Číslo 45 Praha, leden 2015

ČÍSLO 45
PRAHA, PROSINEC 2014
Z RUMUNSKÉHO TISKU V DRUHÉM POLOLETÍ ROKU 2014
 Rumunský státní energetický podnik Nuclearelectrica vybral jako svého partnera pro dostavbu jaderné elektrárny
Cernavodă čínskou společnost China General Nuclear Power Holding Corp (CGN). Čínská firma byla jediným
uchazečem, který do 8. září předložil závaznou nabídku na dostavbu dvou bloků elektrárny u Dunaje poté, co se ze
soutěže postupně stáhly evropské firmy. Nuclearelectrica zdůvodnila výběr CGN jejími zkušenostmi v podobných
projektech a jejími značnými finančními zdroji. Dostavba dvou bloků jediné jaderné elektrárny v Rumunsku by měla
stát kolem šesti miliard eur (165 miliard Kč). O projekt se před lety zajímala i česká společnost ČEZ, nakonec z něj
však odstoupila a po ní odešly i německá RWE, španělská Iberdrola a francouzská GDF Suez. Posledními zájemci z
Evropy, kteří se z tendru v prosinci 2013 stáhli, byly italský Enel a rumunská dceřiná firma ocelářského gigantu
ArcelorMittal. Elektrárna Cernavodă má v současnosti dva reaktory, každý o výkonu 706 megawattu. Elektrárna se na
1




výrobě elektřiny v Rumunsku podílí zhruba jednou pětinou. Stávající reaktory používají technologii kanadské firmy
Candu Energy ze skupiny SNC-Lavalin Group a stejnou technologii mají mít i oba nové reaktory.
Rumunské speciální jednotky objevily 26. září padělatelskou dílnu, kde se ve velkém tiskly falešné peníze pro italskou
mafii. Informovala o tom agentura APA. Na místě se našly padělané padesátieurové a stoeurové bankovky v hodnotě
zhruba 13 milionů eur (asi 358 milionů Kč), přičemž část z nich byla ukryta na hnojišti. Zatčeno bylo v této souvislosti
30 lidí. Operaci ve městě Oradea na severozápadě Rumunska vedli příslušníci útvaru pro boj s organizovaným zločinem
a terorismem (DIICOT), a to za pomoci italské policie. Akci předcházelo dvouleté vyšetřování. Tiskárnu peněz, kde se
podařilo zabavit i matrice a tiskařskou techniku, využívala podle všeho zejména neapolská mafie Camorra.
Dne 6. října 2014 vykonal oficiální návštěvu Rumunska šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek. Podle tiskové zprávy
ministerstva zahraničí mimo jiné pochválil tamní úřady za přístup k české menšině a připomněl i skutečnost, že
Rumunsko se v roce 1968 odmítlo připojit k okupaci Československa, vedené Sovětských svazem. Za „mimořádně
přátelské gesto“ český ministr označil ustanovení Dne českého jazyka v Rumunsku, který připadá na 28. září, kdy se
v Česku slaví den svatého Václava. Se svým rumunským protějškem Titem Corlăţeanem rovněž hovořil o
hospodářských tématech a o možnosti rozvoje obchodní spolupráce. „Jednal jsem s rumunskými partery i o řešení
některých problematických investic a našel jsem tu vstřícný přístup.“ Oba partneři podepsali i mezivládní dohodu o
válečných hrobech, která je „dalším projevem velké úcty a respektu k padlým na obou stranách“.
