aktuality - rock for people
Transkript
10. ROČNÍK FESTIVALU 12. ročník 2. ČESKÝ BROD 4.–6.7.2006 PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz Výtečný Manu Chao rozzářil Rock for People. Nebyl ale zdaleka sám. Včera v jedenáct hodin dopoledne začal oficiálně dvanáctý ročník festivalu Rock for People. Ve velkém stylu. Pořadatelé totiž registrují bezmála osmnáct tisíc přítomných diváků, což je rekord v dosavadní historii festivalu. Díky tomu bohužel došlo k malé kalamitě před koncertem Manu Chaa. Okolí hlavního vchodu a pokladen “zašpuntovali” ti, kteří přišli až na hlavní hvězdu. Vyřešili to pořadatelské posily a malá improvizace, která odbavování diváků urychlila. AKTUALITY Název alba byl Wohnoutu schválen “Zbývá nám napsat jen pár textů a deska bude hotová,” řekl včera před vystoupením Wohnoutu zpěvák a kytarista Matěj Homola. Jejich novinka by měla vyjít v září a pracovní název zní Polib si dědu. Moderátor položil divákům anketní otázku, zda se jim název líbí a souhlasí s ním. Odměnou byl téměř nadšený jásot. Wohnout má tedy název nové desky z Rock for People schválený. Nádherné počasí s občasným příjemným větříkem charakterizovalo dění v celé festivalovém areálu. Pohoda, klid, žízeň, bohužel také tu a tam kolaps jako důsledek pálení slunka. Nadšení ovšem převládalo, a to i u účinkujících. Takový Manu Chao byl festivalem vysloveně okouzlen a vrátil to krásným divákům i s úroky. Jeho večerní vystoupení bylo s tou největší pravděpodobností maxiudálostí festivalu jako celku. Výtečně zmáklá world music s mnoha hudebními vlivy dostávala diváky takřka do tranzu a skutečnost, že Francouze nechtěli z pódia pustit, nebyla zase tolik překvapující. Podobně dopadli i Mexičané Los de Abajo, levicoví stejně jako jejich slavnější kamarád (také to dali najevo v promluvách mezi skladbami), a úchvatní Japonci Gocoo, kteří bubnovali tak, že se diváci vlnili oddáni magickému oparu, který se na Field Stage vytvořill. Monotónnost hry na bicí nástroje byla nesmírně silná. Umdlelá dívka kousek od pódia zřejmě nezvládla nápor energie, který s sebou v obrovském autobusu Japonci přivezli. Ska set odpoledne ponechal pod pódiem “hnědé” scény rozjařené a roztančené diváky v naprosté pohodě a po celou dobu konání. Polemic, Sto zvířat, The Chancers i Ukrajinci Mad Head XL vyhráli se svým stylem anketku mezi diváky, při které odpovídali na otázku, na který hudební styl do Českého Brodu letos přijeli. Ska zvítězilo jednoznačně, druhý byl punk rock a třetí rock. Čistý a český. Také na Stadion Stage se děly zajímavé věci. Američtí hardcoráři Boy Sets Fire nenechali nikoho na pochybách, že ve svém melodickém ranku mají co dát i českým kapelám, které vystupovaly před nimi. Však se také chomutovští 5th April na jejich set strašně těšili, možná víc než na svůj. Sunshine dali najevo, že i na další desce, kterou chystají na nejbližší jaro, budou mít jistě co nabídnout. V anketce, kterou dělali Festivalové noviny mezi diváky, se ukázalo, že tito přišli zejména na Vypsanou fixu a Wohnout. Dostali je pěkně za sebou, obě vystoupení byla vrcholem dne, a když hrál Wohnout sólo pro kamarády z UDG, odhalil holou pravdu, že slova o tom, jak kapely mezi sebou především soupeří, nejsou tak docela na místě. Teplota bombardující stupínky nad třicítkou celsiových stupňů se očekává i dnes. Včera se omdlévalo dost, proto byste poučeni touto skutečností měli pravidelně pít a využít kupříkladu nabídky vody za 20 Kč přímo od pořadatelů. Hezký den. Sunshine oznámili vydání alba Skupina Sunshine včera na festivalu oznámila, že jakmile dokončí letošní festivalovou sezónu, zaleze do studia a nahraje novou desku. Podrobnosti nejsou dosud známé, ale kolekce by se na trhu měla objevit za rok na jaře, tedy ještě před příštím ročníkem tohoto festivalu. Úspěch The Tap Tap