Microsoft Excel 2010

Vysoká
Vysokáškola
školaekonomická
ekonomickávvPraze
Praze
Univerzita
Univerzitatřetího
třetíhověku
věku
Microsoft
MicrosoftExcel
Excel2010
2010
Učební
Učebnítext
textpro
propředmět
předmětU054
U054
Ing.
Ing.Helena
HelenaBenáčanová,
Benáčanová,CSc.
CSc.
Praha
Praha2011
2011
Určeno pro studenty Univerzity třetího věku VŠE v Praze
© Helena Benáčanová, 2011
Typography © Helena Benáčanová, 2011
This edition © Tribun EU, 2011
ISBN 978-80-263-0069-4
3
Obsah
Obsah .................................................................................................................. 3
1.
Základní pojmy ........................................................................................... 4
2.
Úvod do práce v EXCELU ......................................................................... 6
3.
2.1
Základní režimy práce.......................................................................... 6
2.2
Označování oblastí buněk .................................................................... 6
2.3
Příkazy a jejich použití......................................................................... 7
2.3.1.
Pás karet ........................................................................................ 7
2.3.2.
Panel nástrojů Rychlý přístup ....................................................... 9
Tvorba tabulky .......................................................................................... 11
3.1
4.
Vstup dat ............................................................................................ 11
3.1.1.
Vstup a kontrola konstantních dat .............................................. 11
3.1.2.
Další možnosti zadávání dat ....................................................... 15
3.1.3.
Vkládání výpočetních výrazů (vzorců) ....................................... 15
3.1.4.
Příklady vzorců ........................................................................... 16
3.1.5.
Relativní a absolutní odkazy....................................................... 19
3.1.6.
Chybová hlášení při vkládání vzorců ......................................... 20
3.1.7.
Standardní funkce ....................................................................... 21
Formátování tabulky ................................................................................. 30
4.1
Formát číselných hodnot .................................................................... 30
4.2
Formát textu ....................................................................................... 31
4.2.1.
Formát písma .............................................................................. 31
4.2.2.
Zarovnání textu ........................................................................... 31
4.2.3.
Ohraničení, barva výplně, barva písma ...................................... 32
4.2.4.
Podmíněné formátování .............................................................. 33
5.
Práce s listy ............................................................................................... 34
6.
Tvorba a úpravy grafů .............................................................................. 36
6.1
Tvorba grafu ....................................................................................... 36
6.1.1.
Graf výsečový ............................................................................. 36
6.1.2.
Graf sloupcový............................................................................ 39
6.2
Další možné úpravy grafů .................................................................. 39
7.
Řazení dat ................................................................................................. 41
8.
Filtrování dat ............................................................................................. 43
Kapitola 1: Základní pojmy
1.
Sešit
4
Základní pojmy
Základním dokumentem při práci se systémem Excel je sešit. Je to
v podstatě soubor, se kterým pracujeme stejným způsobem jako s kterýmkoli
jiným souborem pod operačním systémem – můžeme jej otevřít, uložit, zavřít,
vytisknout.
Sešit musí mít jméno – systém při otevření každého nového sešitu
(volba SOUBOR NOVÝ PRÁZDNÝ SEŠIT) přiřadí standardní jméno SEŠITn, kde n
je přirozené číslo. V žádném případě nedoporučuji toto implicitní pojmenování
ponechat, ale ihned soubor uložit pod novým jménem (pomocí SOUBOR ULOŽIT
JAKO). Systém automaticky přiřazuje příponu souboru (v případě verze 2007 a
2010 je to .xlsx, u verzí starších .xls). Sešit se automaticky otevírá do okna –
viz obr. 1, na obrazovce je možné otevřít i více oken najednou a tak pracovat
jak s různými částmi jednoho sešitu nebo současně i s více sešity.
OBR. 1 OKNO APLIKACE MS EXCEL 2010
Panel Rychlý přístup
Pás karet
Záhlaví aplikace s názvem souboru
Řádek vzorců
Záhlaví sloupců
Záhlaví řádků
Záložky listů
Stavový řádek s režimem
Vložit list
V rámci listu je k dispozici 1 048 576 řádků a 16 384 sloupců (od verze
2007 došlo tedy k výraznému zvýšení kapacity sešitu). Řádky jsou označovány
pomocí čísel, sloupce pomocí písmen (A az Z a pokračují kombinací písmen
AA až XFD). Dalším rozměrem v sešitu jsou listy – v jednom sešitu jich může
být prakticky neomezeně – je to limitováno pouze kapacitou paměti. Při
otevření nového sešitu obsahuje tento 3 listy pojmenované List1 až List3 (tento
počet lze samozřejmě nastavit i jinak). Názvy listů jsou uvedeny na záložkách
listů ve spodní části okna. Mezi listy se přepínáme klepnutím na tuto záložku.
Kapitola 1: Základní pojmy
Buňka,
odkazy
Buňka,
obsah
5
Nejmenší oblast pro vstup dat je buňka – je průsečíkem řádku a sloupce.
Abychom mohli s buňkami dále pracovat, je nutné je identifikovat. Používá se
k tomu tzv. odkaz (někdy se používá i pojem adresa). Skládá se ze jména listu,
vykřičníku a označení sloupce a čísla řádku. Příklady:
LIST1!B25
25. řádek 2. sloupce v listu se jménem List1 (malá a velká
písmena v názvu listu se nerozlišují)
Výdaje!C1
1. řádek 3. sloupce v listu se jménem Výdaje
Lze označit a pracovat i s více řádky či sloupci najednou, pak se tento
prostor obvykle definuje jako oblast (blok). Např. odkaz A1:C10 znamená
souvislou oblast 10 řádků v prvních 3 sloupcích. V případě, že odkazujeme na
buňky v aktivním listu (ve kterém momentálně stojí kurzor), nemusíme uvádět
odkaz na jméno listu. Oblast lze identifikovat jak pomocí výše uvedeného
odkazu, tak ji lze pojmenovat i jménem (např. oblasti, ve které máme seznam
našich přátel, můžeme přiřadit jméno Seznam).
Co vše může buňka obsahovat?
• Hodnotu - do buňky můžeme vložit buď číselnou hodnotu (celé
číslo 100, desetinné 2,5, příp. další), nebo datum (obvykle ve
tvaru dd.mm.rr – např. 15.9.2011) nebo text (např. Příjmení a
jméno, rok 2011, 1. měsíc atd.). Pokud ponecháme buňku
prázdnou, tak je ve smyslu čísla interpretována jako hodnota
nula, ve smyslu textu jako prázdný text (nulový řetězec textu).
• Vzorec – s konstantními hodnotami (uvedenými výše) lze
provádět řadu operací – pokud jsou číselného charakteru,
můžeme je sčítat, odčítat, násobit, dělit. Můžeme využít i řadu
tzv. standardních funkcí – to jsou algoritmy výpočtů již
v systému uložené a vkládají se pomocí svého jména a uvedení
příslušných argumentů. Pokud jde o text, lze jej různě slučovat,
rozdělovat, zjišťovat délku textu apod.
• Formát (v buňce můžeme měnit barvu textu, barvu pozadí,
můžeme ji orámovat, číselnou hodnotu můžeme vyjádřit např.
v měně - € 15, nebo v procentech - 15 %, můžeme změnit formát
vloženého datumu, např. na 15.IX, text lze různě zarovnávat
apod.).
• Komentář – poznámka k buňce, která se objeví při přiblížení
kurzoru k buňce ve formě textového pole s vloženým obsahem.
Kapitola 2: Úvod do práce v EXCELu
Pracovní
režimy
Vstup do
buňky
Úpravy
vstupu
2.
Úvod do práce v EXCELU
2.1
Základní režimy práce
Základním režimem, ze kterého vždy vycházíme je režim Připraven
(indikace režimu je zobrazována v levé části stavového řádku ve spodní části
okna). Při prvotním vkládání hodnot z klávesnice se režim Připraven mění na
režim Zadání, při úpravách hodnot v buňkách se mění na režim Úpravy.
Pozn. Nezapomínejte (na rozdíl od textového editoru), že každý vstup do buňky
je nutné ukončit a pokračovat přesunem na další buňku. Lze to udělat pomocí
klávesy ENTER (potom se automaticky kurzor přesouvá na další buňku ve
směru, jak je to v systému přednastaveno – pokud si to uživatel nezmění, jde o
přesun na další buňku ve sloupci směrem dolů). Pokud chceme pokračovat
v jiném směru, lze klávesu ENTER vynechat a použít pro ukončení kurzorovou
šipku příslušného směru.
Obsah buňky se zobrazuje při vkládání dat jak v řádku vzorců, tak i ve
vlastní buňce. Po vložení či ukončení příp. editace se obsah objevuje v řádku
vzorců pouze tehdy, je-li buňka aktivní (tzn. stojí-li v ní kurzor.).
Než vstup do buňky ukončíme, lze vkládané hodnoty jakkoliv ještě
upravit a vstup příp. zrušit klávesou ESC. Po ukončení vstupu jsou opravy
možné několika způsoby:
• pokud chceme původní hodnotu přepsat úplně novou hodnotou
(většinou u čísel), lze novou hodnotu vložit a tato přepíše
hodnotu původní,
• hodnotu můžeme i vymazat – pokud chceme smazat pouze
obsah, lze využít klávesu DEL, pokud má hodnota ještě např.
formát, musíme již použít příkaz – viz dále kap. 3,
• pokud pouze vloženou hodnotu upravujeme, je nutné pro opravy
vyvolat režim Úpravy. Lze to buď klávesou F2 nebo poklepáním
na buňku (pak se kurzor umístí do buňky a vloženou hodnotu lze
modifikovat), nebo klepnutím do řádku vzorců (řádek těsně nad
záhlavím sloupců), pak se kurzor přemístí do tohoto řádku a
úpravy můžeme provést.
Pozn. Ukončení úprav je možné pouze klávesou ENTER (neplatí varianta
kurzorové šipky jako u vstupu hodnot).
2.2
Označování
buněk
6
Označování oblastí buněk
U některých operací potřebujeme před zadáním příslušného příkazu
označit více buněk, pro které se bude operace provádět. Uvedeme si některé
příklady (lze to realizovat myší, ale v některých případech je efektivnější
využití zkratkových kláves):
• označení buňky – klepnutí myší na buňku,
• označení oblasti – tažení myší napříč z rohu do rohu (lepší je
začít od pravého spodního rohu, zejména pokud oblast přesahuje
rámec obrazovky). Pokud je oblast souvislá (nepřerušená
prázdnými řádky či sloupci), je jednodušší použít kombinaci
kláves CTRL *,
Kapitola 2: Úvod do práce v EXCELu
7
•
označení celého sloupce/řádku - klepnutím do záhlaví sloupce či
řádku,
• označení všech buněk v listu (klepnutím na políčko vlevo mezi
záhlavím sloupců a řádků (příp. lze použít i klávesy CTRL A),
tento případ používejte pouze výjimečně, protože označuje celý
list,
• označení nesouvislé oblasti – první část označíme tažením myší,
pak stiskneme a držíme klávesu CTRL a pokračujeme tažením
v označování další/dalších buněk či oblastí.
Zrušení označení lze realizovat klepnutím myší do kterékoliv buňky ať
v označené či neoznačené oblasti.
2.3
Příkazy
Příkazy a jejich použití
Samotný vstup hodnot je jen začátek práce v Excelu. S těmito
hodnotami chceme nadále pracovat, upravovat je, sumarizovat, příp. graficky
interpretovat. K tomu potřebujeme příkazy. Příkazy najdeme jednak
• Na nabídce na pásu karet, kde jsou rozdělené do jednotlivých
logických skupin soustředěných pod tzv. kartami. Každá karta
pak odpovídá určitému typu činnosti, např. Zobrazení, Vložení,
Soubor apod. – viz obr. 2. Některé příkazy jsou umístěny
duplicitně na více kartách.
OBR. 2 PÁS KARET
•
•
Možnosti
pásu karet
Při využití tzv. místní nabídky (vyvolává se pravým tlačítkem
myši a zobrazuje nabídku příkazů vždy kontextově).
Při využití tzv. zkratkových kláves (např. CTRL S pro uložení
soubor nebo CTRL C pro kopírování apod.).
2.3.1. Pás karet
Pás karet, který se objevil poprvé ve verzi Excel 2007, usnadňuje vyhledání
příkazů a funkcí, které byly v minulosti ukryty ve složitých nabídkách a
panelech nástrojů. Pás karet lze různě měnit a přizpůsobovat, to ovšem je
určeno spíše zkušenějším uživatelům.
