Sborník abstrakt ze sympozií 2008

Abstrakta
Časný záchyt karcinomu prostaty u informovaného muže
• Brno, 13. 10. 2008
hotel Voroněž
• Praha, 20. 10. 2008
reprezentační sál Autoklubu ČR, Opletalova 29
Copyright © prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., 2008
Copyright © prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., 2008
Copyright © doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D., 2008
Copyright © As. MUDr. Ivan Anděl, 2008
Copyright © MUDr. Azat Khamzin, CSc. 2008
Illustrations © JS Partner s.r.o.
Copyright českého vydání © JS Partner s.r.o.
978-80-87036-30-3
OBSAH:
Novinky v léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty
4
prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.
Prevence a možnosti léčby inkontinence vzniklé po léčbě karcinomu prostaty
i benigní prostatické hyperplazie
5
doc. Mudr. Roman Zachoval, Ph.D., MUDr. Viktor Vik
Prevence a možnosti léčby komplikací vzniklých po medikamentózní léčbě
karcinomu prostaty a benigní prostatické hyperplazie
6
As. MUDr. Ivan Anděl
Prevence a léčba komplikací spojených s ozářením karcinomu prostaty
10
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.
Prevence a možnosti léčby erektilní dysfunkce vzniklé po radikální prostatektomii
13
MUDr. Azat Khamzin, CSc.
Životopisy
14
Novinky v léčbě lokalizovaného
karcinomu prostaty
prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.
Radikální prostatektomie přináší
nejvyšší šanci na trvalé vyléčení pro uže
s karcinomem prostaty ohraničeným na
prostatickou žlázu.
Jedná se o nejstarší terapeutickou
alternativu s kurativním záměrem, která se během století vyvinula tak, že její
hlavní cíle - onkologický a funkční (tedy
zbavit pacienta nádoru a zachovat mu
přitom uspokojivou kvalitu života ve
smyslu zachování močové kontinence
i erektilní funkce) se dnes daří naplňovat
lépe než kdykoliv před tím.
Je třeba provést technicky správně
operaci u pacienta, u kterého je indikována. Nejvíce z operace může profitovat muž, který má nádor ohraničený
na prostatickou žlázu (tedy je kurabilní)
a přitom je dost mladý a zdravý (životní
expektance alespoň 10 - 15 let), abychom
mohli důvodně předpokládat, že neléčený nádor bude progredovat a ohrozí ho
na zdraví i na životě (který tedy potřebuje
být vyléčen).
Autor vedle historických souvislostí
této operace diskutuje současný pokrok,
kterého bylo dosaženo na poli anatomie,
technologického pokroku, zabývá se
výsledky z hlediska kontroly nádoru ale
i funkčních výsledků dosahovanými díky
zdokonalené technice a jejich limitacemi.
Závěrem diskutuje možnosti srovnání dosahovaných výsledků základních
léčebných modalit s kurativním záměrem
a výhledy do budoucna.
4
Prevence a možnosti léčby inkontinence vzniklé
po léčbě karcinomu prostaty i benigní prostatické hyperplazie
doc. Mudr. Roman Zachoval, Ph.D., MUDr. Viktor Vik
V současné době je karcinom prostaty nejčastějším maligním onemocněním
(incidence v roce 2002 v České republice 42 na 100 000 mužů) a benigní
hyperplázie prostaty jedním z nejčastějších nezhoubných onemocnění u mužů
(prevalence stoupá s věkem a v 6. decéniu dosahuje hodnoty až 430 pacientů
s benigní hyperplázií prostaty na 1000
mužů).
U pacientů v kurabilním stádiu karcinomu prostaty a příznivém biologickém
stavu je v České republice preferována
radikální operační léčba = radikální prostatektomie. U menší části těchto pacientů a u pacientů v nepříznivém biologickém stavu se provádí radikální
radioterapie. Pacienti se symptomatickou anebo klinicky významnou benigní
hyperplázií prostaty jsou v případě selhání medikamentózní terapie léčeni operačně. Většinou je prováděn endoskopický
výkon = transuretrální resekce prostaty,
v případech extrémně zvětšené prostaty
klasický otevřený výkon = transvezikální
prostatektomie.
Základní typy inkontinence, které se
vyskytují po léčbě těchto onemocnění,
jsou stresová a urgentní inkontinence.
Stresová inkontinence je způsobena
nedostatečností uretrálního svěrače
a projevuje se při stresových manévrech,
kterými je v urologii myšleno zvýšení nitrobřišního tlaku. Urgentní inkontinence
je způsobena hyperaktivním močovým
měchýřem a většinou se projevuje častým močením přes den a v noci a pocity
urgence, kterým pacient nestihne vyhovět a dochází tak k úniku moči.
Jak u karcinomu prostaty tak
i u benigní hyperplázie prostaty může
dojít po jejich léčbě k oběma typům
inkontinence. Po radikální prostatektomii
je udáváno široké spektrum incidence
inkontinence od 0,3 do 65 % (dlouhodobě nejčastěji do 15 %) a u výkonů prováděných pro benigní hyperplázii prostaty
od 0,1 do 40 % (dlouhodobě nejčastěji
do 3 %).