Skupina The Tap Tap, která se jmenuje podle domova mládeže Tapky, včerejší program na Stadion Stage zahájila. Tvoří ji chovanci Jedličkova ústavu, tedy lidé tělesně postižení. Kapela doslova šokovala svou vyzrálostí, nadhledem a zvlástě její moderátor byl až nebetyčně vtipný. Ještě na festivalu se po ní v produkci shánělo několik pořadatelů, kteří si přáli kontakt na ni, aby ji mohli pozvat na svou akci. Pokud možno, ještě letos v létě. Přímo na festivalu vznikla kapela Rocková kapela The Duben vznikla včera přímo na festivalu. Netvoří ji zkušení hráči, právě naopak. Pod vlivem českobrodské atmosféry ji po skončení koncertu Mexičanů Los de Abajo založili studenti jedné pražské střední školy. Na místě telefonickým dotazem na otce jednoho z nich zjistili, že mají od soboty k dispozici garáž coby zkušebnu. Repertoár už se mládencům prý líhne v hlavě. 1 DNES VYSTOUPÍ Fun Lovin’ Criminals „Jsem si vědom toho, že Fun Lovin’ Criminals jsou mnohem populárnější v Evropě než v Americe,“ říká Huey Morgan, zpěvák a kytarista newyorské kapely, která letos bude jednou z hlavních atrakcí českobrodského festivalu Rock for People. „Jsem si vědom toho, že Fun Lovin’ Criminals jsou mnohem populárnější v Evropě než v Americe,“ říká Huey Morgan, zpěvák a kytarista newyorské kapely, která letos bude jednou z hlavních atrakcí českobrodského festivalu Rock for People. „Není to ale podstatné. Ani trochu. Podle mě je totiž americká hudební scéna odporná. Je hrozná. Koukáte se na MTV Music Awards? To je něco strašného. V posledních letech se tam objevila jediná osoba, která měla nějaký rock’n’rollový smysl. Jmenuje se Kelly Clarkson. Ale nic neznamená. Já osobně nemám potřebu být součástí toho cirkusu.“ Když se Morgana zeptáte, jestli má rád Spojené státy, odpoví, že miluje New York. „Doslova nasávám atmosféru toho místa, jsem s ním zasnoubený,“ tvrdí. Právě z New Yorku vyvěrá historie skupiny. Psal se rok 1993 a v klubu Rave Club Limelight se potkaly tři persony, které se dva roky poté staly miláčky zejména evropského publika. Huey pracoval v baru, Fast v kasínu a Steve dělal v PR agentuře. Měli si o čem povídat a scházeli se tedy i po prvním setkání dál. Jen tak na pivko. Když došlo v jejich rozhovorech na hudbu, usoudili, že k ní mají blizoučko a že by nebylo od věci, když už tedy vlastně muzikanti jsou, zkusit něco společně. Vlastní techno styl Byli pod obrovským vlivem toho, co se hrálo v klubu Limelight. Začali ve zkušebně tvořit na bicí a klávesové nástroje vlastní techno styl, o kterém se ale dnes stydí mluvit. Prý to nebylo ono, říkají skromně a trochu se přitom červenají. Naštěstí tu byl ale Huey Morgan a jeho kytara. Měl rád blues a hrál písničky, které z něho vycházely. Dokonce zkoušel skládat, a tak když definitivně zjistili, že jejich monstr-techno-styl není to pravé ořechové, vstoupila do hry jeho kytara. Za pár týdnů, aniž by věděli, jak se to stalo, začali být vcelku dobří. Hráli hip-hop, k tomu blues a nezapomněli na taneční rytmy. Navíc milovali společné sledování kriminálek, odkud přišel jejich název – Fun Lovin’ Criminals. V roce 1995 se rozhodli, že to, co dělají, chtějí předvést většímu počtu lidí. Na jejich první koncert do Limelight ale přišlo jen deset fandů a akce skončila po deseti minutách. Pro nezájem, zahráli jen pár akordů. Rockový svět ale přináší spoustu neuvěřitelností, a tak za pár dnů seděli v kanceláři společnosti EMI a podepisovali nahrávací smlouvu. Jedním z těch, kteří na jejich první vystoupení našli cestu, byl totiž Davitt Sigerson, ředitel EMI. O tom, že kapela podepsala smlouvu, velkou měrou rozhodl také smysl pro humor, který při prvním vystoupení měla a který si zachovala dodnes - byť je pravda, že čím novější deska, tím vážnější témata kapela přináší. Morgan na dotaz, čemu se dokáže pořád smát, odpovídá: „Jedním slovem všemu. Nejvíce mě rozesmějí situace, při kterých dovedu ostatní až do stádia nervového vyčerpání. To mě opravdu baví. Ale nepleťte se, my jsme celkem vážní lidé.