Informační bulletin SMO - Svaz marginálních oblastí
Transkript
SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM. květen-červen 2013 / č.53 Mýty a skutečnost ohledně soběstačnosti české zemědělské produkce ú v o d e m Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO) Snad nejčastějším klišé současného českého zemědělství je nářek nad tím, jak nejsme soběstační v produkci potravin a jak rostou schodky agrárního zahraničního obchodu. Ekonomická sekce SMO proto analyzovala, zda je to vůbec pravda a zda je vůbec možné náš schodek eliminovat. Z dlouhodobých čísel vyplývá, že ani před rokem 1989 jsme nebyli nikdy soběstační a dokonce jsme na tom byli hůře než dnes. Ve světle tohoto faktu pozbývají důvěryhodnosti argumenty propagátorů stimulování produkce za každou cenu. A vede to nutně k otázce, zda pouze nesledují své vlastní zájmy a za tímto účelem zkreslují realitu. Vážení přátelé, náš svaz se stal signatářem Společné výzvy ke strategii, která navázala na materiál „Konkurenceschopné a moderní a zemědělství - Výzva odpovědných sedláků“ a která apeluje na ekonomický přístup v zemědělské politice namísto laciné demagogie. Společnou výzvu přetiskujeme v tomto bulletinu. Původní i aktualizovaná výzva vyvolaly velký ohlas a k prvotním signatářům se připojují další významné organizace. Mezi jinými to byly i některé okresní agrární komory, což je dáno tím, že se na veřejnost začínají dostávat materiály o tom, co skutečně prosazuje vedení Agrární komory na odborných jednáních – staví se proti živočišné výrobě, prosazuje maximální přímé platby nevázané na chov dobytka a minimalizaci prostředků v Programu rozvoje venkova, resp. sazeb LFA a AEO, které jsou podmíněny chovem dobytka. Potěšilo nás, že se okresní agrární komory, a to nejenom ty podepsané pod Společnou výzvou, postavily proti vyřizování účtů a konfrontačnímu stylu vedení AK. Uvedené vyvolalo rozruch ve vedení AK, které si do Prahy předvolalo zástupce trutnovské a bruntálské AK, aby jim vysvětlilo, že se jedná o „nedorozumění“ a mohlo i nadále v klidu prosazovat politiku maximalizující peníze do úrodných oblastí a poškozující oblasti méně úrodné. Čísla o negativním saldu agrárního zahraničního obchodu (AZO) jsme čerpali z publikace „České zemědělství očima těch, kteří u toho byli“. Konkrétně publikace vyčísluje schodky AZO za roky 1970-1984. Tyto údaje jsou srovnány se saldy let 2000-2012 dle údajů Českého statistického úřadu. Všechna dosažená salda byla pro srovnatelnost přepočítána na rok 2012 a to pomocí indexu průměrných mezd. Uvedená veličina je sledována za dostatečně dlouhé časové období a spolehlivě zohledňuje změny cenové hladiny i rozdílných měn (Kčs, Kč). Srovnání v paritě kupní síly je přitom nejvýstižnějším způsobem. Do roku 1984 je v uvedeném grafu zahrnuta bilance celé bývalé federace, ale lze racionálně předpokládat, že zemědělské saldo Slovenské socialistické republiky nebylo zásadně odlišné od salda českého. V případě, že bychom šli více do hloubky uvedeného srovnání a zároveň chtěli eliminovat kvantitativní rozdíly Československa a ČR, dopadla by doba sedmdesátých a osmdesátých let ještě hůře, protože tehdejší krytí dovozu vývozem bylo za výše uvedené roky z období 19701984 na úrovni pouhých 28 %, tzn. dovoz A protože nejpodstatnějším argumentem používaným pro přesun peněz od neúrodných oblastí k úrodnějším je tvrzení o zhoršování soběstačnosti a salda agrárního zahraničního obchodu ČR, tak jsme se v tomto bulletinu rozhodli toto tvrzení prověřit. K našemu překvapení jsme zjistili, že schodky po vstupu do EU klesají a jsou dokonce nižší, než v dobách největší prosperity socialistického zemědělství. Právě v době 70. a 80. let, která je dávána tak často za příklad, se agrární schodky pohybovaly mezi 60 a 100 miliardami korun, zatímco od vstupu do EU nedosahují v průměru ani poloviny a činí 20 až 50 miliard korun v cenové hladině roku 2012. Podstatné je, že cílem nepravdivého tvrzení o rostoucích schodcích je snaha z veřejných peněz ještě více stimulovat produkci tržních komodit, resp. soukromých statků. Věříme, že nový ministr zemědělství velmi dobře rozlišuje mezi pojmy „při- byl tehdy téměř čtyřikrát větší než vývoz. Naproti tomu míra krytí vývozu v letech 2000-2012 dosáhla 75 %, tzn. dovozy se velmi blížily vývozům. Období netržní / socialistické ekonomiky vychází z hlediska agrárního obchodu nejhůře, protože i v období první republiky 1919 až 1938 byl československý agrární dovoz kryt vývozem ze 62,4 % (P. Tuček a Zd. Hrabánek, 1987). Tehdy jedinou agrární položkou v nomenklatuře „celních tříd“ s trvale aktivním přebytkem byl cukr a všechny ostatní položky byly v souhrnu netto dovozní, jak uvádí studie „Reálný prostor pro snižování záporného salda českého agrárního obchodu“ (VÚZE, Kraus a kol.), z níž pochází i následující dlouhodobé srovnání: SALDO (SCHODEK) ZEMĚDĚLSKÉHO ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Saldo v běžných cenách Rok -4 -5 -6 -9 -9 -8 -9 -8 -8 -17 -19 -23 -25 -32 -25 -34 -32 -24 -32 -34 -36 -24 863 775 997 418 038 733 242 297 733 282 817 866 454 296 002 195 453 117 027 644 293 884 1915 2313 2382 2597 2656 2699 2765 2822 2875 13219 14378 15524 16430 17466 18344 19546 20957 22592 23344 23864 24436 25112 Index 1311% 1086% 1054% 967% 945% 930% 908% 890% 873% 190% 175% 162% 153% 144% 137% 128% 120% 111% 108% 105% 103% 100% Saldo přepočtené na rok 2012 -63 -62 -73 -91 -85 -81 -83 -73 -76 -32 -34 -38 -38 -46 -34 -43 -38 -26 -34 -36 -37 -24 770 699 765 068 453 253 937 832 279 830 612 606 904 434 226 933 887 807 453 456 297 884 1970 1975 1976 1979 1980 1981 1982 1983 1984 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 