Bedřich Smetana

OBSAH
STRANA
1. Úvod ........................................................................................................... 2
2. Smetanův život ............................................................................................ 3
V čele české opery ................................................................................ 7
Má vlast................................................................................................. 10
Spolupráce s Eliškou Krásnohorskou ................................................... 12
Vrcholy umělecké tvorby...................................................................... 15
3. Místa Spojená s Bedřichem Smetanou
Jabkenice ............................................................................................... 17
Růžkovy Lhotice ................................................................................... 19
4. Muzeum Bedřicha Smetany ........................................................................ 20
5. Závěr............................................................................................................ 22
SEZNAM TVORBY ....................................................................................... 23
SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................... 26
OBRÁZKY...................................................................................................... 28
POUŽITÁ LITERATURA.............................................................................. 39
1
Úvod
Vybrala jsem si toto téma, protože mám blízký vztah k hudbě. Odmalička se věnuji
hře na klavír a i zde jsem se setkala s jeho tvorbou, která mě velmi zaujala. Chtěla jsem blíže
poznat jeho život a jeho tvorbu a seznámit s ní i Vás. Myslím, že je to mimořádná významná
osobnost, které se povedlo povznést českou hudbu.
Jeho hudba už hodně přes sto let dává radost, potěchu i naději. Hraje se v celém světě,
milují ji miliony lidí. Bedřich Smetana je českým skladatelem první velikosti, jednou ze
základních osobností světové hudební kultury. Jeho životopis se učí ve školách. V knihách je
popsán Smetanův hrdinský zápas s hluchotou a statečný boj za moderní tvář české hudby. Je
zdůrazněna velkolepost jeho hudebního podání ideálních obrazů z národních dějin,
dovedených až k vidině nové svobody a samostatnosti. Píše se o něm jako o autorovi obrazů
ze života českých venkovanů, mistrovi polky, ale i virtuosních děl klavírních, komorních.
Dočteme se o osobitosti, originalitě a objevnosti Smetanova hudebního vyjadřování i
myšlenkového poselství jeho umění, o mistrovství a jedinečnosti jeho klavírních i
dirigentských výkonů.
Mimořádně významná osobnost, Bedřich Smetana, který žil v romantickém 19. století.
2
Smetanův život
Bedřich se narodil 2. března 1824 v Litomyšli v rodině sládka zámeckého pivovaru
Františka Smetany a jeho ženy Barbory (obrázek č. 3 a 4) jako jedenácté dítě, ale první syn.
V příznivém prostředí lidového zpěvu prožil Bedřich své dětství. Již v pěti letech se učil hře
na housle a na klavír. Poprvé veřejně vystoupil v šesti letech roku 1830 se hrou na klavír. Před
zcela naplněným sálem zahrál předehru k opeře „Němá s Portici“ od francouzského skladatele
Aubera.
V roce 1831 si otec najal pivovar v Jindřichově Hradci. Na podzim roku 1833, v devíti
letech, začal Bedřich chodit do gymnázia. Zde poznali rodinu finančního komisaře Karla
Koláře. Bedřich a Kolářova Kateřina tu prožili období dětství a přátelství, netušíce, že se
o 18 let později vydají společnou cestou, manželstvím. V Hradci žili jen čtyři roky. Otci se
nepodařilo obnovit pronájem pivovaru. Proto v létě roku 1835 koupil statek Růžkovy Lhotice
u Čechtic.Vlídná krajina, nejvýznamnější tamní hora Blaník, se stala na několik let životním
prostředím rodiny Smetanovy.
Bedřich studoval v Jihlavě, pak na gymnáziu v Havlíčkově Brodě, v Praze. Na
přímluvu bratrance F. J Smetany byl přijat na akademické gymnázium jehož ředitelem byl
Josef Jungmann. Zaujal ho kulturní a společenský život v Praze. Hrál na klavír i na housle ve
studentském kvartetu společně s dřívějšími kamarády z Brodu, kteří si ho vážili, nejen jako
hudebníka, ale i dodavatele not. Měl výbornou paměť, proto se skládali na vstupné na
koncerty na Žofíně. Smetana zapisoval slyšené skladby, skladby od Mozarta i Beethovena,
od mistrů světové hudby. Roku 1840 přijel do Prahy slavný klavírní virtuos a skladatel Franz
Liszt, který Bedřicha ohromil a stal se jeho vzorem. Smetanovy zájmy patřily Praze a hudbě
a ne studiu, proto se rozhodl školu opustit. Došlo k velké roztržce s otcem, po které studium
3
ukončí. Ale po čase gymnázium dokončil pod dohledem bratrance Františka Josefa Smetany,
který byl profesorem na gymnáziu v Plzni.
V plzeňské společnosti poznal Kateřinu Kolářovou (obrázek č. 5). Znal ji ještě
z dětství v Jindřichově Hradci, kde ji říkávali divoká Katy, prala se více, než se slušelo.
Slečna, krásné útlé postavy, hlubokých, výrazných očí a v klavírní hře na úrovni Smetanově.
Sblížila je hudba při nacvičování čtyřruční klavírní skladby pro večírek pořádaný u Kolářů
a později i schůzky. Ve svém deníku se o ní zmiňuje častěji, až se v něm ocitl zápis, kde se
vyznal z hluboké lásky ke Kateřině. Dívka začínala ovládat jeho myšlenky. Zrodil se tak
skutečný cit, trvající a sílící. Ale také přibývaly záznamy o jejím odmítavém chování. Až pak
najednou pozná, že to tak není. Tento vztah Smetanu motivoval i ke skladatelským začátkům.
Složil několik malých skladeb a polku Vzpomínka na Plzeň, které Kateřině věnoval. Po
ukončení studií na gymnáziu, v této době, byl Karel Kolář přeložen do Mladé Boleslavi, kam
se v červenci 1843 odstěhovali. O prázdninách téhož roku Smetana navštívil Kateřinu
23. srpna 1843. Strávili spolu asi 14 dní. Společně podnikli výlety po okolí – Krnsko, Chlum,
zřícenina hradu Michalovice a Zvířetice, i hrad Bezděz. Celý tento čas patří k jeho
nejkrásnějším vzpomínkám.