Jednotlivé karty (Soubor, Domů, Vložení, Rozložení stránky, Vzorce,
Data, Revize, Zobrazení) jsou členěny do skupin, jejichž název je uveden ve
spodní části karty. Skupiny pak obsahují:
• Tlačítka s ikonkou pro bezprostřední provedení určité konkrétní
akce (např. část karty Zobrazení – viz obr. 3.
Kapitola 2: Úvod do práce v EXCELu
8
OBR. 3 TLAČÍTKA S IKONOU
•
Tlačítka s ikonkou a rozbalovací šipkou, která zobrazí další
detailnější nabídku, viz obr. 4.
OBR. 4 TLAČÍTKA
•
ROZBALOVACÍ ŠIPKOU
Tlačítka v pravé dolní části karty, pomocí kterých se zobrazí
dialogové okno pro výběr všech operací uvedených pod
jednotlivými tlačítky v kartě nebo pro zobrazení příslušného
podokna (např. pro schránku), viz obr. 5.
Kapitola 2: Úvod do práce v EXCELu
9
OBR. 5 UKÁZKA TLAČÍTKA V PRAVÉ DOLNÍ ČÁSTI KARTY
•
Příp. políčka s číselníkem (např. měřítko pro nastavení tisku
apod.) – viz obr. 6.
OBR. 6 POLÍČKO S ČÍSELNÍKEM
Pozn. Přidržením myši u konkrétního objektu na kartě se objeví „bublinka“
nápovědy k akci příslušející tomuto objektu.
2.3.2.
Panel
nástrojů
Rychlý
přístup
Panel nástrojů Rychlý přístup
Panel nástrojů Rychlý přístup (viz obr. 7) je přizpůsobitelný panel
nástrojů obsahující sadu příkazů, které nezávisí na kartě aktuálně zobrazené na
pásu karet. Tento panel lze přesunout z jednoho ze dvou možných umístění
(nad a pod pásem karet) a lze na něj příp. přidávat i další tlačítka představující
příkazy.
OBR. 7 PANEL NÁSTROJŮ RYCHLÝ PŘÍSTUP
Na tomto panelu jsou standardně umístěna 3 tlačítka
• Uložit (CTRL S) - uloží soubor pod zadaným jménem, na místo,
odkud byl otevřen – pokud soubor ještě nebyl uložen, nabídne
okno Uložit jako.
• Zpět Psaní (CTRL Z) (tlačítko umožňuje vrátit zpět jednu nebo
více akcí – pokud chcete vybrat více akcí, musíte kliknout na
Kapitola 2: Úvod do práce v EXCELu
10
šipku vpravo od tlačítka a vybrat akce ze seznamu – až 100
možností). Jde o velmi užitečnou a často využitelnou funkci,
např. provedeme-li nějaký chybný krok a chceme tuto operaci
anulovat. Bohužel existují však i operace, které vrátit nelze
(např. z nabídky SOUBOR).
• Opakovat Psaní – zopakuje poslední provedenou akci.
Pozn. Termín Psaní v popisku na tlačítku je trochu zavádějící, nejde jen o
obnovení či anulaci psaní, ale obecně jakékoliv akce (pokud je to povoleno) –
např. anulace výmazu, nastavení formátu, seřazení dat apod.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
3.
Tvorba tabulky
3.1
Vstup dat
3.1.1.
Typy
konstant
Rozšíření
sloupce
Práce s
datumem
11
Vstup a kontrola konstantních dat
Nejprve musíme tabulku naplnit daty. Do buněk lze vložit buď
konstantní data nebo výpočetní výrazy. Konstanty mohou být
• Číselné (numerické) – např. celá nebo desetinná čísla (zadávají
se s desetinnou čárkou – např. 0,5), procenta (nejjednodušší je
vkládat přímo včetně symbolu % - např. 50%, 2,5% apod.). Mezi
číselné konstanty lze zařadit i datum – viz dále.
• Textové – ty lze rozdělit na abecední (alfabetické) – např.
Jméno, Rok narození apod., které jsou kombinací písmen a příp.
mezer nebo abecedněčíselné (alfanumerické), které jsou
kombinací písmen a číslic (např. rok 2011, 1. měsíc apod.).
Vkládání dat již bylo zmíněno v kap. 2.1. Při vstupu konstant je obsah
řádku vzorců i buňky totožný.
Vkládané konstanty jsou ihned v buňce automaticky zarovnávány –
číselné hodnoty zleva a ostatní zprava. Toto zarovnání lze ovšem dodatečně
podle potřeby i změnit.
Pozn. Zejména u vkládání abecedních či abecedněčíselných hodnot se může
stát, že standardní šíře sloupce nepostačuje. Pokud v buňce vpravo od tohoto
vloženého textu nejsou žádná data (zůstala prázdná), text se zobrazí celý
(problém vznikne pouze při použití ohraničení, které text neprotne), jinak se
„uřízne“. Je tedy nutné sloupec rozšířit. Kurzor myši nastavíme na pravou
hranici sloupce v záhlaví sloupců, kurzor se změní na oboustrannou šipku a tou
lze při stisknutém levém tlačítku pohybovat oběma směry a tak šíři sloupce
upravovat. Pokud myší na tuto hranici poklepeme, sloupec se automaticky
rozšíří podle největší hodnoty, která byla ve sloupci nalezena. Podobným
způsobem lze řešit i výšku řádku (pouze kurzor myši umístíme do spodní
hranice v záhlaví řádku).
Pozor! Sloupce nerozšiřujeme podle záhlaví tabulky (nadpisů sloupců), ale
podle hodnot v tabulce. Nadpisy sloupců se spíše snažíme v buňce zalomit (viz
kap. 4.2.2).
Jak se pracuje s datumem?
S hodnotami typu datum lze pracovat dvěma způsoby
• buď jako s textem (pak slouží spíše pro identifikaci, nelze s ním
pracovat jako se skutečným datumem) – např. 10.10. nebo
10. října – pokud datum vložíme v této podobě, systém
nerozpozná, že jde o skutečné datum,
• nebo jako s položkou skutečně datumovou – pak je nutné datum
vložit ve správném formátu. Nejpřirozenější je vkládání datumu
ve formátu dd.mm.rrrr, tedy jednotlivé části (dd - den, mm měsíc, rrrr – rok) oddělené tečkami. Pokud vynecháme část roku,
jde o aktuální rok a pak musíme vynechat tečku za měsícem,
např. 10.9, 24.12 apod. Datum lze vložit i v kterémkoliv
Kapitola 3: Tvorba tabulky
12
z následujících formátů (viz dialogové okno Formát buňky
Číslo Datum)
10.9.11
10-9-2011
10-9. (u tohoto formátu je nutné tečku uvést)
10. září (aktuální rok lze vynechat)
září 10
10. září 10:30 (/tj. včetně uvedení času – zde je oddělovačem
obvykle dvojtečka).
Po vstupu do buňky se uvnitř buňky uloží numerická hodnota, která
odpovídá počtu dní od 1.1.1900 (pokud není v nastavení systému změněno),
ale na obrazovce (jak v buňce tak i v řádku vzorců vidíme vložené datum).
Např. u datumu 15.9.2011 je to hodnota 40801. Pokud bychom tuto hodnotu
chtěli zjistit, lze vymazat formát buňky (na kartě Domů v sekci Úpravy
použitím tlačítka Vymazat – a po kliknutí na šipku vpravo vybrat ze seznamu
Vymazat formáty). Pokud bylo datum zadáno skutečně ve formě datumu, lze
jednotlivé hodnoty využít ve vzorcích (např. mezi sebou odečítat, přičítat k nim
konstanty apod.)
Pozn. Někdy se stává, že systém po vstupu vzorce do buňky, uvede v buňce
automaticky datum (přestože očekáváme např. číselnou hodnotu). Pak je nutné
buď buňku naformátovat jako číslo (karta Domů sekce Buňky tlačítko Formát
záložka Číslo volba Číslo a upravit počet desetinných míst – standardně se
nabízejí dvě), nebo formát vymazat (karta Domů, sekce Úpravy, tlačítko
Vymazat, volba Vymazat formáty). Též je vhodné, pokud mažeme buňky
obsahující datum, nepoužít jen klávesu DEL, která maže pouze obsah, ale
použít tlačítko Vymazat a zvolit Vymazat vše.
Kontrola vstupních dat
Vložená data je třeba řádně zkontrolovat, protože sebelepší algoritmus
Jak data
zkontrolovat výpočtu z chybných dat správný výsledek nezajistí. Kontrolu dat lze přenechat
systému. Označíme oblast dat, kde bude nastavena kontrola a zvolíme kartu
Data a v ní sekci Datové nástroje a tlačítko Ověření dat. Zobrazí se dialogové
okno dle obr. 8.
Výběrem položky ze seznamu Povolit můžeme nastavit konkrétní typ
kontroly (záleží tedy na typu vstupní hodnoty). Pokud vybereme celé, nebo
desetinné číslo, datum nebo čas, systém nabídne možnost zadání podmínky
(rovno, menší, menší nebo rovno zadané hodnotě apod. nebo zadání rozsahu od
do, kde se zadává minimální a maximální povolená hodnota). Kontrola na
délku textu se využívá v Excelu minimálně, volba Vlastní je určena již
pokročilým uživatelům, kdy kontrolní algoritmus zadávají pomocí vzorce.
Zajímavá je volba Seznam, kterou ukážeme na dalším příkladu.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
13
OBR. 8 DIALOGOVÉ OKNO OVĚŘENÍ DAT
Příklad 1
Kontrola na
seznam
Příklad 1
Vytváříme tabulku přehledu výdajů na domácnost a do jednoho ze sloupců
chceme vložit typ výdaje. Abychom zajistili, že všechny stejné typy výdajů
budou zadány shodně (např. jídlo, auto, ostatní a ne jednou jídlo, jednou
potraviny jednou výdaje na jídlo apod., protože pak bychom následně data
velmi těžko zpracovávali), zadáme kontrolu vstupu na výčet těchto hodnot.
Povolené hodnoty typu výdajů zadáme do pomocného sloupce (tento sloupec
musí být ve stejném listu, jako je kontrolovaná tabulka. Pak opět vyvoláme
funkci Ověření dat, zvolíme Povolit Seznam a ve vstupním poli označíme
oblast povolených typů výdajů, kterou máme v listu vloženu – viz obr. 9.
Ve sloupci, ve kterém je tato kontrola nastavena se v buňkách objeví
stahovací šipky. Kliknutím na tuto šipku se rozvine seznam povolených hodnot
a uživatel pak může požadovanou hodnotu klepnutím myší vybrat (nemusí tedy
nic vkládat a navíc je zajištěna kontrola, že na vstupu se neobjeví žádná
hodnota mimo povolený seznam – viz obr. 10).
Pokud se uživatel pokusí zadat hodnotu, která kontrolou neprojde,
objeví se dialogové okno z obr. 11.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
14
OBR. 9 NASTAVENÍ KONTROLY NA SEZNAM
OBR. 10 ZADÁVÁNÍ HODNOT ZE SEZNAMU
OBR. 11 UPOZORNĚNÍ NA CHYBU VSTUPU
Toto je předdefinovaná forma hlášení chyby, kterou je možné i změnit.
Další možná
V
dialogovém
okně Ověření dat jsou celkem 3 záložky. V první záložce se
nastavení
v rámci
nastavuje forma kontroly, ve druhé (Zpráva při zadávání) lze určit text, který
kontroly
se bude objevovat v kontrolované oblasti u jednotlivých buněk ve formě
„bublinové nápovědy“, třetí záložka (Chybová hlášení) umožňuje nastavit
„přísnost“ kontroly a příp. změnit i předdefinované chybové hlášení, které jsme
viděli na obr. 11. Existují celkem tři možnosti reakce na chybu – stop
(nepřísnější, systém nedovolí v žádném případě vložit jinou než správnou
hodnotu, příp. lze vstup jedině zrušit), varování (systém po počátečním
varování umožní přesto vložit i hodnotu, která původně kontrolou neprošla) a
informace (nejmírnější forma – pouze na chybu upozorní, ale vstup ponechá).
Kapitola 3: Tvorba tabulky
15
3.1.2.
Další možnosti zadávání dat
V EXCELU lze využít i možnosti zadávat různé posloupnosti dat.
