jednotlivé volné pohyby, jsou ve své aplikaci exkluzivní, kdyÏ platí, Ïe zvlá‰tní pravidla ãlánkÛ 39, 43, 49 a 56 Smlouvy mají pfiednost pfied ãlánkem 12. Tak tomu ov‰em není v dal‰ím uvedeném sestupném vztahu, kde specifická provedení principu rovného zacházení, jako právû fiskální neutralita, pÛsobí jako princip, kter˘ doplÀuje obecnou nediskriminaci stanovenou ve v˘‰e uvedené sérii ãlánkÛ Smlouvy. V konkrétním pfiípadû rozhodnutí Wetherspoon tak platí, Ïe osoby provádûjící totoÏné fiskální operace, zde transakce podléhající aplikaci danû z pfiidané hodnoty, musí mít praktickou jistotu, Ïe jejich transakce budou podléhat stejn˘m daÀov˘m pravidlÛm.9 Z toho dále plyne, Ïe koneãná v˘‰e danû, která bude odvedena pfiíslu‰nému finanãnímu úfiadu ãlenského státu z takové transakce, bude odpovídat ãástce, kterou plátci danû uhradil jeho finální zákazník, tedy spotfiebitel. Toto tvrzení Soudu je dal‰ím dÛkazem toho, Ïe komunitární právo nepfiedepisuje ãlensk˘m státÛm Ïádnou specifickou metodu provádûní zaokrouhlování v pfiípadû, Ïe metoda zvolená ãlensk˘m státem respektuje princip fiskální neutrality a nenaru‰uje rovnováhu mezi cenou pro spotfiebitele a ãástkou odvádûnou finanãnímu úfiadu na dani z pfiidané hodnoty poplatníkem. Z pohledu specifického uplatnûní dal‰ího klasického komunitárního principu, tedy zásady proporcionality, Soud pfiipomíná, Ïe mezi matematicky vypoãtenou v˘‰í danû z pfiidané hodnoty a ãástkou skuteãnû úãtovanou musí b˘t zachována co nejvût‰í podobnost. Na druhou stranu si je Soud, vûrn˘ svému utilitarismu, dobfie vûdom, Ïe vzhledem k nutnosti stanovit nejmen‰í platební jednotky jednotliv˘ch mûn není vÏdy moÏné dodrÏet podobnost úplnou. I z tohoto argumentu pak vypl˘vá, Ïe k v˘sled- 6 7 8 ·está smûrnice, op. cit., ãl. 12(3)(a). Smûrnice 69/335, op. cit. C-484/06 Koninklijke Ahold ECR (2008), dosud nepublikováno, § 24. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 33 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 nému cíli co nejmen‰í odchylky od matematicko-ekonomické reality mÛÏe vést více cest, a proto ani princip proporcionality nestanovuje ãlensk˘m státÛm jednu specifickou metodu v˘poãtu v˘‰e danû z pfiidané hodnoty. Odpovûdi Soudu na první dvû otázky tak lze shrnout poznámkou, Ïe ãlenské státy si samy mohou zvolit pravidla pro v˘poãet a následné zaokrouhlování v˘‰e úãtované danû z pfiidané hodnoty. Jedin˘m limitem pfii praxi vydávání daÀov˘ch úãtenek pak je nutnost zachovat základní paradigma aplikace nepfiím˘ch daní, a to Ïe jejich v˘‰e musí co nejpfiesnûji odpovídat matematickému v˘poãtu danû jako pomûru daÀové sazby a ceny konkrétní zboÏové poloÏky anebo poskytované sluÏby. Ve své tfietí otázce se národní soud Evropského soudního dvora dotázal, zda komunitární právo stanovuje, na které úrovni v rámci transakce se spotfiebitelem by mûlo k zaokrouhlování dojít. Jinak fieãeno, zda je moÏné v intencích v˘‰e uveden˘ch principÛ ponechat fie‰ení i této otázky na národních právních úpravách v jednotliv˘ch ãlensk˘ch státech. V tomto ohledu je zajímavé zde zmínit protichÛdné pozice britské vlády a Komise na jedné stranû názorového spektra a samotné spoleãnosti Wetherspoon na stranû druhé. První uvedená dvojice se totiÏ ve sv˘ch stanoviscích domnívala, Ïe pro provedení zaokrouhlování by mûlo b˘t dostaãující uvést v˘sledná ãísla za celou jednu úãtenku a v pfiípadû maloobchodního prodeje dokonce jen v rámci podávaného daÀového pfiiznání. Tûmto tvrzením namítal Wetherspoon zásady fiskální neutrality a právní jistoty, kdy je podle jeho názoru nutné uvádût zaokrouhlené ãástky tak, jak to odpovídá jeho systému pfiíruãních pokladen, nejpozdûji na úrovni ceny jedné transakce, pakliÏe ne jiÏ pro její jednotlivé poloÏky. Na tuto polemiku Soud reagoval podobnû jako v pfiípadû odpovûdí na první a druhou otázku, tedy tak, Ïe ani zde nejsou ·estou smûrnicí ãi jin˘mi komunitárními právními pfiedpisy stanovena pfiesná pravidla pro okamÏik, kdy má b˘t zaokrouhlování poplatníkem danû z pfiidané hodnoty provádûno. Soud v tomto smyslu odkázal na svou pfiedcházející judikaturu.10 Z té se podává, Ïe na v˘‰e uvedeném nic nemûní ani ustanovení ãlánku 11A ·esté smûrnice, kter˘ stanovuje, Ïe DPH je vypoãítávána z ceny prodávaného zboÏí ãi z úplaty za poskytovanou sluÏbu, ani ustanovení ãlánku 22 odst. 3 písm. b téhoÏ právního pfiedpisu, kter˘ sice stanoví, Ïe v˘‰e danû z pfiidané hodnoty musí b˘t uvádûna v národní mûnû pfiíslu‰ného ãlenského státu, ale jiÏ nefiíká, Ïe ona ãástka musí mít i skuteãn˘ mincov˘ ekvivalent. Je tak patrné, Ïe i právo stanovit, na které úrovni transakce ãi celého daÀového roku je tfie- ba provádût zaokrouhlování, spadá do kompetence ãlensk˘ch státÛ. Ty jsou pfii urãení tûchto pravidel povinny respektovat zásady fiskální neutrality a proporcionality, kdyÏ Soud zároveÀ uznává, Ïe je nutné brát ohled i na technické moÏnosti poplatníkÛ a nezatûÏovat je zbyteãn˘mi formalitami, které nemají Ïádn˘ negativní dopad na správné urãení v˘‰e odvádûné danû. Soud jde ve svém názoru na tuto otázku dokonce tak daleko, a v tom se shoduje se sv˘m generálním advokátem, Ïe pro správné urãení zaokrouhlené v˘‰e danû z pfiidané hodnoty je rozhodující aÏ podávané daÀové pfiiznání za pfiíslu‰né daÀové období. To proto, Ïe aÏ podání daÀového pfiiznání a následnû vystaven˘ daÀov˘ v˘mûr implikují povinnost v˘‰i DPH skuteãnû hradit a je tak nutné stanovit takovou ãástku, která je uhraditelná v pfiíslu‰n˘ch (nejmen‰ích) jednotkách národní mûny. V souvislosti s odpovûdí na tfietí poloÏenou otázku je moÏné si uvûdomit, a potvrdit si tak v˘‰e uvedenou základní premisu tohoto komentáfie, Ïe komunitární daÀové pfiedpisy a zejména jejich v˘klad Evropsk˘m soudním dvorem jsou praktick˘m ekonomicko-právním cviãením, kde je nutno zohledÀovat nejen základní principy, z kter˘ch právní úprava této právní oblasti nutnû vychází, ale zároveÀ její dopad a moÏnost realizace v rámci skuteãn˘ch ekonomick˘ch vztahÛ vÛbec. Právû z tûchto dÛvodu se ESD nesnaÏí slepû diktovat abstraktní, ale neefektivní pravidla v podobû pfiesnû vymezen˘ch matematick˘ch vzorcÛ, ale naopak se s trochou nadsázky pokou‰í podívat se na cel˘ problém z pohledu osoby, která je v pozici poplatníka DPH ãi dokonce jeho zamûstnance a která má kaÏd˘ den vykonat desítky této úpravû podléhajících operací, byÈ by se mûlo jednat o prozaické prodání jednoho piva jednomu zákazníkovi. Poslední, ãtvrtá otázka, kterou anglick˘ soud Evropskému soudnímu dvoru v rámci fiízení Wetherspoon poloÏil, se t˘ká aplikace v˘‰e uveden˘ch pravidel na maloobchodníky. Národní soud se totiÏ na základû rozdílu stanoveného anglick˘m právem dotázal na to, zda má maloobchodník, podléhající dani z pfiidané hodnoty, právo domáhat se v souladu s principy jednotného zacházení a fiskální neutrality stejného postavení jako tzv. podnikatelé vystavující faktury, tedy nejãastûji osoby postavené v pomyslné stupnici prÛbûhu DPH transakce o jeden stupeÀ 9 10 Koninlijke Ahold, op. cit., § 36, C-317/94 Elida Gibbs ECR (1996) I-5339, § 24. C-162/07 Ampliscientifica and Amplifin ECR (2008), dosud nepublikováno, § 25, C-132/06 Commission v Italy ECR (2008), dosud nepublikováno, § 39. 33 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 34 8/2009 JURISPRUDENCE v˘‰e. V praktickém pfiípadû by pozitivní odpovûì pro jednotlivé provozovatele sjednocené pod znaãkou Wetherspoon znamenala, Ïe mohou provádût zaokrouhlování na úrovni jednotliv˘ch sloÏek takové transakce a poté na úrovni jejího celku, tedy v rámci jedné zákazníkovi vystavované úãtenky. Jin˘mi slovy, Soud musel v tomto pfiípadû posoudit rozsah aplikovatelnosti obecného principu rovného zacházení, neboÈ se musel ve svém rozhodnutí zamyslet nad tím, zda je vÛbec moÏné povaÏovat maloobchodníky a „podnikatele vystavující daÀové faktury“ za osoby ve stejném postavení. Je jasné, Ïe pokud by obû skupiny byly povaÏovány za nestejnû postavené, nebylo by moÏné o diskriminaci hovofiit a mohla by se na jejich postavení uplatnit jiná pravidla, pokud by tak pfiíslu‰n˘ ãlensk˘ stát ve své legislativû stanovoval. Soud svÛj v˘klad opût postavil na zvlá‰tní daÀové podobû principu rovného zacházení, tedy fiskální neutralitû, a pfiipomnûl, Ïe na stejné daÀové operace se musí nutnû vztahovat stejná daÀová pravidla. Bylo tak nutné stanovit, zda obû uvedené skupiny provádûjí z daÀového pohledu srovnatelné transakce. V tomto ohledu se Soud odvolal na národní anglickou úpravu a poukázal na skuteãnost, Ïe podnikatelé vystavující faktury úãtují ceny svého zboÏí bez danû a k zaokrouhlovaní dochází pfied zaplacením koneãné spotfiební ceny zákazníkem. Zmínûné skupiny podnikatelÛ tak není moÏné povaÏovat za osoby ve stejném postavení; pokud by tomu tak bylo, do‰lo by k naru‰ení korelace mezi cenou úãtovanou maloobchodníkem koneãnému spotfiebiteli, a automatick˘m zaokrouhlováním dolÛ by se sníÏila v˘sledná odvádûná daÀ, která by tak percentuálnû neodpovídala cenû transakce.11 Jak Soud sám zdÛraznil, zaokrouhlování je nutné pouze v pfiípadû, kdy má b˘t odvádûna samotná v˘‰e danû, a nikoli pfii vlastním prodeji, kde je daÀ jen jednou ze sloÏek ceny zboÏí nebo sluÏby a je tak „uhrazena“ bez toho, aby sama musela b˘t zaokrouhlována. 34 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY Závûr Pfiípad Wetherspoon je velice zajímavou ukázkou fie‰ení praktického problému, kter˘ mÛÏe vzniknout pfii korelaci komunitárního a národního práva, v tomto pfiípadû v oblasti danû z pfiidané hodnoty. Jeho fie‰ení dále poukazuje na to, Ïe komunitární právo není jen právem spoãívajícím na vytváfiení obecnû platn˘ch právních postulátÛ, které ãasto mohou pÛsobit aÏ pateticky ãi nadlidsky, ale také právem, jehoÏ prostfiednictvím a zejména prostfiednictvím zvlá‰tních aplikací takov˘ch právních postulátÛ lze pfiispût ke zv˘‰ení efektivity v jednotliv˘ch právních vztazích, a to jak na úrovni dvou soukrom˘ch osob, tak na úrovni podnikatelské ãásti prvního zmínûného vztahu a (daÀov˘ch) úfiadÛ ãlenského státu. Aãkoli je moÏné tvrdit, Ïe oblast nepfiím˘ch daní je daleko více harmonizována a zároveÀ harmonizovatelná neÏ danû pfiímé, je patrné, Ïe komunitární právní pfiedpisy pfii svém vlastním uplatnûní vycházejí z tradic národních právních pfiedpisÛ, a rolí Evropského soudního dvora tak je pouze dbát na to, aby byly v tomto smûru zachovány základní zásady komunitárního daÀového práva, tedy rovné zacházení (zde v podobû fiskální neutrality) a proporcionalita. Je jasné, Ïe fie‰ení navrÏené ESD v tomto pfiípadû má svÛj pfiím˘ dopad i na v˘bûr daní v âeské republice, kdy sice na jednu stranu zachovává ãesk˘m daÀov˘m úfiadÛm jejich procesní kompetenci, ale tu podmiÀuje dodrÏením harmonizovan˘ch procesních postupÛ a práv daÀov˘ch poplatníkÛ. Martin Lyãka 11 C-291/03 MyTravel ECR (2005) I-8477, § 30. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 35 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli: Kritéria mala fides (neexistence dobré víry) Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr Oznaãení judikátu: C-529/07 Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli Datum rozhodnutí: 11. ãervna 2009 Rozsah právní problematiky: trojrozmûrná ochranná známka, relevantní kritéria pro úãely posouzení „neexistence dobré víry“ pfiihla‰ovatele v dobû podání pfiihlá‰ky ochranné známky Spoleãenství Související judikatura: C-456/01 P a C-457/01 P Henkel v. OHIM Relevantní ustanovení: nafiízení (ES) ã. 40/94 – ãl. 51 odst. 1 písm. b) Závûr soudu Pro úãely posouzení neexistence dobré víry pfiihla‰ovatele ve smyslu ãl. 51 odst. 1 písm. b) nafiízení Rady (ES) ã. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Spoleãenství, je vnitrostátní soud povinen vzít v úvahu v‰echny relevantní faktory, které se t˘kají projednávaného pfiípadu a které existují v dobû podání pfiihlá‰ky k zápisu oznaãení jako ochranné známky Spoleãenství, zejména: I. skuteãnost, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském státû uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné zboÏí; II. zámûr pfiihla‰ovatele této tfietí osobû bránit v dal‰ím uÏívání takovéhoto oznaãení, jakoÏ i III. míru právní ochrany, jiÏ poÏívá oznaãení tfietí osoby a pfiihlá‰ené oznaãení. Soudní dvÛr Evropsk˘ch spoleãenství vydal dne 11. ãervna 2009 dlouho oãekávan˘ rozsudek, v nûmÏ interpretoval pojem zlá víra v komunitárním známkovém právu. Vyt˘ãil tfii podmínky, které musí b˘t splnûny (conditio sine qua non), aby bylo moÏno jednání pfiihla‰ovatele ochranné známky oznaãit jako uãinûné ve zlé vífie. V dÛkazním fiízní je nutno prokázat, zda pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe nûkdo jin˘ pouÏívá takové oznaãení, zda pfiihlá‰ení bylo uãinûno k zablokování uÏívání tfietí osobou a zda zboÏí poÏívá dal‰í právní ochrany. Vynesení rozsudku ESD bylo sledováno nejen odbornou vefiejností v rámci Evropské unie, ale i mimo její hranice, nicménû komentáfi je zatím ponecháván zúãastnûn˘m stranám. Právní zástupce spoleãnosti Franz Hauswirth GmbH proklamoval vítûzství s tím, Ïe mantinel pro prokázání zlé víry je velmi nízk˘. Soudní rozhodnutí má pouze prokázat, Ïe spoleãnost Lindt mûla vûdût o existenci Hauswirthova zajíãka, kdyÏ vyplnila pfiihlá‰ku ochranné známky.1 Skutkov˘ stav V inkriminované vûci se jedná o rozhodnutí o pfiedbûÏné otázce na základû ãl. 234 Smlouvy o zaloÏení ES, kterou dne 2. 10. 2007 podal Oberster Gerichtshof (Rakousko), t˘kající se zápisu ochranné známky ve zlé vífie. V fiízení o poru‰ení zahájeném Ïalobou spoleãnosti Chocoladefabriken Lindt und Sprüngli AG, majitelky trojrozmûrné ochranné známky Spoleãenství: sedící ãokoládov˘ zajíc zlaté barvy s ãervenou stuhou a rolniãkou a nápisem „Lindt GOLDHASE“, s dobou ochrany od 8. 6. 2000, registrovanou pro tfiídu 30 (ãokoláda a ãokoládové v˘robky)2 a s barvou zlatou, ãervenou a hnûdou, v níÏ jsou nápis, kresba oãí, vousÛ a tlapek, mûlo b˘t spoleãnosti Franz Hauswirth GmbH pfiikázáno pfiestat na území Evropské unie vyrábût ãi uvádût na trh ãokoládové zajíãky, ktefií by byli zamûnitelní s uvedenou ochrannou známkou Spoleãenství. Franz Hauswirth podala protinávrh na prohlá‰ení této ochranné známky Spoleãenství za neplatnou s odvoláním na ãl. 51 odst. 1 písm. b) v nafiízení ã. 40/943 (identická právní úprava zÛstává i v ãl. 52 odst. 1 písm. b) nafiízení ã. 207/20094), podle nûhoÏ ochranná známka Spoleãenství se prohlásí za neplatnou na základû návrhu podaného u úfiadu5 nebo na základû protinávrhu v fiízení o poru‰ení, pokud pfiihla‰ovatel v dobû podání pfiihlá‰ky nebyl v dobré vífie. Je nesporné, Ïe ãokoládoví velikonoãní zajíãci jsou v Rakousku a v Nûmecku vyrábûni a uvádûni na trh nejménû od roku 1930 v rÛzn˘ch tvarech a barvách. Zatímco Lindt & Sprüngli vyrábí od zaãátku 50. let 20. stol. ãokoládového zajíãka ve tvaru velice podobném tvaru chránûnému dotãenou trojrozmûrnou ochrannou známkou a od roku 1994 je prodává i v Rakous- 1 2 3 4 Forelle, Ch.: For Chocolate Bunny, It’s Still Legal Limbo, The Wall Street Journal, June 12, 2009. Dle Niceské dohody o mezinárodním tfiídûní v˘robkÛ a sluÏeb pro úãely zápisu známek ze dne 15. ãervna 1957. Nafiízení Rady (ES) ã. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Spoleãenství. Nafiízení Rady (ES) ã. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Spoleãenství, které nabylo úãinnosti dne 13. dubna 2009. 35 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 36 8/2009 JURISPRUDENCE ku, Franz Hauswirth prodává ãokoládové zajíãky na trh od roku 1962. PoloÏené pfiedbûÏné otázky: 1. Musí b˘t ãl. 51 odst. 1 písm. b) nafiízení ã. 40/94 vykládán v tom smyslu, Ïe pfiihla‰ovatele ochranné známky Spoleãenství je nutno povaÏovat za pfiihla‰ovatele ve zlé vífie, pokud v dobû podání pfiihlá‰ky ví, Ïe konkurent (pfiinejmen‰ím) v jednom ãlenském státû pouÏívá stejné nebo zamûnitelnû podobné oznaãení pro stejné nebo podobné v˘robky nebo sluÏby, a podá pfiihlá‰ku ochranné známky, aby mohl konkurentovi bránit v dal‰ím uÏívání oznaãení? 2. Je nutno pfiihla‰ovatele povaÏovat za pfiihla‰ovatele ve zlé vífie, pokud podá pfiihlá‰ku ochranné známky, aby tak mohl zabránit konkurentovi v dal‰ím uÏívání oznaãení, aãkoliv v dobû podání pfiihlá‰ky ví nebo musí vûdût, Ïe konkurent jiÏ pouÏíváním stejného nebo zamûnitelnû podobného oznaãení pro stejné nebo podobné v˘robky nebo sluÏby nabyl cenná majetková práva („wertvollen Besitzstand“)? 3. Lze závûr o zlé vífie vyvrátit, jestliÏe pfiihla‰ovatel jiÏ pro své oznaãení získal u vefiejnosti proslulost, a tím ochranu proti nekalé hospodáfiské soutûÏi? Generální advokátka Eleonor Sharpston se ve svém stanovisku ze dne 12. 3. 2009 vûnovala pojmu zlá víra v systematice komunitárních pfiedpisÛ a pfiipomnûla v˘znam rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 31. 5. 2007 ve vûci R 255/2006, a uvedla, Ïe pro úãely posouzení neexistence dobré víry pfiihla‰ovatele mÛÏe b˘t rovnûÏ relevantní povaha ochranné známky, jejíÏ zápis je poÏadován. V pfiípadû, kdy inkriminované oznaãení, jehoÏ zápis je poÏadován, spoãívá v celkovém tvaru a vzhledu v˘robku, by totiÏ mohlo b˘t snaz‰í prokázat neexistenci dobré víry pfiihla‰ovatele, pokud je svoboda volby konkurentÛ ohlednû tvaru a vzhledu v˘robku omezená technick˘mi nebo obchodními aspekty, takÏe majitel ochranné známky mÛÏe sv˘m konkurentÛm zabránit nejen v uÏívání totoÏného nebo podobného oznaãení, ale rovnûÏ v uvádûní srovnateln˘ch v˘robkÛ na trh. V fiízení pfied ESD Lindt & Sprüngli namítala, Ïe inkriminovaná trojrozmûrná ochranná známka získala na základû soutûÏního a známkového práva je‰tû pfied samotn˘m podáním pfiihlá‰ky k jejímu zápisu proslulost, jakoÏ i rozli‰ovací zpÛsobilost u spotfiebitelÛ, a tedy i ochranu v rÛzn˘ch ãlensk˘ch státech Evropské unie, Ïe ochranná známka byla uÏívána jakoÏto oznaãení po dlouhou dobu pfied podáním pfiihlá‰ky a dosáhla této proslulosti za vynaloÏení nemal˘ch v˘dajÛ na propagaci. Cílem zápisu tohoto 36 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY oznaãení jako ochranné známky byla ochrana obchodní hodnoty ochranné známky proti padûlanému zboÏí a nekalosoutûÏní jednání nebylo prokázáno. Nicménû podle Franz Hauswirth mûla Lindt & Sprüngli v úmyslu se prostfiednictvím zápisu inkriminované trojrozmûrné ochranné známky zcela zbavit konkurentÛ, mûla se tak údajnû snaÏit zabránit v dal‰í v˘robû zboÏí, které je uvádûno na trh od 60. let, resp. v souãasném tvaru od roku 1997. Na základû „cenn˘ch majetkov˘ch práv“ (wertvollen Besitzstand) by si totiÏ spoleãnost Franz Hauswirth mûla zachovat svÛj trh a nemûlo by b˘t moÏné, aby ji ohroÏovali konkurenti ze Spoleãenství. Anal˘za rozhodnutí ESD se ve svém rozsudku nejprve zab˘val pojmem „muset vûdût“ („Wissenmüssen“, „must know“, „doit savoir“) uveden˘m v druhé pfiedbûÏné otázce. ZdÛraznil, Ïe pfiedpoklad, Ïe pfiihla‰ovatel má vûdomost o tom, Ïe stejné nebo podobné oznaãení, které je zamûnitelné s oznaãením, o jehoÏ zápis Ïádá, je pouÏíváno tfietí osobou pro stejné nebo podobné zboÏí, mÛÏe vypl˘vat zejména ze v‰eobecné známosti takového uÏívání v dotãeném hospodáfiském odvûtví, pfiiãemÏ tato známost mÛÏe b˘t vyvozena zejména z délky takového uÏívání. âím je totiÏ toto uÏívání del‰í, tím je pravdûpodobnûj‰í, Ïe pfiihla‰ovatel v dobû podání pfiihlá‰ky k zápisu vûdûl, Ïe je takové oznaãení uÏíváno tfietí osobou. ESD konstatoval, Ïe okolnost, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí osoba pfiinejmen‰ím v jednom ãlenském státû jiÏ dlouho uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro stejné nebo podobné zboÏí, které je zamûnitelné s oznaãením, o jehoÏ zápis Ïádá, nepostaãuje samo o sobû k pfiisvûdãování zlé víry pfiihla‰ovatele. Pro úãely posouzení neexistence dobré víry je tedy tfieba rovnûÏ vzít v úvahu zámûr pfiihla‰ovatele v dobû podání pfiihlá‰ky k zápisu. Zámûr pfiihla‰ovatele v rozhodné dobû je subjektivním prvkem, kter˘ musí b˘t urãen na základû objektivních okolností projednávaného pfiípadu. Zámûr bránit tfietí osobû v uvádûní zboÏí na trh tedy mÛÏe b˘t za urãit˘ch okolností charakteristick˘ pro neexistenci dobré víry pfiihla‰ovatele. O takov˘ pfiípad se jedná mj. tehdy, ukáÏe-li se pozdûji, Ïe pfiihla‰ovatel nechal registrovat ochrannou známku Spoleãenství bez úmyslu ji uÏívat, n˘brÏ v˘hradnû za úãelem bránil tfietí osobû vstoupit na trh. ESD odkázal na svÛj rozsudek ve vûci C-456/01 P a C-457/01 P Henkel v. OHIM s tím, Ïe v takovém pfiípadû totiÏ ochranná známka nesplÀuje svoji základní funkci zaruãit spotfiebi- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 37 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 teli nebo koncovému uÏivateli totoÏnost pÛvodu v˘robku nebo sluÏby oznaãen˘ch ochrannou známkou tím, Ïe jim umoÏní tento v˘robek nebo sluÏbu odli‰it bez moÏnosti zámûny od v˘robku nebo sluÏby, které mají jin˘ pÛvod. Pokud tfietí osoba jiÏ po dlouhou dobu uÏívá oznaãení pro stejné nebo podobné zboÏí, které je zamûnitelné s ochrannou známkou, jejíÏ zápis je poÏadován, a toto oznaãení poÏívá urãitou míru právní ochrany, stává se tato skuteãnost jedním z relevantních faktorÛ pro posouzení neexistence dobré víry pfiihla‰ovatele. V takovém pfiípadû by totiÏ pfiihla‰ovatel mohl nab˘t práva z ochranné známky Spoleãenství za jedin˘m úãelem – nekale soutûÏit s konkurentem, kter˘ uÏívá oznaãení, které díky sv˘m vlastním kvalitám jiÏ získalo urãitou úroveÀ právní ochrany. ESD konstatoval, Ïe v‰ak nelze vylouãit, Ïe i za takov˘chto okolností, zvlá‰tû kdyÏ nûkolik v˘robcÛ na trhu uÏívá stejná nebo podobná oznaãení pro stejné nebo podobné zboÏí, zamûnitelná s oznaãením, jehoÏ zápis je poÏadován, sleduje pfiihla‰ovatel zápisem tohoto oznaãení legitimní cíl. ESD pfiipomenul v této souvislosti stanovisko generální advokátky, Ïe dotãená oznaãení se sestávají z celého tvaru a vzhledu v˘robku, a nikoli z bûÏnûj‰ího pojetí ochranné známky jako oznaãení pfiipojeného k v˘robku, a Ïe je tedy dÛleÏité urãit míru, v níÏ stávající konkurenti mohou volit tvar a vzhled, a míru, v níÏ jsou omezeni ve své volbû technick˘mi ãi obchodními aspekty – tvar, v nûmÏ mÛÏe b˘t v˘robek formován nebo zabalen automaticky, oãekávání zákazníkÛ, pokud jde o vzhled a podobnû. Pfii vûdomí stávající situace lze mnohem snadnûji dojít k závûru, Ïe pfiihlá‰ka ochranné známky takového druhu nebyla podána v dobré vífie, jeli svoboda volby omezena, a majitel ochranné známky tak bude ve skuteãnosti schopen zabránit konkurentÛm nejen v pouÏívání podobné ochranné známky, ale také v uvádûní srovnatelného v˘robku na trh. Pro úãely posouzení neexistence dobré víry pfiihla‰ovatele lze zohlednit stupeÀ proslulosti, kterou poÏívá oznaãení v dobû podání pfiihlá‰ky za úãelem jejího zápisu jako ochranné známky Spoleãenství a právû takov˘ stupeÀ proslulosti by totiÏ mohl ospravedlnit zájem pfiihla‰ovatele zajistit ‰ir‰í právní ochranu svému oznaãení. Závûr ESD stanovila tfii kritéria, pfii jejichÏ naplnûní nelze uznat jednání pfiihla‰ovatele v dobré vífie, prokazující tedy zlou víru. Naplnûní tûchto kritérií je nutno zkoumat k dobû podání pfiihlá‰ky k zápisu oznaãení jako ochranné známky. Zá- kladní kritérium je skuteãnost, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském státû uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné zboÏí. Je tedy zapotfiebí prokázat, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, resp. Ïe v inkriminované dobû vûdûl nebo musel vûdût. V této souvislosti je nutno pfiipomenout jiÏ dfiíve publikovan˘ stejn˘ názor Jana Hurdíka, kter˘ interpretuje dobrou víru jako stav, kdy jednající neví a s ohledem na okolnosti a svou situaci není povinen vûdût o právních vadách svého jednání.6 Dal‰ím kritériem je zámûr pfiihla‰ovatele tfietí osobû bránit v dal‰ím uÏívání takovéhoto oznaãení. Jedná se o kritérium související s nekalou soutûÏí. Zde bude nutno rozli‰ovat, zda pfiihla‰ovatel ochranné známky je úspû‰n˘ v oboru svého podnikání a zda je veden obavou, Ïe noví soutûÏitelé mají v úmyslu dosáhnout zisku napodobováním vzhledu, resp. oznaãení jeho zboÏí pfii neexistenci jakékoliv pfiekáÏky pro uvádûní takovéhoto konkurenãního zbofií na trh. Za takovéto situace by zfiejmû pfiihla‰ovatele ochranné známky nebylo lze povaÏovat za pfiihla‰ovatele ve zlé vífie. Koneãnû posledním kritériem je míra právní ochrany, jiÏ poÏívá oznaãení tfietí osoby a pfiihlá‰ené oznaãení. Jedná se pfiedev‰ím o to, zda jeho namítané oznaãení poÏívá právní ochrany z titulu registru v rejstfiíku ochrann˘ch známek, aÈ jiÏ národním, mezinárodním nebo u OHIM. Je nasnadû, Ïe rozsudek ESD C-529/07 je zásadní s v˘znamem nejen pro známkové právo, a proto zaslouÏí vûnovat mu zv˘‰enou pozornost, nicménû této pozornosti se mu nedostalo pfii publikaci. Zatímco jednací jazyk nûmãina, pracovní jazyk francouz‰tina i angliãtina shodnû uÏívají v˘luãnû termín „vûdût, resp. muset vûdût“ („Wissenmüssen“, „must know“, „doit savoir“), ãeská verze je v zásadních termínech jinde,7 deformaãnû pracuje pouze s v˘razem „b˘t si vûdom, resp. musí si b˘t vûdom“ („sich bewusst sein“, „ñtre conscient de qc.“, „to be aware of sth.“), kter˘ se v ostatních tfiech jazykov˘ch verzích vÛbec neobjevuje. Vûdût není b˘t si vûdom. René Descartes totiÏ fiíká, Ïe „b˘t si vûdom“ je totéÏ, co myslet a reflektovat o své my‰lence. Je v‰ak klamné, Ïe by se to nemohlo stát, pokud trvá pfiedchozí my‰lenka. NeboÈ du‰e mÛÏe zároveÀ více vûcí myslet a ve své my‰lence setrvávat, a kdykoli se jí zlíbí, mÛÏe o své my‰lence ref- 5 6 7 Úfiad pro harmonizaci na vnitfiním trhu (ochranné známky a vzory) (OHM) v Alicante. Hurdík, Jan: Dobrá víra, Právník ã. 5/2007, str. 565 a násl. Viz Kundera, Milan: Îivot je jinde, Toronto: Sixty-Eight Publishers 1978. 