I přes odpor otce byl rozhodnut věnovat se hudbě. Otec ho nemohl finančně
podporovat, protože jeho finanční situace se zhoršila. Bedřich za poslední peníze odjel do
Prahy, obstaral si klavír a věnoval se pilně cvičení. Počátky Smetanova pobytu byly velmi
těžké. Žil u své sestřenice v Petrské ulici na Novém Městě. Bedřich se stal soukromým žákem
Josefa Proksche, jehož hudební ústav navštěvovala Kateřina. Proksch znal studentovu
finanční situaci a tak zařídil, aby na doporučení ředitele pražské konzervatoře, J. B. Kittla, se
Smetana stal domácím učitelem hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna. Roku 1844 začal
učit pět dětí hodinu denně za tři sta zlatých ročně, byt a stravu. Uvedené zaopatření umožnilo
Bedřichovi se vrhnout do studií skladeb. Spolu s rodinou hraběte navštívil lovecký zámeček
4
Bon Repos a zámek v Benátkách nad Jizerou. Dojmy z tohoto prostředí a vzpomínky na
Kateřinu inspirovaly Smetanu k napsání osmidílného klavírního cyklu Bagately. V rodině
hraběte Thuna byl Bedřich oblíben pro svou muzikální zdatnost a úspěšnost výuky, ale
i proto, že byl výborným společníkem. Jistota, humor, vtip, duchaplnost a umění hry na
klavír, to byly cenné vlastnosti a působily, že byl všude vítaným společníkem a sám se cítil
v příjemné společnosti šťasten. Svou přímluvou pomohl svému bratrovi Karlovi, který
vystudoval v letech 1846-50 lesnictví na pražské technice a od roku 1851 získal místo
v panství knížete Thuna – Taxise v myslivně na Chloumku, kde působil dvanáct let. Dalších
pět let ve Všejanech a poslední léta svého života od r. 1868 do konce září 1876 sloužil
v Pěčicích.
Smetana pomýšlel na uspořádání svého života. Skončil studium u Proksche. Cítil se
připraven a rozhodl se nastoupit samostatnou uměleckou dráhu. Proto se 1. června 1847
rozloučil s rodinou hraběte Thuna. Otevřel vlastní hudební ústav, společně s Kateřinou,
a 8. srpna 1848 zahájili výuku.
Vlastenecké cítění vedlo Smetanu k účasti na revolučních událostech roku 1848. Byl
členem ozbrojeného sboru Svornost, kde se seznámil s Karlem Sabinou. Po porážce revoluce
raději odjel a pobýval u rodičů, po té se vrátil zpět do Prahy.
27. srpna 1849 se Smetana oženil s Kateřinou Kolářovou, čímž se mu splnil jeho sen
a dlouholetá láska byla naplněna štěstím a pohodou. 7. ledna 1851 se narodila dcera Bedřiška,
v únoru dalšího roku Gabriela, v květnu 1853 Žofie a v říjnu 1855 čtvrtá dcera Kateřina.
Smetana své děti miloval a těšil ho hudební talent Bedřišky. Skladatelovo štěstí netrvalo
dlouho. Nejprve zemřela Gabriela, potom dcera Bedřiška, pak i Kateřina. A jeho manželka
trpěla postupně sílící tuberkulózou. Nad ztrátou svých dětí složil žalostný zpěv velké tragédie
Trio g moll pro klavír, housle a violoncello.
5
V říjnu 1856 odjel bez své rodiny do švédského Gıteborgu, kde se mu nabízely lepší
podmínky. V květnu 1857 se pro rodinu vrátil. Radost ze setkání a návratu byla veliká, do té
doby, než se dozvěděl, že dcera Žofie onemocněla spálou. Za čas, který tu trávil se svou
rodinou, 12. června 1857 zemřel jeho otec. Po uzdravení dcery se s rodinou v září vrátil zpět
do Švédska. Zde se věnoval koncertní činnosti a skladatelské tvorbě. Zde vznikají jeho první
symfonické básně např. Richard III., upoután Shakespearovým dramatem Richard III.,
a Valdštýnův tábor. Podmětem k ní bylo pozvání, aby pro české divadlo složil hudbu
k Schillerovu dramatu Valdštejn.
Drsné klimatické podmínky urychlily průběh Kateřininy nemoci tak, že se rozhodl
vrátit do Čech. Jeho manželka zemřela na cestě domů v Drážďanech 19. dubna 1859. Smetana
ztratil nejvěrnější ženu, na kterou po její smrti nepřestal vděčně vzpomínat a zaznamenal si do
deníku své pocity (příloha č. 1). Byla pohřbena v hrobě na Olšanech, kde již ležela Bedřiška.
Po její smrti se Bedřich snažil cestami ke skladateli Lisztovi zmírnit svou bolest. Navštívil
také svého bratra Karla v myslivně na Chloumku.
Zde se setkal s devatenáctiletou sestrou manželky Karla Bettinou Ferdinandovou.
Okouzlila ho ženskou krásou i vybraným společenským chováním, ovládala cizí jazyky,
malovala a zpívala. Na požádání v prosinci 1859 vznikla Bettina polka, která se stala poslední
klavírní polkovou skladbou. Svatba se konala 10. července 1860 v Obříství u Mělníka. Po té
odcestoval zpět do Gıteborgu, kde napsal klavírní skladby spojené v cyklus názvem
Vzpomínky na Čechy. Tyto čtyři polky zachycují stesk po vzdálené vlasti. Z Gıteborgu se
v květnu 1861 vrací, aby se usadil v Praze. S nadějí, že se jeho tvorbě ryze národní dostane
vlastenecky nadšeného přijetí. Bydlel tehdy v bytě Lažanského paláce na nábřeží Vltavy.
Smetanova druhá žena nebyla Smetanovi oporou a pomocí, protože k němu spíše pociťovala
přátelství. V září 1861 se narodila Zdenka a v únoru 1863 poslední dcera Božena. Bedřich
doufal, že si Bettinino srdce získá.
6
V této době docházelo k rozmachu českého společenského života politického
i kulturního a uměleckého, např. vznikl pražský zpěvecký spolek Hlahol, v roce 1863 se stal
jeho sbormistrem, a Měšťanská beseda. A také došlo k otevření samostatného českého
tzv. Prozatímního divadla v Praze.
Ve prospěch Národního divadla Bedřich koncertoval v Mladé Boleslavi v sále
„U zlatého věnce“ v červenci 1861 spolu s mladoboleslavským zpěváckým spolkem –
Boleslavan. Navštívil Mladou Boleslav i v listopadu 1864, když přijel na pohřeb své matce.
A pak navštěvoval její hrob na hřbitově u sv. Havla.
V čele české opery
V květnu 1864 působil jako kritik hudebně kulturní rubriky nově vzniklých českých
novin Národních listů. Napsal kritický článek o stavu české opery. Chtěl, aby česká scéna
sloužila k rozvoji domácího umění.
Činností u českého divadla se mu otvíraly velké možnosti práce pro české umění, pro
které opustil skvělou existenci v Göteborgu a pro které chtěl rozvinout nejlepší síly lidsky
i umělecky vyzrálé osobnosti. Osm let stál Smetana v čele české opery. Vyzdvihl a zdůraznil
význam operního dirigenta a dal nový smysl jeho práci. Chtěl ukázat českému obecenstvu díla
předních autorů v jejich pravé podobě a významu. Divadelní repertoár měl největší šíři
a umožnil obecenstvu poznávat všechna významnější díla.
První provedení opery Braniboři v Čechách, na libreto Karla Sabiny, dne 5. ledna
1866 v Prozatímním divadle, předčilo svým úspěchem vše, co bylo v české opeře vytvořeno.
