listopad a prosinec 2009 - Česká evangelická luteránská církev
Transkript
Časopis České evangelické luteránské církve listopad-prosinec 2009 Pecet víry Slavte Jeho příchod! Z OBSAHU TOHOTO VYDÁNÍ: Útoky proti křesťanství Nešpory a vánoční program v Plzni Boží všemohoucnost (aneb dokáže Bůh stvořit kámen, který sám neunese?) Šifra mistra Leonarda fakta vs. fikce (1) Nedávné křty v naší církvi Skrze svátost křtu „oblékli Krista“: Hana Anežka Hoblová (13. září) a Mikuláš Jan Řežáb (11. října). Oběma přejeme rostoucí víru a moudrost shůry – oboje dává Duch, kterého při křtu dostali. Bůh je dobrý. Sbírka na Projektovou dokumentaci rozšíření ZŠML Od září do října se v plzeňském sboru vybralo 6029 Kč. Děkujeme všem dárcům! ėFTLÈFWBOHFMJDLÈMVUFSÈOTLÈDÓSLFW ÀLPMOÓOÈNŞTUÓ1M[Fŵ UFMXXXMVUFSBOJD[ FNBJMJOGP!MVUFSBOJD[ Napsal pastor John A. Braun, šéfredaktor časopisu Forward in Christ Už někdy začátkem září nám doručovatelé přinesli katalogy s vánočním zbožím. Akce na dětské hračky a umělé vánoční stromky, znáte to. Za pár týdnů už bude vánoční čas v plném rozkvětu, přestože bude ještě další týdny trvat, než nastane štědrý den. Někdy se nám chce naříkat nad komercionalizací Vánoc, ale přesto se i my přistihneme, že v rukou třímáme seznam dárků a tak jako jiní hledáme, co kde výhodně nakoupit. Vánoce jsou však i skvělou příležitostí sejít se v rodinném kruhu či s přáteli, vidět jejich rozesmáté tváře a užívat tepla jejich radostné blízkosti. I my budeme samozřejmě druhým připomínat, aby vrátili toho skutečného Krista zpátky do Vánoc. Nakonec, Kristus je ten největší vánoční dárek. Tahle prostá pravda je ve skutečnosti hluboká a pronikavá. Ale svět, zdá se, nechce o ní ani přemýšlet. Čtyři týdny před Vánocemi křesťané předjímají oslavu Kristova narození během období Adventu (advent = příchod). Narození Ježíše je tak důležité, že si zasluhuje zvláštní období našeho rozjímání. Nikdy v celé historii nedošlo k tak významné události! Žádné jiné světové náboženství neoslavuje příchod svého zakladatele s takovou úctou a přípravou. Byla to a stále je velká událost. Proč? Protože v Ježíši přišel Bůh na tuto zem. Žádné jiné náboženství nečiní takové prohlášení. Jistě, každé má nějakého charismatického zakladatele, který zahájil nový směr. Ale žádné netvrdí, že se Bůh, který stvořil všechno kromě sebe a který vládne nad veškerým tvorstvem, ponížil do role obyčejného člověka a žil se svým vzpurným stvořením. My to tvrdíme. My tomu věříme. Kouzlo této pravdy spočívá v tom, že Bůh má takový zájem o lidstvo, že sám k nám přišel, aby nás zachránil od nás samých, aby nás vysvobodil z naší krutosti, chamtivosti, povýšenosti a nenávisti. Ano, to skutečně udělal. Taková událost si proto zaslouží, abychom ji slavili. Proto ji také slavíme. Při všem tom spěchu a vzrušení, které o Vánocích zažíváme, se tato převratná pravda snadno ukryje pod roztrhaným balicím papírem a rodinným hodováním. Jakoby právě ona nebyla tím důvodem k hodování a slavení. Ovšemže, mnoho lidí si připomene jen narození malého děťátka, které jim však jinak nemá co říct. Proč by právě Jeho slova měla mít větší váhu, než slova jiných velikánů? I mnozí z těch, kdo zažili Ježíšův příchod, Ho nebrali příliš vážně. „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ (Jan 1:11) My však slavme Jeho příchod! Ponížený příchod Boha v lidském těle. Přitom mějme na paměti, že sám velmi jasně prohlásil, že se vrátí jako vyvýšený Pán. Vrátí