Léčba stresové inkontinence spočívá
v posilování svalů pánevního dna a několika typech operačních zákroků (aplikace
periuretrálních implantátů, suburetrálně
uložených pásek a umělého svěrače uretry). Medikamentózní léčba není v České
republice dostupná, ale i zahraniční zkušenosti s ní nejsou jednoznačné a může
být eventuálně účinná u lehčího stupně
inkontinence.
Léčba urgentní inkontinence spočívá
v úpravě životního stylu, tréninku zvětšování maximální kapacity močového
měchýře a především v medikamentózní
terapii preparáty s anticholinergickým
a spasmolytickým účinkem. Pomocí této
terapie lze uspokojivě léčit absolutní většinu pacientů. V případě selhání medikamentózní léčby se v poslední době stále
častěji používá intravezikální aplikace
botulinumtoxinu, která vede k dočasné
paralýze svalu močového měchýře.
Profylaxi inkontinence vzniklé po léčbě
karcinomu prostaty a benigní hyperplázie prostaty můžeme rozdělit na předoperační diagnostiku dysfunkcí dolních
močových cest spojených s eventuální
možností pooperační inkontinence a na
předoperační posilování svalů pánevního dna.
5
Prevence a možnosti léčby komplikací vzniklých po medikamentózní léčbě
karcinomu prostaty a benigní prostatické hyperplázie
As. MUDr. Ivan Anděl
Medikamentózní léčba karcinomu
prostaty (KP) a benigní prostatické hyperplázie (BPH) dnes patří ke standardním
léčebným metodám zlepšujícím prognózu choroby a kvalitu života u obou typů
onemocnění. Ošetřující lékař by měl znát
možné nežádoucí účinky léčby, protože
řada z nich je léčebně ovlivnitelná a tam,
kde to možné není, lékař i pacient mohou
zvážit poměr rizika a přínosu terapie.
A. Karcinom prostaty
Typ medikamentózní léčby se řídí
stádiem choroby. U lokalizované formy onemocnění, indikované ke kurativní radioterapii, se užívá neoadjuvantní
a konkomitantní léčba LHRH analogy
zpravidla spolu s antiandrogeny a po
skončení ozáření se užívá adjuvantní
léčba bicalutamidem 150mg. U lokálně
pokročilého onemocnění a dismeinovaného stádia mohou být podávána LHRH
analoga (nahrazující oboustrannou chirurgickou orchiektomii) samostatně anebo s antiandrogeny. K prevenci kostních
komplikací (fraktury, komprese míchy,
hyperkalemie) se užívají bisfosfonáty. Po
přechodu do stádia hormonálně refrakterního karcinomu je nasazena chemoterapie.
1. Antiandrogeny
Antiandrogeny kompetitivně inhibují
efekt androgenů v cílové buňce vazbou
na androgenní receptory a tím brání
navázání testrosteronu. Podle jejich chemické struktury je můžeme rozdělit na
nesteroidní (bicalutamid, flutamid, nilutamid) a steroidní (cyproteron acetát).
Nesteroidní nemají žádný gonadotropní nebo progestační efekt. Avšak
blokáda androgenní receptorů v hypothalamu vede k potlačení negativní zpětné vazby na sekreci LH a tím k růstu této
sekrece. Následkem je zvýšení hladiny
testosteronu provázené jeho zvýšenou
6
aromatizací, která vede ke zvýšení plazmatického estradiolu. Výsledkem je pak
bolestivá gynekomastie, jež je muži velmi
negativně vnímána. Zvýšený sérový testosteron částečně neguje antiandrogenní
efekt a vede k ochraně erektilní funkce,
která je zachována u 70-80% pacientů
užívajících antiandrogeny.
Doporučená opatření k ovlivnění
nežádoucích účinků:
– návaly horka po orchiektomii (medikamentózní a nebo chirurgické) – nízké dávky megestrol acetátu (80 mg/
den) či cyproteron acetátu (50-150
mg/den)
– gynekomastie při terapii antiandrogeny – ještě před zahájením terapie
provést preventivní RTG ozáření prsních žláz dávkou 8-12 Gy
– osteoporóza při androgenní blokádě
– sledování kostní denzity
– hepatotoxicita antiandrogenů – nepodávat u pacientů s hepatální lézí,
u ostatních sledovat jaterní testy
– riziko trombembolické nemoci
(TEN) při léčbě cyproteron acetátem
– absolutní kontraindikace podání po
prodělané TEN (i v anamnéze),
u ostatních profylakticky kyselina
acetylosalicylová 100mg denně
– průjmy při terapii flutamidem –
zaměnit za bicalutamid 50mg
2. LHRH analoga (= LHRH agonisté)
LHRH analoga (buseriln, goserelin,
triptorelin, leuprolid ) působí centrálně
na úrovni přední hypofýzi tím, že stimulují sekreci luteinizačního hormonu (LH).
Jejich kontinuální podávání způsobí
dvoufázovou odpověď. Nejprve vzroste
sekrece LH a testosteronu („flare up“
fenomén), který je následován pádem
hladin obou hormonů během 2-4 týdnů
a tím dosažení medikamentózní kastrace.
První fáze je provázena zhoršení stavu
pacienta (zhoršení bolestí, návaly horka,
mikční obtíže až močová retence, vznik
míšní komprese). Vzniku těchto stavů lze
zabránit současným podáním antiandrogenu (viz níže). Nežádoucí účinky dlouhodobého podávání LHRH analog jsou
stejné jako při subkapsulární orchiektomii (návaly horka „hot flushes“, alterace
a ztráta ochlupení, ztráta libida a erekce,
citlivost prsních bradavek, osteoporóza,
úbytek svalové hmoty, anémie, změna
profilu krevních lipidů, snížení kognitivních funkcí. Výhodou medikamentózní
kastrace je, že není nevratná. Nevýhodou
jsou vysoké finanční náklady.