Porota Harrachovy soutěže udělila první cenu této opeře po dvanáctém provedení. Hrdinou je
revolučně naladěný lid. Líčil obsazení Čech loupeživými a násilnickými Branibory po smrti
Přemysla Otakara II.. V době Bachova absolutismu, kdy se český národ nemohl svobodně
7
projevovat a vyjadřovat své myšlenky, Smetana vyjádřil úsilí nové generace, bojující za práva
země a národa.
Smetana dostal v červenci 1863 od Sabiny libreto s komickým námětem
ze současného venkovského života, text Prodané nevěsty. Tato opera ve své první podobě
byla dokončena 15. března 1866 a 30. května byla v premiéře uvedena na scéně Prozatímního
divadla. Všechna její představení dirigoval sám autor. Konečná podoba této opery po
úpravách byla dokončena v září 1878. Prodaná nevěsta představovala skutečné vrcholné
umění. Tato česká zpěvohra předčila opery ve světové literatuře.
Další opera Dalibor, dokončená 29. prosince 1867, byla svou premiérou určena
k slavnosti položení základního kamene Národního divadla, konané 16. května 1868
v Novoměstském divadle. Smetanovi se tím, že byl poctěn poklepat na základní kámen,
dostalo uznání jako osobnosti řazené mezi významné představitele českého kulturního života.
Libreto k této opeře napsal Josef Wenzig. Muž velmi vzdělaný, první starosta Umělecké
besedy, významně působil pro české školství a jako politik vymohl, že na českých školách
byla čeština zrovnoprávněna s němčinou. Námětem třetí zpěvohry byla pověst o rytíři
Daliborovi, který byl za svůj odboj proti králi vsazen do žaláře a tam se naučil hrát na housle
tak hezky, že pod věž chodili lidé a poslouchali jeho hry. Dalibor, bojující proti královské
moci, byl symbolem boje člověka za volnost a svobodu myšlení. Libreto bylo napsáno
německy a do češtiny přeloženo Ervínem Špindlerem.
Další malá skladba byla např. kantáta Česká píseň, která byla prvně provedena
v květnu roku 1870. Skladbu Slavnostní sbor složil k oslavě Karla Havlíčka Borovského,
svého přítele a velkého vzoru z dob studií v Německém Brodě. Poprvé byl proveden tento
sbor v březnu 1870 při odhalení pamětní desky na domě, v němž Havlíček zemřel.
Do domácího hudebního života zasahoval Smetana jako kapelník českého divadla, ale
i jako skladatel. Zavedl tzv. filharmonické koncerty, kde provedl řadu orchestrálních skladeb.
8
Výběr z díla Beethovenova, Bachova, Mozartova, Lisztova, Schubertova, z českých skladeb
Smetanovy i Dvořákovy. Prahu navštívili i významní cizí hudebníci, např. polský skladatel
S. Moniuszko, aby vyslechl provedení své opery Hálka. A tímto přispěl k obohacení
pražského hudebního života.
Vlastenecké dílo – slavnostní opera Libuše. Její libreto napsal opět Josef Wenzig.
Stejně jako Dalibor byla přeložena Ervínem Špindlerem. Tato opera je jedním z vrcholů
Smetanova díla. Má tři jednání – Libušin soud, Libušin sňatek a Libušino proroctví. Byla
dokončena 12. listopadu 1872, po mnohém přerušení. Výjimečnost díla zdůraznil tím, že byla
hrána při výjimečných příležitostech. Poprvé byla hrána při otevření Národního divadla.
Vytvořil novou komickou operu Dvě vdovy, která měla svou premiéru v březnu 1874.
České hudbě tímto dal dílo zvláštní jemnosti, melodické hudby a jiskřivého vtipu. Definitivní
úpravu opery dokončil 13. července 1877 a její premiéra se konala 15. března 1878.
Smetana jezdíval na krátké návštěvy za mladším bratrem Karlem na jeho lesnické
působiště do Všejan a pak od roku 1865 do Pěčic. V červenci 1872 se při koncertování v sále
knížecí budovy v lese poblíž Jabkenic seznámil s Josefem Schwarzem, členem loučeňského
kvarteta. Došlo k seznámení tehdy devatenáctileté Smetanovy dcery Žofie s Josefem, který
si ji 3. února 1874 vzal za manželku, když byl jmenován lesním kontrolorem se sídlem
v Ovčárnách. Smetana je častokrát navštěvoval.
Počátkem července 1874 došlo ke zvláštní příhodě. Smetana měl dojem, že slýchával
různé zvuky, např. flétny, ale hudebníka nenašel. Po čase se objevily těžké poruchy sluchu.
Hučelo mu v uších, dostával závratě a klavír se mu zdál rozladěný. Obrátil se na lékaře
Zoufala v Praze, který přesně neurčil diagnózu. Smetana na pravé ucho neslyšel vůbec
a později neslyšel ani na levé. Musel se tak vzdát veškeré veřejné umělecké činnosti a ztratil
místo uměleckého ředitele opery. Podstoupil boj s rychle sílícími účinky sluchové choroby
a hledal možnosti pro vyléčení. Obrátil se i na zahraniční odborníky. Odborníci v zahraničí
9
potvrdili léčbu pražského ošetřujícího lékaře. Podrobil se měsíční léčbě v úplném odloučení
od lidí, v klidu. Strávil šest neděl v uzavřeném pokoji, nosil vatu nasáklou olejem v uších
a s lékařem se dorozumíval pouze písemně. Ale výsledek se nedostavil.
Rodina Schwarzova se mezitím, po povýšení Josefa, přestěhovala do myslivny
v Jabkenicích spolu se Smetanovým vnukem Zdeňkem, který se narodil v lednu 1875.
Smetana je jezdíval navštěvovat (i ve prospěch své léčby). 3. června 1876 opustil Prahu
a společně se svou rodinou se usídlil v Jabkenicích, kde se stal podruhé dědečkem. Pobýval
v klidném a příjemném prostředí, ale stav se nezlepšoval. S obdivuhodnou silou nesl Smetana
tuto nejtragičtější životní ránu. Zde se rodily motivy ke skladbám, které právě tvořil.
Má vlast
Napsal nejprve dvě symfonické básně Vyšehrad a Vltavu. Báseň Vyšehrad, na motiv
věštců, byla dokončena 18. listopadu 1874. Bylo to první dílo vytvořené za hluchoty autora,
první symfonická báseň s českou tematikou. Vltavu, kterou měl zřejmě promyšlenou předem,
dokončil za dvacet dní po dokončení Vyšehradu, 8. prosince. Vyšehrad a Vltava jsou zcela
určitými symboly. Vyšehrad, vypínající se na mohutné skále, je představitelem staré české
slávy a české odolnosti a pevné síly, o kterou se tříští cizí živly, ohrožující národní bytost.
Vltava, nejnárodnější z našich řek, je obrazem národa, jehož život tu plyne tichým tokem,
tu prochází bouřlivými soutěskami.