1970 1975 1976 1979 1980 1981 1982 1983 1984 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Průměrná hrubá měsíční mzda 0 měřená potravinová bezpečnost země“ a „honba za soběstačností ve všech komoditách“, která se v podmínkách globálního trhu jeví v našich geografických podmínkách jako absurdní, stejně jako snaha o její dosažení podporou z veřejných prostředků za cenu poškození neúrodných oblastí a zhoršení veřejné služby zemědělství. Byl to koneckonců právě Miroslav Toman, který loni jednoznačně prohlásil, že suroviny už umí vyrobit v Evropě každý, důležitý je odbyt. Věříme, že nový ministr, který není v oboru žádným nováčkem, najde odvahu říci, že základem dlouhodobé konkurenceschopnosti každé komodity je především její alokace do oblasti s nejnižšími náklady a nikoliv to, kolik se na ní podaří „utrhnout“ podpor. SMO se též musí ohradit vůči nepravdivému tvrzení prezidenta AK, že „dnes se seká pouze polovina tuzemských luk“ a „často se stává, že co na jaře vyroste, to na louce zůstane.“ Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225 Silný kurz koruny je problémem méně efektivních odvětví českého zemědělství v evropském měřítku, jako je např. chov prasat. Pokud by byl český průmysl slabší a kurz koruny někde v oblasti 35 Kč/Eur, pak by bylo smysluplné rozvíjet i chov prasat v ČR, protože evropská cena 1,7 Eur/ kg by namísto stávajících 44 Kč/kg znamenala 60 Kč/kg. Je však velmi nepravděpodobné, že by naše zemědělské exporty dokázalo v nějaké významné části nahradit 3 biliony korun průmyslového exportu, když doposud nejlepší výsledek činil loni 147 mld. Kč. -10 000 -20 000 -30 000 -40 000 -50 000 -60 000 -70 000 -80 000 -90 000 Saldo agrárního zahraničního obchodu 1970-2012 (mil. Kč) -100 000 Zajímavý fakt ve světle dnešní snahy o podporu živočišné výroby přinášejí z minulé doby autoři publikace „České zemědělství očima těch, kteří u toho byli“, když uvádějí, že potřebu mohutných dovozů vyvolávala větší orientace na živočišnou výrobu s nutností dovozu krmiv. 2 Důvody záporného salda Jak jsme již dříve uvedli, musí se zemědělství v ČR potýkat s faktem, že jsme první či druhá nejprůmyslovější země Evropy. Exportní síla českého průmyslu je důvodem silného kurzu koruny, který představuje velký tlak na zemědělství, které v nepříhodných středoevropských podmínkách nemůže vykázat takovou produktivitu, aby v celé své šíři obstálo. Řešení záporného agrárního salda Pokud by se však přeci jen podařilo utlumit export českého průmyslu a stimulovat zemědělský export, jak po tom volá vedení Agrární komory, pak si musíme uvědomit, že by nesporně došlo ke zhoršení směnných relací zahraničního obchodu, tzn. ke zhoršení efektivnosti české ekonomiky. A vzhledem k tomu, že s rostoucí nucenou zemědělskou produkcí by dále stoupaly její průměrné náklady a ztrátovost, vedl by růst podílu zemědělské produkce k poklesu hrubého domácího produktu České republiky. Ekonomie versus politika Přestože je výše uvedeno několik problémů, které poukazují na nesmyslnost volání po soběstačnosti, tak je nutno konstatovat, že samozřejmě lze za příslušných ztrát vždy podřídit ekonomické principy politickým aspektům a ignorovat ekonomické komparativní výhody či nevýhody, A jak to dopadlo u nás, popisuje odborná ekonomie následovně: „v 80. letech vrcholila i politicky preferovaná a ekonomicky nesmyslná snaha o soběstačnost v produkci zemědělských výrobků, což vedlo k rozšiřování orné a zemědělské půdy i do klimaticky nevhodných a neefektivních oblastí, obrovskému růstu nákladů na zemědělskou výrobu, dotovaných ze státních prostředků. Prudce rostla spotřeba minerálních hnojiv a chemických látek na podporu a ochranu rostlinných a živočišných výrobků, což při nešetrném a plošném používání vedlo spíše než k růstu zemědělské produkce k růstu znečišťování půdy, povrchových i spodních vod.“ (Ing. Vlastimil Gejdoš, CSc., Karlova univerzita) Ekonomická argumentace K populistické politice soběstačnosti se výstižně vyjadřuje např. studie „Reálný prostor pro snižování záporného salda českého agrárního obchodu“ (VÚZE, Kraus a kol.) konstatující: Koncepci soběstačnosti v podmínkách jednotného trhu a liberalizujícího světového agrárního trhu nelze přijmout, protože vytváří iluzi, že se jejím prostřednictvím otvírá prostor pro růst Stejná studie přichází dále s možná překvapivým, ale pravdivým konstatováním ohledně nižší významnosti salda agrárního zahraničního obchodu, jehož zápornou hodnotu dává do souvislosti s tím, zda je uvedená země průmyslová či zemědělská, čímž se shoduje s dlouhodobými závěry ekonomické sekce SMO: „Ukazatel celkového salda zahraničně obchodní bilance má z hlediska jednotlivých zemí nepochybně zásadní význam a odpovídající vypovídací schopnost, ale již tomu tak není v případě salda AZO. Dlouhodobě platí, že existuje skupina zemí, jejichž AZO je trvale pasivní a naopak. Tato skutečnost není v těchto zemích předmětem kritiky, jak je tomu u nás, protože ukazatel prakticky nevypovídá o výkonnosti země- dělství, resp. o tom, jak resort plní svou společenskou funkci. Vymezení členských zemí na převážné vývozce či dovozce potravinářských výrobků je dáno historicky a zčásti vypovídá o stupni průmyslového rozvoje té které země, aniž by však tento závěr platil obecně.