Doporučení:
– „flare up“ po nasazení LHRH analog
– v úvodu, týden před zahájením
aplikace LHRH analog, začít podávat cyproteron acetát v dávce 100mg
2x denně samostatně, následně zahájit aplikaci LHRH analoga a současně podávat cyproteron acetát ve
stejné dávce ještě 3-4 týdny, poté je
možné ho vysadit
– návaly horka při dlouhodobé terapii LHRH analogem – cyproteron
acetát (50-150 mg/den)
– ztráta libida a erekce – intermitentní androgenní blokáda by měla
být nabídnuta mužům s aktivním
sexuálním životem. Po vysazení
LHRH analoga se stává muž potentní
a obnovuje se libido. U těchto mužů
by neměla být proto provedena chirurgická orchiektomie
– osteoporóza, úbytek svalové hmoty,
anémie, změna profilu krevních
lipidů, snížení kognitivních funkcí
– alternativou permanentního podávání LHRH analog je výše zmíněná
intermitentní androgenní blokáda,
která musí být vedena dle stanoveného protokolu, kdy po vysazení terapie
je sledován stav pacienta a hodnota PSA. Po jeho vystoupání nad určitou hranici se LHRH analoga aplikují
a po opětovném poklesu PSA vysazují. Nežádoucí účinky mají remitující
průběh a tím se zlepšuje kvalita života
pacienta. Jak bylo prokázáno ve studiích, celková doba přežití se v tomto
režimu nezkracuje
3. Bisfosfonáty
Jako prevence kostních příhod (patologické zlomeniny, kompresivní zlomeniny obratlů, radiační a operační léčba
kostí, hyperkalcemie vyvolaná nádorem)
se používají bisfosfonáty. Zejména jejich
injekční formy (kyselina zoledronová)
jsou spojeny s rizikem stomatitidy, až
osteonekrózy čelisti (zpravidla po extrakci
zubu) a možným renálním postižením.
Doporučení:
– osteonekróza čelisti – před zahájením léčby provést sanaci chrupu,
během léčby upozornit stomatologa
na probíhající podávání bisfosfonátů.
Jako doplněk léčby je vždy podáván
vitamin D v dávce 400 IU denně
a kalcium 500mg denně
– selhání ledvin – před podáním
vyšetřit kreatinin, jeho hodnoty je třeba sledovat i během léčby. Pacient
musí být při podání infuze bisfosfonátu řádně hydratován
B. Benigní prostatická hyperplázie
Klinickou manifestací BPH jsou
LUTS (Low Urinary Tract Symptoms).
Jejich míra se zjišťuje dotazníkem I-PSS
(International Prostate Symptoms Score). Je-li symptomové skóre nad 8 bodů
a pacient obtíže shledává jako obtěžující,
měla by být zahájena léčba alfablokátorem (tamsulosin, doxazosin, alfuzosin,
terazosin). Je-li prostata větší než 30g
anebo hodnota PSA větší než 1,5 ng/ml
je možné podávat blokátory 5-alfa reduktázy (finasterid, dutasterid). Kombinovaná terapie alfablokátorem a blokátorem
5-alfa reduktázy snižuje riziko progrese
BPH (operace, močová retence) za cenu
7
mírně vyšších nežádoucích účinků.
1. Alfablokátory:
Působí snížením dynamického prvku
obstrukce prostaty antagonizací adrenergních alfareceptorů zodpovědných za
tonus hladké svaloviny v prostatě a hrdle
močového měchýře. Mezi nejčastější
nežádoucí účinky patří: bolesti hlavy,
závratě, ortostatická hypotenze, astenie,
ospalost, zduření nosních sliznic a retrográdní ejakulace.
Tamsulosin
– má nejnižší procento výskytu
ortostatické hypotenze a měl by být
proto podáván přednostně pacientům nad 70 let věku. Pacient má
být upozorněn na syndrom „první
dávky“, protože první 3 dny po
nasazení preparátu je pravděpodobnost hypotenze nejpravděpodobnější. Pacienti užívající blokátory fosfodiesterázy 5 (Viagra, Cialis, Levitra) musí v den jejich užití alfablokátor vynechat pro nebezpečí potenciace hypotenzního účinku
– tamsulosin má nejvyšší výskyt retrográdní ejakulace ze všech léků této
skupiny (10-30%), po vysvětlení je
pacientem zpravidla akceptována
– v retardované formě má výborný farmakokinetický profil s užíváním jednou denně a prokázaným ovlivněním
nykturie
– neměl by být podáván pacientům
před oční operací (katarakta) anebo
vysazen alespoň 2 týdny předem. Byl
popsán „syndrom plovoucí duhovky“ (Intraoperative Floppy Iris Syndrome), jenž může vést ke komplikacím operace
Doxazosin
– má nižší výskyt retrográdní ejakulace (0,4%)
– nesmí být podáván v monoterapii
pacientům v léčbě hypertenzní
choroby (je zapotřebí kombinace
8
s diuretikem) neboť ve studii ALHAT
byl při monoterapii hypertenzní choroby zaznamenán vyšší výskyt srdečního selhání
– pacienta je třeba upozornit na „syndrom první dávky“
– retardované formy umožňují podávání jednou denně
Alfuzosin
– má nejnižší výskyt retrográdní ejakulace
– podává se v obvyklém dávkování 2x
denně a první dávka má být vždy
podána na noc
2. Blokátory 5-alfa reduktázy
Tyto preparáty (finasterid, dutasterid) blokují v buňkách konverzi testosteronu na aktivní dihydrotestosteron a tím
zmenšují objem prostaty (o cca 20%).