“ První desku vydali Fun Lovin’ Criminals v roce 1996 a jmenuje se Come Find 2 Yourself. Podle dobové kritiky to byl jeden z nejlepších debutů sezóny a zajistil kapele místo mezi objevy, za kterými se táhli lidé z celé země. Přitom byla deska zrealizovaná během pěti dnů. Jakmile přišli Fun Lovin’ Criminals s výsledkem své práce na vydavatelskou firmu EMI, šéfové je poslali zpět, protože byli přesvědčeni, že žádná kapela nemůže nahrát dobré album za tak krátkou dobu. Ještě ve dveřích za nimi křičeli, ať se zavřou do studia alespoň na tři týdny. Kapela poslechla. Vrátila se do studia a tři týdny se tam dívala na video, opíjela se do němoty a běhala na italská jídla, protože za rohem byla italská restaurace. Po několika dnech už byli muzikanti tak znudění, že zorganizovali střelecký den přímo ve studiu. Házeli po sobě ovoce, jídlo, vajíčka, zkrátka všechno, co bylo po ruce. A stříleli i ven, na lidi, kteří procházeli kolem. „Nedělali jsme nic, co by bylo spojeno s muzikou,“ vzpomíná Morgan. „Písničky už přece byly dávno nahrané.“ Nálada 30. let Druhé album 100% Colombian vyšlo v roce 1997. Bylo očekáváno s napětím a většině posluchačů dokonale vyhovovalo. Přineslo také první velké hity, písničky, které kapele zajistily slušné renomé. Namátkou vzpomeňme na Love Unlimited, Big Night Out nebo Korean Bodega. Na druhé desce bylo patrné, že se kapela nechala inspirovat hudbou a náladou třicátých let minulého století. Rozkryla to ještě více na další nahrávce nazvané Mimosa, kterou vydala v roce 1998. Obroušené rockové kytary se střídaly se swingovými přiznávkami, hip-hopové refrény propouštěly místo klidným, jemným, až sametovým refrénům. Rock’n’rollová energie nabrala nové klima, kapela se stala hvězdou a evropští posluchači tenhle přístup ocenili víc než hudební fanoušci za oceánem. Nebylo divu, že se kapela vypravila na starý kontinent a stala se pozoruhodnou atrakcí zdejších klubových vystoupení a koneckonců také festivalů. Na albu Mimosa lze najít také několik zajímavých předělávek jak písní jiných interpretů, tak vlastních. Například nahrávka Scooby Snack z prvního alba kapely se uklidnila a její podání je na Mimose veskrze baladické. Formace dospěla, tady někde se začal vytrácet humor, který byl do té doby alfou a omegou její tvorby. Když se novináři Morgana zeptali, kterou slavnou, již nežijící osobností světové hudební scény by chtěl být, odpověděl vcelku bez váhání, že Jimim Hendrixem. Na dotaz „proč?“ odvětil: „Protože nedokončil svou práci. Nahrál jen dvě desky a zemřel. Bylo to příliš brzy. Kdybych jím mohl být, určitě bych ještě nahrál spoustu skvělé muziky.“ V roce 2001 vyšlo album Loco, které vznikalo ve studiích na Havaji a v New Yorku. Na desce spolupracovali Fun Lovin’ Criminals se svým oblíbeným hudebním kolegou Timem Lathamem a částečně se vrátili k provzdušněnému vyznění, ve kterém bylo místo na hip-hop a funk. V roce 2002 to všechno zabalili do výběru Bag Of Hits a když v následujícím roce vydali další albové veledílko, museli si dát rok pauzu. Vražedné tempo, které na začátku své hudební kariéry nastavili, je začalo válcovat. Dva roky, po které bylo o kapele méně slyšet, zúročili nabíráním nové energie a hledáním čerstvých nápadů. Samozřejmě také koncertovali, jenže to je součást práce, navíc, jak všichni tři přiznávají, nejmilovanější. V loňském roce vyšlo další album Livin’ In The City. Je poctou New Yorku. „Ale předesílám, že to nebyl cíl,“ vysvětluje Morgan. „Prostě jsme vzali nejlepší písničky, které během dvouleté pauzy vznikly, nahráli jsme je na desku, a když jsme si to všechno poslechli, zjistili jsme, že se tématicky motáme kolem New Yorku.