Disociativní porucha a disociativní křeče 03_2011

Disociativní poruchy
Ján Praško
International CBT Institute Odyssea, University Palacky Olomouc
Department of Psychiatry University Hospital Olomouc
Prague Psychiatric Centre, Centre of Neuropsychiatric Studies
Disociace
● Disociace je neočekávané parciální nebo
kompletní přerušení normální integrace
vědomí nebo psychologického fungování.
● Disociace je normální reakcí na trauma
a má protektivní funkci (Dell 2006)
● Často je důsledkem traumatických
zkušeností, netolerovatelných problémů
nebo narušení ve vztazích
Termín disociace definoval
Pierre Janet
•
Francouzský filosof a psychiatr Pierre
Janet (1859-1947) první použil termín
disociace
•
Nemyslel si, že disociace je
psychologickou obranou
•
Objevuje se pouze u osob, které
vykazují konstituční slabost
mentálních funkcí, které vedou k
hysterii, když se dostanou do stresu
Janetův pohled
Konstituční slabost
Neschopnost
zvládnout silné emoce
TRAUMA
Pierre Janet
Pojmy konverze a disociace definované
Sigmundem Freudem
Disociace
mentálních
procesů
Disociace
spouštěč
Psychické příznaky
Disociace je psychologický
obranný mechanismus
(obvykle proti extrémnímu
stresu nebo traumatu)
Konverze = transformace
vzpomínek na traumatickou
událost do tělesných příznaků
Tělesné příznaky
Sigmund Freud
1
Časná traumatizace
Trauma v
děství
Psychické příznaky
DISOCIACE
Velikosti hippocampu a amygdaly u disociujících
pacientek se sexuálním zneužítím a u zdravých kontrol
Kontroly (n=24)
Sexuálně
zneužívané
disociující (n=15
CONVERSION
Tělesné příznaky
Vermetten et al. Am J Psychiatry 2006
Disociativní křeče – 13letá
dívka
Video - disociativní křeče-dítě-sestřih.mpg
Disociativní křeče – 40 letá
žena
Video – Disociativní křeče.mpg1
Disociativní křeče 21 letá
dívka
Disociativní křeče 21 letá
dívka - sugesce
NEP-spont zachvat.avi
NEP-sugesce.avi
2
Disociativní pseudohalucinace
Typy disociativních poruch
disociativní amnézie
disociativní fuga
disociativní stupor
disociativní trans
disociativní poruchy hybnosti
disociativní křeče (psychogenní ne-epileptické záchvaty)
disociativní senzorické a percepční poruchy
jiné disociativní poruchy
- Ganserův syndrom
- mnohočetná porucha osobnosti
depersonalizační porucha
akutní stresová reakce
PTSD
Přístupy v léčbě
● Pro léčbu disociativních poruch neexistují žádné
doporučené postupy.
Léčba disociace
Reintegrace traumatických a stresujících
zážitku, jejich psychické zvládání
Psychické příznaky
● Přístupy v léčbě se odvozují z úspěšných kazuistik.
● Přesto se ukazuje, že zvědomění disociovaných
vzpomínek může pacientovi významně pomoci.
● Pacienti s disociativní amnézie jsou k psychiatrovi často
referování pro jiné problémy.
Tělesné příznaky
● Při snaze řešit adaptační nebo úzkostnou poruchu, se
kterou pacient přišel, narazíme pak na disociovanou
traumatickou událost
Disociativní křeče –
kontrolovaný dech
Disociativní křeče – expozice
hyperventilaci
Video – Disociativní křeče40letažena.mpg
Video – řizenyNZPzachvat.mpg
3
Nohy chodit nechtějí….
Anamnéza
● 40letý, ženatý muž - opakovaně vyšetřovaný na neurologii a
ortopedii pro zhoršení hybnosti dolních končetin,
● Po opakovaných vyšetřeních včetně elektromyografu, odeslán na
psychiatrii.
● V zaměstnání posledních cca 15 let přetěžován, pracuje i za své
spolupracovníky, každodenně zůstává přes čas a pracuje i
víkendech a hlavně o svátcích.
● Jeho nadřízený (kněz) začíná uspořádávat čím dále více
náboženských víkendových akcí, které musí Petr zajišťovat, takže
nemá téměř oddechu.
● Je za to chválen, neumí však svému nadřízenému říci ne.
● Cítil by se sobecký, že myslí spíše na sebe než na to, co je
potřeba udělat.
● Nemá dětí, a tak je pochopitelné, že v práci zůstane.
● To vše se moc nelíbí jeho ženě, která ho za to peskuje.
● Doma se však také maximálně snaží pomáhat.
● Pokud má volno, jezdí o víkendech k rodičům jeho ženy, kteří jsou
již velmi zestárli, je potřeba pracovat kolem jejich domu a na
záhradě.
● Dělá to všechno, protože nikdo jiný to přece dělat nemůže a
udělat je to potřeba.
● Dva roky ho trápí slabost v dolních končetinách.
● Udává, že v jeho životě nejsou žádné stresy, má dobré manželství
i dobrou práci.
● Ujde o holi kolem 100 metrů a pak si musí sednout, jinak by
upadl. Bez hole nedokáže ani stát na místě, také by upadl.