Šárka a Z českých luhů a hájů jsou další symfonické básně. Byly vytvořeny za dlouhé
návštěvy u dcery Žofie v Jabkenicích v r. 1875 dříve, než se tam definitivně nastěhoval. Šárku
začal komponovat v lednu a dokončil ji 20. února 1875. Je nabita hudbou mocné vášnivosti
a podle staré pověsti vyvolává jednotlivé děje příběhu. Čtvrtá část cyklu Z českých luhů
a hájů kreslí český lidový život v písni a tanci. Tato symfonická báseň vznikla v Jabkenicích,
10
kde okolní kraj lesů a polí inspiroval k opěvování přírodních krás české země. Radost
z poznání toho okouzlení je vyjádřena melodiemi, které jsou plné i tanečního veselí.
A závěrem je vášnivé vyznání lásky k rodné půdě, která dává obživu. Báseň byla dokončena
18. října 1875. První zaznění symfonické básně Z českých luhů a hájů proběhlo 10. prosince
1876 a bylo doprovázeno velkým úspěchem. Skladba uchvátila svým hudebním bohatstvím
tak i básnivou silou a svým národním rázem. Tato tetralogie nesla název „Vlast“.
Dvě
poslední
symfonické
básně
Tábor
a
Blaník
komponoval
s časovým
odstupem, a to až koncem roku 1878. Tábor byl dokončen v tomto roce 13. prosince.
A poslední báseň Blaník byla dopsána 9. března 1879. V obou skladbách použil husitského
chorálu „Kdož jsú boží bojovníci“. Tábor líčí pevnou vůli, vítězné boje, stálost a vytrvalost
a neústupnost. Zahrnuje obecně slávu husitských bojů a nezlomnost povahy husitů. Obě
poprvé zazněly na Smetanově jubilejním koncertu 4. ledna 1879. Teprve poté v květnu 1879
nazval celý šestidílný cyklus Má vlast. Jako celek byla uvedena na podzim 1882 a šťastným
výsledkem ozářila poslední léta autora. Tento spontánně vzniklý cyklus symfonických básní,
psaný v období depresí, je svěží, poetický, s krásnou a srozumitelnou hudbou. Tento hudební
celek se stal dalším důkazem geniality autora. Sám autor o tomto svém díle napsal krátký
nástin básní (příloha č. 2).
Hluchota Smetanovi byla z počátku velmi těžkou až nepřekonatelnou překážkou
ve styku s okolím, s lidmi. Naučil se u svých nejbližších odposlouchávat z pohybu jejich úst,
co říkají. Nosil při sobě malý sešitek a tužku, kterých využíval ke komunikaci s ostatními.
Jeho tvůrčí fantazie pracovala se stejnou intenzitou. Úspěch v komponování skladeb a tvůrčí
jistota daly skladatelovi odvahu k tvorbě. Smetanovo mistrovské ovládání kompozice
zvládalo zpracovat témata hudební představivosti i překlenout problémy zpěvu a vedení
dějové linie.
11
Spolupráce s Eliškou Krásnohorskou
Rozvinula se spolupráce s Eliškou Krásnohorskou (obrázek č. 6) při vzniku opery
Hubička. Libretistka byla mladá, nadaná básnířka, která měla vynikající schopnost psát
zvučně a hudebně utvářené verše. Libreto zpracovala podle povídky Karolíny Světlé. Opera
byla dokončena 29. července 1876. Hubička je druhá Smetanova opera z venkovského
prostředí. K premiéře došlo 7. listopadu 1876. řídil ji Adolf Čech. Byla provázena napětím,
očekáváním, zda hluchota nezanechala své stopy v novém díle. Zazněly první jásavé akordy
předehry a radost z nového díla se stupňovala a přecházela v radost, že česká hudba neztratila
Smetanu. Mimořádné nadšení bylo vyjádřeno při benefici 14. listopadu, kdy dostal spoustu
věnců a darů. Do svého deníku si poznamenal: „Věru velká to odměna mých snah. Obávám
se, že hubička nebude dlouho žít. Když umělecké dílo tak jedním rázem k sobě strhne zálibu
obecenstva, není to nejlepším znamením pro trvalé uznání, neboť vkus obecenstva není
pravým měřítkem ceny.“ Smetana neměl pravdu. Hrála se do roku 1902 121 krát.
Po tomto úspěchu Hubičky požádal Elišku o nové libreto. Dal jí volnost ve volbě
námětu, jen si přál libreto veselé a radostné. Libreto komické a romantické s názvem
Tajemnství. Opera vznikla v době Smetanova života krutého a nejtěžšího. Po odchodu
z divadla, zaviněném sluchovou chorobou, zastavila nová správa divadla Smetanovi plat.
Ocitl se tísnivé situaci, v bídě. Díky pomoci Schwarzovy rodiny žil spolu se svou rodinou
a s nimi v jabkenické myslivně. Obava, jak zaopatřit rodinu, byla důvodem, že novou operu
pojal s vážností. Pro skladatele s nelepšícím se zdravotním stavem a duševní úzkostí bylo
štěstím, že mohl tvořit a že skladby vzniklé v tomto období byly mistrovské. Krásnohorská
byla při spolupráci na opeře Tajemství vedena velkou úctou ke skladateli a snahou vyhovět
kompozičními námětu.
12
Smetanovi přátelé navrhovali, aby si vyhledal jiného libretistu. Napsal a postěžoval
si Krásnohorské: „…Chtějí mě od Vás odtrhnout. Já jsem srostl s Vašimi verši, s tou hudbou,
kterou z nich vždycky vyciťuji a která v žádných jiných verších již pro mne nezní.“ Dostalo
se jí velkého uznání.
Premiéra opery Tajemství byla 18. září 1878 v Novém českém divadle, které stávalo
asi v místech dnešního Národního muzea. Tato opera znamenala velký úspěch u obecenstva
i u kritiky. První představení bylo triumfem a třetí beneficí. Smetana projevil velkou vděčnost
libretistce. Daroval jí stříbrný čajový servis, kde na štítcích konvic byla vyryta jména oper
„Hubička“ a „Tajemství“.
Podmínky pro skladatelův život a tvorbu byly v Jabkenicích ideální, díky dobrému
vztahu s dcerou Žofií a jejím manželem, díky jimi vytvořenému zázemí a jejich poskytované
péči. Ale nebylo tomu tak pokaždé. Na nervy citlivého skladatele působila řada nepříznivých
vlivů ze soužití s rodinou. Projevoval se věkový rozdíl šestnácti a půl roku mezi Smetanou
a jeho druhou ženou. Smetanova hudebně tvůrčí činnost, věnována povznesení českého
národa, nebyla chápána jeho ženou a nezajímala ji. Postupně se od něj vzdálila. Smetana byl
ve svých kritických chvílích, kdy potřeboval pomoc, osamocen, provázen pocitem
nemilovaného muže. Samo umění a projevené uznání za vytvořená díla mu bylo útěchou.
V tomto období i v době spolupráce mu byla přítelkyní Eliška, což dokazovala důvěrná
korespondence, která byla zničena.