se, aby nás uvedl do své slávy. Potom bude naše slavení bez konce. Slyšte pozorně Jeho Slovo. Očekávejte věrně Jeho návrat. On na nás nezapomíná; nezapomeňte ani vy na Něho. Celebrate his arrival. From Forward in Christ, Vol. 95, 12/2008, © 2008-9 Forward in Christ, administered by Northwestern Publishing House. Reprinted with permission. (Použito se svolením. Redakčně zkráceno.) Útoky proti křesťanům a jejich víře „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně,“ prohlásil ve svém „horském kázání“ Pán Ježíš. A dodal: „Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Matouš 5:11,12) Náš Spasitel dobře věděl, že „když hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíše jeho čeleď!“ (Matouš 10:25) Proto opakovaně připravoval své následovníky na to, že ve svém životě budou kvůli své víře a svému vyznání Ježíše zažívat posměch, hanobení, pomluvy a všelijaké očerňování. Nejspíš i vy, věřící čtenáři Pečetě víry, máte nějakou takovou zkušenost: třeba když jste před kolegy v práci otevřeně prohlásili, že chodíte o nedělích do kostela chválit svého Pána; nebo když jste se před druhými na chvíli omluvili, že se potřebujete pomodlit; nebo když jste před ostatními pronesli, že vy „z opice“ rozhodně nepocházíte, ale že vás stvořil Bůh (a to prostřednictvím vašich rodičů). Je možné, že posměšky, narážky, skryté či otevřené útoky zažíváte prakticky každý den. A je pravděpodobné, že na mnohé z nich ani nevíte, jak reagovat, jak odpovědět. V žádném případě to však kvůli posměškům, urážkám či tlaku vrstevníků nevzdávejte. Vždyť i vás Ježíš povzbuzuje: „Blaze vám! Radujte se a jásejte! Máte hojnou odměnu v nebesích!“ Co je proti výsměchu druhých fakt, že Ježíš se k nám přizná před svým Otcem v nebi? Kupodivu nejčastější útoky proti křesťanství, se kterými se setkávám, se vůbec netýkají křesťanské víry a učení Bible, ale spíše historických deliktů křesťanské (zejména katolické) církve. Namátkou vzpomenu na upalování čarodějnic a jinověrců ve středověku, bránění rozvoji vědy a pokroku, skrývanou amorálnost kněží a biskupů, mocenské a majetkové nároky církve, křížové výpravy a další neřesti, páchané často „ve jménu křesťanského Boha“. Na tato a jim podobná obvinění lze asi nejjednodušeji odpovědět pomocí ilustrace ze světa hudby. Bedřich Smetana (abych zůstal u domácích autorů) složil operu Prodaná nevěsta. Když ji však orchestr a operní ansámbl řádně nenastuduje a zahraje ji „pod psa“, bude z toho velká ostuda pro operní dům i pro skladatele. Ale Smetana v tom bude nevinně! On to složil jinak, než jak to orchestr a zpěváci publiku představili. Chtějí-li diváci poznat a slyšet skutečnou Prodanou nevěstu, potom musí sami nahlédnout do not a partitur a hledat takový operní dům, kde se podle nich hraje. Jinak řečeno, hledej, člověče, Boha v první řadě v Bibli samotné a nezavrhuj Jeho tvář na základě „karikatur“, pod kterými Ho někdy prezentují lidé, jež sami sebe nazývají křesťany. Hleď na to, co Ježíš sám říká, než na to, co druzí „v Jeho jménu“ konají. Pak budeš i ty moci slyšet a zažít tu „úžasnou hudbu Jeho Slova“. Váš pastor Petr Krákora Strana 2 Ježíš, Máří Magdaléna, DaVinci a Dan Brown I. Možná jste četli knihu. Možná jste na filmu byli v kině. Možná jste nedávno zapnuli televizi, kde tento film běžel. Možná proto teď máte spoustu otázek. Ano, řeč je o Šifře Mistra Leonarda (známé také pod původním názvem DaVinciho kód), světovém bestselleru amerického