Základní prvky křesťanské víry, kréda
Transkript
1S Křesťanství a křesťanská etika Základní věroučné prvky křesťanství Přes rozmanitost důrazů i názorů na jednotlivé věci se všichni křesťané shodují na tom, že základ křesťanské nauky tvoří: • • Boží láska a lidská odpověď na tuto lásku v podobě lásky k Bohu, k druhým lidem a k sobě (viz křesťanská etika a morální teologie) Bůh se stal v Ježíši z Nazareta člověkem (vtělení), který byl ukřižován a vzkříšen z mrtvých, a tak člověka vysvobodil z otroctví hříchu a smrti k životu. Křesťanskou víru shrnují vyznání víry, základní body křesťanství by bylo možné popsat takto: • • • • • • Existuje jediný Bůh, Bůh je trojjediný – je jediné a věčné podstaty, která existuje ve třech osobách: Otec (Stvořitel), Syn (Ježíš Kristus) a Duch svatý. Bůh je zároveň člověku neviditelný a skrytý a zjevený. Ježíš Kristus zvěstoval přicházející Boží království, které přišlo v jeho osobě. Nedopustil se hříchu a svou obětí na kříži a svým vzkříšením přinesl věřícím odpuštění hříchů a dědičné viny. Ježíš je Bůh a člověk (dvě přirozenosti v Kristu). Věřící jsou pokřtěni – ponořeni – do Kristovy smrti. Ve své víře žijí duchovně a po smrti budou spolu se svým tělem vzkříšeni. Přijímají Ducha svatého jako dar od Boha, který je duchovně vede, dává poznávat Boží vůli a který udržuje církev v pravdě. Ježíš znovu přijde na konci časů, aby soudil a vládl ve své moci a slávě. Věřící budou žít s ním věčně v Boží přítomnosti. Dokud svět trvá, je církev poslána, aby hlásala o Kristu radostnou zvěst (evangelium). Křesťanské Písmo svaté (bible) obsahuje Boží slovo a je inspirováno Bohem. Proto je bible prvním a respektovaným pramenem informací o Bohu a Ježíši Kristu. Ježíšova matka Maria porodila Božího Syna jako panna z Ducha svatého (srov. Efeský koncil). Proto má v katolických a pravoslavných církvích velmi privilegované místo a křesťané i ji prosí o přímluvu u Boha. V protestantských církvích tento význam Ježíšova matka nemá. Vyznání víry Výstižná shrnutí křesťanské věrouky nalezneme ve vyznáních víry neboli krédech či symbolech. Nejznámější z nich uvádím. Vznikala postupně z potřeby specifikovat původní vyznání víry „Ježíš je Kristus“, aby bylo zřejmé, co to vlastně znamená. Krom toho sloužila vyznání i jako potvrzení všech prvků víry při křtu. Původní triviální vyznání bylo postupem času nutno rozšiřovat také z důvodu, aby nebylo možné jednotlivé prvky víry mylně interpretovat, tedy jako obrana proti prvním herezím. Některá nejvýznamnější vyznání: Apoštolské vyznání – Apostolicum Apoštolské vyznání (též Symbolum Apostolicum - Apoštolský symbol) je jedno ze základních vyznání křesťanské víry, které uznávají v podstatě všichni křesťané. Vznikalo mezi 2. a 9. stoletím. Zvláště užívané je církví na Západě. Trojitá struktura vyznání odráží základní nauku, kterou vyznání tvrdí, totiž v trojici osob v jednom Bohu. Podle legendy apoštolové sepsali toto vyznání desátého dne po Ježíšově nanebevstoupení. Ač lze o původu této legendy pochybovat, přesto jednotlivé body nauky obsažené ve vyznání jsou přítomné v křesťanství již v době apoštolů, takže se lze domnívat, že počátky tohoto vyznání opravdu sahají do doby na konci 1. století. Nejstarší podobou tohoto vyznání je zřejmě otázková křestní podoba tohoto vyznání u Hippolyta Římského (kolem roku 215). Současná podoba kréda pochází ze spisů Caesaria z Arles († 542). Toto vyznání bylo prokazatelně užíváno jako souhrn křesťanského učení pro kandidáty křtu v Římě. Věřím v Boha Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilatem, byl ukřižován, umřel, pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil do nebe, sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen. Nicejské vyznání Společné vyznání víry (krédo) vyznávající božství Ježíše Krista, přijaté na 1. nikajském koncilu (325). Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví. 1. konstantinopolský koncil (381) z tohoto vyznání vycházel, když formuloval své, tzv. Nicejsko-konstantinopolské vyznání, které se dodnes používá jako vyznání křesťanské víry např. při katolické liturgii. Jeho formulace je z velké části namířena proti ariánům – jedna z raných herezí. Týká se to jednak závěrečného anatematismu (vyloučení z církve), jednak důrazu na Ježíšovo božství a na jeho rovnost s Otcem (proslulý termín soupodstatný, řecky homoúsios, zde přel. jako jedné podstaty s). Věříme v jednoho Boha, vševládnoucího Otce, Stvořitele všeho viditelného i neviditelného. A v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, zrozeného z Otce, to jeste z podstaty Otce, Boha z Boha, Světlo ze Světla, pravého Boha z pravého Boha, zrozeného, ne stvořeného, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož vše vzniklo - to, co je na nebi, i to, co je na zemi -, který pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil a vtělil se, stal se člověkem, trpěl a třetího dne vstal (z mrtvých), vystoupil na nebesa a přijde soudit živé i mrtvé. A v Ducha svatého. Ty však, kteří říkají: „Byl (čas), kdy nebyl“ a „před svým zrozením nebyl“ a že vznikl z nebytí anebo z jiné hypostaze nebo podstaty, kteří tvrdí, že Boží Syn podléhá změně nebo proměně, ty všeobecná a apoštolská církev anatematizuje. Nicejsko-cařihradské vyznání Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry či Nicejsko-cařihradské vyznání víry (latinsky Nicaeno-Constantinopolitanum) je jedním z nejdůležitějších křesťanských vyznání víry. Často se užívá při liturgii, v ekumenismu je chápáno jako druhé nejvýznamnější společné vyznání víry (po původním Nicejském vyznání). Autoritativním se pro křesťanskou církev stalo roku 451 rozhodnutím Chalkedonského koncilu. Ve východní církvi je toto vyznání závazné ve své původní podobě, s přídavkem zvaným filioque („i Syna“) jej vyznává katolická církev, anglikánská církev a protestantství. Původ samotného vyznání zůstává až dodnes neznám, neboť se jedná o text, který přejímá až Chalkedonský koncil, který jej označuje jako „Vyznání 150 otců“ (tj. 1. konstantinopolského koncilu). Od 6. století je Nicaeno-Constantinopolitanum považováno za revizi vyznání 1. nikajského koncilu. Na konci tisíciletí se vedly spory mezi Východem a Západem o latinskou vložku zvanou „filioque“, která vyznává procesi Ducha svatého nejen z Otce, ale též ze Syna. K tomuto tématu více viz filioque. Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe, skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta, byl umučen a pohřben. A třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce (i Syna) vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů, očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen. Pro zajímavost: Vyznání víry judaismu, tzv. Slyš Izraeli neboli Šema Jisrael Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
Podobné dokumenty
Církevní dějiny – 300+, koncily, kréda
Nicejsko-cařihradské vyznání
Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry či Nicejsko-cařihradské vyznání víry (latinsky
Nicaeno-Constantinopolitanum) je jedním z nejdůležitějších křesťanských vyznání
...
Dokumenty Mezinárodní teologické komise věnované christologii a
případě by se mohlo jednat o jeho osobní přínos k textu dokumentu. Pojem „proexistence“ jakožto základní postoj Ježíše Krista by
shrnoval existenciání christologii jako určitý protipól christologie...
listopad a prosinec 2009 - Česká evangelická luteránská církev
sněm v Nikaji. Tento sněm se zabýval mj. i ariánskou herezí, podle které je Ježíš jen stvořená
božská bytost (byla tedy doba, kdy Ježíš nebyl),
jiné podstaty než Otec a podřízený Otci (tuto
herezi ...
vyznání víry v katechezi
vyznáním církve v Římě, vznikl zřejmě již okolo roku 100 a obsahuje ve dvanácti článcích víru v trojjediného Boha, svatou
církev a odpuštění hříchů. Podle legendy z konce 4. století ho
měli složit ...
PŘÍPADY V PEKLE OBSAH 1 23 minut v pekle
nějaká jeskyně nebo tunel, který jde nahoru. Byl jsem podél toho ohně a skrz plameny
jsem mohl vidět těla lidí, křičících a prosících o milost. Hořeli tam. A já jsem věděl, že tam
nechci. Ta bolest...