Americké námořnictvo převzalo dne 10. října novou základnu na jihu Rumunska, která má být jednou ze dvou složek
zamýšleného protiraketového štítu v Evropě, proti němuž se důrazně staví Rusko. Základna u obce Deveselu by měla
být plně provozuschopná v roce 2015 jako součást obranného systému NATO proti balistickým raketám. Uvedený
protiraketový obranný systém je jednou z klíčových součástí plánu amerického prezidenta Baracka Obamy na postupné
vybudování protiraketového štítu v Evropě. Další protiraketová základna by měla být uvedena do provozu v Polsku do
roku 2018. Projekt, zahájený v roce 2010, počítá s tím, že protiraketové prostředky a silné radary by měly být do roku
2020 rozmístěny kromě Rumunska a Polska rovněž v oblasti Středozemního moře. Založeny by měly být zásadně na
amerických technologiích. Pro Polsko se počítá s 24 střelami SM3-IIA a podle agentury AFP totéž platí i pro
Rumunsko. Některé zdroje však uvádějí, že v Rumunsku se – alespoň v první fázi – předpokládá nasazení jiné verze
střel.
Za burzovní machinace poslal počátkem října rumunský odvolací soud na více než dva roky do vězení senátora Sorina
Roşcu Stănesca a bývalého ministra spojů Dorina Pantişe. Stănescu také v souladu se zákonem přišel po rozsudku o
2
senátorský mandát. Vyšetřování rozsáhlého skandálu se táhlo od roku 2006. Případ byl podle serveru BalkanInsight
považován za test schopnosti Rumunska vést korupční procesy s vysoce postavenými činiteli. Soud shledal S. Roşcu
Stănesca vinným ze zneužití informací a z burzovních podvodů a pravomocným rozsudkem ho poslal za mříže na dva
roky a čtyři měsíce. Kvůli zapojení do této trestné činnosti zbavil svobody i dalších šest osob včetně Pantişe, jemuž
uložil trest v délce dvou let a osmi měsíců. V případu šlo o to, že dne 7. dubna 2004 byly na bukurešťskou burzu
uvedeny akcie druhé největší rumunské energetické společnost Rompetrol a hned týž den se jich prodaly více než dvě
miliardy. Tehdejší majitel firmy Dinu Patriciu o uvedení akcií na burzu předem informoval své přátele, včetně politiků,
kteří akcie nejprve velice levně nakoupili a později je s velkým ziskem prodali. Do aféry byli zapleteni i pracovníci
tehdejšího úřadu pro dohled nad kapitálovým trhem. Za to, že nad těmito podvodnými transakcemi přivřeli oči, byli už
dříve odsouzeni k podmíněným trestům. Hlavní osnovatel podvodu však žádný nedostal. Prokurátoři sice pro něj
navrhovali dvacetileté vězení, jenže Dinu Patriciu letos v srpnu zemřel na rakovinu. Prokuratura pro boj s
organizovaným zločinem a terorismem uvedla, že Patriciu si jako obchodní manažer firmy dopomohl v letech 1999 až
2001 různými podvodnými transakcemi k 85 milionům dolarů (1,84 miliardy českých korun). Roku 2008 prodal svůj
podíl v Rompetrolu kazašskému státnímu energetickému koncernu KazMunaiGaz, a to za přibližně 2,7 miliardy dolarů
(více než 58 miliard korun).
 Dne 21. prosince 2014 složil v rumunském parlamentu přísahu a úřadu se ujal nový rumunský prezident Klaus Iohannis.
Hlavními body jeho inauguračního projevu byl boj s korupcí, vybudování silného národa a dobré vztahy s USA a
Evropskou unií. „Velká očekávání znamenají více odpovědnosti, více snahy a uvědomělosti. A také více práce od
každého. A já jsem první, kdo je k tomu připraven.“ Do úřadu Iohannis nastoupil symbolicky téměř na den přesně právě
čtvrt století let po svržení diktátora Nicolae Ceauşesca. V polovině listopadu ve druhém kole prezidentských voleb
překvapivě porazil sdělovacími prostředky favorizovaného sociálnědemokratického premiéra Victora Pontu v poměru
54,43 % ku 45,56 %. Pozornost na sebe Iohannis upoutal už jako starosta města Sibině, někdejší metropole
sedmihradských Sasů. Do této funkce byl poprvé zvolen v roce 2000 a s přehledem vyhrál i troje následující volby.