spisovatele Dana Browna. Hned na úvod je třeba uznat, že jde o skvěle propracovanou, akční, detektivní novelu, která si svou akčnost zachovala i ve filmu. Na tom se shodují obdivovatelé i odpůrci tohoto díla. Co je však důležitější, je pokus autora předkládat svůj fiktivní, beletristický román jako „fakta“, které se snaží podkopat samotné základy křesťanství. Právě tato kombinace poutavé fikce a po staletí skrývaných „faktů“ učinila z díla celosvětový trhák. Jenže autorova tvrzení, prezentovaná jako fakta, jsou pouze směsicí fascinujících střípků „tajných“ informací, polopravd a jednoznačných lží a nesmyslů. Pojďme se v tomto článku na některá z nich podívat. Zápletka Pro zopakování (pro ty, kdo znají), popřípadě pro vysvětlení (pro ty, kdo neznají) zde uveďme v krátkosti, v čem spočívá hlavní idea knihy a filmu. V Paříži je za dramatických okolností zavražděn Jacques Sauniere, správce Louvru, a to jistým Silasem, členem římsko-katolického řádu Opus Dei. Než ale kurátor zemřel, zanechal za sebou řadu symbolických stop a indicií, odkazujících k hlubokému, temnému tajemství. Harvardský profesor náboženské symbologie, Robert Langdon, který je právě ve městě a má se s kurátorem sejít, se stává hlavním podezřelým. Sofie Neveu, policejní kryptoložka (zabývá se šiframi) a kurátorova vnučka, se staví na stranu Langdona a pomáhá mu uprchnout. Spolu se pak vydávají na strastiplnou cestu přes celou zemi, aby pátrali po „svatém grálu“, stále však s policií v patách. Na cestě se setkávají s expertem na historii, Leighem Teabingem, který jim odhalí velké tajemství skrývané církví po celá staletí: grálem není pohár z poslední Kristovy večeře, jak se všichni domnívají, ale tělo Marie Magdalské, která byla manželkou Ježíše Krista a matkou jejich dítěte, jež se stalo předkem významné dynastie francouzských králů, Merovejovců. Toto tajemství prý ohrožuje církev, proto se její představitelé z Vatikánu snaží všemožně zabránit jeho prozrazení. Fakta vs. Fikce Hlavní tvrzení knihy, na která se podíváme z pohledu faktické historie, jsou: 1. Ježíš se oženil s Máří Magdalenou (Marií Magdalskou) a měl s ní dítě. 2. Ježíšovo božství bylo ustanoveno až na sněmu v Nikaji roku 325 po Kr. 3. Osmdesát evangelií bylo vyloučeno a do Bible se dostala jen čtyři. 4. Gnostická evangelia nám ukazují pravého Ježíše. 5. Současné křesťanství poškozuje důstojnost a snižuje hodnotu žen na úkor mužů. 6. Převorství siónské je ochráncem tajemství Svatého grálu od roku 1099. V tomto vydání PV se věnujeme prvním dvěma tvrzením, další pak najdete v příštích číslech. Ad 1 – Jaké existují historické důkazy, že Ježíš byl ženatý? … ŽÁDNÉ. Oženil se Ježíš? Dan Brown ve své knize píše, že bylo neslýchané a nepředstavitelné, aby Žid zůstal celý život svobodný a neoženil se. Každý celibát byl prý zavrženíhodný. Ježíš však sám učí, že někteří lidé zůstanou svobodní pro nebeské království, aby se mohli výhradně věnovat jeho šíření a budování (Matouš 19:10-12). Apoštol Pavel, vychovaný v rabínské škole farizea Gamaliela, obhajuje podobný postoj v 1. Korintským 7, s tím ovšem, že ne každý má dar zdrženlivosti, a je tedy „lepší žít v manželství než se trápit“. Jan Křtitel a další proroci, zdá se, byli také svobodní. A co tvrzení o Marii z Magdaly, že to ona byla Ježíšovou manželkou? V gnostickém Filipově evangeliu, na které román odkazuje (o něm více v bodě 3 a 4), má slovo vysvětlované jako „manželka“ daleko širší význam, totiž