Vyplňování
Číselné řady se většinou používají pro označení pořadí např. v 1. sloupci
řad
tabulky (tímto způsobem lze zadat i posloupnost datumů). Popíšeme si jeden
z možných způsobů. Vložíme první dvě čísla (např. čísla 1 a 2 příp. datumy
1.1.2011 a 2.1.2011 do sloupce pod sebe). Obě čísla označíme a tažením levým
tlačítkem myši za úchyt v pravé spodní části okraje buňky číselnou řadu
vytvoříme (směrem dolů řada narůstá, směrem nahoru klesá, obdobně je to ve
směru doprava a doleva, pokud máme hodnoty vloženy v řádku). Pokud
bychom zadali dvě čísla s intervalem vyšším než jedna (např. 1 a 5), bude se
vytvářet řada s tímto intervalem (1,5,9,13,17 apod.). Pokud chceme vytvářet
řadu abecedněčíselnou (např. 1. měsíc, 2. měsíc), stačí vložit první hodnotu
(pokud nechceme interval vyšší než 1) a tažením myší za pravý spodní úchyt
příslušným směrem řadu vytvoříme.
Pozor! Pokud zapíšeme text 1.měsíc bez mezery, text se bude pouze kopírovat
(pokud je číslo za textem, tak toto omezení neplatí).
Předdefinované
Lze vkládat i celé seznamy. V EXCELu jsou 4 seznamy předdefinovány
– seznam měsíců (v plném tvaru, nebo číselně) a dny v týdnu (opět ve dvou
seznamy
formách). Stačí tedy opět zadat první název měsíce (např. leden) a tažením
myší opět vytvoříme řadu všech měsíců. Uvedeme-li dva první měsíce s větším
intervalem, pak se opět seznam vytváří s tímto definovaným intervalem (např.
každý čtvrtý měsíc – tedy začátky čtvrtletí). Jméno měsíce je nutné zadat
správně (bez překlepu a nepřechýleně), jinak se seznam nevytváří a text se
kopíruje. Zkušenější uživatelé si mohou vytvářet i vlastní seznamy (na kartě
Soubor pod tlačítkem Možnosti (zde jsou uvedeny všechny přednastavené
vlastnosti systému a je možné je i podle potřeby měnit) v dialogovém okně
vybereme volbu Upřesnit a zde najdeme oddíl Obecné a tlačítko Upravit
vlastní seznamy.
3.1.3.
Vzorce
Vkládání výpočetních výrazů (vzorců)
Z vložených konstantních dat můžeme pomocí vzorců získat řadu
dalších hodnot. Vzorce jsou dvojího charakteru:
• Aritmetické výrazy zapsané do buňky po uvedení znaku rovnítko
(=) pomocí příslušného aritmetického výrazu (operandy
vyjádřené pomocí odkazů – adres, propojené příslušnými
operátory). Operátory používané v EXCELu:
+ (sčítání), - (odčítání), * (násobení), / (dělení), ^ (mocnění)
Pro slučování (spojování) textů se používá operátor &.
V relačních výrazech se používají relační operátory <,>,<= >= a
<> (nerovno). Musí se dodržovat matematické priority, v případě
jejich porušení je nutné použít kulaté závorky (systém kontroluje
jejich párovost, jinak ohlásí chybu).
• Standardní funkce vložené do buňky (jde o algoritmy vložené
v systému a jejich vyvolání se realizuje uvedením jména funkce
a zapsáním požadovaných argumentů). Standardní funkce se
vkládají obvykle výběrem ze seznamu funkcí, který se vyvolá
buď klepnutím na tlačítko Fx ve střední části řádku vzorců nebo
Kapitola 3: Tvorba tabulky
16
na kartě Vzorce klepnutím na první tlačítko zleva Fx (vložit
funkci).
Příklady vzorců
Abychom si přiblížili vkládání vzorců, využijeme jednoduchou tabulku
obsahující čísla a EXCEL ve funkci kalkulačky – viz ukázka.
Příklad 2
3.1.4.
Příklad 2
Hodnota 1 Hodnota 2 Součet
10
5
5
2
4
8
8
9
Rozdíl
Součin
Podíl
Nejprve vložíme záhlaví jednotlivých sloupců (můžeme však vyplňovat
vstupy i po jednotlivých sloupcích). Do buňky A1 vložíme text Hodnota 1,
vstup ukončíme buď klávesou ENTER (pak se ovšem kurzor přesune do A2 a
musíme jej přesunout zpět do B2). Lepší a rychlejší je ukončit vstup pomocí
kurzorové šipky vpravo a tím se dostáváme přímo do buňky B2. Vložíme opět
text (pokud použijeme tzv. výplň řady – viz kap. 3.1.2, nemusíme druhý text
vůbec z klávesnice zadávat, ale pouze ho tažením vyplníme). Stejným
způsobem pokračujeme u všech dalších sloupců. Pak vyplníme hodnoty
v prvních 2 sloupcích - lze vkládat po řádcích nebo v rámci sloupce.
3.1.4.1.
Způsob
vkládání
vzorců
Kurzor nastavíme do buňky C2 a vyplníme první vzorec sčítání hodnot
v prvních dvou sloupcích. Vložíme z klávesnice rovnítko (=), pak klepneme do
buňky obsahující první číslo ve sloupci A (do buňky se vloží adresa A2),
vložíme z klávesnice znaménko + (pro sčítání) a klepneme do prvního čísla ve
sloupci B (do buňky se vloží odkaz B2). Celý vzorec tedy vypadá takto:
=A2+B2
Klávesou ENTER vstup potvrdíme – v buňce C2 se výpočet ihned provede a
objeví číslo 15, které je součtem čísel v prvním a druhém sloupci,
obsahem řádku vzorců zůstává vložený vzorec. Obdobným způsobem
postupujeme v ostatních sloupcích, pouze ve vzorci dochází vždy k příslušné
změně aritmetického operátoru (viz 3.1.2).
3.1.4.2.
Možnosti
kopírování
Vložení vzorců
Kopírování vzorců
Nyní máme vyplněny výpočty v prvním řádku a potřebujeme je vložit
do zbývajících 3 řádků. Opakovaně je vkládat by bylo velmi neefektivní,
předpokládejme, že reálné datové tabulky v EXCELu jsou řádově mnohem
větší. Využijeme tedy pro vložení stejného vzorce do celého sloupce funkci
kopírování (stejným způsobem lze kopírovat i v řádku). Lze nakopírovat
vzorce pouze v jednom samotném sloupci, v našem případě je však efektivní
kopírovat vzorce ve všech 4 sloupcích najednou. Protože jde o souvislou
oblast, je nejlépe použít kopírování tažením myší. Kurzor postavíme do buňky
C2 (první vzorec sčítání) a při stisku tlačítka myši označíme všechny buňky od
C2 do F2. Myší uchopíme buňku F2 v jejím pravém spodním okraji (v místě
Kapitola 3: Tvorba tabulky
Kopírování
pomocí
schránky
Kopírování
nesouvislé
oblasti
17
tzv. bodu úchytu) a táhneme směrem dolů až do F5. Vzorce ve všech 3
sloupcích se nakopírují.
Kopírování lze realizovat dvěma způsoby: tažením myší (viz náš
příklad) nebo pomocí schránky (pokud máme problém s myší nebo v těch
případech, kdy nekopírujeme v souvislé oblasti – např. potřebujeme kopírovat
ze sloupce F do sloupce K). Kurzor umístíme do buňky F2, stiskneme
kombinaci kláves CTRL C nebo použijeme tlačítko Kopírovat na kartě Domů
v sekci Schránka (příp. použijeme volbu Kopírovat z místní nabídky na pravém
tlačítku myši). Obsah buňky se uloží jak do schránky Windows, tak do
schránky Office. Rozdíl mezi nimi je v tom, že schránka Windows může
obsahovat pouze 1 vložený objekt, zatímco schránka Office umožňuje vložení
více objektů, které si můžeme zobrazit v seznamu vyvolaném na kartě Domů
v sekci Schránka. Tato schránka se však využívá spíše ke kopírování mezi
aplikacemi Office, v samotném Excelu se prakticky moc nepoužívá.
Nyní přesuneme kurzor do místa cíle (např. buňka K2, nebo chceme-li
kopírovat do celého sloupce, tak označíme oblast K2:K5) a klávesou ENTER
obsah buňky F2 vložíme. Schránka Windows se vymaže, ale ve schránce
Office uložen obsah zůstává i nadále.
V místě cíle kopírování můžeme použít i operaci Vložit (pomocí kláves
CTRL V nebo tlačítkem Vložit na kartě Domů). Pak se ani obsah schránky
Windows nesmaže a můžeme označovat další cíle a daný obsah znovu a znovu
kopírovat.
Pozn. Pokud kopírujeme např. obsah celého sloupce/řádku, pak tento před
kopírováním označíme, ale v místě cíle umístíme kurzor pouze do levého
horního rohu kopírované oblasti (nevyznačujeme opět celý sloupec/řádek).
Pozn2. Pokud jsou kopírované buňky i naformátovány, kopíruje se i formát na
úrovni buňky (ohraničení, barva pozadí, textu apod.). Je vhodné proto před
vlastním kopírováním mít formáty již hotové. Nekopíruje se však formát na
úrovni šíře sloupce či výšky řádku.
Pozn3. Pokud bychom potřebovali zkopírovat data z nesouvislé oblasti (např.
ze sloupce A a C), pak se zdrojová data pro kopírování označují s pomocí
klávesy CTRL. EXCEL umožňuje kopírovat pouze nesouvislé oblasti, které mají
stejný rozměr (tj. stejný počet řádků či sloupců). Jinak se objeví chyba uvedená
na obr.
OBR. 12 CHYBA PŘI KOPÍROVÁNÍ NESOUVISLÉ OBLASTI
3.1.4.3.
Kopírovat vložit jinak
Další možnosti kopírování
Nejčastější využití kopírování je pro kopírování vzorců. Pokud
kopírujeme vzorec, tak v místě cíle se uloží opět vzorec a přepočítá nové
vstupní hodnoty. Někdy je však třeba kopírovat vypočtené hodnoty jako
Kapitola 3: Tvorba tabulky
18
konstanty, aby se v místě cíle již nepřepočítávaly. Postup je stejný, pouze při
vložení v cíli využijeme možnosti Vložit jinak. Na kartě Domů v sekci
Schránka klepnutím na šipku pod tlačítkem Vložit vyvoláme seznam možných
akcí – viz obr. 13.
OBR. 13 RŮZNÉ MOŽNOSTI VLOŽENÍ KOPÍROVANÝCH DAT
Význam jednotlivých ikonek lze zjistit přidržením ukazatele myši u
ikonky. U prvního oddílu – Vložit je zajímavá ikonka Ponechat šířky sloupců
zdroje, která zkopíruje včetně obsahu a formátu i šíři sloupce. Poslední volba
Transponovat zamění řádky a sloupce kopírované oblasti.
V druhém oddílu Hodnoty je důležitá ikonka Hodnoty, která kopíruje do
místa cíle vypočtené hodnoty, nikoliv vzorce. V třetím oddílu je zajímavá
ikonka Formát, která slouží ke kopírování pouze formátu buňky (nikoliv
obsahu). Funkci této ikonky lze však nalézt jednodušeji přímo v sekci Schránka
na kartě Domů pod ikonkou tzv. štětečku. Klepnutím na štěteček se formát
uloží do schránky a opětovným klepnutím myší v místě cíle se formát
zkopíruje. Pokud na tlačítko štětečku poklepeme, můžeme kopírovat
opakovaně do dalších a dalších cílových buněk až do stisknutí klávesy ESC
(nebo opětovným klepnutím do štětečku).
Poslední oddíl Vložit jinak – klepnutím se vyvolá dialogové okno
(známé z předchozích verzí (zejména Excel 2003), kde je řada akcí stejných
jako na výše uvedených ikonkách a obsahuje i další možnosti, které však pro
začátky práce s Excelem nejsou nijak významné – viz obr. 14.
3.1.4.4.
Přesuny dat
Přesuny
Obdobným způsobem jako při kopírování se postupuje při přesunech.
V místě zdroje použijeme klávesy CTRL X nebo tlačítko Vyjmout na kartě
Domů v sekci Schránka (příp. na pravém tlačítku myši). Výsledek akce na
rozdíl od kopírování je takový, že přesouvaný obsah v původním místě zmizí a
přesune se do místa cíle.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
19
OBR. 14 DIALOGOVÉ OKNO VLOŽIT JINAK
3.1.5.
Druhy
odkazů
Relativní a absolutní odkazy
Jistě jste si povšimli, že při kopírování vzorců se v místě cíle odkazy na
jednotlivé operandy modifikují. Pokud jsme kopírovali vzorec ze sloupce F
(=A2/B2) do sloupce K, pak v buňce K2 se objeví vzorec =F2/G2. Odkazy na
operandy se přizpůsobily místu cíle – tomuto typu odkazů se říká relativní
odkazy.