Nasazení finasteridu vede k erektilní
dysfunkci v 8% a snížení libida v 6%
(u dutasteridu 6% a 4%) . Po roce užívání se dostává výskyt nežádoucích účinků v sexuální oblasti na úroveň placeba
(5 %) a je méně častý u pacientů s PSA
nad 1,4 ng/ml.
Doporučení:
– ovlivnění sexuálního života – před
zahájením léčby blokátorem 5-alfareduktázy provést vyšetření sexuálních
funkcí pomocí dotazníku IIEF (International Index of Erectile Function),
protože u mužů ve věkovém rozmezí
50-59 let udává sex.dysfunkci 1/3
mužů (30,1%), mezi 60-69 rokem 1/2
mužské populace (51,10%) a mezi
70-79 rokem věku jsou to již 3/4
(75,6%), navíc LUTS jsou nezávislým rizikovým faktorem sexuální dysfunkce, nezávislým na věku a komorbiditách. U pacientů s LUTS/BPH je
proto její výskyt ještě vyšší než v normální populaci. IIEF umožňuje monitorovat poruchu i během léčby
– užívání finasteridu snižuje hodnotu
PSA po 6 měsících na polovinu a je
–
prokázáno, že nesnižuje záchyt karcinomu prostaty. Studie PCPT ukazuje dokonce na možné použití v chemoprevenci KP
těhotné ženy a ženy, které mohou být
potencionálně těhotné se nesmějí
dotýkat rozdrcených ani rozlomených tablet přípravku z důvodu
možného vstřebávání, které může
mít za následek vznik abnormalit
zevních pohlavních orgánů plodu
mužského pohlaví.
9
Prevence a léčba komplikací spojených
s ozářením karcinomu prostaty
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.
Kurativní léčba karcinomu prostaty
se uplatňuje u lokalizovaného onemocnění a zahrnuje dvě základní metody
- radikální prostatektomii (RAPE) a radioterapii (zevní radioterapie, brachyradioterapie - intersticiální a permanentní).
Radioterapie: Pro lokálně ohraničené karcinomy prostaty jsou výsledky radikální prostatektomie a kurativní
zevní radioterapie srovnatelné. U pacientů s vysokým rizikem se nicméně dává
přednost léčbě radioterapií (stadium T3,
zejména s vyšším PSA, hodnoty > 20
ng/ml, špatnou diferenciací, GS ≥ 8).
U lokálně pokročilých nádorů převažuje užití zevní radioterapie s hormonální
terapií. Kombinace radioterapie s hormonální léčbou vykazuje lepší výsledky
než samotná radioterapie. Kurativní zevní
radioterapie je indikována i ve stadiích
T1a-T2b N0 M0 (nízké riziko) u pacientů,
u nichž nelze z jakékoliv příčiny provést
radikální prostatektomii (např. odmítnutí). Metody se liší spektrem svých
komplikací. Pacient musí být seznámen
s oběmi možnostmi kurativní léčby.
Na výsledky léčby, tj. celkové přežití
bez známek choroby, bez lokální i biochemické recidivy, má nejvyšší vliv výška celkové dávky aplikovaná do plánovaného cílového objemu. V metaanalýzách
bylo prokázáno specifické celkové přežití
u pacientů po kurativní radioterapii pro
lokalizované stadium onemocnění: 5 let
82-97%, 10 let 64-93%, 15 let 46-82%.
Vysoká dávka záření (vyšší než 75 Gy)
měla nejlepší výsledky i při sledování
biochemického relapsu (PSA). Konvenční dávky (60-65 Gy) nejsou pro většinu
pacientů dostatečné. Dávky 75-80 Gy
jsou nutné i u pacientů s nepříznivou
prognózou. Tyto vysoké dávky záření
mohou být aplikovány pouze 3D konformní radioterapií (3D-CRT), případně
nově zaváděnou radioterapií s modulovanou intenzitou svazku záření (IMRT)
nebo obrazem řízenou radioterapií
10
(IGRT). Aplikace vysokých dávek radioterapie pomocí konvenční radioterapie
však znamená vysoké riziko poškození
zdravých tkání a léčba vyššími dávkami záření je vyhrazena metodám IMRT
a IGRT, případně brachyterapii a stereotaktické radioterapii. Pro stanovení cílového objemu se běžně používá CT řezů,
nicméně na špičkových pracovištích je
standardem praktické využití magnetické
rezonance (MR). Objem prostaty definovaný pomocí magnetické rezonance bývá
asi o 30% menší než objem definovaný
pomocí CT řezů.
Při brachyradioterapii karcinomu
prostaty je radioaktivní zdroj zaveden
do nádoru trvale (permanentní implantace) nebo jen krátkodobě, dočasně.
Radioaktivní zrna či dočasné zdroje jsou
zaváděnz transperineálně pod kontrolou transrektálního ultrazvuku (TRUS).