37 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 38 8/2009 JURISPRUDENCE lektovat, a tak si b˘t vûdoma svého my‰lení.8 Základní kritérium rozsudku ESD C-529/07 tkví v tom, Ïe pfiihla‰ovatel ví nebo musí vûdût, Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském státû uÏívá stejné nebo podobné oznaãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné zboÏí, nikoliv, Ïe myslí a reflektuje o své my‰lence, Ïe tfietí osoba v pfiinejmen‰ím jednom ãlenském státû uÏívá stejné nebo podobné ozna- KOMENTÁ¤E JUDIKATURY ãení pro stejné nebo s pfiihlá‰en˘m oznaãením zamûnitelné zboÏí. JUDr. Hana Pipková 8 Descartes, René, Burman, Frans: Gespräch mit Burman, lateinisch-deutsch, übersetzt und herausgegeben von Hans W. Arndt, Hamburg: Felix Meiner Verlag GmbH 1982, str. 13. TNT Post UK: Kde jsou daÀové hranice univerzality po‰tovních sluÏeb? Soud: Evropsk˘ soudní dvÛr Oznaãení judikátu: C-357/07 The Queen, na Ïádost: TNT Post UK Ltd proti The Commissioners for Her Majesty’s Revenue and Customs, za pfiítomnosti: Royal Mail Group Ltd Datum rozhodnutí: 23. dubna 2009 Rozsah právní problematiky: daÀové právo, daÀ z pfiidané hodnoty, fiskální neutralita, v˘jimky z uplatnûní DPH, pojem sluÏba ve vefiejném zájmu, liberalizace po‰tovních sluÏeb. Související judikatura: C-320/91, Corbeau, ECR (1993) I-02533, C-280/00, Altmark Trans, ECR (2003), I-07747, 107/84, Commission/Allemagne, ECR (1985) 2655, C-445/05, Haderer, ECR (2007) I-4841 Závûr soudu Právo Spoleãenství v souãasné dobû neobsahuje zvlá‰tní poÏadavek, kter˘ by se t˘kal metody zaokrouhlování ãástek danû z pfiidané hodnoty. Pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství pfiíslu‰í ãlensk˘m státÛm, aby stanovily pravidla a metody zaokrouhlování ãástek danû z pfiidané hodnoty, pfiiãemÏ jsou tyto státy povinny pfii tomto stanovení dodrÏovat zásady, na kter˘ch spoãívá spoleãn˘ systém této danû, zejména zásady daÀové neutrality a proporcionality. V pfiípadû prodeje za cenu vãetnû danû z pfiidané hodnoty pfiíslu‰í pfii neexistenci zvlá‰tní právní úpravy Spoleãenství kaÏdému ãlenskému státu, aby urãil v mezích práva Spoleãenství – zejména v souladu se zásadami daÀové neutrality a proporcionality – úroveÀ, na které mÛÏe nebo musí b˘t provedeno zaokrouhlení ãástky danû z pfii38 dané hodnoty, která obsahuje zlomek nejmen‰í jednotky vnitrostátní mûny. Úvod – komunitární právní úprava sluÏeb ve vefiejném zájmu a jejich zdanûní Téma vefiejn˘ch sluÏeb a jeho pojetí v rámci komunitárního práva je bezesporu jednou z nejpalãivûj‰ích otázek tohoto právního oboru v posledních patnácti letech jeho v˘voje. Toto konstatování pfiímo souvisí se dvûma paralelnû probíhajícími dûjov˘mi liniemi unijního dramatu. První z tûchto pomysln˘ch dûjov˘ch linií se datuje od roku 1985 a je pfiímo svázána se snahou naplnit jeden ze základních cílÛ Evropského spoleãenství, kter˘m je vnitfiní trh bez jak˘chkoli hranic.1 Druhá z naznaãen˘ch dûjov˘ch linií pak vychází ze skuteãnosti, Ïe pÛvodní dÛraz, kter˘ Spoleãenství logicky kladlo na otázku volného pohybu zboÏí, byl ve své podstatû nahrazen, anebo minimálnû doplnûn, o dÛraz na liberalizaci pravidel pro intrakomunitární usazování podnikatelsk˘ch subjektÛ a poskytování sluÏeb. Nepfiekvapí tak, Ïe zatímco pÛvodní ¤ímské dohody obsahovaly pouze jednu klausuli zab˘vající se státními monopoly, a dne‰ní ãlánek 31 Smlouvy byl Evropsk˘m soudním dvorem interpretován tak, Ïe se aplikuje pouze na voln˘ pohyb zboÏí, Amsterdamská smlouva jiÏ zahrnuje ãlánek 16, kter˘ se pfiímo vztahuje na ekonomické sluÏby ve vefiejném zájmu, pfiiãemÏ Lisabonská smlouva dále 1 Version consolidé du traité instituant la Communauté européenne JO C 321E du 29.12.2006, p. 1, art. 2. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 39 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 roz‰ifiuje toto spektrum o komunitární pravidla pro poskytování sluÏeb ve vefiejném zájmu jako takov˘ch.2 Je tak jasné, Ïe i samotné základní smlouvy byly nuceny reagovat na ekonomickospoleãensk˘ v˘voj a pfiizpÛsobit mu své znûní. Av‰ak v˘‰e uvedené tvrzení o obsahu ¤ímsk˘ch dohod je v této souvislosti nutno blíÏe specifikovat, neboÈ uÏ i tento základní komunitárnû-právní dokument zahrnoval ustanovení, která jsou dnes obsahem ãlánku 86 Smlouvy. Tato ustanovení se t˘kají pravidel pro v˘kon státem udûlovan˘ch práv a dále provozování státních anebo státem kontrolovan˘ch podnikÛ. Základní my‰lenka, které se musí v˘kon v˘‰e uveden˘ch práv nutnû podfiídit proto, aby mohlo b˘t dosaÏeno naznaãeného cíle vytvofiení jednotného vnitfiního trhu, spoãívá v tom, Ïe takovéto ekonomické pÛsobení státu není, aÏ na v˘jimky, vylouãeno z aplikovatelnosti komunitárních pfiedpisÛ o hospodáfiské soutûÏi.3 âlánek 86 Smlouvy zde uvádím takto oddûlenû od obecné diskuse o pÛvodním a následnû mûnûném obsahu zakladatelsk˘ch dokumentÛ proto, Ïe jeho v˘klad byl dlouho sporn˘ a mûnil se v souvislosti s vnûj‰ími okolnostmi pÛsobení ãlensk˘ch státÛ na komunitárním trhu.4 V tomto ohledu je moÏné za nejkontroverznûj‰í moment povaÏovat vztah tohoto ustanovení a ustanovení Smlouvy, která se t˘kají poskytování vefiejn˘ch podpor.5 Je totiÏ zfiejmé, Ïe s postupn˘m prorÛstáním komunitárních práv do struktur práv jednotliv˘ch ãlensk˘ch státÛ na základû dvou v˘‰e uveden˘ch dûjov˘ch linií nemohla b˘t opomenuta otázka státních podpor tûm subjektÛm, které provozují nûkterou z obecn˘ch sluÏeb ve vefiejném zájmu. Jin˘mi slovy bylo nutné se ptát, zda i takovéto pfiíspûvky je tfieba povaÏovat za státní podpory ve smyslu ãlánku 87 Smlouvy a následujících ãi zda je tyto sluÏby moÏné povaÏovat za stojící mimo aplikaci komunitárního práva, minimálnû pravidel o hospodáfiské soutûÏi a vefiejn˘ch podporách. Odpovûì na tuto otázku na‰el Evropsk˘ soudní dvÛr ve svém rozhodnutí ve vûci Altmark Trans.6 Toto rozhodnutí stanovilo sérii ãtyfi podmínek, jejichÏ splnûní zaruãuje to, Ïe pfiíslu‰ná ekonomická sluÏba ve vefiejném zájmu nebude posuzována jako státní podpora ji provozujícímu subjektu.7 Judikatura Altmark byla v poslední dobû dále rozvinuta, a to ve smûru udûlení vût‰í diskrece ãlensk˘m státÛm, v rozhodnutí Soudu prvního stupnû ve vûci BUPA,8 a taktéÏ v rámci série pfiedpisÛ vydan˘ch Komisí pro zaji‰tûní fiádné aplikace uvedeného ãlánku 86 v tûchto situacích.9 V˘‰e uvedené potvrzuje úvodní tvrzení tohoto komentáfie, Ïe pojem sluÏeb ve vefiejném zájmu je jedním z leitmotivÛ moderního komunitárního práva, kter˘ potenciálnû zasahuje aÏ do samého morku suverenity ãlensk˘ch státÛ na národním „sociálním“ poli. Jednou ze zásadních otázek, které je tfieba si v této souvislosti poloÏit, je ta, zda je tento pojem nutné vykládat stejn˘m zpÛsobem pro úãely v‰ech komunitárnûprávních odvûtví, ve kter˘ch hraje anebo mÛÏe hrát nûjakou roli. Následující komentáfi se tak bude na podkladû recentního rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vûci TNT Post UK zab˘vat v˘kladem pojmu sluÏeb ve vefiejném zájmu na poli daÀového práva, a to v souvislosti s jeho aplikací v rámci harmonizovan˘ch pfiedpisÛ o dani z pfiidané hodnoty. Podobnû jako ve v˘‰e uvedeném pfiípadû tenze mezi suverénním právem ãlensk˘ch státÛ zaji‰Èovat sv˘m obãanÛm síÈ vefiejn˘ch sluÏeb a moÏnou aplikací pravidel o vefiejn˘ch podporách je moÏné konstatovat i v pfiípadû pravidel dopadajících na DPH, Ïe pojem sluÏba ve vefiejném zájmu postrádal jednotn˘ v˘klad, a to pfiesto, Ïe tento pojem je v souladu se smûrnicemi o DPH jedním z klíãÛ pro rozli‰ení mezi sluÏbami, které této dani podléhají a tûmi, které jsou z jejího pÛsobení vyÀaty. V tomto ohledu je tfieba pfiipomenout, Ïe Evropskému spoleãenství je v podobû ãlánku 93 Smlouvy pfiiznána kompetence k (postupnému) sjednocování nepfiím˘ch daní. Tato kompetence je omezena nutnou souvislostí takov˘ch právních pfiedpisÛ s rozvojem komunitárního vnitfiního trhu. První smûrnice v oblasti DPH byla vydána jiÏ v roce 196710 s tím, Ïe tento dokument byl od té doby jiÏ mnohokrát upraven a novelizován, nejzásadnûj‰ím zpÛsobem v roce 1977 v podobû tzv. ·esté smûrnice o DPH11 a na- 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Traité de Lisbonne modifiant le traité sur l’Union européenne et le traité instituant la Communauté européenne, signé à Lisbonne le 13 décembre 2007, JO C 306 du 17. 12. 2007, p. 1, Protocole 9. C-320/91, Corbeau, ECR (1993) I-02533, § 9. Viz rozhodnutí ve vûcech Corbeau, op. cit., 155/73, Sacchi, ECR (1974) 00409 nebo C-260/89, ERT, ECR (1991) I-02925. C-280/00, Altmark Trans, ECR (2003), I-07747. Altmark Trans, op. cit. Altmark Trans, op. cit., §§ 89 et seq.. T-289/03, BUPA, ECR (2008) II-00081. Décision de la Commission du 28 novembre 2005 concernant l’application des dispositions de l’article 86, paragraphe 2, du traité CE aux aides d’État sous forme de compensations de service public octroyées à certaines entreprises chargées de la gestion de services d’intérñt économique général [notifiée sous le numéro C(2005) 2673], JO L 312 du 29.11.2005, p. 67-73, Directive 2006/111/CE de la Commission du 16 novembre 2006 relative à la transparence des relations financiãres entre les États membres et les entreprises publiques ainsi qu’à la transparence financiãre dans certaines entreprises (version codifiée) (Texte présentant de l’intérñt pour l’EEE), JO L 318 du 17. 11. 2006, p. 17-25. First Council Directive ( 66/227/EEC ) of 11 April 1967 on the harmonization of legislation of Member States concerning turnover taxes ( Official Journal, English Special Edition 1967, p. 14). Sixth Council Directive 77/388/EEC of 17 May 1977 on the harmonization of the laws of the Member States relating to turnover taxes – Common system of value added tax: uniform basis of assessment (Official Journal L 145, 13/06/1977 p. 0001 – 0040). 39 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 40 8/2009 JURISPRUDENCE posled pfied tfiemi lety v podobû tzv. Rekodifikaãní smûrnice.12 Tento legislativní v˘voj, ani pfiedcházející judikatura, nic nezmûnil na skuteãnosti, Ïe rozsah pojmu nebyl stanoven dostateãnû pfiesnû a jednotnû. Tento nutn˘ krok k moÏnosti správného posouzení zde zkoumaného jevu tak byl uãinûn teprve v rámci rozhodnutí Evropského soudního dvora ve vûci TNT Post UK. Skutkov˘ stav – Royal Mail a ti druzí Seznámíme-li se blíÏe se skutkov˘m stavem tohoto pfiípadu, lze konstatovat, Ïe ve Velké Británii je poskytování pfieváÏné vût‰iny vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb svûfieno spoleãnosti Royal Mail. Tato spoleãnost poskytuje své sluÏby pfiibliÏnû 27 milionÛm zákazníkÛ a sama zamûstnává kolem 185 000 zamûstnancÛ. Pro následn˘ v˘voj rozhodnutí Soudu je tfieba dále uvést, Ïe spoleãnost Royal Mail je spravována na základû vládního dekretu a Ïe 90 procent jejích ãinností podléhá kontrole vefiejného sektoru. V‰echna tato fakta ãiní Royal Mail jedineãn˘m subjektem na britském po‰tovním trhu, jehoÏ status je odli‰n˘ od v‰ech ostatních poskytovatelÛ po‰tovních sluÏeb. Dá se tak shrnout, Ïe spoleãnost Royal Mail je provozovatelem po‰tovních sluÏeb ve vefiejném zájmu na britsk˘ch ostrovech. Titulní postava tohoto komentáfie, spoleãnost TNT Post UK, je spoleãností podle anglického práva, která taktéÏ poskytuje po‰tovní sluÏby. TNT Post UK je jednou ze souãástí celosvûtovû pÛsobící sítû spoleãnosti TNT a v Británii zamûstnává kolem 128 tisíc zamûstnancÛ. Její pole pÛsobení ov‰em není tak ‰iroké, jako je to, na kterém vykonává svou ãinnost spoleãnost Royal Mail. Ve své podstatû poskytuje TNT Post UK sluÏby na „v˘‰e postaveném“ trhu, kdyÏ na základû dohody s Royal Mail provádí sbûr, tfiídûní a dopravu po‰tovních zásilek do jednotliv˘ch poboãek Royal Mail. Tato dohoda vychází ze zákonem stanovené povinnosti Royal Mail umoÏnit ostatním po‰tovním spoleãnostem pfiístup k její infrastruktufie. Dále je nutno zdÛraznit skuteãnost, Ïe TNT Post UK neposkytuje Ïádné ze sv˘ch sluÏeb na spotfiebitelském trhu. Z daÀového hlediska jsou dle úãinné anglické legislativy sluÏby TNT Post UK podfiízeny daÀové sazbû DPH ve v˘‰i 17,5 %, zatímco sluÏby poskytované národním operátorem Royal Mail jsou od této danû osvobozeny. TNT Post UK, která poskytuje vût‰inu sv˘ch sluÏeb v bankovním sektoru, a aspiruje tak na sníÏení daÀového bfiemene v sektoru, kterému není umoÏnûna plná návratnost danû z pfiidané hodnoty, poukázala pfied národním soudem na tento pro ni 40 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY nepochopiteln˘ rozdíl, neboÈ se domnívala, Ïe také poskytuje po‰tovní sluÏby ve vefiejném zájmu tak, jak jsou uvedeny jako exoneraãní dÛvod ve smûrnicích o DPH. Národní soud reagoval tak, Ïe poloÏil Evropskému soudnímu dvoru následující pfiedbûÏné otázky. Ve své první otázce se anglick˘ národní soud dotazuje na správn˘ v˘klad v˘‰e uvedené v˘jimky z aplikace DPH, tj. zdanûní vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb, tak, jak je tato v˘jimka obsaÏena v ãlánku 13 A, odstavci prvním, písmeni a) ·esté smûrnice o DPH, a dnes novû v ãlánku 132 Rekodifikaãní smûrnice. V této souvislosti by národní soud také rád obdrÏel odpovûì na otázku, jaká je souvislost smûrnic o DPH a smûrnice 97/67, která liberalizuje komunitární po‰tovní sektor,13 a dále na otázku, zda se v˘‰e uvedená v˘jimka vztahuje pouze na vefiejného po‰tovního operátora jako Royal Mail anebo i na soukromé osoby jako TNT Post UK. Druhá otázka národního soudu mífií na skuteãnost, zda má b˘t písmeno a) prvního odstavce ãlánku 13 A ·esté smûrnice o DPH vykládáno jako právo nebo povinnost ãlenského státu pfiíslu‰né vynûtí udûlit. Ve své tfietí otázce se pak tento soud táÏe na rozsah pojmu vefiejné po‰tovní sluÏby. V souvislosti s poloÏen˘mi pfiedbûÏn˘mi otázkami je nejprve nutné se blíÏe podívat na právní úpravu v˘‰e uvedeného vynûtí z aplikovatelnosti danû z pfiidané hodnoty na vefiejné po‰tovní sluÏby. Pfiíslu‰n˘ ãlánek ·esté smûrnice o DPH v tomto ohledu stanoví, Ïe ãlenské státy nebudou uplatÀovat DPH na sluÏby a dodej zboÏí související s poskytováním vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb, s v˘jimkou pfiepravy osob a telekomunikací, a to za jimi stanoven˘ch podmínek a s ohledem na jejich právo pfiedcházet a trestat pfiípadné daÀové úniky a daÀové podvody. Tento ãlánek ·esté smûrnice byl doslova pfievzat do Rekodifikaãní smûrnice, jmenovitû do jejího ãlánku 132. Kromû tohoto obecného ustanovení, které se t˘ká daÀov˘ch aspektÛ po‰tovních sluÏeb, je tfieba pfiipomenout existenci smûrnice 97/67, která stanovuje podmínky pro liberalizaci poskytování po‰tovních sluÏeb v komunitárním prostoru. Tato smûrnice sice umoÏÀuje poskytovateli vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb vyjednávat s jednotliv˘mi zákazníky zvlá‰tní podmínky jejich poskytování.14 Av‰ak jak uvidíme dále, takovou 12 13 14 Directive 2006/112/CE du Conseil du 28 novembre 2006 relative au systãme commun de taxe sur la valeur ajoutée, JO L 347 du 11. 12. 2006, p. 1-118. Directive 97/67/CE du Parlement Européen et du Conseil du 15 décembre 1997 concernant des rãgles communes pour le développement du marché intérieur des services postaux de la Communauté et l’amélioration de la qualité du service, JO L 15 du 21.1.1998, p. 14-25. Smûrnice 97/67, op. cit., uvozovací ustanovení ã. 15. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 41 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 sluÏbu je pak jiÏ jen stûÏí moÏno povaÏovat za obecnou a daÀová v˘jimka se na ni nevztahuje. Smûrnice pak ve svém tfietím ãlánku vymezuje kritéria vefiejné po‰tovní sluÏby. Za takovou sluÏbu lze povaÏovat jen tu, která je poskytována permanentnû na jakémkoli místû daného teritoria v‰em potenciálním spotfiebitelÛm za cenu, která jim je obecnû dostupná, tedy bez ohledu na zisk. Smûrnice dále obecnû vymezuje praktické pfiíklady tûchto sluÏeb, jako zejména sbûr a distribuce dopisÛ do dvou kil hmotnosti ãi balíkÛ do deseti kil a dále doporuãen˘ch zásilek a zásilek vy‰‰í hodnoty.15 Ve velmi dÛleÏitém ãlánku 7 pak smûrnice 97/67 stanoví, Ïe vefiejné po‰tovní sluÏby mohou b˘t za urãit˘ch podmínek svûfieny jedinému národnímu operátorovi. Toto podmínûní spoãívá v tom, Ïe od prvního ledna 2006 je moÏné svûfiit monopolní po‰tovní sluÏby pro zásilky do padesáti gramÛ hmotnosti s tím, Ïe v˘‰e tarifu za jejich pfiepravu nesmí pfiekroãit dva a pÛl násobek ceny za nejrychleji doruãované obyãejné zásilky.16 Z v˘‰e probírané legislativy je patrná jednak skuteãnost, Ïe k liberalizaci po‰tovních sluÏeb v Evropském spoleãenství dochází jen velmi postupnû, jednak to, Ïe smûrnice 97/67 vymezuje podmínky, za kter˘ch je po‰tovního operátora moÏno povaÏovat za poskytovatele vefiejné sluÏby. V souvislosti s prvním konstatováním jistû není nutné pfiipomínat, Ïe po‰tovní sluÏby lze povaÏovat za jeden z tzv. pfiirozen˘ch monopolÛ, alespoÀ v rozsahu dopravy obyãejn˘ch zásilek a balíkÛ. Na druhou stranu nelze zapomínat, Ïe i takovéto sluÏby je nutno povaÏovat za sluÏby ve smyslu komunitárního práva a Ïe se na nû na základû judikatury vycházející z rozhodnutí jako napfi. Corbeau,17 Deutsche Post18 ãi Bronner19 vztahují (do urãité míry) i pravidla komunitárního práva hospodáfiské soutûÏe. Z hlediska dále probíraného tématu je ov‰em zajímavûj‰í druh˘ uveden˘ aspekt. Evropsk˘ soudní dvÛr se totiÏ ve své odpovûdi na poloÏené pfiedbûÏné otázky ve vûci TNT Post UK musel vyrovnat i s tím, zda je moÏné ãi dokonce nutné aplikovat definici stanovenou jednou smûrnicí na v˘klad smûrnice jiné. Na jednu stranu je samozfiejmé, Ïe imperativ jednotného v˘kladu velí, Ïe by tomu tak b˘t mûlo, na druhou stranu je v‰ak nutno mít na pamûti, Ïe nûkteré definice mohou b˘t velmi úzce svázány s kontextem právního pfiedpisu, jehoÏ jsou souãástí, a nemusí b˘t vÏdy lehké implantovat je bez dal‰ího jinému právnímu pfiedpisu. Stanovisko Evropského soudního dvora – TNT Post UK v˘jimka nepfiíslu‰í Ve své odpovûdi na poloÏené pfiedbûÏné otázky Evropsk˘ soudní dvÛr nejprve pfiistupuje k v˘kladu vlastního ustanovení ãlánku 13 A prvního odstavce písmene a) ·esté smûrnice o DPH, kter˘ stanovuje, jak jiÏ víme, vynûtí z aplikace této danû pro vefiejné po‰tovní sluÏby a sluÏby s nimi související. Dle názoru Soudu se tato v˘jimka vztahuje na organismy vykonávající „vefiejné po‰tovní sluÏby“.20 Proto je tak nezbytné pfiistoupit k v˘kladu naposled uvedeného pojmu jako takového a na základû tohoto v˘kladu urãit ty operátory, ktefií mohou pfiedmûtnou v˘jimku nárokovat. Toto konstatování Soudu vychází z jeho pfiedcházející judikatury21 a dle rozhodnutí ve zde komentovaném pfiípadû nemá na jeho platnost vÛbec Ïádn˘ vliv následnû provádûná liberalizace poskytování po‰tovních sluÏeb. Tím spí‰, Ïe ustanovení ãlánku 13 A, které se t˘ká vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb, bylo doslova pfievzato ãlánkem 132 Rekodifikaãní smûrnice z roku 2006. Soud tak odmítá argument TNT Post UK a nûkolika intervenujících vlád ãlensk˘ch státÛ v tom smyslu, Ïe za vyÀaté z aplikace DPH by mûly b˘t povaÏovány v‰echny po‰tovní sluÏby vymezené smûrnicí 97/67, bez ohledu na vlastnosti osoby, popfi. osob, které je provozují. Jin˘mi slovy skuteãnost, Ïe ãlánek 13 A stanovuje v˘jimky z obecného pravidla pro aplikaci danû z pfiidané hodnoty, tedy z maximy, Ïe tato daÀ se uplatÀuje na ve‰keré poskytované dodávky sluÏeb plátci DPH, znamená, Ïe tento ãlánek musí b˘t vykládán pfiísnû, av‰ak ne tak, aby byl úplnû zbaven svého inherentního obsahu.22 Obecnû lze totiÏ fiíci, Ïe ãlánek 13 A stanovuje v˘jimky z aplikace danû z pfiidané hodnoty na dodávky sluÏeb (popfi. zboÏí) ve vefiejném zájmu. Za takov˘ vefiejn˘ zájem je v souvislosti s po‰tovními sluÏbami moÏno povaÏovat dodávky zásilek ve‰kerému obyvatelstvu daného území za finanãních podmínek, které jsou kaÏdému dostupné. SluÏba vefiejnosti tak spoãívá právû v tom, Ïe pfiíslu‰n˘ operátor nemusí a zároveÀ nesmí nutnû hledût na zisk, kter˘ mu takováto aktivita pfiiná‰í. Pokud by tak totiÏ ãinil, nedalo by se vylouãit, Ïe by podobné ekonomicky ne vÏdy v˘hodné sluÏby pfiestal posky15 16 17 18 19 20 21 22 Smûrnice 97/67, op. cit., ãl. 3 Smûrnice 97/67, op. cit., ãl. 3 Corbeau, op. cit. C-367/04 P, Deutsche Post, ECR (2006) I-00026. C-7/97, Bronner, ECR (1998) I-07791. 107/84, Commission/Allemagne, ECR (1985) 2655, § 11. 107/84, Commission/Allemagne, ECR (1985) 2655, § 11. C-445/05, Haderer, ECR (2007) I-4841, § 18. 41 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 42 8/2009 JURISPRUDENCE tovat, pfiiãemÏ by nebylo jisté, zda by tyto nutné sluÏby byl namísto nûj ochoten poskytovat nûkdo jin˘. Proto je nutné stanovit operátorÛm poskytujícím sluÏby ve vefiejném zájmu zvlá‰tní podmínky pro jejich provozování, které zajistí, Ïe tato ãinnost, která se mÛÏe a vût‰inou se i projevuje negativní obchodní bilancí, bude kompenzována jin˘mi v˘hodami, vãetnû daÀov˘ch. Av‰ak z pohledu pfiedcházející judikatury Soudu, zejména jiÏ zmínûn˘ch rozhodnutí Altmark Trans23 a Corbeau,24 je tfieba z pohledu státu bedlivû sledovat, zda tyto kompenzaãní v˘hody nejsou disproporãní a nevytlaãují ostatní (ekonomicky konkurenceschopné) operátory z pfiíslu‰ného trhu. Nedá se tak nezmínit i dal‰í faktor, kter˘ z uvedené judikatury vypl˘vá, a to je nutnost správnû stanovit hranici mezi sluÏbami, které je je‰tû moÏno povaÏovat za sluÏby ve vefiejném zájmu a sluÏbami, které lze povaÏovat za nadstandardní, a dále se zamyslet nad otázkou vzájemného vztahu tûchto dvou skupin sluÏeb, zejména v pfiípadû, kdy „vefiejn˘“ operátor pÛsobí v rámci obou skupin. Z rozhodnutí Soudu ve vûci TNT Post UK vychází, Ïe pro urãení toho, co je tfieba povaÏovat za vefiejné po‰tovní sluÏby, musí nutnû dojít k prÛniku mezi ustanoveními ·esté smûrnice o DPH (popfi. Rekodifikaãní smûrnice) a v˘‰e komentované smûrnice 97/67, která se t˘ká poskytování po‰tovních sluÏeb, neboÈ dle konstatování Soudu mají obû tyto smûrnice spoleãn˘ cíl, a tím je mimo jiné zajistit poskytování po‰tovních sluÏeb v rámci území Spoleãenství. Tyto sluÏby v pfiípadû, Ïe splÀují podmínku univerzality spoãívající v tom, Ïe jsou poskytovány na celém tomto území v‰em uÏivatelÛm za dostupné tarifní ceny, musejí b˘t vyÀaty z uplatnûní daní (a jin˘ch pfiekáÏek), které by mohly jejich univerzální charakter naru‰it. Aãkoli je z hlediska legislativní techniky pfiijetí obou smûrnic patrné, Ïe vycházejí z odli‰ného právního základu, je z pozice ESD moÏné vyuÏít smûrnici 97/67 jako interpretaãní nástroj pro správní v˘klad pfiíslu‰ného ustanovení smûrnice o DPH. Z toho vypl˘vá, Ïe za provozovatele univerzální po‰tovní sluÏby ve vefiejném zájmu je nutno povaÏovat kaÏdou osobu, aÈ uÏ vefiejnonebo soukromoprávní, která tyto sluÏby poskytuje na zde vyloÏené univerzální bázi bez ohledu na zisk z této ãinnosti. Tato odpovûì Soudu není rozporná se zásadou fiskální neutrality aplikace danû z pfiidané hodnoty. Pfii jejím uplatnûní totiÏ není moÏné odhlédnout od celkového ekonomického kontextu poskytování dan˘ch sluÏeb25 a nelze tak tvrdit pouze na základû jiného (zákonného) postavení ãlensk˘m státem povûfieného provozovatele po‰tovních 42 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY sluÏeb a ostatních (nepovûfien˘ch) operátorÛ, Ïe dochází k poru‰ení této zásady. Toto tvrzení vychází z v˘‰e uvedené diskuse zdÛrazÀující skuteãnost, Ïe provozovatelé univerzálních sluÏeb jsou témûfi vÏdy vystaveni jin˘m rizikÛm a jsou jim uloÏeny jiné povinnosti neÏ ostatním operátorÛm, ktefií tak mají daleko vût‰í volnost naplánovat si svou ãinnost tak, aby byla zisková. V námi diskutovaném pfiípadû je tak moÏné shrnout, Ïe postavení spoleãnosti Royal Mail je znaãnû odli‰né od postavení spoleãnosti TNT Post UK, a Ïe za poskytovatele univerzální sluÏby, kterému pfiíslu‰í daÀová v˘jimka, je tak moÏné povaÏovat pouze první uveden˘ subjekt. Evropsk˘ soudní dvÛr tak dal za pravdu tomu v˘kladu, kter˘ jednak prolíná obû aplikovatelné smûrnice a kter˘ zároveÀ omezuje poãet plátcÛ DPH, ktefií jsou oprávnûni domáhat se daÀov˘ch úlev jako poskytovatelé univerzálních sluÏeb, na nutné minimum. Tento v˘klad je jak souladn˘ se zásadou fiskální neutrality jako provedení zásady rovného zacházení na poli komunitární aplikace danû z pfiidané hodnoty, tak s cílem smûrnice 97/67, kter˘m je postupná liberalizace valné vût‰iny po‰tovních sluÏeb. V souvislosti s prvním závûrem je tfieba si uvûdomit, Ïe nelze aplikovat stejná (fiskální) pravidla na rÛznû postavené subjekty, s druh˘m pak, Ïe státní po‰tovní monopoly ãi jiné licencované subjekty by nemûly svou existencí bránit dal‰ímu rozvoji volného pohybu sluÏeb v ES, vãetnû sluÏeb, které bylo pÛvodnû moÏno povaÏovat za sluÏby ve vefiejném zájmu par excellence. Ve své druhé a tfietí otázce se národní soud Evropského soudního dvora dotazuje na to, jak má b˘t vykládán rozsah daÀové exonerace stanovené v souvislosti s poskytováním vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb. Dle názoru Royal Mail, ale i nûkter˘ch intervenujících vlád ãlensk˘ch státÛ, je tfieba písmeno a) prvního odstavce ãlánku 13 A ·esté smûrnice o DPH vykládat tak, Ïe se vztahuje na v‰echny po‰tovní sluÏby, které provozovatel v postavení Royal Mail, tj. jako zákonem povûfien˘ provozovatel univerzálních po‰tovních sluÏeb, poskytuje sv˘m klientÛm. Soud v reakci na toto tvrzení nejprve pfiipomíná v˘‰e diskutované znûní tohoto ustanovení ·esté smûrnice a zdÛrazÀuje, Ïe ono samo staví mimo daÀové vynûtí sluÏby související s poskytováním po‰tovních sluÏeb spoãívající v pfiepravû osob a telekomunikaci. To ov‰em dle názoru Soudu neznamená, Ïe by v‰echny ostatní sluÏ- 23 24 25 Altmark Trans, op. cit. Corbeau, op. cit. C-363/05, P. Morgan Fleming Claverhouse Investment Trust et The Association of Investment Trust Companies, ECR (2007) I-5517, § 46. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 43 JURISPRUDENCE 8/2009 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 by související s poskytováním univerzálních po‰tovních sluÏeb mûly b˘t automaticky vyÀaty z podfiízenosti dani z pfiidané hodnoty bez ohledu na jejich povahu jen z toho titulu, Ïe jsou poskytovány operátorem univerzální po‰tovní sluÏby.26 V tomto okamÏiku svého rozhodnutí stojí ESD opût pfied nutnou volbou mezi dvûma zásadami komunitárního práva. První z nich je Soudem tolikrát potvrzená, v podstatû jiÏ psaná zásada jednotného v˘kladu komunitárního práva, která velí, Ïe pojmy a jednotlivé faktické a právní jevy, které se v rámci tohoto právního oboru vyskytují, je nutno vykládat jednotnû bez ohledu na to, které specifické právní oblasti se dot˘kají. Proti této první zásadû stojí zásada druhá, která je pfiedstavována nepsan˘m pravidlem, Ïe komunitární daÀové právo mÛÏe b˘t povaÏováno za velice specifickou oblast s vlastními pravidly, která se mohou v˘raznû li‰it od úpravy jin˘ch, aã souvisejících, právních oblastí. Jin˘mi slovy spor, kter˘ musel ESD vyfie‰it, jak jiÏ bylo naznaãeno v˘‰e, je moÏné vnímat v rovinû vztahu mezi obecn˘mi zásadami komunitárního práva a (nepsan˘mi inherentními) zásadami, kter˘mi se fiídí jeho zvlá‰tní odvûtví. Mohlo by se zdát, Ïe logick˘ v˘sledek tohoto „mûfiení sil“ by mûl hovofiit pro zásady pÛsobící v rámci specifické oblasti právní úpravy. Av‰ak v rámci komunitárního práva není moÏné pfiistoupit k podobnému v˘kladu takto automaticky bez ohledu na kontext právní úpravy. Imperativ jednotného v˘kladu mÛÏe b˘t totiÏ povaÏován za natolik klíãov˘, Ïe mu v konkrétních pfiípadech musí ustoupit i nepsaná pravidla zvlá‰tních právních odvûtví. V na‰em pfiípadû tak bylo nutno zváÏit, zda by odli‰ná daÀová pravidla nebyla rozporná s dfiívûj‰í judikaturou Soudu t˘kající se poskytování univerzálních sluÏeb. Je totiÏ logické, Ïe pokud by na jednu stranu Soud pfiiznával, za jím stanoven˘ch pfiísn˘ch podmínek, urãitá zv˘hodnûní poskytovatelÛm tûchto sluÏeb, a na druhou stranu by uznal za souladnou takovou daÀovou právní úpravu, která by jim ony v˘hody kompenzující bfiemeno vefiejné sluÏby vzala, ztratila by první uvedená pravidla svÛj smysl. Av‰ak tento axiom platí i opaãn˘m smûrem, neboÈ ESD by nemohl povolit pfiíli‰ ‰irok˘ v˘klad daÀov˘ch úlev v souvislosti s poskytováním vefiejn˘ch (po‰tovních) sluÏeb. To by totiÏ mohlo znamenat, Ïe v˘hody poskytované jejich provozovatelÛm, jejichÏ v˘‰e by se mûla omezit na pouhou kompenzaci nákladÛ vznikl˘ch v souvislosti s (ãasto nerentabilními) povinnostmi poskytovat sluÏby v‰em, by se staly buì nepfiímou státní podporou, nebo by mohly vést i k poru‰ení komunitárních pravidel o hospo- dáfiské soutûÏi, zejména s odkazem na rozhodnutí ESD ve vûci Ladbrokes.27 Pokud se po této spí‰e teoretické odboãce vrátíme k v˘voji vlastního v˘kladu ESD v rozhodnutí TNT Post UK, mÛÏeme konstatovat, Ïe Soud se rozhodl striktnû dodrÏet transverzální zásadu jednotného v˘kladu, kdyÏ nejprve pfiipomnûl, Ïe jakákoli v˘jimka z aplikace danû z pfiidané hodnoty musí b˘t vykládána pfiísnû, av‰ak zároveÀ tak, aby nebyl naru‰en její smysl a aplikovatelnost. Dle rozhodnutí Soudu je nutné za sluÏby vyÀaté z aplikace DPH na základû zde diskutovaného ustanovení ãlánku 13 A ·esté smûrnice povaÏovat ty sluÏby související s univerzálními po‰tovními sluÏbami, které jejich provozovatel poskytuje právû (a pouze) jako obecné po‰tovní sluÏby tak, jak byl tento pojem vyloÏen v odpovûdi na první pfiedbûÏnou otázku. Tento v˘klad je dle Soudu souladn˘ se zásadou fiskální neutrality, neboÈ dostateãnû zohledÀuje rozdílné postavení národních operátorÛ, jako je Royal Mail, jimÏ jsou uloÏeny povinnosti ve vefiejném zájmu bez ohledu na jejich ekonomickou rentabilitu, a ostatních provozovatelÛ po‰tovních sluÏeb, jako je TNT Post UK, ktefií se mohou rozhodovat, zda budou pfiípadnû ekonomicky nev˘hodné sluÏby poskytovat. V analogii s rozhodnutím v pfiípadû Corbeau, jeÏ se zab˘vá aplikovatelností pravidel hospodáfiské soutûÏe na poskytování vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb, je tfieba pro dosaÏení imperativu vefiejného zájmu, kter˘ tvofií my‰lenkov˘ základ v˘jimek stanoven˘ch ãlánkem 13 A) ·esté smûrnice, nutné rozli‰ovat mezi sluÏbami, které jsou neoddûlitelnû spjaty s poskytováním vefiejn˘ch po‰tovních sluÏeb a které tak jsou vyÀaty z aplikace DPH, a specifick˘mi sluÏbami, které lze povaÏovat za oddûlitelné. Druhou skupinu sluÏeb tvofií ty, jejichÏ podmínky poskytování jsou uzpÛsobeny pro jejich jednotlivé pfiíjemce, a které tak ztratily punc univerzální sluÏby ve vefiejném zájmu. Tento v˘klad odpovídá i ustanovení v˘‰e diskutované smûrnice 97/67, která nepovaÏuje za univerzální po‰tovní sluÏby ty, jejichÏ obsah je individuálnû domlouván s jednotliv˘mi spotfiebiteli. Závûr Odpovûdi na pfiedbûÏné otázky poloÏené Evropskému soudnímu dvoru ve vûci TNT Post UK lze povaÏovat za první ucelen˘ v˘klad pojmu sluÏeb ve vefiejném zájmu v oblasti harmonizace práva nepfiím˘ch daní, zde danû z pfiidané 26 27 Corbeau, op. cit., § 19. Spojené pfiípady C-359/95 P et C-379/95 P, Ladbroke Racing, ECR (1997) I-06265. 43 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 44 8/2009 JURISPRUDENCE hodnoty. Úsilí Soudu najít hranici mezi zdaÀováním sluÏeb ve vefiejném zájmu a zdanûním individuálních sluÏeb je tfieba pfiivítat jako krok správn˘m smûrem, kter˘ pomÛÏe národním finanãním a jin˘m daÀov˘m úfiadÛm pfii stanovování daÀov˘ch základÛ pro aplikaci DPH. DÛleÏitost rozhodnutí ve zde diskutovaném pfiípadû navíc spoãívá v tom, Ïe jeho prostfiednictvím dochází k prolnutí mezi liberalizaãními pfiedpisy na poli poskytování po‰tovních sluÏeb a pravidly pro jejich zdanûní. Mimo to Soud dává rozhodnutím TNT Post UK jednoznaãnû najevo, Ïe je nutno mít pfii uplatnûní harmonizovan˘ch pravidel pro nepfiímé danû na pamûti skuteãnost, Ïe poru‰ení zásady fiskální neutrality by mohlo vést k oznaãení nepfiimûfien˘ch daÀov˘ch úlev za vefiejnou podporu, kte- 44 KOMENTÁ¤E JUDIKATURY rá by tak byla nesouladná s komunitárním právem. TNT Post UK tak mÛÏe b˘t povaÏován za dal‰í krok k upfiesnûní v poslední dobû tolik akcentovaného pojmu ekonomick˘ch sluÏeb ve vefiejném zájmu. Na druhou stranu je ov‰em tfieba zmínit, Ïe hranice mezi sluÏbami, které mohou b˘t povaÏovány za univerzální, a sluÏbami individuálními je stále pomûrnû neostrá a dává moÏnost k jejich vzájemnému prorÛstání a má vliv na sloÏitost posouzení v˘jimek z aplikovatelnosti komunitárního práva, a to jak soutûÏního, tak daÀového. Kontury této hranice by tak mûly b˘t upfiesnûny v dal‰ích rozhodnutích Evropského soudního dvora. Martin Lyãka 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 4.12.2009 10:54 Stránka 45 MONITORING MONITORING OBDOBÍ: SRPEN JUDIKATURY Z âESKÉ REPUBLIKY 2009 – ¤ÍJEN 2009 Nejvy‰‰í soud Stanovisko obãanskoprávního a obchodního kolegia Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. Cpjn 6/2009 Datum rozhodnutí: 14. fiíjna 2009 Závûr: Skuteãnost, Ïe v˘kon vlastnického práva realizovan˘ Ïalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti slouÏící k bydlení) je uplatÀován v rozporu s dobr˘mi mravy, se podle okolností daného pfiípadu projeví buì urãením del‰í neÏ zákonné lhÛty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. fi.), vázáním vyklizení na poskytnutí pfiístfie‰í ãi jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím Ïaloby (pro tentokrát). Pfii zvaÏování, která z uveden˘ch moÏností bude uÏita, je tfieba brát do úvahy i situaci Ïalobce a újmu, která mu v dÛsledku zvoleného fie‰ení nastane. Obsah: Judikatura Nejvy‰‰ího soudu k aplikaci § 3 odst. 1 obãanského zákoníku ve vûcech vyklizení bytu nefie‰ila zcela jednotnû otázku, zda Ïalobu na vyklizení bytu (nemovitosti uÏívané k bydlení) lze pro rozpor s dobr˘mi mravy zamítnout, anebo zda lze v takovém pfiípadû jen vázat vyklizení na zaji‰tûní bytové náhrady. V soudní praxi je dlouhodobû uznáván názor, Ïe prostfiednictvím § 3 odst. 1 obãanského zákoníku nelze zaloÏit (konstituovat) práva a povinnosti; s odkazem na toto ustanovení lze jen odmítnout ochranu (zdánlivému) v˘konu práva, jenÏ je v rozporu s dobr˘mi mravy. V devadesát˘ch letech 20. století vydal Nejvy‰‰í soud fiadu rozhodnutí, v nichÏ zaujal názor, Ïe vyklizení bytu uÏívaného bez právního dÛvodu nelze vázat na zaji‰tûní bytové náhrady a Ïe pfii naplnûní pfiedpokladÛ uveden˘ch v § 3 odst. 1 obãanského zákoníku by soud mohl Ïalobu na vyklizení pouze zamítnout. Posléze byla soudní praxe usmûrnûna rozsudkem Nejvy‰‰ího soudu, v nûmÏ byl vysloven právní názor, Ïe moÏnost vázat v tûchto pfiípadech vyklizení na zaji‰tûní bytové náhrady nemusí b˘t zaloÏena pouze v˘slovnou právní úpravou nebo analogickou aplikací ustanovení obãanského zákoníku, n˘brÏ se mÛÏe v˘jimeãnû, z dÛvodÛ zvlá‰tního zfietele hodn˘ch, opírat i o § 3 odst. 1 obãanského zákoníku. V tomto pfiípadû nejde o zaloÏení nového práva pro Ïalovaného, n˘brÏ o omezení existujícího práva Ïalobce, totiÏ práva na bezpodmíneãné vyklizení Ïalovaného ve lhÛtû plynoucí jiÏ od právní moci rozhodnutí. V dal‰ím svém rozsudku ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1203/99, Nejvy‰‰í soud dovodil, Ïe nesvûdãil-li Ïalovanému od poãátku platn˘ titul k uÏívání vyklizovan˘ch místností, nelze ani prostfiednictvím § 3 odst. 1 obãanského zákoníku zabránit poÏadavku na jejich vyklizení a Ïalobu zamítnout. Senát 26 Cdo Nejvy‰‰ího soudu v fiadû rozhodnutí (napfi. rozhodnutí ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2319/2003) vyslovil názor, Ïe uveden˘ právní závûr (z nûhoÏ vypl˘vá nemoÏnost zamítnout takovou Ïalobu pro rozpor s dobr˘mi mravy) lze aplikovat rovnûÏ na právní vztahy, t˘kající se uÏívání bytu bez právního dÛvodu. Uplatnûní § 3 odst. 1 obãanského zákoníku se v uveden˘ch pfiípadech omezilo na úvahu, zda vyklizení lze v˘jimeãnû podmínit zaji‰tûním bytové náhrady. Senát 22 Cdo Nejvy‰‰ího soudu, specializující se na vûcná práva, v‰ak dfiíve zaujal názor: „Zamítnutí vlastnické Ïaloby pro rozpor v˘konu vlastnického práva s dobr˘mi mravy pfiipadá v˘jimeãnû do úvahy, pokud v˘kon práva na ochranu vlastnictví váÏnû po‰kodí uÏivatele vûci, aniÏ by vlastníkovi pfiinesl odpovídající prospûch, a vyhovûní Ïalobû by se dot˘kalo zvlá‰È v˘znamného zájmu Ïalovaného (zpravidla jde o zaji‰tûní bydlení).“ Otázku, zda povinnost k vyklizení bytu uÏívaného bez právního dÛvodu mÛÏe b˘t podmínûna zaji‰tûním bytové náhrady s poukazem na § 3 odst. 1 obãanského zákoníku, lze pokládat za kladnû vyfie‰enou judikaturou uvefiejnûnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Je tedy tfieba zab˘vat se tím, zda Ïalobu na vyklizení bytu lze pro rozpor s dobr˘mi mravy zamítnout. Nejvy‰‰í soud konstatuje, Ïe tomu tak je. V˘kon práv a povinností vypl˘vajících z obãanskoprávních vztahÛ nesmí bez právního dÛvodu zasahovat do práv a oprávnûn˘ch zájmÛ jin˘ch a nesmí b˘t v rozporu s dobr˘mi mravy (§ 3 odst. 1 obãanského zákoníku). V˘konu práva, kter˘ je v rozporu s dobr˘mi mravy, odepfie soud (zcela ãi zãásti) ochranu. Toto obecné pravidlo se vztahuje na v˘kon ve‰ker˘ch „soukrom˘ch“ práv a není tu jedin˘ zákonn˘ dÛvod pro to, aby z nûj byl vyãlenûn urãit˘ druh vlastnick˘ch Ïalob. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 131/96, 45 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 46 8/2009 JURISPRUDENCE rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, rozsudek velkého senátu obãanskoprávního kolegia Nejvy‰‰ího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 1096/2000, nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 190/94, sp. zn. I. ÚS 528/99 a II. ÚS 389/01 Relevantní ustanovení: § 3 odst. 1 a § 126 obãanského zákoníku Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 29 Cdo 2467/2007 Datum rozhodnutí: 27. srpna 2009 Závûr: Ujednání zakazující jedné ãi obûma smluvním stranám (obecnû) odstoupit od smlouvy je ustanovením § 574 odst. 2 obãanského zákoníku zapovûzenou dohodou, kterou se strany smlouvy vzdávají práv, jeÏ mohou v budoucnosti teprve vzniknout. V rozsahu ujednání, podle nûhoÏ smluvní strany nejsou oprávnûny posuzovanou smlouvu „zru‰it“, tedy není moÏné vykládat smlouvu tak, Ïe zakazuje smluvním stranám od smlouvy odstoupit v pfiípadech, v nichÏ to dovoluje zákon (§ 48 odst. 1 obãanského zákoníku), neboÈ taková interpretace by vedla k nevyhnutelnému závûru o (ãásteãné) neplatnosti takové smlouvy. Obsah: Soud prvního stupnû ponechal v platnosti smûneãn˘ platební rozkaz, kter˘ vydal na základû zji‰tûní, Ïe Ïalovan˘ vystavil vlastní smûnku, která mûla zaji‰Èovat úhradu smluvní pokuty, jeÏ byla sjednána pro pfiípad „neplnûní nûkteré podmínky“ smlouvy o ãlenství ve sdruÏení. Îalovan˘ neuhradil první platbu dle smlouvy o ãlenství a dopisem ze dne 5. listopadu 2001 doruãen˘m Ïalobkyni téhoÏ dne od smlouvy o ãlenství odstoupil z dÛvodu, Ïe „byla uzavfiena mimo prostory obvyklé k podnikání a nebyl upozornûn na právo odstoupit od smlouvy“. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupnû potvrdil s argumentem, podle nûhoÏ smlouva o ãlenství byla platnou nepojmenovanou smlouvou podle ustanovení § 51 obãanského zákoníku, a proto se Ïalovanému správnost smûneãného platebního rozkazu zpochybnit nepodafiilo. Îalovan˘ neprokázal, Ïe by smlouvu o ãlenství (a smûnku) podepsal v omylu a za nápadnû nev˘hodn˘ch podmínek. Smlouva o ãlenství byla uzavfiena na dobu urãitou a Ïalovan˘ podle ní nabyl ãlenství do roku 2016 a zavázal se zaplatit „propagaãní cenu a administrativní poplatky“ s tím, Ïe první platba ve v˘‰i 2.254 USD byla splatná 31. fiíjna 2001. Pro pfiípad neplnûní nûkteré z podmínek smlouvy o ãlenství byla sjednána smluvní pokuta, jejíÏ úhrada byla „kryta“ spornou smûnkou. „Jak správnû uzavfiel soud prvního stupnû, nebylo moÏno 46 MONITORING smlouvu na dobu urãitou vypovûdût ani od ní odstoupit, samozfiejmû s v˘jimkou pfiípadu, kdy tak stanoví zákon, popfi. bylo-li by tak dohodnuto úãastníky. V daném pfiípadû bylo v‰ak stranami dohodnuto, Ïe smlouvu nelze zru‰it a Ïalovan˘ tedy nemohl od smlouvy odstoupit“. Ve svém dovolání Ïalovan˘ formuloval nûkolik dÛvodÛ nezákonnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Mimo jiné uvedl, Ïe smlouva o ãlenství byla smlouvou o tzv. timesharingu. ByÈ tento smluvní typ upravila aÏ novela obãanského zákoníku od 1. 7. 2002, nebylo moÏno pfiehlédnout, Ïe „jiÏ v pfiedmûtné dobû bylo souãástí ãeského právního fiádu nepfiímo i právo Evropské unie, které garantovalo spotfiebiteli právo bez jak˘chkoliv následkÛ odstoupit v pfiimûfiené lhÛtû od pfiedmûtn˘ch spotfiebitelsk˘ch smluv“. V odvolacím fiízení soud zcela pominul, Ïe pfiíslu‰ná smûrnice Rady EU ã. 87/578/EHS z 20. prosince 2005 byla souãástí na‰eho právního fiádu. Nejvy‰‰í soud vûc posoudil podle obãanského zákoníku ve znûní pfied novelou ã. 501/2001 Sb. ZtotoÏnil se se závûrem odvolacího soudu, podle nûhoÏ „smlouva o ãlenství“ je tzv. nepojmenovanou smlouvou podle ustanovení § 51 obãanského zákoníku, i s tím, Ïe neodporuje obsahu ani úãelu obãanského zákoníku, pfiiãemÏ neshledal ani Ïádn˘ z dÛvodÛ její neplatnosti jako celku ve smyslu ustanovení § 39 obãanského zákoníku. Neshledal v‰ak správn˘m posouzení dÛsledkÛ odstoupení od smlouvy a z dÛvodÛ uveden˘ch ve shrnutí vrátil vûc k novému projednání odvolacímu soudu. Relevantní ustanovení: § 48 a § 574 odst. 2 obãanského zákoníku Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 25 Cdo 1438/2007 Datum rozhodnutí: 30. záfií 2009 Závûr: Právo âeské kanceláfie pojistitelÛ na náhradu toho, co plnila za ‰kÛdce podle § 24 odst. 7 zákona ã. 168/1999 Sb. ve znûní úãinném do 30. 4. 2004, má povahu originárního nároku, kter˘ vzniká v˘platou plnûní z garanãního fondu. Právo Kanceláfie na tzv. postih není nárokem na náhradu ‰kody, a proto vzniká okamÏikem, kdy bylo skuteãnû poskytnuto plnûní z garanãního fondu. Obsah: Îalobkynû, âeská kanceláfi pojistitelÛ, podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona ã. 168/1999 Sb. poskytla plnûní z garanãního fondu po‰kozen˘m vlastníkÛm vozidel, jimÏ vznikla ‰koda pfii dopravní nehodû zpÛsobené synem Ïalovan˘ch jako fiidiãem a provozovatelem nepoji‰tûného vozidla, kter˘ pfii této dopravní nehodû utrpûl smrtelná zranûní. Îalobou se pak podle § 24 odst. 7 zákona ã. 168/1999 Sb. domáhala náhrady ve v˘‰i 39.868 Kã. Okresní 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 47 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 soud Ïalobû vyhovûl, neboÈ shledal splnûny v‰echny zákonné podmínky vãetnû pasivní vûcné legitimace Ïalovan˘ch jako právních nástupcÛ (dûdicÛ) ‰kÛdce. Odvolací soud rozsudek zmûnil a Ïalobu zamítl s odÛvodnûním, podle kterého soud prvního stupnû pochybil, jestliÏe nerozli‰il nárok na náhradu ‰kody vznikl˘ na základû ‰kodní události (dopravní nehody) od nároku na postih (regres) zaloÏeného zákonem ã. 168/1999 Sb. Podle odvolacího soudu je nárok Ïalobkynû zvlá‰tním regresním nárokem ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 a 7 zákona ã. 168/1999 Sb., jehoÏ se lze domáhat aÏ poté, co bylo plnûno. V posuzovaném pfiípadû tedy Ïalobou uplatnûn˘ nárok vznikl aÏ v okamÏiku, kdy Ïalobkynû poskytla plnûní, tedy aÏ po smrti viníka dopravní nehody. Îalovaní jako jeho dûdici proto nemohli b˘t zavázáni k plnûní. Proti tomuto rozsudku podala Ïalobkynû dovolání. Argumentovala, Ïe v okamÏiku, kdy byla v dÛsledku dopravní nehody zpÛsobena ‰koda, vznikl nárok po‰kozen˘ch na její náhradu, a za situace, kdy k vozidlu nebylo sjednáno povinné smluvní poji‰tûní odpovûdnosti za ‰kodu zpÛsobenou jeho provozem, bylo souãasnû zaloÏeno i postihové právo Ïalobkynû vÛãi ‰kÛdci. V posuzovaném pfiípadû byl tedy závazek viníka dopravní nehody nahradit Ïalobkyni plnûní poskytnuté z garanãního fondu zaloÏen v okamÏiku vzniku ‰kody, existoval tudíÏ v okamÏiku jeho smrti, a proto pfie‰el podle § 470 obãanského zákoníku na Ïalované jako jeho dûdice bez ohledu na to, Ïe v˘‰e tohoto závazku v penûzích byla vyjádfiena aÏ pozdûji. JelikoÏ zákon ã. 168/1999 Sb. okamÏik vzniku regresního nároku v˘slovnû neupravuje a tato otázka nebyla doposud judikatornû vyfie‰ena, spatfiovala dovolatelka v jejím zodpovûzení zásadní právní v˘znam. Souãasnû vyslovila názor, Ïe úmyslem zákonodárce jistû nebylo zatíÏit subjekty soukromého práva, z jejichÏ pfiíspûvkÛ je tvofien garanãní fond, povinností plnit závazky za zemfielé provozovatele nepoji‰tûn˘ch vozidel. Nejvy‰‰í soud dovolání zãásti odmítl (‰lo o nûkolik uplatnûn˘ch nárokÛ, z nichÏ u nûkter˘ch v˘‰e sporné ãástky nepfiev˘‰ila 20.000 Kã), ve zbytku jej zamítl. V meritu vûci dospûl k závûru, Ïe právní názor odvolacího soudu je správn˘. Pfii posouzení rozhodující právní otázky vy‰el Nejvy‰‰í soud nejenom z relevantního znûní zákona, ale téÏ ze znûní aktuálního, které jiÏ explicitnû zakotvuje v § 24 odst. 9 zákona nárok na náhradu ãástky vyplacené po‰kozenému aÏ poté, kdy tato ãástka byla vyplacena. Odvolací soud proto nepochybil, kdyÏ dospûl k závûru, Ïe Ïalovaní nejsou v dané vûci pasivnû legitimováni, neboÈ právo Ïalobkynû na regres vzniklo aÏ poté, co Ïalobkynû poskytla plnûní JURISPRUDENCE 8/2009 z garanãního fondu, tedy po smrti viníka dopravní nehody, tudíÏ povinnost k úhradû na Ïalované jako dûdice nepfie‰la. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1468/2007 Relevantní ustanovení: § 24 odst. 7 zákona ã. 168/1999 Sb., o poji‰tûní odpovûdnosti za ‰kodu zpÛsobenou provozem vozidla, ve znûní úãinném do 30. 4. 2004, § 24 odst. 9 téhoÏ zákona v aktuálnû platném znûní Rozsudek velkého senátu obãanskoprávního kolegia Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 31 Cdo 3489/2007 Datum rozhodnutí: 26. srpna 2009 Závûr: Nejsou-li dány dÛvody zvlá‰tního zfietele hodné, obvinûnému, kter˘ byl v trestní vûci zpro‰tûn obÏaloby nebo proti nûmuÏ bylo fiízení zastaveno, náleÏí nárok na náhradu ‰kody jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stíÏnost. Pfiiznání náhrady ‰kody v‰ak není podmínûno úspû‰ností podaného opravného prostfiedku proti rozhodnutí, jeÏ se posléze stalo nezákonn˘m. Obsah: Îalobkynû se domáhala zaplacení ãástky 22 246,45 Kã jako náhrady ‰kody odpovídající nákladÛm obhajoby v trestním fiízení. ·koda jí mûla vzniknout v dÛsledku trestního stíhání pro trestn˘ ãin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 trestního zákona. Soud prvního stupnû Ïalobû vyhovûl a uloÏil Ïalované povinnost tuto ãástku zaplatit. Vy‰el ze zji‰tûní, Ïe na základû usnesení policejního orgánu bylo proti Ïalobkyni zahájeno trestní stíhání pro podezfiení ze spáchání trestného ãinu pojistného podvodu. StíÏnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ïalobkynû nepodala. Krajsk˘ soud v Plzni jako soud odvolací Ïalobkyni obÏaloby zprostil s odÛvodnûním, Ïe spáchan˘ skutek není trestn˘ ãin. V prÛbûhu trestního fiízení si Ïalobkynû zvolila obhájce, s nímÏ se dohodla na smluvní odmûnû a jemuÏ ji také uhradila. Nyní poÏadovala náhradu nákladÛ obhajoby ve v˘‰i mimosmluvní odmûny. Soud prvního stupnû dovodil, Ïe pfiedpoklady odpovûdnosti státu za ‰kodu podle zákona ã. 82/1998 Sb. jsou naplnûny. V pfiíãinné souvislosti s nezákonn˘m rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání) vznikla Ïalobkyni ‰koda spoãívající v nákladech vynaloÏen˘ch na obhajobu, pfiiãemÏ v daném pfiípadû není podstatné, Ïe proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepodala stíÏnost (podat opravn˘ prostfiedek je právem, nikoli povinností obvinûného), kdyÏ posléze se proti trestnímu pfiíkazu i odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupnû cestou 47 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 48 8/2009 JURISPRUDENCE opravn˘ch prostfiedkÛ bránila a v dÛsledku tûchto úkonÛ pak byla obÏaloby zpro‰tûna. Odvolací soud rozsudek zmûnil a Ïalobu zamítl. Podmínky pro vznik odpovûdnosti Ïalované za ‰kodu nebyly splnûny, jestliÏe se Ïalobkynû, aãkoli byla fiádnû pouãena, proti usnesení o zahájení trestního stíhání nebránila podáním stíÏnosti. Podání tohoto opravného prostfiedku by pfiedstavovalo naplnûní zákonem pfiedpokládané procesní obrany ve smyslu § 8 odst. 3 zákona jako podmínky pro pfiiznání náhrady ‰kody. Za splnûní uvedené podmínky totiÏ nelze povaÏovat podání opravn˘ch prostfiedkÛ proti následn˘m rozhodnutím orgánÛ ãinn˘ch v trestním fiízení (odpor proti trestnímu pfiíkazu a odvolání proti prvoinstanãnímu odsuzujícímu rozsudku). Podle odvolacího soudu pak dÛvodem zvlá‰tního zfietele hodn˘m nebyla Ïalobkyní namítaná neznalost zákona. Soudní praxe totiÏ dovodila, Ïe dÛvody zvlá‰tního zfietele hodn˘mi mohou b˘t napfi. nepfiízniv˘ zdravotní stav, psychické rozpoloÏení obvinûného apod. Proti rozsudku podala Ïalobkynû dovolání, v nûmÏ zdÛraznila princip objektivní odpovûdnosti státu za ‰kodu zpÛsobenou nezákonn˘m rozhodnutím, a dále skuteãnost, Ïe rozhodující je koneãn˘ v˘sledek trestního fiízení. JestliÏe byla obÏaloby zpro‰tûna, pak trestní stíhání nemûlo b˘t vÛbec zahájeno a za této situace je lhostejné, Ïe proti usnesení o jeho zahájení nepodala stíÏnost. Podanému dovolání Nejvy‰‰í soud nevyhovûl. Senát Nejvy‰‰ího soudu, kter˘ mûl o vûci rozhodovat, dospûl k závûru odli‰nému od dfiíve vysloveného právního názoru, podle kterého obvinûnému, kter˘ byl v trestní vûci zpro‰tûn obÏaloby nebo proti nûmuÏ bylo fiízení zastaveno, nelze nepfiiznat náhradu ‰kody jenom proto, Ïe proti usnesení o zahájení trestního stíhání nepodal stíÏnost. Vûc postoupil velkému senátu obãanskoprávního kolegia. Ten dovodil, Ïe sice z hlediska vzniku odpovûdnosti státu za ‰kodu je rozhodující v˘sledek trestního fiízení (napfi. zpro‰Èující rozsudek), to v‰ak neznamená, Ïe by nemusely b˘t splnûny v‰echny podmínky vzniku odpovûdnosti za ‰kodu. Nejvy‰‰í soud rozli‰il, Ïe dfiívûj‰í právní úprava odpovûdnosti státu za ‰kodu (zákon ã. 58/1969 Sb., resp. zákon ã. 82/1998 Sb.) nevyÏadovala podání opravného prostfiedku proti sdûlení, jímÏ bylo zahajováno trestní stíhání, a to proto, Ïe Ïádn˘ opravn˘ prostfiedek nepfiicházel v úvahu. Od úãinnosti novely trestního fiádu (zákon ã. 265/2001 Sb.) v‰ak opravn˘ prostfiedek proti usnesení o zahájení trestního stíhání existuje. JestliÏe tedy Nejvy‰‰í soud ve svém dfiívûj‰ím rozsudku dovodil: „Nestanoví-li trestní fiád, ani nepfiedepisuje pravidla obrany, potom nevyuÏití dílãího oprávnûní mÛÏe b˘t i dÛsled48 MONITORING kem zvolené procesní taktiky obvinûného, resp. jeho obhájce, a tím i v˘konem ústavnû chránûného práva na obhajobu podle ãl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. ... Obvinûného nelze nutit, aby podával proti usnesení o zahájení trestního stíhání mechanicky v kaÏdé procesní situaci zjevnû neúspû‰nou stíÏnost jenom proto, aby mûl zaji‰tûn nárok na náhradu ‰kody (resp. nákladÛ na obhajobu) v pfiípadû, Ïe bude obvinûní zpro‰tûn. Navíc ... zákon ã. 82/1998 Sb. byl vydán v dobû, kdy se trestní stíhání zahajovalo sdûlením obvinûní, proti nûmuÏ nebyla pfiípustná stíÏnost, a proto zákonodárce nemohl pfii formulaci ustanovení § 8 odst. 2 citovaného zákona pamatovat na teprve pozdûj‰í právní úpravu poãítající se zahájením trestního stíhání usnesením.