Vývoj televizní techniky ve světě a u nás 1 Úvod 2 Počátky 3
Transkript
Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 2 Referáty Vývoj televizní techniky ve světě a u nás 1 Úvod V pátek 1. května 1953 bylo spuštěno první zkušební televizní vysílání v tehdejším Československu. Signál z televizního studia tehdy šířil vysílač z Petřína na území Prahy a jejího blízkého okolí. Pojďme si při příležitosti šedesátého výročí této události připomenout první nesmělé krůčky televize ve světě i u nás, pozastavit se nad milníky ve vývoji televize a zamyslet se nad současným stavem televizního vysílání. Pokusme se nastínit, kam se nejspíše bude vývoj ubírat v dohledné době. Již dávno si lidé uvědomovali význam obrazového vjemu, který člověku přináší více jak 80% informací o okolním světě. S růstem technické vyspělosti lidstva se počaly již koncem 19. století objevovat první snahy o vytvoření systému přenosu obrazů na dálku – televize. Dnes je již její existence neodmyslitelná a její vliv na rozvoj vzdělanosti a kultury v pozitivním, ale i v negativním smyslu, je nepochybný. Tato nejmocnější multimediální platforma představuje obrovskou informační sílu, která může sloužit, ale také může být zneužita, což historie opakovaně potvrdila. To si ale naši techničtí prapradědové jistě neuvědomovali a jen se poctivě snažili přispět k technickému pokroku. 2 15 hned na několika místech, ať už v koncových stupních výkonových vysílačů, nebo ve formě katodových trubic pro reprodukci obrazu. První katodová trubice byla zkonstruována Karlem Ferdinandem Braunem v roce 1897. Pro reprodukci obrazu ji pak poprvé využili Rosing a Campbell-Swington v roce 1907. Čtvrtým příspěvkem je vývoj v oblasti teorie elektronických obvodů, zejména s ohledem na konstrukci zesilovačů a filtrů. Pátý dílek do této skládačky tvoří porozumění principům přenosu energie s využitím elektromagnetických vln, k čemuž přispěli zejména Maxwell, Hertz a Marconi. Velmi intenzivní vývoj, vedoucí k realizaci televizního systému, probíhal ve 20. letech 19. století. Milníkem se stal transatlantický rádiový přenos obrazu lidského obličeje, realizovaný Johnem Bairdem v roce 1928. Přenos byl založený na elektromechanickém systému s 30 obrazovými řádky, s využitím krátkovlnného vysílače o výkonu 2 kW. Pro realizaci plně elektronické televize stále chybělo elektronické snímací zařízení – prvním takovým snímačem se stal disektor, snímací elektronka demonstrovaná Philo Fransworthem v roce 1928. V roce 1933 byl Vladimirem Zworykinem představen ikonoskop – snímací elektronka s mnohem vyšší citlivostí než její předchůdce. Počátky Svou neodmyslitelnou zásluhu na úspěšném počátku praktického rádiového televizního vysílání má hned několik objevů. Prvním z nich je odhalení zákonitostí interakce mezi světlem a elektřinou - změna elektrického odporu, způsobená dopadem světelného záření na selen, byla poprvé pozorována v květnu roku 1873. Následně, v roce1887, Heinrich Rudolf Herz popsal fotoelektrický jev. George Carey již v roce 1879 vyslovil své přesvědčení, že praktický přenos obrazu bude možný pouze v případě, že se obraz rozloží do malých částí a hodnoty odpovídajícího množství světla se budou přenášet v rychlém sledu za sebou. O pět let později německý vynálezce Paul Gottlieb Nipkow myšlenku rozkladu obrazu dále rozpracoval a zkonstruoval první systém elektromechanické televize, využívající pro rozklad obrazu rotační disk se spirálově umístěnými otvory, viz obr. 1. Obr. 1. Elektromechanická televize využívající Nipkowův rotační disk. Vlevo vysílací část, využívající rotační disk pro rozklad obrazu jeho postupným osvětlováním. Vpravo přijímací část. Převzato z [6]. Třetím vynálezem, důležitým pro televizní vysílání a jeho příjem, je elektronka. Své využití nachází v počátcích televize Obr. 2. 