Vzhledem k nedostatečnému ovlivnění
extrakapsulárního onemocnění musí být
pacienti pro permanentní brachyterapii pečlivě vybíráni. Tato metoda léčby
není zatím v ČR prováděna. Intersticiální implantace (dočasná) využívá radioizotop s vysokým dávkovým příkonem
(HDR) - iridium 192Ir a je obvykle kombinována se zevní radioterapií. Výhodou
kombinace zevní radioterapie a brachyterapie proti samostatné brachyterapii
je vyšší dávková homogenita v cílovém
objemu a možnost větších bezpečnostních okrajů. Tento způsob léčby je v ČR
ve vybraných centrech radioterapie zaveden.
Adjuvantní radioterapie po provedené radikální prostatektomii je indikována
při pozitivním okraji resekátu, při penetraci nádoru přes pouzdro prostaty, při
infiltraci semenných váčků, při přetrvávající zvýšené hodnotě PSA i po RAPE. Aplikují se zpravidla nižší dávky, 64-66 Gy.
Systémová léčba je určena standardy České onkologické společnosti (Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění, www.linkos.cz).
Standardně se využívá v prvních liniích
hormonální terapie. Hormonálně refrakterní onemocnění lze paliativně léčit
systémovou chemoterapií (docetaxel,
mitomycin C aj.). Paliativně lze aplikovat
i monoterapii estramustinem (Estracyt).
Toxicita radioterapie: S vysokou
dávkou záření je spojena i toxicita zdravých tkáních. Trojrozměrná konformní radioterapie přináší výhodu lepší
distribuce dávky a nižší expozici rekta
a močového měchýře. Toxicitu lze snížit
plánováním radioterapie pomocí MR,
IMRT a IGRT technikou radioterapie,
která umožňuje dosáhnout lepší prostorovou distribuci dávky a významně sníží
riziko vzniku ireverzibilních pozdních
následků radioterapie okolních zdravých tkání. Akutně, během ozařování, se
mohou objevit potíže, které po aplikaci
symptomatické terapie zpravidla do 2-4
týdnů po ukončení ozařování ustupují.
Po ukončení ozařování (od 2-4 měsíců
až do 2-3 let) se mohou objevit pozdní
nežádoucí účinky léčby zářením, tyto
změny jsou trvalého charakteru a mohou
významně ovlivnit život pacienta.
Akutní gastrointestinální toxicita se
může manifestovat jako akutní enteritida
vznikající na podkladě reakce sliznice tenkého střeva na záření. Velmi časté jsou
symptomy z akutní proktitidy – tenesmy,
průjmy, někdy i s příměsí krve z poškozené sliznice. Tyto potíže bohužel můžou
přejít do chronického stadia ve smyslu perzistujících průjmů, chronických
proktitid, (často imitující symptomy rektálního karcinomu) a krvácení z konečníku. Vzácně se objeví rektální či anální
striktury, pozdní ulcerace střevní sliznice
a perforace (míra rizika do 1%). Míra
komplikací v oblasti rekta je závislá na
dávce a na velikosti ozářeného objemu
konečníku. Při objemu ozářeného konečníku více než 25% je riziko komplikací 2.
a 3. st. při dávce do 70 Gy 3D konformní
radioterapií asi 15-16%; ale pokud se
zvýší dávka nad 70 Gy, míra komplika-
cí se zvyšuje až na 45-46%. Chronické
krvácení z konečníku jako komplikace po
ozáření je popisována v 0,5-7%. IMRT
technika radioterapie i při dávce 80 Gy
snižuje riziko chronických komplikací
v oblasti konečníku na 1-3%.
Významná je také urinární toxicita.
Akutní cystitida vyžadující medikaci (2.
st.) se vyskytuje u 13-40% pacientů,
výskyt závažné urinární toxicity (3.-4.
st.) se pohybuje v rozmezí 1-12%. Riziko vzniku chronických potíží v oblasti
močového měchýře a uretry po ozáření
konformními technikami radioterapie se
udává do 3-5%, např. striktura uretry je
popisována asi u 1-2% pacientů, chronická cystitida u 2-3% a fibróza močového měchýře u 1% pacientů. Zvyšováním dávky nad 75 Gy míra chronických
postradiačních změn stoupá (10-15%).
Vyhodnocení poškození sexuálních
funkcí po ozáření je značně obtížné
vzhledem ke skladbě ozařovaných pacientů, kteří jsou zpravidla staršího věku
než operovaní nemocní a trpí řadou
interkurentních i cévních chorob. Také
současně aplikovaná hormonální terapie výsledky léčby zářením v této oblasti
významně ovlivňuje. Nicméně se udává
minimálně u 50-60% pacientů zachování sexuálních funkcí i po ozáření. Pravděpodobnost udržení erekce po léčbě
karcinomu prostaty se udává po permanentní intersticiální brachyterapii 0,76;
po aplikaci konvenční zevní radioterapie
v kombinaci s intersticiální brachyterapií
0,60; a po samostatné konvenční zevní
radioterapii 0,55. Vliv IMRT techniky
radioterapie a plánování léčby pomocí
MR na vznik erektilní dysfunkce zatím
vyhodnocen nebyl.