Nedokáže se zvednout ze dřepu.
● Opakovaně se snažil svou slabost překonat, ale bylo mu pak
několik dnů tak špatně, že nechodil vůbec.
● Nerozumí, proč byl poslán na psychiatrii, neuvědomuje si žádný
stres.
● Má práci, kde je spokojený a manželství úplně bez problémů, oba
si dobře rozumí. Kromě slabosti v nohou ho netrápí prakticky
vůbec nic.
Anamnéza
Skupinová KBT – mapování 1
● Manželka byla náročná na intimní život, chce se milovat prakticky ob
den, on zase takovou potřebu nemá. Sám se sexu vyhýbá. Jako
silně věřící je přesvědčený, že sex je jen na plození dětí. Oni děti
mít nemohou, nepovedlo se to. A teď jsou již na to staří.
● V prvních skupinách, kde se mapují formativní vlivy od dětství se
ukazuje, že otec byl na něj nadměrně přísný, nechtěl ho a řekl mu to
(pacient je třetí dítě po letech).
● Často mu dával najevo pohrdání, že je nešikovný. Proto jako dítě byl
vázán velmi závisle na matku. Ta ho chránila, ale otce se také bála.
● Nyní, co je nemocný, tak manželka na něj tolik nenaléhá. Je citlivá
k jeho problémům. Je vidět, že ho má ráda. To mu vyhovuje.
● Starší bratří se mu posmívali, že je stále u jejich sukní.
● Také v práci ho začali šetřit, což ho potěšilo, že mají k němu uznání.
Jen tam dobelhá o holi a dává pokyny.
● Matce se vždy snažil dělat radost, pomáhal ji, naučil se být
nesobecký. To mu zůstalo dodnes, kdy přenesl závislost na
manželku, které ve všem slouží (manželka je o dost starší, vnímá ji
jako rozumnější, než je on sám).
● Všichni jsou ohleduplní - nemá teď žáden zevní stres a všechny
vztahy jsou velmi dobré. Jenom ty nohy ho zlobí.
● Také otci se snažil ukázat, že je šikovný, hodně kutil, pomáhal, ale
otec to nebral v potaz.
Formulace případu
Skupinová KBT – mapování 2
● Většinu života byl poslušný.
● Jedno období - po vojně, kde se bouřil, tehdy hodně pil a „mohlo to
dopadnout špatně“. Bez dohledu druhých by „mohl zpustnout“.
● Pak se oženil a od té doby „seká latinu“.
● Není schopen se vzepřít svému náročnému nadřízenému - má
strach.
● Postupné zvědomění těchto konfliktů a jejich souvislosti a podpora
skupiny pacientovi pomáhají nalézt steničtější postoje a začít si
uvědomovat také svoje potřeby.
● Základní koncept - schéma, který od dětství přijímal, že je
nežádoucí a nechtěný a musí se snažit, aby byl přijatý, ve
skupině propracovává.
a)
b)
ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI
Dětská historie: tělesné týrán staršími bratry, které otec preferoval, závislost na matce
Formativní vlivy: tělesně slabý ve škole, nešikovný doma, nadměrně opečováván matkou v době
nemoci, oženil se se starší ženou, která o něj pečuje ale zároveň je nadměrné kritická a požadující,
problémy v sexuálním životě
MALADAPTIVNÍ POSTOJE:
JÁDROVÉ: Jsem slabý! Jsem k ničemu! Nemám hodnotu pro druhé!
ŘIDÍCÍ PRAVIDLA: Někdo silný mi musí pomáhat!
Pokud budu perfektní, budu pro druhé přijatelný!
KRITICKÝ INCIDENT
Přísný kněz, autorita v práci – nadměrně kritický, požadující stále více práce, sám neumí říci ne
PŘÍZNAKY – těžká slabost v obou nohách
MYŠLENKY:
EMOCE:
Bezmoc, smutek
Mám hroznou nemoc, nikdy nebudu chodit
bez berli
TĚLESNÉ REAKCE:
Slabost v nohách, únava
CHOVÁNÍ:
Používá berle, chodí málo,
leží v posteli, vyhýbá se
sexu, práci, četné
hospitalizace
DŮSLEDKY: Pozitívní: snížení stresu a úzkosti; negatívní: pocity viny
krátkodobé: péče ženy a lékařů; dlouhodobé: druhotná úzkost a depresivní stavy, ztráta
sebedůvěry
4
Léčba
● Skupina ho podporuje a přijímá.
● Hledá svojí hodnotu od dětství rok po roku až do současnosti.
● Přehrává ve skupině v psychodramatické scéně rozhovor s otcem, kde si
říká o přijetí a pochvalu, které si zaslouží.
● Pak modelování, co říci nadřízenému a co manželce, aby také vyjádřil své
potřeby a odmítl nároky, které jsou nadměrné.
● Ve skupině to zvládá, na dovolenkách o víkendu je to těžší. Nácvik
komunikace však pacientovi pomáhá - své problémy přestává vytěsňovat.
● Průběžně probíhá pohybová rehabilitace – nejdříve prodlužuje chůzi bez
hole, pak to zkouší s chůzí schodů, dělá dřepy, po 3 týdnech začíná běhat
v parku. Je za to povzbuzován jak skupinou, tak terapeutem, který se
speciálně na něj jde ráno podívat, a pochválí ho za běh před celou
komunitou.