Příklad relativního odkazu
Zdrojový odkaz
Kopírování ve sloupci
Kopírování v řádku
A1
A2
B1
B1
B2
C1
Ne vždy nám však tento způsob vyhovuje. Musíme proto použít buď
odkazy smíšené nebo absolutní. Znamená to, že část nebo celý odkaz se při
kopírování nemění. Části odkazu, která musí zůstat fixní, předchází symbol $.
Tento symbol se nevkládá z klávesnice, ale využije se funkční klávesy F4,
která postupně při klepnutí na tuto klávesu mění odkaz (např. A1) takto:
$A$1 A$1 $A1 A1
Příklady smíšených odkazů
Zdrojový odkaz
Kopírování ve sloupci
Kopírování v řádku
$A1
A2
A1
$B1
B2
B1
A$1
A1
B1
B$1
B1
C1
Příklad absolutního odkazu
Zdrojový odkaz
Kopírování ve sloupci
Kopírování v řádku
$A$1
A1
A1
$B$1
B1
B1
Uvádím příklad nezbytného použití smíšeného (příp. absolutního) odkazu.
Počítáme % podíly jednotlivých pracovníků na celkové mzdě. Vzorec v buňce
C2 je
=B2/B6*100 (v kap. o formátování si pak uvedeme i vhodnější
zápis vzorce)
Kapitola 3: Tvorba tabulky
Příklad 3
Příklad 3
Pracovník
Bartoníček
Bínová
Cincibus
Koudelka
Celkem
Použití
smíšených a
absolutních
odkazů
Pojmenování
oblasti
Mzda
15000
14200
8000
18000
55200
% podíl na celk.
mzdě
27,17
#DĚLENÍ_NULOU!
#DĚLENÍ_NULOU!
#DĚLENÍ_NULOU!
#DĚLENÍ_NULOU!
V prvním řádku se vzorec vypočítá správně, ovšem při nakopírování do
dalších řádků se objeví chybová zpráva (nejprve se objeví ####### a teprve po
rozšíření sloupce se objeví v buňce shora uvedená zpráva). Znamená to, že při
nakopírování vzorce s relativními odkazy se odkaz ve jmenovateli změnil na
buňku B7 a ta je prázdná (je Excelem interpretována jako hodnota nula).
Dochází tedy k pokusu o dělení nulou, což ani EXCEL nedokáže. Je tedy třeba
vzorec opravit.
V buňce C2 vyvoláme editaci (nejlépe klepnutím do řádku vzorců),
nastavíme kurzor na odkaz B6 a stiskneme klávesu F4. Tím se z odkazu
relativního stane odkaz absolutní (jsou doplněny symboly $ před obě části
odkazu – $B$6) a po nakopírování vzorce se tento odkaz na dalších řádcích ve
vzorci nemění. Dělíme tedy vždy číslem v buňce B6. V tomto příkladu lze
použít i smíšený odkaz, kdy symbol $ umístíme před číslo řádku (B$6), a to
stiskem klávesy F4 dvakrát. Všechny ostatní varianty by byly v našem případě
chybné.
3.1.6.
Chybové
stavy
20
Chybová hlášení při vkládání vzorců
Pokud dojde při vyhodnocování vzorce vloženého do buňky k chybě,
objeví se v buňce místo očekávané vypočtené hodnoty některý z následujících
zápisů (uvádíme pouze ty nejčetnější):
#HODNOTA! Byl použit chybný typ operandu (většinou jsme ve výrazu
použili odkaz na buňku obsahující text, nikoliv číselnou hodnotu). Zajímavé je,
že při použití standardní funkce je buňka obsahující text v argumentu
ignorována a chyba se neobjeví.
#NÁZEV? Ve vzorci jsme použili chybné jméno (název). V EXCELU
rozlišujeme jména standardních funkcí a oblastí buněk. Pokud tedy vkládáme
jméno standardní funkce z klávesnice (nevyužijeme okno Vložit funkci), pak
může dojít k překlepu a systém na to reaguje touto chybou.
V EXCELU můžeme i buňky či celé oblasti pojmenovat jménem
(odkazujeme se na ně pak ve vzorcích nikoliv pomocí odkazů, což je také
možné, ale pomocí tohoto jména – pokud použitý název neodpovídá, dochází
opět ke shora uvedené chybě). V řadě případů jsou tyto vzorce pak
přehlednější). Jméno přiřadíme oblasti takto: oblast si označíme pomocí myši a
na kartě Vzorce použijeme tlačítko Definovat název v sekci Definované názvy
– viz obr. 15.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
21
OBR. 15 DIALOGOVÉ OKNO PRO DEFINOVÁNÍ NÁZVU OBLASTI
V tomto okně pak zadáme název oblasti (ve vstupním poli Odkaz na
vidíme odkazy na námi vybranou oblast). Pokud potřebujeme jméno oblasti do
vzorce vložit, nevkládáme jej zápisem z klávesnice, ale využijeme výběr ze
seznamu jmen, který vyvoláme klávesou F3 – viz obr. 16.
OBR. 16 DIALOGOVÉ OKNO VLOŽIT NÁZEV
Správce
názvů
Pokud potřebujeme názvy odstraňovat či redefinovat, lze využít tlačítko
Správce názvů na kartě Vzorce. Definovat nový název lze i zde.
#DĚLENÍ_NULOU! Dochází k pokusu o dělení nulou. Může k němu
dojít buď kvůli nesprávnému použití relativních či smíšených odkazů ve vzorci
nebo i tam, kde používáme operaci dělení, ale data v buňce jmenovatele nejsou
naplněna. Doporučujeme proto vždy u vzorců dělení použít funkci KDYŽ,
která v případě nulového jmenovatele výpočet neprovede – viz dále kap.
3.1.7.2.
3.1.7.
Standardní funkce
Jak již bylo dříve řečeno, standardní funkce představují určité algoritmy
výpočtu uložené v systému. Je jich celkem 341 a jsou rozděleny do několika
skupin – viz obr. 17. Dialogové okno uvedené na obrázku se vyvolá tlačítkem
Fx z řádku vzorců nebo na kartě Vzorce prvním tlačítkem Fx Vložit funkci.
Obecný zápis funkce je
=Název funkce (seznam argumentů).
Kapitola 3: Tvorba tabulky
Vkládání
standardních
funkcí
22
Argumenty jsou v seznamu oddělovány pomocí znaku středník (;),
některé funkce mají argumentů více, některé mohou být i část argumentů
nepovinnou a existují i funkce bez argumentů. Pokud vkládáme funkci pomocí
výběru z dialogového okna Vložit funkci, pak se nemusíme o pravidla zápisu
funkce nijak starat a pouze vyplňujeme jednotlivá vstupní pole, jak nám je
systém nabízí. Musíme pouze vědět, kterou funkci vybrat a zadat argumenty
v požadované formě a počtu. Pomocí standardních funkcí se vytvářejí i velmi
složité vzorce (kombinované příp. i s klasickými aritmetickými operacemi) a
funkce se dají do sebe i vnořovat (v Excelu 2010 až 64 vnoření).
OBR. 17 DIALOGOVÉ OKNO VLOŽIT FUNKCI
3.1.7.1.
Tlačítko
AUTOSUM
Standardní funkce SUMA a další funkce na tlačítku AUTOSUM
Snad nejvíce používanou standardní funkcí je funkce SUMA. Právě
proto je jí přiřazeno speciální tlačítko AUTOSUM (na kartě Domů v sekci
Úpravy). Pokud klepneme na šipku pod tlačítkem, lze vyvolat seznam dalších
frekventovaných funkcí a na posledním řádku je možné vyvolat i okno dalších
funkcí – viz obr. 18.
OBR. 18 SEZNAM FUNKCÍ NA TLAČÍTKU AUTOSUM
Příklad 4
Příklad 4
V buňkách B2 až B5 máme 4 číselné hodnoty a v buňce B6 je chceme sečíst.
Pro součet více než 2-3 operandů v souvislé oblasti je rychlejší a efektivnější
použít standardní funkci (s využitím tlačítka AUTOSUM) namísto aritmetické
operace sčítání. Jsou dvě možnosti řešení:
Kapitola 3: Tvorba tabulky
23
a) Žádná data neoznačujeme, kurzor postavíme do buňky, ve které chceme
realizovat součet a stiskneme AUTOSUM. Systém sám vloží funkci
SUMA a nabídne oblast sčítaných hodnot (hranici tvoří prázdná buňka
nebo buňka obsahující text). Souhlasíme-li s nabízeným rozsahem,
potvrdíme vzorec klávesou ENTER, nebo můžeme nabízenou oblast
myší upravit – viz obr. 19.
OBR. 19 UKÁZKA VLOŽENÍ FUNKCE SUMA
b) Sčítáme-li hodnoty v souvislé oblasti, můžeme tuto oblast dopředu
označit a teprve pak stisknout tlačítko AUTOSUM. V našem případě
tedy označíme oblast buněk B2:B5 a stiskneme AUTOSUM. Součet se
umístí do první prázdné buňky pod vyznačenou oblastí.
Sčítáme-li více sloupce (příp. i řádků) v souvislé oblasti (musí být však
naplněna daty), lze označit celou oblast a přidat prázdný sloupec vpravo a
prázdný řádek dole, do kterých se po stisknutí tlačítka AUTOSUM zapíší
všechny řádkové i sloupcové součty. Tím se zjednoduší práce, protože odpadá
následné kopírování, pokud bychom vložili funkci pouze do prvního řádku či
sloupce – viz obr. 20.
Pozn. Je třeba dát pozor na to, že křížový součet je v tomto případě řádkový
(nesmíme ho tedy omylem nakopírovat do dalších sloupců, kde je též součet
požadován) – viz obr. 21.
OBR. 20 RYCHLÉ VLOŽENÍ ŘÁDKOVÝCH I SLOUPCOVÝCH SOUČTŮ
Kapitola 3: Tvorba tabulky
24
OBR. 21 UPOZORNĚNÍ NA KŘÍŽOVÝ SOUČET
U všech dalších funkcí na tlačítku AUTOSUM postupujeme stejným
způsobem (Průměr, Počty, Maximum, Minimum).
Pozn. Funkce Počty zjistí počet numerických hodnot ve vyznačené oblasti.
Pokud bychom chtěli zjistit četnost nenumerických hodnot, pak musíme vybrat
funkci POČET2 (přes volbu Další funkce).
3.1.7.2.
Funkce
KDYŽ
Příklad 5
Standardní funkce KDYŽ
Další velmi frekventovanou funkcí je logická funkce KDYŽ. Forma
zápisu:
=KDYŽ (podmínka; ano; ne)
Funkce má 3 argumenty (pokud ji vkládáme pomocí okna Vložit
funkci, nemusíme vkládat oddělovač argumentů středník a nemusíme hlídat
ani závorky). Význam jednotlivých argumentů
Podmínka
Podmíněný výraz ve formě relace – např. A1<0, B2<>0 apod.),
na jehož výsledek reagují akce uvedené v obou dalších
argumentech.
Ano
Je-li výsledkem relace v podmíněném výrazu logická hodnota
PRAVDA (podmínka je splněna), vloží se do buňky obsah
tohoto argumentu.
Ne
Je-li výsledkem relace v podmíněném výrazu logická hodnota
NEPRAVDA, vloží se do buňky obsah tohoto argumentu.
V argumentu Ano či Ne mohou být vzorce (jak aritmetické operace, tak
i další standardní funkce – např. další vnořená KDYŽ) nebo konstanty – ty pak
musí být uvedené v uvozovkách (pokud pracujeme s oknem Vložit funkci,
systém opět sám tyto uvozovky doplní).
Příklad 5
Ve sloupci D potřebujeme vložit podíl čísel ve sloupcích B a C. Pokud si
nejsme jisti, že čísla ve sloupci jmenovatele (C) budou vždy vyplněna,
nesmíme použít přímo vzorec dělení, ale musíme hodnotu jmenovatele ve
vzorci otestovat, zda není nulová. V kladném případě do buňky vložíme znak
pomlčka – (lze podle potřeby vložit i mezeru nebo nějaký vysvětlující text).
Použijeme funkci KDYŽ – tlačítkem Fx v řádku vzorců vyvoláme okno Vložit
funkci, vybereme skupinu logické (pokud funkci již jednou použijeme,
najdeme ji ve skupině Naposledy použité) a dohledáme funkci KDYŽ.
