Lovecká výchova retrívra:Zdokonalování aportu

ÁST
Výcvik
Č
44
Lovecká výchova retrívra: Zdokonalování aportu
retrívrovi. Jednoduše tak, že jste to vždy vy, kdo
hru začíná a kdo ji také končí. Upevňujte od
začátku své vedoucí postavení ve smečce! Tuto
větu si velmi důkladně zapamatujte, bude se
v dalším textu často opakovat.
Kdo má u retrívra hravý aport, má vyhráno
a zbývá jen nácvik „aportu ve všech podobách“.
Nucený aport
Úvodem chci co nejvíce zdůraznit, že aport
pro potřeby výcviku služebních plemen a pro
sportovní účely se velmi liší od nácviku aportu
u loveckých psů. Na cvičišti, specializovaném na
výcvik základní poslušnosti všech plemen,
výcvik velmi často končí u hravého aportu.
U loveckých psů, kde spolehlivý aport je naprostým nepostradatelným základem celé výcvikové metodiky, je hravý aport nedostačující.
V únorovém čísle jsme uvedli tři pilíře loveckého vzdělání a napsali jsme, že z nich je alfou
a omegou právě přinášení. V březnovém čísle
jsme se věnovali popisu jednotlivých loveckých
disciplín (předmětů), podrobně jsme si je
popsali a z uvedeného vyplynulo, že všechny
jsou, až na několik málo výjimek, založeny na
přinášení. Zde jsme přinášení nazvali základní
stavební kostkou a ukázali, že jednotlivé předměty ji obsahují v mnoha různých podobách.
V dubnovém čísle jsme pak popisu disciplíny
aport věnovali trochu více pozornosti. Nyní se
tomuto cviku, který je pro retrívra základní
loveckou dovedností – je to přece specialista
na přinášení, budeme věnovat podrobněji.
Rozlišujeme hravý a nucený aport.
Hravý aport
Hravý aport bez problému nacvičíme u štěněte 12 týdnů starého za dva večery. U tříletého retrívra, který vůbec nenosí, protože tuto
schopnost jsme u něj z nějakých důvodů v mládí nerozvíjeli či dokonce výchovou potlačili
Pes přítel člověka 5/2009
(roznášení předmětů po bytě, jejich rozkusování v naší nepřítomnosti), to bude značný problém, vyžadující odborníka. Přirovnám to
k výuce jazyka u dětí. Dítě se po narození začne učit jazyk na základě poslechu od matky.
Později se tato schopnost vytrácí; ve věku pěti
let se pouhým poslechem od rodilého mluvčího jazyk učí déle a obtížněji a v dospělém věku
je tento způsob osvojení cizí řeči většinou
nemožný. Čím se jazyk učíme později, tím větší
je podíl biflování gramatiky, frází a slovíček.
To, jak učit hravý aport, je popsáno v mnoha
základních publikacích o výcviku, proto jen
malou poznámku: s hračkou si se psem pohrajeme a pak ji odhodíme. Pes by ji měl „pronásledovat a ulovit“ – je to hra na lovení kořisti,
využíváme zde pudu ulovit pohybující se kořist.
Pes však není vybaven pudem vrátit se s ulovenou kořistí mezi smečku, kde by se o ni musel
porvat s ostatními – proto má snahu s ní prchnout. Je to pochopitelné: vždyť si ji sám ulovil!
Je tedy na nás najít způsob, jak naučit štěně, aby
se k nám s kořistí vracelo co nejkratší cestou.
Toho docílíme nejlépe tím, že si s ním s jeho
kořistí pohrajeme, pak ji znovu odhodíme,
načež hra pokračuje vždy, když nám ji opět přinese. Druhá možnost je se štěněti, které má
kořist pevně v mordě, vzdalovat – zde využíváme pudu následování vůdce, jenž je u malých
štěňat silně rozvinut.
POZOR! Jedná se prvky „hry na lov“, kdy
vy jste vůdce! To mějte vždy na paměti a dejte
to naprosto jasně a zřetelně najevo svému
Pes už má za sebou pubertu a my máme
zhruba tyto možnosti: buď dobře zvládá hravý
aport, nebo nosí málo, nerad, či dokonce
vůbec.
Hravý aport je třeba upevnit, to znamená, že
ze hry se stane povinnost přinést na jeden
povel. Přitom však hravý aport nezavrhujeme,
je to výborný prvek pro upevnění vazby psa na
vás, a také odměna za provedení složitějších
disciplín.
Nacvičit nucený aport, to není problém, ale
zde doporučuji, pokud nemáte výcvikové zkušenosti, navštívit aspoň dvě tři lekce v lovecké
psí škole. Zjistíte, že nácvik není obtížný, ale dá
se při něm mnoho pokazit – a to i natolik, že
pes přestane nosit úplně.