Shrnutí
● Disociativní poruchy hybnosti jsou chápany jako únik před
nadměrně silnými konflikty, které pacient není schopen řešit.
● Často si těchto konfliktů pacient není vědom, protože jsou spojeny s
osobami, kterých se obává nebo které potřebuje.
● Souběžné mapování těchto problémů v KBT pomocí řízeného
objevování a postupná práce na expozicích narušené hybnosti vede
k odkrytí širšího kontextu potíži, zpravidla pramenícího ve vztazích
v dětství.
● Propracování těchto vztahů umožňuje nácvik řešení současných
problémů ve vztazích a vymizení příznaků.
● Cítí přijatý a oceňovaný i když dělá věci pro sebe a ne jen pro druhé.
Terapeutická program vedl během 6 týdnů k plnému návratu pohyblivosti a
navíc získání nebývalé kondice.
Zapomenutý čelní náraz
● 26letá slečna Lada byla doporučena na psychiatrickou ambulanci
praktickou lékařkou pro nespavost, depresivní nálady a ztrátu zájmu o
sex s přítelem.
● Praktická lékařka vidí souvislost s autohavárii, kterou slečna Lada
prožila před necelým měsícem.
● Při vyšetření slečna Lada uvádí zbytečný strach z každodenních věci,
kterých se dříve nebála, zhoršení nálady a nespavost. V noci nespí, ani
když se přes den unaví.
● Také úplně ztratila zájem o sex, což vadí příteli, takže se začali kvůli
tomu dohadovat. Moc nerozumí, co se s ní děje, je to všechno od havárie,
kterou nedávno zažila.
● Jela s přítelem, řídila jeho auto, když do nich čelně vrazilo protijedoucí
vozidlo, které vyjelo z protisměru. Kromě modřin a jedné malé rány na
stehně se nic vážného nestalo. Lada si však vůbec nepamatuje, jak se to
stalo. Uvědomuje si naposled, jak proti nim jede auto a jak se blíží. Na
náraz si už nepamatuje, ani na to, co se dělo pak. Uvědomuje si až, jak se
ji ošetřovali na chirurgii. Jak proběhla autohavárie a jak se dostala na
chirurgii neví, na to má „okno“.
● V průběhu dalších 8 sezení se postupně daří situaci více otevřít.
S empatickou podporou psychiatra probrali jak vztah s matkou,
tak krizovou situaci ve vztahu s přítelem. Zpočátku to jde
ztěžka, protože Lada chce věci jednoduše a pokud možno aby se
změnila matka a přítel. K oběma má Lada ambivalentní vztah,
protože oba jsou k ní kritičtí, přitom je potřebuje a má ráda.
Lada si ujasňuje, co po nich vlastně chce a jak jim to říci. De
facto po obou chce přijetí a pochvalu, něco podobného, co
prožívá v terapii. Od matky by chtěla slyšet, že ji má stejně
ráda, jako mrtvého brášku a že je na ní hrdá. Od přítele, že ji
miluje a taky, že unese i to, že se s ním nyní nechce milovat a že
počká, až sama bude mít chuť. Taky by chtěla slyšet, že si ji
vezme a chce s ní mít děti. Říct si o to neumí, neví jak, připadalo
by jí to trapné. Měli by to přece udělat sami. Spíše jim vyčítá
nebo se s nimi hádá.
● Od druhého setkání se v sezeních pokoušejí také rozpomenout na
nedávnou autohavárii. Zpočátku to vůbec nejde, i když
zpřítomňují celou cestu, silnici, oblečení obou, barvu auta,
interiér, místo srážky, a další detaily, které rozpomínání
prohlubují. S probráním ambivalencí ve vtahu k příteli se však
postupně daří více rozpomínat.
● Při hlubší exploraci se ukazuje, že Lada zažila těžkou autohavárii
jako dítě, při její brat nepřežil. Tehdy si také část situace vůbec
nevybaví. Byla malá, ale dosud si vzpomíná na to, jak to matka
nemohla dlouho unést a stále doma plakala.
● Má dojem, že matku smutek natolik pohltil, že se jí na dlouhý čas
věnovala minimálně a pak ji celý život jen kritizovala. Dosud má
s matkou konfliktní vztah, pokud si telefonují, velmi rychle se
začnou hádat. I nyní na autohavárii reagovala kriticky s tím, že
Lada za to určitě může. Objektivně však protijedoucí auto
přejelo do protisměru, alespoň tak to tvrdí policie. Přítel však
také říká, že mohla reagovat líp a přejet na širokou krajnici nebo
alespoň brzdit.
● Podle přítele nic nedělala, jen strnule seděla a jen čekala na
náraz. S přítelem už chodí 4 roky, vztah je podle ní už „přezrálý
- měli by se vzít, mít dítě nebo se rozejít“. Jeho naléhání na
častější sex je staršího data a vždy jí vadilo, když ji vyčítal, že
není tak náruživá jako on. Od té havárie však úplně ztratila
zájem. Na druhé straně se obává, že kdyby se s ní rozešel,
zůstane sama a to si neumí představit.