společnice, Strana 3 družka, souputnice – žena, která jde s Ježíšem a doprovází ho (což skutečně Máří a další ženy dělaly). A že prý „Kristus políbil Máří na ústa“? To Filipovo evangelium ve skutečnosti neříká, jelikož domnělá slova „Kristus“ a „ústa“ v poměrně poškozeném rukopise chybějí. Nakonec je dobré si uvědomit ještě jednu věc. I kdyby Ježíš byl ženatý a měl děti, tak by to samo o sobě nebylo žádnou překážkou pro Jeho božství ani Jeho záchrannou misi. Manželství je dobrá věc. Sex v manželství je dobrá věc. Rodina je dobrá věc. Ježíš byl plně Bohem i plně člověkem. Žádný problém by proto samo Jeho manželství nepředstavovalo. Jediný problém je, že pro Jeho manželství neexistuje žádný důkaz ani svědectví. Naopak, veškeré dochované materiály svědčí o tom, že Ježíš si zvolil život bez manželství, aby se mohl věnovat své službě. Ad 2 – Bylo Ježíšovo božství ustanoveno až na sněmu v Nikaji? Byl do té doby Ježíš považován pouze za „proroka, avšak smrtelníka“? … Naprosto ne. Ježíš byl považován za vtěleného Boha od samého počátku křesťanství. Když pomineme fakt, že už proroctví Starého zákona, napsaná před Ježíšovým narozením, zmiňovala božství zaslíbeného Mesiáše, pak stačí otevřít stránky Nového zákona a tam najdeme bezpočet odkazů na božství Ježíše Krista. Apoštol Pavel psal v 50. letech prvního století: Filipským 2:6 (překlad KMS) – „Ačkoli byl v podobě Boží (morfe Theou), nelpěl na tom, že je roven Bohu“; Koloským 1:15-16 – „On je obraz Boha neviditelného“. Známým veršem je úvod Janova evangelia, Jan 1:1 – „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh“; ve stejném evangeliu Tomáš vyznává, Jan 20:28 – „Můj Pán a můj Bůh“. Uveďme také citáty církevních otců z doby před sněmem v Nikaji v roce 325 po Kr.: „Bůh sám se zjevil v lidské podobě“ (Ignác, 100 po Kr.); „Je příhodné nahlížet na Ježíše Krista jako na Boha“ (Klement, 100 po Kr.); „Otec vesmíru má Syna a ten … je stejným Bohem“ (Justin Mučedník, 160 po Kr.); „On je Bůh“ (Ireneus, 180 po Kr.); „Kristus, náš Bůh“ (Tertulián, 200 po Kr.); „Nikdo by se neměl urážet, že Spasitel je zároveň Bůh“ (Órigenés, 225 po Kr.); „On není jen člověk, ale i Bůh“ (Novacián, 235 po Kr.); „Ježíš Kristus, náš Pán a Bůh“ (Cyprián, 250 po Kr.). Ježíš byl tedy považován za Boha v lidském těle dávno předtím, než se v roce 325 po Kr. konal sněm v Nikaji. Tento sněm se zabýval mj. i ariánskou herezí, podle které je Ježíš jen stvořená božská bytost (byla tedy doba, kdy Ježíš nebyl), jiné podstaty než Otec a podřízený Otci (tuto herezi v dnešní době živí především Svědkové Jehovovi, podle nichž je Ježíš bůh, ale ne Bůh). Na sněmu pak došlo k sepsání tzv. Nicejského/Nikajského vyznání víry, ve kterém se o Ježíši píše, že je „od věčnosti zplozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem“. Toto vyznání podepsali bez dvou všichni z přítomných necelých tří set biskupů. V Nikaji každopádně nešlo o Ježíšovo božství versus lidství, ale o božství Syna versus božství Otce. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. Poznámka: Při sepisování tohoto článku byla použita přednáška Arta Lindsleye z Institutu C.S. Lewise, otištěná v magazínu Knowing & Doing. Chcete-li si sami přečíst o tomto tématu více, je možné si u pastora Krákory vypůjčit knížky Šifra mistra Leonarda: Dekódováno od Nicky Gumbela nebo Věrohodnost Nového zákona od F. F. Bruce. Obě jsou v češtině. Strana 4 Boží všemohoucnost a lidská logika Dokáže všemohoucí Bůh vytvořit kámen, který sám neunese? K sepsání tohoto článku pro Pečeť víry mě inspirovala otázka jedné žákyně školy Martina Luthera. Zněla nějak takto: „Dokáže Bůh, když je všemohoucí, stvořit takovou kaši, kterou by sám nedokázal sníst?