MZ 53 - Únor 2013
Transkript
MZ 53 - Únor 2013
Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Číslo 53/2013 DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz Z obsahu čísla: 2: HLÍDKA / článek Orientace 3: úvaha Koruna z rukou ulice 4: OZNÁMENÍ A DĚNÍ V KČ / předsednictvo, ČZsněm, ideová konference 5: článek Pan Klaus odchází, další zprávy 6: nový text petice Zrušme prezidenty 7: prohlášení KČ k prezidentské amnestii 8 – 9: postřehy k prezidentským volbám 10: MONARCHISTÉ V ZAHRANIČÍ 11 – 13: AKCE / postřehy z demonstrace k inauguraci prezidenta 13: MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ / konference MS Svitavy 14 - 15: CÍRKEV A MONARCHIE / článek Máme papeže Františka 16 – 17: článek O ekumenismu 18: úvaha Ještě k církevním restitucím 19 - 20: MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH / Sdružení Radecký – seminář v parlamentu 21: akce vysloužilců a dalších KVH 22: ples stříbrných ostrostřelců 23: LITERATURA / Dějiny české státnosti, představení Občanského sdr. STREET 24 – 27: nabídka digitálních knih J. Drnka 28: KONTAKTY 29 - 34: NÁZORY / články a úvahy: Josefa Štogra (Sudá – Lichá) Josefa Pejřimovského (prez. volby 2013) Milana Nováka (dopis monarchistům KČ) Jana Drnka (Prorazit nebo vzlínat) Martina Rejmana (Sjezd ČSSD) HLÍDKA – březen 2013 ORIENTACE Pracoval jsem na knize o historii jednoho z plzeňských městských obvodů a zaujal mne zvláštní jev, který úzce souvisí s politikou a s mocí. Katolické královské město, které ještě v roce 1914 vyprovázelo své vojáky s jásotem na frontu začínající války, a v němž byly socialisticky naladěné síly maximálně mírně pacifistické, které posílalo svá ujištění loajality císaři, bylo náhle, na konci roku 1918 plné socialistů, nacionalistů a republikánů. Totéž město, v roce 1938 sociálně demokratické, v němž se komunisté počítali jen na desítky, bylo náhle v roce 1945 plné komunistů a sálalo nechutí k demokracii. Po každé válce nastala názorová proměna většiny obyvatel města. Pokaždé zavrhli tradici a přiklonili se k jiné ideji, k jinému modelu organizace. Proč? Lidské jednání je údajně dáno okolnostmi hospodářské a politické povahy. Domníváme se, že lidé jednají tak, jak musí, jak jsou nuceni okolnostmi a svými pudy. Komunističtí materialisté a pokrokáři nás infikovali naukou o hmotné základně a kulturní nadstavbě. Finančníci a ekonomové tuto nauku ochotně přijali. Jejich svět se tak stal jednoduchým, přehledným a systémovým. Dobře se v něm vyznají a mohou své modely jak se ve světě vyznat a orientovat nabízet široké veřejnosti, pro kterou je také svůdné žít ve světě, v kterém se lze jednoduše vyznat a orientovat. Sami komunisté oslavovali hrdiny, kteří umírali v boji mebo se nechávali umučit pro myšlenku, pro ideu, kvůli svému pojetí cti nebo svědomí, aby dodali smysl tomu, co žili. Zde nauka o základně určující nadstavbu evidentně neplatí. Základ biologické existence se nezahazuje kvůli prchavé ideji či myšlence. A přece ano. Zahazuje, obětuje se. Biologický zánik evidentně není tím nejhorším, co může člověka potkat. Tím je marnost a nesmyslnost lidské existence a konání. Samotný život může být nesnesitelný, pokud se odehrává v chaotickém světě bez hodnot. K čemu jsou nohy, když nemá smysl někam jít? K čemu je mozek, když nemá smysl přemýšlet, srovnávat, vybírat, když je všechno jedno. Staří Slované odmítali křesťanství, protože by znamenalo zavržení všeho, co doposud žili, čemu věřili, že má smysl. Cítili, že když opustí staré bohy, svět se ocitne v chaosu, a v chaosu se žít nedá. Nejsou tam směry kudy jít. Nejsou tam body odkud a k čemu směřovat. Njsou tam měřítka, která by ukázala, co je důležité a co méně, co je třeba dělat přednostně a co počká. V sociálním chaosu není jisté ani předvídatelné, jak se budou chovat ostatní lidské bytosti. Staré Čechy však jejich orientační model světa opustil tak, jako tak. Rozpadl se a mizel, jako se rozpadal kmen a jím střežená pravidla i hodnoty. Změna se prosazovala a hrozila chaosem. Křesťanství nabízelo cizí orientační model, ale přece jen nějaký, a dobře 2 zakotvený, univerzálně pojatý tak, že z něho téměř nebylo úniku. Kdepak materiální základna. Bída, hlad nebo vnější ohrožení, to vše přišlo v dějinách mnohokrát a přece se lidé nepřiklonili k jiné ideji, jinému způsobu a modelu orientace ve světě, jinému řádu, pořádku či pravidlům. K tomu je zapotřebí něco víc. Lidé žijí ve světě, který by pro ně byl čirým chaosem, kdyby neměli po ruce nástroje, které jim pomáhají se orientovat. Jsou to právě ony ideje, měřítka hodnot, vysvětlující kdo jsme, proč jsme se zde ocitli, odkud jdeme a kam. Orientační schémata jsou zakotvena ve zvycích, v tradicích, v rituálech a stereotypech. Máme obrazy, matrice a vzorce, kterým říkáme kultura. Kulturní vzorce jsou, kupodivu, pro pochopení našeho jednání mnohem směrodatnější, než okolnosti, v nichž jsme se ocitli, a které na nás tlačí. Přízrak chaosu nezpůsobuje ani tak materiální nedostatek a ohrožení biologické existence člověka, jako výskyt mnoha orientačních modelů v místní a časové souběžnosti. Když se jedna společnost rozdělí na skupiny, které odvozují pravidla a měřítka od různých orientačních modelů, přestává být společností jako takovou. Lidé se přestávají orientovat ve světě. Přestávají si rozumět ve svém jednání, ve významu pojmů i v běžné řeči. Nastává babylonské zmatení, a nejen jazyků. Nastává rozchod a rozpad, nastává chaos, v němž je jedinec náhle osamělý a neví, co je správně a co špatně, jaké jednání je dobré a jaké zlé, jaké má a jaké nemá smysl. Po každém selhání dosavadních orientačních modelů, jako je světová válka, revoluce, morová epidemie a podobně, jsou lidé nejprve rozděleni do skupin příznivců mnoha mešlenek a politických stran, které nebízejí různé orientační modely. Během pár let se pak většina lidí sjednotí a přikloní k jednomu modelu, nebo si ho nechá vnutit silou. V mém městě to po první válce byla sociální demokracie, po druhé válce komunismus, po sametové revoluci ODS a oligarchicko-mafiánský systém. Proto stále nemůžeme uspět s naším křesťansky pojatým monarchismem. Mnozí nám i dávají za pravdu, ale nepodpoří nás. Dokud bude platit většinově přijatý model orientace ve světě, jakkoliv je hloupý a nedokonalý, dokud budou použitelná měřítka pro dobro a zlo, úspěch a neúspěch, vpředu a vzadu, jakkoliv překroucená a zkreslená, jakkoliv omezená a neuniverzální, bude se jich většina společnosti držet zuby nehty. Proto i jiné strany slábnou a upadají, a proto se stále více voličů sdružuje do jednoho rozpoznaného velkého stáda. Koruna Česká musí vydržet a čekat na svoji příští šanci, poté se zhostit role zachránce před chaosem. Dnes můžeme argumentačně zvítězit v souboji idejí. Můžeme dokonce dosáhnout uznání, že náš orientační model je lepší, univerzálnější, spravedlivější. Ale to ještě neznamená, že většina bude ochotna pustit se toho starého. JD Král nemůže přijímat korunu z rukou ulice Ve Frankfurtě 31. prosince 1848. Většina ústavního výboru rozhodla se konečně přece pro návrh od professorů Dahlmanna, Beselera a Waize zastávaný, aby se totiž v čelo nového Německa postavil císař. Aby se nové toto důstojenství v příjemnějším světle objevilo, nebude se nová hlava říše jmenovati jako dříve císařem Německa, nýbrž císařem Němců; to zní trochu demokratičtěji. Není to ale již všechno, co ústavní výbor učinil, aby svému rozvrhu získal nějakou přízeň; v rozvrhu není udáno, má-li hodnost císařova býti dědičnou čili ne; dále neví se, jakým má tato hodnost vznášena býti, zdaliž veškerými knížaty a vládami německými, či jen jistým počtem povolaných knížat, čili ústavním sněmem říšským anebo veškerým národem, a sice všeobecnou volbou; rovně není ustanoveno, které má býti sídlo vlády centrální. Tvorcům tohoto rozvrhu jednalo se asi jen o císaře; i mysleli si, až bude jen císařský trůn státi, pak se dá také dědičnost proraziti, a pak půjde i ostatní. Národní Noviny č. 5, 6. 1. 1849 18. května 1848 se ve Frankfurktu nad Mohanem sešel první celoněmecký parlament. 27. března 1849 shromáždění těsnou většinou schválilo dědičnost německé císařské koruny a o den později se shodlo i na tom, že koruna bude nabídnuta pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. Tato volba měla dosadit pruského krále do čela liberálního hnutí. U berlínského dvora vypukl zmatek. Král Fridrich Vilém IV. však po váhání 27. dubna korunu odmítl. Odmítnutí císařské koruny mělo zřejmě dva hlavní důvody. Jelikož byl král z Boží milosti, nemohl přijmout korunu (ač o sjednocení také usiloval) z rukou frankfurktského shromáždění, jež považoval za revoluční instituci - císařskou korunu by přijal jako legitimistický panovník pouze od rovnorodých knížat. Stejný názor zastával i králův bratr, budoucí král Vilém I. http://www.19stoleti.cz/fullarticle_kdojekdo35_Fridrich_Vilem_IV..htm Pruský král v roce 1849 korunu německého císaře odmítl. Nepřijal ji od ulice, ani od představitelů národa, neboť jaký by to byl císař, kdyby se musel své moci dovolávat od souhlasu těch či oněch samozvaných volitelů? V Zemích koruny české je situace, pravda, poněkud jiná. Krále není třeba volit, dynastie je, a je legitimní. V Zemích koruny české není třeba ani korunu vracet, protože nebyla legitimně odňata. V Zemích koruny české je zapotřebí pouze jedno: shodnout se konečně na tom, že vzpoura proti panovníkovi z Boží milosti byla a je dokladem hlouposti a nevyspělosti, a vzpouru ukončit. Proto i ono referendum, o jehož vypsání Koruna Česká usiluje, by nemělo pokládat národu otázku, zda chceme krále a monarchii, případně jakého krále a jakou monarchii, ale mělo by položit otázku, zda ukončit vzpouru a odvolat ten republikánský nesmysl. Proto i po případném úspěchu referenda by neměl nikdo ničím jménem nabízet panovníkovi korunu, ani hledat, kterému panovníkovi bychom ji mohli nabídnout, ale legitimnímu panovníkovi by měl být výsledek referenda oficiálně oznámen, měl by mu být okamžitě navrácen majetek, měl by být požádán, aby přijal omluvu, a delegace zástupců zemských stavů by jej měla požádat o to, aby se ujal svého. Po úspěchu referenda by měla být okamžitě uznána platnost manifesti krála Karla III. z 16. října 1918. Stejně jako pruský král v roce 1849, ani náš dnešní panovník nemůže přijmout korunu z rukou lidu či národa. Nebyl by panovníkem. JD Vážení čtenáři, Jistě vám neuniklo, že tento Zpravodaj má číslo 53, aniž by vyšlo číslo 52. Je to tak. Číslo 52 bylo napsáno a zredigováno, připraveno k vydání. Chyběl jen jediný článek, k jehož napsání jsme potřebovali zápis ze zasedání předsednictva KČ. Přes opakované urgence jsme tento zápis neobdrželi a číslo nebylo vydáno. To ale nebylo vše. V průběhu prezidentské volební kampaně se strana nacházela v chaosu, v soupeření nejméně tří názorových skupin. Tento oficiální list strany si dal do vínku zásadu, že se nestale polemickým, ale pouze sdělujícím oficiální linii strany. V atmosféře předvolební kampaně nebylo možné tuto zásadu dodržet a stav v předsednictvu i v členské základně nám v tom nikterak nepomáhal. Dalším důvodem byl enormní výskyt aktivistů, jejichž jediným cílem je vyvíjet aktivitu za každou cenu, protože jen aktivita jim přináší uspokojení, a když se aktivita navenek jeví jako neúčinná, zaměřují svou aktivitu dovnitř strany, neustále reorganizují, revidují, kritizují, vyžadují změny, projevují se netrpělivostí a mnohdy i agresivitou. V určitý okamžik, když prezidentská kampaň a vlna aktivismu začaly zpochybňovat základní programovou linii strany, jsme se rozhodli, že Zpravodaj zcela přestaneme vydávat, nebo ho předáme někomu, kdo ho vydávat bude. Takovou aktivitu všk nikdo neprojevil. Nyní jsme dospěli k rozhodnutí, že budeme ve vydání pokračovat, ale v takové pozici, kterou by podobné záchvaty chaosu nemohly ohrozit, tedy v pozici o něco nezávislejší. Více, než Korunou českou se budeme zabývat smotným monarchismem a jeho aspekty, budeme se podílet na precizování myšlenkového základu monarchismu, aby bylo z čeho čerpat, až jednou přijde ta pravá chvíle. (redakce) Oznámení a dění v KČ – březen 2013 Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci o práci GENERÁLNÍHO SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS KČ členem Předsednictva, ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka obětavého, důsledného (až pedantického), pečlivého, samozřejmě znalého - minimálně v běžném uživatelském standardu práce s PC (e-maily, internet atd.). * Předsednictvo KČ zasedalo dne 14. 3. 2013 v Olomouci. Jednalo nejdříve o dalším rozdělení kompetencí a úkolů členů. Poté vzalo na vědomí rezignaci členů předsednictva pana Ing. Jenčeka, paní Rathuské a pana Drnka a vyslovilo jim poděkování za práci pro stranu. Poděkovalo MS Svitavy za nápad uspořádání přípravného regionálního semináře před uspořádáním vlastní programové konference KČ a uvážilo možnost uspořádat celostranickou konferenci přímo ve Svitavách. Vzalo na vědomí některé nálezy a podněty Dohlédací komise strany. Vzalo na vědomí informaci Českého zemského hejtmana o konání XII. Českého zemského sněmu v hotelu Laba v Pardubicích ve dnech 10. – 11. 5. 2013. Zhodnotilo průběh a konání demonstrace 8. 3. 2013 k příležitosti inaugurace prezidenta a ocenilo prezentaci akce ve vysílání BBC, kterou zajistil pan předseda Václav Srb. Urgovalo převod kapličky pod barrandovskou skálou na KČ. Pověřilo pana předsedu Srba, aby k dopisu zasílanému JCKC Karlovi IV. připojil návrh na uspořádání série přednášek na českých univerzitách, při nichž by KČ byla partnerem. Konstatovalo, že ke dni 13. 3. 2013 má KČ 223 členů a 254 příznivců a vyzvalo ty členy, kteří ještě nezaplatili členské příspěvky na rok 2013, aby tak neprodleně učinili, neboť neplacením omezují možnosti strany financovat různé akce. Příští schůze se bude konat 11. 4. 2013. * XII. Český zemský sněm se bude konat v hotelu Laba v Pardubicích ve dnech 10. – 11. 5. 2013. * Předsednictvo vyzývá členy, kteří ještě nezaplatili členské příspěvky na rok 2013, aby tak neprodleně učinili. * Jarmila Štogrová (MS Praha 6) oznámila v reakci na množící se zájemce o vojenské čepice c. k. armády z doby světové války, že jejich ušití se ujala Regula Pragensis. Čeká se tedy na objednávky na tel.: 732 232 097. Je zapotřebí mít změřen obvod hlavy. Barvy mohou být – šedá, šedomodrá a khaki. Cena kolem 200,-Kč za kus. Regula Pragensis (organizace, která stála již u zrodu KČ) sídlí v Podbabě, Praha 6 (vpravo za viaduktem od Vltavy do Lysolaj) Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na: www.verejnydluh.cz 3 4 Modla ideové konference V rámci Koruny České se periodicky vrací a převalují vlny obvinění, že předsednictvo doposud nezorganizovalo slibovanou ideovou konferenci. Předsednictvo se hájí poukazem na skutečnost, že již několikrát vyzvalo členskou základnu k zaslání návrhů a bodů, o nichž by taková ideová konference měla jednat, a téměř nikdo na tyto výzvy nereagoval. Jako by si s tím členstvo nevědělo rady. A vskutku. O čem by taková ideová konference měla jednat? O základní ideji strany? Tou je monarchismus, tak jaképak jednání. Chceme snad něco jiného? Proč jsme pak v této straně a ne v jiné? Možná by to měla být spíše programová konference, ale KČ svůj program má. Který bod v něm by měl znít jinak? Programem je přece dosažení zániku republikánského zřízení a jeho nahrazení moderní konstituční monarchií. Chce někdo diskutovat o tom, jak konkrétně by taková konstituční monarchie měla fungovat, jak by měla znít její ústava a jaké by měla mít orgány? Chceme to sepsat bez panovníka a předložit mu to jako hotovou věc: Tady jste ti to nalinkovali a ber nebo si revolučně zvolíme někoho povolnějšího? Možná Koruně České chybí něco docela jiného než základní monarchistické evangelium a dogma, do kterého je možná lépe se příliš nevrtat. Možná zde chybí něco jako prováděcí plán. Něco, jako strategická doktrína, od které bychom mohli odvodit použitelné taktické doktríny a nástroje. Jinými slovy: Kdo a co stojí proti našemu cíli a brání v jeho uskutečnění? Jaké jsou slabiny a silné stránky těchto protisil? Jaké jsou motivace těchto protisil? Co můžeme napadnout ihned a co až později? Jaké prostředky jsou v této situaci účinné a které by nám spíše škodily? Jak rozvrhnout náš politický boj do etap a jak postupně dosahovat svých politických cílů jednoho po druhém? Jak koncentrovat a soustředit síly vždy na dosažení konkrétního etapového cíle a netříštit je chtěním všeho naráz? Jak přetáhnout na svou stranu voliče jiných stran tím, že budeme klást důraz na zájmy, které máme společné a potlačíme proklamace toho, co nás rozděluje? Jak zapojit do svého boje co nejvíce těch, kteří nejsou členy strany, tak, aby jednali v náš prospěch? Kdo jsou potenciální spojenci a jaké dohody s nimi můžeme uzavřít? Jak ovlivnit všechny dostupné monarchisty, kteří s námi souhlasí v konečném cíli, ale liší se v metodě a strategii? Jak nabídnout vyšší organizační stupeň jakési monarchistické fronty? Jak si zajistit informace z prostředí současných republikánských politických stran? Jak je analyzovat a získávat obraz situace? Co napadat a co naopak vychvalovat? Nebo tak nějak… JD Pan Klaus odchází V pátek 8. března se Václav Klaus odstěhuje z Pražského hradu a přestane být úřadujícím prezidentem České republiky. Snad jen Antonín Novotný byl podobně tragickou osobou, která usurpovala sídlo českých králů. Obě Klausova volební období včele českého státu byla zvláštní směsicí populismu, bezpáteřnosti a narcisismu. Jako prezident se Václav Klaus ochotně a s vervou pasoval do role ochránce národních zájmů, neoliberálních hodnot a tradiční rodiny proti Evropské unii, ochráncům životního prostředí, homosexuálům, politické levici a já nevím komu ještě. Byl při tom schopen neuvěřitelných názorových přemetů. Vybavují se mi dva jeho výroky. První: „Nikdy nepodpořím vládu postavenou na hlasech politických přeběhlíků.