● Lada má za domácí úkol na každé další sezení sepsat co nejvíce, co si
vzpomene. Pomáhá jí v tom přítel. Postupně se otevírá celá situace do
detailu. Lada si začíná vybavovat znovu hrůzu, jak se na ní řítí auto, jak
celá zkoprněla, ztuhly jí ruce, není schopna nic dělat než čekat, zdá se
jí, že čas do nárazu se nekonečně vleče. Přítel na ní řve, ať strhne
volant doprava, ať brzdí, ona však není schopna nic dělat, protože tělo
má jako mrtvé. Pak se ozve rána, vidí, jak přední část auta jakoby byla
z papíru se pokrčí jako harmonika, řinčí sklo, do tváře ji bodají
krystalky. Přítel na ní řve, že je kráva, proč nebrzdila a nestrhla volant.
Daří se ji mechanicky otevřít dveře. Trochu krvácí na stehně, ale jinak
nic necítí. Auto naproti je také srolované, před řidičem je vybuchlý
airbag. Postupně se dostává z auta, nic mu není, přítel mu nadává do
kreténů, krvácí na pravém rameni, volají policii. S policií přijíždí sanitka,
jedou do nemocnice. V sanitce jí dále přítel vyčítá, že mu rozbila auto,
že měla strhnout volant, když na ní řval, nebo alespoň brzdit. Pak se
přítel rozpláče. Po celou dobu se sama cítí jako robot, jakoby se jí to ani
netýkalo.
● Po třech expozicích v imaginaci celé traumatické situaci se Ladě
významně ulevuje, začíná opět spát. Rozhoduje se, že s přítelem probere
celý vztah, včetně toho, co se stalo při autohavárii. Chápe, že jeho
agrese byla způsobena šokem, ale je přesvědčena, že její sexuální
nezájem o něj s tím souvisí. Rovněž se rozhoduje, že matce řekne, že ji
má ráda a že také od ní potřebuje slyšet, že ona má ráda ji.
5
● Terapeut to v obou případech doporučuje odložit, protože nyní
je Lada zahlcená silnými emocemi, které se expozicemi otevřely
a je proto nadměrně zranitelná. Hrozí, že kdyby kdokoliv z nich
nereagoval „ideálně“, bude to pro ní velmi zraňující. Nejdříve
doporučuje oběma napsat otevřené dopisy o svých emocích a
potřebách, které jim nepošle, ale proberou je v terapeutickém
sezení. Tím si Lada více propracuje emoce, které k ním prožívá.
Po napsání se ukazuje, že oba dopisy jsou plné výčitek a adresáti
by je pravděpodobně neunesli. V sezení je pak Lada v průběhu
diskuze doplňuje o další emoční roviny, které ke svým blízkým
cítí, o lásku, blízkost, intimitu, něhu, touhu apod. Píše dopisy
znovu s vyjádřením plnějšího citového spektra obou vztahů.
● Pacient málokdy přichází jen pro léčbu traumatické
disociativní amnézie.
● V sezení pak s terapeutem přehrávají rozhovor s přítelem i
rozhovor s matkou. Cítí, že oba vztahy se pro ní dost posunuly, je
smířlivější a laskavější, chápavější k oběma. Nakonec se
rozhoduje, že jim nic nemusí říkat, že se k nim bude chovat jen
více vstřícněji a povzbudivěji. Daří se to a atmosféra s oběma se
zlepšuje. Po 8 sezeních terapie končí, Lada je spokojená, spánek
se upravil, depresivní rozlady vymizely. Jak bude pokračovat její
vztah s přítelem dále sice neví, ale řekla mu, že by už chtěla dítě
a on souhlasil.
● Zpracování traumatické disociace a dalších
sekundárních příznaků proto může vyžadovat práci
s celým životním příběhem pacienta a propracování jeho
nejdůležitějších vztahů.
Dcera nadměrně kritizovaná milovanou
matkou
● 20letá studenta filosofické fakulty
● Roční historie záchvatů křečí, parciálně je schopna si
uvědomit, co se děje a někdy křeče zastavit
● Křeče se objevily krátce po zahájení studie v Praze, kdy
poprvé se vzdálila od rodiny
● Přerušila studium na jeden rok
● Přijatá na psychiatrii po opakovaných hospitalizacích na
neurologii – video monitoring
● Od neurologa dostává lamotrigin a citalopram
● Při vyšetření – popisuje záchvaty z pohledu druhých a
sebepoškozující chování (řezání se na zápěstí, pokud je
v tenzi) a problémy zvládat oddělení od rodičů
„Nové equilibrium“ po objevení se potíží
Otec – je více doma, pomáhá
matce s péči o dceru, vyhledává
odborníky (doma se cítí podstatně
lépe, nová role – lékař i doma –
stabilizuje jeho pocity užitečnosti a
sebedůvěry)
Matka – méně uklízí, méně
kritizuje manžela a dceru –
nemoc je spojila (matka se cítí
jako nejdůležitější člověk v péči o
dítě, stále monitoruje dceru a
pomáhá ji – stabilizuje to její
sebedůvěru)
Dcera – má disociativní křeče –
• Má plnou pozornost a péči matky,
není kritizována.
• Nemusí se učit.