“ Tato rafinovaná otázka je známější a rozšířenější ve verzi s neuzvednutelným kamenem: „Dokáže všemohoucí Bůh vytvořit kámen, který sám neunese?“ Záludnost této otázky tkví v tom, že v každém případě nás vede lidská logika k závěru, že Bůh není všemohoucí. Neboť buď takový kamen dokáže stvořit, pak ho ale neunese, takže není všemohoucí. Nebo takový kámen, který by neuzvedl, vyrobit nedokáže, z čehož opět plyne, že není všemohoucí. Ovšem my ve vyznání křesťanské víry říkáme: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího …“ Jak se můžeme s tímto „paradoxem všemohoucnosti“ vypořádat? Dovolte mi v tomto článku nabídnout několik přístupů. Netvrdím, že všechny dají uspokojivou odpověď každému hloubajícímu a hledajícímu člověku. Ale třeba povedou k dalšímu zamyšlení o povaze lidské logiky a její omezenosti na jedné straně a o nadřazenosti a výjimečnosti Božího charakteru na straně druhé. Pohled Bible na všemohoucnost Boha První přístup je biblický (a o ten nám jde především). Písmo, které nám Boha pravdivě zjevuje, mluví o Boží všemohoucnosti (všemoci) na několika místech. Starý zákon přitom používá jednak hebrejský výraz „šadaj“ (např. ve spojení „el šadaj“ = Bůh všemohoucí; např. Genesis 17:1), který má v pozadí obrázek Boha, který zajistí a poskytne vše, co je třeba. Nebo se jako „všemohoucí“ chápe hebrejský výraz „cebaót“ (zejména ve spojení „jahve cebaót“ = Hospodin zástupů, tedy zástupů všech mocností a sil; např. Izajáš 6:3, srovnej Zjevení 4:8). Nový zákon zase obsahuje řecké „pantokratór“ (spojenina pas = všechno, kratos = moc, nadvláda; tj. dohromady „vládce všehomíra“). V těchto případech jde o zdůraznění Boží moci a nadvlády nade všemi silami, tedy Jeho suverenitu, svrchovanost. Sv. Augustin (O obci Boží, kniha V, kap. 10): „Bůh je správně nazýván Všemohoucí, ačkoli nemůže zemřít nebo udělat chybu. Je nazýván Všemohoucí kvůli tomu, že dokáže vykonat, co chce, nikoli kvůli tomu, že musí strpět a dělat i to, co nechce. Neboť kdyby k tomu došlo, pak by rozhodně nebyl všemohoucím. Bůh tedy nemůže dělat určité věci právě proto, že je Všemohoucí.“ Znamená tedy všemohoucnost (všemocnost), že Bůh dokáže úplně všechno? Nebo má Bůh nějaké limity? Žalmista vyznává: „Proč by měly pronárody říkat: ,Kde je ten jejich Bůh?‘ Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce (co se Mu líbí), koná.“ (Žalmy 115:2-3) V evangeliích je zase zaznamenán Ježíšův výrok, kterým odpověděl na zděšení svých učedníků ohledně schopnosti člověka dojít spásy: „Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: ,Kdo potom může být spasen?‘ Ježíš na ně pohleděl a řekl: ,U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.