“ a druhý, když ho přeběhlíci o několik týdnů později zvolili podruhé prezidentem: „Děkuji všem těm odvážným a čestným lidem, kteří nedbali pletich svých politických stran a dali mi svůj hlas.“ Narcisismus pan prezident projevil nesčíslněkrát. Jeden z nejvýraznějších projevů byl, když vrátil Adenauerovu cenu pro novináře, kterou nikdy nedostal. Dalším z průvodních jevů prezidentství Václava Klause byla neúcta k zákonodárným sborům, soudům, občanům a hodnotám, které osobně nezastává. Kuriózně Klaus dokázal dehonestovat i sám sebe, když na státní návštěvě v Chile v přímém přenosu ukradl pero. Žaloba pro velezradu z tohoto týdne je jen trapnou tečkou za trapným prezidentstvím Václava Klause. My monarchisté bychom ale měli Václava Klause možná po zásluze ocenit. Jen málokomu se podařilo zdiskreditovat nejvyšší republikánský úřad tak jako jemu. Jen se obávám, že Klausův odchod z Pražského hradu neznamená jeho odchod z politiky. Klausův narcisismus a histrionství vylučuje, že by se spokojil s rolí užívajícího si důchodce. Bůh nás ochraňuj. Vítězslav Dittrich Vysílání Historie.cs o obnově Marianského sloupu na Staroměstském náměstí. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1015077844 7-historie-cs/ S odstupem reaguji, resp. referuji: pořad jsem viděl, a větu po větě, jsem se propadal do beznaděje. Prof. Royt trochu bojoval, ale proti přesile, kterou bohužel pomohl vytvořit i prof. Vlnas. Závěr byl: z náboženských důvodů již v dnešní době ateistů a početných protestantů sloup nemá smysl; z politických důvodů (Habsburkové, poprava "českých pán" atd není možno sloup akceptovat vůbec; a z hlediska uměnovědného bude sloup pravděpodobně nepodařenou napodobeninou bez jakékoliv umělecké či historické ceny (jak je ostatně prý vidět na postavě Panny Marie u Týnského chrámu). Resumé: pokoušet se o obnovu sloupu je omyl, resp chyba. Inu, nebylo mi dobře. Bohužel. Jan E. Bárta * Přátelé, na adrese http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-vcesku/fotogalerie/2012/10/28/statni-svatekmonarchie-korunaceska/#utm_source=centrumHP&utm_medium=dy namicleadbox&utm_term=position-20 je několik fotografií z pochodu, citace z pozvánky na Pochod a diskuse. Zravím! Jarmila Štogrová * V Klubu Za starou Prahu jsme vydali tentokrát poněkud skandální Věstník s titulem: Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu". Najdete na uvedené adrese. Pěkné počtení! http://www.zastarouprahu.cz/ * Vladimír Vondruška v pořadu Před půlnocí: Píše knihy o historii. Ať už vědecké studie či historické romány, ale i historické detektivky. Napsal jich už desítky. Fascinuje ho středověk, konkrétně 13. století? Je to podle něho doba, kdy lidé dělali všechno naplno, opravdově a nic nepředstírali. Považuje se za vlastence. Jeho poslední romány a epopeje se věnují Přemyslovcům, kteří položili základ českého státu. Historik, spisovatel Vlastimil Vondruška – host Před půlnocí. http://www.ceskatelevize.cz/porady/100956901 93-pred-pulnoci/412231100252085/ * Pro aktualizaci petice ZRUŠME PREZIDENTY bylo z legislativních důvodů nutno provést její ukončení. Dnem 19. 12. 2012 je zveřejněn aktualizovaný text petice pod názvem ZRUŠME PREZIDENTY II Na následující stránce: ZRUŠME PREZIDENTY II. Petice za uskutečnění referenda o změně státního zřízení z republiky v České království, obnovené jakožto demokratická konstituční monarchie současného západoevropského typu. Motto: „Republikánské zřízení je ze své podstaty založeno na volbě, avšak u nás o něm bylo rozhodnuto bez volby“. My, níže podepsaní občané České republiky, prohlašujeme: V roce 2008 u nás byl volen prezident patrně naposledy nikoli přímo, nýbrž zástupci parlamentních stran, tedy v nejednom případě vykonavateli vůle mocenských ekonomicko-politických klanů. Takto vybraný prezident v žádném případě nemohl být, a to dokonce ani tehdy, jestliže sám chtěl, nezávislou a nadstranickou hlavou státu. Takový prezident nebyl prezidentem z vůle lidu, ale výslednicí politického handlu. Nyní v době přímé volby prezidenta by se mohlo zdát, že je vše v pořádku, že budeme konečně mít legitimní hlavu státu. Je tomu tak ale doopravdy? Bohužel, není. Samozřejmě, těžko lze popírat, že prezident, který vzejde z přímé volby, bude mít o jeden řád vyšší míru legitimity než jeho předchůdci, ale zcela legitimní hlavou našeho státu – Zemí Koruny české - být nemůže, protože: - od roku 1918 se u nás vystřídalo 7 republik, ve staroslavném sídle českých panovníků pak 10 prezidentů. Někteří z nich byli zločinci a vrahy, jiní trapnými a politováníhodnými figurkami. I ty nejlepší z nich však odlišuje od panovníka jedna zásadní věc: I když se sebevíce snaží být „prezidenty všech“ (a některým z nich dokonce nelze takovou snahu upírat), stejně nakonec národ spíše rozdělují, než spojují. I když ze své politické strany po zvolení do prezidentského úřadu formálně vystoupí (někdy ovšem zůstanou, jak víme, alespoň jejími čestnými předsedy), převážná část veřejnosti je nikdy nepřestane vnímat jako reprezentanty určitého vyhraněného politického názoru - tedy stranicky. Nic takového ovšem v žádném případě neplatí o králi. - jakákoliv instituce a funkce, jejichž výkonné období je pouze pětileté, nutí takto zvoleného funkcionáře vidět, myslet a uvažovat pouze v omezeném výhledu několika málo let, s hlavní, ne-li jedinou prioritou: Zajistit si zvolení na další pětileté období. Trvalý prospěch státu a národa, stejně jako zřetel k dlouhodobé strategii, k vytváření jakékoliv státní a národní doktríny, jsou tedy zákonitě zcela zastíněny aktuálním úsilím vytvořit si podmínky pro další zvolení. Skutečná hlava státu: - Musí být důsledně nadstranická i absolutně nezávislá na mocenských skupinách a zájmových lobby, jakkoliv ekonomicky silných - volba představiteli těchto skupin v zastupitelských orgánech tudíž již ze své podstaty nemohla být legitimní. Žádoucí míru legitimity však nezajistí ani volba přímo lidem, neboť prospěch státu a národa je mnohdy v rozporu s pomíjivými veřejnými náladami, jež lze navíc až příliš snadno ovlivňovat pomocí médií. Skutečná hlava státu nemůže být tedy vůbec volena. - Musí jí být umožněno, aby se zabývala otázkami prospěchu země a národa v dlouhodobé perspektivě, zcela jinak, než jak na tyto otázky nahlížejí poslanci volení na krátké období. Její působení tedy nemůže být omezeno funkčním obdobím jakékoliv délky. - Musí být skutečným profesionálem na své poslání připravovaným od kolébky, všestranně, zejména jazykově, diplomaticky, politicky a vojensky vzdělaným. - Musí být nositelem vysokého a nezpochybnitelného morálního kreditu, aby mohla být skutečným symbolem, vzorem, živou vlajkou země. Takové kvality vyžadují závaznou a přímo předávanou tradici. Navrhujeme proto jako hlavu státu panovníka, který bude nevolenou a dědičnou institucí, bude profesionálem vychovávaným ke své roli odmalička, bude vyrůstat ve stále se prohlubující tradici, bude vychován k osobní odpovědnosti za svůj národ i za to, kým je a jak jedná on sám. Konstituční, demokratická a moderní monarchie, o kterou usilujeme, funguje přece v 9 státech EU, Japonsku, Kanadě, Austrálii i na Novém Zélandu. V každoročně zveřejňovaných žebříčcích kvality života jsou státy, jež se umístí v první desítce, v drtivé většině konstitučními monarchiemi! Naše prohlášení nechce vyzdvihovat žádnou konkrétní osobu či rod panovníka, ani jeho případná legitimní či jiná práva k převzetí trůnu. Toto prohlášení je zdůvodněním našeho občanského odporu ve věci volby prezidenta. Je možné, že se nám protentokrát nepodaří referenda dosáhnout. V tom případě by se text měl stát východiskem pro zahájení veřejné diskuse na tato doposud tabuizovaná témata. Poukazujíce na výše uvedené očividné problémy a další nedostatky republikánského zřízení zdůrazňujeme, že občané Čech, Moravy a Slezska nedostali během více než devadesáti let jedinou možnost, aby se vyjádřili k zásadní otázce: k formě zřízení státu, který je jejich domovem. Svým podpisem této petice tuto možnost požadujeme uskutečnění referenda o státním zřízení, ve kterém se budou čeští občané moci rozhodnout, zda si přejí zachování současného stavu a žít v republikánském zřízení, nebo zda si přejí obnovení Království českého, které bude ustaveno jakožto moderní, dědičná, konstituční a demokratická monarchie. Zmocněnec petice pro styk s úřady: Václav Srb, Slavíkova 6, 130 00 Praha 3, tel. +420 603 412 671, e-mail: [email protected] Legalita bez legitimity je zneužitelná Prohlášení Koruny české k amnestii prezidenta Václava Klause Amnestie není aktem totožným s milostí. Nevznikla jako akt milosrdenství. Historicky vzešla z bojů o trůn a byla politickým nástrojem vítězného panovníka, který propuštěním uvězněných soupeřů či oponentů dával najevo velkomyslnost a touhu po pořádku a míru, vůli ke stabilizaci státu. Také po bitvě u Lipan, ze stejného důvodu, vyhlásila vítězná královská strana rozsáhlou amnestii pro zajaté husitské utrakvisty. Amnestie je tedy nástrojem, který má v prvé řadě sloužit ke stabilizaci poměrů v zemi. Také amnestii, kterou v roce 1990 vyhlásil prezident Václav Havel, lze přiznat naplnění tohoto původního a hlavního účelu. Jakkoliv šlo o problematický akt, dokázala tato amnestie předejít složitému přezkoumávání tisíců caus politických deliktů vydávaných komunistickým režimem za kriminální delikty. Byla vyhlášena vítězi revoluce a jejím poselstvím byla velkomyslnost státu i touha po novém začátku. Amnestie, kterou na začátku roku 2013 vyhlásil prezident Václav Klaus, tomuto účelu zjevně neslouží. V této době není nutno se s někým smiřovat a není nutno projevovat velkomyslnost za účelem nového začátku či stabilizace poměrů. Amnestie Václava Klause má tedy spíše charakter rozsáhlé masově udělené milosti. Koruna Česká pochybuje o tom, že by důvodem k takovému aktu byla čirá touha po milosrdenství. Domníváme se, že osvobození tisíců vězňů odsouzených pro menší kriminální delikty lze ještě, byť s obtížemi, akceptovat. Zcela nepochopitelným nám však připadá to, že takto pojatá amnestie zastavila desítky rozpracovaných soudních caus a vyšetřování závažných kriminálních hospodářských zločinů vůči státu v řádu desítek miliard korun a očistila osoby podezřelé z těchto činů, kterým navíc dala možnost domáhat se miliónových náhrad z peněz daňových poplatníků. Zcela nepochopitelným aktem nám připadá taková amnestie, která je zároveň trestem pro tisíce poškozených, které odsuzuje k trvalé ztrátě jejich škod a k trvalé ztrátě naděje na spravedlnost. Takový postup evokuje domněnku, že organizovaný zločin se již zmocnil skutečně celého našeho státu a prostřednictvím nejvyšších státních orgánů, pod záminkou milosrdenství, osvobozuje protagonisty zločinů, z nichž profitoval a profituje celá zločinecká struktura. Amnestie byla nepochybně osobním rozhodnutím prezidenta republiky, ale vzhledem k tomu, že prezident je hlavou státu a jeho rozhodnutí bylo kontrasignováno i předsedou vlády, jedná se také o státní akt. Považovali bychom za neštěstí, kdyby stát tímto způsobem dával svým občanům najevo, že jisté osoby a jisté zločiny se v této zemi soudit nebudou. Panovník, který je hlavou státu a zodpovídá se Bohu, může amnestii vyhlásit z vlastní vůle. Jame, ale přesvědčeni, že republika, která svou legalitu odvozuje z vůle občanů, by neměla takto závažný akt s dopadem na hospodářství, morálku a pojetí spravedlnosti vůbec, dopouštět bez předběžného souhlasu veřejnosti. My monarchisté považujeme zákony tohoto státu za legální, tedy za platné jen v rámci legality, kterou tento stát vytvořil sám bez ohledu na svou faktickou nelegimitu. Proto zákony republiky dodržujeme, i když zpochybňujeme legitimitu její existence. Amnestie Václava Klause jde podle našeho názoru za hranice i této nelegitimní legality. Amnestie Václava Klause ukazuje, jak je tato legalita zneužitelná. Instituce amnestie v rukou dědičného panovníka, jehož majetkem je formálně celá země, směřuje jednoznačně ku prospěchu tohoto majetku, tedy celé země. Panovník nemá žádný důvod osvobozovat zločince, kteří zemi rozkládají a rozkrádají, nemá žádný důvod ničit víru ve spravedlnost a mravnost. Právě naopak. Prezident, který je voleným politikem, vždy reprezentuje zájem pouze určité mocenské skupiny v zemi, skupiny, která jeho osobu volí nebo jeho pozici financuje. Prezident ve skutečnosti není hlavou státu, je hlavou či nástrojem jedné zájmové mocenské skupiny. Případ amnestie Václava Klause to dokazuje nade vší pochybnost. U prezidenta, který je volen jen na určité volební období, vždy vzniká zájem zajistit politicky a finančně sebe a svoji zájmovou skupinu pro období, kdy zvolen nebude. Tento zájem v případě nevoleného dědičného panovníka neexistuje. Pozice prezidenta stojí pod ústavou, ale zcela mimo trestní právo země. Jak se ukazuje, udělením nešťastně koncipované amnestie může prezident zcela negovat a zvrátit smysl a funkci práva, aniž jej fakticky sám poruší. Václav Klaus postupoval zcela legálně a po právní stránce mu nelze formálně nic vytknout. Přesto je výsledek jeho aktu devastující. Pozice konstitučního panovníka také stojí pod ústavou a mimo trestní právo. Jeho činy však nejsou motivovány snahou zajistit se pro budoucnost nebo pěstovat a chránit vlastní zájmovou a vlivovou skupinu. Panovníkova pozice je díky nástupnické legitimitě neotřesitelná. To, co nám amnestie Václava Klause především ukazuje je, že legalita bez legitimity je zneužitelná i proti zájmům země, společnosti či lidu. Právě v tom tkví podstata všeho, oč jako monarchisté usilujeme. Koruna Česká Prezidenta monarchista z Valtic nevolí, máme přece krále Monarchista Luboš Velecký z Valtic hlasoval v prezidentských volbách lístkem, který si sám vyrobil. Tvrdí, že panovníka už máme. Kdo by čekal, že příznivci monarchie budou v prezidentských volbách nadšeně podporovat Karla Schwarzenberga, byl by asi zklamaný. Alespoň v případě Luboše Veleckého z Valtic. Ten knížete nepodpoří ani ve druhém kole hlasování. „Jsem proti jakékoliv prezidentské volbě. Můj názor je, že svého legitimního panovníka máme. Je jím Karel Habsbursko-Lotrinský," argumentoval člen Koruny České, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska. Kapitán Luboš Velecký na lodi lodi Thaya. Autor: DENÍK/Lukáš Ivánek 23. 1. 2013. Na Schwarzenbergovu kandidaturu se dívá tak, že zradil svůj knížecí stav. „Odvrátil se od tradice uvedení do funkce pomazáním seshora, od Boha. Chce být voleným reprezentantem lidu, odspoda. To je v protikladu s monarchistickou myšlenkou," hodnotil jednapadesátiletý fotograf, sommelier a kapitán výletní lodi. K volbám se ale přesto chystá. K urně ostatně zamířil také v prvním kole. „Vhodil jsem do ní neplatný hlasovací lístek, který jsem si sám vyrobil i vytiskl. A nebyl jsem sám, inspiroval jsem také další. Dávám tím najevo, že o politiku zájem mám, ale ne o prezidentské volby," vysvětlil Velecký. A jak jeho originální hlasovací lístek vypadal? Figuruje na něm jméno Karel HabsburskoLotrinský, král český, markrabě moravský, vévoda slezský. Korunní princ. K trvalému pobytu je přihlášený ve všech svých zemích, stojí nad politikou a nepotřebuje být nikým navržený. A vylosované číslo kandidáta? Není zapotřebí. „I ve druhém kole zřejmě vhodím do urny stejný lístek. Možná ho ještě trochu upravím. Prezidenta ale určitě volit nebudu," zopakoval muž, který to za monarchisty už dvakrát zkoušel v parlamentních volbách, jednou kandidoval do kraje a také do valtického zastupitelstva. Podle Jána Janovíčka z břeclavského městského úřadu, které má na starosti organizaci voleb v regionu, Valtičan svým svérázným přístupem zákon nijak neporušuje. „Na jeho výtvor se pohlíží jako na neplatný hlasovací lístek. Dotyčnému nic nehrozí, komise lístek prostě vyřadí. Občas se někdo s takovým osobitým přístupem najde. Ve volebních urnách už jsme v obálkách našli třeba i složenky, aby je radnice zaplatila," usmíval se Janovíček. Starosta Valtic Pavel Trojan (ČSSD) v úterý o cílené antiprezidentské volbě možná až pěti obyvatel města slyšel poprvé. „Myslím si, že to bude mít jen minimální ohlas. Je to běh proti proudu dějin, Podle mě by návrat krále České republice nic dobrého nepřinesl," reagoval Trojan. Velecký ale trvá na svém. „Vládnout musí ten, kdo je k tomu vychovávaný. Dneska jdou do politiky často lidé neschopní, kteří nic nemají, s cílem, aby teprve v politice zbohatli," vyjádřil se muž, který vypráví turistům plujících na palubě lodi po zámecké Dyji o Lichtenštejnech, „Lidem se bohužel ještě moc nerozsvítilo. Příznivců monarchistické myšlenky přibývá jen velmi pomalu," přiznal Velecký. Autor: Michal Šupálek http://breclavsky.denik.cz/zpravy_region/prezidenta-monarchista-z-valtic-nevoli-mame-prece-krale20130122.html Plzeňan hlasoval pro dědice Habsburků, lístek si vyrobil sám S vlastním hlasovacím lístkem vyrazil k urně ve druhém kole prezidentské volby Plzeňan Miroslav Svoboda. Nezamlouval se mu ani jeden z kandidátů, a tak do hlasovací obálky vložil lístek, na němž stálo: Karel HabsburskoLotrinský, král český, markrabě moravský, vévoda český. Miroslav Svoboda si nevybral mezi kandidáty na prezidenta. Ale volit chtěl, a proto do urny vhodil vlastní lístek s Karlem HabsburskoLotrinským, následníkem habsburského trůnu. Jak Plzeňan na originální nápad přišel? Při debatě s přáteli. Před prvním kolem očekávali, že do druhého kola postoupí Miloš Zeman a Jan Fischer. Ani jeden se Svobodovi nezamlouval, tak volil Vladimíra Franze. 