Velkou měrou se zasloužil o obnovu a rozvoj města, které se pod jeho vedením stalo jedním z turisticky
nejnavštěvovanějších míst v zemi. Společně s Lucemburkem byla Sibiň vyhlášena evropským hlavním městem kultury
roku 2007. Sibiňský rodák, etnický Němec Klaus Iohannis (nar. 13. června 1959), stál v čele Demokratického fóra
Němců v Rumunsku, poté vstoupil do Národní liberální strany (PNL), kterou od loňského roku vede. Po pádu vlády na
3
podzim 2009 jej navrhla opozice na premiéra, po zdlouhavém jednání z toho však nakonec sešlo, když sociálně
demokratického kandidáta Mirceu Geoanu v prezidentských volbách porazil kandidát pravice Traian Băsescu.
80 LET RUMUNSKÉ BOHEMISTIKY
První kurzy českého jazyka a literatury v Rumunsku vznikly na bukurešťské univerzitě roku 1934, v období všestranné
spolupráce mezi Československem, Rumunskem a Jugoslávií tvořícími tzv. Malou dohodu. Vedla je absolventka Filozofické
fakulty Univerzity Karlovy Elena Eftimiu (1900-1985), sestra rumunského dramatika, básníka, prozaika a publicisty Victora
Eftimia, z jehož díla byly do češtiny přeloženy Omul care a văzut moartea (Muž, který zahlédl smrt, 1934, 1971), Sfîrșitul
pămîntului (Konec světa), Lăcomia pierde omenia (Kam vede lakomství, 1963). Kromě jiného publikovala mluvnici Gramatica
limbii cehe (pentru studenți și începători), 1937). Ve své činnosti pokračovala po druhé světové válce. Později se výuce češiny
a českého písemnictví v Bukurešti věnovali zvláště její žáci Alexandra Toader (autorka skript Prelegeri de literatură cehă. Cu
privire specială la raporturile culturale și literare româno-cehe la sfîrșitul secolului al XIX-lea și începutul secolului al XX-lea,
1978), Ileana Ionescu (1932-2009, autorka skript Istoria literaturii cehe, 1975), Tiberiu Pleter (rumunskou bohemistiku vybavil
řadou významných publikací jako Fonetica și fonologia limbii cehe literare contemporane,1981, Gramatica limbii cehe I 1986,
II 1989, III 2014, Curs de istoria limbii cehe, I, 1974, Istoria literaturii cehe vechi, 1992, a zpracoval také několik učebnic pro
české školy v Rumunsku.
T. Pleter a zvláště Teodora Alexandru se zabývají také studiem českých nářečí v Rumunsku. K tomu viz například její
článek O rumunské bohemistice (Naše řeč, 1968, č. 3). Z jejích publikací připomeňme alespoň Dicționar ceh-român (1978,
2001) a Současný český jazyk. Tvarosloví (1975). Anca Irina Ionescu, která byla v letech 1965-7 jako studentka i mou
posluchačkou, uveřejnila řadu titulů týkajících se českého jazyka i české literatury. Namátkou připomínáme Dicționar românceh (1982), Curs de cultură și civilizație cehă (1998), Exerciții de gramatică cehă (2011), Cele mai frecvente verbe cehe în
propoziții (2012). Z jejích překladů do rumunštiny uveďme především obsáhlou studii Josefa Hrabáka Úvod do teorie verše
(Introducere în teoria versificației, 1983).
4
Některá díla několika českých autorů (Vladimíra Holana, Bohumila Hrabala a V. Havla) přeložil Sorin Paliga. (Název
Havlova Dálkového výslechu však měl, myslím, v rumunštině znít Interogatoriu de la distanță, nikoliv Interogatoriu în
depărtare.)
Překládání české literatury se věnovaly či věnují i dvě absolventky bukurešťské bohemistiky Mariana Vorona a Helliana
Ianculescu (rovněž má bývalá posluchačka), která pracuje na českém velvyslanectví v Bukurešti. Na rumunském
zastupitelském úřadě v Praze působí jako diplomat absolvent bukurešťské bohemistiky Gabriel Mareș. V těchto letmých
poznámkách jsme se nezmínili ani o všech ani o všem, co tvoří rumunskou bohemistiku. Chtěli jsme jimi pouze
připomenout její dlouhodobou záslužnou činnost.
