3. Advent 16.12-2012v - Farní sbor Českobratrské církve

Bohoslužba v Mladé Boleslavi, 3. Neděle adventní, 16.12.2012
Vstupní slovo:
Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
„Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Jen on je má skála, má spása,
můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese.“
(Ž 62,2–3)
Čtení:
Římanům 1:7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost
vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.8 Nejprve vzdávám díky svému
Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší
víře.9 Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na
vás bez ustání pamatuji10 při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně
jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.11 Toužím vás spatřit, abych se s
vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,12 to jest abychom se spolu
navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.13 Rád bych, abyste věděli, bratří, že jsem
už často zamýšlel přijít k vám, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, tak jako mezi
jinými národy; ale až dosud mi v tom bylo vždy zabráněno.14 Cítím se totiž dlužníkem
Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.15 Odtud moje touha zvěstovat evangelium
i vám, kteří jste v Římě.16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro
každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.
Jakub 4:7b,5:7.8 Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Jakubův 5:7 Buďte trpěliví,
bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu
země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte
svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.
2. Píseň 289
Text:
Skutky apoštolské 28:11 Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která
přezimovala na ostrově a měla jako znak Blížence.12 Dopluli jsme do Syrakus a zůstali
tam tři dny.13 Odtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do. Na druhý den začal vát
jižní vítr, a tak jsme už za dva dny dokončili plavbu v Puteolech.14 Tam jsme se setkali
s bratřími, a ti nás prosili, abychom u nich zůstali sedm dní.15 Odtud jsme šli do Říma.
Tamější bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří
pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.16
Když jsme přišli do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet v soukromém bytě s
vojákem, který ho bude hlídat.17 Po třech dnech pozval k sobě významné Židy, a když
se shromáždili, řekl jim: "Bratří, já jsem už v Jeruzalémě byl vydán jako vězeň do moci
Římanů, ačkoliv jsem neudělal nic proti židovskému národu ani proti obyčejům našich
předků.18 Římané mě vyslýchali a chtěli mě osvobodit, protože nejsem vinen ničím, zač
bych zasluhoval smrt.19 Avšak Židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než
odvolat se k císaři; ale ne proto, že bych chtěl žalovat na svůj národ.20 Z toho důvodu
jsem vás pozval, abych vás mohl spatřit a mluvit s vámi. Vždyť jsem v těchto okovech
pro to, v co Izrael doufá."21 Oni mu odpověděli: "My jsme nedostali z Judska žádný
dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic
špatného.22 Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude
jsou proti této sektě."23 Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do
večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi
důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.24 Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli
uvěřit.25 Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: "Duch svatý
dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše:26 `Jdi k tomuto lidu a řekni mu:
Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.27 Neboť
srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli,
takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a
neobrátí se - a já je neuzdravím.´28 Vězte," dodal Pavel,
"že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji
přijmou."29 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce
mezi sebou mnohé hádky.30 Pavel zůstal celé dva roky v
najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli, 31
zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu
bez bázně a bez překážek.
Kázání:
Sestry a Bratři, přátelé,
doba adventní nás učí, jak je důležité vyjít druhému vstříc! Advent nám potvrdil, že sám
Bůh nám přichází naproti. Blíž, než by se kdo nadál. V Ježíši Kristu doprostřed naší
existence, do naší smrtelnosti. Bolestí a nouze. Ale rovněž radosti, víry, naděje a lásky.
Stejně jako kdysi, tak i dnes. A následujeme-li my Ježíše Krista jako Pána našeho života,
patří k tomu i to, že se snažíme milovat své bližní jako sebe sama, což nám jde dosti
ztuha. Je to sám náš Spasitel, kdo nás vede k tomu, abychom vycházeli vstříc našim
bližním.
Apoštol Pavel se rozhodl následovat Pána svého života, jak se nám to jeví, až do
jámy lvové, do Říma. Tam byli křesťané zprvu přijímáni s rozpaky, podobně jako Židé.
Pavel se ve své při odvolal dokonce k císaři, rozhodnut před ním vyznat Ježíše, jako
svého Spasitele. Zprvu římští úředníci apoštola Pavla spíše chránili. Situace se
nezměnila ani hned po nástupu pověstného císaře Nerona, za něhož pravděpodobně
Pavel zemřel mučednickou smrtí. V době Pavlova příchodu byl naopak spojován
s nadějemi v ušlechtilého vladaře; jeho zvrhlá povaha se plně projevila o něco později.
Na metropoli impéria pohlíželi již současníci dvojznačně. Seneka ji označil za „žumpu
neřesti“, jiní za „špinavou stoku“. Pulzovala životem jak světové metropole dneška. Řím
uchvacoval velikostí, možnostmi, okázalé centrum světového dění a soudobé civilizace.