“ Komparativní výhodou ČR je průmysl Česká republika musí vždy zvažovat, kde jsou její komparativní výhody v rámci evropského prostoru, který má na nás největší vliv. A je zřejmé, že i v rámci EU, která patří k nejprůmyslovějším světovým společenstvím, jsme v průmyslu nadprůměrní. Průmysl Evropské unie zaměstnává 38 milionů lidí z celkového počtu 218 milionů pracujících, tzn. 18 % všech ekonomicky aktivních lidí. Česká republika tento průměr vysoce převyšuje a nachází se v ní dokonce tři z pěti nejprůmyslovějších regionů EU měřeno procentem zaměstnanosti v průmyslu. Základní ukazatele vývoje AZO v dlouhodobé časové řadě (mil. Kč) a stupeň krytí dovozů vývozy (%) Rok Vývoz 1 1935 1936 1960 1965 1970 1975 1980 1981 1982 1983 1984 1993 1994 1995 1996 1997 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Československo Že uvedené lze, předvedli např. i barmští generálové, kteří se po převzetí moci rozhodli Barmu přeorientovat na socialistický systém hospodářství a produkci rýže. Sázka na agrární ekonomiku vedla k tomu, že dnes je Barma jedním z nejchudších států světa a její mizérie vyniká ve srovnání s Thajskem, které mělo obdobnou výchozí úroveň. produkčních kapacit či alespoň udržení existujícího rozměru zemědělství. Nemůže tomu tak být mj. proto, že tato koncepce je trvale spojena s vysokou neefektivností, tj. nealokuje výrobu do nejpříhodnějších přírodních, resp. ekonomických podmínek, kde nákladově cenové relace jsou nositeli komparativních výhod.“ Česká republika jak se tomu dělo před rokem 1989. 933 809 943 1 087 1 209 2 173 3 876 3 790 3 872 3 461 3 966 32 276 28 722 35 596 33 473 39 479 47 724 49 418 45 124 48 794 61 526 78 520 79 008 96 880 106 931 101 708 105 364 120 381 147 152 Dovoz 2 200 2 120 4 158 4 533 6 071 7 948 12 914 12 523 13 115 11 758 12 700 31 497 40 195 47 636 55 589 59 928 64 883 69 081 68 850 74 029 93 544 103 744 111 940 129 333 131 048 133 735 140 008 156 674 172 036 Saldo Stupeň krytí dovozů vývozy -1 267 -1 311 -3 215 -3 446 -4 862 -5 775 -9 038 -8 733 -9 243 -8 297 -8 734 779 -11 473 -12 040 -22 116 -20 449 -17 159 -19 663 -23 726 -25 235 -32 018 -25 224 -32 932 -32 453 -24 117 -32 027 -34 644 -36 293 -24 884 42,4 38,2 22,7 24,0 19,9 27,3 30,0 30,3 29,5 29,4 31,2 102,5 71,5 74,7 60,2 65,9 73,6 71,5 65,5 65,9 65,8 75,7 70,6 74,9 81,6 76,1 75,3 76,8 85,5 1) Za roky 1935 a 1936 v nomenklatuře celních tříd; za období poválečného Československa v propočtu za pomoci VRCU v nomenklatuře 0 (potraviny a živá zvířata), 1 (nápoje a tabák), 4 (živočišné a rostlinné produkty); od roku 1993 v členění na kap. 01 až 24 celního sazebníku. Pramen: Statistické ročenky Republiky Československé (1938); Statistické ročenky zahraničního obchodu ČSÚ. Zpracoval: P. Tuček, Z. Hrabánek Údaje za roky 2007-2012 doplněny Svazem marginálních oblastí dle údajů ČSÚ 3 Pět nejprůmyslovějších regionů EU (dle procenta zaměstnanosti v průmyslu za rok 2011) 1. 2. 3. 4. 5. Moravsko-Slezský region Severovýchod Střední Morava Západ Centrální Transdubia Česká republika (regiony Liberec, Hradec Králové a Pardubice) Česká republika (regiony Olomouc and Zlín) Česká republika (regiony Arad, Caraş-Severin, Hunedoara a Timiş) Rumunsko (regiony Fejér, Komárom-Esztergom a Veszprém) Maďarsko Produkce aut (ks/rok na 100 obyvatel, 2011) zdroj: International Organization of Motor Vehicle Manufacturers Slovensko Česká republika Korea Německo Japonsko Kanada Belgie Španělsko Francie USA Spojené království Polsko Maďarsko Itálie 4 11,7 11,4 9,3 7,7 6,6 6,1 5,3 5,0 3,4 2,7 2,3 2,2 2,1 1,3 Síla průmyslové produkce vyniká např. v číslech ohledně výroby aut, kde jsme druzí na světě za Slovenskem. Ve světle těchto faktů je zřejmé, proč veřejnost u českého zemědělství oceňuje spíše mimoprodukční funkce, než případnou stimulaci výroby s další zátěží pro životní prostředí. 36.3% 35.9% 35.5% 35.2% 34.9% Agrární komora ohrožuje nepravdivými informacemi evropské dotace Svaz marginálních oblastí se musí ohradit vůči tvrzení prezidenta Agrární komory, že dnes se seká pouze polovina tuzemských luk. Svaz marginálních oblastí pokládá za nutné, aby jasně zaznělo, že uvedené není pravdou a dokládají to kontroly SZIF. Na tom nemůže nic změnit ani případná neinformovanost prezidenta Agrární komory. Zpochybnění funkčnosti SZIF Nepravdy tohoto typu bohužel znamenají, že je nefunkční kontrolní systém české platební agentury - Státního zemědělského intervenčního fondu. A tento rozsah nefunkčnosti by znamenal pozastavení evropských peněz pro české zemědělství s fatálními důsledky. Již v minulém bulletinu jsme na příkladech ukázali, jaké kroky prosazuje Agrární komora s cílem poškodit zemědělství v méně úrodných oblastech České republiky. Informace o tom, že „dnes se seká pouze polovina tuzemských luk“ a „často se stává, že co na jaře vyroste, to na louce zůstane“ zapadají do dlouhodobé snahy AK za každou cenu zvýhodňovat úrodné oblasti vůči neúrodným i za cenu nepravdivých informací a demagogických tvrzení o soběstačnosti či zaměstnanosti. Zveřejněné nepravdy Níže si dovolujeme citovat ze dvou zveřejněných zpráv: Dalším důvodem, proč se voda při prudkých deštích nevsakuje, je nedostatečné sekání luk a snižování jejich výměry. „Louky, a to se moc neví, jsou přírodní vodní pumpy,“ tvrdí Veleba. Na jednu tunu zelené hmoty spotřebuje louka 600 litrů vody. Kdysi se louky sekaly až třikrát ročně, nyní se podle něj často stává, že co na jaře vyroste, to na louce zůstane, což také snižuje retenční schopnosti krajiny. http://mediafax.nova.cz/clanek/finance/povodne-zvysi-ceny-zeleniny-ktere-druhy-podrazi-nejvice.html Veleba odhaduje, že ze 670 000 hektarů tuzemských luk se dnes seká pouze polovina. „Louky jsou přírodní vodní pumpy. Na vyprodukování jedné tuny trávy louka potřebuje 600 litrů vody,“ uvedl. V případě, že se louka neseká, potřeba vody a její schopnost zadržet vodu klesá. http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=782156 Ani dvě nepravdy nemohou dohromady dát pravdu Propagátoři potravinové bezpečnosti, resp. soběstačnosti často argumentují tím, že nám přinese nižší ceny potravin podobně jako před rokem 1989. V hlavním článku tohoto bulletinu jsme sice už vyvrátili předpoklad uvedeného argumentu, tzn. iluzi o soběstačnosti před rokem 1989. Ale předpokládejme tolerantně alespoň na chvíli, že jsme dříve byli soběstačnější než dnes, a analyzujme, jak na tom byla dřívější cenová úroveň potravin. Pro ověření pravdivosti tvrzení o levnějších potravinách v minulosti je nejlepší vyrazit do historie a provést cenové srovnání na konkrétních produktech, tak jak to učinil Český statistický úřad – viz aplikace „Kolik jsem si mohl koupit ...?