Rumunským bohemistům k tomuto významnému výročí srdečně blahopřejeme!
Doc.PhDr. Jiří Felix, CSc.
ZE VZPOMÍNEK NĚKDEJŠÍHO ČESKOSLOVENSKÉHO VELVYSLANCE V RSR
DR. ČESTMÍRA CÍSAŘE
Psal se 26. leden 1966, když jsme nastoupili do letadla z Prahy do Bukurešti a asi za dvě hodiny přistáli na letišti
Băneasa-Otopeni. Tam nás čekali rumunský šéf protokolu a pracovníci našeho ZÚ. Doprovodili nás do rezidence a vypili jsme
první sklenky vína na přivítanou. První noc byla krátká, nepokojná, přismutnělá – prostě lednově mrazivá. […]
Podle tradice koupil počátkem 20. let první čs. vyslanec v Rumunsku Zdeněk Fierlinger šlechtické sídlo, vystavěné
v 19. století, a zřídil tu rezidenci. Zbytky někdejšího vnitřního zařízení, mj. vyřezávané a zlacené „ludvíkovské“ soupravy,
biedermeierský komorní nábytek, starožitné stříbrné stolní příbory apod. jsme po mém příchodu objevili ve sklepních
prostorách značně poškozené. Ve štukovaných místnostech se nehezky vyjímal novodobý sektorový nábytek, jedině v jídelně
5
zůstal soubor modrobílého řezaného nábytku. Cenné byly obrazy českých mistrů 20. století, rozměrné plátno J. Slavíčka
s pohledem na Prahu, zátiší s kyticí J. Baucha, portrét dívky R. Wiesnera aj. Také několik křišťálových lustrů, stojacích lamp a
starožitných zrcadel mělo svou hodnotu. Bylo mi od prvních dnů jasné, že tenhle interiér se musí podstatně upravit.
Reprezentační zvýšené přízemí rezidence tvořilo velký sál s galerií, tři společenské salony, jídelnu, pracovnu
velvyslance a pokoj pro hosty. Část nádvoří byla upravena jako francouzská terasová zahrada s květinovými záhony a
zatravněnou plochou s lípou, ořechem a kaštany. Ze zahrady byl přímý vstup do velkého sálu, kde mohly být pořádány recepce,
přednášky nebo filmová představení. V horním patře byl byt velvyslance. Bojarský zámeček prodělal během let menší stavební
úpravy, ale jeho stav se zhoršoval vlivem častých zemětřesení, po nichž se objevovaly trhliny ve zdech a ve střeše. Vodní
instalace byly zarostlé, elektrické vedení přestárlé. Jen několik metrů od budovy vedla frekventovaná ulice (Strada Lascăr)
s tramvajovou i těžkou nákladní dopravou. Zápis arch. Schulteise z roku 1965 konstatoval propadání zdiva do klesajícího
terénu nad někdejší bažinou. Plánované opravy se v ústředí MZV odkládaly, neboť v delší perspektivě rozvoje města měla být
celá čtvrť asanována, a tak se pomýšlelo na stavbu nové rezidence. […]
Rumunský postoj v otázkách nezávislosti a rovnoprávnosti, jakkoliv racionálně motivovaný, měl jednu vážnou slabinu:
autoritářský vnitřní režim v RSR s omezením občanských svobod, přesahujícím poměry v ČSSR i v Polsku a Maďarsku.