26. ledna 2013 foto: Martin Polívka, MF DNES "V prvním kole jsem si ještě vybrat mohl, ale ve druhém už ne. Se známými jsme přemýšleli, co s tím uděláme, když k volbám jít chceme, ale ani pro jednoho ze dvou kandidátů nejsme schopni hlasovat," vysvětloval. Zvažovali tedy, zda do urny vhodí například škrtnutý lístek. Pak si vzpomněli na "českého krále". "Tak jsme vyrobili hlasovací lístek pro následníka z rodu Habsburků," řekl Miroslav Svoboda. Je přesvědčen, že i když jeho hlas bude samozřejmě neplatný, má jeho vhození do urny svůj smysl. "Pro mě to zbytečné není, protože já chci jít volit. Je to vyjádření mého postoje," sdělil Svoboda. Karel Habsbursko-Lotrinský je vnuk posledního rakouského císaře, uherského a českého krále Karla I. Je mu 52 let a žije v rakouském Salzburgu. Autor: Jaroslav Nedvěd Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/prezidentske-volby-v-plzni-dfn-/domaci.aspx?c=A130126_120454_plzen-zpravy_pp Dopis předsedy Koruny České JCKV Karlu Habsburg-Lothringen Vaše Císařská a Královská Výsosti, dovoluji si předložit Vám několik informací o aktuálním vývoji v Zemích koruny české, a také o posledních aktivitách Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska). V naší zemi proběhla první přímá volba prezidenta v historii. Byla to volba dvoukolová. Značná část monarchistů, ať již členů naší strany či neorganizovaných, vhodila do volebních uren lístek, kterým odmítla volit kteréhokoliv z navržených kandidátů a vyslovila se pro obnovení království a pro Vaši Výsost jakožto krále českého, vévodu slezského a markraběte moravského. Je pravdou, že takovýto volební lístek posléze figuruje v oficiálních statistikách jako „neplatný hlas“. My, se ale domníváme, že jde o projev důsledného legitimismu a věrnosti monarchistů samým sobě, svému přesvědčení a svému králi. Značná část z nás prostě nemohla postupovat jinak. Ve druhém kole ovšem Koruna Česká doporučila svým členům a příznivcům, aby zvážili podporu kandidátovi na prezidentský úřad ČR – Jeho Jasnosti Karlu, knížeti ze Schwarzenbergu. Vaše Císařská a Královská Výsosti, dovolte, abych Vám připomněl, že Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) je jednou z nejstarších demokratických politických stran v zemích Koruny České – je totiž právním nástupcem a dědicem uskupení České děti, jež vzniklo v době disentu, ještě před pádem komunismu. Respektuje platné zákony a ústavu a o změnu politického zřízení z republiky na parlamentní monarchii usiluje výhradně demokratickými prostředky. Od roku 2002 se účastní všech voleb, pokud jí k tomu stačí její skromné možnosti a síly. Přes různé peripetie a vnitřní krize, jež jsou patrně vlastní každé politické straně, nesešla nikdy z cesty neochvěného legitimismu a je považována i značnou částí nemonarchistické inteligentní veřejnosti za slušnou, věrohodnou, konzervativní a křesťanskou stranu. Vaše Císařská a Královská Výsosti, byli jsme několikrát poctěni přijetím ze strany Vašeho zvěčnělého otce, s Vámi jsme zatím měli příležitost a čest setkat se jako součást širší veřejnosti při pohřbu Všeho otce, při beatifikaci Vašeho děda, jako součást auditoria při Vaší přednášce v Bratislavě atd. Byli bychom také rádi, kdybyste věděl, že v jednom krásném městečku na Jižní Moravě je díky iniciativě našich tamních členů již třetím rokem slavena na Vaši počest mše svatá v den Vašich narozenin. Byli bychom Vám nesmírně vděční, kdybyste našim zástupcům poskytl audienci, samozřejmě v místě a čase Vámi určeném, jemuž se rádi přizpůsobíme. Bůh žehnej Vám, Vaší rodině i celému Arcidomu. Jménem Předsednictva Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) Václav Srb, předseda Monarchisté v zahraničí – březen 2013 SDĚLENÍ OD KRÁLOVNY Občanům Spojených států amerických od Jejího suverénního Veličenstva královny Alžběty II. S ohledem na vaši neschopnost jmenovat v posledních letech kompetentní kandidáty na prezidenta USA, a tím sami si vládnout, vám oznamujeme revokaci vaší nezávislosti s okamžitou platností. (Na termín "revokace" se podívejte do Slovníku oxfordské Angličtiny.) Její suverénní Veličenstvo královna Alžběta II. se znovu ujme vladařských povinností nad všemi státy byvší federace i ostatními jejími územími (s výjimkou Severní Dakoty, která se jí nelíbí). Váš nový premiér, David Cameron, jmenuje pro Ameriku guvernéra bez nutnosti dalších voleb. Kongres a Senát budou rozpuštěny. Příští rok by mohl být rozeslán dotazník, zjišťující, zda si toho někdo z vás všiml. Abychom Vám pomohli s přechodem na závislost na britské koruně, jsou s okamžitou platností zavedena tato pravidla: ----------------------1. Do slov jako "colour", "favour", "labour" a "neighbour" se vrací písmeno "u". Rovněž tak se naučíte psát slovo 'doughnut", aniž byste polovinu písmen vynechali, a přípona' ize-" bude nahrazena příponou "-ise." Celkově očekáváme, že pozvednete svou slovní zásobu na přijatelnou úroveň. (Podívejte se do "Slovníčku [pozn. překl.: Thesaurus]"). -----------------------2. Použití dvaceti sedmi stále stejných slov, prokládaných doplňkovými zvuky jako jsou ''jako" a "víte ", je nepřípustnou a neefektivní formou komunikace. Neexistuje žádná taková věc, jako Americká angličtina. Dáme to vaším jménem vědět Microsoftu a korektor pravopisu v textových editorech bude upraven tak, aby bral v úvahu návrat písmene 'u'' a odstranění přípony "-ize." ------------------3. Den 4. července se již nebude slavit jako státní svátek. ----------------4. Naučíte se řešit osobní problémy bez použití zbraní, právníků nebo terapeutů. Fakt, že potřebujete tolik právníků a terapeutů ukazuje, že nejste na nezávislost zcela připraveni. Zbraně by měly být používány jen na střílení tetřevů. Pokud nedokážete nic vyřešit, aniž byste někoho zažalovali, nebo si promluvili s terapeutem, pak ovšem nejste připraveni ani ke střelbě na tetřevy. ---------------------5. Proto, již nadále nebudete smět vlastnit, nebo u sebe nosit nic nebezpečnějšího než je škrabka na brambory. I tak budete potřebovat zvláštní povolení, pokud budete chtít škrabku nosit na veřejnosti. ---------------------- 10 6. Všechny křižovatky budou přebudovány na kruhové objezdy, a s okamžitou účinností začnete jezdit po levé straně vozovky. Rovněž s okamžitou účinností přejdete na metrický systém, a to bez používání konverzních tabulek. Obě změny vám pomohou pochopit britský smysl pro humour. -------------------7. Bývalé USA přijmou cenu benzínu (kterému jste říkávali gasolín) obvyklou ve Spojeném království, tedy zhruba 10 $/US galon. ------------------8. Naučíte se dělat opravdové smažené hranolky. To, čemu říkáte francouzské hranolky, nejsou skutečné hranolky, a ty věci, kterým vytrvale říkáte bramborové lupínky, jsou správně brambůrky. Skutečné smažené bramborové lupínky jsou silné placičky, smažené v tuku, a podávané nikoli s kečupem, ale s octem. ------------------9. Ta studená věc bez chuti, u níž trváte na názvu pivo, vlastně pivem vůbec není. Od nynějška bude pivem nazýváno pouze správné „British Bitter“ a známé evropské vařené a obecně přijímané produkty budou nazývány ležák. Přijatelné je také jihoafrické pivo, protože jsou v atletice největším sportovním národem na Zemi, a to může být jenom pivem. Jsou rovněž součástí britského společenství národů – a podívejte se, jak jim to prospělo. Americké značky budou označovány jako polozmrazená komáří moč, takže všechny tyto nápoje mohou být nadále prodávány bez rizika záměny. --------------------10. Hollywood bude příležitostně povinen obsazovat anglické herce do kladných rolí. Bude také vyžadováno, aby do rolí Angličanů obsazoval anglické herce. Sledování pokusů Andie MacDowellové o anglický dialekt ve filmu „Čtyři svatby a jeden pohřeb“ byl zážitek blížící se strouhání uší na struhadle. --------------------11. Přestanete hrát americký fotbal. Existuje jen jeden druh řádného fotbalu, kterému vy říkáte kopaná. Těm z vás, kteří budou dost stateční, bude časem dovoleno hrát rugby (jež má některé podobnosti s americkým fotbalem, ale nejsou tu každých dvacet vteřin pauzy na odpočinek a hráči nenosí po celém těle kevlarová brnění, jako nějaká banda srabů). --------------------12. Dále přestanete hrát baseball. Je nesmyslné, abyste pořádali šampionát s názvem Světová série pro hru, která se hraje jenom v Americe. S přihlédnutím k faktu, že pouze 2,1% z vás ví, že za vašimi hranicemi je svět, je tato chyba nicméně pochopitelná. Naučíte se kriket a necháme vás nejdřív čelit Jihoafričanům, abyste se z jejich výkonů poučili. -------------------- 13. Musíte nám říci, kdo zabil JFK. Dovádí nás to k šílenství. ----------------14. Brzy se s vámi spojí agent pro vnitřní příjmy (tj. výběrčí daní) vlády Jejího Veličenstva, aby zajistil všechny dlužné částky (nazpět až do roku 1776). --------------15. Každodenní „Tea Time“ začíná přesně v šestnáct hodin s řádnými šálky s podšálky, nikdy s hrnky, a také s vysoce kvalitními sušenkami (sladkými) a moučníky, plus s jahodami (se smetanou), když je jejich sezóna. AKCE – březen 2013 11 Milí přátelé, francouzská katolická televize KTO uvedla film "Zita, princezna ve službě" ("Zita, princesse servante"), který vznikl ve spolupráci se Sdružením pro blahořečení císařovny Zity ve Francii. Mluví v něm předseda pan Sévillia, tajemnice paní Montfortová, postulátor procesu blahořečení P. Debris a vnuci císařovny, arcivévodové Rudolf a Lorenz. Dokument trvá 52 minut a vysílal se 10. 12. ve 20.40, 11. 12. v 11.00, 13. 12. ve 14.10, 14. 12. v 7.50 a ve 22.50. Televize KTO se dá sledovat i na Internetu, posléze by tam film měl být v archívu a bude k dispozici i na DVD samozřejmě ale ve francouzštině, což je v našem prostředí dost limitující faktor. Se srdečným pozdravem L. Cekotová Přípravný výbor Inaugurace předsedy státu Koruna česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska svolala na pátek 8. března 2013 u příležitosti inaugurace Miloše Zemana do úřadu prezidenta republiky pokojnou demonstraci „Na Pražský hrad patří panovník, zrušme prezidenty“. Stoupenci monarchie touto cestou protestují, proti další z řady usurpací sídla českých králů. Ohlasy v médiích na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/218043hrad-oblehli-zemanovci-a-monarchiste-zadajici-navratpanovnika/ http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/na-hraddorazily-stovky-zemanovcu-pred-hradem-byli-imonarchisti/910981 Do Prahy přiletěl nejmladší syn královny Alžběty II. 12. března 20013 odpoledne přiletěl do Prahy nejmladší syn britské královny Alžběty II. princ Edward s manželkou Sophií na pozvání české pobočky nadace Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu a britského velvyslanectví. Princ Edward s chotí byli také první oficiální návštěvou prezidenta Miloše Zemana. Při své návštěvě plánují mimo jiné navštívit některé vzdělávací a sociální instituce a divadlo. http://tn.nova.cz/zpravy/galerie/galerie-protest-priinauguraci-milosezemana.html?back_id=386777&back_title=OBRAZEM%3A_Vel k%C3%BD_den_Milo%C5%A1e_Zemana_na_fotk%C3%A 1ch_a_vide%C3%ADch&back_ref=%2Fzpravy%2Fdoma ci%2Fobrazem-velky-den-milose-zemana-na-fotkach-avideich.html#image=1467637 http://www.tyden.cz/fotogalerie/obrazemprezidentska-inaugurace-zeman-nastupuje-nahrad_6233/?imgOffset=14#thumbs http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2013/0 3/08/inaugurace-milose-zemana-na-hrade/ http://www.denik.cz/z_domova/klid-v-podhradi-novyprezident-se-nezamlouval-jen-monarchistum20130308.html Foto: Jakub Stadler) Projev k inauguraci prezidenta který nakonec nebyl pronesen Vážení přátelé, pánové a dámy, monarchisté i přihlížející, Sešli jsme se, abychom u příležitosti inaugurace nového prezidenta podivné nestátní revoluční konfigurace zvané republika vyjádřili náš náhled na tuto funkci a tento útvar. Tak jako strom potřebuje zahradníka, který není součástí stromu, ale má strom rád a stará se o něj, tak i stát potřebuje hlavu, která není součástí státu, která je institucí jiného, státu nadřazeného druhu. Potřebujeme panovníka. Víme, jak by to dopadlo, kdyby o stromu rozhodoval jen senát složený z jeho větví a kdyby ho reprezentovala nejvyšší větev. Ani větve, ani listy, ani kmen či kořeny nevidí celek stromu, vidí jen svůj vlastní zájem. Víme a pozorujeme, jak to dopadá, když o státu rozhoduje sbor osob a zájmových skupin, které jsou jeho součástí a nevidí celkový zájem státu, vidí jen své osobní zájmy. To, že souboj zájmových skupin zajistí fungující státní útvar je iluzí, stejně jako to, že vzájemný boj větví, listů a kořenů zajistí plodící a rostoucí strom. Zahrada, o kterou dlouhodobě pečuje jediný zahradník, bude růst, kvést a plodit mnohem lépe, než zahrada, kde o všem rozhoduje poradní sbor stromů, trávy, brambor a květin, a kde je dán volební hlas i nejhoršímu plevelu a bodláčí. Zemědělský statek či firma, jejímž majitelem bude nepřetržitě jediný vlastnický rod, bude kontinuálně prosperovat mnohem spíše, než statek či firma, kde se každých pět let mění volený správce. Země koruny české jsou již téměř sto let republikou, ale nejsou státem. To není paradox, ale skutečnost. Úkolem a základní funkcí státu je ochraňovat soukromé vlastnictví jeho občanů. Všechny republiky od roku 1918 dělají pravý opak. V určitých periodách soukromý majetek zestátňují a občanům jej berou. Občané této republiky přicházeli o soukromý majetek v roce 1919 – 20, v roce 1938 po obsazení Sudet a po nacistické okupaci, v roce 1945 po vyhnání 3 miliónů občanů ze Sudet, v roce 1946 dekrety občana Beneše, nikým nezvoleného prezidenta, a nepřetržitě pak v komunistických zestátňovacích a kolektivizačních vlnách, včetně měnové reformy v roce 1953. Od roku 1990 pak v permanentní korupční a tunelářské kleptokracii. Úkolem státu je garantovat společné veřejné vlastnictví všech jeho občanů. To je však rozkrádáno a tunelováno úplně stejně jako soukromé vlastnictví obyvatel. Úkolem státu je organizovat obranu obyvatel proti vnějšímu nepříteli. Po roce 1918 se stát této povinnosti nezhostil ani jednou, a byli to právě jeho prezidenti, kteří ignorovali ústavu a odevzdávali státní území či jeho části do rukou agresorů. Ani jeden z nich nebyl souzen za vlastizradu, které se fakticky dopustil. Nyní, pod záminkou zajištění obrany státu nadnárodní vojenskou aliancí, byla naše armáda redukována na obrany země neschopné minimum, její majetek byl opět rozprodán a rozkraden a naše ozbrojené síly slouží ponejvíce jako obří tunel na veřejné finance. Úkolem státu je legitimovat moc jako druh služby celku. Politika je odvozenina od slova Polis – obec, a jde o službu obci. Namísto toho je dnes politikem nazýván ten, kdo má dost schopností, aby si moc uzurpoval, a její výkon vůbec není spojován se službou, naopak, je služba sobě samému na úkor obce je legitimována jako oprávněná. Jsme systematicky přesvědčováni, že politika je svinstvo a vždycky jím byla, že to nejde jinak, že je to normální. Společenský útvar, ve kterém žijeme, je možná republikou, ale v žádném případě není státem, neboť nezajišťuje základní funkce státu. Prezident republiky v žádném případě není hlavou státu, ničemu nevládne, je bezmocnou ceremoniální figurkou, zcela závislou na vůli zájmových skupin. Všeobecné volební právo nám mělo zajistit demokracii. Zkušenost ale ukazuje, že masy voličů jsou závislé na informacích a ty jim dodávají média koupená zájmovými skupinami. Milióny voličů tak volí svobodně, ale přesto v zájmu skupin, které mají dost peněz na to, aby ovládly informační a mediální systém. O výsledku voleb pak rozhodují peníze, nikoliv veřejný zájem. Je směšné, aby byl demokracií nazýván systém, v němž je pravděpodobnost zvolení přímo úměrná investovaným miliónům. Moc je zde nakupována a všeobecné volební právo pouze tomuto kšeftu dodává zdání legitimity. Česká republika se může pochlubit obzvláštní drzostí, se kterou umístila sídlo z revoluce vzešlého prezidenta na hrad českých králů. Dokonce ani v notoricky revolucionářské Francii nesídlí prezident ve Versailles. Jako monarchisté se nehodláme zúčastnit diskusí o tom, zda je lepší hlavou státu ten či onen prezident. Trváme na tom, že: 1. tato republika není státem a neplní základní funkce státnosti, jakkoliv se za stát vydává. Je zřízením, určitou formou nestátního zájmového kartelu mocenských skupin. 