“ na www.czso.cz. Všechno je jinak Ze statistických dat vyplývá, že dnes jsou potraviny výrazně levnější než před rokem 1989. Tzn. ani druhé klišé není pravdivé. Skutečnost je tedy zcela obrácená, než jak nám ji servírují demagogové, tzn. nižší ceny potravin i nižší schodky máme ve skutečnosti dnes. Paradoxně, na základě kombinace obou uvedených závěrů, tzn. že dnes jsou schodky agrárního zahraničního obchodu i ceny potravin nižší než za socialismu, by však stále mohl někdo tvrdit, že existuje vztah mezi levnějšími potravinami a nižšími schodky (vyšší soběstačností). Ve skutečnosti však pouze došlo k souběhu dvou věcí, které spolu naprosto nesouvisí. Abychom zůstali u odborného pohledu, tak samozřejmě musíme uvést, že v ekonomii neplatí uvedené spojení nižších schodků a nižších cen. Naopak ekonomiky platí vysokou cenu ve formě vyšších cen potravin za pokusy o potravinovou soběstačnost, omezování obchodu či stimulaci neefektivní produkce. Takže demagogové jsou mimo i potřetí. Nikoliv překvapivě. Farmářské ceny i ceny potravin jsou v Česku tvořeny na otevřeném evropském trhu bez ohledu na dílčí agrární schodky jednotlivých zemí. Níže přinášíme výstup z avizovaného srovnání cen, které na základě údajů ČSÚ zveřejnil časopis Týden: Ceny z roku 1989: máslo 75, kuře 225 korun Vepřová konzerva za 120 korun, čtvrtka másla za 75, kilogram kuřete za 225, kilogram vepřových jater za 300 a sirup lesní směs za 75 korun. To jsou ceny vybraných potravin z jara roku 1989. Nevěříte, že byly tak vysoké? Přesvědčí vás o tom odborníci z Českého statistického úřadu. Iluze o levné komunistické „sámošce“ jsou jen nostalgickým mámením, na které však sázejí dnešní komunisté i část sociálních demokratů. Český statistický úřad (ČSÚ) proto ve snaze srovnat „socialistický“ a „kapitalistický“ konzum vytvořil 5 postavu „pana Průměrného“. Díky tomu si na webu ČSÚ může každý spočítat, kolik si mohl koupit potravin za průměrný plat v roce 1989 a kolik dnes. Výsledky mohou leckoho překvapit. Kuřecí skóre 389:105 Současná průměrná hrubá mzda (průměr za rok 2008) činí 23 542 korun, přičemž v roce 1989 to bylo 3 170 korun. Z grafu statistiků tak například vyplývá, že si „pan Průměrný“ mohl v roce 1989 za výplatu nakoupit celkem 105 kilogramů kuřat, zatímco dnes si může naložit do košíku hned 389 kilogramů kuřat (při statisticky průměrné ceně kilogramu kuchaného kuřete 30 Kčs v roce 1989 a 60,47 Kč v roce 2009). „V porovnání s rokem 1989 a s průměrnou mzdou jsou dnes ceny potravin velmi příznivé,“ říká Michaela Králová, vedoucí týmu ČSÚ, který srovnání připravoval. Graf statistiků obsahuje dvanáct vybraných po- vodními cenami v Kčs). Hrubá mzda se od roku 1989 zvedla sedmapůlkrát. Proto tehdejší cena vynásobená číslem 7,5 ukazuje cenu, za jakou by se zboží mělo prodávat dnes. Například kilogram vepřových jater (cena v roce 1989 činila 40 Kčs za kilogram) by dnes přišel na 300 Kč. Kilogram šunkového salámu (60 Kčs) na 450 Kč (a stejně tak i kilogram vepřové pečeně upravené na řízky), kilogram cikánské pečeně (85 Kčs) na 637 Kč, kilogram kostkového cukru (8 Kčs) na 60 Kč, konzerva vepřového masa ve vlastní šťávě (16 Kčs za 415 g) na 120 Kč, kilogram kapra (23 Kčs) na dnešních 172 Kč, litr plnotučného mléka (3,10 Kčs) za 23,25 Kč, kilogram Eidamu (23 Kčs) na 172 Kč, sklenice sterilovaných okurek (9,40 Kčs) na 70,50 Kč, černý pepř celý (25 g za 3,75 Kčs) na 28 Kč, chlupaté knedlíky v prášku (400 g za 7,30 Kčs) na dnešních 54 Kč, rýže loupaná výběrová (500 g za 8 Kčs) na 60 Kč, sodová voda (0,33 l za 70 haléřů) na 5,25 Kč, sirup zahradní směs ložek potravin (máslo, mléko, vejce, kuřata, cukr aj.), z nichž nejradikálněji zlevnila čokoláda. V roce 1989 si „pan Průměrný“ mohl koupit za výplatu 243 kilogramů čokolády, po dvaceti letech si však může dovolit nákup neuvěřitelných 1 176 kilogramů čokolády. Zato třeba chléb je levnější jen o trochu, v roce 1989 si zákazník mohl za průměrnou mzdu koupit 720 kilogramů pšeničného konzumního chleba, o dvacet let později je to 1 028 kilogramů chleba. Kilo cikánky za 637 Kč On-line deník TÝDEN.CZ porovnal ceny ještě podrobněji než ČSÚ, když si v archivu opatřil ceník veškerého potravinářského zboží z roku 1989. Jde o seznam třiceti tisíc položek, které měly za socialismu pevnou cenu, a ta musela být dodržována ve všech obchodech od Aše až po Košice (části seznamu přinášíme v obrazové příloze i s pů- 6 ňuje Michaela Králová z ČSÚ. Třeba člověk, který dnes prodává lístky na nádraží nebo sedí u pokladny v supermarketu, nosí domů sotva dvanáct tisíc čistého měsíčně. Takoví lidé často považují statistické údaje za „klausovskou lež“; ti starší dokonce s hořkostí tvrdí, že „za Husáka se žilo lépe“. „Statistiky jsou v tomto směru opravdu poněkud zavádějící. Když se jeden přejí celým kuřetem a druhý hladoví, tak se statisticky v průměru oba dobře najedli,“ připouští Michaela Králová z ČSÚ. Zkusme tedy čísla přiblížit všední realitě. Dnešní prodavačky v samoobsluze dosáhnou zhruba na mzdu 12 tisíc korun, zatímco