“ „Na té desce se mi nejvíce líbí skladba How It Be,“ pokračuje Morgan. „Myslím si, že je v ní to nejlepší, co Fun Lovin’ Criminals dokázali a umí. Míchá se v ní rock se soulem. Ale jsou tam i písničky Ballad Of NYC, Gave Up On God nebo Girl With A Scar. To všechno jsou věci, na kterých jsme se hodně nadřeli. Když je hrajeme na koncertech, je to pro nás velká výzva.“ Kromě toho jsou koncerty Fun Lovin’ Criminals prodchnuty obrovskou atmosférou hudební svobody a nadhledu, nakažlivého ve své pozitivnosti. Je dobré tuhle kapelu na pódiu vidět. FESTIVALOVÁ ANKETA Za jakým stylem jste letos přijeli? Pavel, 21 let, Úvaly Na hard core a crossover, to jsou styly, které mě baví. Každopádně jsem se těšil na Manu Chaa. To je trochu mimo mých stylů, ale těšil jsem se na něj. Tomáš, 35 let, Liberec Přijel jsem jednak na ska a také na punk, kterého tu ale moc nebude. Těžko definovat, proč mě to bere, zkrátka se mi to líbí. Ska je nabitá muzika, která má energii. Mám také rád Wohnout, byl jsem na Priessnitz, prostě takové ty starší věci. Terka, 25 let, Klatovy Přijela jsem hlavně poznávat nové skupiny, protože jich tady je celá řada. Na tomhle festivalu jsem poznala například Cocotte Minute, což je kapela, která mě provází dál. Jinak mám ráda muziku, kterou dělá Divokej Bill. Iva, 17 let, Praha Každopádně poslouchám hodně rock, ale tady jsem hlavně kvůli Manu Chaovi, což je takový hudební mix, trošku reggae a tak. Imponují mi především české kapely, Gaia Mesiah, Vypsaná fixa, Cocotte Minute, Wohnout a další. Lucka, 17 let, Praha Přijela jsem hlavně za kapelama Wohnout, Vypsaná fixa a za Manu Chaem. Baví mě ale také ska, například Sto zvířat. Ska je takové uvolněné, člověk si může zapogovat a pobavit se. Včerejší ska blok jsem zvládla v pohodě. Tomáš, 31 let, Český Brod Mám rád hudbu všeobecně, nemám nějaký vyhraněný styl, jsem pro všechno, co na festivalu zní, včetně velkých zahraničních kapel. Nejvíc jsem se těšil na Manu Chaa, jinak ty ostatní moc neznám. Z české scény mi tu chybí Chinaski a Miro Žbirka, ti byli loni nejlepší. Honza, 28 let, Praha Mám rád punk, na festivalu jsem ale proto, že mě přemluvila kamarádka. Má nejoblíbenější kapela je Visací zámek, ti tu ale nehrají. Kosák, 27 let, Pardubice Přijel jsem na všechno možné, na Gaia Mesiah, Gocoo a další. Neznámé kapely na malé scéně jsem zatím moc nezkoumal. Rozkoukávám se. Jakub, 14 let, Praha Přijel jsem hlavně za punk rockem. Nejradši mám kapely Zpraku!, Houba a podobně. Punk nejsou jenom kytary, líbí se mi ta filozofie. Zatím mě ale nejvíc zaujal Medvěd 009, který hrál na Večírku pro nedočkavé. Veronika, 14 let, Rokycany Ska. To je muzika, kterou společně prožívají jak hudebníci na pódiu, tak lidi pod ním. Když slyším ska, cítím uvolnění a radost. Katka, 18 let, a Tomáš, 19 let, oba Brno Za ska, protože se mi líbí, že je to hudba živá, temperamentní, rychlá a nabudí člověka energií. Na ska si ráda zatančím. Těšila jsem se na Polemic a jsem spokojená. A Toma baví neopunk a rock, těšil se na Fixu. Svatka, 18 let, Mladá Boleslav Baví mě rock, protože si můžu zapařit, zaskákat a ty písničky zazpívat. Je to fajn. Těšila jsem se nejvíc na Vypsanou fixu, to je pro mě takový punk rock. A taky na Manu Chaa, to sice není punk rock, ale beru ho. Michal, 21 let, Praha Poslechnu si všechno možné. Nejvíc se těším na Manu Chaa, toho jsem chtěl opravdu vidět. Další důvod je ten, že mi začaly prázdniny, tak se jedu bavit a oslavovat. Co? Dostal jsem se do dalšího semestru. Obid, 33 let, Frýdek-Místek Přijel jsem hlavně na Agnostic Front. V minulosti mě tady potěšili třeba Fantomas, Guano Apes a tak. Jezdím sem asi deset let a je to tu skvělý. Akorát mám pocit, že už je to trošku mega. Dříve to byylo romantičtější, jezdil jsem sem s holkou. Dnes už bych ji ale nevzal. 