2. prezident této republiky není hlavou státu, i kdyby republika státem byla. Je figurkou ovládanou zájmovými skupinami a nemá vůli ani nástroje k tomu, aby hájil zájmy obyvatel země. 3. politikové této republiky nejsou politiky, protože nehájí zájmy Polis – obce, ale jen zájmy své nebo svých sofistikovaných mocenských gangů. MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ březen 2013 13 4. politika v této republice není politikou, protože moc zde není zákonem spojena se službou celku a užití moci je zde odůvodněno pouhou schopností moci dosáhnout. Pracovní program bude sestávat z kratších bloků na jednotlivá témata, po nich bude následovat vždy krátká Prohlašujeme, že České království stále trvá, neboť diskuse. nebylo nikdy legálně zrušeno. Prohlašujeme, že česká královská dynastie se nikdy 1. Vysvětlení některých pojmů: - monarchie, typy, přednosti, jakou monarchii požanevzdala trůnu a ona jediná byla a je nadána legitimitou dujeme království zrušit. - konzervatismus, konzervativní Prohlašujeme, že zákony této republiky jsou legální - liberalismus, neoliberalismus pouze uvnitř a v rámci legality vytvořené revolučním 2. Aktualizace stanov a programu KČ způsobem. Prohlašujeme, že vše, co z několika po sobě jdoucích 3. Volební program celostátní, regionální, lokální Příprava, co by měly obsahovat revolučních aktů vzešlo, tedy dnešní podoba České republiky, je vzhledem k tisíciletému trvání českého státu 4. Návrh na stínovou vládu a řešení současných problémů společnosti nelegitimní. Prohlašujeme, že legitimní hlavou Zemí koruny české 5. Návrh monarchistické ústavy není prezident, ale český král. To, v čem jsme nuceni žít, 6. Co je potřeba udělat, aby království České bylo přítažlivé pro panovníka nazýváme interregnum. Změna společenského klimatu, změna zákonů, jak Prohlašujeme, že užívání Pražského královského hradu a jeho vydávání za sídlo prezidenta považujeme za neo- podpořit podnikatele a omezit podnikavce. Nastolení morálky. právněný a nelegitimní akt zvůle. Nemůžeme argumentovat tím, že po příchodu paPřipomínáme slova krále a císaře Františka Josefa I., novníka, on vše změní nebo se to změní samo. který své dějinné poslání charakterizoval větou: Mým 7. Vydefinovat jak si monarchii představujeme. úkolem je chránit své národy před jejich politiky. Zapomeňme na soustátí. Chceme Země koruny české v rozsahu dnešní republiky. Ing. Petr Tichý 8. Dát jednoznačný postoj k restitucím konfiskovaného, E-mail [email protected] vyvlastněného a znárodněného majetku. mobil 728 259 888. Definovat postoj k tzv. Benešovým dekretům. 9. Obnovit aktivní postoj politické strany, nikoliv ukaProgram: zovat apolitičnost. 13. 4. 2013 - snídaně 10. Navázání styků s arcidomem, šlechtou a ostatními 9,00 zahájení monarchisty a historickými spolky a vysvětlovat jim 9,00 - 13,00 pracovní jednání naši politickou strategii 13,00 - 14,00 oběd 11. Začít spolupracovat se sdělovacími prostředky. 14,00 17.00 pracovní jednání, závěr, návrh zápisu Využít styků s lidmi nakloněnými naší věci a lidmi 17,00 - svačina, volná diskuse, dle domluvy večeře znalými problematiky výhod monarchie Podle počtu přihlášených bude zajištěno ubytování. Nebráníme se probrání dalších témat a jejich řešení. Návrh JUDr. Hubeného ubytování u něj (nutno si přivést spací pytle) nebo v hotelu. Horní Újezd 18. 3. 2013 14. 4. 2013 snídaně do 10,00 volná diskuse, odsouhlašení závěru Vážení přátelé! 11,00 - 12,00 mše Místní sdružení Svitavy pořádá ve dnech 13. 4. a 12,30 oběd. Cena menu v sobotu 180,- Kč, v neděli 50,- 14. 4. 2013 seminář k aktuálním problémům poliKč v restauraci U Madony, ubytování bude upřesněno. tické strany Koruna česká. Zveme všechny zájemce z řad KČ k aktivní účasti na tomto semináři. Pozvánku zasíláme na MS, protože nedisponujeme databází členů. Prosíme proto, představené MS, aby rozšířili tuto pozvánku mezi své členy. Současně žádáme, aby do 5. 4. 2013 byly nahlášeny požadavky na případné ubytování. Seminář se bude konat v restauraci U madony, jejímž majitelem je JUDr. Ladislav Hubený, Jarošova č. 9, Svitavy. S případnými dotazy se obracejte na sekretáře MS. Těšíme se na Vaši účast. CÍRKEV A MONARCHIE – březen 2013 14 MÁME PAPEŽE FRANTIŠKA Také já po celý středeční den 13. března 2013 netrpělivě očekávám zvolení nového papeže. Kdo jím bude? Mým tajným favoritem je kardinál Schönborn. To by totiž znamenalo pokračování v konzervativní linii odstoupivšího otce Benedikta (kardinála Ratzingera). Také pro monarchisty byla taková volba velikým přínosem. Na druhé straně mám obavy, aby nebyl zvolen papežem některý z liberálů, který by pokračoval v rozvíjení trendů vatikánského koncilu až k bezbřehému ekumenismu a ke konstituování nějaké nad-církve, která se požene za světovostí a množstvím členů, za cenu potlačení božské podstaty Ježíše Krista, a spokojí se s univerzální vírou v Něco nad námi. Kým bude nový papež. Dalším poutníkem? Misionářem? Vrchním úředníkem? Politikem či prorokem? Bude charismatickým mystikem nebo racionálním strážcem dogmatu? Je to důležité. Dobře si pamatuji, jak v roce 1978, uprostřed nejhlubší normalizace vystoupil na tento balkón Jan Pavel II., vztáhl ruce nad svět a řekl: Nebojte se! A svět se změnil. Změnil se ještě za jeho pontifikátu k nepoznání. Mnozí se přestali bát a papež, který skutečně neměl ani jedinou divizi vojska, zvítězil s Duchem svatým. V duchu si připomínám ono záhadné proroctví irského mnicha Malachiáše, který ve 12. století v prorockém vytržení sepsal seznam všech budoucích papežů a jejich charakteristik. Proslýchá se, že proroctví se zatím ve 111 případech potvrdilo. Podle Malachiáše bude tento 266. papež posledním v řadě, bude novým Petrem a po něm přijde již sám Ježíš Kristus. Pokud ano, jsem asi v pěkném průšvihu a mám už jen málo času na to, abych s tím něco dělal. Po 19 hodině se objevuje bílý kouř. Papež byl zvolen. Těsně po 20 hodině vystupuje na balkón kardinál protodiakon: „Oznamuji vám velkou radost: máme papeže! Nejdůstojnější eminence pan Jorge Mario, kardinál svaté církve římské Bergoglio, který přijal jméno František. František? Svatý František z Assisi? Můj křestní patron? Co to znamená? Chodobu a odklon od světských věcí k podstatě, k Duchu svatému? Bleskově pátrám po životopisu kardinála Bargoglia. Jezuita, tedy učitel? Co je to za proměnu z jezuitského instrumentalisty v duchovně nekompromisního Františka? Od učitele církve k odchodu z tohoto světa? Můj Bože! Ve 20.22 Svatý otec František vystupuje do lodžie Vatikánské baziliky a zdraví zcela zaplněné Svatopetrské náměstí i přilehlé ulice, zdraví 100 000 fyzicky přítomných věřících a milióny u obrazovek: Dobrý večer, bratři a sestry, Víte, že povinností konkláve bylo dát Římu nového biskupa. Vypadá to, že mí bratři kardinálové si pro něj došli téměř na kraj světa, ale teď jsme tady. Děkuji za vaše přijetí – římská diecéze přijímá svého biskupa. Děkuji. Především bych se chtěl pomodlit za našeho emeritního biskupa, Benedikta XVI. Modleme se za něj všichni společně, aby mu Pán žehnal a Panna Maria jej ochraňovala. Následuje společná modlitba všech přítomných: Otče náš... Zdrávas Maria. Sláva Otci... A nyní – biskup a lid – zahajme tuto pouť. Pouť římské církve, která v lásce předsedá všem církvím, pouť bratrství, lásky a vzájemné důvěry. Stále se za sebe modleme, jeden za druhého. Modleme se za celý svět, aby v něm vládlo silné bratrství. Přeji vám, aby tato pouť církve, kterou dnes začínáme a pouť všech, kteří mi budou pomáhat – můj kardinál vikář, který je zde přítomen – přinášel plody v evangelizaci tohoto natolik krásného města. Nyní bych vám chtěl dát požehnání, avšak ještě předtím vás požádám o jednu laskavost. Předtím, než biskup požehná lidu, vás prosím, abyste se vy modlili k Pánu, aby mi požehnal. Modlitba lidu, který prosí o požehnání pro svého biskupa. Useberme se v tichosti v této vaší modlitbě – nade mnou.“ Poté, co jsem nového Svatého otce spatřil, již nepochybuji. Je to on. František. Všechny řeči o vatikánských intrikách a bojích zájmových frakcí uvnitř církve jsou nesmyslem. Kdyby rozhodovala politika, nikdy by nemohl být papežem zvolen tento muž. Ne. Církev je stále Boží nevěstou, tělem Ježíše Krista a rozhoduje v ní Duch svatý. A brány pekelné ji nepřemohou. Kdysi jsem k poctě Františka z Assisi napsal text písně, kterou pak hrála rocková skupina Karolína. Ten text se jmenoval Františkova rodina: Je to můj bratr hlad, kterým jsem sytý, když není co jíst. Je to má matka bolest. A sestry slzy proudí řekou. Má sestra žízeň náruč měkkou, když není co pít. (Tak co mi chceš ještě vzít?) Je to má sestra zrada. Proč bych jí neukázal záda, když nemá kam odložit nůž Je to můj milý plamen, co hranicí mou má být slaven. A sestra voda, v níž mne topí. A bratři, hroty kopí. Má krev dá špalku růž (Ty sama sobě služ) Je to má sestra cesta, ta dá mi unikat všemu, co bych chtěl mít. O sníh i jarní rosu sestra smrt brousí kosu pro dotyk laskavý. Tou kosou přijde stít vše, čím bych mohl chtít být (Z čeho mne chceš obvinit?) Má sestra samota mne baví, abych snad nebyl nikdy sám. Bratři slova, city hadi, bratr rozum, sestra skepse. Nic nejsem, nic, nic nechce. Nic nejsem a nic nemám a nic nemohu znát To nejsem já ten zvon. To ve větru zní ON. * Zde předkládáme oficiální životopis nového papeže, sepsaný u příležitosti konkláve v tiskovém středisku Svatého stolce na základě dat, které každý kardinál volitel dal k dispozici pro vlastní životopis. JORGE MARIO BERGOGLIO, S. I. Kardinál Jorge Mario Bergoglio, S.I., arcibiskup Buenos Aires (Argentina), ordinář pro věřící východního obřadu, kteří sídlí v Argentině a nemají vlastního ordináře. Narodil se 17. prosince 1936 v Buenos Aires. Studoval chemii a diplomoval se jako chemický technik. Pak se ale rozhodl pro kněžství a vstoupil do semináře ve Villa Devoto. Dne 11. března 1958 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, humanitní studia absolvoval v Chile, a roku 1963, po návratu do Buenos Aires, vystudoval filozofii na velkém semináři »sv. Josefa« v San Miguel. V letech 1964 až 1965 byl profesorem literatury a psychologie na koleji Neposkvrněné Panny Marie v Santa Fe a roku 1966 vyučoval tutéž látku na koleji Nejsvětějšího Spasitele v Buenos Aires. V letech 1967 až 1970 studoval teologii na teologické fakultě velkého semináře »sv. Josefa« v San Miguel. Dne 13. prosince 1969 byl vysvěcen na kněze. V letech 1970-1971 absolvoval tzv. třetí řádovou probaci v Alcalá de Henares (Španělsko) a 22. dubna 1973 složil doživotní sliby. Byl novicmistrem ve Villa Barilari, San Miguel (1972-1973), vyučoval na teologické fakultě, byl provinčním rádcem a rektorem velkého semináře. 31. července 1973 byl zvolen provinciálem argentinských jezuitů a tuto funkci vykonával po šest let. V letech 1980 až 1986 byl rektorem velkého semináře a filozofické i teologické fakulty téže instituce i farářem farnosti patriarchy sv. Josefa v Diecézi San Miguel. V březnu 1986 se odebral do Německa, aby zde vypracoval svou doktorskou tezi. Tu však nemohl dokončit, protože ho představení odvolali jako duchovního vůdce na kolej Nejsvětějšího Spasitele do Cordoby. 20. května 1992 jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem v Auce a pomocným biskupem v Buenos Aires. 27. června téhož roku přijal v katedrále v Buenos Aires biskupské svěcení z rukou kardinála Antonia Quarracina, apoštolského nuncia Mons. Ubaldo Calabresiho, a biskupa z Mercedes-Luján Mons. Emilio Ogñénoviche. 3. června 1997 byl jmenován arcibiskupem koadjutorem v Buenos Aires a 28. února 1998 se po smrti kardinála Quarracina stal tamtéž arcibiskupem. Je autorem knih: »Rozjímání pro řeholníky« (Meditaciones para religiosos, 1982), »Úvahy o apoštolském životě« (Reflexiones sobre la vida apostólica, 1986) a »Úvahy o naději« (Reflexiones de esperanza, 1992). Je ordinářem pro věřící východního obřadu, kteří nemají vlastního ordináře. Je také velkým kancléřem Katolické univerzity Argentiny. V říjnu 2001 byl jmenován generálním zpravodajcem pro 10. řádné generální shromáždění biskupského synodu. Od listopadu 2005 do listopadu 2011 byl předsedou biskupské konference Argentiny. Bl. Jan Pavel II. ho jmenoval a vyhlásil kardinálem na konzistoři dne 21. února 2001 a přiznal mu titulární kostel sv. Roberta Bellarmina. Byl členem: •kongregací: pro bohoslužbu a svátosti; pro duchovenstvo; pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života. •papežské rady pro rodinu: •papežské komise pro Latinskou Ameriku O ekumenismu v čase vánočním V poslední době jsem se zabýval snahami nejrůznějších ekumenických synkretistů o smíření náboženských a věroučných sporů, které směřují k osekání rozdílů do té míry, že bude vlastně jedno, v co a jak věříme. Jinými slovy – nekonfliktnost za každou cenu. Jako křesťan se ale musím zabývat tím, co odlišuje křesťanství od jiných náboženství a zda je toto odlišení nesmiřitelné. Tedy malá analýza: Křesťanství vzniklo oddělením od judaismu, ačkoliv zpočátku vůbec nebylo zřejmé, zda se skupinka vyznavačů učení nazaretského rabiho Jehošuy ha Nocriho nestane jen další židovskou sektou, která postupně ekumenicky splyne s hlavním judaistickým proudem. Zpočátku se zdálo, že rozdílů není zase tak mnoho (především božství Ježáše Krista) a mnoho apektů, které jsme si zvykli považovat za ryzí majetek, či vynález křesťanství bylo v původním židovském prostředí přítomno již v době Ježíšova působení a těsně před ním. Hebrejci měli podobný problém jako my Češi, totiž ten, že si nikdy nedokázali sami efektivně vládnout. Tím veškerá podobnost končí. Nebylo to totiž způsobeno sobectvím (jako u nás). Židé byli možná největší nacionalisté starověku, ale jejich národní vědomí a soudržnost byly natolik spojené s uctíváním Boha (JHVH), že by bez této víry jako národ zcela zanikli a byli si toho vědomi. Narozdíl od nás měli Židé propracovaný a živý sociální systém na bázi skutečné starosti o bližního, měli záviděníhodné etické kodexy a udivovali tím celý řecko-římský svět. Úctu a etická pravidla však také podmiňovalo náboženství. Jejich důraz na rodinu, na generační soudržnost, na komunitu a starost o chudé jim v početných komunitách římských měst získával stále více příznivců a konvertitů – proselytů, lidí, kteří přijímali judaismus, aniž byli etnicky Židé. Odhaduje se, že v diaspoře žilo v období Heroda Velikého až 4,5 miliónu věřících Židů, zatímco etnický kádr v Palestině činil jen 1 milión osob. Judaismus měl tedy nakročeno k tomu, aby rychle expandoval v říšské a světové náboženství. Jediné, co bránilo, bylo zákonictví – spletitost a složitost náboženského práva sestávající z mnoha archaických zásad, příkazů a zákonů, které měly kdysi význam pro kmen, ale byly zcela bez významu pro milióny zájemců a nových vyznavačů bez vztahu k etnické a historické podstatě hebrejských kmenů. Možnostmi vývoje judaismu směrem k univerzalismu se již tehdy zaobíralo množství učených rabínů a hebrejských intelektuálů, o čemž svědčí i vyznění Septuaginty. Byl zde totiž ohromující potenciál monoteismu vysvětlující původ člověka a smysl jeho života ve světě. Byl zde také hladový řecký myšlenkový stroj, který by z takového potenciálu rychle dokázal vyrobit teologicky propracovaný koncept nové univerzální víry pro celý svět, ale jen za cenu drastických redukcí a zobecnění. Judaismus byl jakýmsi proudem, v němž se proplétalo a prolínalo asi 24 různých sektářských postojů, návodů, ritů a způsobů víry. Saducejové tvořili majetkovou elitu kolaborující s Římem, zákon vykládali doslovně a popravdě ani nevěřili na posmrtný život. Naproti tomu farizejové byli intelektuální, podstatně liberálnější elitou národa, elitou učitelů zákona. Vyvinuli instituci synagogy, což byl první krok k přetnutí závislosti judaismu na jediném ústředním chrámu a k přenesení Boha i do jiných míst. Klasická Ježíšova věta: Šabat byl stvořen pro člověka, nikoliv člověk pro šabat, patřila farizejům. Ježíš ji pravděpodobně převzal, když myšlenkově souzněl s liberálním farizejským křídlem. Farizejové věřili ve vzkřížení z mrtvých a rozpracovali koncept působení ďábla ve světě. Esejci byli oni „jediní čistí a spravedliví“, kteří se vyskytují v každém náboženství. Byli následovníci kněze Sádoka, opustili chrám a vytvořili soustavu venkovských a pouštních před–klášterů, v nichž se rituálním očišťováním připravovali na brzký příchod Mesiáše. Obřad