“, pak tento závûr neodpovídá dikci § 8 odst. 2 zákona ã 82/1998 Sb. Proto Nejvy‰‰í soud dospûl k závûru, Ïe nejsou-li dány dÛvody zvlá‰tního zfietele hodné, obvinûnému, kter˘ byl v trestní vûci zpro‰tûn obÏaloby nebo proti nûmuÏ bylo fiízení zastaveno, náleÏí nárok na náhradu ‰kody jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stíÏnost. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího soudu âR ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1548/2006 (pfiekonán publikovan˘m rozhodnutím), usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2564/08 Relevantní ustanovení: § 8 odst. 2 zákona ã. 82/1998 Sb., o odpovûdnosti za ‰kodu zpÛsobenou pfii v˘konu vefiejné moci rozhodnutím nebo nesprávn˘m úfiedním postupem Rozsudek Nejvy‰‰ího soudu sp. zn. 29 Cdo 4063/2007 Datum rozhodnutí: 2. záfií 2009 Závûr: Pfievzala-li akciová spoleãnost za ãleny svého pfiedstavenstva jejich dluh a zaplatila jej, aniÏ za to obdrÏela jakékoli protiplnûní, je dopad takové transakce do jejího majetku stejn˘, jako by na ãlena svého pfiedstavenstva bezúplatnû pfievedla majetek spoleãnosti v hodnotû zaplaceného dluhu, tj. jako by nastala jedna ze situací pfiedvídan˘ch ustanovením § 196a odst. 1 obchodního zákoníku. Na bezúplatné pfievzetí dluhu ãlenÛ jejího pfiedstavenstva akciovou spoleãností se proto vztahuje ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku. Obsah: Soud prvního stupnû uloÏil Ïalovan˘m zaplatit Ïalobci poÏadovanou ãástku. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Skutkov˘ základ sporu spoãíval v tom, Ïe správkynû konkursní podstaty úpadkynû, akciové spolãenosti, Ïalovala o úhradu ãástky, kterou tato akciová spoleãnost vynaloÏila místo obou Ïalovan˘ch na úhradu jejich dluhu, kter˘ pfievzala. Dluh Ïalovan˘m vzniknul ze smlouvy o pÛjãce, kterou získali od jiné spoleãnosti. Îalovaní sice tvrdili, 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 49 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Ïe pÛjãku si sjednali proto, aby mûli prostfiedky na oddluÏení své akciové spoleãnosti (úpadkynû), tûmto tvrzením v‰ak Ïádné pfiedloÏené dÛkazy nekorespondovaly. Smûnka na ãástku odpovídající v˘‰i dluhu, vystavená Ïalovan˘mi jako fyzick˘mi osobami, byla dle jejich vlastních tvrzení pfievedena rubopisem na úpadkyni. Ustanovení § 196a obchodního zákoníku postihuje smlouvy uzavfiené mezi akciovou spoleãností na stranû jedné a tam vyjmenovan˘mi osobami na stranû druhé, mezi nûÏ patfií i ãlenové pfiedstavenstva. Vedle smlouvy o úvûru nebo pÛjãce jde ve smyslu uvedeného ustanovení i o smlouvu, jejímÏ obsahem je zaji‰tûní závazku tûchto osob, nebo smlouvu, kterou je na nû bezplatnû pfieveden majetek spoleãnosti. Smlouvou, jejímÏ obsahem je zaji‰tûní závazku, nejsou podle odvolacího soudu jen smlouvy o zaji‰tûní, které jsou v˘slovnû upraveny v obchodním a obãanském zákoníku v souvislosti s institutem zaji‰tûní závazkÛ, ale jakékoli smlouvy, jejichÏ úãelem je zv˘‰ení jistoty vûfiitele, Ïe jeho pohledávka za dluÏníkem bude uspokojena. Do této kategorie lze dle odvolacího soudu zafiadit smlouvy o pfiistoupení k dluhu, pfievzetí dluhu, a o zaji‰tûní závazku smûnkou. Z hlediska splnûní podmínek § 196a obchodního zákoníku je potfieba zkoumat, zda smlouva mezi spoleãností a v § 196a vyjmenovan˘mi osobami byla uzavfiena za podmínek obvykl˘ch v obchodním styku. Z toho dle soudu plyne, Ïe pfievzetí dluhu za Ïalované mûlo b˘t úplatné, neboÈ v obchodním styku se zaji‰tûní tfietím osobám bezplatnû neposkytuje. Situace, kdy spoleãnost pfievezme dluh Ïalovan˘ch a plní místo nich, aniÏ by mûla vÛãi nim právo na protiplnûní, Ïalované zv˘hodÀuje. Proto soudy dovodily neplatnost smlouvy o pfievzetí dluhu a pfievedení smûnky na úpadkyni a z toho vypl˘vající povinnost vydat bezdÛvodné obohacení, které Ïalovaní na úkor úpadkynû získali. V dovolání pak Ïalovaní zpochybnili zejména závûr o poÏadavku úplatnosti pfievzetí dluhu. Z dÛvodÛ uveden˘ch ve shrnutí bylo dovolání Nejvy‰‰ím soudem zamítnuto. Relevantní ustanovení: § 196a obchodního zákoníku Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 530/2008 Datum rozhodnutí: 20. 2. 2009 (pozn.: rozhodnutí ãasovû nespadá do sledovaného období, nicménû vzhledem ke své závaÏnosti je publikováno) Závûr: Není-li ve spoleãenské smlouvû spoleãnosti s ruãením omezen˘m urãen konkrétní poãet jednatelÛ, JURISPRUDENCE 8/2009 nebo je-li urãen neplatnû, je dán tento poãet jednatelÛ poãtem prvních jednatelÛ. Zmûna spoleãenské smlouvy obsahující formulaci „statutárním orgánem ... je jednatel nebo jednatelé“ je z hlediska poÏadavku urãitosti právních úkonÛ (§ 37 odst. 1 obãanského zákoníku) nedostateãná. Obsah: Rejstfiíkov˘ soud vymazal z obchodního rejstfiíku dosud zapsan˘ zpÛsob jednání statutárního orgánu spoleãnosti s ruãením omezen˘m a zamítl návrh na zápis nového jednatele. Pfied jmenováním nového jednatele do‰lo ke zmûnû spoleãenské smlouvy ohlednû poãtu jednatelÛ tak, Ïe spoleãnost má jednoho nebo více jednatelÛ. Pfii zápisu spoleãnosti do obchodního rejstfiíku byl v zakladatelské listinû uveden jen jeden jednatel. Nová formulace zakladatelské listiny byla dle rejstfiíkového soudu neurãitá, neboÈ z ní nebylo jasné, kolik má spoleãnost jednatelÛ. Aãkoliv obchodní zákoník v˘slovnû urãení poãtu jednatelÛ nepoÏaduje, z poÏadavku urãitosti právních úkonÛ lze tuto podmínku dovodit. Spoleãnost má poté tolik jednatelÛ, kolik jmen je uvedeno ve spoleãenské smlouvû (zde zakladatelské listinû). JestliÏe tedy byl v zakladatelské listinû urãen jmenovitû jen jeden jednatel, má spoleãnost jen jednoho jednatele, ledaÏe by do‰lo ke kvalifikované zmûnû zakladatelské listinû. To se v daném pfiípadû nestalo. Navrhovatel v podaném odvolání namítal, Ïe Ïádné ustanovení obchodního zákoníku nestanoví poÏadavek urãení konkrétního poãtu jednatelÛ (na rozdíl od akciové spoleãnosti). Pokud v notáfiském zápisu, jímÏ byla provedena zmûna zakladatelské listiny, bylo uvedeno, Ïe „Statutárním orgánem spoleãnosti, kter˘ je oprávnûn jednat jménem spoleãnosti, je jednatel nebo jednatelé“, pak tato formulace umoÏÀuje valné hromadû jmenovat do funkce jednatele i dal‰í jednatele. Odvolací soud odvolání zamítl. Aãkoliv obchodní zákoník poÏadavek poãtu jednatelÛ nestanoví, právní teorie dovozuje, Ïe v takovém pfiípadû je poãet jednatelÛ urãen poãtem prvních jednatelÛ dle spoleãenské smlouvy. Pokud poãet jednatelÛ nebyl v zakladatelské listinû pfiesnû stanoven, av‰ak spoleãnost mûla jen jednoho jednatele, spoleãnost mÛÏe mít jen jednoho jednatele. Tento poÏadavek plyne ze systematického v˘kladu obchodního zákoníku (§ 133 odst. 1, § 135 odst. 1, § 194 odst. 2 obchodního zákoníku), ale i z povahy vûci (napfi. pokud rozhodují jednatelé vût‰inou hlasÛ, musí b˘t zfiejmé, z jakého poãtu se tato vût‰ina má urãovat). Poãet jednatelÛ musí b˘t tedy stanoven natolik urãitû, aby kdykoliv v prÛbûhu existence spoleãnosti bylo moÏno konstatovat, zda jsou obsazeny funkce v‰ech jednatelÛ, resp. kolik funkcí je obsazeno a kolik nikoliv. Pokud tento poÏadavek pfiijatá zmûna zakladatelské listiny nerespektuje, je v této ãásti absolutnû neplatná. 49 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 50 8/2009 JURISPRUDENCE Relevantní ustanovení: § 110 odst. 1 písm. e), § 133, § 135 a § 194 obchodního zákoníku Nejvy‰‰í správní soud Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu sp. zn. 6 Ao 3/2009 Datum rozhodnutí: 21. fiíjna 2009 Závûr: Pfii soudním pfiezkumu zákonnosti opatfiení obecné povahy – územního plánu obce – pfiezkoumává soud, zda opatfiení obecné povahy nevyboãuje z mantinelÛ vytyãen˘ch zákonem. Není tak úkolem soudu stanovovat, jak˘m zpÛsobem má b˘t urãité území vyuÏito, a není také úkolem soudu zkoumat vûcnou správnost fie‰ení vyuÏití území. Územní plán obce musí b˘t v obsahovém souladu s územním plánem vy‰‰ího územního celku v tom smyslu, Ïe musí respektovat limity ãi omezení z tohoto územního plánu vypl˘vající. Zda byl územním plánem obce respektován vefiejn˘ zájem, je pfiedmûtem zkoumání kaÏdého individuálního pfiípadu. Obsah: Navrhovatelé se domáhali zru‰ení opatfiení obecné povahy – územního plánu obce – v ãásti vymezující vefiejnû prospû‰nou stavbu (koridor dopravní infrastruktury). Podle územního plánu totiÏ bylo moÏno pozemky urãené k realizaci dopravního koridoru vyvlastnit a dále bylo stanoveno pfiedkupní právo pro Jihoãesk˘ kraj. Navrhovatelé tvrdili, Ïe územním plánem bylo zasaÏeno do jejich vlastnického práva k pozemkÛm a dotãeno bylo i jejich legitimní oãekávání. Konkrétnû napadali rozpor územního plánu se zákonem, jelikoÏ vedením dopravního koridoru do‰lo k upfiednostnûní deklarovaného vefiejného zájmu nad zájmem soukrom˘m v rozporu s § 18 odst. 1 a 2 zákona ã. 183/2006 Sb. OdpÛrcem deklarovan˘m cílem koridoru mûlo b˘t odstranûní dopravní závady, totiÏ stávající nevyhovující stav a trasování silnice ve v˘chodní ãásti obce. Navrhovatelé zastávali názor, Ïe toto není skuteãn˘m cílem vymezení koridoru D1. OdpÛrci totiÏ ‰lo o vymezení jakékoliv vefiejnû prospû‰né stavby dopravní infrastruktury v trase silnice bez ohledu na schopnost takové stavby skuteãnû vyfie‰it dopravní závadu. V takovém cíli navrhovatelé proto odmítali spatfiovat vefiejn˘ zájem. V dÛsledku postupu odpÛrce byl poru‰en princip proporcionality, neboÈ opatfiení obecné povahy neumoÏÀovalo dosáhnout jím sledovan˘ cíl, pfiiãemÏ mezi územním plánem a sledovan˘m cílem nebyla logická souvislost, a zároveÀ cíle 50 MONITORING bylo moÏno dosáhnout vhodnûj‰ím prostfiedkem. Navíc územní plán omezil navrhovatele nikoliv minimalizujícím zpÛsobem a zásah do jejich práv nebyl úmûrn˘ sledovanému cíli. In concreto pak navrhovatelé rozporovali schopnost územního plánu vyfie‰it dopravní závadu s ohledem na konkrétní fie‰ení obsaÏená v územním plánu. Za vhodnûj‰í fie‰ení povaÏovali navrhovatelé vedení komunikace mimo obec (nejnákladnûj‰í varianta). Nejvy‰‰í správní soud návrhu nevyhovûl. Shledal sice jeho pfiípustnost (navrhovatelé byli nepochybnû dotãeni územním plánem), nikoliv v‰ak dÛvodnost. V prvé fiadû Nejvy‰‰í správní soud dovodil, Ïe územní plán obce musí b˘t v souladu s územním plánem vy‰‰ího územního celku, neboÈ mezi jednotliv˘mi územnû plánovacími dokumenty musí b˘t obsahov˘ soulad. Vedení dopravního koridoru nemohlo b˘t jiné, aniÏ by byl poru‰en územní plán vy‰‰ího územního celku. Jedin˘m moÏn˘m postupem tak mohlo b˘t odloÏení pfiijetí územního plánu obce aÏ do doby zmûny územního plánu vy‰‰ího územního celku. Pokud tato moÏnost vyuÏita nebyla, jednalo se o legitimní postup obce. Stejnû tak Nejvy‰‰í správní soud neshledal dÛvodnou ani námitku navrhovatelÛ, Ïe mûla b˘t zvolena varianta, jeÏ by pfiedpokládala demolici stavby prohlá‰ené za kulturní památku, neboÈ prohlá‰ení této stavby za kulturní památku bylo pr˘ úãelové. K tomu Nejvy‰‰í správní soud uvedl, Ïe v fiízení o pfiezkumu opatfiení obecné povahy není oprávnûn vÛbec takovou skuteãnost pfiezkoumávat. Dále byla pfiedmûtem pfiezkumu otázka, zda byl na úkor navrhovatelÛ nezdÛvodniteln˘m zpÛsobem upfiednostnûn vefiejn˘ zájem. Vefiejn˘ zájem spoãívající v potfiebû odstranûní stavební závady Nejvy‰‰í správní soud shledal za dostateãnû legitimní. Nic také nenasvûdãovalo tomu, Ïe by postup odpÛrce byl jakkoli ‰ikanoznû namífien (v˘luãnû) proti navrhovatelÛm. Jejich v˘tku smûfiující k tomu, Ïe v rámci vymezeného koridoru nelze dopravní závadu odstranit (naopak koridor pfiiná‰í spí‰e zhor‰ení dopravní závady), Nejvy‰‰í správní soud odmítl pfiezkoumat s tím, Ïe mu nepfiíslu‰í posuzovat vûcnou správnost pfiijatého fie‰ení, tedy zda je v rámci koridoru moÏno nalézt takové trasování silnice, které zlep‰í souãasn˘ nevyhovující stav. Samotnou skuteãnost, Ïe do‰lo k zásahu do vlastnického práva, povaÏoval Nejvy‰‰í správní soud vzhledem k okolnostem téÏ za nev˘znamnou, neboÈ byly splnûny v‰echny relevantní podmínky pro pfiípustn˘ zásah do vlastnického práva, jeÏ mají b˘t zohlednûny. Jedná se o to, zda a) zásah do vlastnického práva má ústavnû legitimní a o zákonné cíle opfien˘ dÛvod, zda b) je zásah ãinûn v nezbytnû 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 51 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 nutné mífie, c) zda zásah je ãinûn nej‰etrnûj‰ím ze zpÛsobÛ je‰tû vedoucích k zam˘‰lenému cíli, dále zda d) zásah je ãinûn nediskriminaãním zpÛsobem a koneãnû zda e) zásah je ãinûn s vylouãením libovÛle. Ani jedna z tûchto podmínek poru‰ena nebyla. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, sp. zn. 1 Ao 1/2006, rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005, usnesení roz‰ífieného senátu Nejvy‰‰ího správního soudu z 21. 7. 2009, ã. j. 1 Ao 1/2009 Relevantní ustanovení: § 18 odst. 1 a 2 zákona ã. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním fiádu Rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu sp. zn. 5 Afs 94/2008 Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Ustanovení § 5 zákona o spotfiebních daních je speciálním ustanovením vÛãi § 31 odst. 4 daÀového fiádu, pokud jde o preferované dÛkazní prostfiedky, neboÈ dává pfiednost daÀovému dokladu obsahujícímu v‰echny pfiedepsané náleÏitosti. To v‰ak neznamená, Ïe by rozhodné skuteãnosti nebylo moÏno prokázat i jin˘m zpÛsobem, a pokud správce danû neumoÏní daÀovému subjektu takov˘ dÛkaz uplatnit, zatíÏí své rozhodnutí chybou ústící v jeho nezákonnost. Obsah: Celní úfiad vymûfiil Ïalobci za zdaÀovací období bfiezna 2006 spotfiební daÀ z minerálních olejÛ. Odvolání i správní Ïaloby byly zamítnuty. Skutkovû se jednalo o to, Ïe na základû místního ‰etfiení bylo zji‰tûno, Ïe Ïalobce dle dokladÛ skladoval na ãerpací stanici, kterou provozoval, motorovou naftu (tj. minerální olej). Rozborem v‰ak bylo zji‰tûno, Ïe se jedná o jin˘ druh minerálního oleje, kter˘ byl téÏ pfiedmûtem spotfiební danû dle zákona ã. 353/2003 Sb., o spotfiebních daních. Proto správce danû dospûl k závûru, Ïe daÀov˘ subjekt se stal plátcem danû skladovaného minerálního oleje a zahájil proto daÀové fiízení doruãením v˘zvy k podání daÀového pfiiznání ze dne 15. 6. 2006. Îalobce na to reagoval podáním daÀového pfiiznání, ve kterém v‰ak vykázal daÀovou povinnost v nulové v˘‰i. V návaznosti na podané daÀové pfiiznání, ve kterém daÀov˘ subjekt podle správce danû nereagoval na údaje a skuteãnosti uvedené ve v˘zvû, vydal správce danû dne 7. 7. 2006 platební v˘mûr na spotfiební daÀ. V následnû podané správní Ïalobû Ïalobce tvrdil, Ïe nemÛÏe b˘t ãinûn odpovûdn˘m za to, Ïe nakoupil od dodavatelÛ jin˘ minerální olej, neÏ na kter˘ obdrÏel doklady. Správní soud tento argument odmítl, neboÈ v daÀovém fiízení vy‰lo najevo, Ïe skuteãn˘ stav vûci je odli‰n˘ od deklarovaného, JURISPRUDENCE 8/2009 a je nerozhodné, kdo tento stav zpÛsobil. Podstatnou okolností v daÀovém fiízení je, Ïe tento stav (rozdíln˘ od Ïalobcem deklarovaného) objektivnû existoval. Krajsk˘ soud uvedl, Ïe Ïalobce skladoval zboÏí podléhající spotfiební dani, které pfies v˘zvu správce danû do daÀového pfiiznání neuvedl a daÀ za toto zboÏí nezaplatil. JestliÏe bylo dodavatelem Ïalobci dodáno jiné zboÏí, neÏ bylo deklarováno na fakturách o nákupu zboÏí, jedná se o soukromoprávní záleÏitost, v jejímÏ rámci je moÏné se domáhat náhrady vzniklé ‰kody. Dále správní soud odmítl Ïalobcovu námitku ohlednû neurãitosti v˘zvy k podání daÀového pfiiznání. Proti rozsudku podal Ïalobce kasaãní stíÏnost, ve které uvedl, Ïe „nulové“ daÀové pfiiznání podal proto, Ïe spotfiební daÀ jiÏ byla zaplacena jeho dodavatelem, a to navíc ve vy‰‰í sazbû, neÏ bylo potfieba s ohledem na druh minerálního oleje, kter˘ Ïalobce skladoval. Argumentoval dále, Ïe daÀ byla stanovena podle pomÛcek, aniÏ by probûhlo vyt˘kací fiízení, a tvrdil téÏ, Ïe navrhoval k prokázání sv˘ch tvrzení nûkteré dÛkazy, které v‰ak správce danû neprovedl (pfiezkoumání úãetní evidence a provedení inventarizace). Nejvy‰‰í správní soud kasaãní stíÏnosti vyhovûl. Ustanovení § 5 zákona o spotfiebních daních pfiedstavuje speciální ustanovení ve vztahu k § 31 odst. 4 daÀového fiádu, podle nûhoÏ lze jako dÛkazních prostfiedkÛ uÏít v‰ech prostfiedkÛ, jimiÏ lze ovûfiit skuteãnosti rozhodné pro správné stanovení daÀové povinnosti a které nejsou získány v rozporu s právními pfiedpisy. Zákon o spotfiebních daních narozdíl od obecné právní úpravy preferuje jako dÛkazní prostfiedek k prokázání zdanûní vybran˘ch v˘robkÛ, zde tedy minerálních olejÛ, perfektní daÀov˘ doklad obsahující ve‰keré zákonem poÏadované náleÏitosti. To nelze vykládat tak, Ïe pfiípadnû chybûjící ãi nesprávnû uvedené náleÏitosti daÀového dokladu by nebylo moÏné za Ïádn˘ch okolností nahradit jin˘m dÛkazem prokazujícím zdanûní vybraného v˘robku, neboÈ takov˘ postup vylouãen není. StûÏovateli nemûla b˘t v takové situaci upfiena moÏnost nahradit nesrovnalost na daÀov˘ch dokladech jin˘mi dÛkazy, jimiÏ by prokázal, Ïe v˘robek uveden˘ na daÀov˘ch dokladech i skladovan˘ stûÏovatelem je tent˘Ï, pouze je na daÀov˘ch dokladech z hlediska nomenklatury nesprávnû oznaãen, a tudíÏ Ïe byl tento v˘robek zdanûn spotfiební daní, jeÏ je na daÀov˘ch dokladech uvedena. Je zfiejmé, Ïe pokud by toto své tvrzení stûÏovatel prokázal, nemohly by celní orgány tvrdit, Ïe tento v˘robek nebyl zdanûn spotfiební daní vÛbec. Za takov˘ch okolností by mohl b˘t tento v˘robek pouze pfiípadnû zdanûn v jiné v˘‰i, neÏ jak odpovídá zákonné sazbû danû 51 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 52 8/2009 JURISPRUDENCE dle správného nomenklaturního zafiazení. Pokud by mûla b˘t za této situace daÀ vy‰‰í, neÏ kolik bylo plátcem danû zaplaceno, mohla by tato skuteãnost vést k domûfiení danû u jejího plátce, nebylo by v‰ak ani v takovém pfiípadû moÏné vycházet z toho, Ïe se stûÏovatel sám stává plátcem danû, neboÈ neprokázal zdanûní vybraného v˘robku. Jak jiÏ bylo fieãeno, na pfiedloÏen˘ch daÀov˘ch dokladech nesouhlasí kód nomenklatury s kódem nomenklatury minerálního oleje, z nûhoÏ byl vzorek odebrán u stûÏovatele. To tedy je‰tû nevyluãuje, Ïe v˘robek zdanûn byl (pfiedloÏené faktury dokládají zaplacení spotfiební danû), ale byl z hlediska nomenklatury nesprávnû zafiazen. V posuzovaném pfiípadû v‰ak celní orgány postupovaly tak, Ïe návrhy stûÏovatele na doplnûní dokazování (pfiedloÏení úãetnictví a provedení inventarizace) odmítly jako nerelevantní a stûÏovateli tak moÏnost k prokázání jeho tvrzení, Ïe jde o tent˘Ï zdanûn˘ v˘robek, zcela odepfiely. Související judikatura: rozsudek Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 5 Afs 35/2008, usnesení roz‰ífieného senátu Nejvy‰‰ího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 8 Afs 15/2007 Relevantní ustanovení: § § 4 odst. 1 písm. f), § 5 odst. 1 a § 51 zákona ã. 353/2003 Sb., o spotfiebních daních, § 50 zákona ã. 337/1992 Sb., o správû daní a poplatkÛ Ústavní soud Nález Ústavního soudu âeské republiky sp. zn. II. ÚS 1320/08 Datum rozhodnutí: 20. fiíjna 2009 Závûr: I v˘rok o náhradû ‰kody vysloven˘ v odsuzujícím rozsudku je soud povinen náleÏitû odÛvodnit v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 trestního fiádu. V odÛvodnûní v˘roku o náhradû ‰kody se soud musí vypofiádat mj. s otázkou, zda byl nárok uplatnûn vãas a fiádnû, jaké nároky byly uplatnûny a v jaké v˘‰i a o kter˘ hmotnû právní pfiedpis je nárok opfien, zda nárok v dobû rozhodování soudu trval a zda jeho pfiiznání nebrání nûjaká zákonná pfiekáÏka. Obsah: Rozsudkem soudu prvního stupnû byl stûÏovatel spolu s dal‰ími osobami odsouzen pro trestn˘ ãin podvodu spáchan˘ ve spolupachatelství. ZároveÀ byla v‰em odsouzen˘m uloÏena povinnost uhradit ‰kodu zpÛsobenou trestn˘m ãinem v ãástce pfies 13 milionÛ korun. Odvolací soud tresty sníÏil s ohledem na v˘‰i zpÛsobené ‰kody, kterou urãil na ãástku 3,75 milionu korun. Dovolání bylo odmítnuto. Proti 52 MONITORING usnesení Nejvy‰‰ího soudu a pfiedcházejícím rozsudkÛm podal stûÏovatel ústavní stíÏnost, ve které vyt˘kal soudÛm nesprávnost právního posouzení celé vûci, neboÈ se nezab˘val neplatností uzavfiené kupní smlouvy, v dÛsledku které nemohlo jít o podvod, ale maximálnû o po‰kozování cizích práv bez zpÛsobení jakékoli ‰kody. Neplatnost kupní smlouvy, která se t˘kala urãit˘ch nemovitostí, byla v mezidobí urãena rozsudkem civilního soudu. V dÛsledku této neplatnosti nedo‰lo k pfiechodu majetku, kterého se smlouva t˘kala, a tedy ani ke vzniku ‰kody. Podstata skutku spoãívala v tom, Ïe stûÏovatel pro svoji spoleãnost zajistil od Komerãní banky úvûry, k jejichÏ získání vyuÏil jejich zaji‰tûní zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví spoleãnosti MÖBA, kde byl také jedin˘m jednatelem, ale pouze ãtvrtinov˘m podílníkem, pfiiãemÏ majetek zastavil bez vûdomí zahraniãního vût‰inového podílníka. Zaji‰tûné úvûry nesplácel, a proto banka v souladu se zástavními smlouvami svou pohledávku vÛãi stûÏovatelovû spoleãnosti postoupila spoleãnosti Real Signum za úplatu 3 750 000,- Kã. Tato spoleãnost tak vstoupila do v‰ech práv a povinností namísto pÛvodního vûfiitele. Na základû kupní smlouvy ze dne 17. dubna 2000 do‰lo k zápisu spoleãnosti Real Signum jako vlastníka pfiedmûtn˘ch nemovitostí do katastru nemovitostí. StûÏovatel v úmyslu dosáhnout nejen opûtovného zápisu vlastnictví spoleãnosti MÖBA k pfiedmûtn˘m nemovitostem, ale pfiedev‰ím dosáhnout zániku pohledávky spoleãnosti Real Signum a zániku zástavních práv, ve spolupráci se spoluobvinûn˘m a dal‰í osobou, vydávající se za jednatele spoleãnosti Real Signum, vyhotovil fale‰né doklady opatfiené padûlan˘mi podpisy, na základû nichÏ skuteãnû dosáhl mj. zániku pohledávky, kterou Real Signum nabyla fiádnou smlouvou od Komerãní banky. Právû s ohledem na uvedené skuteãnosti pfiehodnotil odvolací soud právní kvalifikaci skutku a sníÏil tak i stûÏovatelÛv trest. Trestnûprávní posouzení i proces pfiedcházející vydání odsuzujícím rozsudkÛm neshledal Ústavní soud za vadné z hlediska ústavnûprávního. V otázce viny a trestu proto ústavní stíÏnost zamítl. Ústavní soud v‰ak konstatoval pochybení ohlednû v˘roku o povinnosti uhradit zpÛsobenou ‰kodu vysloveném v adhezním fiízení. Soud prvního stupnû pfiiznal po‰kozené spoleãnosti náhradu ‰kody v ãástce témûfi 14 milionÛ korun, coÏ mûla b˘t hodnota nemovitostí, které se pokusil stûÏovatel získat. Odvolací soud naopak pfiiznal ãástku 3,75 milionu korun, coÏ odpovídalo ãástce, za kterou spoleãnost Real Signum získala od Komerãní banky pohledávku vÛãi stûÏovatelovû spoleãnosti. Takov˘ nárok v‰ak po‰kozená v fií- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 53 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 zení neuplatnila. V tomto smûru proto bylo rozhodnutí o povinnosti nahradit ‰kodu projevem soudcovské libovÛle. Proto byla jednotlivá rozhodnutí trestních soudÛ ve v˘rocích o náhradû ‰kody zru‰ena. Relevantní ustanovení: § 125 odst. 1 a § 228 trestního fiádu, ãl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Nález Ústavního soudu âeské republiky sp. zn. III. ÚS 384/08 Datum rozhodnutí: 30. záfií 2009 Závûr: Ustanovení § 13 odst. 1 zákona o vefiejn˘ch draÏbách vyÏaduje zji‰tûní skuteãné ceny pfiedmûtu draÏby obvyklé v ãase a místû. DraÏebník mÛÏe odpovídat za ‰kodu zpÛsobenou vlastníkovi draÏené nemovitosti, pokud skuteãnou cenu nezjistí, a to zejména za situace, kdy jsou vzná‰eny námitky proti v˘‰i zji‰tûné ceny. V takovém pfiípadû má draÏebník povinnost zajistit kontrolní ãi revizní znaleck˘ posudek. Obsah: StûÏovatel se Ïalobou domáhal na Ïalovan˘ch spoleãnostech GE Money Bank a Garen DraÏební zaplacení ãástky 8 611 469,80 Kã s pfiíslu‰enstvím jako náhrady ‰kody. Îalovaní mu sv˘m jednáním a postupem zpÛsobili ‰kodu v uvedené v˘‰i, a to první Ïalovan˘ jako jeho vûfiitel pfii v˘konu sv˘ch práv a druh˘ Ïalovan˘ jako draÏebník provedením nedobrovolné draÏby nemovitosti, jíÏ byl vlastníkem, v rozporu se zákonem. Banka poskytla stûÏovateli úvûr v ãástce 6 milionÛ korun za úãelem pofiízení nemovitosti v hodnotû 8 milionÛ korun. StûÏovatel se dostal do platební neschopnosti a situaci se snaÏil fie‰it prodejem nemovitosti s tím, Ïe z v˘tûÏku prodeje by splatil své závazky. Nalezl zájemce o koupi, kter˘ nabízel ãástku 12,5 milionu korun, av‰ak k prodeji jiÏ nedo‰lo, neboÈ první Ïalovan˘ uzavfiel s druh˘m Ïalovan˘m smlouvu o provedení nedobrovolné draÏby a nemovitost pak byla prodána v nedobrovolné draÏbû za 4 600 000 Kã, kdyÏ vyvolávací cena ãinila 1 750 000 Kã. Druh˘ Ïalovan˘ vycházel ze znaleckého posudku o cenû nemovitosti ve v˘‰i 3 500 000 Kã, kter˘ v‰ak podle stûÏovatele skuteãné cenû neodpovídal. Nízkou vyvolávací cenou byla podle nûj zkreslena celá draÏba, pfiitom oba Ïalovaní vûdûli o reálné cenû nemovitosti a moÏném vzniku ‰kody na stranû stûÏovatele. Nemovitost bylo podle stûÏovatele moÏno v daném ãase a místû prodat za cenu vy‰‰í, neÏ jaké bylo dosaÏeno v draÏbû, konkrétnû nejménû za cenu 12 500 000 Kã, jiÏ mu nabídl Tukov˘ prÛmysl Praha, a. s. Tvrdil proto, Ïe oba Ïalovaní poru‰ili prevenãní povinnost podle § 415 obãanského zákoníku, nectili princip pfiimûfienosti a jednali v rozporu s dobr˘mi JURISPRUDENCE 8/2009 mravy. Druh˘ Ïalovan˘ nezajistil fiádné ocenûní nemovitosti, jak mu ukládá § 13 odst. 1 zákona ã. 26/2000 Sb., o vefiejn˘ch draÏbách, a odpovídá proto za ‰kodu podle § 63 tohoto zákona. Soud prvního i druhého stupnû Ïalobu zamítly. Neshledaly poru‰ení Ïádné zákonné povinnosti jako základního pfiedpokladu pro vznik odpovûdnosti za ‰kodu. Ani Nejvy‰‰í soud v koneãném dÛsledku stûÏovatelovû dovolání nevyhovûl. Dovodil, Ïe pokud draÏebník zajistil vypracování znaleckého posudku, byly splnûny jeho povinnosti podle zákona. S tím stûÏovatel nesouhlasil a argumentoval, Ïe skuteãn˘ v˘znam ustanovení § 13 odst. 1 zákona o vefiejn˘ch draÏbách nespoãívá toliko ve formálním naplnûní litery zákona (tj. zaji‰tûní odhadu), ale v zaji‰tûní takového odhadu ceny pfiedmûtu draÏby, která je v místû a ãase obvyklá. ZdÛraznil, Ïe dÛsledné naplnûní zákona je v˘znamnou zárukou cílÛ sledovan˘ch vefiejnou draÏbou, mezi které spadá i respektování práv vlastníka draÏené nemovitosti. Jeho argumentaci Ústavní soud pfiisvûdãil. Vy‰el z pfiedpokladu, Ïe relevantní ustanovení zákona je tfieba interpretovat nejen dle jejich doslovného znûní, ale téÏ s ohledem na úãel sledovan˘ zákonem. Tímto úãelem je mimo jiné i ochrana práv vlastníka draÏené vûci. Obecné soudy v dané vûci pfii svém rozhodování nebraly v úvahu, Ïe stûÏovatel opakovanû vzná‰el námitky proti znaleckému posudku, z nûhoÏ byla stanovena vyvolávací cena 1 750 000 Kã, právû poukazem na draÏebníkem zaji‰tûn˘m znaleck˘m posudkem nesprávnû stanovenou cenu ve v˘‰i 3 500 000 Kã, která se od pÛvodního ocenûní nemovitosti pfii poskytování úvûru v˘raznû li‰ila. Pfiitom sám popis pfiedmûtné nemovitosti v zaji‰tûném posudku – administrativní dvoupodlaÏní budova v BrnûLesné, postavená v roce 1980, v dobrém stavebnû technickém stavu, urãená k provozním úãelÛm, obsahující mimo dvou hygienick˘ch zafiízení 20 kanceláfií, 4 sklady a dílnu – i naprostému laikovi signalizuje trÏní cenu v˘raznû vy‰‰í neÏ je cena 3 500 000 Kã. Právû proto mûl b˘t v fiízení pfied soudem nafiízen znaleck˘ posudek o cenû nemovitosti v daném ãase a místû obvyklé a od jeho závûru se teprve mûly odvíjet dal‰í úvahy a závûry soudÛ, a to nejen o vzniku ‰kody na stranû stûÏovatele, ale i o odpovûdnosti Ïalovan˘ch, zejména pak druhého z nich, za ‰kodu. Ústavní soud proto zaujal názor, Ïe v pfiípadû existence námitek vzbuzujících pochybnosti o správnosti ceny stanovené znaleck˘m posudkem zaji‰tûn˘m draÏebníkem má ten, s ohledem na zákonem stanovené pfiedpoklady k v˘konu jeho ãinnosti a pfiedev‰ím s ohledem na pfiimûfienou ochranu práv vlastníkÛ draÏen˘ch nemovitostí, povinnost zajistit 53 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 54 8/2009 JURISPRUDENCE kontrolní, resp. revizní posudek tak, aby byla pro dal‰í postup v nedobrovolné draÏbû zji‰tûna cena draÏené nemovitosti reálnû odpovídající její cenû v místû a ãase obvyklé. V opaãném pfiípadû by nebylo moÏno povaÏovat ochranu majetkov˘ch práv vûfiitele a ochranu t˘chÏ práv vlastníka nemovitosti, to jest práv, jeÏ mají garantován stejn˘ rozsah ochrany (ãl. 11 odst. 1 Listiny), za proporcionální. 