3 ROZHOVOR S GÁBOU AL DHÁBBOU Gabriela Al Dhábba zazpívá dnes v 16.30 na Rock for People popvé a říká: Hudbou si v hlavě spoustu věcí urovnám Zpěvačka Gabriela Al Dhábba skončila ve druhé sérii soutěže Česko hledá SuperStar na třetím místě. Nejvýše ze všech dívek. Jako jeden z posledních účastníků druhé série zmíněné soutěže vydala své debutové album. Jmenuje se Contra Faktum a nabízí písničky, které si zpěvačka složila víceméně sama. Gabriela Al Dhábba povídá o tom, jak její písničky vznikaly, co ji inspirovalo a o své ambicióznosti. Druhá série SuperStar skončila loni v červnu, ale vy – třetí v pořadí - své album vydáváte až nyní, jako jedna z posledních finalistů. Proč jste tak dlouho otálela? Ale já vůbec neotálela. Vzhledem k tomu, že je to autorská deska, musela jsem projít určitým vývojem, abych ji vůbec dokázala nahrát. Když skončila soutěž, měla jsem v šuplíku pouze motivy. Od nich se šlo přes demosnímky až k samotnému nahrávání, což byla dlouhá cesta. Autorskou desku nahrál snad jen Petr Bende, ostatní ze SuperStar brali částečně nebo úplně odjinud. Byla to otázka odvahy? Měla jsem štěstí, protože Petrova deska uspěla a navíc jsem poznala producenta Milana Cimfeho. Slyšeli nějaké mé motivy a dokopali mě k tomu, ať autorskou desku udělám. Dodali mi odvahu, kterou jsem neměla. Texty jsem například původně psala v angličtině. Díky impulsu od nich jsem začala psát česky, takže vyjma dvou vznikly v posledním půlroce. Album je hudebně nesmírně barevné. To je záměr? Věděla jsem, že má-li být dobré, nemůže být postaveno na jediném stylu. Jako zpěvačka se nechci nudit ani v rámci jedné písničky, natož celého alba. Mám ráda změny a ironii. Nemusela jsem to vymýšlet, šlo to přirozeně. S Milanem Cimfem jsme se také snažili pozvat do studia co nejvíce hostů, aby byla deska živá. Nejčastěji nám pomáhal Petr Bende, který se pod ni výrazně podepsal. Dokázala byste desku charakterizovat jediným slovem? Náladová. A to v hudbě i v textech. Kde se to ve vás vzalo? Možná jsem toho dost prožila a muziku dělám proto, že mám co říct. V hudbě jsem našla určitou spásu v tom, že si skládáním i textováním v hlavě spoustu věcí urovnám. Všechno si do detailů prožívám. Jako textařka máte zajímavý jazyk, pohráváte si se slovíčky a situacemi... Vy se mě asi budete chtít zeptat, jestli čtu, a já vám musím říct, že mě to mrzí, ale že nejsem člověk, který by četl. Nemám na to buňky, nevydržím u toho. Spíš ráda pátrám po souvislostech. Písničku Bárka například inspirovaly řecké báje a pověsti. Pečlivě jsem si sehnala informace o božstvu, které v písni jmenuji. Záleží mi na tom, aby mé texty dávaly smysl. Takže si v nich lze najít konkrétní věci? Deska je má výpověď, která jde především přes texty. Každý si v nich může všechno najít, ale může se stát, že neobjeví nic. Je to individuální. Ráda píšu v symbolech. Milovala jsem psaní v angličtině, protože lidé často nevěděli, o čem vlastně píšu. Vyhovovalo mi to, jelikož texty byly opravdu velice osobní. Postupně jsem zjistila, že se dá psát v osobní rovině i v češtině a že intimní věci lze schovat pod mnohoznačnost symbolů. Kluci z Divokýho Billa tohle ovládají skvěle. Napsali například písničku o heroinu a všichni si myslí, že je o lásce. Neoddiskutovatelně je ve vašich textech spousta ironie, někdy i prvky černého humoru... Občas je to schválně, občas proto, že už mám od dané situace odstup, a někdy je ta ironie cílená, v podstatě taková maska. Jste ambiciózní? To má víc podob. Jestli myslíte, že chci vyhrát nějaké soutěže a být slavná, tak takhle ambiciózní nejsem. Když se ale zeptáte, jestli chci dělat muziku po svém, odpovím, že ano. To je má ambice. AUTOGRAMIÁDY FESTIVALOVÝCH HVĚZD Rock for People nabízí možnost získat autogramy festivalových hvězd z domova i zahraničí. Probíhat