Vyplníme argumenty – viz obr. 22. Po ukončení vstupu je v řádku vzorců vidět
vzorec:
Kapitola 3: Tvorba tabulky
25
=KDYŽ(C2=0;“-“;B2/C2) a v buňce se objeví vypočtená hodnota
(příp. pomlčka v případě, že buňka C2 bude prázdná).
OBR. 22 POUŽITÍ FUNKCE KDYŽ
Příklad 6
Příklad 6
Ve sloupci B jsou uvedeny náklady na výrobu v jednotlivých měsících
(v tis. Kč), ve sloupci C tržby, do sloupce D máme spočítat zisk nebo ztrátu
(v případě rovnosti obou hodnot pak ponecháme v buňce mezeru). V tomto
případě nestačí jedna funkce KDYŽ, ale musíme vnořit další.
OBR. 23 UKÁZKA VNOŘENÍ DALŠÍ FUNKCE KDYŽ – VNĚJŠÍ FUNKCE
Vnořování
funkcí
V případě, že rozdíl tržeb a nákladů je vyšší než 0, pak jde o zisk, což
vyplníme dle výše uvedeného obrázku. V případě opačném je nutné vložit další
KDYŽ, které vyřeší hodnoty rozdílu menší než 0 a rovné nule. Při vnořování
funkcí musíme sledovat řádek vzorců – viz obr. 23. V jeho levé části je
uvedena funkce, jejíž okno je právě otevřené (v našem případě KDYŽ), v pravé
části řádku vzorců se postupně objevují vložené argumenty funkce.
V argumentu Ne potřebujeme vložit další funkci KDYŽ, takže klepneme do
levé části řádku vzorců na tlačítko KDYŽ a otevře se dialogové okno nové
vnořené funkce. V ní doplníme argumenty takto (v argumentu Ano jsme vložili
mezeru) – viz obr. 24:
Kapitola 3: Tvorba tabulky
26
OBR. 24 UKÁZKA VNOŘENÍ DALŠÍ FUNKCE KDYŽ – VNOŘENÁ FUNKCE
Pokud bychom potřebovali vnořit jinou funkci než ta, jejíž název je
v levé části řádků vzorců viditelný, klepneme na rozbalovací šipku vpravo a
objeví se seznam funkcí ze skupiny Naposledy použité. V posledním řádku je
pak opět odkaz na další funkce, který otevírá známé okno Vložit funkci.
Příklad se dá řešit i tak, že nejprve vložíme sloupec výpočtu výsledku
hospodaření (sloupec D) a ve sloupci zisk/ztráta (sloupec E) pak porovnáváme
již tyto vypočtené hodnoty s nulou. Mění se pak jen zápis relace v argumentu
Podmínka.
Pozn. I v argumentech funkcí lze využít pojmenované oblasti. Pokud např.
sčítáme 10 hodnot ve sloupci A, můžeme ve funkci SUMA uvést odkaz na oblast
buněk (např. A1:A10) nebo oblast A1:A10 můžeme pojmenovat (např. jménem
MZDY a pak se v argumentu funkce použije toto jméno (vložíme ho pomocí
funkční klávesy F3)
=SUMA(MZDY)
3.1.7.3.
Zaokrouhlování
Standardní funkce ZAOKROUHLIT
Zaokrouhlení hodnot v EXCELU nelze řešit pomocí formátování (to
změní jen zobrazení na obrazovce, v buňce zůstává původní hodnota). Musíme
proto použít standardní funkci. Funkce má dva argumenty. První argument
(Číslo) je hodnota, kterou zaokrouhlujeme. Argument může obsahovat odkaz
na buňku nebo vzorec, a to buď aritmetickou operaci nebo vnořenou standardní
funkci (obvyklý je např. PRŮMĚR). Druhý argument určuje způsob
zaokrouhlení. Může obsahovat hodnoty na celé číselné ose (nejčastější je
interval mezi -2 a +2). Kladné číslo určuje, na kolik desetinných míst se
hodnota zaokrouhlí, číslo 0 a záporné zaokrouhluje na řád čísla, tj. 0 na celá
čísla, -1 na desítky, -2 na stovky atp. Např. zápis
=ZAOKROUHLIT(B2/B6;2)
zaokrouhlí výsledek podílu buněk B2 a B6 na 2 desetinná místa.
Pozor! Pokud zaokrouhlujeme hodnotu, která bude následně vyjádřena v %,
musíme 2. argument vždy zvýšit o 2. Formát procent vynásobí hodnotu
konstantou 100 a my bychom pak 2 místa v zaokrouhlované hodnotě ztratili.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
27
Pozn. V EXCELu je několik variant funkcí pro zaokrouhlení. Funkce
ZAOKROUHLIT zaokrouhluje přesně podle matematických pravidel. Existuje
však i účetnické zaokrouhlení, tj. vždy nahoru nebo vždy dolů (např. 0,1 na 1
nebo naopak 0,9 na 0), to jsou funkce ROUNDUP a ROUNDDOWN, které
mají stejný charakter argumentů jako funkce ZAOKROUHLIT. Dále existují
ještě funkce, které zaokrouhlují např. na násobky čísla, ty ale nejsou tak časté.
3.1.7.4.
Funkce
DNES a
NYNÍ
Příklad 7
Další užitečné standardní funkce
Funkce DNES a NYNÍ
Obě funkce jsou zajímavé tím, že nemají argumenty. Pokud je vkládáme
přímo z klávesnice, musíme za jejich jménem uvést dvojici kulatých závorek
(). Funkce DNES() vrací aktuální datum a funkce NYNÍ() datum včetně času
(obojí však z hodin počítače).
Pro některé další funkce využijeme níže uvedenou tabulku.
Příklad 7
Model auta
Škoda Fabia
VW Golf
Peugeot 207
Škoda Fabia
Škoda Fabia
VW Golf
Škoda Fabia
VW Golf
Škoda Fabia
Peugeot 207
Peugeot 207
Škoda Fabia
Škoda Fabia
Peugeot 207
Peugeot 207
Funkce pro
podmíněné
výpočty
Prodáno
v měsíci
leden
leden
leden
leden
únor
únor
únor
únor
únor
únor
únor
březen
březen
březen
březen
Tržba v
tis. Kč
256
354
378
260
260
380
260
395
245
356
356
220
238
389
395
Funkce SUMIF spočítá sumu na základě dat, které vyhovují zadané
podmínce. Máme spočítat celkovou tržbu za Peugeot 207. 1. argument
obsahuje rozsah dat, nad kterými je stanovena podmínka (1. sloupec),
2. argument obsahuje zápis vlastní podmínky (“Peugeot 207“) a 3. argument
obsahuje odkaz na vlastní sloupec sčítaných hodnot – viz obr. 25.
Kapitola 3: Tvorba tabulky
28
OBR. 25 UKÁZKA FUNKCE SUMIF
Funkce
SUMIF
Funkce
SUMIFS
Funkce SUMIFS umožňuje zadat více podmínek v různých sloupcích.
Máme spočítat tržbu za Škoda Fabia v měsíci lednu. V 1. argumentu je oblast
sčítaných hodnot, další argumenty jsou vždy dvojicí označení sloupce, nad
kterým je stanovena podmínka a zápisu vlastní podmínky – viz obr. 26.
OBR. 26 UKÁZKA FUNKCE SUMIFS
Protože další funkce jsou již analogií SUMIF a SUMIFS, uvádíme
pouze výsledný zápis vzorce.
Funkce COUNTIF počítá četnost záznamů vyhovujících zadané
Funkce
COUNTIF a podmínce. Máme zjistit celkový počet kusů prodaných Fabií.
=COUNTIF(A2:A16;"Škoda Fabia")
COUNTIFS
COUNTIFS počítá četnost záznamů vyhovujících více podmínkám
v různých sloupcích. Máme zjistit počet prodaných Peugeotů v březnu.
=COUNTIFS(A2:A16;"peugeot 207";B2:B16;"březen")
Kapitola 3: Tvorba tabulky
29
Funkce AVERAGEIF počítá podmíněný průměr, AVERAGEIFS
podmíněný průměr na základě více podmínek. Máme spočítat průměrnou tržbu
za Fabie celkem a průměrnou tržbu za Fabie v lednu.
=AVERAGEIF(A2:A16;"Škoda Fabia";C2:C16)
=AVERAGEIFS(C2:C16;A2:A16;"Škoda Fabia";B2:B16;"leden")
Funkce CONCATENATE slouží pro spojování (sčítání) textů. Velmi
Funkce
často
získáme
seznam lidí, kde jméno a příjmení jsou v oddělených sloupcích.
CONCATENATE
Nám by někdy lépe vyhovovalo mít je spojené v jedné buňce. Použijeme proto
výše uvedenou funkci a obsahy obou buněk sloučíme. Jednotlivé argumenty
funkce jsou odkazy na spojované texty, přičemž nesmíme zapomenout mezi
nimi vložit alespoň jednu mezeru, aby se text „neslil“ dohromady (křestní
jméno je v buňce G1 a příjmení v buňce H1). Proto, aby data bylo možné
následně seřadit, na prvním místě při spojování volíme příjmení a pak teprve
po mezeře křestní jméno.
=CONCATENATE(H1;" ";G1)
Místo funkce lze použít i operátor &, pak zápis vypadá takto:
=H1&“ “&G1
Funkce VELKÁ, VELKÁ2 nahrazují to co je ve WORDu možné
Funkce
provést
příkazem, tj. převod malých písmen na velká a naopak. Funkce
VELKÁ,
VELKÁ nahrazuje všechna malá písmena velkými, funkce VELKÁ2
VELKÁ2
ponechává velké písmeno pouze na začátku slov.
Funkce A, NEBO, NE – v EXCELu chybí logické operátory, kterými se
Logické
spojují
relační výrazy. Protože se musí použít logické standardní funkce.
funkce
Např. místo zápisu
nahrazující
=Podmínka1 AND Podmínka2
logické
se
v
EXCELu
použije zápis
operátory
=A(Podmínka1;Podmínka2)
kdy jednotlivé relace (Podmínka1,2) jsou argumenty funkce.
Funkce
AVERAGEIF a
AVERAGEIFS
Kapitola 4: Formátování tabulky
4.
Formáty na
úrovni
buňky
30
Formátování tabulky
Po vložení dat a vzorců je vhodné tabulky formálně upravit naformátovat. V EXCELu rozlišujeme dvě úrovně formátů – na úrovni buňky a
na úrovni řádku či sloupce. Zde uvedeme pouze formáty na úrovni buňky,
druhá úroveň (šíře sloupce a výška řádku) již byla zmíněna v kap. 3.1.1.
Pozn. Pokud potřebujeme v buňkách formát zrušit, lze použít tlačítko Vymazat
(na kartě Domů v sekci Úpravy) a zvolit Vymazat formáty. Obsah buněk
zůstává beze změny a ruší se pouze formát (pokud je nakombinovaných formátů
více, zruší se všechny – např. ohraničení i barva výplně i naformátovaný počet
desetinných míst apod.).
4.1
Formát číselných hodnot
Po vložení číselných hodnot je automaticky nastaven tzv. obecný
Formátován
formát, který je však vhodné v řadě případů měnit. Změnu můžeme realizovat
í čísel
dvěma možnými cestami – buď vybereme na kartě Domů v sekci Buňky
tlačítko Formát buňky a pak se otevře dialogové okno Formát buněk – viz
obr. 27. Formát čísel pak měníme v záložce Číslo. Druhou cestou je využití
rychlých tlačítek na kartě Domů v sekci Číslo:
•
Tlačítko Účetnický číselný formát umožňuje doplnit k číslu měnu
(přednastavena je Kč).
• Tlačítko Styl procent vynásobí hodnotu v buňce konstantou 100, doplní
symbol % a odřízne desetinnou část (formátuje na celá procenta).
Pozn. Vrátíme-li se k příkladu 3 (kap. 3.1.6), můžeme vzorec procentního
podílu vložit i takto (bez násobení konstantou 100)
=B2/$B$6
a následně jej naformátovat na procenta (doplní se i symbol %, což je vždy
v tabulce přehlednější). Pak stačí využít tlačítko Přidat desetinná místa,
abychom docílili požadované přesnosti. Posledním tlačítkem je tlačítko
Odebrat desetinná místa, které funguje opačně.
• Tlačítko Styl čárky – zobrazí číslo s desetinnou částí, oddělí
tisíce mezerou a za číslem ponechá mezery na příp. zobrazení
symbolu měny
Pokud využijeme dialogové okno Formát buněk, vybíráme jednotlivé
druhy formátu z nabízeného seznamu, který obsahuje i volby, pro která tlačítka
neexistují (např. formát datumu a času, zlomky, nebo speciální formáty – pro
PSČ, či telefonní čísla). Lze nastavovat i formáty vlastní, kde lze např.
k číselné hodnotě přidat měrnou jednotku (kg, litry apod.).