v roce 1989 to mohlo být maximálně 1 500 korun. Statistikům z toho pořád vyplývá, že dnešní prodavačka je na tom lépe než její předchůdkyně v komunistickém krámu. Ta dnešní si koupí 198 kilogramů kuchaných kuřat, ta z roku 1989 jen 50. Levněji než za Jakeše Neznamená to však, že se každému obyvateli republiky od roku 1989 automaticky zvýšila celková životní úroveň. Radost z nejlevnějších potravin kazí mnohým rodinám třeba pohled na účty za nájem a energie. „Ukazujeme pouze růst životní úrovně z pohledu konkrétního výrobku a možností jeho konzumace,“ říká Michaela Králová z ČSÚ. Jedno je ale jisté. Navzdory postkomunistické nostalgii po levné socialistické „sámošce“ statistikové s dostatečnou vážností prokázali, že v Česku jsou dnes potraviny levnější než před dvaceti lety, když nad komunistickou zemí bděl generální tajemník KSČ Milouš Jakeš. (900 g za 10 Kčs) na 75 Kč nebo pivo desítka (jakákoliv desítka stála 2,50 Kčs) na 18,75 Kč či lahvový Plzeňský prazdroj (6 Kčs) na 45 Kč v obyčejné samoobsluze s potravinami. I chudý si koupí více Na hrubou mzdu ve výši 23 542 korun dnes samozřejmě nedosáhne zdaleka každý obyvatel Česka, nicméně stejně výjimečná byla i mzda 3 170 korun v roce 1989. „Je třeba si uvědomit, že při vyčíslení průměrné mzdy se nejedná o čistou, ale hrubou mzdu - s daněmi a pojištěním,“ upozor- Zdroj: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/ historie/krach-komunismu/ceny-z-roku-1989-maslo-75-kure-225-korun_122416. html 31.05.2009, Foto: Ivan Motýl Produkce na travních porostech roste Za posledních deset let vzrostly stavy masných krav na 136 % původního stavu. Počty koní vzrostly na 168 %, počty ovcí na 190 % a počty koz dokonce na 202 %. V uvedených případech se jedná pouze o zvířata s těsnou vazbou na travní porosty. Výsledkem růstu počtu zvířat ve srovnání s téměř stabilním podílem travních porostů je zvyšování intenzity živočišné výroby na travních porostech. Ukazuje se tak, že funguje politika Ministerstva zemědělství ČR, které podporuje živočišnou výrobu prostřednictvím agroenvironmentálních programů (AEO), ekologického zemědělství a LFA (tzv. méně příznivé oblasti). Zatímco první dva programy jsou dostupné zemědělcům ve všech oblastech, tak program LFA je specificky zaměřený jen na neúrodné oblasti. Ministerstvo zemědělství po vstupu do EU zvolilo v Programu rozvoje venkova poměrně striktní přístup, kdy nárok na uvedené podpory mají pouze zemědělci chovající stanovené počty zvířat, a to po dobu minimálně 5 let. Jedná se o účinný nástroj, jak navracet pasoucí se zvířata do horských a podhorských oblastí České republiky. Zároveň je zřejmé, že bez těchto podpor by se tohoto stavu nedosáhlo, což dokazuje fakt, že mimo systémy AEO nejsou tato zvířata prakticky chována. Chov zvířat je pro krajinu přínosný, protože produkuje statková hnojiva, která jsou nenahraditelnou částí systémů výživy a hnojení rostlin. Zvyšují biologickou činnost půdy a její schopnost zadržovat vodu, zlepšují využití živin a pozitivně ovlivňují tvorbu půdní struktury. V neposlední řadě přispívají k čistotě vod, protože živiny v nich obsažené podléhají vyplavování méně než u průmyslových hnojiv. Svaz marginálních oblastí proto prosazuje zavedení povinné podmínky intenzity chovaných zvířat i v dalších oblastech ČR, aby mohla být navýšena živočišná výroba v celé České republice. Plošné platby podmíněné intenzitou se ukázaly pro podporu živočišné výroby jako efektivnější než cokoliv jiného. Navíc, na rozdíl od podpor vázaných na jednotku produkce či investice, nezpůso- bují nechtěné produkční a cenové výkyvy. Kromě toho prostředky vynaložené na dotování investic živočišné výrobě k růstu nepomohly. Svaz marginálních oblastí si je vědom, že je potřeba podporovat živočišnou produkci, současně je však potřeba zajistit, aby nevznikala příliš velká nadprodukce, jak je tomu např. u vajec, či dlouhodobě u mléka a obilovin. Nadprodukce totiž vede k nižším cenám a zhoršování ekonomické situace farmářů, popř. k vybíjení zvířat, jak aktuálně uvádějí chovatelé nosnic. Veškerá produkce proto musí být podporována po zralé ekonomické úvaze, v souladu se životním prostředím a jen tehdy, pokud je pro ni odbyt. Naopak velmi často zmiňované vázání podpor na tržby či zaměstnanost zní sice krásně, ale při bližší analýze neobstojí. Tyto přístupy jdou proti trhu a vedou k výrobě zboží a potravin, o které nikdo nestojí. Žádná výroba totiž není samoúčelná, resp. nemá smyslu sama o sobě jen kvůli vytváření zaměstnanosti. Výroba neprodejné produkce je vždy jen mařením ekonomických zdrojů a snižováním národního bohatství. Při řízení zemědělství, ať již z hlediska produkčních či mimoprodukčních funkcí je proto potřeba vždy respektovat ekonomické propočty a tržní poptávku. Jen tak bude zemědělství dlouhodobě udržitelné a prosperující ve všech oblastech České republiky. A jsme si vědomi, že prosperita zemědělců v úrodných i neúrodných oblastech jsou spojené nádoby. Nebudou prosperovat jedni, aniž by prosperovali i ti druzí. Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 26. 6. 