Lovecká výchova retrívra:Paměť k aportu
Transkript
Lovecká výchova retrívra:Paměť k aportu
ÁST Výcvik Č 44 Lovecká výchova retrívra: Paměť k aportu Úvodem Předesílám, že celý článek je psán pro použití retrívra v myslivecké praxi.Ale zdůrazňuji, že veškeré v tomto článku popisované úlohy (disciplíny) lze procvičovat na atrapách zvěře (vycpaná kůže z domácího králíka, nožka spárkaté zvěře), na dumících, dřevěných činkách apod. Stačí, když retrívr vezme předmět opakovaně do mordy a vůdce do ruky, a předmět už má dostatek pachu na to, aby jej retrívr nosem zcela bezpečně odlišil od ostatních okolních předmětů. U jednotlivých úloh (předmětů) využíváme lovecký pud retrívra, ale výchovou a výcvikem jej usměrňujeme. U retrívrů, které nehodláme využívat v lovecké praxi, nácvik „loveckých disciplín“ bereme jako „hru na lov“.Tyto pachové práce vašeho retrívra nesmírně baví, je to jeho svět, svět, do kterého byl zrozen, je to svět pachů, kterým rozumí. I u retrívrů, které nebudeme využívat na lovu, je nácvik loveckých disciplín nejrychlejším a nejefektivnějším způsobem jeho výchovy; je to nejpřirozenější nácvik poslušnosti a ovladatelnosti. Přirozeným způsobem se tak svému retrívrovi stáváte parťákem při činnosti, která je mu vrozena, kterou umí a které rozumí, a výsledkem je, že máte vedle sebe vnímavého, pozorného, poslušného pejska, který vás bere bez donucování za svého vůdce a je patřičně hrdý na to, jak umí perfektně plnit vaše povely. A plní je s radostí! Na výcvicích při výkladu v restauraci s oblibou demonstruji kvalitu retrívrova nosu následující úlohou: z koše s dřívím, který je u krbu, vezmu polínko a nechám je některému z našich psů vzít opakovaně do mordy. Pak jej odvedu za dveře a někdo z přítomných polínko ukryje kdekoliv v místnosti. Je to velká restaurace, je v ní plno lidí se psy a předmět je vždy úspěšně dohledán nosem. tem, v lesním porostu různého druhu či v houštinách. Retrívr se i ve velmi obtížných terénních podmínkách skvěle orientuje, dokáže prostor, do kterého je vyslán, prohledat systematicky, rychle a kvalitně. Práce na dohledávkách jej nesmírně baví a při práci projevuje radost vrtěním prutu, který nese vodorovně s linií hřbetu, ze strany na stranu. Kořist nese zpět buď mírným klusem, nebo cvalem, s hlavou hrdě vztyčenou. Při přinášení se vyznačuje jemnou mordou: zvěř nedrtí, nijak ji nepoškozuje mačkáním, poraněnou pernatou zvěř nosí živou. Při hledání je vytrvalý, v hustém neprostupném rákosí vydrží hledat deset minut, aniž by z prostoru, do kterého je vyslán, vybíhal ven a musel do něj být povely znovu vracen. Aport, aport a zase aport Zdokonalování aportu Retrívr je lovecký pes, který má vrozeny vlohy pro práci po výstřelu, tedy pro dohledání ulovené zvěře, která je často v krytině pro člověka obtížně, nebo dokonce vůbec nedostupné, či obtížně prostupné. Retrívr se vyznačuje schopností výborné orientace ve velmi obtížném terénu. Tři metry vysoké rákosí, prorostlé malinami, kopřivami, vyrůstající v podmáčeném terénu nebo z bahna, pod kterým je hluboká vrstva tlející stařiny. To je terén pro retrívra s mohutnými silnými předními tlapami a silně vyvinutým klenutým hrudníkem. Retrívr je vynikající plavec, dokáže ve vodě překonávat značné vzdálenosti a přinášet zvěř z osamocených ostrůvků, čnějících z vody a