Za hranicemi impéria bylo bezpečí a platily zákony. Fungovalo spojení cestovní i
poštovní, divadla, sport a hry v cirku, lázně i vodovody. Nevídaná monumentální
architektura. Konjunkturu prožíval obchod, bankovnictví. Vybavené přístavy, opěrné
body námořních a vojenských sil. Římské právo je podnes pojmem stejně jako „pax
romana“ – římský mír, zajišťující bezpečný život společnosti. To vše bylo magnetem,
který lákal obyvatelstvo provincií. Stejně tak i apoštola Pavla. Odpovídalo to jeho
strategii: přinést evangelium do měst a odtud se bude postupně šířit na venkov. A
římská civilizace se skutečně stala médiem, umožňující šíření křesťanství. Vždyť
navázala na řeckou kulturu a v době Pavlově řečtina plnila úlohu dnešní angličtiny. A
poměrná byla i tolerance k různým náboženstvím, kult císařův narostl pro do
modloslužebné podoby až po Pavlově smrti a tak Jan ve Zjevení označí hlavní město říše
za „Matku všeho smilstva všech ohavností na zemi a křesťané pak byli odmítáni jako
nepřátelé lidského rodu. Již v době Pavlově však svými možnostmi a strukturou vlastně
nechtěně pomáhal křesťanské misii. Pavel navíc zdědil po otci dokonce římské
občanství, což bylo privilegium. I proto se měl právo ve svém posledním sporu odvolat
až k císaři a předstoupit před něj. Přitom apoštol choval ohromný sen, který se mu však
zřejmě nesplnil. Dostat se až na konec světa. Přirozeně nevěděl nic o dálném Východu, o
Barmě, ani o Americe a indiánech. Podle dobových představ a znalostech zeměpisu,
mohl si to namířit do Indie, ale tam podle tradice se již vypravil apoštol Tomáš. Na sever
i na jih se vědělo, že pokračuje nezmapovaná pevnina. Ale na západě - moře omývající
Iberský poloostrov. To je tím koncem světa, neboť dál už nejspíše žádná pevnina není.
Tedy vzhůru do Hispánie, dnešního Španělska či Portugalska. Svého času tam měl
namířeno i prorok Jonáš, když utíkal před svou odpovědností sloužit Bohu prorockým
posláním. Snad na konci světa, nebo na dně moře jej ruka Boží nepopadne. Apoštol
Pavel se rozhodoval přesně naopak. Přál si dobrat se až samých končin světa, aby splnil
Ježíšovo poslání: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. mi dána
veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte
ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám
přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“.
Apoštola Pavla nesmírně povzbudilo, když mu přišli sestry a bratři ze sboru
v Římě. Nemohl si být jistý, jak jej tam křesťané přijmou. Tamní sbor nezaložil, jen mu
věnoval jeden dopis. Ocitl se tam poprvé v životě. Navíc na řadě míst cítil silnou opozici
vůči své osobě i službě (např. v Korintu, v Galacii). Nyní jej přivítali křesťané hned, jak
v Itálii přistála loď, na níž se jako vězeň se stráží plavil. A navíc: na cestě do Říma mu
přišli římští křesťané naproti.
V adventu si dále zdůrazňujeme, že Bůh Stvořitel sám vychází vždy znovu vstříc
nám. Jeho rozhodující krok na cestě k nám prožíváme v adventu a o vánocích. Přišel
nám na dosah, v Ježíši Kristu, smrtelném člověku. Naše víra jej vyznává – slovy
apoštolského vyznání víry: Věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž
se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl
ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na
nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Ten
závěr zní adventně. Věříme v přišlého tehdy do betlémských jeslí, jenž je alfou a omegou
jak našeho života, tak i dovršením lidských dějin i poslání církve.
Vstříc Pánu Ježíši Kristu se i z naší strany jedná o osobní vztah. O Boží akci a
naši reakci. Zde platí připomenutí apoštola Jakuba: Přibližte se k Bohu a přiblíží se k
vám. S lhostejným, ani drzým čelem do Božího království nikdy nevstoupíme. A
nestyďme se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro
Žida, ale také pro Řeka. Pro každého z nás. Před bohem není nikdo z nás ztracen, ani
zatracen. I my dnes jsme povzbuzeni, abychom vzdali díky Bohu a nabyli odvahy. Pánu
Ježíši Kristu vzdáváme dnes čest a slávu! Amen.
Závěrečná modlitba:Pane Ježíši Kriste, Pamatuj, prosíme, na svou církev po celém
světě. Usmiřuj spory a veď ji k jednotě. Obnovuj ji tam, kde je mocná a pyšná, posilni ji
tam, kde je skomírající, slabá či pronásledovaná. Dej, ať v ní vždy vládne tvůj Duch a ne
naše lidské sobectví, aby se v ní a skrze ni mohli lidé setkávat s tebou. Prosíme,
zachovávej a obnovuj i tento sbo r. Pane Ježíši Kriste, radujeme se z toho, že nám
přicházíš naproti. Přibližuješ se k nám a obzvlášť si to uvědomujeme nyní v adventu.
Odpusť nám, prosíme, že vůči našim bližním v tom sami nejsme pohotoví a prosíme o
Ducha svatého, aby nám otevíral srdce vstříc tobě i našim bližním. Amen.
Modlitba Páně:Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se
jméno tvé.Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi,
tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.A odpusť
nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.A
neuvoď nás v pokušení,ale zbav nás od zlého.Neboť tvé
jest království, i moc i sláva. Až na věky, amen.
Závěrečné poslání a požehnání:
„Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné
království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí,
s bázní a úctou.“ Ať je Vám Bůh milostiv a dá Vám
požehnání, ať nad Vámi rozjasní svou tvář! Amen.