3 Princip ikonoskopu. Převzato s úpravami z [1]. Analogové vysílání ve světě a v ČR 3.1 Analogové televizní soustavy Ve 30. létech vznikají postupně v Evropě elektronické televizní soustavy se 180 (Francie a Německo), později s 240 řádky. V USA vznikla v roce 1936 TV soustava se 343 řádky a 30 snímky/s. Ve Velké Británii bylo v roce 1936 zahájeno pravidelné TV vysílání se 405 prokládanými řádky a 25 snímky/s. (50 půlsnímky/s.). První televizní sportovní přenos se uskutečnil z Olympijských her v Berlíně v roce 1936. Druhá světová válka prakticky zastavila vývoj televize v Evropě, která se koncem 30. let připravovala na přechod k soustavě s 625 řádky a 50 prokládanými snímky/s. Velmi diskutovaným tématem po druhé světové válce se stala standardizace televizních systémů, vzhledem k jejich různorodosti dané rozdílným vývojem v různých geografických oblastech. Značná pozornost byla věnována počtu řádků ve snímku. V emotivní poválečné atmosféře, ovlivněné pocitem národní suverenity, však žádná ze zúčastněných zemí nechtěla jen tak upustit od vlastního systému a přijmout zahraniční standard. Důsledkem je vznik Referáty 16 hned několika standardů, které po dlouhou dobu existovaly paralelně na různých územích. V 50. létech vznikla v USA první barevná televizní soustava NTSC (National Television Systems Committee). 1. ledna 1954 zde bylo zahájeno pravidelné barevné vysílání. Aby se barevná televize uplatnila, muselo být v přechodném období barevné vysílání přijímatelné původním černobílým TV přijímačem a naopak černobílé vysílání novým barevným přijímačem (v obou případech jako černobílý obraz). V roce 1956 byla ve Francii vyvinuta a standardizována evropská soustava barevné televize SECAM (Sequentiel couleurs a memoire). Byl to nepříliš vydařený standard, který byl několikrát vylepšován. Jeho poslední verze, nazvaná SECAM IIIb, byla používána od 60. let na základě politických rozhodnutí ve Francii a SSSR a až do konce 80. let i ve většině států tehdejší východní Evropy. O něco později vznikla v laboratořích německé firmy Telefunken pod vedením prof. Waltera Brucha nejkvalitnější analogová soustava barevné televize PAL (Phase Alternating Line), která vycházela ze základních principů soustavy NTSC, ale odstraňovala některé její nedostatky – především vliv zkreslení v přenosovém kanálu. Její praktické nasazení začalo paradoxně nejprve v roce 1963 ve Velké Británii a až od roku 1967 v zemi jejího vzniku, v tehdejším Západním Německu. Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 2 V této oblasti se uplatnily především výsledky vojenského výzkumu z 2. světové války (radar aj.). V roce 1974 byl na geostacionární dráhu vypuštěn první americký experimentální satelit ATS (Application Technology Satellite), který vysílal vzdělávací zdravotnické programy pro málo osídlené oblasti USA a sloužil pro ověření příjmu vysílání malými terminály. O dva roky později byl vypuštěn první sovětský satelit EKRAN a kanadský satelit CTS (Communication Technology Satellite). První satelity byly součástí tzv. pevné družicové služby, určené původně pro spojení mezi dvěma pevnými body na zemském povrchu a nahrazující drahé telefonní podmořské kabely. V roce 1977 proběhla Celosvětová radiokomunikační konference WARC, která definovala oblasti a parametry tzv. Rozhlasové družicové služby RDS (zkratka pochází z nepřesného překladu anglického názvu služby Broadcast Direct Service). Tyto satelity byly určeny pro přímý individuální příjem televizního a rozhlasového vysílání. V roce 1983 byl vypuštěn první evropský satelit RDS společnosti Eutelsat ECS1 (European Communication Satellite) a následně řada dalších. V roce 1987 byly vypuštěny první velké německé satelity RDS TV SAT1, TV SAT2 a francouzský TDF1. Měly na palubě jen jeden až dva vysílače (transpondéry) s poměrně velkým výkonem (až 200 W) Jejich signály bylo proto možno přijímat i malými anténami, ale vysílaly málo programů. 3.4 Analogové televizní vysílání v Československu Obr. 3. Televizní přijímač Tesla 4001 z roku 1955. 