Duševní stav, odloučenost od světa, zaviněná hluchotou, a jabkenická samota ho
přiměly k tomu, aby se zabýval minulostí a svým osudem. Vyjádřil to svým dalším hudebním
dílem – smyčcový kvartet e moll, nazvaný „Z mého života“,dokončený v prosinci 1876.
Vyrostlo nové dílo ze vzpomínek z let šťastných i špatných, komorní skladba. Chtěl hovořit
výjimečně o sobě, o štěstí i bolestech svého nitra. Čtyři nástroje hovořily o radosti i bolu,
o vzpomínkách na krásu života a naději do něho kladené i na krutý zásah osudu, hluchotu.
13
Kvartet e moll dokončený 29. prosince roku 1876 a nazvaný Z mého života, je jedním
z nejvzácnějších děl komorní literatury. Odmítané kvarteto se svého prvého veřejného
provedení dočkalo 29. března 1879.
Ještě za kompozice kvarteta Z mého života byl Smetana požádán, aby pro pražský
Hlahol zkomponoval sborovou skladbu na báseň Vítězslava Hálka Píseň na moři. Odložil tuto
práci až na dobu po ukončení kvarteta, ale hned v lednu roku 1877 sbor napsal. Námětem
bylo moře, které mu vzbudilo vzpomínku na Švédsko a na příjemné zážitky při naslouchání
hukotu mořských vln. Po dlouhé době vyšla opět sborová skladba, dílo osobité nálady, obraz
lidské touhy po dálce širého světa i radosti z jejího naplnění.
Ve snaze o uvolnění po tvorbě symfonických básní Má vlast obrátil svůj zájem
k lidovým tancům a podrobně je studoval. Vznikla tak druhá řada Českých tanců, desetidílný
klavírní cyklus, zahrnující tance Furiant, Slepička, Oves, Medvěd, Cibulička, Dupák, Hulán,
Obkročák, Sousedská a Skočná, čímž vyvrcholilo Smetanovo klavírní dílo. Na jaře roku 1877
vznikly čtyři polky (fis moll, e moll, F dur, B dur), které tvoří první díl.
Smetanova tvorba po ohluchnutí v rozmezí let 1875 – 1879 imponuje kvalitou.
Rozmach tvůrčích schopností za tragické choroby je obdivuhodný. Byla to léta umělecky
plodná a požehnaná.
Smetanova manželka Betty psala v Jabkenicích verše a malovala obrazy. V této
činnosti byla Bedřichem podporována. Namalovala jabkenickým divadelníkům krásnou
oponu s námětem Příchod Čechů na Říp, která je umístěna v místní knihovně.
4.ledna 1880 byl uspořádán přáteli, kteří milovali jeho umění, chovali se k němu
s úctou, slavnostní večer v Praze na Žofíně k padesátému výročí prvního vystoupení Smetany
jako pianisty v Litomyšli, na kterém byly uvedeny čtyři písně z cyklu Večerních písní, České
písně, symfonická báseň Vyšehrad a také Tábor a Blaník. Sám skladatel vystoupil a zahrál svá
díla i díla Chopinova. Koncert měl úspěch a to Smetanovi udělalo velkou radost.
14
Vrcholy umělecké tvorby
Dne 11. června 1881 se Smetana dočkal otevření Národního divadla a provedení opery
Libuše při této příležitosti, protože pro takovouto slavnostní příležitost toto dílo chránil před
dřívějším uvedením. Národní divadlo bylo otevřeno předčasně na počest návštěvy korunního
prince Rudolfa v Praze. Po improvizovaném otevření bylo divadlo uzavřeno a dokončovaly se
vnitřní i vnější stavební práce, při nich došlo k požáru 12. srpna roku 1881. „Národní divadlo
bylo, Národní divadlo bude“, bylo heslo, které šlo národem. Všichni lidé dávali svůj dar na
znovupostavení. I Smetana přinesl dar, protože Národnímu divadlu zasvětil Libuši, ale i svou
celoživotní snahu a práci.
Na jaře roku 1882 prožil Smetana opravdové štěstí. 5. května došlo k 100. provedení
Prodané nevěsty. Dostalo se mu velké pocty.
Na opeře Čertova stěna Smetana pracoval s mimořádným úsilím, i přes zdravotní
obtíže v důsledku zhoršujícího se stavu. Bylo to velké dramatické dílo. Smetana do ní promítl
kus rozporů a otázek svého nitra. Operu dokončil 17. dubna 1882 a premiéra se konala
19. října 1882. Ale nedopadla dobře pro nedostatečnou přípravu, i pro slabé libreto Elišky
Krásnohorské a celkové nepochopení obecenstvem. Ale to vše se mu vynahradilo kolem
prvního provedení cyklu Má vlast, k němuž došlo 5. listopadu roku 1882. Byla to velká
událost.
Poslední skladby, jimiž Smetana uzavřel celek svého díla, jsou tyto: V září roku 1882
složil na požádání svého přítele Srba–Debrnova šestiaktovou a desetitaktovou melodii, čímž
vznikla Dvě hesla věnovaná Hlaholu.V březnu 1883 dokončil II. smyčcové kvarteto d moll,
které označil za pokračování kvarteta Z mého života. V květnu téhož roku složil na slova
Josefa Srba-Debrnova svůj poslední sbor, nazvaný Naše písně. Po té začal komponovat
Pražský karneval, rozlehlou orchestrální skladbu. Vytvořil dva duety pro housle a klavír
15
nazvané Z domoviny, vytvořené na národní motivy, které vzešly z přátelských styků
v Jabkenicích. Obě dueta byla věnována synovi knížete Rudolfa Thurna. Po desetiletí
rozpracovaná opera Viola, byla jeho posledním dílem. List, na který napsal poslední takt
svého díla nadepsal slovy „Poslední arch“.
Před smutným koncem života zažil Smetana ještě několik radostných chvil. Jednou
z nich bylo zvýšení platu o 300 zlatých, tedy na 1500. Další radostí bylo, že 18. listopadu roku
1883 došlo k otevření Národního divadla. Zazněla tu opět opera Libuše a Smetana byl
naposledy pozdraven obecenstvem.
Smetanův zdravotní stav se natolik zhoršil, že musel být hlídán. Byl hlídán Františkem
Mouchou a Annou Čapkovou. Ale přes veškerou domácí péči, kvůli zhoršení jeho choroby
musel být převezen z domácího ošetřování do Prahy do ústavu choromyslných. Stalo se tak
22. dubna 1884. Mistr, duchem nepřítomný byl převezen v kočáru za doprovodu zetě Josefa
Schwarze a přítele Srba-Debrnova. V pražském ústavu v Kateřinské ulici se slavnému
pacientovi dostalo péče až do osudného dne. 12 května 1884, v pondělí odpoledne, vydechl
Smetana, genius české hudby, naposledy. Do rakve byl uložen v čamaře, kterou nosíval při
všech významných událostech. Pohřeb, konaný 15. května, byl vypraven z chrámu Týnského,
kolem Národního divadla na Vyšehrad, kde byl skladatel pohřben jako jeden z velikánů
našeho národa. Rodina, blízcí přátelé, ale i celý národ, se přišli rozloučit s Mistrem české
hudby.