lámání chleba a pití vína, tedy obřad poslední večeře, byl zřejmě již jejich obřadem. Z nich také vyšly křtitelské mise křtící věřící očistnou vodou kvůli odpuštění hříchů. Jejich obřadem byla i koupel v posvěcené vodě a další vymoženosti později přejaté ranným křesťanstvím. Ježíš pravděpodobně sám po nějakou dobu pobýval v esejském centru v Kumránu, stejně jako Jan Křtitel, který pak překročil všechny dosavadní meze, když prohlásil, že Mesiáš nejen přichází, ale že již přišel, je zde a koná. Jakmile bylo řečeno, že Mesiáš přišel, musel být lidu fyzicky ukázán nebo muselo být řečeno, že Mesiáš je duchovní podstaty a nelze ho spatřit. Obojí bylo pro tradiční ortodoxní judaismus těžko přijatelné, ale osoba Ježíše hravě zvládla sloučit obojí v jednotě. Farizejové a ještě více esejci se postarali o oddělování judaismu od chrámu a dali vzniknout myšlence přenesení pojmu chrám na člověka (chrám těla a ducha). Zvnitřnili náboženství natolik, že začínalo být nikoliv již věcí národa, ale věcí každého jednotlivce a jeho vztahu s Bohem. Chrám těla a ducha předpokládal již přítomnost a působení Ducha svatého, tedy Boha přímo ve světě, v člověku. Herodes Veliký se postaral o stavby stovek, možná tisíců synagog v židovských komunitách všech větších měst v Římské říši a položil základ budoucí síti křesťanských bazilik - kostelů. Zdálo se, že judaismu již nic nechybí k tomu, aby přerostlo svůj vlastní stín a stalo se univerzálním světovým náboženstvím. Přesto vše dopadlo jinak. Vzniklo zcela nové univerzální a světové náboženství, byť na bázi judaismu, zatímco ten se zapouzdřil v etnickém nacionalismu, což jej během pár desítek let dovedlo k fyzické vzpouře proti Římu, ke krveprolití, k naprostému zničení chrámu, Jeruzaléma i k téměř úplnému vyhlazení etnického základu hebrejských kmenů v Palestině a Judei. Právě tento vývoj, faktické zničení etnických kořenů tradičního judaismu teprve uvolnilo křesťanství z hebrejského řetězu a dalo mu křídla ke světovosti. Toto, nikoliv odpor římské administrativy a občasné pogromy. Judaismus, jak jej známe dnes, vyrostl později v diaspoře a z farizejských základů. Již před narozením Ježíše existovala ve starověkém světě značná poptávka po jedniném jednoduchém náboženství, které by odstranilo spleť nestabilních synkretických systémů domácí provenience i těch převzatých z východu a přizpůsobených Středomoří. Existovala poptávka po monoteismu, po jednoduchém a srozumitelném konceptu. Jenže kmenový judaismus jednoduchý nebyl a občas nebyl srozumitelný ani pro samotné Hebrejce. Neměl zcela jasno v tom, co je vlastně spásou a jak se má spasení na člověku projevit. Velká část Hebrejců měla za to, že správné dodržování stovek často protichůdných zákonů jim přinese Boží přízeň ve smyslu světského bohatství a úspěchu, že nemocní, chudí a neúspěšní lidé jsou vlastně potrestaní hříšníci. I Mesiáš byl projektován jako veleúspěšný král a vojevůdce poslaný od Boha pouze k vyvolenému národu proti jiným národům. Zdá se přesto, že vše podstatné pro vznik křesťanství bylo již připraveno, vymyšleno, vyvinulo se a bylo zaváděno v době těsně před Ježíšem, že by tedy nějaké nové univerzální světové náboženství vzniklo tak jako tak bez Ježíše. Nebylo a nevzniklo. Ježíšovo učení bylo v několika bodech zásadně revoluční a v těchto bodech nenavazovalo na nic, co by v náboženských systémech Středomoří existovalo před ním. 1. Bůh je láska. Láska je samou podstatou Boha. Člověk je výtvorem Boha a byl stvořen především z lásky a kvůli opětování lásky. Tato informace je vpravdě mesiášská, a proto musela být uzavřena s Bohem Nová smlouva a nebyla pouze rozšířena či upravena ta stará. Naopak. Zásadní přikázání lásky změnilo všechna ostatní, již existující přikázání v pouhé instrukce a v prováděcí předpis tohoto ústředního zákona. Tato informace byla oním očekávaným cenzorem, který radikálně zjednodušoval spletité pasti judaistického zákonictví. Informace, že Bůh je láska, se rázem stala měřítkem, které odlišilo podstatná pravidla jednání ve vztahu k Bohu od nepodstatného nacionálního a historického balastu. To, co ze zákona zbylo, bylo nyní již univerzálně přijatelné pro kohokoliv. 2. Ježíš sám je synem Božím. Je očekávaným Mesiášem, který přináší vykoupení a svou vlastní obětí platí za hříchy každého člověka. Tato informace spojila všechny předchozí tendence a dala jim smysl. Příchod Ducha svatého na svět učinil možnost, že jedinec se sám stane chrámem Božím skutečností. Ježíš nepřišel na svět pouze pro Židy, ale pro všechny lidi, je univerzálním Mesiášem. Očistný rituál přijímání chleba a vína se stal výrazem přijímání Kristovy oběti a přijímáním samotného Boha. Křest se z pouhé očisty vodou změnil v očistu Duchem svatým a stal se prostředkem k odpuštění hříchů, což by před Ježíšovým příchodem a ukřižováním nebylo možné. Ježíšova oběť by ztratila smysl, kdyby nebyl synem Božím. Tato informace a základní podmínka křesťanství spolehlivě oddělila lid Nové smlouvy od hlavního proudu judaismu, neboť ten božství člověka považoval za nemožnost a za vrcholné rouhání. Ukřižování Ježíše a především jeho zmrtvýchvstání učinilo z pouhé teologické teorie drtivě závažnou skutečnost. Teprve tehdy byl celý nový náboženský komplex připraven jako chutné sousto pro řecký myšlenkový stroj. Ten se ho chopil a do všech důsledků promyslel, počínaje osobou Pavla z Tarsu. Svatý Pavel byl natolik vzdělaným Židem i Řekem, aby pochopil podstatu epochální proměny světa v důsledku příchodu Božího syna. Měl i tu správnou neústupnou, vytrvalou a přímou povahu, byl dostatečně horlivý a otevřený pro Slovo z jiného světa, pro působení Ducha. Sám Pavel by na promyšlení celé křesťanské teologie určitě nestačil, na to bylo zapotřebí celých věků zkušeností života s Bohem a celých zástupů myslitelů i charismatiků. Pavel ale vynesl již ucelený zárodečný komplex do řeckého i římského kvasu a vynesl ho již očištěný od nepotřebného balastu kmenového nacionalistického náboženství Hebrejců. Pavel, díky novému pohledu skrze Kristovu oběť a Boží lásku, prohlédl celý systém a přijal z judaismu vše podstatné i důležité. Zbytek bez skrupulí odhodil a ostatní možné i slepé větvě synkterického myšlení zničila římská invaze roku 70. Ježíš ani svatý Pavel nepřinášeli na svět nic ekumenického. Nesmiřovali judaismus s náboženskými systémy Římanů, Řeků a východu. Neuvažovali sociologicky a nechtěli vytvořit homogenní masu stovek vzájemně se tolerujících konceptů, v níž by bylo lhostejné jak, a v jakého boha kdo věří. Hledali pravdu a Pravda jim vyšla vstříc. Křesťanský univerzalismus nebyl výsledkem smiřování koncepcí, ale procesu očištění a rozvíjení jediné koncepce směrem k dokonalosti, která přišla odjinud sama a nabídla se. Zatímco Řím trval na tom, že je celkem lhostejné, v co lidé věří, pokud to vede ke kázni a ctnosti, již první křesťané trvali na tom, že to zdaleka jedno není, protože především jde o spásu člověka láskou, a ctnost i mravnost jsou jen automatické důsledky jediné správné víry. Ekumenismus lze chápat jako tolerantní respekt k tomu, jak jiní hledají svou cestu k jediné správné víře. Rozhodně však nelze ekumenismus chápat jako výraz toho, že je vlastně jedno v co a jak lidé věří, jakému zdroji moci se klaní a jakou moc vzývají, které moci slouží (protože hlavní je asertivita a nekonfliktnost). Pohoda a džez se obvykle rychle změní v sex, drogy a rock and roll nebo v něco mnohem horšího, například v neschopnost čelit zlu. Ježíš řekl, že nepřináší mír, ale meč. Tolerance neznamená, že všechno je jedno. Respekt neznamená mír a mír není totéž, co lhostejnost. Můžeme diskutovat o tom, jakým způsobem a jakou měrou by se mělo křesťanství promítnout do světského zákonodárství a do lidského konkrétního jednání v různých případech a situacích, ale Ježíš ani svatý Pavel by nikdy nediskutovali o tom, že Bůh je láska a Ježíš je Boží syn, protože budeme-li žít podle těchto úběžníků, vše ostatní se srovná samo. Srovná! Nerozmatlá a nesmíchá! Jan Drnek Glosa Dominika Duky (28.10.2012 08:20) Dominik Duka: Demokracie není a nesmí být absolutní http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2753085 Ještě k církevním restitucím Zákon je samozřejmě v pořádku. Pokud bude někdo tvrdit, že restituce být neměly, ať uvede aspoň jediný důvod, proč by si stát, který chce být považován za civilizovaný, měl ponechat v držení věci, které - ve fázi své maximální necivilizovanosti - prostě ukradl? Nemluvě samozřejmě o opakovaných nálezech Ústavního soudu, že církevní právnické osoby mají oprávněné nároky a že - v důsledku nečinnosti zákonodárce - je mají uplatňovat u obecných soudů. Další oblíbenou námitkou je námitka proti náhradám a tvrzení, že žádní jiní restituenti takové náhrady nedostali. Těžko tvrdit, jak to chodilo v praxi, je ale pravda, že zákon o půdě (229/91) uvádí ve svém § 14, že za nevydaný majetek náleží oprávněné osobě náhrada, přičemž "Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona" (§14, odst. 9). Navíc bude vyplácení náhrad kompenzováno snižováním státního příspěvku na platy duchovním, který činí aktuálně cca 1,5 miliardy ročně. Je přitom namístě zdůraznit, že tato částka může zcela nekontrolovatelně růst, protože stát už nemůže podmiňovat činnost duchovních státním souhlasem a počty duchovních tedy mohou růst zcela nezávisle na vůli nebo potřebách státu. K hospodářskému zabezpečování církví se stát zavázal v 50. letech právě v důsledku toho, že jim sebral veškerý majetek, který mohl něco vynášet. Takže bolševik církve nezrušil, ale zcela si je ekonomicky i administrativně podřídil, což už mělo být samozřejmě zrušeno dávno.... A protože zákon není jen o restitucích, ale i o celkovém narovnání vztahu s církvemi, jsou tyto platby, původně vzniklé jako náhrady za nevydaný majetek, částečně transformovány do plateb kompenzujících postupnou redukci státního příspěvku. Tato transformace by nebyl možná bez velkorysosti ŘKC, která se části náhrad vzdala ve prospěch ostatních církví, aby na ně odluka nedopadla tak drtivě. Proto také dostávají nějaké peníze i církve, jimž žádný majetek sebrán nebyl, i ty, které vznikly, resp. začaly zde působit až později. Protože i na ně se vztahuje zákon o hospodářském zabezpečení církví a mohou proto čerpat platy z rozpočtu. Obcím se samozřejmě uleví, protože konečně bude existovat právoplatný vlastník, s nímž bude možno projednávat rozvojové záměry obce - pozemky bude možno odkoupit, pronajmout, směnit, prostě cokoli, a konečně bude možno stavět obchvaty, rozvojové zóny etc. etc. Takových obcí je asi 1650, což je zhruba čtvrtina ze všech. Dopady restitucí mohou být docela dalekosáhlé, a socani se taky čas od času odkopou a přiznají pravé důvody, proč jim restituce vadí. Ono se totiž může ukázat, že díky majetkové základně dokáže církev poskytovat řadu služeb efektivněji a kvalitněji než stát - typicky sociální a zdravotní služby, ale i vzdělávací. U vzdělávání se socani navíc bojí toho, že církevní školy budou šířit oprávněnost a krásu konzervativního myšlení, což je samozřejmě přímo proti socanským zájmům. Nezbývá než doufat, že se jejich obavy naplní... Ještě připomínám odpověď na další oblíbený argument, že zákon byl schválen i díky hlasu (nepravomocně) odsouzeného poslance Pekárka: proti zákonu hlasovalo dvakrát více odsouzených poslanců než pro něj (Bárta i Škárka), takže morální máslo na hlavě by měli mít spíše odpůrci zákona... Přeju hodně zdaru RŠ Stále nemohu dobře vyjádřit, kým je Ježíš Kristus pro mne, Tebe a celý tento svět, i když o něm stále vyprávím a sděluji Jeho lásku každému, kdo o to stojí. Tenhle nadčasový „betlémek“ vypráví, co také my, začínající od hraček a prvních písmenek přes Knihu knih, jen tak někde odloženou, budeme muset s Ježíšem prožít. Jako On bude třeba projít s křížem i branou smrti, nad níž právě On zvítězil. Snad budeme věrohodněji vyprávět o svobodě těm, kteří jsou dosud v klecích svých lidských představ a přání. Cesta nebude nijak jednoduchá, nic přímého a bez nesnází, jak si lidé dneška rádi zvykají, ale bude to cesta s Ním, a proto má smysl. Spása světa není dílem člověka – vědy, techniky či ideologie - nýbrž milosti. Nejlepší výkvět lidstva – Panna Maria nám říká, že člověk, jakkoli může klesnout, nikdy to není příliš nízko Bohu, který sestoupil do pekel. On je vždycky větší, než naše srdce.(1 J3). Požehnané kroky vaše z Vánoc k milosti Nového začátku v roce 2013. Br. Jára Š. (Planá Advent 2012). Přednáška o Mariánském sloupu V pondělí 18. 3. přednášel v Juditině věži Karlova mostu o Mariánském sloupu pan akad. soch. Jan Bradna, předseda Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu v Rámci „Pondělků ve věži“, pořádaných Klubem Za starou Prahu. MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH - březen 2013 Radecký 1766-2016, občanské sdružení Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily je [email protected]. Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016 Jan Bárta, Jarmila Štogrová www.radecky.org Rada sdružení svolala členskou schůzi (Valnou hromadu) na 12. února 2013, s programem: 1 – zahájení, uvítání hostů 2 – přednesení zpráv: - o činnosti sdr. od jeho založení. Předseda J. Bárta - o hospodaření, pokladní zpráva, pokladní uzávěrka. Místopředseda Jaromír Drvota - členské věci. Členka Rady sdružení Jarmila Štogrová. 3 – plán činnosti na rok 2013. Předseda Jan Bárta 4 – přestávka, možnost úhrady členských příspěvků, malé občerstvení. 5 – diskusi, moderoval člen Rady sdružení Z. Martínek 6 – usnesení schůze členů 7 – závěr – pochod Radeckého. 28. 2. 2013 odpoledne uspořádal Výbor pro kulturu parlamentu ČR spolu s námi seminář na téma navrácení pomníku: Radecký - dědictví Seminář pořádali poslanci Parlamentu poslanecké sněmovny z TOP 09 MUDr. Gabriela Pecková a PhDr. Daniel Korte, ve spolupráci s naším občanským sdružením Radecký 1766 – 2016 o.s. ve čtvrtek dne 28.února 2013 v jednom ze sálů budovy Parlamentu. Přítomné uvítal pan poslanec PhDr. Daniel Korte, zejména přítomného pana velvyslance Rakouské republiky Dr. Trauttsmansdorffa. Seminář zahájila paní poslankyně MUDr. Gabriela Pecková úvodním proslovem, v němž velmi důrazně připomněla potřebu objektivního přístupu k našim národním dějinám a význam osobností, které je vytvářely. Setkání pak moderoval pan poslanec Korte. Dalším bodem programu bylo skvělé vystoupení dechového orchestru Pralinky, vedeného dirigentem Mgr. Pavlem Bělíkem. Orchestr nastoupil s břeskným rakouským vojenským pochodem a na úvod semináře zahrál Pochod Radeckého. Přítomní vyslechli Radeckého pochod vstoje, a doprovodili hudbu potleskem. Jak pravil pan poslanec Korte, něco takového se v budově Parlamentu odehrálo poprvé v historii! Výtečnou úvodní přednášku pronesl pan poslanec, historik Mgr. Zdeněk Bezecný Ph.D. Hovořil o osobě maršála Radeckého a jeho době, také o aspektech vývoje vztahů mezi národy monarchie a jejich postupném deformování nacionalistickými vlivy. Zdůraznil velikost osobnosti maršála Radeckého nejen jako 19 velitele, ale i jako vojenského teoretika, a ve své době oblíbeného správce měst Olomouce i Milána. Zhodnotil hraběte Radeckého jako mimořádnou osobnost rakouských, ale především českých dějin. V poměrech druhé poloviny 19. století, kdy se i vlastenečtí vůdcové českého národa plně ztotožňovali s Rakouskem, byl Radecký symbolem tohoto státního vlastenectví. V následné diskusi pak dr. Bezecný velmi fundovaně čelil ideologicky motivovaným dotazům přítomného zástupce kritiků obnovy pomníku. V diskusi padl též dotaz, proč stejně jako maršála Radeckého nepřipomínáme českého vojevůdce Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic, obránce Vídně proti Turkům v roce 1683. Na dotaz odpověděl z pléna PhDr. Milan Novák sdělením o každoroční připomínce tohoto vojevůdce, konané v Milešově u Lovosic. Pozval přítomné k účasti. Po přestávce následovala přednáška předsedy občanského sdružení Radecký 1766 – 2016, ing. arch. Jana Bárty, na téma případného budoucího umístění pomníku na Malostranské náměstí. Přednášku doprovodil zákresy do současné situace náměstí; zdůraznil, že úvahy o umístění pomníku by se měly zásadně odvíjet v prostoru Malostranského náměstí. Informace doprovodil vizualizacemi a připomněl, že dalším krokem by mělo být získání rozhodujících politických představitelů města a pak zahájení projektových příprav. Následovala zajímavá přednáška restaurátora kovů pana Ivana Housky, který seznámil plénum se způsoby odlévání bronzových plastik a vývojem metod montáže jednotlivých částí, což prezentoval např. na sochách Františka I., anděla na sloupu Čechova mostu či trigy Národního divadla. Dále hovořil o výsledku své orientační prohlídky Radeckého pomníku v Lapidáriu Národního muzea. Popsal technologie, použité při jeho montování a původní autorské povrchové úpravě. Vyzdvihl mimořádnou kvalitu práce kovolijců i ciselérů. Posledním příspěvkem bylo vystoupení generálního ředitele Národního muzea pana PhDr. Michala Lukeše Ph.D., připravené ve spolupráci s kurátorkou PhDr. Danou Stehlíkovou, ve kterém informoval o historii uložení pomníku ve sbírkách a o průběhu jeho běžné údržby. Velmi přínosná byla informace o probíhajícím zevrubném zkoumání sousoší a jeho osudů ve veřejném prostoru od odhalení dne 13. 