‘“ (Matouš 19:25-26) V těchto a dalších verších dostáváme důležité vodítko k nalezení odpovědi na onu protikladnou otázku v úvodu. Především je třeba si uvědomit, že Bůh je všemohoucí v tom, co chce konat. Dokáže vykonat všechno, co se Mu líbí a co se rozhodne učinit, přesto (někdy i právě proto), že jsou to věci, na které člověk nestačí (jako např. naše spása). Snad by šlo přesněji hovořit o tom, že Bůh je „všechno-co-chce-moucí“. To, co je v rozporu s Jeho vůlí, s Jeho rozhodnutím či s Jeho podstatou, to skutečně Bůh „nedokáže“ – například nedokáže lhát, klamat, neplnit své sliby, být nevěrný (viz 2. Timoteovi 2:13 – „nemůže zapřít/popřít sám sebe“). Buďme však Bohu za tuto Jeho „nemohoucnost“ vděčni! Důležité pro nás je také poznání, že Bůh – ve své všemohoucnosti (a především ze své lásky) – se dokázal na čas zříci použití své neomezené moci. Právě v tom tkví zázrak poníženého vtělení Boha v Kristu Ježíši. Aby mohl vykonat naši záchranu a zemřít jako jeden z nás, rozhodl se Boží Syn na určitý čas přestat uplatňovat svou absolutní moc, vědění a další božské vlastnosti (ty bytostné, nikoli ty morální). Ježíš tedy stále byl a zůstal všemohoucí, ale svou moc nepoužil, když měl Strana 5 například na poušti hlad, nebo když Ho zatýkali a křižovali vojáci. Opět to vede k závěru, že to, co chce, Bůh dokáže. Třeba kvůli nám i bezmocně trpět. Zde by mohl můj pokus o vysvětlení „paradoxu Boží všemohoucnosti“ skončit. A nejste-li zrovna „příznivci“ logiky, ani dál číst nemusíte. Následuje totiž jen nabídka dalších, více či méně uspokojivých pokusů o řešení problému neuzvednutelného kamene. Některé z těchto navrhovaných řešení nabízejí teologové, jiné filozofové, matematici či jazykovědci. „Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. ,Já jsem Alfa i Omega‘, praví Pán Bůh, ,ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.‘“ (Zjevení 1:7-8) pastor Krákora Lidská logika není „všemohoucím bohem“ Nedělí 29. listopadu začíná období Adventu, a tedy i nový církevní rok. Letos bychom rádi ve Sboru sv. Pavla v Plzni započali tradici podvečerních bohoslužeb na 1. adventní neděli. Takovým večerním bohoslužbám (nebo i jen večerním modlitbám) se někdy říká nešpory, což pochází z latinského slova „vesper“ či řeckého „esperinos“; obojí znamená „večer“. Na první adventní neděli (29. 11.) se tedy v plzeňském sboru nekoná bohoslužba dopoledne v 10 hodin, ale až v podvečer od 18 hodin. Program této „nešporské“ bohoslužby bude také nevšední: obohatí ho mj. rozsvěcování vánočního stromku v kapli, zpěv dětského sboru, hudba malého smyčcového orchestru, zpěv učitelů Základní školy Martina Luthera a pravděpodobně i zpěv bývalého operního pěvce. Zváni jsou všichni členové naší církve, děti naší školy a jejich příbuzní, stejně jako široká veřejnost. Zaznamenejte si proto, prosím, do svého kalendáře: Neděle 29. listopadu od 18 hodin – Nešpory v kapli Sboru sv. Pavla v Plzni Adventní období však touto nedělí teprve začíná! O dalších adventních nedělích se budeme v Plzni scházet k bohoslužbám v tradičním čase od 10 hodin. Zpestřením těchto bohoslužeb bude pak zpěv žáků Základní školy Martina Luthera. Poněkud konkrétněji vypadá program „vánočního zpívání dětí“ následovně: Neděle 6. prosince od 10 hodin – zpívají děti z 5.-9. třídy a děti z 3.-4. třídy · Neděle 13. prosince od 10 hodin – zpívají děti z 2.A a 2.B třídy · Neděle 20. prosince od 10 hodin – zpívají děti z KDG, 1.A a 1.B třídy Samozřejmě Vás také rádi uvidíme na štědrovečerní bohoslužbě, která se ve Sboru sv. Pavla v Plzni koná ve čtvrtek 24. prosince od 22 hodin. A tak, řečeno slovy vánoční písně 294, „pojďme, pokloňme se Ježíši!