16
Místa spojená s Bedřichem Smetanou
Jabkenice
Obec Jabkenice nedaleko Mladé Boleslavi je pevně spojena s posledním desetiletím
života a tvorby hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824-1884). V jabkenické myslivně
v bezprostřední blízkosti rozsáhlé, dodnes zachované obory knížat Thurn-Taxisů od r. 1875
žil Smetanův zeť Josef Schwarz, manžel jeho nejstarší dcery Žofie. V roce 1874 ztratil sluch,
od r. 1875 proto žil se svou rodinou trvale v Jabkenicích u dcery. Zde také vznikla většina
jeho nejvýznamnějších děl.
Za devět let, která tu Bedřich prožil, napsal operu Dvě vdovy, symfonickou báseň
Z českých luhů a hájů, operu Hubička, kvartet Z mého života, operu Tajemství, symfonické
básně Tábor a Blaník, klavírní cyklus Sny a II. řadu Českých tanců, skladbu pro housle
a klavír Z domoviny, Večerní písně na verše Vítězslava Hálka, mužské sbory Věno a
Modlitba, operu Čertova stěna, II. smyčcový kvartet D-moll, sborovou skladbu Dvě hesla,
sbor Naše píseň a nedokončenou operu Viola.
V upomínku na pobyt Bedřicha Smetany v Jabkenicích byla na myslivně 10. září 1888
odhalena pamětní deska, věnována zpěváckým spolkem Dobrovan z Dobrovice.
1928 zde byla jako malé muzeum zpřístupněna jeho pracovna, i když budova sloužila svému
původnímu účelu. V roce 1936 myslivnu odkoupilo sdružení Dědictví Bedřicha Smetany
v Jabkenicích a ve spolupráci se Smetanovým muzeem zde byla 1937 otevřena první stálá
expozice. 1950 převzalo Smetanovo muzeum myslivnu do své správy a instalovalo expozici
novou, poslední expozice zde byla přístupná v letech 1964-87. Od r. 1987 probíhala rozsáhlá
rekonstrukce objektu, na novou expozici však nebyly finanční prostředky. Myslivna tak
zůstala 15 let veřejnosti nepřístupná.
17
Nová, v pořadí čtvrtá stálá expozice, otevřená v r. 2003, je věnována jabkenickému
období Smetanova života. Obrazovými a písemnými dokumenty i řadou osobních a rodinných
předmětů přibližuje život Smetanovy rodiny i rodiny Žofie a Josefa Schwarzových
v Jabkenicích a kontakty B. Smetany s Mladoboleslavskem ještě před jeho příchodem do
Jabkenic. Dokumentuje i Smetanovu tvorbu jabkenického období - především její
provozování a šíření na koncertech, operních scénách a prostřednictvím hudebních
vydavatelství v Čechách i v zahraničí. Jádrem expozice jsou interiéry Smetanovy pracovny a
rodinného salónu zrekonstruované podle dobových svědectví a zařízené zčásti i původním
dochovaným nábytkem ze Smetanovy rodiny a dalšími autentickými památkami. V sále s
malou galerií obrazů skladatelova vnuka Zdeňka Schwarze je možný nerušený poslech
Smetanových skladeb dle vlastního výběru. Od r. 2004 je zde nainstalována zrestaurovaná
opona jabkenických ochotníků namalovaná v r. 1877 skladatelovou manželkou Betty
Smetanovou.
obrázek č. 17 - 21
Pomník Bedřicha Smetany v Jabkenicích
Jako projev lásky a vděčnosti venkova za velká hudební díla složená v jabkenické
myslivně se zrodila roku 1922 myšlenka na postavení pomníku před jabkenickou myslivnou
se záměrem jej odhalit ke stému výročí narození skladatele.
Předkladatelem návrhu byli Josef Kašpárek z Jizerního Vtelna a akademický sochař
František Bílek.
Tvůrce pomníku Bedřicha Smetany František bílek byl znám hlubokou úctou ke
Smetanovu dílu, což se také odrazilo v celkovém pojetí tohoto jeho díla. Pomník, umístěný na
18
oválné ploše přibližně 5 x 7 m v blízkosti myslivny, je tvořen sochou Bedřicha v nadživotní
velikosti, stojící před pětidílným reliéfem, znázorňujícím Smetanovo dílo, vystupujícím ze
stěny ve tvaru prohlubně 3 m vysoké a 4m široké, postavené na 150 cm vysokém betonovém
podstavci, obklopeném velkými balvany a opatřeném schodištěm. Vše je provedeno
z hořického pískovce. Názvy jednotlivých polí reliéfu jsou: Dolce písní a tria oper, Akt
z Dalibora, Hymna Libušina, Báseň „Má vlast“ a Z mého života. Celkový náklad na pomník
s úpravou okolí překročil 120.000 Kč.
Pomník byl odhalen 8. června 1924.
obrázek č. 22 - 24
Růžkovy Lhotice
Zámeček, který tvoří dominantu obce, vystřídal celou řadu majitelů. V letech 1835 1844 patřil Františku Smetanovi, otci hudebního skladatele Bedřicha Smetany. Smetana sem
často zajížděl a čerpal zde náměty pro svá hudební díla. Slavného skladatele připomíná busta
nad vchodem do zámku a expozice zpřístupněná v roce 1984, věnovaná počátkům Smetanovy
tvorby. Zde si návštěvníci mohou prohlédnout dva klavíry, na které Bedřich Smetana hrával.
Jeden pochází z Jabkenic, na druhý hrál v nedalekých Čechticích. Bohužel, vzhledem k jejich
stáří, již na nich koncertovat nejde, protože je nelze naladit. Zámeček připomíná i další
skladatele, kteří v průběhu staletí v regionu působili (Jan Dismas Zelenka, Josef Leopold
Dukát, Richard Wagner).
obrázek č. 13
19
Muzeum Bedřicha Smetany
Muzeum Bedřicha Smetany, založené 1926 Sborem pro postavení pomníku Bedřichu
Smetanovi, sídlí od roku 1936 v překrásné novorenesanční budově bývalé Staroměstské
vodárny z 80. let 19. století na vltavském břehu v těsném sousedství Karlova mostu, v místě
s překrásným výhledem na řeku Vltavu a na panorama Pražského hradu.