budou ve stánku pojmenovaném RfP MERCHANDISE, který leží na cestě mezi Stadion Stage a Field Stage, tedy mezi dvěma hlavními pódii. Autogramiády budou trvat vždy 30 minut a jejich rozpis přinášíme níže. Vzhledem k pohybu skupin je ale možné, že dojde ke změnám, proto prosím sledujte informace těchto novin, velkoplošných obrazovek a moderátorů. Ve stánku je možné zakoupit také oficiální festivalová trika, rovněž suvenýry a nosiče s hudbou jednotlivých kapel. Ty mají možnost je ve zmíněném stánku prodávat 30 minut před svým vystoupením a 30 minut po něm. 17.00 19.00 19.30 20.30 21.15 21.45 4 6. 7. 5. 7. 4. 7. Mad Head XL (Ukrajina) Gaia Mesiah Cocotte Minute Znouzectnost Los de Abajo (Mexiko) Vypsaná fixa 17.30 18.30 19.00 19.45 20.15 20.45 21.15 21.45 Gába Al Dhábba Ready Kirken Tři sestry Seth Lakeman And Band (Velká Británie) Aneta Langerová Horkýže slíže The Frames (Irsko) Skyline 17.30 18.00 18.30 19.00 19.30 20.00 20.30 21.10 Hudba Praha Southpaw Blue Effect a Radim Hladík Divokej Bill Prohrála v kartách Michal Prokop a Framus 5 Krucipüsk Čechomor FOTKY ZE ZÁKULISÍ Jakmile skupina Sto zvířat slezla včera z pódia, svolala “válečnou” poradu, na které se jistě probíraly čistě kapelní věci. Snímek byl pořízen deset minut po skončení jejího setu. Litvínovský písničkář Xavier Baumaxa je idolem teenagerů. Do Českého Brodu přijel se zlomenou nohou. Úraz si prý přivodil při kopané. Na sádře se mu skvěl nápis s místopisným sdělením, odkud pochází. Na snímku je se svými spoluhráči pět minut po svém vystoupení. )-"7/¶1"35/&3'&45*7"-6 Soustředění před koncerty. Vpředu Jurda z Divokýho Billa, vzadu Petr Hošek alias Mucho ze skupiny Plexis. Oba mají své velké sety před sebou. Takhle odpočívali včera odpoledne. Štěpán Karbulka z Divokýho Billa se v zákulisí festivalu včera projížděl “divokým” fárem. Ku překvapení všech přítomných sám, nikoliv s přitažlivou divou na místě spolujezdce. 5 THE FRAMES (IRSKO) Soubor ze země slavnějších U2, nicméně doma svým proslulým kolegům svědomitě šlapající na paty, debutoval před třinácti lety u velké gramofirmy. Paradoxní je, že se prosadil až teprve v okamžiku, kdy začal nabízet své nahrávky na cédéčkách s vlastní vydavatelskou značkou. Folkrockovou formaci založil v roce 1990 zpěvák a kytarista Glen Hansard poté, co byl doporučen k vydavatelství Island Records jako velký talent. Kapela v prvních letech svého života procházela mnoha personálními výměnami a také častými změnami nahrávacích společností. Přesto se jí dařilo oslovovat svými hluboce prožitými písněmi a bezprostřední koncertní prezentací stále širší okruh posluchačů. Prosadila se také v České republice, její frontman tu rád tráví chvíle volna a má mezi zdejšími hudebníky i publicisty řadu přátel. Koncertní sílu kapely potvrzují dvě velmi vydařená živá alba. První z roku 2002 se jmenuje Breadcrumb Trial. Bylo natočeno v Brně a vydáno zdejší společností Indies Records. Zajímavá je také nahrávka z roku 2004 Set List. Loni připravila kapela již šesté řadové album, které vyšlo pod názvem Burn The Maps. Doma v Irsku se kapela již dvakrát stala skupinou roku, frontman Hansard byl hudebními kritiky označen za největší talent tamní scény. Na koncerty si je coby předskokany vyžádali Bob Dylan, Van Morrison, Nick Cave, Coldplay či Frank Black z Pixies. ELLI (NĚMECKO) Německá zpěvačka Elli uspěla před dvěma lety v tamní podobě vyhledávací soutěže Pop Idol. Díky tomu se dostala do povědomí mladého německého publika, postavila kapelu ze zkušených muzikantů a jezdí po koncertech, kde kromě několika předělávek nabízí i vlastní skladby, zdobící její slušně se rozrůstající repertoár. Narodila se jako Elisabeth Maria Erlová 25. května 1979 v Straubingu. V mládí se rozhodovala mezi sportem a hudbou, byla velmi úspěšná cyklistka, hrála tenis a skvěle