54 MONITORING Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/03 Relevantní ustanovení: § 13 odst. 1 a § 63 odst. 4 zákona 26/2000 Sb., o vefiejn˘ch draÏbách, ãl. 11 odst. 1 a ãl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Pfiipravil: Jan Tryzna 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 55 JURISPRUDENCE 8/2009 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 M O N I T O R I N G E V R O P S K É Evropsk˘ soudní dvÛr a Soud prvního stupnû OBDOBÍ: 5. 10. 2009 – 5. 11. 2009 Asturcom Telecomunicaciones (vûc C-40/08) Datum rozhodnutí: 6. fiíjna 2009 Závûr: Vnitrostátní soud, kter˘ rozhoduje o návrhu na nucen˘ v˘kon pravomocného rozhodãího nálezu, vydaného bez úãasti spotfiebitele, musí i bez návrhu posoudit nepfiimûfienost rozhodãí doloÏky obsaÏené ve smlouvû uzavfiené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotfiebitelem. Skutkové okolnosti: Dne 24. kvûtna 2004 byla mezi spoleãností Asturcom a C. Rodríguez Nogueira uzavfiena smlouva o mobilních telekomunikaãních sluÏbách. Tato smlouva obsahovala rozhodãí doloÏku, podle níÏ je pro kaÏd˘ spor vznikající v souvislosti s plnûním této smlouvy stanovena pfiíslu‰nost rozhodãího soudu. JelikoÏ C. Rodríguez Nogueira neuhradila nûkolik faktur a vypovûdûla smlouvu pfied uplynutím smluvené minimální doby její platnosti, podala proti ní spoleãnost Asturcom návrh na zahájení rozhodãího fiízení. Rozhodãím nálezem vydan˘m dne 14. dubna 2005 byla C. Rodríguez Nogueira uloÏena povinnost uhradit ãástku 669,60 eur. ProtoÏe C. Rodríguez Nogueira proti tomuto rozhodãímu nálezu nepodala Ïalobu na neplatnost, stal se pravomocn˘m. Dne 29. fiíjna 2007 podala spoleãnost Asturcom návrh na v˘kon uvedeného rozhodãího nálezu. Právní stránka: ESD se pfiedev‰ím snaÏil najít odpovûì na otázku, zda rozhodãí doloÏka obsaÏená ve smlouvû nemá nepfiimûfienou povahu, zejména s ohledem na skuteãnost, Ïe náklady spotfiebitele na pfiepravu do místa sídla rozhodãího soudu byly vy‰‰í neÏ ãástka, která je pfiedmûtem sporu v pÛvodním fiízení, a dále je toto sídlo znaãnû vzdáleno od bydli‰tû spotfiebitele a není ve smlouvû uvedeno. Pfiitom zdÛraznil, Ïe C. Rodríguez Nogueira zÛstala v prÛbûhu jednotliv˘ch fiízení zcela neãinná a zejména nepodala Ïalobu smûfiující k prohlá‰ení neplatnosti rozhodãího nálezu vydaného AEADE, kterou J U D I K A T U R Y by napadla nepfiimûfienost rozhodãí doloÏky, takÏe se tento nález stal mezitím pravomocn˘m. Jakkoli podmínky naplÀování zásady pfiekáÏky vûci rozsouzené spadají na základû zásady procesní autonomie vnitrostátních právních fiádÛ ãlensk˘ch státÛ do pÛsobnosti tûchto právních fiádÛ, nesmûjí b˘t tyto podmínky ménû pfiíznivé neÏ ty, kter˘mi se fiídí obdobné situace vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), ani nesmûjí b˘t upraveny tak, Ïe by v praxi nadmûrnû ztûÏovaly nebo znemoÏÀovaly v˘kon práv pfiiznan˘ch právním fiádem Spoleãenství (zásada efektivity). Lze mít za to, Ïe 60denní lhÛta pro podání Ïaloby je v souladu se zásadou efektivity, protoÏe nemÛÏe sama o sobû ãinit v˘kon práv, která spotfiebitelÛm poskytuje smûrnice 93/13, v praxi nemoÏn˘m nebo nadmûrnû obtíÏn˘m. V souladu se zásadou rovnocennosti je pak vnitrostátní soud, k nûmuÏ byl podán návrh na nucen˘ v˘kon pravomocného rozhodãího nálezu a kter˘ musí podle vnitrostátních procesních pravidel posoudit i bez návrhu rozpor rozhodãí doloÏky s vnitrostátními kogentními pravidly, rovnûÏ povinen i bez návrhu posoudit nepfiimûfienost této doloÏky s ohledem na ãlánek 6 uvedené smûrnice. Související judikatura: rozsudky ze dne 27. ãervna 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, C-240/98 aÏ C-244/98, Recueil, s. I-4941, jakoÏ i ze dne 26. fiíjna 2006, Mostaza Claro, C-168/05, Sb. rozh. s. I-10421, rozsudek ze dne 4. ãervna 2009, Pannon GSM, C-243/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí, rozsudky ze dne 30. záfií 2003, Köbler, C-224/01, Recueil, s. I-10239; ze dne 16. bfiezna 2006, Kapferer, C-234/04, Sb. rozh. s. I-2585, a ze dne 3. záfií 2009, Fallimento Olimpiclub, C-2/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: Smûrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepfiimûfien˘ch podmínkách ve spotfiebitelsk˘ch smlouvách. ICF (vûc C-133/08) Datum rozhodnutí: 6. fiíjna 2009 Závûr: Pokud z okolností jako celku jasnû vypl˘vá, Ïe daná smlouva souvisí úÏeji s jinou zemí, neÏ je zemû urãená na základû jednoho ze stanoven˘ch kritérií, pfiíslu‰í soudu, aby nepouÏil tato kritéria a pouÏil právo zemû, se kterou uvedená smlouva souvisí nejúÏeji. 55 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 56 8/2009 JURISPRUDENCE Skutkové okolnosti: Spoleãnost ICF uzavfiela v rámci programu pro nákladní Ïelezniãní dopravu mezi Nizozemskem a Nûmeckem se dvûma spoleãnostmi (Balkenende, MIC) dopravní nájemní smlouvu, ve které se zavázala poskytnout nákladní vozy a zajistit Ïelezniãní pfiepravu. Smluvní strany neuzavfiely Ïádnou písemnou smlouvu, ale po krátké období byla jejich ujednání plnûna. ICF nicménû zaslala spoleãnostem písemn˘ návrh smlouvy, kter˘ obsahoval klauzuli, podle které bylo belgické právo zvoleno jakoÏto rozhodné právo. Tento návrh nebyl Ïádnou ze smluvních stran nikdy podepsán. Následnû MIC neuhradila zaslanou fakturu a neuãinila tak ani po v˘zvû. ICF tedy zaÏalovala obû spoleãnosti u nizozemského soudu. Obû napadené spoleãnosti se dovolávaly promlãení pohledávky a tvrdily, Ïe na základû práva rozhodného pro smlouvu uzavfienou se spoleãností ICF, v projednávaném pfiípadû nizozemského práva, je tato pohledávka promlãená. Naproti tomu podle spoleãnosti ICF uvedená pohledávka promlãena není, neboÈ na základû belgického práva, které je podle ní právem rozhodn˘m pro smlouvu, je‰tû namítané promlãení nenastalo. Právní stránka: ESD uvedl, Ïe Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen ¤ímská úmluva) zakotvuje pro smluvní závazky v pfiípadû neexistence volby práva obecnou zásadu, podle které se musí smlouva fiídit právem zemû, s níÏ nejúÏeji souvisí. Za úãelem zaji‰tûní vysoké úrovnû právní jistoty ve smluvních vztazích stanoví ¤ímská úmluva fiadu kritérií, jeÏ umoÏÀují pfiedpokládat, s kterou zemí smlouva nejúÏeji souvisí. Tato kritéria totiÏ fungují jako domnûnky v tom smyslu, Ïe soud, kterému byl spor pfiedloÏen, je musí vzít v úvahu pfii urãení práva rozhodného pro smlouvu. Kolizní kritérium místa bydli‰tû ãi sídla smluvní strany, která poskytuje plnûní pfiíznaãné pro smlouvu, se nepouÏije v pfiípadû, Ïe toto místo nelze urãit. ESD dodal, Ïe domnûnky lze neuplatnit, vypl˘vá-li z okolností jako celku, Ïe smlouva úÏeji souvisí s jinou zemí. Podle ESD musí b˘t úmluva vykládána v tom smyslu, Ïe umoÏÀuje soudu, kterému byl spor pfiedloÏen, pouÏít ve v‰ech pfiípadech kritérium, které umoÏÀuje prokázat existenci takové vazby a neuplatnit dané „domnûnky“, pokud neurãují zemi, se kterou daná smlouva nejúÏeji souvisí. Je tedy tfieba stanovit, zda lze tyto domnûnky neuplatnit pouze v pfiípadû, Ïe nemají skuteãnou hodnotu pro urãení rozhodného práva, nebo pokud soud konstatuje, Ïe daná smlouva nejúÏeji souvisí s jinou zemí. Pfiíslu‰n˘ soud musí vÏdy urãit rozhodné právo na základû uveden˘ch domnûnek, které odpovídají obecnému 56 MONITORING poÏadavku pfiedvídatelnosti práva, a tedy právní jistoty ve smluvních vztazích. Av‰ak pokud z okolností jako celku jasnû vypl˘vá, Ïe daná smlouva nejúÏeji souvisí s jinou zemí, neÏ je zemû urãená na základû tûchto domnûnek, pfiíslu‰í uvedenému soudu, aby tyto domnûnky nepouÏil. Relevantní právní úprava: Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevfiená k podpisu v ¤ímû dne 19. ãervna 1980. Audiolux a dal‰í (vûc C-101/08 ) Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Právo Spoleãenství neobsahuje obecnou právní zásadu, podle které jsou men‰inoví akcionáfii chránûni povinností vût‰inového akcionáfie, kter˘ ovládl nebo ovládá spoleãnost, nabídnout jim odkoupení jejich akcií za stejn˘ch podmínek, jaké byly sjednány pfii nabytí podílu, prostfiednictvím kterého vût‰inov˘ akcionáfi ovládl spoleãnost nebo v ní zv˘‰il svÛj vliv. Skutkové okolnosti: Audiolux SA a spol. byli men‰inov˘mi akcionáfii ve spoleãnosti RTL. Spoleãnost GBL drÏela pfied událostmi, které vedly ke sporu v pÛvodním fiízení, 30 % akcií v RTL. Prostfiednictvím nûkolika transakcí pfievedla GBL svÛj 30 % podíl na kapitálu spoleãnosti RTL na spoleãnost Bertelsmann. Uveden˘ pfievod se stal pfiedmûtem rozsudku lucemburského soudu, kter˘m byly zamítnuty Ïaloby spoleãnosti Audiolux z dÛvodu, Ïe nemûly oporu v Ïádné normû ãi právní zásadû uznávané lucembursk˘m právem. Tyto Ïaloby se t˘kaly zejména platnosti transakcí smûfiujících k pfievodu tohoto podílu a náhrady ‰kody zpÛsobené nedodrÏením povinnosti nabídnout ÏalobcÛm v˘mûnu jejich akcií v RTL za akcie spoleãnosti Bertelsmann za stejn˘ch podmínek, jaké byly sjednány s GBL. Právní stránka: ESD nejprve uvedl, Ïe pouhá okolnost, Ïe sekundární právo Spoleãenství obsahuje nûkterá ustanovení t˘kající se ochrany men‰inov˘ch akcionáfiÛ, nedostaãuje sama o sobû k závûru, Ïe existuje obecná zásada práva Spoleãenství, zejména jestliÏe je jejich pÛsobnost omezena na pfiesnû vymezená a urãitá práva. Podle ESD sekundární pfiedpisy práva Spoleãenství, na které pfiedkládající soud odkazoval, neposkytují pfiesvûdãivé informace svûdãící o existenci obecné zásady rovného zacházení s men‰inov˘mi akcionáfii. Pokud jde o to, zda zacházení, jehoÏ se domáhá Audiolux, mÛÏe b˘t chápáno jako specifické vyjádfiení obecné zásady rovného zacházení v oblasti práva spoleãností, ESD konstatoval, Ïe obecná zásada rovného zacházení vyÏaduje, aby se srovnateln˘mi situacemi nebylo zacházeno odli‰nû 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 57 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 a s odli‰n˘mi situacemi stejnû, není-li takové zacházení objektivnû odÛvodnûno. Zacházení, jehoÏ se domáhá Audiolux, smûfiuje ke stanovení povinnosti pfiíslu‰ející pouze akcionáfii, kter˘ ovládl spoleãnost nebo v této spoleãnosti zv˘‰il svÛj vliv. Tato skuteãnost by mu ukládala povinnost uzavfiít smlouvu se v‰emi men‰inov˘mi akcionáfii za stejn˘ch podmínek, za jak˘ch bylo sjednáno nabytí podílu, prostfiednictvím kterého vût‰inov˘ akcionáfi ovládl spoleãnost nebo v ní zv˘‰il svÛj vliv, a nesla by s sebou odpovídající právo v‰ech akcionáfiÛ spoãívající v prodeji jejich akcií vût‰inovému akcionáfii. ESD v této souvislosti uvedl, Ïe právo Spoleãenství neobsahuje obecnou právní zásadu, podle které jsou men‰inoví akcionáfii chránûni povinností vût‰inového akcionáfie, kter˘ ovládl nebo ovládá spoleãnost, nabídnout jim odkoupení jejich akcií za stejn˘ch podmínek, jaké byly sjednány pfii nabytí podílu, prostfiednictvím kterého vût‰inov˘ akcionáfi ovládl spoleãnost nebo v ní zv˘‰il svÛj vliv. Související judikatura: rozsudky ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C-149/96, Recueil, s. I-8395, bod 86, jakoÏ i ze dne 12. ãervence 2001, Jippes a dal‰í, C-189/01, Recueil, s. I-5689, rozsudek Jippes a dal‰í, rozsudky ze dne 15. ãervence 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, ze dne 5. bfiezna 1980, Ferwerda, 265/78, Recueil, s. 617, jakoÏ i usnesení ze dne 5. bfiezna 1999, Guérin automobiles v. Komise, C-153/98 P, Recueil, s. I-1441. Relevantní právní úprava: Smûrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochrann˘ch opatfiení, která jsou na ochranu zájmÛ spoleãníkÛ a tfietích osob vyÏadována v ãlensk˘ch státech od spoleãností ve smyslu ãl. 58 druhého pododstavce Smlouvy pfii zakládání akciov˘ch spoleãností a pfii udrÏování a zmûnû jejich základního kapitálu, za úãelem dosaÏení rovnocennosti tûchto opatfiení. Makro Zelfbedieningsgroothandel a dal‰í (vûc C-324/08) Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Souhlas majitele ochranné známky s uvedením zboÏí oznaãeného touto ochrannou známkou na trh pfiímo v Evropském hospodáfiském prostoru tfietí osobou, která nemá Ïádnou hospodáfiskou vazbu s tímto majitelem, mÛÏe b˘t konkludentní, pokud takov˘to souhlas vypl˘vá ze skuteãností a okolností, které pfiedcházely, provázely nebo následovaly uvedení na trh v tomto prostoru a z nichÏ je jednoznaãnû patrné, Ïe se uveden˘ majitel vzdal svého v˘luãného práva. JURISPRUDENCE 8/2009 Skutkové okolnosti: Spoleãnost Diesel byla majitelem slovní ochranné známky Diesel na základû jejího zápisu pro zemû Beneluxu. Spoleãnost Distributions Italian Fashion SA se sídlem v Barcelonû (·panûlsko) (dále jen „Difsa“) byla distributorem zboÏí oznaãeného ochrannou známkou Diesel ve ·panûlsku, Portugalsku a Andofie. V létû roku 1999 zaãala spoleãnost Makro prodávat boty oznaãené slovní a obrazovou ochrannou známkou Diesel, které získala od dvou ‰panûlsk˘ch podnikÛ, jeÏ tyto boty koupily od Cosmos. Spoleãnost Diesel proto s poukazem na to, Ïe nikdy nedala svÛj souhlas k uvádûní dotãen˘ch bot spoleãností Cosmos na trh, podala Ïalobu proti Makro, kterou se zejména domáhala, aby bylo zastaveno poru‰ování jejích autorsk˘ch práv a práv vypl˘vajících z ochranné známky, jejímÏ je majitelem, jakoÏ i náhrady vzniklé ‰kody. Právní stránka: Podle ESD má majitel ochranné známky v˘luãné právo, jeÏ mu umoÏÀuje zakázat jakékoli tfietí osobû zejména dováÏet zboÏí oznaãené jeho ochrannou známkou, nabízet je, uvádût je na trh nebo je za tûmito úãely skladovat s tím, Ïe toto právo majitele je vyãerpáno, jestliÏe bylo zboÏí uvedeno na trh v EHP samotn˘m majitelem nebo s jeho souhlasem. Podle ESD k vyãerpání v˘luãného práva mÛÏe dojít zejména tehdy, pokud je zboÏí uvedeno na trh subjektem hospodáfisky spojen˘m s majitelem ochranné známky, jako napfiíklad nabyvatelem licence. Dále i v pfiípadech, kdy první uvedení dotãeného zboÏí na trh v EHP bylo provedeno subjektem, kter˘ nemá Ïádnou hospodáfiskou vazbu s majitelem ochranné známky, a bez v˘slovného souhlasu majitele ochranné známky, mÛÏe vÛle vzdát se v˘luãného práva vypl˘vat z konkludentního souhlasu uvedeného majitele. Pravidlo Spoleãenství upravující vyãerpání práv se mÛÏe pouÏít pouze na zboÏí, které bylo uvedeno na trh v EHP se souhlasem majitele dotyãné ochranné známky. Jin˘mi slovy, pro úãely zániku v˘luãného práva majitele ochranné známky je dÛleÏitá pouze skuteãnost, Ïe dotãené zboÏí bylo uvedeno na trh v EHP. Naopak pfiípadné uvedení na trh mimo EHP nevede v tomto ohledu k zániku práva. Aby byla zaji‰tûna ochrana práv z ochranné známky a aby bylo umoÏnûno pozdûj‰í uvedení zboÏí oznaãeného ochrannou známkou na trh, aniÏ by tomu mohl majitel této ochranné známky bránit, je proto podstatné, aby tento majitel mohl kontrolovat první uvedení tohoto zboÏí na trh v EHP bez ohledu na to, zda toto zboÏí pfiípadnû bylo poprvé uvedeno na trh mimo tento prostor. Z toho vypl˘vá, Ïe okolnost mající ãistû skutkovou povahu, zda bylo zboÏí oznaãené dotyãnou ochrannou známkou poprvé uvedeno na trh 57 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 58 8/2009 JURISPRUDENCE v EHP nebo mimo nûj, nemá jako taková Ïádn˘ dopad na pouÏití pravidla o vyãerpání práv. Za tûchto podmínek by omezení moÏnosti vyvodit z urãit˘ch okolností a skuteãností konkludentní souhlas majitele ochranné známky pouze na pfiípady, kdy do‰lo k prvnímu uvedení dotãeného zboÏí na trh mimo EHP, nebylo v souladu s právem Spoleãenství. Související judikatura: rozsudek ze dne 20. listopadu 2001, Zino Davidoff a Levi Strauss (C-414/99 aÏ C-416/99, Recueil, s. I-8691, rozsudek Zino Davidoff a Levi Strauss, bod 40, a rozsudky ze dne 8. dubna 2003, Van Doren + Q, C-244/00, Recueil, s. I-3051, a ze dne 30. listopadu 2004, Peak Holding, C-16/03, Sb. rozh. s. I-11313, Relevantní právní úprava: âl. 7 odst. 1 první smûrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbliÏují právní pfiedpisy ãlensk˘ch státÛ o ochrann˘ch známkách. Grudnstueckgemeinschaft Busley (vûc C-35/08) Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Právní úprava ãlenského státu danû z pfiíjmÛ, která podfiizuje právo fyzick˘ch osob – rezidentÛ s neomezenou daÀovou povinností – na odpoãet ztrát z pronájmu nemovitosti ze základu danû za zdaÀovací období, ve kterém tyto ztráty vznikly, podmínce, aby se tato nemovitost nacházela na území tohoto ãlenského státu, odporuje komunitárnímu právu. Skutkové okolnosti: ·panûl‰tí státní pfiíslu‰níci, bratr a sestra, mûli od svého narození bydli‰tû v Nûmecku, kde jim také plynuly pfiíjmy ze závislé ãinnosti a kde podléhali neomezené daÀové povinnosti. Po sv˘ch rodiãích, rovnûÏ ‰panûlsk˘ch státních pfiíslu‰nících, zdûdili nemovitost ve ·panûlsku (coby spoleãenství dûdicÛ), ale nikdy v tomto domû nebydleli, pouze jej pronajímali a posléze prodali. Ve sv˘ch daÀov˘ch pfiiznáních podan˘ch v Nûmecku poÏádali, pokud jde o pfiedmûtn˘ dÛm, jednak o uplatnûní degresivního odpisování a jednak o neuplatnûní omezeného vyrovnání ztrát. Nûmeck˘ finanãní úfiad tyto Ïádosti zamítl z dÛvodu, Ïe se uveden˘ dÛm nenachází v tuzemsku. Vzhledem k tomu podali Ïalobci Ïalobu k pfiedkládajícímu soudu, ve které tvrdili, Ïe daÀov˘ reÏim uplatnûn˘ na pfiíjmy z jejich domu nacházejícího se ve ·panûlsku poru‰uje komunitární právo. Právní stránka: ESD pfiipomnûl, Ïe dûdûní spadá na základû práva Spoleãenství pod pohyb kapitálu, s v˘jimkou pfiípadÛ, kdy jsou prvky zakládající dûdictví omezeny hranicemi jediného ãlenského státu. Co se t˘ãe existence 58 MONITORING omezení pohybu kapitálu, zakázan˘mi opatfieními jsou také ta, která mohou odradit od investování v nûkterém ãlenském státû osoby, které nemají v tomto státû bydli‰tû. Mohou jimi b˘t vnitrostátní opatfiení zpÛsobilá zabránit nebo omezit nabytí nemovitosti nacházející se v jiném ãlenském státû, ale rovnûÏ ta zpÛsobilá odradit od ponechání si takové nemovitosti. ESD pfiezkoumával, jsou-li uvedená omezení odÛvodnûná, a tedy zpÛsobilá zaruãit uskuteãnûní sledovaného cíle a nepfiekraãovat meze toho, co je nezbytné k jeho dosaÏení. I v pfiípadû, Ïe by nûmeckou vládou uveden˘ cíl (podporu v˘stavby nemovitostí urãen˘ch k pronajímání za úãelem uspokojení poptávky nûmecké populace) byl zpÛsobil˘ odÛvodnit omezení volného pohybu kapitálu, ESD se nedomníval, Ïe by takové vnitrostátní opatfiení, které ãiní jednoznaãn˘ rozdíl mezi tím, zda se nemovitosti urãené k pronajímání nacházejí v tuzemsku nebo nikoli, bylo zpÛsobilé zaruãit v tomto ohledu jeho naplnûní. Dále se ESD zab˘val odÛvodnûností nûmeckého pfiedpisu na základû zásady teritoriality. Tato zásada, jejímÏ úãelem je vnést do uplatÀování práva Spoleãenství poÏadavek zohlednit meze daÀov˘ch pravomocí ãlensk˘ch státÛ, podle nûj nebrání zohlednûní záporn˘ch pfiíjmÛ z nemovitosti nacházející se v jednom ãlenském státû osobou, která má neomezenou povinnost k dani v jiném ãlenském státû. Související judikatura: rozsudky ze dne 14. záfií 2006, Centro di Musicologia Walter Stauffer, C-386/04, Sb. rozh. s. I-8203, jakoÏ i ze dne 12. února 2009, Block, C-67/08, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: âlánek 56 ES. Zurita García (spojené vûci C-261/08 a C-348/08) Datum rozhodnutí: 22. fiíjna 2009 Závûr: Pokud se státní pfiíslu‰ník tfietí zemû nachází na území ãlenského státu neoprávnûnû, jelikoÏ nesplÀuje nebo pfiestal splÀovat podmínky délky pobytu platné v tomto ãlenském státû, není tento ãlensk˘ stát povinen pfiijmout rozhodnutí o jeho vyho‰tûní. Skutkové okolnosti: Dva bolivij‰tí státní pfiíslu‰níci byli vyho‰tûni nezávisle na sobû rozhodnutím správních orgánÛ ze ·panûlska, protoÏe se nacházeli dle ‰panûlského cizineckého zákona na tomto území neoprávnûnû (buì jim nebyl prodlouÏen pobyt, nebo neobdrÏeli povolení k pobytu, nebo protoÏe platnost tûchto dokumentÛ uplynula pfied více neÏ tfiemi mûsíci, aniÏ by dotyãné osoby poÏádali o jejich obnovení). Sankce vyho‰tûní byla spojena se 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 59 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 zákazem vstupu na území schengenského prostoru po dobu pûti let. Paní Zurita García a pan Cabrera napadli nezávisle na sobû uvedená rozhodnutí, av‰ak soud v obou pfiípadech Ïalobu zamítl. Právní stránka: ESD úvodem upozornil, Ïe v daném pfiípadû je moÏné uplatnit vyvratitelnou domnûnku, Ïe není-li cestovní doklad státního pfiíslu‰níka tfietí zemû opatfien otiskem vstupního razítka, mohou pfiíslu‰né vnitrostátní orgány pfiedpokládat, Ïe jeho drÏitel nesplÀuje nebo pfiestal splÀovat podmínky délky pobytu platné v dotyãném ãlenském státû. Tuto domnûnku je moÏné vyvrátit, pokud státní pfiíslu‰ník tfietí zemû jak˘mkoli zpÛsobem vûrohodnû prokáÏe, napfiíklad jízdenkou ãi letenkou nebo dÛkazem o své pfiítomnosti mimo území ãlensk˘ch státÛ, Ïe dodrÏel podmínky t˘kající se délky krátkodobého pobytu. Není-li domnûnka vyvrácena, mohou pfiíslu‰né orgány státního pfiíslu‰níka tfietí zemû z území dotyãného ãlenského státu vyhostit. ESD se dále odvolal na právní úpravu dle Úmluvy k provedení Schengenské dohody, která upfiednostÀuje dobrovoln˘ odchod státního pfiíslu‰níka tfietí zemû, kter˘ nesplÀuje nebo pfiestal splÀovat podmínky krátkodobého pobytu platné na území dotyãného ãlenského státu. Státní pfiíslu‰ník tfietí zemû, kter˘ je drÏitelem platného doãasného povolení k pobytu, které bylo udûleno jin˘m ãlensk˘m státem, podle této úmluvy musí neprodlenû vycestovat na území druhého uvedeného státu. Podle této úmluvy platí, Ïe není-li vyho‰tûní moÏné podle vnitrostátního práva daného ãlenského státu, mÛÏe tento ãlensk˘ stát dotyãné osobû pobyt na svém území povolit. Související judikatura: rozsudky ze dne 29. ledna 2008, Promusicae, C-275/06, Sb. rozh. s. I-271, bod 46, a ze dne 3. dubna 2008, Rüffert, C-346/06, Sb. rozh. s. I-1989; rozsudky ze dne 12. listopadu 1969, Stauder, 29/69, Recueil, s. 419; ze dne 7. ãervence 1988, Moksel Import und Export, 55/87, Recueil, s. 3845; ze dne 20. listopadu 2001, Jany a dal‰í, C-268/99, Recueil, s. I-8615, jakoÏ i ze dne 27. ledna 2005, Junk, C-188/03, Sb. rozh. s. I-885; rozsudky ze dne 12. listopadu 1998, Institute of the Motor Industry, C-149/97, Recueil, s. I-7053; ze dne 3. dubna 2008, Endendijk, C-187/07, Sb. rozh. s. I-2115, jakoÏ i ze dne 9. fiíjna 2008, Sabatauskas a dal‰í, C-239/07, Sb. rozh. s. I-7523. Relevantní právní úprava: âlánek 56 ES, Úmluva k provedení