V pořadí již třetí stálá expozice v historii Smetanova muzea byla zpřístupněna v roce
1998 (autoři: PhDr. Olga Mojžíšová, PhDr. Marta Ottlová - odborný scénář, arch. Petr Fuchs-prostorově výtvarné řešení). Obsah expozice zachovává klasickou monografickou podobu,
koncentrovanou na život a dílo zakladatele české národní hudby, výtvarné řešení je však
veskrze netradiční. Prostory jsou tematicky i architektonickým řešením rozčleněny do čtyř
částí. První je věnována Smetanovu dětství, studiím, uměleckým začátkům v Praze
1. poloviny 19. století a jeho pětiletému působení v Göteborgu ve Švédsku, na něž navázaly
jeho koncertní cesty do Německa a Holandska. Druhá zachycuje Smetanovy aktivity v letech
1862-1874, jimiž se významně podílel na budování pražského hudebního života (např. činnost
v některých uměleckých spolcích, obnovení tradice filharmonických koncertů, působení
v čele opery Prozatímního divadla). Ve třetí části je pojednáno poslední období Smetanova
života, kdy po ohluchnutí žil a tvořil mimo Prahu. Smetanovým stěžejním dílům jsou
věnovány "partitury" s dokumenty k jejich vzniku a osudům, umístěné na zvláštních notových
pultech, které je možné si od dirigentského pultu pomocí specielní laserové taktovky ozvučit
ukázkami ze Smetanovy tvorby podle vlastního výběru návštěvníka.
V expozici jsou vystaveny v kopiích ukázky ze Smetanovy korespondence, deníků
a notových rukopisů, množství dobových vyobrazení a dalších dokumentů. V originálech jsou
tu portréty Smetany a dalších členů rodiny, některé jeho osobní památky a čestné dary, které
dostal od svých ctitelů, a klavír ze Smetanova majetku.
20
Smetanovo muzeum spravuje rovněž rozsáhlé sbírkové fondy, jejichž základem je
Smetanova pozůstalost zakoupená v roce 1928. Kromě ní jsou to rozsáhlé ikonografické
sbírky, notový archiv, tisková dokumentace, knihovna a fonotéka, které dokumentují nejen
Smetanův život a tvorbu, ale i jeho dobu a šíření a recepci jeho děl.
Muzeum proto ve výstavních prostorách expozice pravidelně pořádá i krátkodobější tematické
výstavy, které stálou expozici doplňují a oživují o smetanovská témata časově i obsahově
přesahující její rámec a zároveň umožňují prezentovat další, mnohdy velmi zajímavé a často
málo známé exponáty z muzejních sbírek.
obrázek č. 16
21
Závěr
Bedřicha Smetanu právem pokládáme za jednoho z největších českých umělců a za
zakladatele české národní hudby. Zakladatelský význam v české hudbě je dán jeho geniálním
hudebním nadáním a jeho dokonalou tvůrčí prací. Smetanova díla i díla vrcholného
závěrečného tvůrčího období napovídají, že byl splněn jeho životní cíl, tj. vytvoření české
národní hudby. Kdyby nezemřel, pokročil by k většímu povznesení české hudby do
hudebního světového umění.
Podrobněji jsem se seznámila s obdobím Smetanova života a také s obsahy a osudy
některých jeho děl. Některé úseky Smetanova života a jeho díla jsou v literatuře zachyceny
a osvětleny do velkých podrobností a o jiných téměř nejsou žádné informace.
Při sepsání této práce jsem se dozvěděla celou řadu nových věcí, o kterých jsem
neměla tušení. Věděla jsem, že Bedřich Smetana pobýval po zbytek svého života
v Jabkenicích, kde je dnes muzeum. Ale na druhou stranu jsem několik informací nevěděla.
Netušila jsem, že je tak významný i pro Mladou Boleslav. A to navštěvuji Obchodní akademii
a bydlím nedaleko od Boleslavi. V Boleslavi je na jeho počest postavena busta u Magistrátu
města vedle kostela Nanebevzetí panny Marie. A pomník jeho matky Barbory Smetanové je
umístěn u kostela sv. Havla.
Literatura o Bedřichu Smetanovi je obrovská. Počet knih, studií a článků o Smetanovi,
o jeho životě a díle roste každým rokem a dnes už je tak velký, že pouhý jejich soupis by
vydal na objemnou knihu.
22
SEZNAM TVORBY
I. ZPĚVOHRY
1. Braniboři v Čechách. 1863
2. Prodaná nevěsta. 1866
3. Dalibor. 1868
4. Libuše. 1872
5. Dvě vdovy. 1874
6. Hubička. 1876
7. Tajemství 1878
8. Čertova stěna. 1882
II. SKLADBY ORCHESTRÁLNÍ
1. Slavnostní ouvertura D dur. 1849
2. Slavnostní symfonie ( Triumph symphonie). 1854
3. Richard III. 1858
4. Valdštýnův tábor. 1859
5. Hakon Jarl. 1861
6. Pochod k slavnosti Shakespearově 1864
7. Slavnostní předehra C dur. 1868
8. Má vlast, cyklus symfonických básní. (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů,
Tábor, Blaník.) 1874-1879
23
III. SKLADBY KOMORNI
1. Trio g moll op. 15. 1855
2. Smyčcový kvartet e moll ( Z mého života). 1876
3. Z domoviny, dvě dua pro housle a klavír. 1880
4. Smyčcový kvartet d moll. 1883
IV. SKLADBY VOKÁLNÍ
1. Píseň česká, mužský sbor. 1860
2. Tři jezdci, mužský sbor. 1862
3. Odrodilec, mužský sbor. 1863
4. Rolnická, mužský sbor. 1868
5. Česká píseň, smíšený sbor s orchestrem. 1868
6. Slavnostní sbor. 1870
7. Píseň na moři, mužský sbor. 1877
8. Píseň trojhlasé (Západ slunce, Přiletěly vlaštovičky, Má hvězda). 1878
9. Večerní písně (Kdo v zlaté struny zahrát zná, Nekamenujte poroky, Mně zdálo se,
Hej, jaká radost v kole, Z svých písní trůn ti udělám). 1879
10. Věno, mužský sbor. 1880
11. Modlitba, mužský sbor. 1880
12. Dvě hesla pro Hlahol, mužský sbor. 1882
13. Naše píseň, mužský sbor. 1883
24
V. SKLADBY KLAVÍRNÍ
1. Bagatelles et impromptus (Nevinnost, Sklíčenost, Idyla, Touha, Radost, Pohádka, Láska,
Nesvár). 1844
2. Six morceaux caractéristiques-Šest charakteristických skladeb (V lese, Vznikající vášeň,
Pastýřka, Touha, Válečník, V zoufalství). 1848
3. Svatební scény. 1849
4. Šestero lístků do památníku. 1850-1851
5. Trois Polka de salon-Tři salónní polky (Fis dur, f moll, E dur). 1855
6. Trois polkas poétiques-Tři poetické polky (Es dur, g moll, As dur). 1855
7. Črty (Preludium, Idyla, Vzpomínka, Vytrvalá snaha, Scherzopolka, Zádumčivost,
Přívětivá krajina, Rapsodie). 1857
8. Souvenir de Bohême en forme de polkas-Vzpomínky na Čechy ve formě polek
(polky a moll, e moll, c moll, Es dur). 1861
9. Vid strandem-Na břehu mořském. Koncertní etuda. 1861
10. Koncertní fantazie na české národní písně. 1862
11. Rêves-Sny (Zaniklé štěstí, Útěcha, V Čechách, V salóně, Před hradem, Slavnost českých
sedláků). 1875
12. České tance (I. Polky fis moll, a moll, F dur, B dur-II. Furiant, Slepička, Oves, Medvěd,
Cibulička, Dupák, Hulán, Obkročák, Sousedská, Skočná). 1877 a 1879
25
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 – Záznam z deníku
Příloha č. 2 - Bedřich Smetana připojil k Mé vlasti výklad a poslání
Příloha č. 1 - Záznam z deníku po smrti jeho manželky Kateřiny
„Dokonáno jest! Kateřina, má drahá,
vřele milovaná žena, zemřela dnes ráno v 5 hodin,
klidně, aniž bychom co věděli,
dokud mne ticho neupozornilo.