lyžovala. Hudba se ale nakonec stala prioritou, kromě zpěvu hraje na trubku, klavír a samozřejmě kytaru. Na konci devadesátých let začala zpívat v různých soulových a poprockových skupinách. Brzy získala koncertní zkušenosti, skladby jejích těles se tu a tam hrály v rádiu a ona se pilně učila na náročných coververzích. K jejím oblíbenkyním patří Sheryl Crow a Christina Aguilera. Debutové album jí vyšlo loni pod názvem Shout It Out. Anglicky zpívané skladby se nesou v ostrém poprockovém duchu. V dubnu bude pilně koncertovat po Německu, v Českém Brodu vystoupí dnes ve 14.20 na Stadion Stage. Bude to poprvé v České republice a nesporně zajímavé bude pokradmu sledovat, jak dopadne její konfrontace s českými superstarovskými hvězdami Anetou Langerovou a Gábou Al Dhábbou. 6 FOTO OHLÉDNUTÍ ROZHOVOR S MADBALL Hard corem se nedá vydělat moc peněz Na letošním ročníku festivalu Rock For People vystupuje celá řada punkových a hardcoreových kapel. Velké zastoupení bude mít především ve středu, kdy se představí tuzemští Plexis, slovenští Horkýže slíže, polští nestoři Dezerter, angličtí streetpunkoví Deadline i reprezentanti newyorského hard coru Madball. Kytarista posledně jmenovaných Mitts nám poskytl rozhovor. Mitts netradičně rozhovor zahájil sám, když řekl, že právě v Čechách hraje rád: „Víte mojí předkové pocházejí z Čech, děda se jmenoval Dvorak,“ Myslíte Dvořák? Jo jasně, Dvoržak. Před vážnou hudbou jste však dal přednost rocku. Hrál jste vždycky hard core? Ne, vyrůstal jsem na metalu, poslouchal jsem undergroundové kapely jako Slayer a Metalliku, v té době byla i Metallica underground. Když jsem si chtěl koupit nějakou desku, musel jsem jet hodinu do NYC. Pokud jste nežil ve velkém městě, jako byl New York, Boston nebo Washington, tak nešlo sehnat tyhle nahrávky. V místním obchodě měli jen pop a rock, taky nějaký heavy metal, ale ani toho moc ne. Hard core jsem poznal, když mi bylo patnáct nebo šestnáct a můj kamarád mě seznámil s kapelami, jako byli Cro-Mags, Agnostic Front a Murphys s Law. A pak v sedmadvaceti jsem začal hrát v harcoreových kapelách. První byla Crown of Torns, pak jsem byl pět let ve Skarhead a teď jsem v Madball. Do té doby jsem hrál v metalových kapelách. Celý svůj život jsem se věnoval hudbě, hrál jsem na nejrůznější nástroje, na kytaru, na basu, moje matka byla učitelka hudby. Cítíte nějakou hranici mezi hard corem a metalem? Ne, ale v osmdesátých letech, ještě před tím, než přišel můj čas, tu nějaká hranice existovala – byl tu punk a byl tu metal. Ale hard core je punk smíchaný s metalem, je v něm trochu z obého. Jediným rozdílem je přístup k textům, a v dnešní době ani ten ne, některé metalové kapely zpívají o stejných věcech jako hardcoreové a některé hardcoreové zní jako Iron Maiden. Nemyslím si, že by tu existovala nějaká hranice mezi těmito styly a pochybuju, že tu vůbec někdy byla. Když se ohlédnete, v osmdesátých letech hrály0 kapely jako D.R.I. a S.O.D. a Corrosion Of Conformity, které byly jasně crossoverové, měli je rádi hardcoráři, skinheadi i metalisti. A co teprve Suicidal Tendencies, jak byste označili je – nejsou ani punk, ani metal, ani hard core, mají zcela vlastní pojetí. Jak je pro vás důležitý text? Hodně, sice nejsem zpěvák a texty nepíšu, ale s klukama v kapele je hraju. Líbí se mi, co Freddy vytváří, myslím, že dneska píše ty nejlepší texty, jaké kdy udělal. Jsou hodně zralé, zabývají se dospělými tématy. Je v nich velmi osobní a pořád si zachovává ostří, ale není to dětinské jako výkřiky typu rozmlátíme vám obličeje, na které si potrpí tvrdí hardcoráři. Jak vypadá nyní newyorská hardcoreová scéna? Je velmi zdravá, ale hard core všude na světě je silnější než kdy dříve, scéna existuje v každé zemi. Přes internet se totiž můžete kdekoli dostat k jakékoli hudbě. Pro mě však centrem