• Získala pozornost a péči otce
• Konflikty mezi rodiči vymizeli
Komplexní obraz
● Zpravidla přichází pro další úzkostné nebo depresivní
příznaky, které ji doprovázejí.
● Traumatická disociativní amnézie často souvisí nejen
s traumatickou události, která ji vyvolala, ale s širším
kontextem pacientových postojů a problémů.
Atmosféra v rodině před objevením se potíží
Otec - chirurg – workoholik,
nadměrně užívající alkohol,
slovně útočný na matku,
kdy je opilý, za střízlivá
doma téměř nekomunikuje
(doma se necítí důležitý a
chybí mu ocenění, které má v
práci, nutné pro sebepřijetí)
Matka – učitelka, doma stále
uklízí a kritizuje manžela a
dceru (zdá se, že potřebuje
ocenění a projevy lásky od
manžela, které by stabilizovaly
její sebepřijetí)
Dcera– studentka filosofické fakulty – extenzivně se učí od
dětství, má pocity viny, když se rodiče přou, miluje matku a
je na ní závislá, mimo rodinu prožívá silnou tenzi (mimo
rodinu se necítí bezpečná), nemá bližší přátelé
Konverzní „hysterie“
● značkující termín
● konverzní hysterie je stále používaná jako pojem
mnohými psychiatry i když jako klinická jednotka se z
klasifikace vytratila
● Většina pacientů netrpí histriónskou poruchou osobnosti,
častěji se objevuje závislá porucha osobnosti a hraniční
porucha osobnosti, nebo poruchu osobnosti nelze
stanovit
Akagi & House, 2001
6
Časná traumatizace
Typické provokující události
NESPECIFICKÉ:
Nejčastější časné zážitky v předškolním věku:
● Úraz nebo zranění (havárie, popálení...)
● Kumulace každodenních stresorů (finanční problémy,
1. Sexuální zneužívání v dětství
2. Tělesné týrání v dětství
3. Dlouhodobé odmítání rodiči
4. Opuštění rodiči
5. Zážitek náhlé nemoci v dětství nebo jiná život ohrožující
zkušenost
konflikty ve vztazích, konflikty v práci, zdravotní problémy
…....)
● Změna životní role (manželství, narození dítěte, počátek
nové práce, propuštění z práce…...)
● Náhlá zdravotní příhoda
● Úmrtí blízké osoby nebo opuštění blízkou osobou
● Vážná sexuální událost (znásilnění, incest, menarche, iniciace
sexuálního života, zneužívání partnerem, homosexuální
zkušenost…)
6. Nadměrná péče v době onemocnění
Možnosti léčby
● Psychoterapie a/nebo farmakoterapie
● Psychoterapie se zaměřuje na:
■ propojení příznaků a psychosociálních vlivů
Hypnóza
● Většina pacientů s disociativními
poruchami je vysoce hypnabilních
● Snadno se dostávají do věkové regrese
■ ujasnění psychologických reakcí a spouštěčů
■ Řešení problémů v psychosociální oblasti
■ Posílení osobnosti (změna postojů k sobě,
učení zvládání)
Spiegel and Spiegel 2004
● V hypnoze je možné otevřít a zpracovat
traumatické události, které jsou jinak
disociované z vědomí
KBT přístup
Vytvoření terapeutického vztahu:
pomoc pacientovi, aby se cítil přijat
a podpořen
● První krok, pacient se musí cítit
pochopen
●
●
●
●
●
●
●
●
Motivační pohovor
Vytvoření terapeutického vztahu
Konceptualizace případu společně s pacientem
Propracování kognitivního, emocionálního a
behaviorálního vyhýbání;
Nácvik zvládání disociativních fenoménů;
Práce v imaginaci s traumatickými zážitky
Přepis událostí v imaginaci
Nácvik zvládání současných problémů a
komunikačních dovednosti
7
První kontakt
Postupné propracovávání
trpělivost (s detailním popisem příznaků, pročítám lékařských
zpráv apod.)
