Yves Klein 1928-1962, Francie je považován za jednoho z

Yves Klein
1928-1962, Francie
je považován za jednoho z nejdůležitějších poválečných umělců, byl hlavním členem evropské
neodadaistické skupiny. Síla jeho maleb spočívá ve schopnosti ovlivnit divákovy city a
zprostředkovat pocit duchovna a svobody. Pracoval se speciální modrou barvu na kterou má
mezinárodní patent – IKB79 (International Klein Blue). Byl proti tradiční malbě olejem. Proslavila
ho série ANTHROPOMETRIES: nahé modelky byly potřeny jeho slavnou modrou barvou a poté
vláčeny pod Kleinovým vedením po plátně, k tomu hrála jeho vlastní symfonie. Další ze slavných
sérií je série, kterou nechal naschvál opálit plamenometem.
Yves Klein: Vzdušná architektura
Vizionář životního prostoru
ve svých vizích o nehmotné architektuře domáhal tehdy zcela revolučního osvobození od hmotné
podstaty – materiálu. Člověk by tak získal přímý vstup do nebes a nekonečných prostor univerza.
Na rozvinutí tohoto fascinujícího systému pracoval ve druhé polovině padesátých let 20. století. Ve
stejné době vytvářel zmiňované ultramarínově modré monochromy, dále houbovité reliéfy a sochy,
Antropometrie (obrazy těla), sem spadá také jeho legendární Skok do prázdna, který mu zajistil
mezinárodní pozornost. Obsahy obrazů cyklu ohně vpaloval do papírových kartonů dotekem
plamenometu a výtvarný záměr cyklu Kosmogonií dosahoval vystavením děl dešti. Svými
experimenty s pomíjivými materiály předjímal například akcionismus nebo konceptuální tvorbu,
stál u kořenů francouzského nového realismu. Jeho tvorba je ale svým vnitřním obsahem ještě dál.
To, co Yves Klein vytvořil, nebyl pouze revoluční pohled na architekturu, kterým virtuálně negoval
objektivní prostor, ale přímo sociální projekt. Vycházel z předpokladu, že nehledě na pokrok ve
vývoji, zůstane stále jediným místem lidské existence Země. Proto požadoval vytvoření nového
ideálního prostředí pro lidské bytí. Kladl důraz na to, aby: "dobytím prostoru se ve skutečnosti
dosáhne legendárního Ráje, v němž bude člověk prostoupený pocitem prostoru.
Města budoucnosti měla být podle vizí Yvese Kleina skrytá pod immateriální vzdušnou střechou,
která by zajistila cirkulaci vzduchu a zároveň nabídla ochranu obyvatelům měst před sluncem a
deštěm. Transparentní zdi, střechy a dokonce i nábytek budou vyrobeny ze ztlačeného vzduchu.
Příslušenství jako kuchyně, koupelny a šatny by měly být odsunuty do podzemních prostor.
Obyvatelé by žili v otevřených prostorách bez zdí, které by je rozbíjely do broubných kousků a
oddělovaly vnějšek od vnitřku. Inspirován soudobými úvahami o neomezené dostupnosti
energetických zdrojů. Klein vytvářel architektonické koncepty, které stály v ostrém portikladu
oproti všemu co vznikalo v soudobé Francii, především v nových suburbálních zónách. Yves Klein
byl pro své současníky vizionářem budoucího vývoje. Jeho úvahy, lze je nazývat přímo vědeckými
teoriemi, jsou dodnes základem pro rozvíjení myšlenek a vizí o budoucnosti životního prostoru
lidstva.
v pařížském Centre Pompidou (Le Monde)
Aleš Knapp 22.11.2006 15:06
V pařížském Centre Pompidou je do 7. ledna otevřena výstava jednoho z nejvýznamnějších
umělců 20. století Yvese Kleina, který se proslavil hlavně svými modrými monochromatickými
dily.
"Je Yves Klein navždy odsouzen k tomu, abychom jej dávali do souvislosti s monochromatickými
díly?" - ptá se francouzský list a odpovídá: "Není. Prostřednictvím sto dvaceti maleb a plastik a k
tomu asi čtyřiceti kreseb poskytuje výstava nový pohled na jednoho z největších světových
výtvarných umělců. Výstavu tvorby umělce, narozeného v roce 1928 v Nice, který zemřel roku
1962 v Paříži, zahajují díla počínaje rokem 1957. "Když Yves Klein organizoval jakoukoli
uměleckou akci" - pokračuje Le Monde - " vždy to dal na vědomí novinářům. Byl přítelem
televizních zpráv a jeho smysl pro okázalost jej staví po bok Salvadoru Dalímu. S Dalím také sdílel
eleganci v oblékání, která hraničila s dandysmem. Vzhledem k tomu si mezi ostatními umělci
vysloužil nedobrou pověst. Nebylo mu ani třicet, a už se stal hvězdou."
Le Monde dále uvádí: "Slavná monochromatická díla nás ohromí už u vchodu. Kleinovy barvy jsou
tři: modrá - ultramarin, jehož hloubky je dosaženo užitím speciální pryskyřice. K tomu zlatá, a
nakonec nepravidelně vyleštěná hliníková deska, rozkládající předmět svou světelnou hrou. V roce
1960 Yves Klein vytváří své ´antropometrie´ - zatímco orchestr hraje jeho skladbu, nahé ženy se
potírají modrou barvou. Jindy Klein připevní na střechu automobilu čerstvě potřené plátno, které je
při příjezdu poznamenáno deštěm, větrem a prachem. Modrou barvou hodlal takto nasvítit obelisk
na pařížském Náměstí Svornosti. Byl Yves Klein utopista? O vzdušné architektuře snil už před
čtyřiceti lety" - napsal o výstavě z díla Yvese Kleina, probíhající do 7. ledna v Centre Pompidou v
Paříži, list Le Monde.