hardcorového světa byla vždycky newyorská scéna. Točí se pořád okolo klubu CBGB’s? Hard core je oportunistický, půjde kamkoli, kam ho pustíte. Lidé z jiných zemí si myslí, že CBGB’s je centrem hardcorového dění, ale to má jediný důvod. Poslední tři roky je to jediný místo, kde se konají také hardcorové koncerty. V 80. letech tu byl Max’s Kansas, ale ten je pryč, pak existoval Coney Island High, který zavřeli, Vanguard, kde pořád pořádají nějaké koncerty, ale už ne tolik. Hard core totiž nikdy nevydělává moc peněz, je to tvrdá, divoká hudba, kolem jsou bitky, vždycky je to úplně bláznivý, takže kluby se začnou ptát - proč tohle vlastně děláme. CBGB’s je skvělý, protože dává hard core prostor už 25 let. Dokážete se uživit hudbou? Celkem jo, ale jako každému mi v tom pomáhají další okolnosti. Mám dům, který mi nechali rodiče, takže nemusím platit nájem, a na to, abych měl co jíst a za co žít, si vydělám dost. Kdybych ale neměl nic, žádný dům, žádnou rodinu, žádné přátele, tak bych jen z hudby nevyžil, asi bych si musel najít nějakou práci. Na této scéně se nedá vydělat tolik peněz. Novinky.cz CO O SOBĚ PROZRADIL MANU CHAO Největší festivalová hvězda Manu Chao z Francie včera absolvoval v press centru tiskovou konferenci. Sdělil, že je Francouz, ale už šest let žije v Barceloně. Ta by měla ovlivnit jednu z jeho tří chystaných desek, protože se tam prý všude kolem něho hraje katalánská hudba, jež ho chytla za srdce. Český Brod dosud neznal a v Česku byl poprvé před čtyřmi lety, když hrál v Praze. Rád by si prý zemi prohlédl, chtěl tu zůstat alespoň měsíc nebo dva. Ani tentokrát mu to ale časové vytížení nedovolí, protože v červenci obráží evropské hudební festivaly. Manu Chao má dvě národnosti, španělskou a francouzskou. V jeho kapele hrají lidé, kteří mají pasy stejných zemí, ovšem pocházejí z různých koutů zeměkoule. Myslí si, že nejlepší fotbalové mužstvo mají Francouzi. 7 HOTEL VELODROM e FUN Stag STŘEDA 5. 7. 2006 internet msc PŘIJĎTE SI K NÁM ODPOČINOUT uživatelské jméno: heslo: Fotbálky Air squash DDR... Nad Třebešínem III/2, Praha 10 tel: 274 815 748, 724 325 162 e-mail: [email protected] LEVNÉ UBYTOVÁNÍ V CENTRU PRAHY %ĝ,6+& 1"35/&3ň. .FEJÈMOÓQBSUOFżJ 1BSUOFżJ 8 )MBWOÓNFEJÈMOÓ QBSUOFżJ
Podobné dokumenty
aktuality - rock for people
Marek, 22 let, Žilina
Přijel jsem kvůli kapelám, samozřejmě. Zejména
kvůli Manu Chao, Mad Sin, Agnostic Front
a podobně. Na Rock for People jsem podruhé, líbí
se mi tady.
AKTUALITY - rock for people
Autogramiády budou trvat vždy 30 minut a jejich rozpis přinášíme níže. Vzhledem k pohybu skupin je ale možné, že dojde ke změnám,
proto prosím sledujte informace těchto novin, velkoplošných obrazov...
bb07_brozura.
2. světové válce. Tento rozsáhlý směr měl dosáhnout úspěchu
a vytlačit předchozí slohy. Na základě studií uskutečněných
během 20. století, které zmírnily toto nadšení, se ukazuje,
že moderna byla z...
Číslo 1 - rok 2006 - Budějovická hvězda
Zajímám se hodně o hudbu, snažím se psát různé písňové texty a ráda navštěvuji
i koncerty, dále mě baví hokej, cestování, psaní samo o sobě, protože občas píši články
pro internetové noviny, zabývá...
PŘEDMLUVA
Hanyu pinyin fang’an (zkráceně HPF) je čínský latinizační systém. Budeme jej označovat „abeceda
pinyin“, nebo jednoduše „pinyin“. Od roku 1958 je v ČLR oficiálním nástrojem pro latinkový zápis
stan...
listy z aura - Aura-Pont
předsedou Quail Valley klubu Mr. Binghamem a jeho sokem, předsedou klubu Crouching
Squirrel, arogantním Mr. Dickiem. Oba se snaží získat na svou stranu pro nadcházející turnaj
skvělého golfistu, ne...
Trendy 2009 - S
Řadu novinek z oblasti oftalmologie a kontaktologie jistě ocení oční lékaři, kterých mezi návštěvníky veletrhu OPTA začíná přibývat. „Žádný oftalmolog se nevyhne předepisování brýlí, a aby je mohl ...