2013 Svaz marginálních oblastí pomáhá postiženým povodněmi Travní porosty nás chrání před povodněmi, ale samotné velmi utrpěly Výbor Svazu marginálních oblastí rozhodl o poskytnutí 50.000,- Kč z rozpočtu svazu ve prospěch těch, které nejvíce poškodily letošní povodně. Uvedený příspěvek byl odeslán na účet sbírky organizované Českým svazem chovatelů masného skotu (ČSCHMS), který je významnou členskou organizací našeho svazu. Svaz marginálních oblastí (SMO) vyzývá své členy, kteří by chtěli přispět postiženým farmám, aby své příspěvky směřovali na již existující sbírku ČSCHMS, viz www. cschms.cz. SMO se rozhodl nezakládat vlastní sbírku, aby nedocházelo k tříštění sil při pomoci postiženým. Svaz marginálních oblastí se dohodl s ČSCHMS na koordinaci i z hlediska materiální pomoci. Vydatné deště, které zapříčinily na mnoha místech ČR extrémní povodně, způsobují zemědělcům velké problémy, a to zejména v dobytkářských oblastech v pohraničí, kde dochází ke značnému rozbahnění půdy. Díky tomu, že travní porosty zadrží 40x větší objem vody než kukuřičné pole a 30x více vody než pole osázené bramborami, neskončí značná část vody rychle v řekách a zásadně tak snižuje rozsah povodní. tí porostů a vzhledem k množství vody a rychlému růstu jejich polehávání. Následný vysoký podíl vlákniny a nižší podíl živin vede k dalšímu zhoršení kvality sena a senáží. „Jedná se o stejnou komplikaci, jakou představují v nížinách mokré žně,“ říká Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí. Nižší výživná hodnota krmení samozřejmě znamená nižší dojivost a nižší přírůstky. Bohužel je vlivem těchto extrémních přírodních podmínek v první řadě ohroženo krmení dobytka a jeho zásobení. Kvůli letošním dešťům budou farmáři hospodařící na loukách a pastvinách schopni sklízet krmení pro zvířata ve formě senáží až od poloviny června, přestože standardní období pro senážování trvá od poloviny května do konce června. Budou mít tak jen třetinu obvyklé doby na to, aby udělali první zásoby krmení na zimu. To znamená problémy s kapacitami pro sekání, obracení, nahrabování, sběr hmoty s řezáním a svážení krmení k farmám. V druhé řadě znemožňují nadměrné srážky i výrobu sena, která bude muset být odložena na pozdější období. Posun sklizně přitom způsobuje stárnu- Svaz marginálních oblastí bude apelovat na ministra zemědělství Petra Bendla, aby uvedené jeho úřad zohlednil u zemědělců s nadprůměrným podílem travních porostů a dobytka na nich paseného. „Budeme žádat o posunutí úředních termínů sečí, protože současné zpoždění prací činí 3 týdny a zemědělci v méně úrodných oblastech mají sklizeno zhruba desetinu toho, co loni touto dobou,“ dodává Boleslav. Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 10. 6. 2013 7 Celkově se však i v letošních deštích znovu ukázalo, že krajina mnohem lépe odolává extrémním klimatickým jevům díky změně výrobní struktury hospodaření v podhorských oblastech započaté v 90. letech minulého století. Letošní srážková a povodňová situace důkladně prověřila stabi- litu systému extenzivnějšího hospodaření s vyšším podílem travních porostů a dobytka v neúrodných a erozí ohrožených oblastech. Zemědělci v těchto oblastech hospodaří v souladu se životním prostředím, což je vykoupeno nižší produkcí. Za to, že nemohou vyrobit tolik potravin však musí snášet účelové a nepravdivé výtky o nevýrobě od neinformovaných zemědělských předáků z nížiny. Uvedené je ale dáno především nepochopením faktu, že cílem zemědělstvím není pouze produkce potravin, ale také mimoprodukční funkce vodohospodářské, hygienické, protierozní a další. Minulé povodně i tato poslední tuto skutečnost bezezbytku potvrdily. Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 9. 6. 2013 Kukuřice a řepka na svažitých polích vodu nezadrží Co nezničila voda, dokonalo bahno. Ekologičtí zemědělci sčítají škody. Poničené nemovitosti, zaplavená úroda, ale také znehodnocené louky a stresovaná zvířata. Za to všechno může velká voda. Ovšem vinit pouze počasí nelze. Na mnoha místech by škody nemusely být tak vysoké, když by všichni, kdo obhospodařují zemědělskou půdu, k ní přistupovali zodpovědně a s respektem k rázu krajiny. Kukuřice a řepka na svažitých polích vodu nezadrží. To, co se ví dávno, potvrdily i letošní záplavy. Nevhodný výběr plodin na výše položených polích způsobil spolu s vydatnými srážkami problémy v údolích. „Počasí je bohužel neúprosné a záplavy se nevyhnuly ani ekologickým zemědělcům. Retenční schopnost krajiny je taková, jaká je, což bohužel pro mnohé znamená obrovské ztráty,“ uvedla Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Jak se dostat z domu nebo kudy se dopravit na všechny pozemky, řeší třeba Jindřiška Kopková z Farmy Mlýnec u Jistebnice, která hospodaří ve dvou lokalitách. Ani jedna nebyla ušetřena. Rozvodněný potok Brzina strhl most. Rovněž přístupová cesta na Smrkov je zničená. Voda s blátem ze strání se k tokům připojila a zalila zemědělské plochy. „Vypadá jako by zde tekla řeka metr hluboká,“ popsala Jindřiška Kopková. Situace je o to složitější, že pozemky Farmy Mlýnec jsou v ekologickém režimu. Ovšem výše nad nimi je již několik let k energetickým účelům pěstována kukuřice, která se občas střídá s řepkou. Pole vodu nezadržela. „Nedaleko, nad Hrachovem, byla pole na kopci zatravněna. Tam měli štěstí. Na rozdíl od nás, je tentokrát voda nevyplavila,“ uvádí konkrétní příklad Jindřiška Kopková. Retenční schopnost polí, zvlášť těch se širokorozchodnými plodinami, je daleko menší než třeba u jindy často kritizovaných travních porostů. Déletrvající nebo prudké deš- ťové srážky pak půda nedokáže vstřebat. Valící se voda ze strání pak rozvodňuje toky a působí nemalé škody. Potvrzují to konkrétní příklady z historie. Třeba v Litomyšli, bude tomu 30 let, kdy zemědělci osázeli kukuřicí a řepou pole na svazích nad městem. Stačila jediná bouřka a z náměstí byl rybník. „Zdá se, že jsme nepoučitelní. Přitom pěstování vhodných plodin a užívání správných agrotechnických postupů by mělo být pro všechny zemědělce prioritou, bez ohledu na rozmary počasí. Stálo by za zvážení, zda do protipovodňových opatření nezahrnout i tento faktor,“ říká Kateřina Nesrstová. Chyby, které se v souvislosti s abnormalitami počasí vždy projeví, mají nedozírné následky. Nejen, že je znehodnocena práce nebo majetek, ale i sama zemědělská půda je zasažena erozí. Tisková zpráva, Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO, dne 7. 