Z dalších pozdních komplikací,
jejichž míra se pohybuje do 1-2%, lze
uvést edém genitálu (po konvenční terapii zvláště kobaltem významně vyšší
riziko), lymfedém dolních končetin jako
následek fibrózy velkých cév v ozářené pánvi a vznik duplicitních malignit,
11
např. karcinom konečníku a močového
měchýře.
V případě brachyterapie vyplývají
akutní rizika z invazivity výkonu v celkové anestézii, např. perforace uretry,
močového měchýře, konečníku, komplikace anestézie. Po výkonu se přechodně
může objevit hematurie, dysurie, retence
moče, bolestivá ejakulace a hematospermie. Nicméně i po brachyterapii je zvýšené riziko vzniku pozdních komplikací
– chronická proktitida a rektální ulcerace
(1-12%), fistuly (1-2%), inkontinence,
striktura a nekróza uretry. Po permanentní brachyterapii je potence zachována až u 85% mužů mladších 60 let.
Prevence: Toxicitu zevní radioterapie lze snížit - dobře reprodukovatelnou
fixní polohou při plánování a ozařování
(využití standardizovaných fixačních
pomůcek), ozařováním při plném močovém měchýři (zářený objem močového měchýře se zmenší a plný močový
měchýř současně navíc oddálí kličky tenkého střeva); a především IMRT či IGRT
technikou radioterapie, které umožní
dosáhnout lepší prostorovou distribuci
dávky zejména u cílových orgánů konkávního tvaru a snížení objemové dávky na kritické orgány (střevo, konečník,
močový měchýř). K snížení rizika vzniku
pozdních změn po ozáření je doporučováno dlouhodobě vyšší příjem tekutin,
péče o stolici; je popsán také pozitivní
vliv aplikace vitaminu E a selenu.
Terapie: Léčba akutních komplikací
je symptomatická, běžnými prostředky
– řídí si ošetřující radioterapeut nebo
urolog. Pozdní komplikace radioterapie
je nutno už řešit specializovaně gastroenterologem či urologem.
Základní literatura
GUNDERSON, LL., TEPPER, JE., et al.
Clinical radiation oncology. 2nd ed.,
Elsevier, 2007, s.1165-1236
12
PEREZ, CA., BRADY, LW., HALPERIN,
EC., et al. Principles and practice of
radiation oncology. 4th ed. Philadelphia:
Lippincot Williams & Wilkins, 2004,
p. 1692-1762
ŠLAMPA, P., a kol. Radiační onkologie
v praxi. Druhé aktualizované vydání.
Masarykův onkologický ústav, 2007, s.
140-150
ŠLAMPA, P., PETERA, J. a kol. Radiační
onkologie. Galén, Praha, 1. vydání, 2007,
s. 287-298
Prevence a možnosti léčby erektilní dysfunkce
vzniklé po radikální prostatektomii.
MUDr. Azat Khamzin, CSc.
Souhrn
Incidence karcinomu prostaty (KP) se
zvyšuje celosvětově, zvlášť v rozvinutých
zemích.. Výskyt KP je spojen se starším
věkem pacientů, avšak, v poslední době
je stalé častěji diagnostikován i u relativně mladých mužů. V současné době,
vzhledem k informovanosti, pacienti více
a více kladou větší důraz na kvalitu života, snížení které může způsobit nejčastější kurativní léčebná modalita při lokalizovaném karcinomu prostaty – radikální
prostatektomie. Nejčastější komplikací
po RP je výskyt erektilní dysfunkce (ED).
Existují četné studie, věnované jak předoperační a peroperační, tak i pooperační rehabilitaci a léčbě ED. Autor ve své
přednášce věnuje aspektům fyziologie,
patofyziologie ED po RP. Dále autor probírá možností prevence ED pomocí perorální léčby, aplikace vazoaktivních látek
do kavernózních těles či intrauretrálně,
použití vakuových zařízení. Při selhání
konzervativních modalit přichází v úvahu
chirurgická léčba – implantace penilní
protézy.
13
Životopisy
prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.
Dalibor Pacík, narozen 15. srpna 1955 v Brně.