porostlých hustým rákosem. Samozřejmě pro něj není problém ani dohledat zvěř na poli, pokrytém hustým travním kry- Retrívr se vyznačuje schopností zapamatovat si až deset míst dopadu různých předmětů. Je to jeho velmi důležitá vloha, protože není žádoucí, aby retrívr šel přinést první ulovený kus zvěře a přitom vyplašil všechny další kusy, které jsou v daném prostoru ukryty. Retrívr se vlohově vyznačuje klidem na stanovišti, klidem při výstřelu a klidem před zvěří. Není nutné (a na skutečném lovu ani žádoucí) mu opakovaně dávat povely „sedni“, „zůstaň“, „k noze!“, či jej neustále přivolávat. Retrívr tedy v klidu sedí u nohy svého vůdce a pracovat začíná až po vydání povelu k přinesení. Povely k přinesení jsou tři, byly uvedeny v předcházejících dílech a zde je znovu zopakujeme: Aport – retrívr předmět vidí, nebo jej viděl dopadnout do krytiny. Pes přítel člověka 6/2009 Ztracená – retrívr neviděl dopad předmětu, ale předmět se v daném prostoru prostě musí nacházet. Retrívr se po jediném vydání povelu „ztracená“ a po navedení do cílového prostoru bez nalezeného předmětu nesmí vrátit, i kdyby měl „hledat celý den“. Zpočátku necháváme hledat retrívra proti větru, tím jej učíme používat nos. Stopa – zde se imituje dohledávka postřelené zvěře. Studený kus pernaté či srstnaté je vlečen terénem po větru a retrívr na povel „stopa“ sleduje pachovou dráhu, kterou vlečený kus zanechal. Pro retrívra je ona stopa tzv. pachovou dálnicí a dokáže po ní běžet cvalem plnou rychlostí a bezpečně přitom vypracovat všechny ohyby a lomy, které cestou uděláme. Předmět, zanechaný na konci, sebere a bez dalšího povelu korektně přinese a odevzdá. Aportovaný předmět (studená zvěř, její atrapa, dumík, dřevěná kostka) odhazujeme do stále větší vzdálenosti, nejprve tak, aby jej i po dopadu viděl, později do krytiny, aby viděl místo dopadu, později jej odhazujeme do krytiny tak, aby odhození neviděl, nebo jej vlečeme terénem a retrívr jej dohledává po pachové dráze, kterou předmět za sebou zanechá. Pro přinesení pak vydáváme jeden z tří výše uvedených povelů. Zde začínáme učit psa na píšťalku. V momentě, kdy je blízko aportovaného předmětu, mu dáváme sérií krátkých hvizdů informaci, že to je ten předmět, který má vzít, i když je zpočátku pohozen předmět jediný. Pes si hvizdy rychle spojí s informací, že je již v těsné blízkosti předmětu, který má přinést. Úlohy činíme stále obtížnějšími, pro dohledávky vybíráme terén, který je těžko prostupný, předmět odhodíme, aby pes odhození neviděl, a k místu odhození se vrátíme z jiné strany. Zásadně měníme vzdálenosti, ve kterých se předmět nachází, u vleček volíme přechody přes různé druhy krytiny, různé lomy a ohyby, či různé délky vleček; později vlečky taháme 6 Výcvik i bez ohledu na směr větru. Úlohy děláme i za ztížených povětrnostních podmínek (silný vítr, déšť). Zde se fantazii meze nekladou, jen je třeba při výcviku citlivě zvyšovat obtížnost sestavovaných úloh tak, aby pes úlohu mohl splnit, případně s vaší drobnou pomocí. Všichni, kteří u mne byli na výcviku, s loveckou kynologií teprve začínají a předem prohlašují, že na skutečné lovy se svým psem chodit nebudou, jsou nesmírně překvapeni, s jakou radostí jejich psi tyto pachové práce vykonávají, jak je to baví a jak jde výcvik retrívra dopředu přímo raketovou rychlostí. Paměť