3.2 Záznam V počátcích rozvoje televizních systémů neexistovala záznamová zařízení a veškeré vysílání proto muselo být živé. V 50. letech 20. století se nejprve začal uplatňovat optický záznam na film (systém Telerecording). Takový záznam byl ale poměrně nevhodný zejména pro některé typy obsahu, např. pro zpravodajství, protože před vysíláním záznam vyžadoval poměrně zdlouhavé zpracování. První experimenty se záznamem na magnetické pásky probíhaly již ve 20. letech minulého století, v 50. letech se pak začaly objevovat prototypy praktických systémů. V roce 1956 představila kalifornská společnost Ampex páskový rekordér, zaznamenávající černobílé signály na pásku o šířce dvou palců, s využitím nové techniky příčného záznamu. 3.3 Analogová satelitní televize Pro úplnost je vhodné zmínit alespoň stručně i výrazně mladší historii satelitního televizního vysílání. Tato televizní distribuce se uskutečňuje v kmitočtových pásmech centimetrových vln, a proto mohla být prakticky využita, až byly k dispozici potřebné technické prostředky. Již v předválečném Československu, na samotném počátku televizní éry, lze sledovat aktivity nadšenců, kteří se zajímali o přenos obrazů. Velký přínos při tom měly experimenty prof. Jaroslava Šafránka z Karlovy univerzity v Praze, který vyvinul v letech 1935 – 1938 experimentální 30-řádkový televizní systém. Touto problematikou se v počátcích zabývali také někteří brněnští fyzici. Uveďme např. Dr. Viléma Saltholzera, autora knihy Elektrické vidění na dálku a žáka prof. Vladimíra Nováka, profesora obecné technické fyziky na České vysoké škole technické v Brně. V průběhu 2. světové války byla v roce 1943 přemístěna do Dolní Smržovky u Tanvaldu pobočka laboratoří firmy Fernseh AG (česky nazvaná Televid), ve které se prováděl výzkum aplikací televize zejména pro vojenské účely. Pracovala v něm také řada českých zaměstnanců. Po válce v prosinci roku 1945 byla téměř všechna vyvinutá televizní technologie a dokumentace odvezena do SSSR. Českým odborníkům se však podařilo část zachránit. Pod patronací Ministerstva národní obrany vznikla v témže roce v Tanvaldě pobočka Vojenského technického ústavu, který vedl gen. Ing. Trejbal. V tomto specializovaném ústavu se soustřeďoval hlavní vývoj televizní techniky u nás. Pracovala zde řada později známých osobností v oblasti televizní techniky – např. pánové Bubeník, Bednařík, Špičák, Pavlíček a jiní. Byl zde např. vyvíjen na tehdejší dobu velmi kvalitní TV snímací systém pro normu s 625 řádky. Ke spolupráci se připojil a významně přispěl i Čs. rozhlas. První pokusné vysílání televize v Československu se konalo v úterý 23. 3. 1948 v Tanvaldě, kde vědci Vojenského technického ústavu uspořádali ukázku pro veřejnost. Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 2 Referáty Další pokusné vyslání se uskutečnilo v květnu roku 1948 na Mezinárodní výstavě rozhlasu MEVRO v Praze. Obr. 4. Televizní studio v 50. letech. Převzato z [5]. Zkušební vysílání Československé televize bylo zahájeno 1. 5. 1953. Vysílač na Petříně vysílal s výkonem 1 kW v I. Televizním pásmu, s dosahem okolo 50 km. 25. února 1954 již bylo vysílání prohlášeno za pravidelné. Po televizním studiu v Měšťanské besedě v Praze začala vznikat i další studia Československé televize – v prosinci roku 1955 zahájilo svůj provoz studio v Ostravě, v listopadu 1956 studio v Bratislavě, v červenci 1961 v Brně a v únoru 1962 v Košicích. V šedesátých létech nastal prudký rozvoj televize – v roce 1961 byl prodán již jeden milion, do roku 1965 přibyl další milion a v roce 1978 již byly registrovány čtyři miliony TV přijímačů. V roce 1973 bylo zahájeno pravidelné barevné televizní vysílání v soustavě SECAM na druhém programu Čs. televize. Koncem 60. let se nepodařilo, především z politických důvodů, prosadit přechod na technicky podstatně lepší soustavu barevné televize PAL. Televizní studia však byla přesto vybavena provozně výrazně výhodnější režijní technikou PAL. Signál byl na výstupu studia transkódován na normu SECAM, ve které byl pak vysílán. Televizní přijímače byly v Československé socialistické republice vyráběny pro obě normy. Proto byl v roce 1990, kdy skončily vnější politické tlaky, díky tomuto rozumnému přístupu našich odborníků, přechod na standard PAL bezproblémový a rychlý. Soustava PAL již potom byla používána až do definitivního vypnutí analogového vysílání. 