Typické projevy hravého aportu jsou, že
pes předmět ne vždy správně odevzdá do
ruky, po cestě jej překusuje, pouští a hraje si
s ním. Pro ty, kteří nemají s výcvikem zkušenosti, je samozřejmě často nepřekonatelný
problém správné odevzdání aportu z vody.
Pes pouští už ve vodě, nebo na břehu, a pak se
oklepe… zbytek jistě umíte doplnit sami.Také
zde doporučuji navštívit pár lekcí v lovecké
výcvikové škole: zde vám ukážou, že odstranění problému je jednoduché. Ale každý pes je
jiný, a proto je potřeba navrhnout metodu
nácviku po konzultaci s odborníkem.
Tvrdíte, že vám váš retrívr správně a bezchybně přináší? Udělejte malý pokus. Posaďte
psa a položte před něj na zem předmět, který
rád nosí. Stůjte a bavte se pět minut s přítelem.
Pak dejte povel „aport“. Pokud pes předmět
zvedne, tak má nucený aport zvládnutý. Nebo
jej nechte sedět, předmět odhoďte tak, aby ho
viděl dopadnout, a po pěti minutách řekněte
„aport“.Toto jsou jednouché testy, zda váš pes
aportuje opravdu na povel. Samozřejmostí je,
5
Výcvik
že musí jít co nejkratší cestou směrem k aportu, že ho pevně uchopí na jedno otevření mordy, bez přebírání a očichávání, načež ho nese
přímou cestou zpět, opět bez překusování
a pouštění, aby ho na závěr spolehlivě předal.
Výběr metody pro naučení tohoto nuceného aportu, to je aportu skutečně až na povel
a s přesným provedením cviku, záleží na povaze psa, na jeho předchozím výcviku, a vloze
i chuti k přinášení… Zde se opět, pokud neuspějete, obraťte na odborníka: jedno víkendové
výcvikové soustředění musí stačit k tomu, aby
pes špičkově aportoval.
Opět zdůrazním, že nácvikem nuceného
aportu se nejen upevní vaše vůdčí postavení,
ale upevňujete velmi výrazně i přivolání, poslušnost a ovladatelnost.
Můžete postupně přidat odhození, když se
pes nedívá, dát mu povel aport a chvilku jej
nechat pracovat. Až zjistí, že si neví rady (měli
byste to na něm poznat), krátkým hvizdem
upoutejte jeho pozornost a ukažte mu výrazně
paží, kde se předmět nachází. Zde už začínáte
nacvičovat směrovou ovladatelnost psa, přičemž
využíváte jeho chuť a snahu předmět nalézt.
te „vlnovku“, pes půjde rovně. Prostě retrívr
pracuje s nosem středně vysoko nad zemí
a tam už vítr s pachem trochu pohne. Není to
slídič, který vlohově pracuje s nosem těsně
u země, a proto je schopen přesněji sledovat
pachovou dráhu než retrívr.
S pachovou dráhou a s existencí předmětu
na jejím konci seznamujeme retrívra už v nejranějším věku formou hry na lov i v případě, že
ještě nemá nacvičen aport. Prostě jej při nalezení předmětu velmi pochválíme. Poté, co má
retrívr upevněný aport, musí samozřejmě
předmět z vlečky bezpodmínečně přinést.
Nácvik pachových prací – vlečky
Vlečka je aport v jiné podobě. Vůdce za
sebou vleče předmět, který má pach (atrapa
zvěře, vycpaná králičí kůže, srnčí nožky, zvěř
z mrazáku apod.).
Pro retrívra je takto vytvořená pachová stopa „pachovou dálnicí“; nemějte z toho strach,
jeho nos je tak citlivý, že bude schopen sledovat i stopu (po odpovídajícím nácviku), když
zvěř jenom ponesete a občas se s ní dotknete
země… Jemu dokonce stačí i pach, který ze
zvěře padá na zem.
Naším prvním úkolem je, aby si pes tuto
pachovou dráhu spojil s tím, že na jejím konci
se nachází předmět, kterým jsme pachovou
dráhu vytvořili. V žádném případě nedávejte na
stopu pamlsky, to je metoda nácviku stopy
u služebních psů, retrívra pamlsky na stopě
nezajímají, jej zajímá ten voňavý kus na konci
pachové dráhy.
Takže nejdříve vlečky krátké tak 30 kroků.
Po několika opakováních si pes spojí „pachovou dálnici“ s existencí předmětu na konci
a sami budete překvapeni, jak jej tato „hra na
lov“ bude bavit. Pachovou dráhu děláme nejprve zásadně po větru, pak můžeme přidat oblouky, nakonec lomy a úplně na závěr táhnout
vlečku přes rozdílné druhy krytiny – nakonec
i bez ohledu na směr větru. Těžko na cvičišti,
lehko na zkouškách!
Nejprve pes pracuje zásadně na vodítku.
Teprve když máme jistotu, že pracuje spolehlivě, pouštíme vodítko před koncem stopy, aby
došel k předmětu sám. Tak pokračujeme, až
pes umí vypracovat celou pachovou dráhu
samostatně.