Stranická a státní byrokracie byla vůči řadovým občanům div ne v postavení feudála vůči poddanému. V našem ZÚ se ujalo
pojmenování Ceauşescova režimu „Rumunská královská socialistická diktatura“. Různá omezení postihovala i nomenklaturu,
jejíž příslušníci mohli např. vycestovat ze země jen služebně a se schválením vyšších orgánů. Pokud jde o sdělovací prostředky,
jejich konformita s režimem byla naprostá a cenzura všudypřítomná. Také pravidla o stranické a státní disciplíně byla
neobvykle přísná: po jedné srážce vlaků byli potrestáni nejen přímí viníci, ale odvolán i ministr dopravy, podobně musili odejít
ministři, jejichž resort neplnil plánované úkoly. Centrální moc držela ve svých rukou prakticky veškeré rozhodování nejen
v zásadních koncepčních otázkách, ale i v mnoha záležitostech běžných a detailních. Byla to tuhá totalita, která příliš
připomínala stalinské období, avšak dodržovala zákony a předpisy a nedopouštěla se zřejmých nezákonností. Ve srovnání se
situací u nás, kde se již rozvíjel obrodný proud a připravovala se demokratizace, byla rumunská realita opožděná. Totalita „po
česku“ umožňovala v 60. letech diskusi, názorové spory, kritiku, progresivní aktivitu a jiné společensky prospěšné počínání,
v Rumunsku zatím utlumené nebo zcela potlačené. Sterilita vnitřních poměrů značně oslabovala rumunskou prestiž na
6
mezinárodní scéně, což mi potvrzovali západní diplomaté, kteří současně věřili, že v podmínkách vyspělejší a relativně méně
autoritářské ČSSR by se mohlo reformám spíše dařit.
Poznal jsem Rumunsko stejně dobře jako kdysi Francii. Bylo civilizačně poněkud odlišné a kulturně svébytné, ale mělo
krásnou přírodu s horskými masivy, rovinami i mořem, lidé tam tvrdě pracovali a skromně žili, inteligence měla evropskou
úroveň, politikové nezanedbávali národní zájmy ani v obtížných podmínkách sovětské hegemonie, mezinárodně byla země
známa jako mírumilovná a vstřícná všem, kdo respektují její nezávislost a rovnoprávnost. Naučil jsem se tam tudíž vážit si
nejen zemí a národů na výsluní, nýbrž i těch, které tak šťastnou historii neměly, zápasí s bezpočtem potíží, ale přesto zasluhují
úctu.
(Z knihy Č. Císař, Paměti, nakladatelství SinCon, Praha 2005)
KNIŽNÍ HLÍDKA
Liviu Rebreanu: Adam a Eva, z rumunštiny přeložil a doslovem opatřil Jiří Našinec, vydalo nakladatelství Havran, Praha 2014,
278 str.
Zakladatel moderního rumunského románu Liviu Rebreanu (1885-1944) je našim čtenářům dobře znám díky starším i novějším
vydáním jeho společenských fresek (Ion, česky 1929, 1980; Výbuch hněvu, 1974, 1984) a psychologických próz (Les
oběšených, 1928, 1960; Tanec lásky a smrti, 1977, 1985). Ve fantastickém románu Adam a Eva (Adam şi Eva, 1925) se
spisovatel inspiroval teorií o převtělování duší, již ztvárnil do sedmi příběhů odehrávajících se v rozličných civilizacích v době
od starověku po 20. století. Příběhy propojuje motiv vzájemného hledání, nalézání a opětného odtržení dvou duší – mužské a
ženské, jež si byly souzeny. Román zaujme barvitými popisy různých historických prostředí (od starověké Indie a Egypta přes
středověké Německo až po meziválečnou Bukurešť), ale celkovým vyzněním připomíná spíše lyricko-filozofickou poému.
7
Naše zrcadlo (Antologie současné moldavské krátké prózy), vybral a z rumunštiny přeložil Jiří Našinec, vydalo nakladatelství
Milan Hodek, Hradec Králové 2014, 232 str.