k aportu Odhodíme nejprve dva předměty tak, aby retrívr oba viděl dopadnout a viděl je i po dopadu. Pak jej vysíláme pro jeden z nich. Pokud jde pro špatný, dáme povel „ne“, běžíme za ním a ukážeme mu na druhý předmět. Po krátké chvíli pes reaguje na povel „ne“, podívá se na vás a vám stačí rukou ukázat na druhý předmět. Počet předmětů zvyšujeme, měníme jejich rozmístění, dáváme dva i více do přímky za sebe, psa vysíláme povelem „aport“ a u prvního, respektive prvních několika, které má minout, dáváme povel „ne“. U toho, který chceme, aby zvedl, dáváme pak povel „aport“, nebo sérii krátkých hvizdů píšťalkou. Později povel „ne“ vynecháme a pes bude zvedat jen ten předmět, u kterého dostane signál píšťalkou. Předmětů pohazujeme větší množství, do různých vzdáleností a úlohy různě modifikujeme. Zde je důležité současně začít zvládat nácvik „stophvizdu“. Nejprve v rámci vycházky, když je pes nablízku, vydáme povel „stůj“, doplněný výrazným posunkem dlaní proti mordě psa – po několika pokusech pes cvik pochopí. Pak po povelu „stůj“ dáváme dlouhý hvizd píšťalkou, později vynecháme jak posunek, tak slovní povel. Retrívr musí na dlouhý hvizd zastavit a podívat se na vůdce. Retrívra z povelu „stůj“ nikdy nepřivoláváme, přijdeme k němu, pochválíme, zpočátku můžeme pochvalu doplnit pamlskem, který však rychle vynecháváme. Je jedno, zda retrívr na stophvizd zůstane stát, usedne, lehne (daunuje). „Daun“ se zásadně používá u ohařů, ležícímu psovi se hůře běží za zajícem, než psovi stojícímu. Mně se docela osvědčilo, že naši psi na „stophvizd“ zastaví, zůstanou na místě a čekají na další povel. Navádění psa směrovými pokyny do cílového prostoru Retrívr nevidí odhození předmětu. Po povelu „ztracená“ by měl předmět začít dohledávat. Neví však kde, a tak po chvíli znejistí.Tohoto okamžiku využijete, na píšťalku dáte jeden krátký ostrý hvizd (obdoba slova „pozor“). Pokud se pes na vás podívá, ukážete mu ve směru předmětu. Po krátké době pes začne na krátký hvizd reagovat tak, že se na vás podívá a bude čekat, že mu ukážete směr, kde má hledat (pes zjistil, že páneček je chytrý, vše ví a jemu se vyplatí nechat si poradit, protože rada vede k nalezení předmětu). Nakonec vše vyústí v následující kombinaci: povel „ztracená“ a ukázání směru. Uhne-li pes u naznačeného směru, následuje stophvizd, na který zastaví a podívá se na vás. Pak následuje krátký hvizd a výrazný směrový pohyb paží do nového směru pohybu psa. Stophvizd volíme nejprve v takovém místě (nejlépe na úrovni hledaného předmětu), aby pes po něm šel kolmo na původní směr pohybu. Chce to trochu trpělivosti a vynalézavosti při sestavování úloh od nejjednodušších přes složité až k velmi obtížným, ale po čase se výsledky dostaví. Samostatný, ale nejobtížnější je povel, po kterém pes jde směrem od vás. Vzdalovat se od pánečka? Jen tak na povel? To je těžký nápor na psychiku. Začínáme na vycházkách, cestou položíme na zem známý předmět a po určité vzdálenosti posíláme pro něj psa povelem „dopředu“, který doplňujeme, když jde správně, opakovaním slov „jdi dál, jdi dál“, pronášenými klidným, konejšivým hlasem. Píšťalka pak zní ve zvukomalbě slov „jdi dál“: ty táááá, ty táááá. Později vysíláme psa na povel „dopředu“, a pokud jde správně, informujeme jej píšťalkou. Pokud se odchýlí, následuje