6. 2013 K povodním přispělo upřednostňování zemědělské produkce před krajinou Voda zaplavuje čím dál tím rozsáhlejší území, protože se zhoršuje schopnost zemědělské krajiny zadržet vodu a předcházet ničivým povodním. Jedním z důvodů je upřednostňování rostlinné výroby, bioplynových stanic a produkce za každou cenu. Lány kukuřice, řepky a pšenice se staly symbolem českého zemědělství v novém tisíciletí. Mezi lety 2007 a 2012 snížilo Ministerstvo zemědělství platby vyplácené na pasené travní porosty, které svými vlastnostmi nejlépe brání povodním, o 14 %. Jedná se o tzv. agroenvironmentální platby AEO a LFA. Tyto platby, které zajišťují vodohospodářské a další veřejné funkce krajiny, nekopírují ani inflaci, takže dochází k jejich reálnému, a dokonce i nominálnímu poklesu. Naopak tzv. jednotná platba na plochu, která je vyplácena bez ohledu na to, jak se zemědělec chová k životnímu prostředí, vzrostla na 193 %, což vysoce překonává inflaci. Nejen proto patří ČR k zemím s nejvyšším podílem orné půdy v Evropě. Navíc se pod hesly o potravinové soběstačnosti a zaměstnanosti daří v ČR prosazovat více a více peněz na maximalizaci produkce. Intenzivní zemědělství zaměřené po desítky 8 let na co nejvyšší výnosy má však i svou odvrácenou stranu - škody na krajině a přírodě. ginálních oblastí je to Asociace soukromého zemědělství a Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů. Situaci zhoršuje fakt, že základní nástroje, které by měly zemědělce vést k šetrnému hospodaření, jsou vystavěny tak, aby byly v zásadě bezzubé. Přes Zemědělský svaz a Agrární komoru neprošly v roce 2009 návrhy, aby podmínkou hospodaření byla organická hnojiva, nebo zlepšující plodiny, např. vojtěška či jeteloviny, které přispívají k obsahu humusu v půdě a její schopnosti vypořádat se s povodněmi, suchem či erozí. Fakt, že standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) jsou nastavené „jenom jako“, už vedl k tomu, že ČR dostala pokutu od Evropské komise. Věříme, že po současných zkušenostech Zemědělský svaz a Agrární komora přestanou blokovat zavedení zlepšujících plodin, coby povinné podmínky do přímých plateb. Zatím, bohužel, místo schválení takto samozřejmých a odpovědných postupů navrhují odebrat další peníze z plateb na veřejné statky (travní porosty) a přesunout je ve prospěch plateb na soukromé statky – vojtěšku či jeteloviny na orné půdě, které umí ochránit jen necelou čtvrtinu půdy, na níž jsou pěstovány, protože je nelze zařazovat do osevních postupů častěji než jednou za čtyři až pět let. Pokud by měli všichni zemědělci minimálně 21 % stálých pastvin, jak nařizují podmínky EU pro přímé platby, pak by povodně měly mnohem menší dopady na českou krajinu a obyvatelstvo. Proti zlepšení povodňové situace a proti podpoře travních porostů a živočišné výroby se však přes všechny deklarace staví Agrární komora a její členská organizace Zemědělský svaz. Pro jsou na druhé straně tři z pěti nejvýznamnějších organizací zemědělců – kromě Svazu mar- Svaz marginálních oblastí proto apeluje na ministra zemědělství Petra Bendla, aby stát používal veřejné peníze pouze na placení veřejných statků. Bohužel aktuální plány Ministerstva zemědělství směřují čím dál tím více k placení soukromých statků bez ohledu na to, co je v moderní ekonomice úlohou státu a co naopak úlohou trhu. Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 7. 6. 2013 ČSCHMS odmítá snižování podpor AEO a LFA Český svaz chovatelů masného skotu jednoznačně odmítá snahy o snížení podpor zemědělců z méně příznivých oblastí, jak byly oficiálně prezentovány na Agrárním fóru pořádaném Agrární komorou v minulém týdnu. Jedním z požadavků formulovaných v závěrech z tohoto setkání, který jednoznačně demonstruje záměr přesunout finanční prostředky z méně úrodných oblastí, je nesouhlas účastníků s převodem finančních prostředků z I. pilíře do II. pilíře. Tento názor je zdůvodňován a obhajován obavou ze snížení konkurenceschopnosti českých zemědělců a negativním dopadem do plateb spojených s produkcí. Za líbivou frází o konkurenceschopnosti se však skrývá prostá snaha o maximalizaci sazby SAPS, která však má se skutečnou podporou živočišné výroby pramálo společného. Naopak, jediné dvě plošné platby AEO a LFA, u kterých je výplata podmíněna chovem hospodářských zvířat a tudíž jsou jednoznačně spojeny s živočišnou výrobou, chtějí účastníci fóra výše uvedeným způsobem minimalizovat. Již za Marie Terezie se vyplácela diferenciální renta, která zohledňovala úrodnost a produkční schopnost různých zemědělsky produkujících oblastí. Dodnes myšlenku této renty naplňuje platba LFA. Zrušení, resp. snížení, této platby popírá veškeré historické zkušenosti z praxe. Vstup zemědělců do AEO programu pak zase naplňuje společenskou zakázku na údržbu krajiny a zavazuje je po pět let plnit stanovené podmínky. Obdržená platba je i kompenzací za to, že zemědělec nemůže po tuto dobu travní porost rozorat a rychleji přejít na lukrativnější, lépe placenou komoditu. Není pochyb o tom, že představená „Strategie pro růst“ (dále jen strategie) je důležitým a potřebným dokumentem, který do určité míry může pomoci řešit problémy českého zemědělství. Agrární komora je hlavní nevládní organizací, která se zasazuje za rychlé přijetí tohoto dokumentu, 9 ale na druhé straně prosazuje kroky, které jdou v některých ohledech zcela proti filozofii tohoto materiálu. Jedním z cílů, uvedených ve strategii, je totiž požadavek