Schengenské dohody. Meerts (vûc C-116/08) Datum rozhodnutí: 22. fiíjna 2009 Závûr: Pokud zamûstnavatel bez závaÏného JURISPRUDENCE 8/2009 dÛvodu a dodrÏení v˘povûdní doby jednostrannû ukonãí pracovní smlouvu na dobu neurãitou uzavfienou s pracovníkem zamûstnan˘m na pln˘ pracovní úvazek v období, kdy tento pracovník ãerpá rodiãovskou dovolenou na ãást pracovní doby, odstupné nemá b˘t stanoveno na základû sníÏeného platu, kter˘ pobírá v okamÏiku, kdy dojde k propu‰tûní. Skutkové okolnosti: Paní Meerts byla zamûstnána u belgické firmy na pln˘ pracovní úvazek na základû pracovní smlouvy na dobu neurãitou. Po osmi letech zaãala pracovat na zkrácen˘ pracovní úvazek z dÛvodu rodiãovské dovolené. Necel˘ mûsíc pfied jejím uplynutím dostala okamÏitou v˘povûì, pfiiãemÏ obdrÏela odstupné ve v˘‰i deseti mûsíãních platÛ, vypoãtené na základû platu, kter˘ pobírala v daném okamÏiku, jenÏ byl zkrácen o polovinu z dÛvodu odpovídajícího sníÏení objemu jejího pracovního úvazku. V˘‰i tohoto odstupného paní Meerts napadla u soudu, pfiiãemÏ poÏadovala, aby firmû, která ji zamûstnávala, bylo uloÏeno zaplacení odstupného vypoãteného na základû platu za pln˘ pracovní úvazek, kter˘ by pobírala, kdyby si svÛj pracovní úvazek nesníÏila v rámci své rodiãovské dovolené. Právní stránka: ESD konstatoval, Ïe ustanovení komunitárního práva (rámcová dohoda o rodiãovské dovolené) stanoví, Ïe práva pracovníka, která má nebo která nab˘vá v den zaãátku rodiãovské dovolené, zÛstávají zachována aÏ do skonãení této rodiãovské dovolené. Cílem tohoto ustanovení je zabránit ztrátû nebo omezení práv odvozen˘ch z pracovnûprávního vztahu, která pracovník má nebo která nab˘vá, a která mÛÏe uplatÀovat na zaãátku rodiãovské dovolené, a zaruãit, Ïe po skonãení této dovolené se bude nacházet, pokud jde o tato práva, ve stejné situaci, ve které se nacházel pfied jejím zahájením. Pojem „práva pracovníka, která má nebo která nab˘vá“ je s ohledem na cíl rovného zacházení pro muÏe a Ïeny nutno vykládat tak, Ïe vyjadfiuje zásadu sociálního práva Spoleãenství, která má zvlá‰tní v˘znam, a nemÛÏe b˘t tedy vykládána restriktivnû. Zahrnuje tedy v‰echna práva a penûÏitá ãi naturální zv˘hodnûní odvozená pfiímo ãi nepfiímo z pracovního pomûru, jeÏ mÛÏe pracovník uplatÀovat vÛãi zamûstnavateli v den zaãátku rodiãovské dovolené. Mezi taková práva a zv˘hodnûní patfií v‰echna práva a zv˘hodnûní t˘kající se podmínek zamûstnání, jako je právo pracovníka s pln˘m pracovním úvazkem, kter˘ ãerpá rodiãovskou dovolenou na ãást pracovní doby, v pfiípadû jednostranného ukonãení smlouvy uzavfiené na dobu neurãitou ze strany zamûstnavatele na v˘povûdní dobu, jejíÏ délka závisí na délce trvání pracovního pomûru v podniku a jejímÏ úãelem je 59 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 60 8/2009 JURISPRUDENCE usnadnûní hledání nového zamûstnání. Podle ESD by vnitrostátní právní pfiedpisy, které by omezovaly práva vypl˘vající z pracovního pomûru v pfiípadû ãerpání rodiãovské dovolené, mohly odradit pracovníka od ãerpání takové dovolené a podnítit zamûstnavatele, aby spí‰e propou‰tûl pracovníky, ktefií ãerpají rodiãovskou dovolenou. To by bylo v pfiímém rozporu s úãelem rámcové dohody o rodiãovské dovolené, neboÈ jedním z jejích cílÛ je lep‰í sladûní rodinného a pracovního Ïivota. Související judikatura: rozsudek ze dne 16. ãervence 2009, Gómez-Limón Sánchez-Camacho, C-537/07, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí; rozsudky ze dne 18. ledna 1984, Ekro, 327/82, Recueil, s. 107; ze dne 9. bfiezna 2006, Komise v. ·panûlsko, C-323/03, Sb. rozh. s. I-2161, a ze dne 11. ãervence 2006, Chacón Navas, C-13/05, Sb. rozh. s. I-6467, rozsudky ze dne 26. ãervna 2001, BECTU, C-173/99, Recueil, s. I-4881; ze dne 13. záfií 2007, Del Cerro Alonso, C-307/05, Sb. rozh. s. I-7109; ze dne 15. dubna 2008, Impact, C-268/06, Sb. rozh. s. I-2483, a ze dne 20. ledna 2009, Schultz-Hoff, C-350/06 a C-520/06, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: Smûrnice 96/34/ES, Rámcová dohoda o rodiãovské dovolené. Bogiatzi (vûc C-301/08) Datum rozhodnutí: 22. fiíjna 2009 Závûr: Komunitární právo nebrání pouÏití Var‰avské úmluvy o sjednocení nûkter˘ch pravidel o mezinárodní letecké dopravû na situaci, v níÏ se cestující domáhá uplatnûní odpovûdnosti leteckého dopravce z dÛvodu újmy, kterou cestující utrpûl pfii letu mezi ãlensk˘mi státy Spoleãenství. Skutkové okolnosti: Paní Bogiatzi utrpûla pád na leti‰tní plo‰e lucemburského leti‰tû pfii nástupu do letadla. Následnû podala u soudu v Lucemburku Ïalobu na náhradu ‰kody proti nûmeckému sdruÏení pojistitelÛ leteck˘ch rizik a letecké spoleãnosti. Soud rozhodl, Ïe Ïaloba podaná pût let poté, co nastaly skuteãnosti rozhodné z hlediska pÛvodního fiízení, je nepfiípustná. Uveden˘ soud mûl totiÏ za to, Ïe dvouletá lhÛta stanovená pro podání Ïaloby na náhradu ‰kody v ãlánku 29 Var‰avské úmluvy je lhÛtou pevnû danou, jejíÏ bûh nelze zastavit ani pfieru‰it. Právní stránka: Podle ustanovení Var‰avské úmluvy musí b˘t Ïaloba na náhradu ‰kody smûfiující proti leteck˘m dopravcÛm v pfiípadû nehody podána do dvou let od pfiíletu na místo urãení nebo ode dne, kdy mûlo letadlo pfiiletût, nebo od zastavení dopravy, jinak Ïalobní právo 60 MONITORING zaniká. Právní úprava Spoleãenství naproti tomu neobsahuje Ïádné v˘slovné ustanovení t˘kající se promlãení takovéto Ïaloby na náhradu ‰kody ani v˘slovnû neodkazuje na ãlánek 29 uvedené úmluvy. ESD konstatoval, Ïe ve v˘kladu komunitárního práva v tomto pfiípadû musí b˘t brát zfietel nejen na jeho znûní a právní kontext, ale i na právní úpravou sledované cíle. Co se t˘ãe cíle sledovaného nafiízením o odpovûdnosti leteckého dopravce v pfiípadû nehod, vypl˘vá z jeho odÛvodnûní, Ïe jím je zv˘‰ení úrovnû ochrany cestujících postiÏen˘ch leteck˘mi nehodami v rámci spoleãné dopravní politiky, vzhledem k tomu, Ïe hranice odpovûdnosti leteck˘ch dopravcÛ nastavené Var‰avskou úmluvou byly s ohledem na hospodáfiské a sociální podmínky pfiíli‰ nízké. Související judikatura: rozsudky ze dne 14. fiíjna 1980, Burgoa, 812/79, Recueil, s. 2787; ze dne 18. listopadu 2003, Bud_jovick˘ Budvar, C-216/01, Recueil, s. I-13617, jakoÏ i ze dne 3. bfiezna 2009, Komise v. ·védsko, C-249/06, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí; rozsudky ze dne 22. záfií 1988, Deserbais, 286/86, Recueil, s. 4907; ze dne 23. listopadu 2006, ZVK, C-300/05, Sb. rozh. s. I-11169, a ze dne 12. února 2009, Klarenberg, C-466/07, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí; Relevantní právní úprava: nafiízení Rady (ES) ã. 2027/97 ze dne 9. fiíjna 1997 o odpovûdnosti leteckého dopravce v pfiípadû nehod, Úmluva o sjednocení nûkter˘ch pravidel o mezinárodní letecké dopravû, podepsaná ve Var‰avû dne 12. fiíjna 1929, ve znûní ãtyfi Montrealsk˘ch dodatkov˘ch protokolÛ ze dne 25. záfií 1975 (Var‰avská úmluva) âEZ (vûc C-115/08) Datum rozhodnutí: 27. fiíjna 2009 Závûr: Zásada zákazu diskriminace na základû státní pfiíslu‰nosti v rámci pouÏití Smlouvy o Evropském spoleãenství pro atomovou energii (ESAE) brání uplatnûní takové právní úpravy ãlenského státu, na základû níÏ mÛÏe b˘t proti podniku, kter˘ má poÏadovaná úfiední povolení k provozu jaderné elektrárny nacházející se na území jiného ãlenského státu, podána Ïaloba k soudu domáhající se toho, aby mu bylo uloÏeno zdrÏet se imisí nebo moÏn˘ch imisí z tohoto zafiízení na sousedící pozemky, zatímco proti podnikÛm, které vyuÏívají prÛmyslové zafiízení nacházející se v tuzemsku a jimÏ bylo úfiední povolení vydáno v tuzemsku, taková Ïaloba b˘t podána nemÛÏe a tyto podniky jsou vystaveny pouze Ïalobû na náhradu ‰kody zpÛsobené na sousedícím pozemku. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 61 JURISPRUDENCE 8/2009 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Skutkové okolnosti: Land Oberösterreich vlastní pozemky uÏívané pro zemûdûlské úãely a agronomické pokusy, na nichÏ je zfiízena zemûdûlská ‰kola. Tyto pozemky se nacházejí v Rakousku asi 60 km od jaderné elektrárny Temelín, která sama leÏí na území âeské republiky 50 km od rakouské hranice. Tato elektrárna je provozována podnikem dodávajícím elektrickou energii, âEZ, akciovou spoleãností podle ãeského práva, v níÏ drÏí vût‰inu akcií ãesk˘ stát. V˘stavba a provozování jaderné elektrárny Temelín byly povoleny ãesk˘mi orgány v roce 1985 a tato jaderná elektrárna byla uvedena do zku‰ebního provozu dne 9. fiíjna 2000. V roce 2001 Land Oberösterreich a nûktefií soukromí vlastníci pozemkÛ podali Ïaloby rakouskému soudu, jimiÏ se domáhali, aby bylo spoleãnosti âEZ soudem nafiízeno zdrÏet se imisí nebo moÏn˘ch imisí souvisejících s ionizujícím záfiením, které mÛÏe vycházet z uvedené elektrárny. V listopadu 2006 byly oba reaktory elektrárny Temelín pfiedmûtem kontroly a koneãného prohlá‰ení o shodû s platnou právní úpravou. Právní stránka: ESD je toho názoru, Ïe vÛle rakouského zákonodárce zohlednit zájmy domácích hospodáfisk˘ch subjektÛ s vylouãením zájmÛ hospodáfisk˘ch subjektÛ se sídlem v jin˘ch ãlensk˘ch státech nemÛÏe b˘t pfiijata jako odÛvodnûní rozdílného zacházení vypl˘vajícího z právních pfiedpisÛ dotãen˘ch v pÛvodním fiízení. Stejnû tak jako cíle ãistû hospodáfiské povahy nemohou odÛvodnit pfiekáÏku základním zásadám volného pohybu zboÏí nebo sluÏeb, nemohou tyto cíle odÛvodnit ani diskriminaci na základû státní pfiíslu‰nosti v rámci pouÏití Smlouvy o ESAE. A dále, pokud jde o odÛvodnûní, které by bylo moÏno vyvozovat z ochrany Ïivota nebo zdraví, nebo také z ochrany Ïivotního prostfiedí nebo vlastnického práva, ani to podle ESD nemÛÏe odÛvodnit rozdílné zacházení mezi úfiedními povoleními vydan˘mi rakousk˘mi orgány prÛmyslov˘m zafiízením nacházejícím se v Rakousku a úfiedními povoleními udûlen˘mi jaderné elektrárnû nacházející se v jiném ãlenském státû pfiíslu‰n˘mi orgány tohoto ãlenského státu. ESD v tomto ohledu jiÏ zdÛraznil v˘znam úlohy, kterou hraje v dané oblasti Komise, která má jediná k dispozici celkov˘ obraz v˘voje ãinností v jaderném odvûtví na celém území Spoleãenství. ESD rovnûÏ zdÛraznil, Ïe Komise v této vûci vydala stanovisko, v nûmÏ dospûla k závûru, Ïe provedení plánu na zne‰kodÀování radioaktivních odpadÛ v libovolné formû v souvislosti s úpravami v lokalitû jaderné elektrárny Temelín nevyústí za bûÏného provozu, ani v pfiípadû havárie typu a rozsahu uveden˘ch ve v‰eobecn˘ch údajích, v radioaktivní zamofiení vody, pÛdy nebo vzdu‰ného prostoru jiného ãlenského státu, které by bylo ze zdravotního hlediska v˘znamné. Komisi je navíc svûfiena jednak pravomoc vydávat pro ãlenské státy doporuãení t˘kající se úrovnû radioaktivity v ovzdu‰í, ve vodû a v pÛdû, a jednak pravomoc pfiijmout v naléhavém pfiípadû smûrnici, kterou dotyãn˘ ãlensk˘ stát vyzve, aby ve lhÛtû stanovené Komisí pfiijal opatfiení nezbytná k zamezení pfiekroãení základních standardÛ a k zaji‰tûní dodrÏování právních pfiedpisÛ. JestliÏe tento stát nedosáhne souladu se smûrnicí Komise ve stanovené lhÛtû, mÛÏe Komise nebo jak˘koli zúãastnûn˘ ãlensk˘ stát neprodlenû pfiedloÏit vûc Soudnímu dvoru. V rámci jednání, která vedla k pfiistoupení deseti nov˘ch ãlensk˘ch státÛ k Unii dne 1. kvûtna 2004, navíc byly otázky související s bezpeãností jadern˘ch elektráren nacházejících se v tûchto státech, vãetnû jaderné elektrárny Temelín, pfiezkoumány Komisí, coÏ vedlo k vypracování doporuãení Spoleãenství s cílem zdokonalení tûchto elektráren tak, aby byly uvedeny na srovnatelnou úroveÀ jaderné bezpeãnosti, jaká existuje pro srovnatelné reaktory v Unii, pfiiãemÏ úãinné provádûní tûchto doporuãení bylo následnû pfiedmûtem monitorování ze strany Komise a Rady. Související judikatura: rozsudky ze dne 28. dubna 1998, Decker, C-120/95, Recueil, s. I-1831, a Kohll, C-158/96, Recueil, s. I-1931; rozsudky ze dne 4. února 1988, Murphy a dal‰í, 157/86, Recueil, s. 673; jakoÏ i ze dne 26. záfií 2000, Engelbrecht, C-262/97, Recueil, s. I-7321; rozsudky ze dne 5. ãervna 2008, Wood, C-164/07, Sb. rozh. s. I-4143, a ze dne 16. prosince 2008, Huber, C-524/06, dosud nezvefiejnûn˘ ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: âlánky 10 SES, 12 SES, 28 SES a 43 SES. Pontin (vûc C-63/08) Datum rozhodnutí: 29. fiíjna 2009 Závûr: Ustanovení lucemburského zákoníku práce zbavuje tûhotné zamûstnankynû, jeÏ byly propu‰tûny bûhem svého tûhotenství, moÏnosti podat Ïalobu na náhradu ‰kody, zatímco v‰ichni ostatní propu‰tûní zamûstnanci tuto moÏnost mají. Pokud takovéto omezení procesních prostfiedkÛ pfiedstavuje ménû pfiíznivé zacházení se Ïenou spojené s tûhotenstvím, je v rozporu s právem Spoleãenství. Skutkové okolnosti: Doporuãen˘m dopisem ze dne 25. ledna 2007 oznámila spoleãnost T-Comalux paní V. Pontin, Ïe s ní byl s okamÏitou platností rozvázán pracovní pomûr „v dÛsledku váÏného pochybení“ z dÛvodu „neodÛvodnûné 61 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 62 8/2009 JURISPRUDENCE nepfiítomnosti po dobu del‰í neÏ tfii dny“. Doporuãen˘m dopisem ze dne 26. ledna 2007, kter˘ byl T-Comalux doruãen dne 30. ledna 2007, oznámila V. Pontin, Ïe je tûhotná. Uvedla, Ïe na základû této skuteãnosti je v˘povûì, která jí byla dána spoleãností T-Comalux, neplatná. Vzhledem k tomu, Ïe T-Comalux na tento dopis neodpovûdûla, podala V. Pontin dne 5. února 2007 u pfiedkládajícího soudu Ïalobu, kterou se domáhala urãení neplatnosti své v˘povûdi. Druhou Ïalobou podanou dne 18. dubna 2007 se V. Pontin domáhala, aby pfiedkládající soud spoleãnosti T-Comalux uloÏil, aby jí zaplatila náhradu ‰kody. Na podporu této Ïaloby zejména uvádí, Ïe jak v˘povûì, tak i následné okamÏité rozvázání pracovního pomûru s ní jsou v rozporu se zákonem. Právní stránka: ESD povaÏoval Ïalobu na náhradu ‰kody za Ïalobu, která je podobná Ïalobû na neplatnost a znovuzaãlenûní, a proto mûl za to, Ïe prekluzivní lhÛta patnácti dnÛ uplatÀovaná pro druhou uvedenou Ïalobu je podstatnû krat‰í neÏ prekluzivní lhÛta tfií mûsícÛ uplatÀovaná pro Ïalobu na náhradu ‰kody. Podle ESD je zfiejmé, Ïe pro zamûstnankyni propu‰tûnou bûhem jejího tûhotenství by pfii dodrÏení lhÛty patnácti dnÛ bylo velmi obtíÏné nechat si po- skytnout fiádnou radu a pfiípadnû sepsat a podat Ïalobu. Skuteãnost, Ïe jedin˘m procesním prostfiedkem, kter˘ má k dispozici tûhotná Ïena, jeÏ byla propu‰tûna bûhem svého tûhotenství, byla Ïaloba na neplatnost a znovuzaãlenûní, pfiiãemÏ v‰echny ostatní procesní prostfiedky pracovního práva, jako napfiíklad Ïaloba na náhradu ‰kody, byly vylouãeny, pfiedstavovalo podle ESD „ménû pfiíznivé zacházení se Ïenou spojené s tûhotenstvím“, a tedy diskriminaci zakázanou právem Spoleãenství. Související judikatura: rozsudky ze dne 24. záfií 2002, Grundig Italiana, C-255/00, Recueil, s. I-8003, jakoÏ i ze dne 12. února 2008, Kempter, C-2/06, Sb. rozh. s. I-411, rozsudky ze dne 7. záfií 2006, Marrosu a Sardino, C-53/04, Sb. rozh. s. I-7213; Vassallo, C-180/04, Sb. rozh. s. I-7251, jakoÏ i usnesení ze dne 12. ãervna 2008, Vassilakis a dal‰í, C-364/07. Relevantní právní úprava: âlánky 10 a 12 smûrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. fiíjna 1992 o zavádûní opatfiení pro zlep‰ení bezpeãnosti a ochrany zdraví pfii práci tûhotn˘ch zamûstnankyÀ a zamûstnankyÀ krátce po porodu nebo kojících zamûstnankyÀ. Evropsk˘ soud pro lidská práva soudním opatfiení a namítala, Ïe bylo rozhodnuto v její nepfiítomnosti aniÏ jí byla dána pfiíleÏitost se vyjádfiit. V roce 1990 soud na základû této její námitky rozhodl, Ïe tato okolnost je v rozporu s principem sporného fiízení a prohlásil pfiedbûÏné opatfiení za neúãinné. Îaloba na ochranu vlastnického práva souseda v‰ak byla mezitím podána a v fiádném nalézacím fiízení v roce 1992 pak soud rozhodl vûcnû v její neprospûch. Mezitím Ïalovaná napadla rozhodnutí o pfiedbûÏném soudním opatfiení a namítala, Ïe bylo rozhodnuto v její nepfiítomnosti aniÏ jí byla dána pfiíleÏitost se vyjádfiit. V roce 1993 odvolací soud vyhovûl sousedovu odvolání a rozhodnutí ve prospûch stûÏovatelovy sestry zru‰il. Ta proti tomu brojila fiádn˘mi i mimofiádn˘mi opravn˘mi prostfiedky. Namítala nedostatek nestrannosti pfiedsedy odvolacího senátu, kter˘ mûl rodinné vazby na právníky protistrany, protoÏe byl bratrem, resp. str˘cem právníkÛ zastupujících protistranu. Ústavní odvolání stûÏovatele po smrti jeho sestry bylo zamítnuto, právû tak jako stíÏnost k Ústavnímu soudu. Soud rozhodl 11 hlasy proti 6, Ïe byl poru‰en ãl. 6 odst. 1 Úmluvy. Soudci Costa, Jungwierth, Kovler a Fura vyjádfiili spoleãné ne- DOBÍ: 15. ¤ÍJNA 2009 – 15. LISTOPADU 2009 Rozsudek Velkého senátu ve vûci Micallef v. Malta (stíÏnost ã. 17056/06) Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Soud konstatuje existenci ‰irokého konsensu mezi státy Rady Evropy ohlednû aplikovatelnosti ãl. 6 na pfiedbûÏná fiízení, vãetnû fiízení o pfiedbûÏn˘ch soudních opatfieních. Obsah: StíÏnost se t˘ká pfiedbûÏného soudního opatfiení, jehoÏ vydání navrhl soused stûÏovatelovy sestry. Domáhal se, aby jí soud zakázal vû‰et na dvofie prádlo, protoÏe v tom spatfioval poru‰ení sv˘ch vlastnick˘ch práv. Podmínkou dal‰í úãinnosti pfiedbûÏného opatfiení bylo podání fiádné Ïaloby ve stanovené lhÛtû. Pfiedseda soudního senátu vyhovûl návrhu na pfiedbûÏné opatfiení pfii jednání, o nûmÏ nebyla informována. Îalovaná napadla rozhodnutí o pfiedbûÏném 62 MONITORING Pfiipravil: Jan Tlamycha 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 63 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURISPRUDENCE 8/2009 souhlasné stanovisko. Soudcové Björgvinsson a Maliverni vyjádfiili ãásteãnû nesouhlasné stanovisko a soudcové a soudkynû Rozakis, Tulkens a Kalaydjieva pfiipojili spoleãné odli‰né stanovisko. Poznámka: Senát soudu rozhodl ve vûci 15. 1. 2008, Ïe do‰lo k poru‰ení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy s ohledem na nedostatek objektivní nestrannosti odvolacího soudu, s tím, Ïe není tfieba zkoumat otázku rovnosti zbraní ve sporu. Na Ïádost vlády byla vûc pfiedloÏena Velkému senátu. Dne 25. srpna 2008 pfiipustil prezident Soudu intervenci âeské vlády jako intervenci tfietí strany ve smyslu ãl. 44 odst. 2 Jednacího fiádu Soudu. Rozsudek pfiedstavuje zmûnu judikatury Soudu. PfiedbûÏná fiízení, jako fiízení o pfiedbûÏn˘ch soudních opatfieních, totiÏ nebyla dosud obecnû posuzována tak, Ïe by se na nû vztahoval ãl. 6 Úmluvy. Velk˘ senát v‰ak dospûl k závûru, Ïe vliv takov˘ch rozhodnutí na v˘sledek fiízení ve vûci mÛÏe b˘t dalekosáhl˘. âasto se v pfiedbûÏném i nalézacím fiízení rozhoduje o totoÏn˘ch právech a povinnostech, a jejich dÛsledky mohou b˘t stejné. Soud nebyl pfiesvûdãen, Ïe by vada pfiedbûÏného fiízení byla vÏdy zhojitelná v nalézacím fiízení. Omezení, jeÏ takto musí b˘t strpûna, se mohou postupem ãasu stát nezvratn˘mi. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 29. 4. 2008, Burden v. Spojené království, ã. 13378/05, rozsudek Velkého senátu ze dne 12. 7. 2001, Malhous v. âeská republika, ã. 33071/96, ECHR 2000-XII, rozsudek Velkého senátu ze dne 19. 4. 2007, Vilho Eskelinen v. Finsko, ã. 63235/00, rozsudek ze dne 30. 7. 2009, Aerts v. Belgie, ã. 25357/94, Reports 1998-V, rozsudek ze dne 15. 11. 2002, Boca v. Belgie, ã. 50615/99, ECHR 2002-IX, rozhodnutí o pfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 23. 10. 2001, Markass Car Hire Ltd v. Kypr, ã. 51591/99 Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na spravedliv˘ proces). ní sloÏka nemá peníze a prodej jejího majetku je v rozporu se zákonem. V roce 2002 stûÏovatel zahájil fiízení proti soudním vykonavatelÛm, vnitrostátní soud rozhodl v jeho prospûch, a pfiikázal, aby byly obstaveny úãty armádní sloÏky a zabaveny finanãní prostfiedky na nich. Rozsudek nebyl respektován. StûÏovatel zahájil nové soudní fiízení a vnitrostátní soud rozhodl ãásteãnû v jeho prospûch v roce 2003. Rozhodnutí zÛstalo nevykonáno. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 a ãl. 13 Úmluvy, a o poru‰ení ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû, pokud jde o setrvalé nevykonávání rozsudkÛ z roku 2001 a 2003. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe dan˘ problém je podstatou nejãastûj‰ích poru‰ení Úmluvy ze strany Ukrajiny. Jsou neustále konstatována Soudem jiÏ od roku 2004, celkem ve více jak 300 pfiípadech. V souãasné chvíli pfied Soudem napadlo dal‰ích pfiibliÏnû 1400 stíÏností proti Ukrajinû, které se t˘kají totoÏn˘ch otázek. Soud proto rozhodl, Ïe na Ukrajinû existuje praxe nesluãitelná s Úmluvou. Ve stanovené lhÛtû jednoho roku, kdy má b˘t ukrajinsk˘mi orgány zaji‰tûna náprava, Soud odroãí fiízení o nov˘ch stíÏnostech t˘kajících se této praxe. Pokud nebude zjednána náprava v roãní lhÛtû, Soud fiízení o tûchto stíÏnostech obnoví. Související judikatura: rozsudek ze dne 27. 7. 2004, Romashov v. Ukrajina, ã. 67534/01, rozsudek ze dne 11. 1. 2005, Dubenko v. Ukrajina, ã. 74221/01, rozsudek ze dne 7. 12. 2006, Kozachek v. Ukrajina, ã. 29508/04, rozsudek Velkého senátu ze dne 26. 10. 2000, KudÆa v. Polsko, ã. 30210/96, ECHR 2000-XI, rozsudek Velkého senátu ze dne 19. 6. 2006, Hutten-Czapska v. Polsko, ã. 35014/97, ECHR 2006-VIII Relevantní ustanovení: âl. 6 odst.1 (právo na spravedliv˘ proces), ãl. 13 (právo na úãinné opravné prostfiedky) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách, ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû (ochrana vlastnictví). Jurij Nikolajeviã Ivanov v. Ukrajina (stíÏnost ã. 40450/04) Kohlhofer a Minarik v. âeská republika (stíÏnosti ã. 32921/03, 28464/04, 5344/05) Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Ukrajina je povinna nejpozdûji do jednoho roku ve svém právním fiádu zajistit úãinné prostfiedky dostateãné ochrany pfied nevymáháním, resp. odklady vymáhání vnitrostátních soudních rozhodnutí. Obsah: StûÏovatel ode‰el z armády do dÛchodu v roce 2000, aniÏ mu byla vyplacena nároková ãástka jednorázového odstupného. V roce 2001 vnitrostátní soud rozhodl v jeho prospûch. Nakonec mu bylo odstupné zaplaceno, ale bez pfiisouzeného pfiíslu‰enství. V roce 2004 mu soudní vykonavatelé sdûlili, Ïe armád- Datum rozhodnutí: 15. fiíjna 2009 Závûr: Nebyly prokázány Ïádné dÛvody, jeÏ by ospravedlÀovaly omezení pfiístupu minoritních akcionáfiÛ k soudu. Obsah: StûÏovatelé jsou dva Nûmci a Raku‰an, ktefií byli minoritními akcionáfii v nûkolika akciov˘ch spoleãnostech zaloÏen˘ch podle ãeského práva. Novelizace obchodního zákoníku v roce 2001 umoÏnila, aby na základû rozhodnutí valné hromady byla spoleãnost zru‰ena a její jmûní pfievzal jeden akcionáfi, pokud tento akcionáfi vlastní akcie v jmenovité hodnotû pfie63 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 64 8/2009 JURISPRUDENCE sahující alespoÀ 90 % základního kapitálu spoleãnosti. Men‰inov˘m akcionáfiÛm mûlo b˘t poskytnuto vypofiádání. První dva stûÏovatelé podali Ïalobu na neplatnost usnesení valné hromady o zru‰ení spoleãností, jejichÏ byli minoritními akcionáfii. Rejstfiíkov˘ soud pfievod jmûní na hlavního akcionáfie povolil, a stûÏovatelé napadli tento postup stíÏností u Ústavního soudu. Tvrdili, Ïe v nesporném fiízení pfied rozhodnutím rejstfiíkového soudu se nekonalo ústní jednání, kde by mohli uplatnit své námitky. Ústavní soud stíÏnosti odmítl. Podle jeho názoru nebyli stûÏovatelé úãastníky fiízení, protoÏe rejstfiíkov˘ soud rozhodoval pouze o právech spoleãnosti a nikoliv stûÏovatelÛ. Následnû byla odmítnuta i Ïaloba stûÏovatelÛ na neplatnost usnesení valné hromady s tím, Ïe rejstfiíkov˘ soud povolil zápis pfievodu. StûÏovatelé namítali, Ïe v fiízení probíhajícím u Nejvy‰‰ího soudu nemají nadûji na úspûch vzhledem k jeho ustálené judikatufie. Ve vûci tfietí stûÏovatelky byl prÛbûh obdobn˘, s drobn˘mi rozdíly ve vyuÏit˘ch mimofiádn˘ch opravn˘ch prostfiedcích. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy. Poznámka: K vyãerpání prostfiedkÛ nápravy Soud opakoval, Ïe pokud takov˘ prostfiedek neposkytuje pfiimûfienou nadûji na úspûch, napfiíklad s ohledem na ustálenou vnitrostátní judikaturu, není skuteãnost, Ïe stûÏovatel tento prostfiedek nevyuÏil, na pfiekáÏku pfiijatelnosti. Soud dospûl k závûru, Ïe právû o tento pfiípad jde, pokud se t˘ãe moÏnosti podat ústavní stíÏnost proti rozhodnutí o neplatnosti usnesení valné hromady. Judikatura Nejvy‰‰ího a Ústavního soudu byla totiÏ podle jeho názoru v této vûci dostateãnû sjednocená a stûÏovatelé nemûli Ïádnou nadûji uspût. Soud spatfioval poru‰ení práv stûÏovatelÛ zejména ve skuteãnosti, Ïe soudy odmítly zkoumat Ïaloby stûÏovatelÛ na neplatnost usnesení valné hromady s tím, Ïe usnesení jiÏ bylo zapsáno do obchodního rejstfiíku a soud tak jiÏ nemûl právo ve vûci rozhodnout, resp. Ïe stûÏovatelé ani nebyli úãastníky rejstfiíkového fiízení. Soud dospûl k závûru, Ïe tato omezení nebylo moÏno nijak ospravedlnit. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 16. 9. 1999, V. v. Spojené království, ã. 24888/94, ECHR 1999-IX, rozhodnutí o ãásteãné pfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 12. 10. 1982, Bramelid a Malmström v. ·védsko, ã. 8588/79 a 8589/79, Decisions and Reports (DR) 29, rozsudek ze dne 10. 7. 2003, Multiplex v.Chorvatsko, ã. 58112/00, rozsudek ze dne 19. 2. 1998, Edificaciones March Gallego S.A. v. ·panûlsko, ã. 28028/95, Reports of Judgments and Decisions 1998-I Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na spravedliv˘ proces). 