Koncem roku 2013 vyšel v Kišiněvě výbor ze současné české prózy nazvaný Coama leului pe pernă (Lví hříva na polštáři),
jehož cílem bylo seznámit čtenáře v Moldavsku a v Rumunsku s nejosobitějšími českými prozaiky. O rok později můžeme
uvítat publikaci s obráceným zaměřením – antologii dnešní moldavské krátké prózy určenou pro české čtenáře. Překladatel Jiří
Našinec zahrnul do svého výběru celkem dvacet prozaiků náležejících k různým generacím a zastupujících rozličné
spisovatelské poetiky. Jsou to: Vladimir Beşleagă (* 1931), Andrei Burac (*1938), Vlad Zbârciog (*1943), Nicolae Rusu
(*1948), Leo Butnaru (*1949), Claudia Partole (*1955), Lucreţia Bârlădeanu (*1956), Mihaela Perciun (*1957), Anatol Moraru
(*1958), Nicolae Popa (*1959), Grigore Chiper (*1959), Nicolae Spătaru (*1961), Ghenadie Postolache (*1964), Vitalie
Ciobanu (*1964), Emilian Galaicu-Păun (*1964), Dumitru Crudu (*1967), Iulian Ciocan (*1968), Mihail Vakulovski (*1972),
Alexandru Vakulovski (*1978) a Ion Buzu (*1990). Antologie jistě pomůže našim čtenářům vytvořit si konkrétnější představu
o rumunské literatuře v Moldavsku, z níž u nás bylo prozatím uvedeno jen několik nejvýraznějších představitelů ( I. Druţă, V.
Vasilache, A. Busuioc, V. Beşleagă, N. Rusu, I. Ciocan).
Lena Constante: Tichý útěk (Tři tisíce dní sama v rumunských vězeních), z francouzského originálu L´évasion silencieuse
přeložila Jana Klokočková, vydalo nakladatelství Doplněk, Brno 2014, 267 str.
Lena Constante (1909-2005), autorka tohoto memoárového díla, nebyla spisovatelka, nýbrž výtvarnice. Od poloviny třicátých
let s úspěchem vystavovala své originální tapiserie s rumunskými folklorními motivy. Těsně po druhé světové válce jako
scénografka přispěla k založení prvního profesionálního loutkového divadla v Bukurešti (Teatrul Ţăndărică). Zde
spolupracovala s manželkou komunistického intelektuála a politika Lucreţia Pătrăşcana, odsouzeného k smrti ve
vykonstruovaném politickém procesu. Následně byla stejně jako její životní druh, folklorista Harry Brauner, odsouzena
k dvanácti letům žaláře. Oba byli propuštěni z vězení v r. 1962 a rehabilitováni až v r. 1968. Kniha vydaná poprvé ve
francouzské verzi roku 1990 je nesmírně působivým svědectvím o tom, jak se Lena Constante nepoddala psychickému a
8
fyzickému utrpení v samotce a jak překonávala zvůli svých věznitelů pomocí silné vůle a bohaté imaginace, když bez tužky a
papíru skládala verše, divadelní hry a povídky. Rumunská verze jejích pamětí (1992) patří k základním titulům tzv. vězeňské
literatury padesátých a šedesátých let.
lv
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Ve druhém pololetí roku 2014 oslavili významné životní jubileum tito naši členové:
paní doc. Dr. Teodora ALEXANDRU
pan Bc. Andrej AMELIAN
pan RNDr. Štěpán KUBÍK
paní Mgr. Petra MENDLOVÁ
paní Ing. Irena PASTRAMAGIU
paní Ing. arch. Marie PETRMANOVÁ
paní Jaromíra PONCAROVÁ
pan MUDr. Přemysl RÁKOSNÍK
paní Mgr. Monika RŮŽIČKOVÁ
paní Ilona ŘÍZKOVÁ
pan Mgr. Filip ŠISLER
Všem jubilantům přejeme do dalších let pevné zdraví, spokojenost v osobním životě a mnoho pracovních úspěchů.
Výbor Česko-rumunské společnosti
______________________________________________________________________________________________________
Zpravodaj Česko-rumunské společnosti vychází za finanční podpory členské základny. Příspěvky do Zpravodaje můžete
zasílat na adresu: Česko-rumunská společnost, Ústav románských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nám. Jana
Palacha 2, 116 38 Praha 1 nebo [email protected].
9