“ Druhý přístup se týká smysluplnosti. Podle tohoto přístupu nemůže všemohoucí Bůh činit logické a jazykové nesmysly. „Kámen, který Všemohoucí neunese“ je logický protiklad, něco jako „kulatý čtverec“ nebo „hluboké hory“. Logické protimluvy a nesmysly Bůh netvoří. Tento názor zastával např. Tomáš Akvinský, italský filozof a teolog ze 13. století. Co se stane, když neodolatelná síla působí na nepohyblivý předmět? Jiný přístup, nazvěme ho „nad-logický“, staví Boha a Jeho všemohoucnost dokonce nad jazykové nesmysly a zákony logiky. Naše logika a způsob uvažování a vyjadřování je omezený a Bůh je tomu všemu nadřazen. Toto stanovisko zastával např. francouzský filozof, matematik a fyzik René Descartes, žijící na počátku 17. století. Jinak řečeno, podle tohoto přístupu, Bůh dokáže stvořit kámen, který by neunesl, a zároveň dokáže takový kámen unést. Že to logicky nejde? To je jen kvůli omezenosti naší logiky, ale Bůh stojí výš. Někteří lidé přitom staví tento „paradox všemohoucnosti“ na úroveň jiných logických paradoxů, např. „Russelova paradoxu“ naivní teorie množin. Tento paradox se běžně vysvětluje na příkladu vesnického holiče. Představte si vesnici, ve které žije a pracuje právě jeden holič. Tento holič holí všechny ty vesničany, kteří se sami neholí. Otázkou je: „Holí tento holič sám sebe?“ Uvažujte: Pokud se sám neholí, tak by ho měl holit místní holič, tedy on sám. Na druhou stranu pokud se on sám holí, tak by ho místní holič (on sám) neměl holit. V každém případě to vypadá, že holič se zároveň holí a zároveň neholí. (Co když tedy Bůh kámen zároveň neunese i unese?) Jak se lze konkrétně s paradoxem holiče vypořádat, nechme na matematicích. Spokojme se se zjištěním, že jednoduchá, selská logika nemusí vždy stačit ani na „obyčejné hlavolamy“, natož na vystižení Božích vlastností. Bůh skutečně stojí nad naší logikou. Kdyby ne, pak by naše logika byla tím nejvyšším bohem. Jenže koho dokáže jeho logika zachránit? Nešpory a vánoční program ve Sboru sv. Pavla Setkání křesťanské mládeže Sobota 28. listopadu 2009, v 17 hod.– divadlo Dialog (od 19 hod. představení Hotel mezi dvěma světy) Sobota 19. prosince 2009, v 10 hod. – Vánoce pro děti (pomoc s dětským programem v Tlučné) V případě Vašeho zájmu o účast nebo o výpomoc s organizací se prosím ozvěte pastoru Petru Krákorovi (osobně, tel.: 723 237 679, e-mailem: [email protected]). Strana 6
Podobné dokumenty
Pravoslavná církev
Ježíšukazovala
si dobře uvědomoval, jak většina lidí
nejasná, jakoby
ale syn
Židům
člověka“, který dostává
od Bohahloubku
věčné jeho
mesiášský
vnímá. Proto jej
skutečnou
vztahu titul
k
království a...
O sbírce matrik
KFEOPUBCSBUSTLÈ
1PUÝUFKO
BTWPCPEOÈǁFTLÈ
FWBOHFMJDLÈ DÓSLFW U[W CBMDBSJÈOJ
#ZTUSÏ
$ÓSLFW ǁFTLPTMPWFOTLÈ
W[OJLMÈSPLV
KF[BTUPVQFOBTCPSZ[WâDIPEPǁFTLÏEJ...
PORTRÉTY: Jak vypadá tvůj portrét?
skutečné hudby, od facebooku a skutečného času u čaje
tváří v tvář. Číst evangelia bez pochopení Ježíšovy
osobnosti, je jako sledovat televizi bez zvuku. Jasně,
dokážeš pochopit, o čem to asi je, a...
Šifra Mistra Leonarda
Vilette a svůj život věnoval, stejně jako mnoho dalších, hledání Svatého grálu. Nevěděl, proč
za ním přijeli, ale na cestě už byla policie i Silas, kterého tam poslal Učitel (vedoucí postava
Božího...
Pečeť víry - září a říjen 2014 - Česká evangelická luteránská církev
nebo tamtu? Mám se pustit do opravy chátrajícího domu, nebo se
přestěhovat do nového? Starosti si také mnohdy děláme, když nevíme, jak
věci dopadnou, a obáváme se nejhoršího. Víme, že spoustu věcí ...
kapitola xi.
daroval rozum. Poznal všechny přítomné i minulé věci na světě, nic
mu nezůstalo skryté, důvtip a úsudek měl jako sedmero mudrců, kteří
před dávnými věky naučili lidi vědám a uměním.Bohaté dary mu d...