64 MONITORING Lombardi Vallauri v. Itálie (stíÏnost ã. 39128/05) Datum rozhodnutí: 20. fiíjna 2009 Závûr: Zájem univerzity na ‰ífiení uãení zaloÏeného na katolické doktrínû nemÛÏe zcela popfiít procesní záruky stûÏovatele podle ãl. 10 Úmluvy. Obsah: StûÏovatel od roku 1976 vyuãoval právní filosofii na právnické fakultû soukromé Katolické univerzity Nejsvûtûj‰ího srdce (Universita Cattolica del Sacro Cuore) v Milánû. Jeho pracovní smlouva byla obnovována na roãním základû. StûÏovatel se úãastnil v˘bûrového fiízení na toto místo rovnûÏ v akademickém roce 1998/99. Kongregace pro katolickou v˘chovu, která je orgánem Svatého stolce, informovala prezidenta univerzity, Ïe nûkteré stûÏovatelovy názory „odporují katolickému uãení“ a Ïe „v zájmu pravdy a dobra studentÛ a univerzity“ zde jiÏ stûÏovatel nemá uãit. Na základû tohoto stanoviska pfiedstavenstvo fakulty rozhodlo nadále nebrat v úvahu stûÏovatelovu pfiihlá‰ku do v˘bûrového fiízení, protoÏe nebyla splnûna jedna z podmínek jeho úãasti, jíÏ je schválení Kongregace pro katolickou v˘chovu. StûÏovatel brojil proti rozhodnutí fakulty u vnitrostátních soudÛ. Namítal, Ïe rozhodnutí je neústavní a v rozporu s jeho právem na rovnost, svobodu vyuãování a svobodu náboÏenství. Vnitrostátní soudy v‰ak dospûly k závûru, Ïe nebyla dána pravomoc pfiezkoumávat odÛvodnûnost rozhodnutí Svatého stolce, kter˘ je projevem cizího státu, a kromû toho Ïádn˘ orgán Italské republiky není oprávnûn pfiezkoumávat závûry církevní autority. Soud ‰esti hlasy k jednomu rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 a ãl. 10 Úmluvy.Nesouhlasné stanovisko vyslovil soudce Cabral Baretto. Poznámka: Soud cituje ze statutu univerzity a poukazuje na to, Ïe se sama podle nûj prohla‰uje za „právnickou osobu vefiejného práva“. Soud, ani italská vláda v‰ak nemá Ïádné pochybnosti o tom, Ïe se nejedná o vefiejnou vysokou ‰kolu. Ve skuteãnosti nejde ani o prostou soukromou vysokou ‰kolu. To vypl˘vá z ãl. 10 v rozsudku citovaného Konkordátu mezi Italskou republikou a Svat˘m stolcem: „Jmenování profesorÛ Katolické univerzity Nejsvûtûj‰ího srdce podléhají schválení (gradimento) pfiíslu‰né církevní autority na základû náboÏensk˘ch hledisek.“ Univerzita se tedy zdá b˘t nejvíce ze v‰eho právnickou osobou církevního vefiejného práva, a tedy vyslovenû náboÏenskou organizací. Soud uzavírá, Ïe aãkoliv vnitrostátní orgány nebyly oprávnûny zkoumat doktrinální postoj Kongregace, mûly správní soudy respektovat princip sporné diskuse a vyvodit dÛsledky z nedostateãného odÛvodnûní odmítnutí fakulty. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 65 MONITORING 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURISPRUDENCE 8/2009 Pak by se ov‰em celá debata pfied vnitrostátními soudy omezila na objasÀování pfiíãinné souvislosti mezi názory stûÏovatele a jeho v˘ukovou ãinností. Ta v‰ak byla v zásadû od zaãátku jasná v‰em zúãastnûn˘m, vãetnû stûÏovatele. Lze tak pfiisvûdãit pfiipojenému disentu soudce Cabral Baretta, kter˘ dále pochybuje o tom, Ïe by problematika pfiedpokladÛ pro v˘kon práce byla otázkou, na niÏ dopadá ãl. 6 Úmluvy. Související judikatura: rozsudek ze dne 28. 8. 1986, Glasenapp v. Nûmecko, ã. 9228/80, série A 104, rozsudek ze dne 28. 8. 1986, Kosiek v. Nûmecko, ã. 9704/82, série A 105, rozsudek ze dne 26. 7. 1995, Vogt v. Nûmecko, ã. 17851/91, série A 323, rozsudek ze dne 13. 12. 2001, Metropolitní církev Bessarabie a ostatní v. Moldavsko, ã. 45701/99, CEDH 2001-XII Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 (právo na spravedliv˘ proces) a ãl. 10 (svoboda projevu) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách. ré odmítají vojenskou sluÏbu z dÛvodu svûdomí v zemích, kde je takové odmítnutí vojenské sluÏby uznáváno, jinou sluÏbu vyÏadovanou namísto povinné vojenské sluÏby“. StûÏovatel tedy mohl mít legitimní oãekávání, Ïe mu bude povoleno vykonat náhradní vojenskou sluÏbu, ale k poru‰ení práva podle Úmluvy nedo‰lo. Související judikatura: rozsudek ze dne 18. 12. 1996, Valsamis v. ¤ecko, ã. 21787/93, Reports of Judgments and Decisions 1996-VI, rozhodnutí Komise o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 22. 5. 1995, Heudens v. Belgie, ã. 24630/94, rozsudek ze dne 24. 1. 2006, Ülke v. Turecko, ã. 39437/98, rozhodnutí Komise o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 7. 3. 1977, Odpíraãi z dÛvodu svûdomí v Dánsko, ã. 7565/76, DR 9, p. 117, rozsudek Velkého senátu ze dne 6. 4. 2000, Thlimmenos v. ¤ecko, ã. 34369/97, ECHR 2000- IV Relevantní ustanovení: âl. 9 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (svoboda my‰lení, svûdomí a náboÏenského vyznání). Batayan v. Arménie (stíÏnost ã. 23459/03) Lautsi v. Itálie (stíÏnost ã. 30814/06) Datum rozhodnutí: 27. fiíjna 2009 Závûr: Arménie v rozhodné dobû nepfiiznávala právo na odmítnutí vojenské sluÏby z dÛvodu svûdomí a proto stûÏovatelovo odsouzení nebylo v rozporu s jeho právem podle ãl. 9 Úmluvy. Obsah: StûÏovatel je pfiíslu‰níkem náboÏenské spoleãnosti SvûdkÛ Jehovov˘ch. V roce 2001, kdy se mûl podrobit vojenské sluÏbû, oznámil státním orgánÛm, Ïe z dÛvodÛ svûdomí odmítá vykonat vojenskou sluÏbu, ale Ïe je pfiipraven vykonat civilní náhradní sluÏbu. Vojenskou sluÏbu nenastoupil a zdrÏoval se mimo své bydli‰tû, aby nemohl b˘t odveden. Parlamentní komise pro státní a legislativní záleÏitosti jej informovala, Ïe v Arménii není zákon o náhradní sluÏbû, a Ïe se musí podrobit odvodu do armády. V roce 2002 byl za vyh˘bání se odvodu odsouzen k trestu odnûtí svobody v trvání dvou a pÛl roku. Odvolací soud k tomu konstatoval, Ïe se stûÏovatel vyh˘bal odvodu a skr˘val se v prÛbûhu pfiedbûÏného vy‰etfiování. Soud rozhodl ‰esti hlasy proti jednomu, Ïe nedo‰lo k poru‰ení ãl. 9 Úmluvy. Nesouhlasné stanovisko vyslovila soudkynû Power. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe je opodstatnûné brát zfietel na skuteãnost, Ïe vût‰ina státÛ rady Evropy pfiijala právní pfiedpisy umoÏÀující náhradní vojenskou sluÏbu odpíraãÛ z dÛvodu svûdomí. Poukázal v‰ak na to, Ïe ãl. 9 Úmluvy je tfieba vykládat v kontextu s ãl. 4 odst. 3 b) Úmluvy. Ten vyluãuje z definice „nucené práce“ „sluÏbu vojenského charakteru nebo v pfiípadû osob, kte- Datum rozhodnutí: 3. listopadu 2009 Závûr: Právo nevûfiit se vztahuje také na praxi a symboly vyjadfiující víru, náboÏenství nebo ateismus. Obsah: StûÏovatelka je matkou dûtí, které v letech 2001-2002 nav‰tûvovaly státní ‰kolu v Albano Terme. Ve v‰ech tfiídách visel na zdi kfiíÏ, a stûÏovatelka se proti tomu ohrazovala. Namítala, Ïe je to v rozporu s principem sekularismu, v nûmÏ chce vychovávat své dûti. ·kola v‰ak rozhodla o ponechání kfiíÏÛ ve tfiídách, a stûÏovatelãiny intervence u vnitrostátních soudÛ byly rovnûÏ zamítnuty. Naposledy 13. února 2006 zamítla Státní rada (Consiglio di Stato) stûÏovatelãino odvolání s odÛvodnûním, Ïe kfiíÏ se stal jednou ze sekulárních hodnot Italské ústavy a pfiedstavuje hodnoty obãanského Ïivota. Soud rozhodl jednomyslnû o poru‰ení ãl. 2 Protokolu ã. 1 ve spojení s ãl. 9 Úmluvy. Poznámka: Soud konstatoval, Ïe vystavení symbolu urãitého vyznání v prostorách uÏívan˘ch vefiejn˘mi orgány omezuje právo rodiãÛ vychovávat své dûti v souladu se sv˘m pfiesvûdãením, a právo dûtí vûfiit nebo nevûfiit. Toto právo vyÏaduje zvlá‰tní ochranu v situaci, kdy je víra vyjadfiována státem a jednotlivec nemÛÏe její pÛsobení odvrátit, nebo tak mÛÏe uãinit pouze s nejvy‰‰ím úsilím. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 29. 6. 2007, Folgero a ostatní v. Norsko, ã. 15472/02, CEDH 2007-VIII, rozsudek ze dne 13. 8. 1981, Young, James a Webster v. Spojené království, ã. 7601/76, 7806/77, série A 44, rozsudek Velkého senátu ze dne 18. 2. 1999, Busca65 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 66 8/2009 JURISPRUDENCE 66 MONITORING rini a ostatní v. San Marino, ã. 24645/94, CEDH 1999-I, rozhodnutí Komise o nepfiijatelnosti stíÏnosti ze dne 15. 2. 2001, Dahlab v. ·v˘carsko, ã. 42393/98, CEDH 2001-V. Relevantní ustanovení: âl. 9 (svoboda my‰lení, svûdomí a náboÏenského vyznání) Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách a ãl. 2 Protokolu ã. 1 k Úmluvû (právo na vzdûlání). ã. 53320/99, ECHR 2002-IV, rozsudek ze dne 9. 12. 2008, Kudiè v. Bosna a Herzegovina, ã. 28971/05, rozsudek Velkého senátu ze dne 19. 6. 2006, Hutten-Czapska v. Polsko, ã. 35014/97, ECHR 2006-VIII Relevantní ustanovení: âl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû o lidsk˘ch právech a základních svobodách (ochrana vlastnictví). Suljagiç v. Bosna a Hercegovina (stíÏnost ã. 27912/02) Nunes Guerreiro v. Lucembursko (stíÏnost ã. 33094/07) Datum rozhodnutí: 3. fiíjna 2009 Závûr: PfiestoÏe vklady v cizích mûnách pfiedstavují velké bfiemeno pro nástupnické státy b˘valé Socialistické republiky Jugoslávie, tyto státy musí aplikovat zákony, které pfiijaly. Obsah: StûÏovatel si v dobû existence Socialistické federativní republiky Jugoslávie uloÏil finanãní prostfiedky v cizí mûnû do banky v Tuzle. Po vyhlá‰ení nezávislosti Bosny a Hercegoviny byla banka znárodnûna a posléze prodána obchodní bance se sídlem ve Slovinsku. KdyÏ si stûÏovatel stûÏoval, Ïe je mu bránûno, aby si z banky vybral své peníze, byla shledána pfiíslu‰ná legislativa, jeÏ umoÏÀovala odepfiít peníze vyplácet, v rozporu s Úmluvou. V roce 2006 nov˘ zákon upravil kompenzace pÛvodních vkladÛ. Îadatelé obdrÏeli potvrzení a mûli nárok na v˘platu ãástky ekvivalentní asi 500 eur. Zbytek mûl b˘t vyplacen ve státních dluhopisech. KaÏdopádnû ve Federaci Bosna a Hercegovina nebyly dluhopisy dosud vydány a první splátka k jejich umofiení byla zaplacena s osmimûsíãním zpoÏdûním. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 1 Protokolu ã. 1 k Úmluvû. Soudkynû Miloviè pfiipojila odli‰né stanovisko. Poznámka: Soud povaÏoval za odÛvodnûné, jestliÏe v dÛsledku války vláda omezila pfiístup k vkladÛm. Na druhou stranu ale dal zapravdu stûÏovateli v tom, Ïe vydaná vnitrostátní legislativa k fie‰ení tohoto problému byla uplatÀována nedostateãnû. Proto Soud rozhodl odroãit na ‰est mûsícÛ od data koneãného rozhodnutí ve vûci v‰echna fiízení t˘kající se tohoto problému ve Federaci Bosny a Hercegoviny, jichÏ je více jak 1350. V této lhÛtû má Bosna a Hercegovina zajistit soulad vydávání dluhopisÛ, vyplácení splatn˘ch ãástek a úrokÛ v souladu se sv˘mi zákony. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 5. 1. 2000, Beyeler v. Itálie, ã. 33202/96, ECHR 2000-I, rozsudek ze dne 7. 3. 2002, Trajkovski v.„B˘valá Jugoslávská republika Makedonie“, Datum rozhodnutí: 5. listopadu 2009 Závûr: Odmítnutí dÛvodÛ odvolání jen proto, Ïe postrádaly poÏadovanou jasnost, pfiedstavuje formalistick˘ pfiístup. Obsah: StûÏovateli byl v Lucembursku odmítnut nárok na invalidní dÛchod. Odvolání byla zamítnuta, právû tak jako odvolání ke kasaãnímu soudu. Jako právní dÛvod odvolání ke kasaãnímu soudu stûÏovatelÛv právník namítl, Ïe niωí soudy nesprávnû vyloÏily právo, kdyÏ prohlásily jeho odvolání za neopodstatnûné, a rozvedl, jak podle jeho názoru mûly b˘t právní pfiedpisy vykládány. Kasaãní soud odvolání zamítl, a uvedl, Ïe dÛvody kasaãního odvolání nevysvûtlují, v ãem byly pfiíslu‰né právní pfiedpisy dotãeny nebo nesprávnû aplikovány. Podle principu aplikovaného kasaãním soudem mohou b˘t dÛvody odvolání posouzeny jen v tom rozsahu, jak byly namítnuty odvolatelem, a pokud jejich formulace je neúplná, argumenty vznesené na jejich podporu nelze vzít v úvahu. Soud jednomyslnû rozhodl o poru‰ení ãl. 6 odst. 1 Úmluvy. Poznámka: Podle názoru Soudu mûly b˘t námitky pfiedloÏené Kasaãnímu soudu posouzeny celkovû, s tím, Ïe odvolatel mûl buì vytknout odvolací dÛvody, nebo, pokud to bylo nezbytné, vytknout argumenty na jejich podporu. Nelze pfiitom fiíci, Ïe by stûÏovatel takovému poÏadavku nedostál, kdyÏ jeho námitky pfied Kasaãním soudem vymezily rozhodné okolnosti vûci a jeho námitky proti napadenému rozhodnutí. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 28. 7. 1999, Selmouni v. Francie, ã. 25803/94, CEDH 1999-V, rozsudek ze dne 30. 7. 2009, Dattel v. Lucembursko (ã.2), ã. 18522/06, rozsudek ze dne 24. 4. 2008, Kemp a ostatní v. Lucembursko, ã. 17140/05 Relevantní ustanovení: âl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidsk˘ch právech a základních svobodách (právo na spravedliv˘ proces). Pfiipravila: Pavla Bouãková 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 4.12.2009 10:54 Stránka 67 AKTUALITY A K T U A L I T Y Z â Ústavní soud âR: Soudce Cepl bude i nadále rozhodovat v kauze tzv. justiãní mafie Koncem fiíjna 2009 Ústavní soud âR napsal dal‰í kapitolu ve vûci tzv. justiãní mafie, a to v podobû nálezu sp. zn. IV. ÚS 956/09, kter˘m jednak odmítl návrh b˘valé nejvy‰‰í státní zástupkynû Marie Bene‰ové na zru‰ení § 221 odst. 2 obãanského soudního fiádu ve slovech „nebo Ïe v fiízení do‰lo k závaÏn˘m vadám“, jednak zru‰il v˘rok II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2009, kter˘m bylo rozhodnuto o odnûtí pfiípadu soudci Ceplovi a jeho pfiidûlení jinému soudci Krajského soudu v Praze. První návrh, a to na zru‰ení ãásti vûty obãanského soudního fiádu, která se t˘ká moÏnosti odnûtí vûci zákonnému soudci, byl Ústavním soudem odmítnut, neboÈ napadené ustanovení obstálo v provedeném testu proporcionality. Ústavní soud vycházel totiÏ z toho, Ïe souãásti práva na spravedliv˘ proces je i právo na projednání vûci v pfiimûfiené lhÛtû (ãl. 36 odst. 1 a ãl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Napadené ustanovení (§ 221 odst. 1 obãanského soudního fiádu) pfiitom právû fie‰í situace, kdy soud prvního stupnû, jemuÏ byla vûc pfiidûlena, není schopen zakonãit fiízení zákonn˘m zpÛsobem. Jinak fieãeno, „pfiedmûtné ustanovení. chrání úãastníky fiízení pfied prÛtahy vznikl˘mi v dÛsledku nesprávného postupu soudu prvního stupnû a umoÏÀuje jim domoci se ochrany sv˘ch práv“ (srov. odstavec 26 odÛvodnûní pfiedmûtného nálezu). Institut odnûtí zákonného soudce lze tedy v obecné rovinû povaÏovat za potfiebn˘. Pfii samotné aplikaci napadeného ustanovení v‰ak obecnû soudy musí dle názoru Ústavního soudu postupovat nanejv˘‰ zodpovûdnû: odnûtí vûci je legitimní pouze v tûch pfiípadech, kdy s vysokou mírou pravdûpodobností ponechání vûci souãasnému soudci by mohlo znamenat, Ïe fiízení nebude „ukonãeno zpÛsobem, jenÏ by mohl odvolací soud aprobovat“ (srov. odstavec 32 odÛvodnûní nálezu). Konkrétnû pÛjde o pfiípady, kdy se v fiízení objeví „závaÏné vady ve smyslu vad zcela zásadních a zjevn˘ch, pfiiãemÏ i tento pojem je tfieba interpretovat restriktivnû.“ (srov. odstavec 34 odÛvodnûní nálezu). V projednávaném pfiípadû Vrchní soud v Praze dle názoru Ústavního soudu své rozhodnutí E S K É R E P U B L I K Y o odnûtí vûci samosoudci Ceplovi dostateãnû nezdÛvodnil. Pouh˘ „v˘ãet závaÏn˘ch vad, jichÏ se mûl soud prvního stupnû dopustit, (totiÏ) bez uvedení dÛvodu, z nichÏ je odvozena obava, Ïe dal‰í fiízení pfied t˘mÏ soudcem nebude splÀovat parametry spravedlivého procesu. z hlediska ústavnûprávního nepostaãuje“ (srov. bod 33 odÛvodnûní nálezu), a proto rozhodnutí Vrchního soudu o odnûtí vûci soudci Ceplovi znamenalo zásah do ústavnû zaruãeného práva stûÏovatelky Marie Bene‰ové na zákonného soudce. Prezident republiky âR: Ratifikace Lisabonské smlouvy zavr‰ena Necel˘ch pût hodin poté, co Ústavní soud âR jednohlasnû opûtovnû vyslovil názor, Ïe tzv. Lisabonská smlouva jako celek neodporuje ústavnímu pofiádku âeské republiky, prezident republiky vydal oficiální prohlá‰ení, Ïe byÈ „s obsahem a zdÛvodnûním rozhodnutí Ústavního soudu zásadnû nesouhlasí,... (tak) podepsal Lisabonskou smlouvu“ (srov. prohlá‰ení prezidenta republiky ze dne 3. listopadu 2009). Sv˘m podpisem tak Václav Klaus zavr‰il proces ratifikace – vnitrostátní i unijní – tohoto dokumentu. Pozoruhodné na tom je, Ïe prezident republiky sv˘m promptním podpisem naplnil v˘zvu Ústavního soudu, aby bez zbyteãného odkladu ratifikoval Lisabonskou smlouvu. Ústavní soud totiÏ v odÛvodnûní svého nálezu mj. dovodil, Ïe z obecnû uznávaného pravidla dobré víry v mezinárodních vztazích vypl˘vá poÏadavek, aby hlava státu poté, co s pfiijetím mezinárodní smlouvy vysloví souhlas demokraticky zvolen˘ zákonodárn˘ sbor, neprodlenû ratifikovala mezinárodní smlouvu. Co se t˘ãe dal‰ího obsahu nálezu, jenÏ byl projednáván pod sp. zn. Pl. ÚS 29/09, tak lze vypozorovat, Ïe Ústavní soud v mnohém navázal na své první rozhodnutí ve vûci Lisabonské smlouvy z listopadu loÀského roku (sp. zn. Pl. ÚS 19/08). Ústavní soud mj. znovu zopakoval, Ïe suverenitu státu je tfieba vykládat s ohledem na úlohy a pojetí moderních demokratick˘ch právních státÛ. Dále napfiíklad Ústavní soud opûtovnû vyvrací námitku údajného demokratického deficitu Evropské unie a jejích orgánÛ. 67 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 68 8/2009 JURISPRUDENCE Ministerstvo spravedlnosti âR: Priority justice pro nejbliωí období Poãátkem listopadu 2009 ministrynû spravedlnosti Daniela Kováfiová pfiedstavila prioritní oblasti ãeské justice pro první polovinu pfií‰tího roku, od kter˘ch si slibuje, Ïe pfiispûjí k naplnûní základního motta, které si pro svoji dal‰í ãinnost zvolila, a to „spravedlnost blíÏe lidem“. Jmenovitû ministrynû spravedlnosti uvedla, Ïe „první (prioritní) oblastí je pokraãování v jiÏ zapoãat˘ch reformách, druhou stabilizace justice v dobû hospodáfiské krize, vãetnû fie‰ení podfinancovanosti resortu, a tfietí zvy‰ování právního vûdomí, coÏ je spjato pfiedev‰ím s komunikací a se vzdûláním“ (srov. tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. listopadu 2009). Co se t˘ãe priorit v první z uveden˘ch oblastí, ministrynû spravedlnosti zdÛraznila, Ïe chce usilovat o pokraãování rekodifikace trestního fiádu. Dále plánuje dal‰í rozvoj projektu e-justice (napfi. zavedení elektronického trestního fiízení). Mimofiádn˘ zájem chce koneãnû vûnovat projektu domácího vûzení a elektronického monitoringu v trestním právu. PfiipomeÀme, Ïe trest domácího vûzení jako alternativu trestu odnûtí svobody zná jiÏ nov˘ trestní zákoníku, jenÏ nab˘vá úãinnosti 1. ledna pfií‰tího roku. Ministrynû spravedlnosti vûfií, Ïe zavedením tohoto institutu do praxe dojde k odtíÏení nyní pfieplnûn˘ch vûznic. Realizace trestu domácího vûzení bude pravdûpodobnû probíhat v nûkolika fázích: Nejprve, a to po nabytí úãinnosti nového trestního zákona, Probaãní a mediaãní sluÏba zaãne u jednotliv˘ch odsouzen˘ch zji‰Èovat podmínky pro uloÏení trestu domácího vûzení, jakoÏ i provádût namátkové kontroly odsouzen˘ch osob. V dal‰í fázi dojde k zavádûní postupného elektronického monitoringu odsouzen˘ch. V letech 2011-2013 by pak dle pfiedbûÏn˘ch plánÛ Ministerstva spravedlnosti mûlo dojít k úplnému propojení aplikace trestu domácího vûzení a elektronického monitorovacího systému s odpovídající novou komplexní právní úpravou. Druhou oblastí, na kterou se chce ministerstvo spravedlnosti v následujícím období zamûfiit, je fie‰ení ekonomické situace justice. „Justice se pot˘ká s dlouhodobou podfinancovaností a nedostatkem financí na jednotlivé projekty. To je základní problém, kter˘ je potfieba fie‰it. Chceme-li fungující justici, je zcela jisté, Ïe to nebude zadarmo, já osobnû dûlám v‰e pro to, aby se tato situace zmûnila,“ komentuje stávající stav ministrynû spravedlnosti (srov. tisková zpráva Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. listopadu 2009). Koneãnû tfietí oblastí priorit ãeské justice má b˘t zv˘‰ení právního vûdomí. Jde o oblast, kte68 AKTUALITY rá souvisí pfiedev‰ím s komunikací a se vzdûláváním. Ministerstvo spravedlnosti se chce zejména zamûfiit na sledování práce soudcÛ a státních zástupcÛ v rámci celé âeské republiky, jakoÏ i uspofiádat fiadu ‰kolení vûnovan˘ch mj. novému trestnímu zákoníku. âeská advokátní komora: O novém vedení jiÏ rozhodnuto Celostátní snûm advokátÛ zvolil dne 16. fiíjna 2009 na nejbliωí ãtyfii roky nové orgány âeské advokátní komory (âAK): pfiedstavenstvo, kontrolní radu, kárnou komisi a poprvé i odvolací kárnou komisi jakoÏto novû ustanovovan˘ orgán ve smyslu novely zákona o advokacii ã. 219/2009 Sb. Od 20. fiíjna 2009, kdy se uskuteãnila 1. schÛze novû zvoleného pfiedstavenstva âAK, je pak známo i uωí vedení âAK, které po dobu nejbliωích dvou let bude vytyãovat dal‰í smûr tuzemské advokacie. Konkrétnû jedenáctiãlenné pfiedstavenstvo rozhodlo o tom, Ïe uωí vedení âAK bude sestávat z pfiedsedy a ãtyfi místopfiedsedÛ. V tajném hlasování bylo jednohlasnû rozhodnuto o tom, Ïe pfiedsedou âAK se stává jedin˘ kandidát na tuto funkci – Martin VychopeÀ. VychopeÀ, dosavadní místopfiedseda âAK, tak po pûti letech vystfiídal na postu pfiedsedy âAK Vladimíra Jirouska, kter˘ na podzimním advokátním snûmu do nového pfiedstavenstva jiÏ nekandidoval. Nov˘mi místopfiedsedy âAK pak v dal‰ím hlasování byli zvoleni: Jan BroÏ, Antonín Mokr˘, Ale‰ Pejchal a koneãnû i Petr Poledník, do jehoÏ pÛsobnosti bude patfiit dohled nad ãinností brnûnské poboãky âAK. Vefiejn˘ ochránce práv: K zafiízením pro osoby s mentálním postiÏením V polovinû fiíjna leto‰ního roku vefiejn˘ ochránce práv (VOP) zvefiejnil zajímavou studii, která shrnuje závûry VOP z ‰etfiení v 25 náhodnû vybran˘ch zafiízeních pro osoby se zdravotním postiÏením s tím, Ïe pozornost VOP byla zamûfiena pouze na zafiízení, která se specializují na klienty s mentálním postiÏením, ktefií jsou mlad‰í 26 let. Cílem provádûn˘ch ‰etfiení pfiitom bylo zkoumání realizace práva na vzdûlání, spolupráci s orgány sociálnû-právní ochrany dûtí a také zji‰Èování dÛvodÛ, proã v konkrétních pfiípadech do‰lo k umístûní klientÛ do domovÛ pro zdravotnû postiÏené osoby. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 69 AKTUALITY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Za nejpodnûtnûj‰í lze pak jistû oznaãit tu ãást ‰etfiení VOP, která spoãívala v identifikaci faktorÛ, které jsou zpÛsobilé negativnû ovlivÀovat Ïivot a léãbu osob umístûn˘ch v tûchto zafiízeních: Za základní faktor, kter˘ prohlubuje sociální vylouãení klientÛ tûchto zafiízení a kter˘ mnohdy vede k jejich celkové izolovanosti od bûÏného Ïivota, byla VOP oznaãena praxe umísÈovat mentálnû postiÏené do velkokapacitních zafiízení na odlehl˘ch místech. Témûfi polovina v‰ech nav‰tíven˘ch zafiízení mûla kapacitu nad 100 klientÛ a vût‰ina z nich se nacházela v okrajov˘ch ãástech obcí a mûst nebo dokonce zcela na samotû, a to mnohdy i mimo dosah vefiejné dopravy. Péãe v zafiízeních pak je mnohdy zaji‰Èována nepfiíli‰ poãetn˘m personálem, kter˘ ãásteãnû ani nemá zdravotní vzdûlání, coÏ znesnadÀuje mj. individuální pfiístup ke klientÛm, ale i správné poskytování péãe v pfiípadû nepfiíli‰ ãast˘ch onemocnûní jako napfi. autismus ãi Alzheimerova choroba. Zaãlenûní do vût‰inové spoleãnosti je dále znesnadnûno i tím, Ïe postiÏen˘m je nabízen zcela nevyhovující rozsah tzv. návazn˘ch sluÏeb, a to v podobû chránûného bydlení a pracovi‰tû, sociálnû-terapeutick˘ch dílen apod. VOP jedinou moÏnost zlep‰ení spatfiuje v tom, Ïe do budoucna budou osoby s mentálním postiÏením umísÈovány v mal˘ch deta‰ovan˘ch pracovi‰tích v bûÏné zástavbû mûst a obcí, která budou co nejvíce napodobovat pfiirozené pracovní prostfiedí a která budou sv˘m klientÛm poskytovat adekvátní sluÏby. V této souvislosti za nanejv˘‰ vhodné VOP povaÏuje, aby zafiízení slouÏila pouze osobám, které potfiebují vysokou míru podpory, neboÈ v souãasnosti jsou v nich mnohdy umístûni i klienti, ktefií zv˘‰enou pomoc nepotfiebují. V˘hrady VOP se v‰ak t˘kaly nejenom umístûní a personálního obsazení zafiízení. ·etfiení JURISPRUDENCE 8/2009 totiÏ prokázala, Ïe v zafiízeních klienti mnohdy nemají dostatek soukromí. BûÏnou praxí jsou spoleãné mnohalÛÏkové pokoje. Nadto pfii umísÈování jednotliv˘ch postiÏen˘ch do pokojÛ není vÏdy ze strany personálu dostateãnû zohledÀován vûk a pohlaví klientÛ. V zafiízeních se rovnûÏ nevyskytují tzv. denní pokoje, coÏ znamená, Ïe klienti jsou nuceni v prÛbûhu dne setrvávat buì ve své loÏnici anebo na chodbû. V zafiízeních se dále lze setkat s rÛzn˘mi prÛhledy a prÛzory, jakoÏ i nevhodnû rozmístûn˘m kamerov˘m snímáním. Dal‰í v˘znamn˘ nedostatek se t˘kal zpÛsobu vyuÏívání práce klientÛ ze strany zafiízení. PfiestoÏe je Ïádoucí, aby klienti vykonávali v rámci sv˘ch moÏností pracovní ãinnost, neboÈ takto se zvy‰ují jejich ‰ance na budoucí integraci, nemÛÏe dle názoru VOP docházet k tomu, aby postiÏené osoby vykonávaly práci pro jednotlivá zafiízení, aniÏ by byla s nimi pfiedtím sepsána pracovnûprávní dohoda. ZároveÀ VOP má za to, Ïe zafiízení by mûla své klienty adekvátnû odmûÀovat za vykonanou práci, tj. poskytovat jim odmûnu odpovídající ãástce, kterou by jinak musela zafiízení zaplatit, pokud by na v˘kon práce uzavfiela standardní smlouvu. Naopak velmi kladnû bylo ze stany VOP hodnoceno úsilí nûkter˘ch zafiízení o smyslovou aktivaci klientÛ prostfiednictvím tzv. multismyslov˘ch terapií, byÈ se VOP ojedinûle setkal i s pfiípady, kdy klienti byli ponecháváni v lÛÏkách s vysok˘mi zábranami a kdy docházelo k plo‰né vysoké medikaci. Bylo by jistû Ïádoucí, aby se v˘sledky ‰etfiení VOP promítly do pfiíslu‰né legislativy, a to za úãelem zlep‰ení podmínek klientÛ v zafiízeních pro mentálnû postiÏené osoby. Pfiipravila: Katarzyna KrzyÏanková 69 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 70 8/2009 JURISPRUDENCE A K T U A L I T Y AKTUALITY Z E v r o p s k é Instituce a pfiedsednictví Evropské unie Dohoda o arbitráÏi mezi Slovinskem a Chorvatskem Slovinsko