11. 1858, přes léta 1918 – 1920, kdy byl prozatímně uložen v Lapidáriu, až do dneška; sdělil, že současně probíhá i průzkum sousoší a pořizování 3D dokumentace. Pořízená 3D dokumentace umožní např. pořízení modelů i forem k odlévání. Výsledky zkoumání vedeného dr. Stehlíkovou budou během března zveřejněny v časopise Národního muzea. Přítomní ocenili zájem NM o další osudy pomníku. Závěrem: Setkání se zúčastnilo odhadem 80 posluchačů, kteří vyjádřili svoji podporu myšlence obnovy této skvělé skulptury, resp. jejího vrácení na důstojné místo, které po veřejné diskusi bude, doufejme brzy vybráno. Zaznamenal: Jan E. Bárta V Praze 15. března 2013 Vysloužilci - Ostrostřelci - KVH VYSLOUŽILCI OPĚT VE VYSÍLÁNÍ ČT Dne 13. 1. 2013 byl do vysílání ČT1 v pořadu "Toulavá kamera" zařazen příspěvek o Šluknovském zámku, ve kterém se objevila i naše expozice "Šluknovsko, vojenští vysloužilci a Velká válka", která je zde instalována od léta minulého roku. V reportáži vystoupil v dobové uniformě vojenského vysloužilce představený Svazu pan Milan Vašíček. Během krátičkého rozhovoru Milan Vašíček okomentoval naši ojedinělou expozici i původní spolky vojenských vysloužilců. Celou reportáž můžete shlédnout na: http://www.toulavakamera.cz/article.asp?id =3914 Věříme, že zájem médií o naši činnost bude nadále vzrůstat a dočkáme se v tomto roce i reportáže o sérii pomníků, které se nám ve Šluknovském výběžku podařilo zrekonstruovat. HD OSLAVÍME 2. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SVAZU Dne 9. 2. 2013 jsme oslavili 2. výročí založení Svazu v restauraci Ala Bašta v Jenštejně. Začátek setkání byl stanoven na 16:00 hod. a pro všechny pozvané hosty byla připravena pamětní listina, která bude připomínat tuto událost. V průběhu setkání byli přijati noví členové a také jmenováni čestní členové Svazu. Rekapitulovli jsme činnost Svazu v uplynulém roce 2012 a také plánovali akce pro aktuální rok 2013. Brožura "Šluknovsko, vojenští vysloužilci a Velká válka", kterou se nám podařilo vydat v závěru uplynulého roku, byla připravena jako pozornost. HD SVĚCENÍ PRAPORŮ Dne 4. 5.2013 vysvětíme společně s kamarády z Landwehrinfanterieregimentu Nr. 8 ve vojenském kostele svatého Jana Nepomuckého v Praze, naše prapory. Začátek akce byl stanoven na 10:00 hod., kdy se shromáždíme na Hradčanském náměstí v Praze a odtud se vydáme v průvodu ke kostelu svatého Jana Nepomuckého, kde budou oba prapory vysvěceny. Dále budeme pokračovat ke kasárnám LIR 8 na Pohořelci, kde se všichni společně vyfotografujeme. Akce bude pokračovat pohoštěním (pouze pro pozvané) a předáním pamětních medailí všem účastníkům v nedalekém Klášterním pivovaře Strahov. Těšíme se na Vaši účast! HD 2. ostrostřelecký ples ve Stříbře uspořádal 23. února Privilegovaný sbor ostrostřelců Stříbro. Jak vidno, na sále se pochopitelně střílelo, stejně jako v přízemí, kde probíhaly střelecké závody do terčů. Kromě různých atrakcí a předtančení byly k vidění břišní tanečnice i kankánové tanečnice, sokolky z Rakovníka. Ostrostřelci předváděli živé obrazy, v tombole byl divočák i jehně. Dobře se bavili pozvaní hosté z jiných historických útvarů a také Pětatřicátníci z Plzně. Po půlnoci si hosté užili i rockových orgií. Hrála kapela 35. p. pluku z Plzně. Na západě to zkrátka žije. LITERATURA – březen 2013 Spisovatel Jan Drnek vydal v nakladatelství Akcent Třebíč dlouho slibovanou knihu DĚJINY ČESKÉ STÁTNOSTI pro konzervativce a legitimisty Monarchisté a čtenáři Zpravodaje znají původní verzi textu, který vyšel jako příloha v Monarchistickém kalendáři pro rok 2010. V této knize je text značně rozšířen a doplněn. Ukázky z textu byly již ve Zpravodaji zveřejněny. Studie zabývající se vývojem vztahu Čechů k vlastnímu státnímu zřízení pojednává tento problém z nezvyklého úhlu pohledu konzervativního myšlení. Kniha je psána přehlednou didaktickou formou, se záměrem sloužit jako pomůcka učitelům dějepisu. K dostání je v bežných knihkupectvích, na internetu nebo u nakladatele. Nakladatelství Naše vojsko přijalo od Jana Drnka k vydání novou detektivku s poetickým názvem ZLATÉ HOVNO. Zarytý a poněkud pomatený, ale stále schopný detektiva – monarchista zde řeší zapeklitý případ na pozadí probíhající prezidentské volební kampaně a podává o tom podrobná hlášení svému panovníkovi. Příběh je vůči českým monarchistům poněkud nemilosrdný, ale i na to si musíme zvyknout. Občanské sdružení STREET Představujeme: Na konci roku 2009 bylo původně sociálně zaměřené o. s. STREET svým spoluzakladatelem Janem Drnkem transformováno jako sdružení pro osvětovou regionální činnost (vydavatelství, přednášky apod.). Ještě roku 2009 byla pod jeho hlavičkou vydána kniha Agentura Hammeln – detektivní gggg příběh reflektující s mírnou nadsázkou situaci v sociálních službách krajského města. V roce 2010 byla vydána první publikace regionální historie Hoši jako květ – příběh pluku a města 1683 – 2010, neboli kompletní historie slavných plzeňských Pětatřicátníků. Kniha byla záhy vyprodána a čtenáři si vyžádali dotisk. Jan Drnek také předal o. s. STREET velkou část svého knižního skladu. Roku 2012 byla pod hlavičkou sdružení vydána kniha Krajina nad pokladem – průvodce Naklada po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. I tato kniha měla značný ohlas. Náklad 300 ks byl vyprodán za měsíc a chystá se dotisk. 23 Vážení čtenáři, Vzrůst zájmu o koupi knih v digitální podobě a nezájem oficiálnjích vydavatelství o celou řadu skvělých detektivních románů Jana Drnka přivedl občanské sdružení STREET k projektu Edice HOLMES Prodej knih v digitální podobě Nyní je k tomuto prodeji připravena první desítka knih, z nichž většina nikdy nebyla publikována ve fyzické podobě. V krátkosti vám tyto tituly představíme: A) Série FACTORY TOUR COMPANY TAJEMSTVÍ GENERÁLOVA KUFŘÍKU (105 stran, 100,- Kč) Plzeňská Škodovka v kalném proudu porevolučních dob. Prostředí dílen, strojů, zvláštních vztahů a pokušení, prostředí bizarních zločinů páchaných bizarními způsoby a předměty. Rok 1991. Do vedení ocelového města přichází nový generální ředitel a tým odborníků znalých prostředí s úkolem připravit privatizaci podniku. Členy nového vedení jsou i bývalí disidenti. Po záhadné krádeži spáchané přímo v kanceláři GŘ si jeden z nich vzpomene na přítele z mládí, nyní úspěšného soukromého detektiva na volné noze. Ten je vzápětí angažován pod krycí funkcí tiskového mluvčího, ve skutečnosti jako osobní vyšetřovatel GŘ s úkolem řešit choulostivé případy. Vzniká nesmrtelný tandem fabrických detektivů Volfa a Tvrďáka, bývalých škodováckých učedníků, kteří znají fabriku zdola i shora jako své boty. Nyní jsou nuceni zhostit se funkce tiskového mluvčího stejně dobře jako funkce dvorních vyšetřovatelů. Rychle se dostávají pod kůži novým společenským elitám a zjišťují, že k úspěchu budou potřebovat ještě cosi, s čím původně nepočítali, a sice dobrý žaludek. Autor Jan Drnek byl v letech 1991 – 93 skutečně tiskovým mluvčím generálního ředitele a. s. Škoda a mnohé pocity, situace a postavy příběhu nesou rysy prožité skutečnosti. Příběh brzy překračuje dimenze pouhé detektivky a přerůstá v alegorii divokých porevolučních časů, kdy se s celým naším státem děly velmi podobné věci, stejně jako s plzeňskou Škodovkou. Příběhu přesto nechybí spád, vtip a zdravý selský rozum bývalých protřelých dílenských es, trampů a chlápků, kteří vědí své. ŠROUBY V HLAVĚ (217 stran, 150,- Kč) Pokračování příběhů fabrických detektivů Volfa a Tvrďáka. Rok 1992. Privatizace podniku se podivně zadrhává. V závodě Vlajky a odznaky, v němž se oba hlavní hrdinové kdysi vyučili, dochází k vraždě, kterou dokážou policii objasnit pouze skuteční dílenští fachmani. Nyní jsou nuceni spolupracovat s policií, konkrétně s kapitánem Twodancem, další neodmyslitelnou postavou Drnkových detektivek. Vraždy přibývají a jejich dopad ohrožuje pověst ostře sledovaného top-managementu. Vše se točí kolem obchodu s výrobkem, který kdysi před léty vymysleli sami dva hlavní protagonisté. Během vyšetřování se ukazuje, že podnik je rozkrádán mnoha různými a většinou legálními způsoby v obrovském rozměru. Vlk a Tvrďák ztrácejí důvěru k těm, kterým slouží a ztrácejí i svoji původní naivní víru v budoucnost Škodovky jako takové. Případ je úspěšně vyřešen, pachatelé dopadeni, propletenec vztahů rozmotán. Po osudných volbách přichází nová garnitura vládců a s ředitelem odchází celý jeho dvůr. MUŽ Z BUDOUCNOSTI (117 stran, 100,- Kč) Třetí příběh fabrických detektivů Volfa a Tvrďáka. Rok 1993. S výměnou vedení fabriky sice museli oba hrdinové opustit své funkce i kancelář generálního ředitele, ale ještě před tím založili vlastní firmu a získali od starého ředitele dlouhodobou smlouvu a monopol na zajišťování průvodcovských služeb pro celý koncern. Nyní sídlí v budově muzea a provozují cosi jako velmi ziskovou cestovní kancelář po Škodovce. Záhy jsou zataženi do vyšetřování vraždy jednoho ze zaměstnanců závodu Ozubená kola. Muž, který byl zavražděn se, ale zaměstnanci jen k nerozeznání podobá a vše nasvědčuje tomu, že jde o téhož muže jen o rok staršího, o muže z budoucnosti. Detektivové musí nasadit všechen důvtip, aby zjistili, zda se v Zubárně otevřela červí díra nebo zda jde o rafinovaný podvod, na jehož vyšetření má zájem i nový generální ředitel. Šetření postupně vede k odhalování ještě fantastičtějších spekulací s akciemi podniku v průběhu tzv. velké privatizace a posléze i k nalezení dávného pokladu, stejně jako k odhalení temných zločinů, které se staly na konci druhé světové války. Oběma hrdinům je však jasné, že Škodovka, tak, jak ji znaly celé generace předků, definitivně mizí, stejně jako celý tento stát. Bývalí rebelové, disidenti a revolucionáři zjišťují, že cosi nebylo předvídáno, cosi je špatně. KRONIKA LIGY ČERNÝCH JZDCŮ (124 stran, 100,- Kč) Tento příběh není tak zcela detektivkou. Vrací se do časů normalizace, kdy naši fabričtí hrdinové byli čerstvě vyučenými výrostky. Byl napsán jako prvý z celé série a jako alegorie 70. let 20. století se odehrává v stejně absurdním prostředí diktatury Ekologistické strany kdesi v budoucnosti. Je tedy zároveň rukavicí hozenou nadšeným českým environmentalistům. Parta vyučenců je zařazena k podřadné a zdánlivě zbytečné práci v závodě Vlajky a odznaky. Jejich pohrdání spoluobčany a celým světem, v němž musí žít, si brzy najde formu vzdoru v organizovaném ježdění načerno městskou veřejnou dopravou. Vzniká Liga černých jezdců, která si stanovuje za cíl úplnou sabotáž této instituce tím, že ji připraví o zisky z jízdného. Vznikají sekce, které uplatňují různé metody a nástroje. Naši vyučenci vymyslí a zkonstruují kapesní podobu strojku ke štípání jízdenek. Brzy svůj úspěšný vynález začnou nelegálně prodávat a do původně svorných kamarádských vztahů vstupuje rozkladný prvek peněz a obchodu. Hlavní hrdinové sami na sobě prožívají pochopení procesů, které rozložily úspěšnou demokratickou tržní společnost před nástupem diktatury a kolektivismu. Mezitím prožívají svá trápení s láskou i starostlivými, ale poněkud režimu zaprodanými a zlomenými rodiči. Vše končí zradou a přízrakem dlouholetého vězení. Být svobodným mužem vyžaduje mnohem více, než legraci a pohrdání společností. Být mužem znamená vykročit do neznáma sám za sebe a bez sebemenších záruk či zadních vrátek. Rodí se MUKVYDOT, Muž, Který Vykročil DO Tmy. PŘÍPAD CHRONOS (198 stran, 150,- Kč) Pátý příběh fabrických detektivů Volfa a Tvrďáka. Jsme v roce 2011. Oba hlavní hrdinové již překročili padesátku. Dávno zavřeli svoji cestovní kancelář po Škodovce a po finanční stránce si nemusí dělat starosti. Žijí každý svůj život a občas ještě vyrážejí na tramp či na dobrodružnější výpravy. Vlk se stal spisovatelem, Tvrďák pořádá kursy přežití pro mladé vlčáky, poslední výjimky z upadlé, virtuální a neschopné počítačové generace. Příběh začíná v časném předjaří vraždou jejich mladého přítele, který na blízkém hradišti hledal zapomenuté poklady. Vrahové jsou brzy dopadeni, ale také záhadně umírají. Podivné je, že věděli o pokladu, který nebyl zaznamenán naprosto nikde, a znali jeho přesnou polohu. Zbystřené smysly obou detektivů zavětří záhadu, zvláště když se objeví další podivné případy a nálezy pokladů z různých dob, o nichž doposud nikdo netušil, že vůbec existují, natož kde. Záhadný plenitel se podepisuje Chronos, a jde vždy na jistotu. Jediným vysvětlením je existence kohosi, kdo je schopen vidět do minulosti. Pátrání dvou vandráků vede do odlehlého pohraničí, k záhadnému ústavu historiografie na staré faře, kam Vlk kdysi jezdíval s křesťanským společenstvím. Tajemství chronoprojekce má cosi společného s počítači a programy. Chronos necestuje do minulosti, ale vidí ji prostřednictvím software a může ji stahovat v podobě filmnových záznamů. Pátraci pronikají do přísně střeženého objektu právě ve chvíli, kdy uvnitř došlo k vraždě. Rozluštění záhady je děsivé, neboť ten, kdo kontroluje minulost, kontroluje i přítomnost a utváří budoucnost. B) Série KAPITÁN TWODANCE AGENTURA HAMMELN (176 stran, 150,- Kč) Tento příběh fyzicky vydalo OS STREET v roce 2009. Hlavním hrdinou je zde kapitán Twodance, šéf policejní mordparty v krajském městě Radyni, který právě začal vyšetřovat smrt podivínského ředitele nevládní sociální organizace, který byl v noci na mostě přes řeku zastřelen šípem z kuše. O vyšetřování jeví zájem sám primátor města Koukolík, který kapitánovi odhaluje existenci bizarního společenství Poutníků (trampů, indiánů a skautů), generačního bratrstva, které po revoluci nastoupilo do funkcí a do značné míry ovlivňuje chod města. Kapitánu Twodancovi se brzy přihlásí primátorem vyslaný Stopař, ve skutečnosti expert na profilování pachatele i oběti, s jehož pomocí je celý případ odkrýván a rekonstruován mnoho let do minulosti. Poutníci zde působí jako ostrý kontrast k měšťácké, lhostejné a sobecké společnosti, jejiž předpokládaný zánik hodlají přežít. Příběhem se proplétá asociace dávného příběhu Krysaře, který, zklamán lidmi, odvádí obyvatele města pomocí neodolatelné hudby své píšťaly do zkázy namísto krys. Ve skutečnosti je tato detektivka velmi drsnou analýzou praxe i pozadí poskytování sociálních služeb v Čechách. Autor sám založil a vedl 12 let sociální organizaci zaměřenou na terénní práci s konfliktními a okrajovými skupinami mládeže. V závěru knihy přerůstá analýza sociálních služeb v neméně drsnou analýzu rozkládající se porevoluční společnosti a zanikající civilizace. Mrtví přibývají. Stopař dovede vyšetřujícího kapitána k dokonalému pochopení vztahu a motivace oběti i pachatele. Twodance pochopí vše, ovšem za cenu ztráty víry ve svoji práci, ve společnost a instituce, kterým po celý život sloužil. CHLAP V SEDMÉ RAKVI (145 stran, 100,- Kč) Příběh volně navazuje na detektivku AGENTURA HAMMELN. Hlavním hrdinou je opět již bývalý kapitán Twodance, který v důsledku svého minulého pátrání odešel od policie a žije sám na staré vesnické faře poblíž krajské metropole. Necelý rok poté je znovu požádán primátorem Koukolíkem o službu a je najat jako soukromé očko na vyšetření záhadné smrti, která ohrožuje pozici prvního muže města. Při propadu dlažby na náměstí byly odhaleny doposud neznámé podzemní prostory sklepů bývalé klášterní budovy. V podzemí se nachází sedm kamenných sagkofágů s kostrami kdysi významných mužů. Ovšem jen v šesti rakvích. V sedmé leží čerstvá mrtvola lídra nové politické strany, který měl velkou šanci v podzimních komunálních volbách porazit primátora Koukolíka. Problémem je, že z podzemí nevede žádný východ kromě propadlé dlažby. Ve městě kulminuje povodňová vlna a stále prší. Současně graduje předvolební boj a není zcela jasné, pro koho pracuje „nezávislá“ policie a ministerská vyšetřovací komise. Časem vznikají povážlivé pochybnosti o tom, zda mrtvola ze sklepení je skutečně oním politickým lídrem, zda neexistoval dvojník. K Twodancovi se opět připojuje nepostradatelný poutnický Stopař a každý nový poznatek vylučuje ty předchozí. Twodancův analytický mozek, odvaha a rovná páteř nakonec zvítězí, ale dobře mu z toho opět nebude. Autor sám reálie předvolebních kampaní velmi dobře zná, několikrát již kandidoval za Korunu Českou a jeho blízkým přítelem je dlouholetý náměstek primátora Královského města Plzně. PROBUZENÍ VLKA (146 stran, 100,- Kč) Tento detektivní román vznikal v době, kdy autor absolvoval šestiletý psychoterapeutický výcvik a vedl zanícené spory křesťana s fenomenology a humanisty. Dal by se tedy nazvat psychoterapeutickou detektivkou. Plzeňská mordparta vedená známým kapitánem Twodancem přijíždí vyšetřit vraždu na bývalý fiktivní zámeček umístěný v pusté a divoké krajině vojenského prostoru, daleko od civilizace. Na zámečku právě probíhá týdenní komunita psychoterapeutického výcviku a zavražděn