Pozn. Použitím formátu měníme pouze zobrazení dat na obrazovce, hodnota
uvnitř buňky zůstává nezměněna (s ní se i provádí veškeré další výpočty).
Změna počtu desetinných míst neznamená tedy ve skutečnosti zaokrouhlení,
pokud chceme skutečně číslo zaokrouhlit, musíme použít standardní funkci (viz
kap. 3.1.8.3). Totéž je např. u procent, pokud číslo naformátujeme na procenta,
je toto opět záležitost pouze zobrazení, v buňce je vždy hodnota 100x nižší.
Kapitola 4: Formátování tabulky
31
OBR. 27 DIALOGOVÉ OKNO FORMÁT BUNĚK
4.2
Formát textu
4.2.1.
Formát
písma
Formát písma
Na kartě Domů v sekci Písmo lze vybrat tyto možnosti (příp. lze využít
záložku Písmo v dialogovém okně Formát buněk):
•
•
•
4.2.2.
Zarovnání
textu
Zalomení
textu
Výběr fontu a velikosti písma.
Zvětšení či zmenšení písma (v podstatě řeší to, co velikost
písma, nikoliv však výběrem ze seznamu, ale postupně klepáním
na tlačítko).
Výběr tzv. řezu písma (tučné, kurzíva, podtržení – jednoduché
nebo dvojité).
Zarovnání textu
Po vložení hodnot do buňky jsou tyto automaticky zarovnány – číselné
hodnoty zprava, textové hodnoty zleva. Pokud potřebujeme formát změnit,
můžeme opět využít dialogové okno Formát buněk, kde využijeme záložky
Zarovnání. Můžeme využít i rychlých tlačítek na kartě Domů v sekci
Zarovnání. Ikony na jednotlivých tlačítkách pak názorně ukazují formu
zarovnání (lze zarovnávat zleva, zprava, na střed nebo nahoru, dolů a na střed,
příp. měnit úhel pootočení textu).
Velmi užitečný formát (zejména pro nadpisy sloupců tabulky) je
zalomení textu (text se podle šíře sloupce zalomí v 1 buňce do více řádků).
Text lze zalamovat i přímo při vkládání pomocí kláves ALT ENTER.
V kombinaci se zarovnáním vodorovně i svisle na střed je to velmi vhodná
úprava nadpisů tabulky. Poslední tlačítko Sloučit a zarovnat na střed je
vhodné tehdy, pokud potřebujeme upravit text nadpisu, aby byl umístěn a
vycentrován nad více sloupci – viz 1. řádek dále uvedené tabulky.
Kapitola 4: Formátování tabulky
Náklady
Mzdové Materiální
32
Ostatní
4.2.3.
Ohraničení
buněk
Ohraničení, barva výplně, barva písma
Data v tabulce j vhodné doplnit i o rámečky – zejména při tisku je to
přehlednější. Šipka na tlačítku Ohraničení rozvine seznam z obr. 28, ve kterém
můžeme zvolit vhodný způsob ohraničení. Nejčastější je volba Všechna
ohraničení. Ohraničení můžeme „vylepšit“ i změnou barvy čáry příp. stylu
(tenká, tlustá, čárkovaná, čerchovaná apod.).
OBR. 28 VARIANTY OHRANIČENÍ BUNĚK
Barva textu
a barva
výplně
Styly
Tlačítko Barva výplně obsahuje seznam tzv. barev motivů, standardních
barev, příp. je možné namixovat si i vlastní kombinaci barev z nabízeného
barevného spektra. Existuje i volba Bez výplně, která naopak barvu ruší.
Pozn. Barvy je třeba volit velmi uvážlivě (určitě zde platí méně je více, tabulka
hýřící pestrými barvami není moc přehledná), a to zejména s ohledem na
následný tisk. Pokud navolíte příliš tmavou barvu výplně, je nutné změnit
inverzně barvu textu, protože jinak se obě barvy slijí (a to nejen při tisku, ale i
na obrazovce).
Tlačítko Barva textu vyvolá podobný seznam jako Barva výplně, chybí
volba Bez výplně, ale naopak je přidána standardní volba – Automatická, což je
barva černá, která vlastně příp. zvolenou barvu ruší.
I v EXCELU je možné kombinace formátů uložit pro další využití a
pracovat tak se styly, podobně jako ve WORDu. V EXCELU je řada již
předdefinovaných stylů, které také s výhodou můžeme při formátování tabulky
využít. Nejdeme je na kartě Domů v sekci Styly pod tlačítkem Styl buňky – viz
obr. 29. Zde také můžeme nové styly vytvářet či upravovat.
OBR. 29 NABÍZENÉ STYLY BUNĚK
Kapitola 4: Formátování tabulky
33
4.2.4.
Podmíněné
formátování
Formátování
záporných
čísel
Podmíněné formátování
Buňky můžeme formátovat výše uvedeným způsobem, pokud však
chceme formát změnit, musíme buď použít jiný styl nebo buňku přeformátovat.
Buňky se však dají formátovat i podmíněně, v závislosti na obsahu buňky
(využití je především u buněk obsahujících vzorce, při přepočítání vzorce pak
dochází i k následné změně formátu). Na kartě Domů v sekci Styly využijeme
tlačítko Podmíněné formátování (obr. 30).
OBR. 30 NABÍDKA PODMÍNĚNÉHO FORMÁTOVÁNÍ
Jak je vidět z obrázku, existuje zde řada možností. Nejdůležitější je
nastavení pravidla pro formátování, tj. stanovení podmínky, za které se
příslušný formát přiřadí. Doporučuji vyzkoušet, vzhledem k omezenému
rozsahu textu nebudeme jednotlivé možnosti detailněji rozebírat.
Pokud potřebujeme formátovat záporná čísla červenou barvou textu, pak
není nutné používat Podmíněné formátování, ale v dialogovém okně Formát
buněk ve stylu Číslo (příp. Měna) vybereme vhodnou volbu ze seznamu
v oddílu Záporná čísla. Pozor, abychom vybrali tu správnou se znaménkem
minus.
Kapitola 5: Práce s listy
5.
Názvy listů
Operace
s listy
34
Práce s listy
V řadě případů nám pro práci nestačí pouze buňky v jednom listu. List
je tedy dalším rozměrem, pomocí kterého můžeme vytvářet tabulky např.
v časové řadě (každý list představuje např. 1 měsíc). Pokud data sdílí větší
počet uživatelů, je vhodnější místo listů použít různé soubory (např. soubory
obsahující základní data a 1 sdílený soubor obsahující kurzovní lístek apod.).
Sešit obsahuje ve výchozím nastavení 3 listy. Každý list musí mít své
jméno (při založení/otevření nového sešitu je to LISTn, kde n je pořadové číslo
listu). Tento název je uveden na záložce listu a přechod mezi listy se realizuje
klepnutím myší na tuto záložku.
S listy lze provádět řadu operací, které najdeme v místní nabídce
vyvolané na pravém tlačítku myši nad oblastí záložek. Všechny akce lze
realizovat i pomocí tlačítek na pásu karet, jejichž použití zde neuvádíme.
• Vložení listu – pro vložení klasického datového je nejjednodušší
klepnout na tlačítko umístěné za poslední záložkou listu. Pokud
chceme vložit jiný typ listu (grafický, dialogový apod.), musíme
použít příkaz z Vložit z nabídky na pravém tlačítku myši (v tom
případě se nový list vloží před list, který je momentálně aktivní –
stojí v něm kurzor).
• Odstranění listu – pokud jsou v listu již data, systém na to
upozorní a operaci lze přerušit.
• Přejmenování listu – jednodušší než z nabídky na pravém
tlačítku myši, je vyvolání editace poklepáním na záložku. Pozor
– dva listy nesmí mít stejné jméno. Jména volte uvážlivě, abyste
pro přehlednost viděli na obrazovce co největší počet záložek.
• Přesun nebo kopie listu – nejjednodušší způsob je opět tažením
záložky listu myší nad ostatními záložkami (šipka pak ukazuje,
kam se list umístí). Kopie se realizuje při stisknuté klávese
CTRL – zkopírovaný list má název shodný se zdrojovým listem,
za kterým je v závorce uvedeno pořadové číslo kopie (např.
LIST1 (2) apod.). Kopie je identická, zachovává formáty na
obou úrovních. Pokud chceme vytvořit více kopií původního
listu najednou, je lepší použít kopírování přes schránku, v tom
případě však ztrácíme formáty na úrovni šíře sloupců a výšky
řádků. Pokud použijeme místní nabídku, pak lze kopírovat a
přesouvat listy i mezi sešity.
• Skrytí, příp. opětovné zobrazení listu.
• Vytvoření skupiny listů – tato operace je vhodná tehdy, pokud
potřebujeme realizovat stejnou operaci pro více listů najednou,
např. opravy, formátování apod. Předpokládá to ovšem, že
tabulky ve všech listech mají shodnou formu. Listy musíme
označit (u sousedících klepneme na záložku prvního listu a při
stisknuté klávese SHIFT klepneme do poslední záložky listu ve
skupině, u nesousedících listů klepeme na další záložky listů ve
skupině se stisknutou klávesou CTRL). Záložky listů jsou
Kapitola 5: Práce s listy
35
zobrazeny inverzně a v záhlaví aplikace za názvem souboru se
objeví text [skupina]. Zrušení skupiny lze realizovat klepnutím
na kteroukoliv neoznačenou záložku. Pokud jsou všechny listy
ve skupině označeny, tak klepnutím na jakoukoliv záložku.
Práce se skupinami je na jedné straně mocný nástroj ulehčující
spoustu práce, na druhé straně při nevhodném použití si můžeme
způsobit řadu chyb.
Pozn. Pokud zkoušíte s daty realizovat různé operace, pro jistotu bych
doporučila si vytvořit kopii listu se zdrojovými daty, abychom se v případě
nouze (např. po provedení některé z nevratných operací) k nim mohli kdykoliv
vrátit. Samozřejmě u důležitých souborů je třeba věnovat pozornost častému
ukládání sešitu a příp. vytvoření zálohy.
Kapitola 6: Tvorba a úpravy grafů
6.
Tvorba a úpravy grafů
6.1
Tvorba grafu
36
Grafická interpretace je vhodným a názorným doplněním dat uložených
Zásady při
v
tabulkách.
Při tvorbě grafů je třeba dodržovat určité zásady:
tvorbě grafů
• Vždy je třeba vybrat vhodný typ grafu podle charakteru dat – pro
data tvořící podíl na celku se používají obvykle grafy výsečové,
pro sledování vývoje dat (např. v čase) grafy spojnicové,
univerzálním grafem je graf sloupcový (se všemi svými
modifikacemi – kuželový, válcový apod.) nebo pruhový. Existují
i specifické typy grafů.
• Grafy by neměly zobrazovat příliš velké množství dat (20 výsečí
v grafu už nic neřekne).
• Vždy bychom měli dávat přednost přehlednosti před pestrostí a
využitím množství efektů.
• Grafy musí být doplněny veškerými náležitostmi – především by
měly mít vypovídající název grafu, názvy os, příp. legendu.
Tvorba grafu byla od verze EXCEL 2007 výrazně zjednodušena –
odpadlo využití tzv. Průvodce grafem. Graf je po výběru dat ihned vytvořen a
následně je možné jej doplnit a upravit. Celou tvorbu grafu si ukážeme na
příkladech, pro které budeme používat následující tabulku:
Prodejce
leden
Bína
100
Cahlík
80
Kašpar
140
Moulis
200
Nováček
100
Rychtářová
210
Vaněk
180
Zezulka
180
Celkem
1190
Příklad 8
Tržby v tis. Kč
únor
březen
Celkem
250
150
500
200
150
430
140
150
430
225
260
685
120
120
340
22
200
432
190
200
570
170
140
490
1317
1370
3877
6.1.1. Graf výsečový
Příklad 8 Máme vytvořit graf přehledu tržeb za celé čtvrtletí podle jednotlivých
prodejců.
Označíme tedy data v prvním (prodejci) a posledním sloupci (celkem),
bez záhlaví a posledního součtového řádku. Nejprve označíme první sloupec a
pak při stisknuté klávese CTRL sloupec poslední. Označení dat v součtovém
řádku Celkem by bylo velkou chybou, protože by celková suma tvořila jednu
z výsečí a tím celý graf znehodnotila. Na kartě Vložení v sekci Grafy klepneme
na šipku u tlačítka Výsečový a vybereme vhodný podtyp grafu – viz obr. 31
(zvolíme prostorový výsečový).