Buď sbohem, anděli.“
26
Příloha č. 2 – Bedřich Smetana připojil k Mé vlasti výklad a poslání
(přepsáno z rukopisu samotného skladatele)
Krátký nástin obsahu symf.básní.
IV. „Z českých hájů a luhů.“
Toť všeobecné kreslení citů při pohledu na
českou zem. Ze všech stran tu zazní zpěv
plno vroucnosti, jak veselý tak melancholický
z hájů a luhů. Lesní kraje v sólech hornistů –
a vesele ourodné nížiny labské a jiné a jiné,
vše se tu opěvuje. Každý může ze skladby té
si vykreslit, co mu libo – básník má volnou
cestu před sebou, arciť musí skladbu
v jednotlivostech sledovat.
I. Vyšehrad.
Harfy věštcův začnou; zpěv věštcův o dějech
na Vyšehradě, o slávě, lesku, turnajích,
bojích, až konečně úpadku a zříceninách.
Skladba končí v elegickém tónu.
II. Vltava.
Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních
obou praménků, chladná a teplá Vltava,
spojení obou potůčků do jednoho proudu;
pak tok Vltavy v hájích a po lučinách,
krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody;
při noční záři lůny rej rusálek; na blízkých
skálách vypínají se pyšně hrady, zámky a
zříceniny,
Vltava
víří
v proudech
Svatojanských; teče v širokém toku dále ku
Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí
v dálce v majestátném toku svém v Labi.
V. Tábor. Motto:
Motto: „Kdo
„Kdo jste boží bojovníci!“
bojovníci!“
Z této velebné písně pozůstává celá stavba
skladby. V sídle hlavním – v Táboře zazněl
tento zpěv zajisté nejmohutněji a nejčastěji.
Skladba líčí též pevnou vůli, vítězné boje,
stálost a vytrvalost, a tvrdošíjnou
neústupnost, kterou skladba též končí. Do
detailu se nedá rozdrobit, nýbrž zahrnuje
všeobecně slávu a chválu husitských bojů a
nezlomnost povahy husitův.
III. Šárka.
V této skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj,
bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením
rozzuřené dívky, jenž pomstu přísahá za
nevěrnost milence svého celému mužskému
pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada se
svými zbrojnoši, který táhne na pokoření
a potrestání dívek.
Už z dáli zaslechnou nářek (až lstivý)
přivázané dívky u stromu – při pohledu na
ni obdivuje Ctirad krásu její – zahoří
milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona
připraveným nápojem obveselí a opojí jak
Ctirada tak zbrojnoše až k spánku. Na dané
znamení lesním rohem, které v dálce ukryté
dívky zodpoví, vyhrnou se tyto ku krvavému
činu – hrůza všeobecného vraždění,
vzteklost nasycené pomsty Šárky, toť konec
skladby.
VI. Blaník.
Jest pokračování předešlé skladby: Tábor. Po
přemožení reků husitských, skryli se tito
v Blaníku a čekají v těžkém spánku na
okamžik, kdy vlasti mají přijíti na pomoc.
Tedy ty samé motivy jako v Táboře, sloužejí
v Blaníku za podklad stavby: „Kdo jste boží
bojovníci“. Na podkladě této melodie, (tohoto
hus. principu) se vyvine vzkřísení národa
českého, budoucí štěstí a sláva! kterým
vítězným hymnusem, v podobě pochodu,
skončí skladba a tak celá řada symf. básní
„Vlasť“. Co malé intermezzo zazní v této
skladbě též kratinká idyla, kresba polohy
Blaníku, malý pastucha si huláká a hraje a
ozvěna mu odpovídá.
27
OBRÁZKY
obr. č. 1 – Bedřich Smetana
obr. č. 2 – podpis
28
obr. č. 3 – František Smetana – otec
obr. č. 4 – Barbora Smetanová – matka
obr. č. 5 – Kateřina Kolářová – manželka
obr. č. 6 – Eliška Krásnohorská
- přítelkyně
obr. č. 7 - Bedřich Smetana a manželka Betty
29
obr. č. 8 – Litomyšl
obr. č. 9 – Litomyšl – rodný dům
obr. č. 10 – Litomyšl – pamětní deska
obr. č. 11 – Růžkovy Lhotice
30
obr. č. 12 – Mladá Boleslav – pomník Barbory Smetanové
31
obr. č. 13 – Mladá Boleslav – busta Bedřicha Smetany
32
obr. č. 14 – Praha – pomník Bedřicha Smetany
obr. č. 15 – Praha – podpis u pomníku
obr. č. 16 – Praha – Novotného lávka – Smetanovo muzeum
33
obr. č. 17 – Jabkenice – Myslivna (Smetanovo muzeum)
obr. č. 18 – Jabkenice – Myslivna
obr. č. 19 – Jabkenice – pamětní deska
obr. č. 20 – Jabkenice – Smetanovo muzeum
– interiér jabkenické pracovny
obr. č. 21 – Jabkenice – Smetanovo
muzeum - interiér
34
obr. č. 22 – Jabkenice – pomník Bedřicha Smetany
obr. č. 23 – Jabkenice – pomník - detail
obr. č. 24 – Jabkenice – pomník Bedřicha Smetany
35
obr. č. 25 – Bedřich Smetana (1840)
obr. č. 26 – Bedřich Smetana (1857)
obr. č. 27 – Bedřich Smetana (1862)
obr. č. 28 – Bedřich Smetana (1875)
36
obr. č. 29 – Bedřich Smetana (1878)
obr. č. 30 – Bedřich Smetana ( poslední snímek ze srpna 1883)
37
obr. č. 31 – Bedřich Smetana
obr. č. 32 – hrob Bedřicha Smetany
2. 3. 1824 - 12. 5. 1884
Hrob Bedřicha Smetany leží
naproti Slavínu na rohu druhého
jižního oddělení
vyšehradského hřbitova a jeho
náhrobek navrhl Josef Fanta
38
POUŽITÁ LITERATURA
•
Pražák Přemysl : Bedřich Smetana – Úvod do života a díla, Praha, Albatros, 1974
•
Ratibor Budiš : Bedřich Smetana, Litomyšl, Augusta, 2. vydání, 1996
•
Vlastimil Kleandr : Bedřich Smetana na Mladoboleslavsku, Odbor Klubu českých turistů
Mladá Boleslav, 2004
Internetové stránky
•
www.google.cz - obrázky
•
www.nm.cz/old/jabkenice/muzeum.htm
39