Pozor na směr větru: při bočním větru může
pes jít „pod větrem“ až několik metrů od vlečky, pokud natáhnete vlečku proti větru a udělá-
Zase zopakuji dvě poučky:
1. Touto „hrou na lov“ upevníte poslušnost
a ovladatelnost u svého retrívra, hlavně pak
přivolání.
2. Upevníte svoje vedoucí postavení ve
smečce.
Práce na pachové dráze je činnost zdánlivě
jednoduchá, ale existuje mnoho situací, kdy pes
nepracuje správně a nezkušený vůdce to zjistí,
až když pes začne dělat na vlečkách systematické chyby. Jejich odstranění je pak mnohem
obtížnější, než naučit vůdce na konkrétních
situacích jak postupovat. Opět stačí několik
lekcí v lovecké psí škole a vůdce již může cvičit
svého retrívra samostatně.
Velkou chybou je, když se vám povede
vychovat ze svého psa turistu, který se naučí
dohledávat předmět volným hledáním. Ono
sledovat 200 metrů dlouhou stopu, to chce od
psa kázeň a soustředění, kterých lze dosáhnout
jen metodicky správně vedeným výcvikem.
Dohledávky
S nácvikem dohledávek začínáme až poté, co
máme nacvičeny základy pachových prací na
vlečkách. Pes se zde „učí“, zejména když mu to
nezkušený vůdce umožní, lumpačit a snadno se
z něj pak stane pes turista, či pes výletník. Ale
o tom podrobněji až příště.
Klid na stanovišti, klid při střelbě,
klid před zvěří
Toto jsou další dovednosti, kterými (kromě
aportu), budeme retrívra charakterizovat.
Tyto vlastnosti jsou mu vrozeny, protože
retrívr je pes pro práci po výstřelu. Retrívr na
skutečném lovu setrvává klidně u nohy svého
vůdce a dohledávat jde až na povel a měl by
přinést kus, na který je vůdcem naveden. Často jsou však podmínky na skutečném lovu
složité. Jako příklad uvedu večerní lov na
kachny, které se slétají za soumraku na rybník,
a dohledávky se provádějí jak na hladině, tak
v těžkém terénu ve svahu, který tvoří hráz
rybníka, porostlá těžko prostupnými křovinami, rákosím, maliním, kopřivami… Zde se
dohledávka provádí až po skončení lovu a pes
musí být po celou dobu naprosto v klidu, aby
přilétající kachny nevyplašil.
Po skončení lovu si málokdo pamatuje, kde
všude se ulovená zvěř nachází. Dohledávky se
provádějí za tmy a pak je jen na psech, aby
všechnu ulovenou zvěř dohledali. Po povelu
„ztracená“ psa vyšlete na vodu, nebo pod hráz
a pes musí být schopen samostatně a systematicky prohledat poměrně značný prostor bez
kontaktu s vůdcem, protože potmě na psa
zkrátka nevidíte.
Nácvik klidu při střelbě u psů, kteří mají
s výstřelem problém, je lépe provádět pod
dohledem výcvikáře. Zde platí více než kde jinde, že nezkušený majitel může během chvilky
špatně zvoleným postupem problém s reakcí
na výstřel podstatně zhoršit. Zde uvedu jako
příklad, že za jedno odpoledne jsem u roční
fenky retrívra odblokoval strach z výstřelu,
vytvořený u ní nezodpovědnými sousedy, kteří,
značně posilněni alkoholem, na její zahradu
házeli rozbušky zvané „pirát“, přičemž se
„úžasně“ bavili. Podařilo se mi to bez použití
sebemenšího nátlaku během čtvrtečního odpoledne a v neděli tato fenka složila své první
vyšší lovecké zkoušky (Podzimní práce)
a dokonce získala titul CACT.
Na našich týdenních a víkendových výcvikových soustředěních je nácviku klidu při výstřelu
z brokovnice věnována značná pozornost.
RNDr. Karel Zelníček 
Dohledávky jsou také forma aportu. Provádějí se na povel „ztracená“, načež pes prohledá
určený prostor. Metodika nácviku je podobná
jako u aportu, začínáme s ní opět jako s „hrou na
lov“ v co nejranějším věku. Pokud pes ještě neaportuje, stačí, když předmět najde. Také zde už Foto: autor
můžeme psovi pomáhat s nalezením směrovými povely,
Lovecká psí škola Zlatý lovec
přičemž se tu nacvičuje jako
RNDr. Karel Zelníček
vedlejší produkt této hry
Výchova
a výcvik všech loveckých psů
poslušnost, ovladatelnost
a bezpečné přivolání. SprávVíkendová výcviková soustředění a celotýdenní tábory
ně vedeným nácvikem upevwww.zlatylovec.cz; [email protected]
ňujeme i zde své vedoucí
tel. 530 329 328, mobil: 773 698 345
postavení ve smečce.
Pes přítel člověka 5/2009
45