Pozn. Pokud nevybereme pro graf kromě sloupce s číselnými hodnotami i
sloupec obsahující texty (důležité buď pro legendu ve výsečovém grafu nebo
Kapitola 6: Tvorba a úpravy grafů
37
pro popisky ve všech typech grafů), v legendě nebo popiscích se objeví číselné
hodnoty počínaje číslem 1, což není vhodné. Legenda je needitovatelná, proto
musíme hodnoty pro ni zadat na kartě Návrh v sekci Data pomocí tlačítka
Vybrat data. Zobrazí se dialogové okno, kde pomocí tlačítka Přidat zadáme
chybějící oblast s textovými daty pro legendu.
OBR. 31 MOŽNÉ PODTYPY VÝSEČOVÉHO GRAFU
Umístění a
úpravy
výsečového
grafu
Název grafu
Legenda a
popisky dat
Graf se ihned vloží do listu a můžeme jej začít upravovat. Na pásu karet
se kontextově otevřela nabídka pro práci s grafem (nástroje grafu) s kartami
Návrh, Rozložení a Formát. Nejprve zvážíme možnost přesunutí grafu do tzv.
grafického listu (to je typ listu, který slouží pouze pro vložení grafu,
neobsahuje žádná data). Grafika je v grafickém listu vždy značně lepší, proto,
pokud nepotřebujeme na listu vidět současně tabulku i s grafem, dáváme
přednost umístění do grafického listu. V pásu karet Návrh klepneme do
posledního tlačítka Přesunout graf a vybereme variantu Nový graf (ve
vstupním poli se nabízí název listu Graf1 až n a zde je vhodné hned grafický
list přejmenovat). Pokud změnu jména listu nerealizujeme v tomto dialogovém
okně, můžeme list přejmenovat kdykoliv později (provedení je stejné jako u
datového listu).
Pozn. Do jednoho grafického listu lze umístit i více grafů (v tom případě je
nejprve nutné vložit prázdný grafický list a do něj pak postupně přemísťovat
jednotlivé grafy (u tlačítka Přesunout list je to volba Objekt v, kde uvedeme
název vloženého grafického listu).
Do grafu musíme přidat název – na kartě Rozložení vybereme v sekci
Popisky tlačítko Název grafu a na jeho šipce zvolíme variantu Nad grafem.
V grafu se objeví pole s textem Název grafu a tento text přepíšeme – Tržby
v 1. čtvrtletí podle jednotlivých prodejců. Dojde-li k chybě při vložení názvu,
editaci lze vyvolat dvojím klepnutím do názvu s prodlevou. Pokud bychom
chtěli název grafu nějak formátovat, klepneme znovu do šipky a vybereme
volbu Další možnosti nadpisů a můžeme např. měnit barvu textu, barvu výplně,
volit způsob ohraničení atd.
Přehled jednotlivých prodejců vidíme v zobrazené legendě. Vhodnější je
však umístit popisky k jednotlivým výsečím, ve kterých budou jména prodejců
uvedena a příp. je doplnit i číselným údajem (jak ve formě absolutní číselné
hodnoty, tak i relativně v %). Na kartě Rozložení v sekci Popisky nejprve
zrušíme legendu (pod tlačítkem Legenda zvolíme variantu Žádná). Jednodušší
je legendu v grafu označit a klávesou DEL vymazat. Zůstaneme v sekci
Kapitola 6: Tvorba a úpravy grafů
„Vyříznutí“
výseče
38
Popisky a zvolíme šipku pod tlačítkem Popisky. Musíme zvolit umístění
popisků a jejich obsah. Nejlepší je zvolit variantu Další možnosti popisků dat,
kde ve volbě Možnosti štítku zaškrtneme 3 volby: Název kategorie (zobrazí se
jména prodejců), Hodnoty (zobrazí se hodnoty prodejů) a Procenta (zobrazí se
% podíly tržeb jednotlivých prodejců). Umístění zvolíme Za zakončením a
příp. ještě můžeme vybrat oddělovač mezi jednotlivými typy popisků
(ponecháme středník). Pokud bychom chtěli popisky i formátovat, můžeme
využít několika dalších voleb, které jsou v okně Formát popisků dat dostupné.
Nakonec by bylo asi vhodné graf trochu zmenšit, příp. zvýraznit
nejmenší či největší hodnotu prodeje (tzv. vyříznutím z grafu). Pro změnu
velikosti grafu musíme označit v grafu tzv. zobrazovanou oblast – na kartě
Rozložení v sekci Aktuální výběr klepneme na šipku stahovacího seznamu a
zvolíme variantu Zobrazovaná oblast. Ta se označí rámečkem, za jehož úchyty
můžeme velikost grafu upravovat. Vyříznutí nejmenší výseče z grafu
realizujeme tažením myší za označenou výseč (předtím jsme do ní klepli
dvakrát s prodlevou). Podle toho, jak daleko výseč vysuneme, mění se
automaticky i velikost zobrazované oblasti. Výsledný graf vypadá takto – viz
obr. 32.
OBR. 32 VÝSLEDNÝ GRAF Z PŘÍKLADU 8
Pozn. Při úpravách grafu je dobré si pamatovat následující postupy. V grafu
pracujeme s jednotlivými objekty (datová řada, zobrazovaná oblast, popisky
dat apod.). Pokud chceme měnit velikost objektu (příp. objekt přesouvat, pokud
to lze), klepneme do objektu myší jednou (nebo vybereme objekt v sekci
Aktuální výběr na kartě Rozložení). Chceme-li objekt editovat (pokud to lze,
např. legendu editovat nelze), klepneme do něj myší dvakrát s prodlevou.
Chceme-li objekt formátovat, poklepeme na něj myší, nebo jej opět vybereme
v sekci Aktuální výběr a pak zvolíme tlačítko Formátovat výběr.
Kapitola 6: Tvorba a úpravy grafů
39
6.1.2.
Graf sloupcový
Příklad 9. Pomocí sloupcového grafu chceme zobrazit prodeje
Příklad 9
jednotlivých prodejců podle měsíců.
Graf tedy bude obsahovat pro každého prodejce 3 sloupce prodejů
podle jednotlivých měsíců. Označíme tedy data ve všech sloupcích (mimo
posledního sloupce Celkem) – na rozdíl od předchozího příkladu je označíme
včetně nadpisů sloupců (jejich obsah je totiž u osově orientovaných grafů
důležitý pro legendu). Pokud bychom nadpisy nezahrnuli, legenda by
obsahovala texty Řady1, Řady 2 atd., což není správné. Pokud chceme
sloupcový graf umístit do grafického listu, urychlíme jeho vložení po označení
dat stiskem klávesy F11. Vloží se nový grafický list a do něj se graf (vždy
sloupcový) ihned umístí (pokud bychom potřebovali použít jiný typ grafu,
mohli bychom pak na kartě Návrh v sekci Typ tlačítkem Změnit typ grafu
vybrat graf požadovaný). Pro vložení grafu do datového listu – tzv. plovoucí
graf, bychom použili kombinaci kláves ALT F1.
Graf musíme opět upravit – doplnit název grafu, příp. názvy os. Zvolíme
Úpravy
tlačítko
Název grafu na kartě Rozložení v sekci Popisky a postupujeme
sloupcového
obdobným způsobem jako v předchozím příkladu. Pak vložíme názvy obou os
grafu
– hlavní vodorovná – Prodejci, hlavní svislá - v tis. Kč.
Samozřejmě můžeme dále graf upravovat - měnit barvy jednotlivých
datových řad (sloupců), velikost zobrazované oblasti, její barevnou výplň. Lze
doplnit i tabulku hodnot, ze kterých je graf vytvořen. Zobrazíme ji pomocí
tlačítka Tabulka dat v sekci Popisky na kartě Rozložení. Hotový graf pak
vypadá takto – viz obr. 33:
OBR. 33 VÝSLEDNÝ GRAF Z PŘÍKLADU 9
6.2
Přidání a
odstranění
datové řady
Další možné úpravy grafů
V grafech (mimo výsečového) můžeme přidávat další datové řady nebo
naopak některé datové řady rušit. Pokud bychom v našem grafu z obr. 33 chtěli
vidět pouze měsíce leden a únor, můžeme poslední datovou řadu (sloupec)
Kapitola 6: Tvorba a úpravy grafů
40
zrušit. Klepneme do kteréhokoliv 3. sloupce v pořadí (označíme tím datovou
řadu) a klávesou DEL ji odstraníme. Pokud bychom to provedli omylem, lze
využít tlačítka Zpět a operaci anulovat. Pokud bychom už na začátku tvorby
grafu na některý měsíc (např. březen) zapomněli, lze jej do hotového grafu
doplnit. Vyvoláme tlačítkem Vybrat data (na kartě Návrh v sekci Data)
dialogové okno Vybrat zdroj dat – viz obr. 34.
OBR. 34 DIALOGOVÉ OKNO VYBRAT ZDROJ DAT
Použitím tlačítka Přidat se vyvolá okno Upravit řady - viz obr. 35. Zde
musíme doplnit odkaz na buňku obsahující data pro legendu (buňka obsahující
nadpis Březen) a odkazy na vlastní číselné hodnoty ve sloupci březen.
OBR. 35 NASTAVENÍ HODNOT PRO NOVĚ VKLÁDANOU DATOVOU ŘADU
Aktualizace
grafu
Datová řada se přidá vždy jako poslední. V našem případě je to
v pořádku. Pokud bychom někdy potřebovali změnit pořadí řad (sloupců),
použijeme v okně Vybrat zdroj dat (viz obr. 34) šipky směrem nahoru nebo
dolů a tím posouváme pořadím té datové řady, na které stojí v okně kurzor.
Pokud se změní zdrojová data v tabulce, která jsou využita v grafu,
dojde k okamžitému překreslení grafu. Na rozdíl od předchozích verzí odpadla
opačná varianta, a to možnost úpravy dat v grafu s následným promítnutím
těchto změn do tabulky.
Do grafu můžeme přidávat i další grafické objekty, např. šipky, textová
pole s komentáři, příp. různé obrázky (např. logo apod.). Na kartě Vložení
v sekci Ilustrace můžeme použít tlačítka Obrázek, Klipart, Obrazce. I zde však
platí, že bychom měli zvažovat vhodnost dalších doplňovaných objektů, aby
graf zůstal přehledný.
Kapitola 7: Řazení dat
7.
Řazení dat
41
Řazení dat
Řazení dat umožňuje měnit pořadí řádků na základě zvoleného kritéria –
tzv. třídícího klíče. Je to operace, která patří v EXCELu mezi velmi časté.
V předchozích verzích bylo možné zvolit maximálně 3 úrovně třídících klíčů,
od verze 2007 je řazení víceméně neomezené. Nastavení další úrovně třídícího
klíče je nutné pouze tehdy, pokud se hodnoty na předchozí úrovni opakují,
takže ve většině případů stejně vystačíme max. se 2 klíči.
Před vlastním řazením je třeba data pro řazení označit, a to v celé šíři
sloupců (jinak by se porušila konzistence dat), vynecháme pouze záhlaví
sloupců a poslední řádky se sumárními výpočty. Řazení je dostupné na kartě
Data v sekci Seřadit a filtrovat. Zde jsou dvě rychlá tlačítka, která řadí podle
prvního sloupce v označeném výběru v jednom či druhém směru (od A do Z,
od Z do A). Pokud potřebujeme nastavit nějaký jiný způsob, musíme použít
tlačítko Seřadit, které vyvolá dialogové okno – viz obr. 36 (pro příklad řazení
použijeme tabulku z příkladu 8 v tabulce 6.1. – řadit budeme podle sloupce
Celkem od nejmenší k největší hodnotě).
OBR. 36 UKÁZKA ŘAZENÍ DAT
V oddílu Sloupec vybereme ze seznamu název sloupce, podle kterého se
bude řadit (pokud sloupce nemají název, objevují se zde označení sloupců
pomocí písmen). V oddílu Řazení se automaticky nastavila volba Hodnoty,
můžeme však ze seznamu vybrat i řazení podle barvy buňky, barvy písma nebo
ikony v buňce (doplněné pomocí automatického formátování). V oddílu Pořadí
můžeme vybrat směr řazení (u textu se nabízí od A do Z a od Z do A, u čísel od
nejmenšího k největšímu a naopak), příp. možnost řazení podle seznamu.
Pokud např. řadíme data podle názvů měsíců a nezadáme volbu Vlastní
seznam, měsíce se seřadí podle abecedy, nikoliv logicky podle svého pořadí.