byl jeden z vedoucích instruktorů. Twodance se zde setkává se zcela běžnými typy lidí, ale také s podivíny, například s křestanem, trampem a skautem Bowiem, s euroindiánem Lobem a rockerem Pepou, kteří pracují v sociálních službách. Případ se zamotává a mrtvol přibývá. Komunita je na zámečku odříznuta sněhovou kalamitou na hřebenech hor. Twodance a skaut Bowie vedou s vedoucím výcviku PHDr. Bradou spor o zodpovědnost terapeuta za míru a způsob osvobozování klientů nejen od traumat a neuróz, ale i od pravidel a morálních norem. Bowie zde vede myšlenkový boj za užitečnost a smysl některých omezení ve jménu civilizace. Vzniká podezření, že některý z klientů mohl být výcvikem osvobozen dokonce i od lidskosti a stal se vlkem. Vlivem strachu a výcviku se komunita rozkládá, charaktery se vybarvují a podezřelých je mnoho, ale řešení bude samozřejmě překvapující. Otázky zůstávají a zodpovědět si je musí čtenář sám. BURANI (125 stran, 100,- Kč) Detektivka, která by se dala nazvat i křesťanskou náborovou agitkou, byla fyzicky vydána nakl. Fontána v roce 2006. To však neznamná, že by šlo o laciný a povrchní příběh. Naopak, jak je u Drnka zvykem, lze děj sledovat v několika rovinách zároveň a postavy jsou zde mimořádně plastické. Stárnoucí soukromý detektiv v důchodovém věku je najat svým starým přítelem, šéfem plzeňské mordparty, na delikátní úkol vyšetřování vraždy věhlasného profesora fyziky Rosbauma v místě, kde by oficiální policejní vyšetřování působilo kontraproduktivně. Hrdina se vydává za kupce profesorovy venkovské nemovitosti a odjíždí do pohraniční vsi Nouzova, kde předstírá zájem o trvalé bydlení. Sám je bodrým bývalým dělnickým kádrem a ateistou, ale je nucen spolupracovat s vesnickým filosofem Diogénem a s mladým křesťanským farářem Jiřím. Nouzov je vzápětí odříznut od světa povodněmi. Případ sám nese hluboké duchovní rysy a svou roli hraje dávný spor o podstatu posmrtného života, jehož existenci se zavražděný profesor zřejmě pokoušel dokázat fyzikálními a vědeckými prostředky. Ukazuje se, že i sama víra v posmrtný život může mít destruktivní společenské důsledky, pokud není zakoponována do celistvého náboženského systému. Detektiv nemůže najít pachatele, dokud sám neprojde na samém konci svého života zásadní a radikální změnou myšlení a vnímání světa. POSLEDNÍ RECESISTA A TMA (184 stran, 150,- Kč) Příběh odrůstající trampské generace situovaný do druhé poloviny 80. let 20. století. Předlohou byla autorovi skutečná historie svérázné plzeňské trampské recesistické party, která si říkala I. Letecká ornitologická peruť. V pozadí děje lze vnímat atmosféru pozdní normalizační éry a velmi autobiografické pocity. Tuto knihu napsal Drnek pod svou trampskou přezdívkou Akela. Hlavním postavám dal jména slavných Foglarových Rychlých šípů, aby zdůraznil kontrast toho, co tato jména symbolizovala právě jeho generaci v dobách chlapectví s realitou dospívání, konflikt mravních a čistých ideálů s realitou kompromisů, selhávání, ztrácení a znovunalézání. Knihu v roce 2009 fyzicky vydal Avalon Praha. POSTUP PŘI KOUPI digitálních knih: 1. 2. 3. 4. Zájemce o koupi některé z nabízených knih si ze stránek autota http://www.jandrnek.cz/ stáhne Objednávku, která zahrnuje i závazek kupujícího chránit zakoupenou kopii díla před dalším kopírováním a šířením. Do formuláře Objednávky zájemce dopíše své jméno a poštovní adresu, název knihy (knih) o kterou (které) má zájem a souhrnnou cenu dle ceníku. Vyplnění smlouvy a její odeslání na [email protected] se rovná podpisu smlouvy. Poté kupující zaplatí smluvenou částku na číslo účtu uvedené ve formuláři smlouvy a e-mailem nebo telefonicky informuje vydavatele, že tak učinil. Na základě zaslání smlouvy a uhrazení částky mu bude do 24 hodin zaslána jedna kopie objednaného rukopisu ve formátu PDF. POZOR ! V každé odkoupené kopii každého rukopisu bude provedena jistá malá textová změna, která z každé kopie činí originál. Pokud by autor či vydavatel kdekoliv narazili na volně šířenou kopii díla, mohou podle této změny identifikovat zákazníka, který onu kopii zakoupil a podniknout proti němu příslušné právní kroky. *INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE* Občanské sdružení STREET pracuje nyní jako plně profesionální tým v tomto složení: Jan Drnek – výkonný ředitel, spisovatel, vypravěč a kompilátor, grafik Vlastimil Ježík – zástupce ředitele, středoškolský profesor, odborník na jazyky Ota Brachtl – jednatel, odborník na počítačové zpracování, znalec bádání v archivech Po úspěšných projektech HOŠI JAKO KVĚT a KRAJINA NAD POKLADEM se nyní tým o. s. STREET pustil do projektu PROJEKT POLIS podrobného zpracování historie všech plzeňských městských obvodů a poté i okolních vsí a městeček. Někteří členové týmu budou na tomto rozsáhlém projektu pracovat profesionálně, neboť jedna kniha, tedy historie jednoho obvodu či obce si vyžádá dobu zpracování jednoho roku i déle. Publikace se budou daným územním celkem zabývat od dob prvního osídlení po žhavou současnost. Budou zachycovat všechny dohledatelné archivní materiály, budou se zabývat společenskou tématikou, občanským životem, průmyslem a těžbou, politikou a vývojem územní správy, výstavbou a plánováním, dopravou, sociálním a zdravotním zajištěním, školstvím i kulturou, spolkovým životem a mnoha dalšími aspekty, včetně humorných i tajemných příběhů, které se k danému území. Publikace budou hojně doplněny historickými mapami, obrázky a fotografiemi. Projekt má ambici zachytit historii regionu po částech v naprostém detailu a zároveň v rámu všeobecných dějů a trendů, především v souvislostech. Zadavatel obdrží jako finální výrobek kompletní, jazykově i graficky upravený rukopis v digitální podobě, připravený k odnesení do tiskárny. Bude – li si zadavatel přát, tedy i přímo vytištěnou knihu v určeném nákladu. K tomu zpracované webové stránky připravené k zařazení na stránky obvodu či obce, a především jsou v cene zahrnuta i autorská práva. Bude tedy moci v budoucnu s textem sám pracovat, měnit a doplňovat jej. Občanské sdružení STREET nabízí v podobném duchu i dalším zájemcům, tedy obcím, městům, firmám a institucím podrobné zpracování jejich vlastní historie. Časové termíny budou dohodnuty podle naplnění kapacity sdružení a podle pořadí zájemců. Kontakt: Jan Drnek Tel: 731732608 Email: [email protected] *INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE*INZERCE* KONTAKTY – březen 2013 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112013* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222013* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje. VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi d=1 Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese: www.zrusmeprezidenty.cz 28 DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha e–mail [email protected] internet www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář momentálně neobsazeno Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník Redakční rada: Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České. Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o 2000,- méně. Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců. Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České. Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800 Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět. NÁZORY Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ. Obřad mistra Li – Si a mistra Su – Li S čínskými klobouky tupých kuželových tvarů vítají účastníky obřadu dva mistři – a tak, jak hosté přicházejí, dostávají cedulku – lichá, sudá, lichá, sudá. Mistr Li se snaží spustit připravenou čínskou hudbu, ale nedaří se mu to a tak se obřad musí obejít bez táhlých zvuků fléten. Hosté se usadí do půlkruhu a mistr Su (na přehozu nakreslený SUD) dává každému kostku – a podle hodu mu buď ponechá původní označení „sudý“ – lichý“ s úklonou a obdivem, nebo s mírným despektem jeho cedulku vymění podle výsledku hodu. Převážná většina hodů je lichá, zejména č. 5 se opakuje vícekrát. Přichází mistr Li, na přehozu kaLICH, dává do tokonomy symbol větve dělící se na tři pruty, na dvou z nich jsou jako plody navlečeny krabičky se sirkami (stojánek na noty nožičkama nahoru), nalévá do tří skleniček na nožce připravené víno, oba mistři se vzájemně uklání a pak s úklonou k hostům labužnicky vypíjejí svoje kaLICHy. Pak mistr Su nalévá připravenou kořalku do tří panáčků, mistři opět obřadně popíjejí a uklánějí se. Hosté mlčí a sledují jejich poživačnou scénu, na které zůstává jeden nedopitý kalich a jeden nedopitý panák ve tvaru soudku. Poté mistr Li nalévá víno do obřadní misky a mistr Su nalévá pálenku do jiné obřadní misky, uklánějí se a zároveň podávají misky hostům na obou okrajích stolu. Když se misky ve své cestě kříží, připomíná to šíbování na nádraží, hosté zvládnou tuto nečekanou úlohu s důstojností i hravostí. Poté jdou obě misky ještě jednou dokola, už ve stejném směru jednání všech jen schématicky naznačuje obřadné úkony. Následuje pohoštění – ti, kdo jsou označeni „Lichý“ dostávají ohřátý buřt a kdo jsou označeni „Sudý“ dostávají párek. Taktéž mistr Li dostává buřt a mistr Su párek. Po pohoštění následují dotazy, pokládané prostřednictvím hlavního hosta, se kterými jako když se roztrhl pytel. Vše shrnuje jedna z odpovědí: Vše je jen marnost, marnost a marnost“, což je ve výsledku optimistické, protože jde o opakování liché. Krátké pojednání k obřadu Sudá – lichá Je namístě navázat na pojednání o komplexnosti č. 5., pojednávající především o tzv. čtvercích čísel, tedy o násobcích stejných čísel. Budeme se nyní zabývat všemi násobky čísel v číselné řadě. Na první pohled se jeví nesporné, že v násobcích čísel zcela převládají čísla sudá. Máme li čtyři varianty násobení, pak násobení sudá x sudá je ve výsledku vždy sudé, násobení sudá x lichá je ve výsledku vždy sudé, násobení lichá x sudá je ve výsledku také vždy sudé. Pouze násobení lichá x lichá je ve výsledku liché. Budeme-li tedy postupovat v číselné řadě jak chceme dlouho, pak vždy bude vyrovnaný počet lichých a sudých čtverců čísel, ale naproti tomu v násobcích všech čísel bude lichost jednoznačně podléhat vlivu toho, co je sudé. Dále se jeví, že z hlediska číselné řady je třeba „zachránit lichost“ tím, že se do číselné řady „přidají specifická čísla, která nevznikají násobením – ano, to je klíčová role prvočísel. Prvočísla jsou čísla stvořená, sudá čísla a některá lichá čísla jsou čísla odvozená. Avšak tuto obecnou tezi je třeba vzít jako východisko a dotáhnout ji do konce právě na příkladu vrhací kostky a s ohledem na komplexnost čísla pět, přičemž dnes můžeme přehlédnout až k dalšímu božskému číslu, a to je sem, neboť tak, jak je pět číslo komplexní, tak sedm je číslo, které obsahuje řád stvoření, zahrnující i odpočinek. První šest stvořitelských kroků v sobě skrývá tři čísla lichá, jak již z výše popsaného vyplývá – všechna prvočísla. A lichou řadu prvočísel, na kterých je postaveno vše, co je zakládající a kreativní ukončuje sedmička. Sudé – jako princip komplementarity zavádí dvojka, která klade „druhou“ jedničku proti začátku, a druhé prvočíslo (tři) teprve vytváří řadu a tedy nejmenší celek, ve kterém je možné sledovat vztah lichých a sudého. Touto trojiční tématikou se budeme zabývat v dalším proslovu při příležitosti kandidatury na blbost. Tím jakoby uzavírala předchozí řadu. Čtyřka se jeví jako vyvážené číslo, první čtverec čísel (2 x 2) a jeví se také jako základ plochy i prostoru, ale to je jen lidské zjednodušené vidění, které strukturuje názor do tří na sebe kolmých os. Ve skutečnosti je základem plochy právě číslo tři (rovnostranný trojúhelník) a základem prostoru právě kompenzační sudé číslo šest, neboť prostorovým elementem je čtyřstěn (trojboký jehlan) a zároveň šestihran. Krychle (hrací kostka) je šestistěnem složeným ze šesti trojbokých jehlanů. Přitom každá ze stěn hrací kostky je složena ze dvou trojúhelníků – základen trojbokých jehlanů, skutečných elementů plochy. Každá ze stěn hrací kostky tak v sobě nese potenciál lichosti – je jedna, ale také potenciál toho, co je sudé – dá se rozdělit úhlopříčkou na dvě části, vlastní elementy plochy, které se dalším dělením jen zmenšují (další dělením je možné vytvářet jen menší a menší podobné trojúhelníky1) Viz výraz „podobnost“ geometrických obrazců, wiki) Ponechme dále stranou význam pětky, třetího prvočísla a pokusme se z odstupu vyložit doposud formulované teze. Kreativita prvních tří prvočísel (1,3,5) je ve stvořitelském úsilí doplněna, vyvážena sudými čísly, včetně prvního čtverce čísel. Obsahuje tak vše elementární, vč. vytvoření prostoru a všech elementárních číselných vazeb. Znamená to, že hrací kostka je poměrně jasným výsledkem stvořitelského aktu, a náš prostorový názor odpovídá výsledku, nikoli zadání ve smyslu stvořitelského pohledu: ten můžeme jen zpětně rekonstruovat, když se zamýšlíme nad rolí prvočísel a nad rolí sudosti, jako vlastnosti těch čísel, která vznikají odvozením, násobením č. 2. Filosoficky bylo dlouho předmětem analýz číslo jedna – jinak řečeno byl zkoumán problém identity. V matematickém smyslu byla zkoumána též zvláštní nepravidelnost prvočísel, která „nelze vypočítat“ jinak, než jako prázdná místa v řadě násobků čísel. My jsme nyní obrátili pozornost na význam sudosti jako základní vlastnosti dvojky - tedy elementu, který je svých charakterem bi-polární, klíčové je, že jde o jedno, které má začátek a konec. Právě analýzou čísel hrací kostky, zejména rozjímáním nad významem nedělní hospody a prvočíslem sedm, které je ukázkou Boží rozmařilosti, docházíme k porozumění tomu, že sudost je vlastnost, která vytváří základ pro to, abychom mohli rozumět dění: dění ve smyslu završení toho co je nové (prvočíslo). Také naše kultura se podílí na dění stvořeného světa, totiž tam, kde je prvočíslo nahrazeno dalším lichým číslem, nestvořeným, vytvořeným v kultuře násobkem prvočísel. Sudé stále znovu a znovu uzavírá svět a tváří se jako „konec“ k začátku prvočísla. Zdá se to beznadějné, protože v řadě čísel kterou ne příliš šťastně nazýváme „přirozená řada čísel“ se nachází mnoho nepřirozeného: a tak jako deus ex machina musí čas od času vstoupit do této řady stvořitel – a do umírající kultury, která už se zdá definitivně uzavřená a sudá musí jako injekci vložit další prvočíslo: svět trvá ve velké většině díky naší, odvozené kreativitě, neboť umíme pracovat s tím, co bylo stvořeno v šesti krocích, co jsme dostali jako prvočísla a vlastnost „sudosti“ čísel odvozených od této „binarity začátku a konce. Neobešel by se ale bez dalších aktivit ze strany stvořitele – nemáme ho nijak pevně v rukách. Máme v rukách jen hrací kostku, nad kterou můžeme uvažovat tak, jako hráč karet nad obrázky jednotlivých listů, když neměl bibli. Zůstává otázka, kde je v tomto světě Ďábel, kde se skrývá ten, který nikoho nevede dobře? Skrývá se v iracionalitě čísel, tedy tam, kde jsme se pokusili vypočítat úhlopříčku? Svět trojbokých jehlanů je nám dán v názoru, ale nikoli ve výpočtu. Ďábel se stává v našeptávání, které nám sugeruje, že se obejdeme bez kreativního vkladu prvočísel, že celá matematika je redukovatelné na elementární binární relace. Ale čtyřstěn vytvořený z rovnostranných trojúhelníků je snadno přístupný názoru, jeho strany jsou rovny jedné a jeho plochy ½. Ale ať počítáme, jak chceme a ať tvarujeme čtyřstěn, jak chceme, vždy jedna ze základních informací o tomto prostorovém tělese nám uniká: Stvoření je krásné, ale vzdoruje naší racionalitě stejně, jako výsledky házení kostku: to co přichází, jsme schopni někdy ovlivnit a někdy ne. A občas je nutné, aby do hry vstoupil Bůh s dalším, většinou nečekaným prvočíslem. Josef Štogr Prezidentské volby 2013 - legitimistova úvaha povolební Podle současné ústavy českého státu došlo k 1. lednu 1993 k obnově samostatného českého státu z vůle zástupců lidu Čech, Moravy a Slezska a současně k vyhlášení Ústavy České republiky. Zde je jasný rozpor. Český stát, který byl obnoven 1. ledna1993 byl vždy monarhií, tedy přísně vzato došlo k obnově monarchie. Současné vyhlášení ústavy republiky je v tom případě aktem zmatečným (forma a obsah aktu jsou rozporné). K tomu, aby republika byla řádně vyhlášena stačila jediná věta: „Obnovený český stát je republika." Ta však v ústavě chybí Výsledkem je možný jeden ze 2 výkladů: Obnovený český stát je království v režimu interregna, kdy dočasně vykonávají správu státu jiné (republikánské) orgány. Nebo i přes zmatečnost ústavy uznáme, že český stát je republika. Přiznávám, že oba výklady jsou teoreticky možné. Mocenskýni orgány českého státu je prosazován druhý výklad. Pokud jako monarchista zastávám výklad o stavu interregfna, nemohu volit prezidenta (právně neexistující) republiky, protože mám svého krále. V režimu interregna je však možné, pokud panovník dlouhodobě nemůže vykonávat svůj úřad, případně je mu v tom bráněno včetně možnosti jmenování místodržitele, volit na přechodnou dobu regenta. Při hlasování