stophvizd; pes zastaví, krátký hvizd (upozornění) a hned po něm výrazný pokyn paží i s výrazným úkrokem a mírným pokrčením – pes se vydá kolmo na původní směr. Na závěr můžeme po dostatečně trpělivém nácviku naučit psa jít po lomené čáře až do značné vzdálenosti, kde cestou bude míjet své obvyklé aportované předměty, a to až do místa, kde dostane povel „to je on“ (série krátkých hvizdů píšťalkou). Pachové práce na vlečce Dohledávky retrívra baví víc než vlečky. Vypracování vlečky, která měří kilometr, trvá retrívrovi několik minut, a po tu dobu se musí plně soustředit jen na ten určitý konkrétní pach. Jejda, lidičky, kdybyste tak věděli, kolik je cestou jiných, mnohem zajímavějších pachů, to byste mi rozuměli, proč běhám všude možně, jen ne po té vaší „vlečce“! Pokud zanedbáváte pachové práce na vlečce na úkor dohledávek, pak se váš pes změní v psa turistu, který ví, že má něco přinést, ale pohodlnější je předmět nalézt volným hledáním než soustředěnou prací na vlečce. Správná chuťová práce na vlečce vypadá tak, že retrívr jde cvalem plnou rychlostí s polovysokým nosem. Když „vypadne z pachu“ (vyběhne mimo pachovou dálnici), na místě zaráží, ostře obrací o 180˚ a jde neomylně na místo, kde si pamatuje, že pach ještě měl v nose. Na pachovou dráhu se neomylně nasazuje vždy ve směru taženého kusu plnou rychlostí a pokračuje po pachové dálnici. Závěr Pozor, všeho s mírou! Nepřežeňte zpočátku nácvik navádění na úkor samostatné práce na vlečkách a dohledávkách. Retrívr by se mohl stát příliš závislým na vašich směrových povelech.Velmi rychle zjistí, že čekat, až mu páneček ukáže, kde předmět je, je snazší, než samostatně dohledávat. Směrové navádění je v lovecké kynologii užitečné, ale je to, zejména při použití retrívra v praxi, jen doplněk. Zvěř, která je zhaslá a honci o ní vědí, je sesbírána ručně, psi dohledávají až nakonec kusy, které jsou poraněné, jsou zapíchnuté v nepřehledné krytině a tam psovi moc nepomůžete. Maximálně jej můžete navést do cílového prostoru a tam musí stejně pracovat samostatně. A poslední poznámka – na honu musí být ze zákona vždy dostatečný počet psů. Pokud budete na svého psa neustále pohvizdovat, zastavovat jej a směrovat, tak přinese minimum, nebo nic. Než jej někam dohvízdáte, tak přiběhne nějaký jiný pes, který onen kus sebere rychleji i bez hvízdání. Nechte jej v klidu pracovat, on svou práci umí lépe než vy. Po odpovídajícím nácviku se naučí využívat vítr a přirozená soutěživost jej naučí hledat tam, kde by něco mohlo být, hledat v místech, kde dosud jiný pes nebyl. Nesnažte se být chytřejší, než váš pes – to ho pak nemusíte mít s sebou. On je vaším pomocníkem.Velmi často budete překvapeni, odkud pes zvěř přinesl; z místa, o kterém ani nemáte tušení, že by tam mohlo něco být. RNDr. Karel Zelníček Foto: autor Lovecká psí škola Zlatý lovec RNDr. Karel Zelníček Výchova a výcvik všech loveckých psů Víkendová výcviková soustředění a celotýdenní tábory www.zlatylovec.cz; [email protected] tel. 530 329 328, mobil: 773 698 345 Pes přítel člověka 6/2009 45
Podobné dokumenty
Lovecká výchova retrívra:Zdokonalování aportu
zde doporučuji, pokud nemáte výcvikové zkušenosti, navštívit aspoň dvě tři lekce v lovecké
psí škole. Zjistíte, že nácvik není obtížný, ale dá
se při něm mnoho pokazit – a to i natolik, že
pes přes...