Základní vzdělání:
1974 – 1980 Lékařská fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, obor všeobecný
1970 – 1974 Gymnázium, Křenová 36, Brno
1961 – 1970 Základní devítiletá škola, Šlapanice u Brna
Postgraduální vzdělání:
1987 Specializační zkouška z urologie II. stupně, ILF Praha
1983 Specializační zkouška z urologie I. stupně, ILF Praha
Vědeckopedagogické tituly:
2003 Jmenován profesorem urologie, LF MU
2000 Udělení vědecké hodnosti Kandidát lékařských věd (CSc.), LF MU
1995 Habilitován docentem urologie, LF MU
Odborná praxe a pracovní zařazení:
1991 – 2007 Přednosta Urologické kliniky LF MU FN Brno
1988 – 1991 odborný asistent LF MU, zástupce přednosty urologické kliniky pro školství
1987 – 1988 samostatně pracující lékař, Urologická klinika FN U Svaté Anny, Brno
1980 – 1987 sekundární lékař, Urologická klinika FN U Svaté Anny, Brno
Členství v odborných společnostech:
- člen výboru České urologické společnosti ČLS JEP nepřerušovaně od roku 1990
(1999-2002 místopředseda, 2002 – 2005 pokladník, 2005 – předseda Revizní komise)
- člen České onkologické společnosti
- člen České urogynekologické společnosti
- čestný člen Slovenské urologické společnosti
- člen Incofóra
- člen International Prostate Health Council
- člen European Association of Urology (člen UroOncology Group EAU 1996 – 2001,
spoluautor Guidelines and Recommendation on Prostate Cancer)
- člen American Urological Association (1995 – 2006 Corresponding member, 2006 – International member)
- člen Societé Internationale d´Urologie
- člen World Endourological Society
Zahraniční pobyty a stáže:
- 2006 Visiting Professor, Department of Urology, Johns Hopkins University, Baltimore, USA
- 2001 Edukační program Implantation Spinal Cord Stimulators, Bad Wildungen, SRN
- 1999 Edukační program Operative Andrology, Baylor College of Medicine, Houston, USA
- 1997 Edukační program Prosthetic Urology, Arkansas University, Forth Smith, USA
- 1996 Edukační program Radical Prostatectomy, Johns Hopkins University, Baltimore, USA
- 1993 Stáž na pracovišti Secretary General European Association of Urology, Nijmegen, Holandsko
- 1993 International Academic Exchange Program European Association of Urology – American Urological Association,
Baltimore, Indianapolis, San Antonio, Los Angeles, USA
- 1992 International Scholarship Program Cleveland Clinic Foundation, Cleveland, USA
- 1991 Edukační program Operative Treatment Urinary Incontinence and Impotence, Schwelm, SRN
- 1990 Fellowship Program on Endourology and ESWL, Indianapolis, USA
Publikační a přednášková činnost:
Autor a spoluautor celkem 220 publikací in extenso, 14 monografií (2 zahraniční) a pedagogických publikací, 307 přednášek na
domácích konferencích, 124 přednášek na konferencích s mezinárodní účastí v ČR, 125 přednášek na zahraničních a mezinárodních konferencích, přednesl celkem 174 vyzvaných přenášek. Publikace byly citovány v odborné literatuře celkem 153 x.
14
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.
přednosta Kliniky radiační onkologie LF MU, Masarykův onkologický ústav, Brno
Lékařskou fakultu v Brně ukončil v r. 1985 a svou profesní dráhu zahájil jako obvodní lékař. Od r. 1987 pracoval v onkologickém ústavě v Brně na Žlutém kopci a v letech 1995-2000 na radioterapeutickém oddělení FN u sv. Anny v Brně. Od r. 2000 je
primářem, resp. od r. 2007 přednostou nově založené Kliniky radiační onkologie. Je držitelem tří atestací (radioterapie, klinická
onkologie). Od r. 1998 se věnuje pedagogické práci na LF, habilitován byl v r. 2003, profesuru v oboru onkologie získal v r. 2008.
Klinika radiační onkologie LF MU pod jeho vedením získala v tomto roce mezinárodní akreditaci Mezinárodní atomové organizace
(IAEA).
Publikoval celkem 226 odborných prací (118x první autor) a 34 prací bylo publikováno v zahraničních časopisech. Je autorem
6 samostatných monografií a členem redakčních rad odborných časopisů v ČR i v zahraničí. Publikace „Šlampa, P., a kol.: Radiační onkologie v praxi“ byla oceněna Nadačním fondem Dr. Paula Janssena za nejlepší publikaci s onkologickou tematikou za rok
2004; získala v r. 2005 Staškovu cenu. Monografie „Šlampa, Petera a kol.: Radiační onkologie“ obdržela v letošním roce Cenu ČLS
JEP za nejlepší knižní publikaci v roce 2007.
V současné době je předsedou Akreditační komise MZ pro radiační onkologii, členem výboru Společnosti radiační onkologie,
biologie a fyziky a členem mezinárodní odborné společnosti European Society for Therapeutic Radiology and Oncology (ESTRO).
Ve své praxi se zabývá především konformní a stereotaktickou radioterapií, ozařováním dětských pacientů, konkomitantní chemoradioterapií a uroonkologickou problematikou.
As. MUDr. Ivan Anděl
Urologickém oddělení, Baťova nemocnice Zlín
Narodil se 12.1.1954. V letech 1969-1973 studoval na Gymnáziu ve Zlíně. Po maturitě a po složení přijímacích zkoušek byl
v r.1973 přijat na Lékařskou fakultu LF UJEP v Brně, kterou ukončil promocí v červnu 1979. Ve stejném roce nastoupil na Urologické oddělení ve zlínské nemocnici a po měsíci pak na roční prezenční vojenskou službu v Kutné Hoře. Po jejím absolvování se
vrátil na zlínské urologické oddělení, kde byl zařazen do specializační přípravy v oboru urologie. Pod vedením prim. Dr. Calábka
jako školitele se připravoval ke specializační atestaci. Přednášel na celostátních urologických konferencích a sympóziích regionálního spolku lékařů. Stal se členem České urologické společnosti ČLS JEP. V r. 1984 úspěšně složil atestaci I.st. z urologie
na Urologické klinice profesora Hradce v Praze. Následně byl zařazen do specializační přípravy pro druhou atestaci. Tu vykonal
v r. 1989 opět na pražské urologické klinice.