v prezidentských volbách lze vyjít z teorie liberálního státu (tedy faktického stavu), který nemá žádnou vlastní suverenitu a existuje jen na základě delegování suverenity občany (kteří ji jediní mají) na stát. Vysvětluje se to jako fiktivní smlouva. Protože však nikde není dán rozsah delegované suverenity, je prakticky státu delegována celá suverenita občana a jemu zbývá jen to, co mu stát zákonem dovolí a co mu může kdykoli zákonem odejmout. To je dost tristní stav. Na základě teorie o delegování své suverenity si volič múže osobovat právo určit, v jakém rozsahu deleguje volené osobě svoji suverenitu, tedy i přímo na volebním lístku napsat, že dotyčného volí jako regenta s tím, že nad ním uznávám vyššího suveréna – panovníka. Za další, dokonce lepší variantu lze považovat neplatný hlas s tím, že si volič přeje návrat krále. Zde svoji suverenitu republice nepředává, i když respektuje to, co si ji republika může vynutit. Neplatný hlas je hlasování proti systému, neúčast může být vykládána tak, že je mi to jedno. Neúčast ve volbách nemá žádný efekt, nelze tím docílit nic, ani neplatnos voleb. Dřívější ustanovení o tom, že k platnosti voleb je třeba účast nadpoloviční většiny voličů, bylo zrušeno. Druhé kolo voleb prezidenta se však v závěrečné fázi, díky předvolebním televizním diskuzím, dostalo do polohy referenda o tom, jest-li český národ je ochoten zvolit opakovaně usvědčeného lháře, který ve 2 týdny trvající kampani se byl 3 až 4x byl nucen za své lži omluvit, nebo ho odmítne. Zejména neakceptovatelné byly lži o předcích knížete Schwarzenberga, snadno vyvratitelné. Výsledek voleb je bohužek katastrofický, za 2 týdny opakovaně při lži přistižený kandidát byl zvolen za prezidenta. To dává všem lumpům doma i v zahraničí signál, v Česku můžete lhát, Čechům se to líbí, ještě Vás za to odmění. Dále domyšleno, můžete třeba i krást, a kradené si můžete ponechat. Myslím, že přes všechny výhrady ke knížeti Schwarzenbergovi by jeho volba byla lepší. Jeho vazby na některé skupiny okolo pana Kalouska, Hávy a Bakaly mohou vzbuzovat obavy, ale dosavadní politika knížete Schwarzenberga ukazuje na to, že dělá vlasní politiku, ne politiku pánů okolo sebe. Lze předpokládat, že by tak činil i ve funkci dočasné hlavy státu. Zejména lze litovat toho, že po volbě Miloše Zemana je, vzhledem k jeho obhajobě Benešových dekretů, pravděpodobně na nejméně dalších 5 let zablokováno usmíření Čechů s Němci a jejich potomky, nedobrovolně vystěhovanými z bývalého Československa a současně jsou obhajovány všechny nezákonnosti a nespravedlnisti s Benešovými dekrety a jejich prováděním spojené (viz. „Tiskové prohlášení Koruny České z 13. ubna 2012.“). Josef Pejřimovský Dopis pana Dr. Milana Nováka monarchistům z Koruny České Vážený pane doktore, vážení přátelé, stanovisko k prezidentským volbám, o které mně spolu s dalšími přáteli žádáte, je jistě možné sdílet, chcete-li, ale, Bohu díky, objevilo se v poslední době mnoho lepších komentářů. Tak snad jen slovo, které se cítím být dlužen, závěrem s prosbou o to nejdůležitější – o kontinuitu spojení lidí dobré vůle. Rád bych předeslal, že velmi dobře rozumím postojům KČ a plně je respektuji. Nicméně, necítil jsem překážku členy KČ požádat o volební účast ve jménu naší blízké budoucnosti. Nejsem zajisté oprávněn mluvit do věcí Vaší strany, a tedy s omluvou jen sděluji své mínění, že členové KČ, kteří přišli k prezidentským volbám s hlasem pro JJ Karla knížete Schwarzenberga, udělali správnou věc a nedopustili se prohřešku proti svému přesvědčení. Nevolili jsme knížete Schwarzenberga za krále – abychom tím zrazovali legitimního panovníka – volili jsme knížete za prezidenta republiky. Kdyby v této volbě nebyl favoritem muž vysokých kvalit a představitel nejvyšší české šlechty, která stávala v blízkosti trůnu, nebyla by z pozice monarchismu tato volba akceptovatelná. Ale stalo se něco výjimečného - otevřela se možnost volby, která nejen že přinášela tolik potřebnou naději pro naši zemi, ale znamenala i nepřehlédnutelný signál, že naše současná společnost ve svém demokratickém vývoji přece jen spěje k (v monarchii osvědčeným) pořádkům, potřebným pro zdravou budoucnost, k tradičním hodnotám, k hodnotám duchovním a etickým. Věřím upřímně, že účast ve volbách byla v intencích odkazu blahoslaveného krále Karla I. i JCKV Dr. Otty Habsburského. Vždyť on byl ochoten vzdát se svých práv na trůn, aby mohl „svým“ národům sloužit co nejlépe – a to nemohl jinak než v rámci reality světa, v němž žil. Ale mějme na paměti, že stejně jako bl. král Karel I. se i korunní princ Otto nesmířil s osudem, ale s realitou – tedy, snažil se činit v možnostech reálného světa, aniž by opustil svůj ideál. Naopak, právě jen prostřednictvím své aktivní činnosti se mu mohl stále přibližovat, zatímco pasivní resistence by jej odkázala do zapomnění. To je přece příkladné a nemá s politickým pragmatismem nic společného. Pokud se ptáte na postoje JCKV Karla, zajisté pochopíte, že posláním, kterým jsem byl pověřen, není tlumočit jeho stanoviska, ale pečovat o kontakt hlavy arcidomu s tradičním a vojensko-historickým hnutím v našich zemích, které je jednou z důležitých platforem setkávání národů střední Evropy v duchu společných tradic. Věřím, že JCKV arcivévoda Karel projeví svůj vztah k zemím Koruny svatováclavské brzkou návštěvou, o niž usiluji. Díky patří všem, kteří Karla Schwarzenberga přišli zvolit. Mám-li zhodnotit svá očekávání, vzestup JJ knížete Schwarzenberga v kole prvním i obavy z výsledků kola druhého se potvrdily. Věděli jsme, že tato volba nastaví naší společnosti zrcadlo, a ukázal se varovný obraz. Je už myslím škoda slov pro všechnu lež, nízkost a závist, živených ze strachu o ztrátu moci. Byla-li pravice v zájmu kšeftu ochotna volit společně s levicí a jsmeli stále přístupni totalitní argumentaci příležitostně vyhrabané na smetišti našich dějin, pak nás zřejmě více než politika rozdělují základní občanské postoje k historické pravdě, k duchovnímu dědictví národa, k budoucnosti našich dětí ve společenství evropských národů a konec konců i ztráta schopnosti rozlišovat dobro a zlo. Výsledek voleb je jen a jen naším obrazem, a všechno to, co se dnes v naší „hezké české“ společnosti slev a výprodejů děje, už není na koho svést. Máme kliku, že ti „Němci“ jako významní investoři v „české“ ekonomice všechny ty urážky neberou osobně, a pokud se nás týká: je-li šlechtictví především stavem vznešenosti ducha, pak je opačným stavem ducha plebejství. Většina z nás, Schwarzenbergových voličů, také žije z denní práce, od výplaty k výplatě a ve starostech o svůj zítřek - a přesto nejsme plebs, myšlením, slovy i skutky! Naděje na lepší příští se nám natolik zpřítomnila, že jsme výsledkem volby museli být hluboce zklamáni. Nejvíce mi bylo líto kluků, kteří nadšeně běhali s plackami: Volím Karla, ale zvláštního pozastavení zasluhuje jeden email od vysokoškoláka na doktorandské stáži ve Švédsku: „Mami, nezlob se, ale za této situace já se už nemíním vracet…“. Proto je nyní potřeba v plnosti využít poznání, že rozdíl v síle voličských stran nebyl velký a že volby vydaly chabý prezidentský mandát: zhruba 70% všech občanů vítěze prezidentských voleb nepodpořilo. Karel Schwarzenberg – a s ním i to, co ve společnosti reprezentuje – má na své straně v převaze mladé lidi, a to samo o sobě znamená vítězství z hlediska společenské perspektivy. Je nyní na nás, abychom využili dosažené volební jednoty a zůstali i nadále spojeni jako sympatizanté politického programu, který Karel Schwarzenberg reprezentuje, i když bude nutno nepředsouvat naše dílčí zájmy a cíle do popředí. Je nutno preferovat to, co nás spojuje napříč společností - od starších pánů v tradicionalistickém hnutí po, současnému světu otevřenou dospívající mládež. Jak vidno, máme tuze zapotřebí aktivit novinářů, ale také historiků, televizních dramaturgů a režisérů, vzdělaných učitelů a kněží, kteří nás znovu a znovu budou stavět před historickou pravdu, abychom konečně všichni objevili tradice, které jsou skutečnou podstatou naší národní identity, když už nám na ní tolik záleží. My ostatní musíme tuto pravdu vnášet do života a chránit svobodu slova v nadcházející pětiletce. Dnes více než dřív platí heslo našich posledních panovníků Viribus Unitis! Milan Novák V Brandejse, 1. 2. 2013 PRORAZIT NEBO VZLÍNAT? Zabýval jsem se úvahami o uspořádání programové či ideové konference strany, které se nám periodicky vracejí na stůl, a dospěl jsem k překvapivému závěru: Koruna Česká program má a nepotřebuje nový. Je to program vyvážený, konzervativní a legitimistický. Jako základní programová osa nám zcela postačuje. Monarchie, křesťanská a konstituční monarchie je sama o sobě dosti dobrou ideou zasazenou do řádu idejí větších a vyšších. Dílčí programy, které byly v minulosti vytvářeny k jednotlivým typům voleb, jsou stále dosti aktuální a vyžedují jen doplnění a aktualizaci. Proč tedy programová či ideová konference? Protože máme pocit, že se nehýbeme kupředu, že bychom potřebovali nějaký nový, progresívní, mediálně a lidově přitažlivý a chytlavý program? Podle mého názoru zde nejsme proto, abychom se hýbali kupředu, ale proto, abychom drželi základní myšlenku a připomínali ji. Vzhledem k tomu, v jakém stavu a rozpoložení se nyní nachází národ a takzvané masy by nás jakékoliv přizpůsobení programu, aby byl pro masy přitažlivý, jako monarchisty naprosto zničilo. Po ideové stránce vlastně ani nelze uhnout jinam, než k takzvanému Demokratickému monarchicmu, což by znamenalo chtít republiku, které by se omylem říkalo monarchie. Pragmatické a politické taktizování lze vidět v postupu pana knížete Schwarzemberga, který se spojuje s různými šíbry a pragamtiky, na oko akceptuje republikánský systém a možná, pokud si neděláme jen iluze, pak bude popularizovat myšlenku monarchie nebo přímo koncentruje dost velký podíl na moci, aby ji politicky prosadil. Možná, a pokud to tak skutečně myslí. Na čem lze pracovat, je jakýsi etapový plán naplňování našeho základního programu, a o tom by chystaná konference být mohla. V tomto případě postupuje správně pan předseda, který vytrvale usiluje o stálý kontakt s panovníkem a o zastoupení arcidomu v našich zemích. Mohli bychom se bavit o pravidlech, o tom, zda můžeme kdykoliv podporovat politika, který se jasně nevysloví pro monarchii, alespoň věýhledově jako pro jednu z možností. Můžeme rozčlenit naše požadavky, záměry a cíle v rovině obecní, krajské a parlamentní. Můžeme precizovat metody jak proniknout do médií atakdále. Kritizovat někoho, kdo pokládá věnce, mává prapory a nechává sloužit bohoslužby je nesmyslné, protože dělá alespoň něco, co je mu vlastní a co dovede dělat. Pokud má někdo nějakou představu o jiném druhu činnosti, nechť s ní začne a získá si pro ni spolupracovníky, ale kvůli tomu nemusíme likvidovat a otrávit členy, kteří dělají to, co již dělají. Voda může zničit zeď dvěma způsoby: v malém množství tím, že se koncentruje do jednoho tenkého rychlého proudu a v jednom místě zeď prorazí. Nebo tím, že v mnoha roztříštěných proudech a ve velkém množství zeď zaplaví a podmáčí. Pro první způsob jsme příliš nekoncentrovaní a postupujeme v mnoha proudech. Pro druhý způsob nám chybí množství a můžeme jenom vzlínat. Řešení v podstatě neexistuje, dokud se nezmění klimatické podmínky a zkrátka dost nenaprší. Příkladem koncentrace do úzkého proudu je to, co provedli bolševici se socialistickým hnutím v Rusku. Pozabíjeli a zlikvidovali všechny vedlejší proudy kromě toho nejradikálnějšího. Protože nejsme napojení na žádný politicky silný monarchistický proud v zahraničí, chybí nám pramen a nádrž, jakou socialisté, liberálové, nacionalisté a bolševici kdysi měli. Žijeme z děště a ten je řídký, v podstatě jen občas nějaká kapka. Pereme se s nebezpečím, že odpar bude větší než srážkový příjem. Na povodeň to rozhodně nevypadá, a snění o taktice mořských proudů naši louži nikterak nezvětší. To, co jsme mohli dělat a dělali, bylo vytváření věrohodné iluze navenek, že jsme kompaktní, cílevědomou silou, která to má jasné a pevně stojí na pozicích, ať bouře řádí nebo slunce svítí, která nezadržitělně postupuje vpřed. Občas to zabíralo, ale některým se to začalo zajídat a propadli jiné iluzi, že to, co předstíráme, můžeme být doopravdy, že se můžeme začít chovat pragmaticky, dovolit si politické taktizování, dosahovat postů a podílet se na rozhodování, být vidět a slyšet, nabýt na významu a stát se součástí současné politiky. To naši předstíranou iluzi rozbíjí a ničí, aniž ji dokáže nahradit skutečností. Voda nemůže být součástí zdi, leda v maltě při její stavbě, ale odtud pak bývá vyloučena při tvrdnutí. Voda působí vždy proti zdi a jakákoliv její účast, jiná než destruktivní, na zdi, je nemožná. Nevyhýbám se konferenci a rád se na ní budu podílet, ale neslibujme si od ní zázračné řešení. Konference, pokud se dotkne základního programu, může právě tak snadno rozbít to, co již bylo pevné a směrodatné, co mělo koncentrující účinek, co působilo jako síto a zachycovalo elementy, které k nám nepatří. Jakkoliv to zní příliš skromě a nedostatečně, stále více si myslím, že najvětším přínosem naší strany je to, že zkrátka je, že drží určité ideje a myšlenky, že je alespoň nějak šíří, že takto existuje určité měřítko a srovnání pro pragmatickou a bezideovou politiku, která vlastně ani politikou není. V tom smyslu vlastně držíme i skutečný význam pojmu politika. Zdá se to málo? Není naší věcí to hodnotit. A pokud se pokusíme o něco jiného, zanikne zřejmě i toto. Pokušení je ovšem asi dost silné. Honza Drnek. Šer-Chán nebo Baghíra? Zdalipak se dovím, kdo prochází křovím? Kdo se křovím prodírá Šer chán, nebo Baghíra? JS Sjezd ČSSD – sjezd populistů, demagogů a lhářů Praha, 18. března 2013 Konzervativní strana hodnotí průběh a výsledky sjezdu ČSSD jako politováníhodnou událost, která názorně ukázala nebezpečnost této levicové strany pro demokratický vývoj naší země, pro její zdravý ekonomický vývoj a pro svobodu každého z nás. V míře populizmu, v nehoráznosti lží a v útocích proti tu živnostníkům, tu dobře situovaným vrstvám se vyrovná, a v mnohém možná předčí, KSČM. Obáváme se, že v nejbližší budoucnosti nelze od ČSSD očekávat v tomto směru změnu k lepšímu, naopak. Tato strana cílí na nejhorší pudy nezanedbatelné části občanů a soustavným zveličováním potíží, účelovými lžemi a štvaním burcuje „ulici“; pohlaváři ČSSD ve své zpupné hlouposti nevidí, že ulice by smetla i je, což by si většina z nich nepochybně zasloužila. To, co předvedl ve svém sjezdovém projevu „táta odborářů“ Richard Falbr, není jen ukázkou jeho omezenosti a primitivnosti, ale adorací usvědčeného vraha Che Guevary, který se na půdě OSN usvědčil sám doznáním „ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat“. Ukázal, kam by jednou primitivnější část ČSSD mohla dojít. Útok stínového ministra financí Jana Mládka na živnostníky, které označil za parazity, je ukázkou jeho ekonomické nevzdělanosti i lidské a papalášské arogance. Tento „ekonom“ neví, že právě živnostníci vytvářejí nejvíce hodnot a zaměstnávají značnou část populace, nebo je ve své ideologické zaslepenosti tak hloupý? Označení České republiky z úst předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky jako vybydlené země je pak jen dokladem nejen demagogie a ubohosti tohoto pána, ale i členů strany, kterou řídí, a kteří mu za tato slova tleskali. Za této situace vyzývá Konzervativní strana občany, politické strany od středu do prava, stavovské a občanské iniciativy a novináře, aby se vzchopili k odporu proti této hrozbě pro zdravý vývoj naší země. Inspirujme se odporem naší mládeže proti spolupráci ČSSD a KSČM. Vyvracejme lži levice, argumentujme věcně, pravdivě a neúnavně. Připomínejme korupční skandály ČSSD. Vyzýváme k tomu zejména vládu; vyzýváme ji, aby okamžitě učinila razantní nápravné kroky, snížila mandatorní výdaje, snížila celkovou daňovou zátěž, zjednodušila daňový systém a odstranila regulace. Tím bude usnadněno podnikání, podnítí se výroba a sníží se nezaměstnanost. Vyzýváme vládní strany, aby se zbavily zkorumpovaných členů na všech úrovních, bez ohledu na jejich postavení, vazby a zdánlivou prospěšnost – ne, tito lidé škodí nejen vám, ale diskreditují v očích veřejnosti pravicovou politiku. Toto je cesta, jak zamezit vítězství levice ve volbách do Poslanecké sněmovny, zabránit tomu, aby se zmocnila vlády a uvrhla naši zemi do pasti zadlužování, hospodářské stagnace a omezování svobody každého z nás. Martin Rejman, předseda
Podobné dokumenty
MZ 54 - Koruna Česká
větu po větě, jsem se propadal do beznaděje. Prof. Royt
trochu bojoval, ale proti přesile, kterou bohužel pomohl
vytvořit i prof. Vlnas. Závěr byl: z náboženských důvodů
již v dnešní době ateistů a...
Monarchistický zpravodaj
Koruna Česká bere na vědomí skutečnost, že prezident ČR nechal
vyvěsit na hradě českých králů utrakvistický husitský prapor se symbolem kalicha až do 6. 7. 2015. Výzmanu tohoto počinu ale nerozumím...