vyslechnout celý příběh (i s naříkáním si na chování lékařů,
pomluvami zdravotnického personálu), přijmout druhotné emoce
Popsat detaily příznaků, okolností
akceptovat že nám pacient zpočátku nemusí věřit
vyhnout se polemikám o příčině příznaků
Potvrdit pocity a utrpení i pokusy zvládnout situaci
Uvědomit si že pacient:
g
Chce věřit, že přinejmenším jeho psychické zdraví a sociální
situace jsou v pořádku
g
K psychiatrovi zpravidla nejde o vlastní vůli
g
Obává se podezírání ze simulace nebo přehánění
opakovaně se vracet k zážitkům, které jej stresují
vytvořit postupně spojení mezi životními stresory a
počátkem problémů
neinterpretovat, mluvit spíše o pravděpodobnostech a
hypotézách
informovat o alternativních konceptech, ale stále brát
pacientův koncept jako jednu z možností
zjistit postoje k tělesné aktivitě
vytvořit „REHABILITAČNÍ PLÁN“ (jako u neurologického
onemocnění)
POZOR – „nejít moc rychle“ – nejlepší jsou malé kroky
postupně omezit další diagnostické pokusy
Psychoedukace
Zdravý životní styl
● Vhodnější „řízené objevování“ než přímá
informace
● Spánková hygiena
● Typická témata:
● Snížení dávek benzodiazepinů, analgetik, kávy, alkoholu, cigaret
■ Stresová reakce včetně strnutí
● Tělesné cvičení a kondice
● Zdravá strava – pravidelnost
● Každodenní plánování s důrazem na pravidelnost:
■ cvičení – rehabilitace postižené funkce
■ konkrétnost a barva
■ Mechanismy disociace a konverze
■ rytmus
■ odpočinek
■ Postupný pokles kondice a jeho důsledky
■ Pomalé kroky rehabilitace
■ Zdravý životní styl
Popis záchvatu
■ příjemné aktivity a práce
● Korekce negativních přesvědčení o pohybu
● Zdůrazňování pomalých postupných změn
● Sebe-posilování
Po záchvatu
8
Dětství
Zneužívání
Postoje k traumatu
Další okolnosti traumatu
Aktuální intimní život
Aktuální rodinná situace
9
Sebepoškozování
Důvody potlačování emoci
Základní postoje (schémata)
EXPOZICE – POPIS TRAMATU
Sahá mi úplně všude. Nutí mě mít nohy roztažené tak, až mě bolí
kyčle. Vniká do mě prsty. Šíleně to bolí. Bolí mě i celý podbřišek. Při
každém pohybu prstů se znovu a znovu vrací krutá ostrá bolest. Tak
šíleně to bolí. Na chvílí bolest vystřídá orální sex. Je to potupné,
šíleně se stydím. Funí jako zvíře. Cítím se strašně, jako bezcenný
kus masa, který nikoho nezajímá. Jako kus hadru, který je tak
špinavý, že nejde vyprat. Cítím se úplně bezcenná.
Pak si na mně lehne a oslintává mě po celém obličeji. Je hrozně
těžký! Připadám si jako matrace, na které se válí. K čemu vlastně
jsem? Pro koho? Asi jen pro tohle nechutný zvíře. Nikdo jiný o mně
nestojí. Po celou dobu říká, že mám krásnou kundičku, že přesně
taková se mu líbí. Jak by se mnou chtěl šukat. Tím ještě víc ve mně
vzrůstá pocit, že jsem jen kus masa z jatek. Takový ten odpad. Už
nemůže. Přeji si, aby dostal infarkt a chcípnul.
EXPOZICE – POPIS TRAMATU
Dopis dědovi – čtení terapeutkou
Sleze ze mě, posadí se, já taky. Vyndavá časopis a začne pomalu
otáčet stránky. Obrázek po obrázku nechutně popisuje. Říká, že by
chtěl, abych ho vzala do pusy a lízala, taky říká, jak je sperma
dobrý. Cítím žaludek až v krku. Po celou dobu mu drážím rukou jeho
penis. Nechci ho vzrušovat, ale musím. On mě taky sahá mezi nohy.
Ani na chvilku je nesmím dát k sobě. Mám chuť křičet o pomoc. Ale
tělo drží.
Opět nabírá síly a nutí mě k orálnímu sexu. Nechci. Bráním se.
Naléhá, nakonec svolím. Kleknu si k němu. Už ten pohled ve mně
vzbuzuje hrůzu. Pomalu dělám, co říká. Strká mi ho až do krku.
Strašně se mi chce zvracet. Ale držím se. Musím být poslušná.
Nevím, co od něj můžu čekat. Už se mu to přestává líbit. Odstrčí
mě a začne se oblíkat. Mě poručí, abych se taky oblíkla. Než
odejdu, nezapomene říct. „Musíš mlčet, nebo mě dostaneš do
kriminálu a to přeci nechceš!“
10
Dopis dědovi – čte pacientka
Změna role při hraní rolí
Popis flashbacku během čteni
Konceptualizace případu
RELEVANTNÍ DATA Z DĚTSTVÍ
Úzkostná kritická MATKA, bojící se svého otce i tchána
OTEC slabý, bojící se svého otce, pacientku povzbuzuje, ale nezastane se
jí, OTEC MATKY – sexuální zneužívání mezi 11-14 rokem
JÁDROVÉ PŘESVĚDČENÍ:
Jsem špatná, nikdo se za mně
nepostaví ale oni jsou také
špatní
ODVOZENÁ PRAVIDLA:
Musím být perfektní, abych byla přijatá
musím se podrobit, jinak to dopadne ještě hůře
musím ovládat svoje emoce, jinak mi někdo ublíží
když se o cokoliv pokusím, dopadne to špatně
KOMPENZÁČNÍ STRATÉGIE V CHOVÁNÍ:
• předává zodpovědnost za sebe
• odevzdává se do rukou druhých lidí, ale stále je
testuje, zda jim může důvěřovat
• stále podezřívá druhé ze zneužití
• v partnerském vztahu není schopna se odevzdat
• v záchvatech padá, pak regreduje do role „dítěte“,
které musí být ošetřeno
Bludný kruh neepileptických
záchvatu
SPOUŠTĚČE ZÁCHVATU: Stres ve škole, partnerský konflikt, vzpomínka na
zneužití, sexuální návrhy partnera, hádka, hádky druhých kolem, nátlak rodiny/partnera
MYŠLENKY:
Proboha, co když to přijde?