Po celou dobu své lékařské praxe pracuje na Urologickém oddělení nemocnice ve Zlíně. Od r. 1996 ve funkci zástupce přednosty. V r. 1993 byl zvolen za člena celostátního výboru České urologické společnosti ČLS JEP, v němž pracuje letos 5. funkční
období. Připravil a přednesl přednášky na celostátních urologických akcích a řadě regionálních seminářů urologů, gynekologů
a praktických lékařů. Dále publikoval články v časopise Urologické listy a je členem redakční rady tohoto časopisu. Je členem českého výboru IPHC (International Prostate Health Council). Pravidelně se účastní celostátních výročních urologických konferencí
a také zahraničních konferencí European Association of Urology (EAU) a American Urological Association. Je řádným členem EAU
a Mezinárodní andrologické společnosti. V r. 1994 absolvoval kurz EAU v Holandsku. V rámci své klinické praxe spolupracoval na
několika mezinárodních studiích. Dlouhodobě věnuje svůj zájem několika oblastem urologie, kterými jsou: endourologie, urolitiáza
(její diagnostika a moderní miniinvazivní léčebné postupy), uroonkologie, benigní hyperplazie prostaty a andrologie. Těmto tématům jsou též věnovány jeho přednášky a publikační činnost.
15
doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D.
Vzdělání:
1993
ukončení studia na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze
1995
specializace v oboru urologie prvního stupně
1999
specializace v oboru urologie druhého stupně
2002
obhajoba Ph.D. na téma: Dysfunkce dolních močových cest u pacientů s roztroušenou sklerózou
2005
obhajoba habilitační práce na téma: Causae mortis v urologii
Praxe v oboru:
1. 7. 1993 - 30. 11. 1996 - Urologická klinika 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Motol, Univerzita Karlova, Praha
- sekundární lékař
1. 12. 1996 - 31. 3. 2006 - Urologická klinika 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady,
Univerzita Karlova, Praha
- školský zástupce přednosty
1. 4. 2006 - dosud
- Urologické oddělení Fakultní Thomayerova nemocnice
- primář
Zahraniční stáže:
1990 - 1991
Oddělení patologie, Wetzlar, SRN
1998 - 1999
Urologické oddělení, Vesoul, Francie
Znalost cizích jazyků:
angličtina
státní jazyková zkouška v roce 2003
němčina
státní jazyková zkouška v roce 1992
francouština
hovorově
ruština
hovorově
Členství a funkce v odborných společnostech:
1993
Česká urologická společnost
2002: člen výboru Sekce urodynamiky, neurourologie a urogynekologie ČUS
2004: předseda výboru Sekce urodynamiky, neurourologie a urogynekologie ČUS
1996
Česká urogynekologická společnost
1997
European Urological Association
2005
International Continence Society
2006
International Urogynecological Association
2006
Česká onkologická společnost
2007
American Urological Association
2007
Česká transplantační společnost
2008
Société Internationale d´Urologie
MUDr. Azat Khamzin, CSc.
MUDr. Azat Khamzin, CSc absolvoval SPbGMA I.I. Mečnikova (město Sankt-Petěrburg) v r. 1998. Pak na katedře obecné
chirurgii absolvoval klinickou ordinaturu. Pracoval jako lékař na urologické pohotovosti ve městské nemocnici č.3. V r. 2001
v Sankt-Peterburgské Lékařské Akademie Postgraduálního Vzdělaní obhájil kandidátskou práci na téma „Zvláštnosti diagnostiky
a léčebné taktiky při sdružených a izolovaných poškození močových a pohlavních orgánů“. Od r. 2002 pracuje lékařem na UK FN
Brno – Bohunice. V červnu 2003 složil atestaci I st. z urologie. Je odborným asistentem na Lékařské fakultě Masarykovy university
v Brně, vedoucím lékařem oddělení na Urologické klinice Fakultní nemocnice Brno, tamtéž vede poradnu pro pacienty s erektilní
dysfunkcí.
16
prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., 2008
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., 2008
doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D., 2008
As. MUDr. Ivan Anděl, 2008
MUDr. Azat Khamzin, CSc. 2008
Sborník abstrakt přednášek
Časný záchyt karcinomu prostaty u informovaného muže
Vydavatelství společností JS Partner s.r.o. a JS Press
I. vydání, rok 2008, 20 stran
Tiskárna společnosti JS Partner s.r.o. JS Print
978-80-87036-30-3
Pořadatel:
Katedra vzdělávání lékařů a jiných
vysokoškoláků subkatedra vzdělávání
lékařů NCO NZO
Organizátor:
JS Partner
Upolínová 280/7, 150 00Praha 5
Pobočka: Žďár nad Sázavou
kontaktní osoba: Mgr. Luděk Lopour
tel.: +420 566 620 726
gsm: +420 603 300 792
e-mail: [email protected]
Záštitu nad projektem převzali:
Ferran Algaba
Louis J. Denis
Chairman
Peter Boyle
Bernard Lobel
Deputy Chairman
NATIONAL
IN T E R
Frans Debruyne
Magnus Grabe
Jacob Ramon
Roger S. Kirby
Peter Tenke
Natasha Kyprianou
Jens E. Altwein
Hon. member
Alain Jardin
Hon. member
Villis Marshall
Hon. member
Chung Lee
Kurt Naber
Dalibor Pacik
Wolfgang Weidner
PR
OS
Francesco Pagano
IL
TATE
UNC
HEALTH CO
Keith Griffiths
Treasurer
Domenico Prezioso
Secretary
Hon. member
Fritz Schroeder
Hon. member
Adolphe Steg
Hon. member
International Prostate Health Council
Hlavní sponzor:
Vystavovatelé:
Mediální partner:
www.preventio.cz