na zvýšení zatravnění, resp. snížení zornění na 64 % a zvýšení početních stavů krav bez tržní produkce mléka. Náš svaz dlouhodobě upozorňuje, že podíl zornění je s ohledem na klimatické a geografické podmínky v ČR příliš vysoký, a proto zvýšení podílu trvalých travních porostů (TTP) podporujeme. Efektivně zužitkovat travní hmotu, za současného plnění mimoprodukčních funkcí na plochách TTP, je ve větší míře schopna pouze kategorie skotu bez tržní produkce mléka. Návrh na cílový počet krav bez tržní produkce mléka, kdy je ve strategii uvedena jako indikativní hodnota cca 200.000 KBTPM, považujeme za zcela nedostatečný. Už při vyjednávání našeho přístupu do Evropské unie, bylo ze strany České republiky oficiálně požadováno přidělení kvóty na KBTPM ve výši 230 tis. ks, a to už v době, kdy byly stavy KBTPM na úrovni okolo 80.000 krav. Při dnešním pohledu je evidentní, že České republika má díky velmi příznivým podmínkám a kvalitnímu systému plemenářské práce předpoklady k chovu mnohem vyššího počtu KBTPM, než je současný stav a než jaký uvádí strategie. Údaje z ústřední evidence skotu však ukazují, že počet KBTPM se zastavil na úrovni 178 tis. kusů a od roku 2011 už nedochází k žádnému nárůstu početních stavů KBPTM. Bez toho, aniž by byl ze strany Ministerstva zemědělství sektor chovu masného skotu dostatečně finančně podporován, nedojde ani k dosažení už tak poddimenzovaného počtu KBTPM uvedeného ve strategii. V této souvislosti je nezbytné připomenout, že v současné době aplikovaný model výplaty AEO a LFA plateb, kritizovaný rovněž i ve strategii, přinesl za posledních několik let pouze velmi zanedbatelné zvýšení ploch TTP. Ukazuje se tedy, že zatravňování orné půdy není tak lukrativní činností, jak je mnohdy prezentováno, a to ani přes strategií zmiňovanou „předotovanost“ tohoto sektoru. Má-li být cílem efektivní využívání ploch TTP chovem přežvýkavců, je nutno podporu těchto oblastí řešit komplexně, a to i formou dostatečné výše plateb a příplatků bez kterých není takový způsob hospodaření ekonomicky rentabilní. Určité zvýšení plateb na plochu bez podmínění chovem hospodářských zvířat na straně jedné a výrazné snížení plateb AEO a LFA na straně druhé, nikdy nebude dostatečným stimulem k tomu, aby docházelo k masivnějšímu zatravňování orné půdy a jejímu následnému využívání chovem přežvýkavců. Pokud na toto nebude pamatováno, bude docházet k opačnému efektu, tedy ke snižování obhospodařovaných ploch v méně úrodných oblastech a poklesu stavů chovaného skotu. Je proto nezbytné přistoupit k využití maximální možné výše vázaných podpor ve prospěch chovu přežvýkavců a podmínění všech plateb intenzitou zatížení se zohledněním regionálních rozdílů a zároveň minimálně zachování současného reálného objemu prostředků v druhém pilíři, ze kterého jsou hrazeny AEO a LFA platby. Ano, i my chceme v naší zemi mít ornou půdu, louky, pastviny a u farem stáje s dobytkem, jako vidí pan prezident Agrární komory při cestě vlakem z Rakouska. Přesunem peněz od sedláků z hor a podhor do nížin a štědřejší podporou intenzivních výrob však kýženého stavu nedocílíme. Dočkáme se pouze toho, že uvidíme nevzhlednou krajinu ve formě nekonečných lánů orné půdy a v tom lepším případě na kopcích tu a tam nějaké krávy, v tom horším pak opuštěnou zarostlou krajinu všude tam, kde se chov skotu a intenzivní výroba ekonomicky nevyplácí. Důvody, proč bychom měli i u nás mít pastviny plné dobytka, díky špatně nastaveným dotačním podmínkám zcela pominou. Ing. Miroslav Vráblík, předseda ČSCHMS, Tisková zpráva, ČSCHMS, dne 21. 5. 2013 Společná výzva ke strategii Svaz marginálních oblastí se stal signatářem Společné výzvy ke strategii, která navázala na materiál „Konkurenceschopné a moderní zemědělství - Výzva odpovědných sedláků“ a je nejširším apelem sjednocujícím zúčastněné zemědělské svazy a organizace v podpoře živočišné výroby. Signatáři vyzývají zejména k přesunu peněz z I. do II. pilíře za účelem podpoření živočišné výroby, která je největším nositelem trvalé udržitelnosti zemědělského hospodaření, tzn. multifunkčnosti zemědělství. (KOMPLETNÍ SEZNAM SIGNATÁŘŮ VČETNĚ TĚCH, KTEŘÍ SE KE SPOLEČNÉ VÝZVĚ PŘIPOJILI DODATEČNĚ, JE UVEDEN POD NÁSLEDUJÍCÍM DOKUMENTEM.) 10 K dnešnímu dni se připojily tyto organizace: Agrární komora Bruntál Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky Asociace svazů chovatelů koní České republiky Český svaz chovatelů masného skotu Okresní agrární komora Česká Lípa Okresní agrární komora Liberec, Jablonec nad Nisou PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců Svaz chovatelů koz a ovcí Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email: [email protected] 11
Podobné dokumenty
Historie vysokorychlostní železniční dopravy
Ostrava – Varšava). Pokud stejná trať slouží všem druhům těchto relací (např. Praha –
Pardubice – Ostrava – Varšava), musí se samozřejmě přizpůsobit požadavkům té nejdelší
relace, která na ní bude ...
Ukázky z knihy - Venkovský dům
nelze shrnout pouze do racionálních frází. Malebnost, genius loci, proporce
nebo harmonie místa jsou témata, která nelze racionálně popsat, což však
neznamená, že bychom měli tato témata opomíjet. ...
Svrablavé uši
v konečném důsledku dopustil, aby byli svedeni? (viz 2. Tesalonickým 2,10-11; 2. Timoteovi 3,8; 4,3)
5. Nebo to bylo proto, že se odmítli podřídit autoritě církve a starších a chtěli
být nezávislí?...
Seminář pro masňáky I., Zemědělský týdeník 49/2015
z pohledu ČSCHMS
Za společnost ČSCHMS hovořil její
předseda ing. Kamil Malát. Jelikož
i na tuto organizaci připadá významné jubileum, hovořil o vývoji
chovu masného skotu v České republice v 25leté...