Mám divný pocit!!!
Nejde to zastavit!
Musím se opatrně položit?
EMOCE:
úzkost
strach
děs
SPOUŠTĚČE FRUSTRACE:
odmítnutí, nezájem nebo kritika
nový kolektiv
samostatný úkol
přiblížení ve vztahu
sexuální chování partnera
Léčba disociativních poruch
podpůrná psychoterapie
dynamická psychoterapie
kognitivně behaviorální terapie
hypnóza
cíl:
- integrovat svoje fragmentované
zážitky a části své osobnosti
- uvědomit si reálné minulé i aktuální problémy a jejich vztah
- naučil se zvládnout aktuální problémy
prostředky:
CHOVÁNÍ:
sděluje okolí, že to příjde
sedá si na postel,
hlasitě vzlyká
TĚLESNÉ REAKCE: motání hlavy, slabost v končetinách, těkání očima, zrychlení
dechu, bušení srdce, sevření žaludku
•
•
•
•
•
-
explorace
zpracování traumatu a abreakce
imaginace, hraní rolí, dopisy
nácvik dovedností: kognitivní zpracování a
rekonstrukce, zvládání stresu, řešení problémů
modifikace základních životních postojů k sobě i
druhým
psychofarmaka
11
Kognitivní aspekty
Maladaptivní kognice týkající se záchvatu:
● strach ze záchvatu (umřu, budu znásilněná, budou se mi
smát)
● katastrofické hodnocení průběhu a důsledku záchvatu
● malá sebedůvěra ve zvládnutí
● malá důvěra ve faktory záchrany
Maladaptivní kognice týkající se interpersonálních vztahů a
sebevědomí
● vyhýbání vyjádření emocí - konflikt zhoršuje emocionální
problémy
● snížená sebedůvěra v samostatné zvládání života – hrozí
„ukrývání se za nemoc“
● v komunikaci častěji používají pasivní nebo manipulativní
styl
Formulace případu – 56letá žena
Životní zážitky
a) Dětství: časté hospitalizace, nadměrně kritický otec i matka – preferují mladšího bratra, ona se o něj musí
starat a je přitom kritizována a bita, že to nedělá dostatečně, otec má problémy s alkoholem, často je agresivní k
ní nebo k matce, když je opilý
b) Opakovaná zkušenost – když je nemocná, rodiče o ní pečují
POSTOJE:
Jsem špatná
Nikdo se o mně nezajímá, pokud nejsem nemocná
Musí pečovat o druhé – jinak jsem špatná a budu potrestaná
KRITICKÁ UDÁLOST
Úmrti syna dcery a nezbytnost pomáhat dceři, která je na rizikovém těhotenství a pečovat i o její malé nemocné
dítě
PŘÍZNAKY: záchvaty křečí, slabost nohou
EMOCE:
Úzkost, deprese,
bezmoc, pocity viny
MYŠLENKY:
Nikdy neunesu smrt vnučky! Jsem moc slabá,
abych pomáhala dceři s novorozencem. Mám
hroznou neurologickou nemoc! Brzy umřu!
TĚLESNÉ REAKCE:
Křečové záchvaty s pády, slabost nohou,
bušení srdce, bolesti žaludku, bolesti
hlavy
CHOVÁNÍ:
Izolace, ležení v posteli,
pláč, návštěvy lékařů a
hospitalizace
DŮSLEDKY: Pozitivní: snížení pocitů viny, úleva při péči druhých negativní: ztráta smyslu v životě,
pokles sebedůvěry, hádky s manželem,
Kontrola dechu
● pacienti před záchvatem ale i mimo dýchají povrchně a od
hrotu plic
● mívají zřetelné napětí v hrudníku a v zádech
● při záchvatu díky úzkosti se připojuje volní hyperventilace nárůst úzkosti a zhoršení dušnosti
● Cílem dechových cvičení je:
● prohloubit dech mimo záchvaty
● přestat se obávat změny v dechové frekvenci
● naučit se zmírnit úzkostné projevy záchvatů, získat větší
kontrolu nad sebou v kritické situaci - eventuálně zklidnit
záchvat vůbec
Popis traumatických nebo
stresujících událostí
● Disociace je spojena s nezpracovanou bolestnou
zkušenosti, brání zpracování nových konfliktů, pro
vyhýbání se silným emocím
Automatické myšlenky
Silné negativní emoce
● Cíl – zpracovat trauma v bezpečných podmínkách,
zvýšit schopnost zvládat silné emoce, tuto
schopnost přenést do současných problémových
situací
Kognitivní a emocionální vyhýbání
12
Disociované vzpomínky
● Získat informace přímo od pacienta a od rodiny
● Probrat pozitivní minulé zkušenosti se zvládáním stresu a
emočních zážitků, popsat pozitivní životní zkušenosti
● Postupně odkrýt konfliktní vzpomínky krok za krokem – opatrně
aby nedošlo k zaplavení či regresi
● Pokud jsou vzpomínky povrchní, je možné použít aktivity, které
vzpomínají posílí, jako prohlížení fotografii z důležitých období z
dětství, probírání chování důležitých osob apod.