a Chorvatsko uzavfiely za pfiispûní Evropské unie reprezentované sv˘m pfiedsednictvím zaãátkem listopadu ve Stockholmu dohodu o arbitráÏi. Po témûfi dvou desetiletích sporu o spoleãné hranice, o kterém jsme Vás na stránkách Jurisprudence podrobnû informovali, se tak koneãnû pfiiblíÏilo jeho fie‰ení a Chorvatsku se otevfiela cesta k dokonãení pfiístupov˘ch jednání. Podle dohody bude zfiízen pûtiãlenn˘ arbitráÏní tribunál. Podle ãl. 2 dohody zvolí strany spoleãnou dohodou pfiedsedu tribunálu a dva ãleny, uznávané odborníky na mezinárodní právo, ze seznamu kandidátÛ pfiipraveného pfiedsedou Evropské komise a komisafiem pro roz‰ífiení. Pokud se strany neshodnou na jménech tûchto ãlenÛ tribunálu, jmenuje je pfiedseda Mezinárodního soudního dvora (MSD). KaÏdá ze stran pak zvolí jednoho dal‰ího ãlena tribunálu. V pfiípadû neãinnosti strany ji zastoupí opût pfiedseda MSD. Pfiedmûtem rozhodování arbitráÏního soudu bude podle ãl. 3 dohody urãit a) prÛbûh námofiní a pozemní hranice mezi Chorvatskem a Slovinskem, b) spojení Slovinska s mezinárodními vodami a c) reÏim uÏívání pfiíslu‰n˘ch námofiních oblastí. Sporn˘m se ukázal bod 3b dohody. Slovinsk˘ premiér Borut Pahor pfied ãasem prohlásil, Ïe jeho vláda chápe tento ãlánek jako pokyn arbitráÏnímu tribunálu k vytyãení pfiímého pfiístupu Slovinska k mezinárodním vodám. Slovinsko sice má pfiístup k mofii v oblasti od italsk˘ch hranic k Piranskému zálivu, av‰ak jeho v˘sostné vody sousedí pouze s v˘sostn˘mi vodami Itálie a Chorvatska. Slovinsko poÏaduje roz‰ífiení v˘sostn˘ch vod v oblasti Piranského zálivu a zfiízení koridoru pfies úzk˘ pás v˘sostn˘ch vod Chorvatska, které dûlí Slovinsko od mezinárodních vod. Chorvatsko si proto prosadilo jako podmínku podpisu arbitráÏní dohody pfiipojení svého jednostranného prohlá‰ení 70 u n i e o tom, Ïe nic v arbitráÏní dohodû nemÛÏe b˘t interpretováno jako souhlas Chorvatska se slovinsk˘m nárokem na pfiístup k mezinárodním vodám. âlánek 4 dohody upravuje aplikovatelné právo. Pro urãení prÛbûhu námofiní a pozemní hranice (bod a) v˘‰e) bude arbitráÏní tribunál aplikovat pravidla a principy mezinárodního práva. Pro zodpovûzení otázek b) a c) v˘‰e (spojení Slovinska s mezinárodními vodami a reÏim uÏívání pfiíslu‰n˘ch námofiních oblastí) v‰ak má tribunál vedle mezinárodního práva rozhodovat podle ekvity a principu dobr˘ch sousedsk˘ch vztahÛ s cílem dosáhnout spravedlivého v˘sledku. Rozhodn˘m datem pro urãení hranic je stav k 25. ãervnu 1991. Podle ãl. 11 odst. 3 dohody o arbitráÏi zaãnou bûÏet jednotlivé procesní lhÛty okamÏikem podpisu smlouvy o pfiístupu Chorvatska k EU. Strany musí pfiedloÏit svá podání ve lhÛtû 12 mûsícÛ od podpisu pfiístupové dohody. Sídlem tribunálu bude Brusel. Evropská unie poskytne sekretariát placen˘ stranami. ¤ízení bude nevefiejné a jednacím jazykem bude angliãtina. Tribunál mÛÏe vydat pfiedbûÏná opatfiení k zachování souãasného stavu do doby koneãného rozhodnutí (ãl. 10 dohody). Strany se zavázaly, Ïe rozhodnutí tribunálu bude závazn˘m a koneãn˘m fie‰ením hraniãního sporu. Dohoda musí b˘t ratifikována v souladu s chorvatskou a slovinskou ústavou. Od vstupu dohody v platnost (první den po v˘mûnû diplomatick˘ch nót) nebude Slovinsko nadále blokovat pfiístupová jednání s Chorvatskem, pokud se dÛvody vztahují k hraniãnímu sporu pfiedloÏenému tribunálu (ãl. 9 dohody). (Ne)uplatÀování zásady vzájemnosti v bezvízovém styku Nafiízení Rady (ES) ã. 539/2001 stanoví seznam tfietích zemí, jejichÏ státní pfiíslu‰níci musí mít pfii pfiekraãování vnûj‰ích hranic vízum (tzv. negativní seznam), a seznam tfietích zemí, jejichÏ státní pfiíslu‰níci jsou od této povinnosti osvobozeni (tzv. pozitivní seznam). Podle ãl. 1 odst. 5 doplnûného do nafiízení novelou z roku 2005 informuje Komise Evropsk˘ parlament a Radu o tom, zda nûkter˘ ze státÛ z pozitivního seznamu vyÏaduje víza pro nûkteré obãany Unie. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 71 AKTUALITY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 âl. 1 odst. 4 nafiízení pak stanoví postup ãlenského státu a Komise v takovém pfiípadû nerespektování zásady vzájemnosti. âlensk˘ stát mÛÏe Komisi a Radû písemnû oznámit skuteãnost, Ïe tfietí zemû zavedla vízovou povinnost. âlensk˘ stát pak zavede pro státní pfiíslu‰níky dotyãné tfietí zemû vízovou povinnost prozatímnû na 30 dní po oznámení, nerozhodne-li Rada jinak. Prozatímní zavedení vízové povinnosti se oznámí v Úfiedním vûstníku ES. âlensk˘ stát nebo Rada mohou navrhnout pfiefiazení tfietího státu z pozitivního na negativní seznam. Pokud dfiíve, neÏ Rada pfiijme takovouto zmûnu, zru‰í tfietí zemû vízovou povinnost, dotyãn˘ ãlensk˘ stát to ihned oznámí Radû a Komisi a oznámení se zvefiejní v Úfiedním vûstníku. Prozatímní vízová povinnost pro pfiíslu‰níky tfietího státu se zru‰uje sedm dní po tomto zvefiejnûní. Podle zprávy Komise z roku 2008 osm zemí z pozitivního seznamu vyÏadovalo víza od nûkter˘ch obãanÛ EU. Koncem fiíjna 2009 vydala Komise jiÏ pátou zprávu o uplatÀování zásady vzájemnosti. Bûhem roãního období od poslední zprávy Komise do‰lo k uplatnûní úplné vzájemnosti u tfií zemí z pozitivního seznamu – Japonska, Singapuru a Panamy. Japonsko zru‰ilo vízovou povinnost pro rumunské obãany (poslední ze zemí EU), av‰ak pouze do roku 2011. V pfiípadû Austrálie a USA do‰lo podle zprávy Komise k pokroku pfii uplatÀování zásady vzájemnosti. Od fiíjna 2008 zavedla Austrálie pro v‰echny zemû EU elektronick˘ systém udûlování víz (tzv. eVisitors). PfiestoÏe vût‰ina elektronick˘ch víz je udûlována automaticky, zpracovává australská strana podle zji‰tûní Komise stále ãást Ïádostí manuálnû, coÏ znamená jejich faktick˘ pfiezkum v rozporu s principem vzájemnosti. V pfiípadû USA se vízová povinnost se i nadále vztahuje na obãany Bulharska, ¤ecka, Kypru, Polska a Rumunska. Ostatní zemû jsou zahrnuty do programu bezvízového styku (tzv. Visa Waiver Program). ¤ecko by se do programu mûlo pfiipojit do konce roku. Komise v‰ak posuzovala nakolik elektronick˘ systém cestovních povolení (ESTA) odpovídá procesu pro podávání Ïádostí o vstup do schengenského prostoru. Nicménû pravidla ESTA jsou zatím pouze provizorní a jejich koneãná podoba bude zvefiejnûna ve federálním rejstfiíku USA v nejbliωích mûsících. Se systémem ESTA úzce souvisí nûkolik legislativních návrhÛ, zejména návrh zákona o pfiistûhovalectví a státní pfiíslu‰nosti (Immigration and Nationality Act – INA). Na jeho základû má b˘t zaveden poplatek deseti dolarÛ za vyuÏití systému ESTA, tedy za elektronické vyfiízení cestovního povolení. Návrh INA také nadále vyluãuje z bezvízového styku osoby s HIV. O odstranûní obou pfiekáÏek zásady vzájemnosti probíhají jednání. JURISPRUDENCE 8/2009 Zpráva Komise kritizovala tfii zemû – Brazílii, Brunej a Kanadu, u kter˘ch nedo‰lo k Ïádnému pokroku pfii uplatÀování zásady vzájemnosti od vydání poslední zprávy. Pro vstup do Brazílie stále potfiebují vízum obãané ãtyfi ãlensk˘ch státÛ – Estonska, Kypru, Loty‰ska a Malty. V mezidobí byla uzavfiena dohoda o bezvízovém styku s Litvou. V fiíjnu tohoto roku se podafiilo odsouhlasit návrh znûní dohody o zru‰ení vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty pro drÏitele bûÏn˘ch cestovních pasÛ zb˘vajících ãtyfi státÛ EU. V pfiípadû Bruneje jsou obãané EU oprávnûni pob˘vat tfiicet dnÛ bez vízové povinnosti, zatímco schengensk˘ systém opravÀuje k devadesátidennímu pobytu. Cílem EU je tedy prodlouÏit oprávnûní k bezvízovému pobytu pro obãany EU v Bruneji. Aãkoliv mûsíãní bezvízov˘ pobyt je v Bruneji pravidlem, existuje v˘jimka pro obãany USA, ktefií jsou oprávnûni k pobytu právû na devadesát dnÛ. Komise se snaÏí dohodnout stejnou v˘jimku pro obãany EU. Vízová povinnost pro vstup a pobyt v Kanadû se i nadále vztahuje na obãany Bulharska a Rumunska a od 14. ãervence 2009 je opût zavedena pro obãany âeské republiky. Otázkou âeské republiky se Komise zab˘vala v samostatné zprávû (KOM(2009)562 v koneãném znûní). âR oznámila zavedení vízové povinnosti Kanadou, která je uvedena na pozitivním seznamu a tedy povinna k uplatÀování vzájemnosti, Komisi a Radû a zavedla vízovou povinnost pro kanadské diplomaty v souladu s prostfiedky nápravy upravené v ãl. 1 odst. 4 nafiízení ã. 539/2001 uvedené v˘‰e. Jde o první pfiípad, kdy tfietí zemû znovu zavedla vízovou povinnost vÛãi obãanÛm ãlenského státu. Komise vyzvala Kanadu k uvedení opatfiení, která chce provést, aby vízová povinnost byla zru‰ena. Pokud do konce roku 2009 nebudou tato opatfiení uspokojivû provedena, doporuãí Komise zavedení nebo znovuzavedení vízové povinnosti pro nûkteré kategorie kanadsk˘ch obãanÛ (drÏitele diplomatick˘ch a sluÏebních pasÛ). Legislativní projekty a návrhy právních pfiedpisÛ Získávání dÛkazÛ v trestních vûcech Komise pfiijala dne 11. listopadu Zelenou knihu, jeÏ má zlep‰it spolupráci mezi ãlensk˘mi státy pfii získávání dÛkazÛ v trestních vûcech, jejímÏ koneãn˘m cílem je odstranit divergence mezi 71 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 72 8/2009 JURISPRUDENCE jednotliv˘mi vnitrostátními úpravami a nahradit stávající roztfií‰tûn˘ právní reÏim nástrojem jedin˘m. Pfiedstupnûm k tomuto kroku bylo sdûlení Komise pfiijaté 10. ãervna 2009 nazvané Prostor svobody, bezpeãnosti a práva ve sluÏbách obãanÛ, jehoÏ hlavním cílem je zlep‰ení spolupráce mezi ãlensk˘mi státy. Komise zdÛraznila, Ïe pfii konfrontaci s pfieshraniãní trestnou ãinností nesmí v˘konu spravedlnosti bránit rozdíly v soudních systémech jednotliv˘ch státÛ. Zelená kniha se zab˘vá dvûma zásadními oblastmi: získáváním dÛkazÛ z jiného ãlenského státu a jejich pfiípustností u soudu. Souãasná pravidla pro získávání dÛkazÛ v trestních vûcech v rámci EU sestávají z rÛzn˘ch vedle sebe existujících nástrojÛ postaven˘ch na rÛzn˘ch základních principech, ie. na vzájemné pomoci a vzájemném uznávání. Aplikace tûchto principÛ je velmi sloÏitá a mÛÏe mást samotné praktiky, coÏ mÛÏe vést k situaci, kdy tito praktici nepouÏijí nejvhodnûj‰í nástroj pro získání daného dÛkazu. To mÛÏe omezovat pfieshraniãní spolupráci. Nástroje zaloÏené na vzájemné pomoci lze povaÏovat za pomalé a neefektivní, protoÏe nestanoví Ïádnou standardní formu podávání Ïádosti k získání dÛkazu z jiného ãlenského státu, ani Ïádné pfiesné lhÛty pro vykonání této Ïádosti. Nástroje zaloÏené na vzájemném uznávání lze téÏ povaÏovat za nedostateãné z toho dÛvodu, Ïe se t˘kají pouze urãit˘ch druhÛ dÛkazÛ a poskytují celou fiadu dÛvodÛ pro odmítnutí vykonání Ïádosti. Ve v˘‰e zmínûném sdûlení Komise konstatuje, Ïe nejefektivnûj‰ím fie‰ením by bylo nahrazení stávajících norem jedním nástrojem zaloÏen˘m na zásadû vzájemného uznávání, kter˘ by se t˘kal v‰ech druhÛ dÛkazÛ. Narozdíl od rámcového rozhodnutí o Evropském dÛkazním rozkazu by se tento nástroj vztahoval i na druhy dÛkazÛ, které, aã pfiímo dostupné, jiÏ neexistují – ie. prohlá‰ení podezfiel˘ch ãi svûdkÛ nebo informace získané v reálném ãase, jako napfi. odposlechy nebo monitoring bankovních kont. Dále by se mûl téÏ t˘kat dÛkazÛ, které, aã jiÏ existující, nejsou pfiímo dostupné bez dal‰ího vy‰etfiení nebo prohlídky – ie. anal˘zy existujících pfiedmûtÛ, dokumentÛ ãi údajÛ nebo získávání tûlesn˘ch materiálÛ, jako napfi. vzorky DNA nebo otisky prstÛ. V souvislosti s fieãen˘m se Komise v Zelené knize ptá, zda by mûla b˘t pfiijata zvlá‰tní ustanovení pro urãité druhy dÛkazÛ a jestli je rozumné uplatÀovat zásadu vzájemného uznávání na v‰echny druhy dÛkazÛ. Dal‰í problematikou fie‰enou Zelenou knihou je otázka pfiípustnosti dÛkazÛ, které byly získány z jiného ãlenského státu. Stávající nástroje t˘kající se získávání dÛkazÛ v trestních vûcech jiÏ obsahují pravidla, která by mûla zajistit pfiípust72 AKTUALITY nost takov˘chto dÛkazÛ, ie. která by mûla zabránit posuzování dÛkazu za nepfiípustn˘ nebo jako dÛkaz s niωí dÛkazní sílou v jednom ãlenském státû kvÛli zpÛsobu, jak˘m byl získán ve druhém ãlenském státû. Nicménû tato ustanovení fie‰í dan˘ problém pouze nepfiímo, protoÏe nestanoví Ïádn˘ spoleãn˘ standard pro získávání dÛkazÛ. Existuje proto nebezpeãí, Ïe stávající pfiedpisy o získávání dÛkazÛ v trestních vûcech budou efektivnû fungovat pouze mezi ãlensk˘mi státy s podobn˘mi vnitrostátními standardy pro získávání dÛkazÛ. Komise jiÏ ve svém sdûlení uvedla, Ïe nejlep‰ím fie‰ením by zde bylo zavedení spoleãného standardu pro získávání dÛkazÛ v trestních vûcech. V Zelené knize se pak Komise ptá, zda zavést obecn˘ standard t˘kající se v‰ech druhÛ dÛkazÛ nebo zda je vhodnûj‰í pfiijmout zvlá‰tní standardy uzpÛsobené jednotliv˘m druhÛm dÛkazÛ. Evropsk˘ azylov˘ systém Haagsk˘ program pfiijat˘ Evropskou radou v roce 2004 vyzval Komisi, aby pfiedloÏila instrumenty druhé fáze vytvofiení Spoleãného evropského azylového systému (Common European Asylum system – CEAS) s tím, Ïe by mûly b˘t pfiijaty pfied koncem roku 2010. Se splnûním tohoto ãasového horizontu Komise nepoãítá vzhledem k tomu, Ïe se jedná o proces spolurozhodovaní, a vyjednávání mezi Radou a Evropsk˘m parlamentem prodlouÏí proces pfiijímání s nejvût‰í pravdûpodobností na dva roky. Konkrétnû se jedná o návrh Komise na novelizaci dvou smûrnic: Smûrnice 2004/83/ES, o minimálních normách a postavení osob, které potfiebují mezinárodní ochrany (kvalifikaãní smûrnice) a Smûrnice 2005/85/ES, o azylovém fiízení (procedurální smûrnice). Zam˘‰lené zmûny by mûly vést k ucelenûj‰ímu systému azylov˘ch nástrojÛ v rámci EU, zjednodu‰it, zmodernizovat a konsolidovat hmotné a procesní standardy ochrany v celé Unii a pfiivést stabilnûj‰í rozhodnutí jiÏ v první instanci a tím zamezit zneuÏívání azylového fiízení. Kvalifikaãní smûrnice: Tato smûrnice upravuje jen minimální standardy, které se samy o sobû ukázaly jako nedostaãující – rozdíly mezi jednotliv˘mi vnitrostátními úpravami stále pfietrvávají. Nûkterá ustanovení kvalifikaãní smûrnice jsou vágní a nejednoznaãná, coÏ vede k rozdíln˘m v˘sledkÛm implementace. Novelizace má za cíl vyjasnit nûkteré právní koncepty jako napfi. „poskytovatelé ochrany“ nebo „vnitrostátní ochrana“, které jsou pouÏívány k definování dÛvodÛ ochrany. Tak by bylo lépe zaji‰tûno, Ïe v celé Evropû budou kritéria apli- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 73 AKTUALITY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 kována konzistentnû a správnû budou identifikovány ty osoby, které ochranu potfiebují a které ne. TéÏ by to mûlo urychlit pfiístup osob potfiebujících ochranu ke sv˘m právÛm, pfiitom souãasnû umoÏnit ãlensk˘m státÛm rychleji odsunout ze svého území ty osoby, které o azyl Ïádaly neúspû‰nû. Dále by mûla novela zru‰it rozdíly mezi právy uprchlíkÛ a osob s nárokem na podpÛrnou ochranu, které nejsou objektivnû ospravedlnitelné (napfi. délka povolení k pobytu nebo pfiístup k sociálnímu zabezpeãení, zdravotní péãi a pracovnímu trhu). Novela také reaguje na pfiekáÏky, které brání efektivnímu pfiístupu k jiÏ pfiiznan˘m právÛm (napfi. nedostatek dokumentÛ prokazujících akademické nebo profesní schopnosti, omezené finanãní moÏnosti a obecn˘ nedostatek spolupráce ze strany zemû pÛvodu). Procedurální smûrnice: I u této smûrnice je hlavním problémem rozdílnost vnitrostátních úprav z dÛvodu implementace vágních formulací minimálních standardÛ. Îadatelé o azyl tak zaÏívají rÛzné zacházení a v˘hody podle toho, ve kterém státû je projednávána jejich Ïádost o azyl. Smûrnice stanovuje jedno fiízení pro obû formy mezinárodní ochrany (osoby se statutem uprchlíka a osoby se statutem podpÛrné ochrany) za úãelem zjednodu‰ení aplikace azylového práva. Na zkoumání Ïádosti v první instanci by mûly orgány mít lhÛtu ‰esti mûsícÛ. Navrhovaná novela si téÏ klade za cíl zjednodu‰it a vyjasnit procesní pojmy a prostfiedky, jako napfi. „bezpeãná zemû pÛvodu“ nebo urychlené fiízení. Návrh dále obsahuje ustanovení, jeÏ by mûla státy vést k vydávání stabilnûj‰ích rozhodnutí jiÏ v první instanci. Novela by mûla umoÏnit státÛm rychleji rozli‰it mezi Ïadatelem o azyl a jin˘mi migranty, lépe rozpoznat nedÛvodné a zneuÏívající Ïádosti, sníÏit náklady a pomoci snahám o odsunutí neúspû‰n˘ch ÏadatelÛ. Návrh poÏaduje, aby ãlenské státy zajistily ÏadatelÛm relevantní informace a pouãení od samého poãátku fiízení, tj. od osob, které pfiijdou s Ïadatelem jako první do kontaktu (ie. pohraniãní stráÏ, policie apod.). Státy by mûly téÏ zajistit efektivní prostfiedky nápravy, zejm. dÛsledné pfiezkoumání soudy a stanovení pravidel o suspensivním úãinku opravn˘ch prostfiedkÛ. Mûnové dohody s Monakem, Vatikánem a San Marinem V souvislosti se zavedením eura uzavfielo Evropské spoleãenství mûnové dohody s Monakem, Vatikánem a San Marinem. Mûnové dohody navázaly na smlouvy existující mezi tû- JURISPRUDENCE 8/2009 mito zemûmi a Francií a Itálií pfied zavedením jednotné mûny. Deset let poté, co liru a francouzsk˘ frank uÏívané Monakem, San Marinem a Vatikánem nahradilo euro, pfiezkoumala Komise reÏimy tûchto smluv. Dospûla k závûru, Ïe mûnové dohody v jejich stávající formû je tfieba pozmûnit. Problémy shrnula do ãtyfi oblastí – nedokonalá transpozice komunitárních pfiedpisÛ tûmito státy, absence nebo nedostatky vyhodnocovacích mechanismÛ, udrÏení obûhové funkce eura, nedostatek soudní pravomoci. Pfiednû závazky tfií státÛ vÛãi Spoleãenství jsou velmi rozdílné. Zatímco mûnová dohoda s Monakem je nejobsáhlej‰í, dohody s Vatikánem a San Marinem neobsahují závazek transponovat komunitární právní pfiedpisy na ochranu proti padûlání eura, ani nestanoví zpÛsoby spolupráce se Spoleãenstvím v této oblasti. Opût v kontrastu s dohodou s Monakem nebyly v dohodách s Vatikánem a San Marinem upraveny Ïádné vyhodnocovací mechanismy. Vatikán a San Marino tak nemají povinnost zpracovávat pravidelné zprávy o provádûní dohod a na druhé stranû nejsou dostateãnû informovány o legislativním v˘voji ve Spoleãenství v oblastech spadajících do pÛsobnosti dohod. Komise proto navrhla vytvofiit spoleãné v˘bory s kaÏd˘m státem po vzoru jiÏ existující spolupráce s Monakem. Spoleãn˘ v˘bor bude sloÏen ze zástupcÛ Vatikánu, respektive San Marina, na stranû jedné a Itálie, Evropské komise a Evropské centrální banky na stranû druhé. V˘bor bude sledovat provádûní dohod a navrhovat pfiípadné v˘jimky z komunitárních pfiedpisÛ s ohledem na zvlá‰tní situaci tûchto státÛ ve srovnání s ãleny eurozóny. Kromû toho bude také rozhodovat v nûkter˘ch vûcech jako je napfiíklad schvalování zmûny mincovny razící a dodávající vatikánské a sanmarinské euromince. Tím se dostáváme k tfietí problematické oblasti. KaÏd˘ ze tfií státÛ má právo razit své euromince. Vzhledem k nízkému nákladu se v‰ak mince stávají pfiedmûtem sbûratelství, ztrácejí svojí funkci platidla a jejich skuteãná hodnota v˘raznû roste. V návaznosti na odli‰né reÏimy ve Francii a Itálii pfied zavedením eura do‰lo k rozdílÛm mezi Monakem na jedné stranû a Vatikánem a San Marinem na druhé stranû i v této oblasti. Zatímco roãní kvóta pro raÏbu euromincí je u Monaka stanovena pomûrnû k mincím raÏen˘m Francií, u dvou zb˘vajících státÛ jsou stanoveny pevné kvóty, coÏ vede k velmi odli‰n˘m v˘sledkÛm. Komise proto jednak navrhuje zv˘‰it stropy emisí u v‰ech tfií zemí a jednak sestavit nové stropy raÏby ze dvou sloÏek – pevné, která pokryje poptávku sbûratelÛ, a promûnlivé ãásti odvozené od prÛmûrné emise na hlavu ve Francii, respektive Itá73 JURIS_08_09_zlom 4.12.2009 10:54 Stránka 74 8/2009 JURISPRUDENCE lii, vynásobené poãtem obyvatel kaÏdého ze tfií mal˘ch státÛ. Posledním problémem je absence soudního dohledu nad provádûním dohod. Stávající mûnové dohody neposkytují Spoleãenství Ïádn˘ vliv v pfiípadû, Ïe zemû neplní své závazky (napfi. vãas netransponují relevantní právní pfiedpisy Spoleãenství). Komise proto navrhuje zaloÏit speciální pravomoc Evropského soudního dvora. Nové právní pfiedpisy a aplikace práva Pfieshraniãní platby – Jednotná oblast pro platby v eurech – Pfieshraniãní inkaso Prvním krokem k vytvofiení Jednotné oblasti pro platby v eurech (Single euro payment area – SEPA) bylo nafiízení Evropského parlamentu a Rady ã. 2560/2001 ze dne 19. prosince 2001 o pfieshraniãních platbách v eurech. To zaruãilo, Ïe pokud spotfiebitel ãiní pfieshraniãní platbu v eurech, je poplatek stejn˘ jako za odpovídající vnitrostátní platbu. Dotãen˘mi platbami byly: pfieshraniãní pfievody, pfieshraniãní elektronické platební operace (vãetnû plateb kartami) a v˘bûry z automatÛ do 50.000. Nafiízení pfiedpokládalo, aby Komise provedla revizi aplikace nafiízení a podala o tom zprávu. Ta byla pfiedloÏena na ;poãátku roku 2008. Komise identifikovala nûkolik nedostatkÛ; jedná se zejména o: nedostatek pÛsobnosti na inkaso, coÏ podr˘valo snahu o dosaÏení cílÛ nafiízení, a problémy s vymáháním pravidel zpÛsoben˘mi neexistencí jednoznaãnû oznaãen˘ch pfiíslu‰n˘ch vnitrostátních orgánÛ a orgánÛ mimosoudního zjednávání nápravy ve sporech souvisejících s nafiízením. Dal‰ími podnûty pro pfiijetí nového nafiízení byla snaha o jeho pfiizpÛsobení v˘voji na trhu a zesílení ochrany spotfiebitelÛ. V˘sledkem bylo rozhodnutí stávající nafiízení zru‰it 74 AKTUALITY a pfiijmout nové (nafiízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ã. 924/2009 ze dne 16. záfií 2009 o pfieshraniãních platbách ve Spoleãenství), které nabylo úãinnosti 1. listopadu 2009. Hlavními zmûnami, které nové nafiízení s sebou pfiiná‰í, jsou: moÏnost roz‰ífiení pÛsobnosti na platby v mûnách jin˘ch neÏ euro, ;pokud se tak dan˘ ãlensk˘ stát rozhodne; poskytovatelé platebních sluÏeb jsou vÏdy povinni najít odpovídající vnitrostátní poplatek, kter˘ by byl vzorem pro urãení poplatku ;za pfieshraniãní platby; povinnost ãlensk˘ch státÛ urãit pfiíslu‰né orgány a postupy pro vyfiizování stíÏností a subjekty mimosoudního zjednávání nápravy. Pro tento úãel ãlenské státy buì urãí nûkter˘ z jiÏ existujících subjektÛ (v pfiípadû âR finanãní arbitr) nebo zfiídí nové subjekty. Pfiíslu‰né orgány jsou povinny pfii obdrÏení stíÏnosti informovat stranu, která stíÏnost podala, o existenci mimosoudních postupÛ vyfiizování stíÏností a zjednávání nápravy. Kromû toho je pÛsobnost nafiízení roz‰ífiena i na pfieshraniãní inkaso. Základní podmínkou fungování inkas v rámci Jednotné oblasti, kterou nafiízení jmenuje, je, aby v‰echny úãty plátcÛ byly dosaÏitelné pro poskytovatele platebních sluÏeb nacházející se v kterémkoli ãlenském státû, zejména proto, aby mohl pfiíjemce dávat podnût v podobû hromadn˘ch platebních souborÛ a nemusel zadávat jednotlivé inkaso. Nafiízení dále stanoví na pfiechodné období maximální moÏnou v˘‰i poplatku za jednu pfieshraniãní inkasní transakci (ve v˘‰i 0,088), kter˘ platí poskytovatel platebních sluÏeb pfiíjemce poskytovateli plátce. Souãasnû s nabytím úãinnosti nafiízení uplynula 1. listopadu 2009 téÏ lhÛta pro implementaci smûrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluÏbách na vnitfiním trhu. Hlavním úkolem tûchto dvou pfiedpisÛ je zajistit, aby byl inkasní systém v rámci Jednotné oblasti pro platby v eurech stejnû jednoduch˘, efektivní a bezpeãn˘ jako vnitrostátní systémy a souãasnû nebyl nákladnûj‰í. Pfiipravili: TomበDumbrovsk˘ a Petra Pipková 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
Podobné dokumenty
Ekologické centrum Most Milena Pencová Euroregion Kru‰nohofií
podniky tím, Ïe bude dosahovat trvale ‰piãkov˘ch v˘konÛ
prostfiednictvím moderní technologie, kvalifikovan˘ch a obûtav˘ch pracovníkÛ“.
MoÏná, Ïe tento cíl vypadá
ponûkud neskromnû, ale pokud na‰e sp...
Stáhnout - Jurisprudence
JUDr. PhDr. Marek Anto‰, Ph.D.
JUDr. Jifií Hrádek, Ph.D., LL.M.
JUDr. TomበRychl˘
Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Scheu, Ph.D.
Doc. JUDr. PhDr. Ivo ·losarãík, LL.M., Ph.D.
JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CS...
Chladicí systémy vozidel - pro servisy Komplexní znalosti
Termostat pfiedstavoval rozhodující vylep‰ení a umoÏnil zkrácení cirkulaãního okruhu chladicí vody. Dokud není dosaÏena provozní teplota motoru,
necirkuluje voda pfies chladiã, ale obíhá zkrácen˘m ok...
SOCIÁLNÍ EKONOMIKA A SOCIÁLNÍ PODNIK V TEORII A PRAXI
Jak dokládají v˘sledky mezinárodních v˘zkumÛ, a stále se o tom vÏdy znovu pfiesvûdãuji,
s porozumûním konceptu sociální ekonomiky máme my ve stfiední a v˘chodní Evropû trochu problém. A také naopak, ...
v¯stavba ropovodu
Ropu lidstvo uctívá a vyuÏívá jiÏ pfies 5 tisíc let. Tuto magickou látku pouÏívali BabyloÀané jako maltu pro
své stavby a stafií EgypÈané jí balzamovali mumie. V dobách úsvitu na‰í kultury na‰la ve S...
Tisková verze článku
náklady). V˘raznû se zhor‰uje kvalita
Ïivota. Souãasn˘m standardem farmakoterapie HCV je na základû dÛkladn˘ch klinick˘ch studií kombinace pegylovaného interferonu-α2 a ribavirinu.
Farmakoekonomick...
Stáhnout - Jurisprudence
JUDr. Ing. Jifií Zemánek, CSc.
rada poradcÛ
JUDr. Tomበâihula, LL.M. Eur.
Mgr. David Hip‰r
Doc. JUDr. Zdenûk Kühn, PhD., LL.M.
JUDr. Radim Polãák, Ph.D.
JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D.
Doc. JUDr...
Výroční zpráva za fiskální rok 2006
modelové fiady Yaris. Po vyhodnocení jeho úspû‰nosti bude samozfiejmû tento nástroj upraven tak, aby na‰im
zákazníkÛm co nejvíce vyhovoval.
Minul˘ rok jsem pfii psaní úvodu v˘roãní zprávy zmínil expan...
Stáhnout - Jurisprudence
STAË
K nárÛstu zájmu o ãlánek 7 EÚLP do‰lo postupnû od 90. let, kdy se k Evropskému soudu
zaãaly dostávat kauzy t˘kající se legislativy nov˘ch ãlensk˘ch státÛ Rady Evropy vypofiádávající se se zloã...