Pokud se hodnoty na úrovni 1. klíče budou opakovat (což není náš
Řazení podle
případ), můžeme tlačítkem Přidat úroveň založit v okně další řádek, do
více klíčů
kterého nastavíme řazení podle dalšího klíče. Naopak kdykoliv můžeme
Volby řazení
Kapitola 7: Řazení dat
Vložení a
odstranění
sloupce/řádku
42
některou z úrovní tlačítkem Odstranit z nastavení odebrat. Tlačítka šipek
umožňují měnit pořadí zadaných úrovní klíčů. Volba Možnosti… nabízí řazení
i zleva doprava (tedy podle sloupců), což lze využít např. pro záměnu dvou
sloupců obsahujících konstantní data. Pokud jsou ve sloupcích již vzorce, dojde
ke změnám jejich odkazů a špatnému výpočtu, proto nedoporučuji.
Pozn.1. Pokud se nám podaří kdykoliv seřadit tabulku chybně, lze operaci
vrátit tlačítkem Zpět.
Pozn.2. Pokud máme tabulku ve formě tzv. seznamu (obsahuje vlastní data bez
sumárních řádků, v záhlaví jsou nadpisy sloupců – pro každý sloupec jedinečné
a v jediné buňce – viz dále kap. 8), pak odpadá označování dat před řazením.
Pokud kurzor umístíme do některého ze sloupců a zvolíme rychlé tlačítko, pak
se data seřadí podle tohoto sloupce. Pokud použijeme tlačítko Seřadit, systém
data pro řazení sám na pozadí automaticky označí.
Pokud bychom se po seřazení dat chtěli kdykoliv vrátit k původní
neseřazené tabulce, je vhodné před operací řazení vložit před první sloupec
ještě jeden sloupec, obsahující pořadová čísla (využijeme tzv. výplň řady – viz
kap. 3.1.3).
Jak vložíme sloupec? Sloupec je vkládán před sloupec, který je aktivní
(stojí v něm kurzor nebo je označen). Nejlepší je označit celý sloupec, před
který budeme vkládat (klepnutím do jeho záhlaví) a použít tlačítko Vložit
v sekci Buňky na kartě Domů. Lze umístit kurzor i do jedné buňky ve sloupci,
ale pak musíme klepnout na šipku u tlačítka Vložit a zvolit variantu Vložit celý
sloupec. Jinak se vloží pouze jediná buňka a zbytek se posune, což nám
tabulku rozhodí. Podobným způsobem vkládáme i řádek (vkládá se vždy nad
aktivní řádek). Opačná operace je odstranění sloupce či řádku. Postupujeme
shodným způsobem, pouze použijeme tlačítko Odstranit. Sloupec či řádek se
skutečně fyzicky odstraní (na rozdíl od pouhého výmazu dat, kdy sloupec
fyzicky v tabulce zůstává).
Pozor! Při neopatrném provedení těchto operací můžeme data v tabulce
znehodnotit (u vzorců, které budou odkazovat na odstraněné řádky či sloupce
se objeví chybová hláška #ODKAZ!) a zpětná rekonstrukce vzorců bývá někdy
dost obtížná.
Kapitola 8: Filtrování dat
8.
Data typu
seznam
43
Filtrování dat
Filtrování dat představuje rychlý a snadný způsob vyhledání dat
odpovídajících zadanému kritériu (podmínce) v oblasti buněk nebo celé
tabulce. Lze rychle zobrazit a odstranit i duplicitní hodnoty.
Po filtrování dat v oblasti buněk (tabulce) lze filtr buď použít znovu pro
aktualizaci výsledků nebo lze filtr vymazat a znovu zobrazit všechna data.
Kritéria pro filtrování lze různě kombinovat a vytvářet tak průnik či sjednocení
dat. Po nastavení filtru se zobrazí jen ty řádky, které vyhovují zadanému
kritériu (vyznačí se modře v záhlaví řádků), ostatní řádky se skryjí a v záhlaví
filtrovaného pole (sloupce) se objeví ikona filtru.
Pro operace filtru (a jak bylo řečeno výše i pro zjednodušení řazení dat)
je třeba mít data v tabulce typu seznam. Pro vytváření seznamů platí určitá
pravidla:
• Na listu vytváříme zpravidla jen jeden seznam, od ostatních dat je
oddělen aspoň jedním prázdným řádkem a sloupcem.
• První řádek seznamu musí obsahovat názvy polí. Tyto musí být v jediné
buňce (je povoleno zalomení textu, není povoleno slučování názvů ve
více buňkách)). Název pole musí být pro každé pole (sloupec)
jedinečný.
• V jednom poli (sloupci) musí být data stejného datového typu (např.
texty, čísla, stejný typ vzorce) – znamená to tedy, že řádky osahující
sumární výpočty, musí být od seznamu odděleny např. prázdným
řádkem.
Tabulka, kterou budeme používat v dalším výkladu je ukázkou tzv. seznamu.
Datum
Datum
Země
odjezdu příjezdu
3180 Apeniny
27.5.11
5.6.11 Itálie
1229 Bretaň
21.7.11
2.8.11 Francie
1243 Gaskoňsko
30.6.11 12.7.11 Francie
4332 Holandsko
8.7.11 16.7.11 Holandsko
1201 Horní Provence 2.6.11 14.6.11 Francie
5616 Hvar
21.9.11 26.9.11 Chorvatsko
4321 Irsko
12.6.11 25.6.11 Irsko
4325 Irsko
15.8.11 28.8.11 Irsko
1303 Irsko
20.8.11
4.9.11 Irsko
4315 Island
23.7.11
7.8.11 Island
100 Jadran
29.5.11
5.6.11 Chorvatsko
1501 Jadran
9.9.11 2.10.11 Chorvatsko
3020 Korfu
27.4.11
8.5.11 Řecko
3023 Korfu
1.7.11 11.7.11 Řecko
4303 Korfu
10.9.11 25.9.11 Řecko
4306 Korsika
22.5.11
4.6.11 Itálie
4336 Lucembursko
29.7.11
7.8.11 Lucembursko
1105 Polární kruh
1.7.11 18.7.11 Norsko
1217 Provence
16.6.11 28.6.11 Francie
1106 Skandinávie
29.7.11 10.8.11 Švédsko
4311 Skotsko
1.7.11 16.7.11 V. Británie
Id. číslo
Název
Cena
16660
18980
19380
17690
18580
14160
22990
29800
20580
37480
15200
26950
18680
18980
19790
20490
17770
23490
18680
18380
20990
Kapitola 8: Filtrování dat
Druhy filtrů
Nastavení
filtru
44
Pro filtrování dat máme dvě možnosti:
• Filtr – jednodušší varianta, která má některá omezení (zejména v tom,
že kritéria se při opakování filtru musí nastavovat stále znovu).
• Upřesnit – tzv. rozšířený filtr, kde se kritéria zapisují přímo do buněk
v listu (dají se neomezeně opakovaně použít) a kritéria mohou být
výrazně složitější. Tento typ filtru vyžaduje již zkušenější uživatele,
proto se mu v tomto textu nevěnujeme.
Filtr (dříve uváděný pod pojmem automatický filtr) se vyvolá tlačítkem
Filtr na kartě Data v sekci Seřadit a filtrovat (kurzor musíme předtím umístit
dovnitř seznamu, jinak systém ohlásí chybu). Systém umístí do buněk záhlaví
seznamu stahovací šipky. Klepnutím na šipku např. v poli Země zobrazíme
seznam možností nastavení filtrovacích kritérií včetně možnosti seřazení dat.
Pokud vybereme volbu Filtry textu, systém nabídne různé možnosti zadávání
podmínek pro text - viz obr. 37.
OBR. 37 NABÍDKA FILTRU VE SLOUPCI ZEMĚ
Pomocí kterékoliv volby se vyvolá dialogové okno Vlastní
automatický filtr – viz obr. 38, ve kterém je již vybraná relace nastavena a
očekává se zadání (výběr) porovnávané hodnoty (u textů je možné ji vybrat
z nabízeného seznamu).
Jak je vidět z obrázku, lze v tomto okně zadat i logickou operaci a či
operaci nebo nad dvěma podmínkami.
Kapitola 8: Filtrování dat
45
OBR. 38 ZADÁNÍ VLASTNÍ PODMÍNKY PRO FILTR
Zrušení
filtru
Prvních 10
Filtr
Prázdné
Ve spodní části nabídky je seznam jedinečných hodnot z filtrovaného
pole doplněný zaškrtávacími tlačítky. Klepneme-li do Vybrat vše, všechna
zaškrtnutí se zruší a můžeme zaškrtnout jen požadované země ze seznamu. Ty
pak pomocí tlačítka OK vyfiltrujeme. Ve stavovém řádku se ihned objeví
informace o tom, kolik zemí bylo na základě tohoto kritéria z celkového
seznamu vyfiltrováno (např. pro zemi Irsko je to text 3 z 22 záznamů
nalezeno). Tak má uživatel ihned k dispozici informace o četnosti vybraných
záznamů.
Nastavení filtru lze zrušit v tomto okně volbou Vymazat filtr ze Země
nebo klepnutím na tlačítko Filtr na pásu karet Data. V prvním případě
zůstanou stahovací šipky u jednotlivých záhlaví sloupců nastaveny a můžeme
ve filtrování pokračovat.
Nastavení kritérií můžeme i kombinovat – ve sloupci Země vybereme
např. země Řecko a Itálie a ve sloupci cena zájezdy s cenou nižší než 19000.
Po klepnutí na šipku ve sloupci Země klepneme do Vybrat vše a potom
zaškrtneme pouze země Řecko a Itálie. Ve sloupci Cena nastavíme kritérium
ceny menší než zadaná hodnota. Vyfiltrují se celkem 3 záznamy. Kritérium je
tedy ve smyslu průniku nad dvěma sloupci. V těch sloupcích, ve kterých je
nastaveno kritérium, se v záhlaví objeví symbol filtru. Pokud je nastaveno více
kritérií ve více sloupcích, je lepší filtr zrušit pomocí tlačítka Vymazat na pásu
karet Data.
Na obr. 39 jsou uvedeny varianty filtru pro číselné hodnoty:
Zajímavá je varianta Prvních 10, která umožňuje vyfiltrovat prvních
nebo posledních n hodnot. Všimněte si, že u textových hodnot se tato volba
nenabízí. Nově je doplněna varianta filtru nad a podprůměrných hodnot, která
ve starších verzích byla realizovatelná pouze pomocí rozšířeného filtru.
Pokud v některém sloupci zůstaly řádky s hodnotami prázdné, objeví se
na seznamu u zaškrtávacích políček i položka Prázdné. Tak se dají např.
z rozsáhlého seznamu vybrat jen řádky, kde data chybí a mohou se efektivně a
rychle vložit, aniž bychom pracně prohledávali celý seznam.
Kapitola 8: Filtrování dat
46
OBR. 39 FILTR PRO ČÍSELNÉ HODNOTY . MOŽNOSTI
Zjištění a
odebrání
duplicit
Pozn. Ke zjištění (příp. odebrání) duplicitních záznamů je nutné použít
rozšířený filtr nebo tlačítko Odebrat duplicity v sekci Datové nástroje na kartě
Data.
Vyfiltrovaná data lze buď prohlížet operativně na obrazovce, nebo je
možné je nakopírovat např. do jiného listu (příp. sešitu) a uchovat je pro
pozdější využití.
Závěrem
Celý text je věnován MS EXCEL verze 2010, i když až na malé
výjimky (nabídka SOUBOR) jsou všechny uváděné příklady použitelné i ve
verzi 2007. Pokud se v textu uvádí pojem starší verze, mám tím na mysli verzi
2003 a starší.
Doporučuji text nejen pročítat, ale současně si všechny uváděné akce
zkoušet současně na počítači, příp. si zkusit příklady obměnit a vyzkoušet na
nich nabyté vědomosti. Nejvíce se lze naučit pak praktickým používáním. Přeji
mnoho zdaru ve zvládání tabulkového kalkulátoru.
Seznam literatury
[1] BROŽ, M.: EXCEL 2007 podrobná uživatelská příručka, Computer Press,
Brno 2007, ISBN 978-80-251-1822-1
[2] PECINOVSKÝ, J.: Microsoft Excel 2007/2010, Computer Press, Praha 2011,
ISBN 978-80-251-3575-4
[3] BENÁČANOVÁ, H.: Tvorba aplikací v MS EXCEL, 1. část – Možnosti MS
EXCEL (verze 2003), VŠE, Praha 2007, ISBN 978-80-245-1271-6