Přepis traumatu
1. Vytvoření terapeutické atmosféry (bezpečí a kontrola,
přijetí, ocenění)
2. Postupný popis bolestných situací
3. Expozice bolestným zkušenostem v imaginaci
4. Vyjádření negativních emocí k agresorům a osobám,
které neochránily
5. Formulace nenaplněných (dětských) potřeb
● Povzbudit rozmluvy o bolestných situacích, umožnit kdykoliv
vystoupit z vyprávění a zklidnit
6. Zážitek lepšího konce v imaginaci nebo během hraní
rolí
● „kanalizovat“ vzpomínky pomoci změn zaměření vzpomínek
7. Přenesení nové emocionální zkušenosti do současných
problémů
● Chápat, odměňovat, stenizovat, bránit zaujetí role oběti
Dopis matce
Dělení emocí
● Primární emoce
přímo se vážou na aktuální prožívání určitého
podnětu
● Sekundární emoce
jsou reakcí na primární emoce
Primární a sekundární emoce
Stresující událost
Sekundární projevy
disociace
● Identify situations that precipitate severe stress / anxiety / sadness or
unusual behavior
Každodenní
problémy
Strach,
hněv apod.
Primární emoce
jsou příliš silné pro
zvládnutí
Zvýšení zvládání aktuálních
stresujících situací
Sny
flashbacky
● úzkost, strach z
každodenních
maličkostí
● psychické
disociativní
projevy
● tělesné
disociativní
projevy (konverze)
● Explore feelings that person experiences in response to stressful
situations
● Facilitate understanding that the emotion experienced is acceptable and
often predictable
● Encourage identification of past coping, encourage to identify if response
was adaptive or maladaptive
● Develop a plan for adaptive coping to predictable future stressors
● Explore the benefits and consequences of alternative adaptive coping
strategies
● Identify to increase person's support system and community resources
● Offer positive feedback
13
Příběh – Postupné objevování
Shrnutí
32letá žena, poslána gynekoložkou pro „psychosomatickou
● Disociativní poruchy hybnosti jsou chápany jako únik před
nadměrně silnými konflikty, které pacient není schopen řešit.
poruchu“ – nemožnost otěhotnět - „hysterická při vyšetření v
zrcadlech“
● Často si těchto konfliktů pacient není vědom, protože jsou spojeny s
osobami, kterých se obává nebo které potřebuje.
● Souběžné mapování těchto problémů v KBT pomocí řízeného
objevování a postupná práce na expozicích narušené hybnosti vede
k odkrytí širšího kontextu potíži, zpravidla pramenícího ve vztazích
v dětství.
● Propracování těchto vztahů umožňuje nácvik řešení současných
problémů ve vztazích a vymizení příznaků.
Postupné objevování
n
4 roky snaha otěhotnět
n
2 psychiatři 2 různé diagnózy:
g
smíšená úzkostně depresivní porucha
g
adaptační porucha
g
SSRI – špatně snášela, musela vysadit - aktuálně 6 týdnů
sertralin v nízké dávce
Postupné objevování
Sexuální anamnéza:
Při vyšetření:
● S manželem se miluje ráda – ale musí se napít alkoholu
● Klidná, bez známek deprese, bez známek úzkosti, sděluje, že se
● Při gynekologickém vyšetření nedokáže uvolnit pánev.
„jen“ trápí tím, že dlouho nemůže onemocnět, jinak je v životě
● Bylo to vždy? - od té doby, co byla přepadená.
spokojená, pracuje, s manželem mají výborný vztah
● Přepadená?
● Sama se depresivní necítí, neví, proč by měla antidepresiva užívat.
K psychiatrům nemá důvěru. Ke gynekoložce ano. Muže
gynekologa by nesnesla.
● Znásilněná před 8 lety dvěma muži - pobodána na břiše – pláč, nechce o
tom mluvit. Chtěli ji zabít, ale utekla.
● Poté se sexu dlouho vyhýbala, před 6ti lety seznámení s manželem,
najednou milování šlo, cca před 4 lety se začali pokoušet o dítě – nemohla
● V rodině se nikdo neléčil na psychiatrii. Rodiče vlídní, dva starší
bratři a mladší sestra. S nejstarším bratrem se nestýká, jinak s
ostatními dobrý vztah.
otěhotnět, po vyšetření u gynekologa – objevení se vzpomínek na
znásilnění. Ostré předměty ji trauma připomínají.
● Při milování – flashbacky, i když je manžel něžný. Připomíná to něco?
Jeden z násilníků střídal něhu a hrubost.
Léčba
● Navýšení dávky sertralinu
● Popis traumatu z dospělosti
■ Narůst všeobecné úzkosti
● Opakovaná expozice v představě a postupná in vivo –
přibližování se k noži v rukou terapeuta
● Práce s myšlenkami na vlastní vinu (za znásilnění, že se
neubránila, za zneužívání v dětství, že se neubránila - ale hrdá, že
ubránila sestru)
● Psaní dopisu útočníkům
● Psaní dopisu bratrovi
● Zvažuje svěření se manželovi. Sestra ji podpoří – svěřuje se.
● Manžel podporující – mohou se milovat bez alkoholu
● Sertralin užívá 6 měsíců, pak vysazuje, cítí se dobře
● Po 8 měsících je těhotná, před 3 roky porodila zdravé dítě
14