1. ledna1993, po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky, vznikla samostatná Česká televize. V 90. letech zahájily vysílání první soukromé TV společnosti (v roce 1994 TV NOVA, a další). 4 Digitální televize V souladu s celosvětovým trendem se v roce 2000 začala Česká republika připravovat na přechod od analogové televizní soustavy PAL k digitálnímu televiznímu vysílání ve standardu digitální zemské (dříve se používal termín pozemní) platformě DVB-T. Technicky byla Česká republika připravena velmi dobře – ve třech největších městech již úspěšně probíhalo 17 experimentální digitální televizní vysílání. V roce 2001 však sněmovna ČR schválila nepodařený Zákon č. 231/2001 Sb. „O provozování rozhlasového a televizního vysílání“. Na jeho základě vznikla politicky obsazovaná Rada pro televizní a rozhlasové vysílání s nepřiměřeně velkými pravomocemi. Následovalo období legislativních zmatků, souvisejících např. s dlouhodobým přidělováním programových licencí a vysílacích kmitočtů, nechutí některých soukromých televizí přejít na digitální vysílání z ekonomických důvodů (předpokládaný pokles reklamních poplatků) aj. To vše výrazně zpozdilo nástup pravidelného zemského digitálního televizního vysílání. V roce 2006 byla schválena novela tohoto zákona (č. 235/2006 Sb.) a byl vytvořen definitivní Technický plán přechodu na digitální televizní vysílání, který se podařilo, až na malé výjimky, dodržet. Analogové vysílání bylo oficiálně ukončeno (tzv. Analog Black Out) ke dni 30. 11. 2011. V současné době jsou na území České republiky provozovány čtyři celoplošné digitální multiplexy, jejichž prostřednictvím je šířeno 20 televizních programů a několik programů rozhlasových. Jejich hlavní výhodou oproti analogovému vysílání je zejména efektivnější využití rádiových kmitočtů a daleko snadnější změna programové nabídky. Kromě zemské televize se systémy z rodiny standardů DVB uplatňují také v televizi satelitní (DVB-S, v ČR od r. 1997) a kabelové (DVB-C, v ČR od r. 2006). Pravidelné digitální satelitní vysílání společnosti Czech Link, provozované od 23. 1. 1997, bylo dokonce prvním digitálním satelitním vysíláním ve střední a východní Evropě. 5 Co nás ještě čeká? V předchozím textu jsme se zaměřili na vývoj televizního vysílání od samotného počátku, počínaje experimenty s elektromechanickou televizí, přes systémy analogové televize, až po systémy digitálního vysílání, které v hojné míře využíváme dnes. Kromě zmíněných digitálních systémů se stále pracuje na zdokonalování a zefektivňování používaných technik, což vede k postupnému rozšiřování digitálních televizních systémů druhé generace (DVB-T2, DVB-C2, DVB-S2). Kromě ryzího vysílání se stále intenzivněji dostává ke slovu šíření televizních pořadů prostřednictvím internetu (IPTV) či mobilních sítí. Symbióza klasických vysílacích systémů a internetu v oblasti televizní techniky by se měla naplno uplatnit s rozšířením standardu HbbTV, který tyto platformy propojuje. Mohlo by se zdát, že dalším velkým milníkem ve vývoji televize je masivní rozšíření stereoskopických (3D) zobrazovačů i záznamových zařízení. Omezená nabídka obsahu pro 3D televizi ale takovému trendu příliš nenahrává. V současnosti se otevírá nová diskuse, jejímž hlavním tématem je televize s ultra vysokým rozlišením. Zatímco před několika lety jsme běžně s domovní televizní anténou přijímali čtyři televizní programy, dnes již to jsou desítky. Doufejme, že součin počtu programů a jejich kvality nezůstane konstantou. Ing. Martin Slanina, Ph.D. prof. Ing. Václav Říčný, CSc. 18 Referáty [1] Town, G. R. Television. Electrical Engineering, 1940, vol. 59, 8, p. 313 – 322. [2] About.com. Online: http://inventors.about.com (odkaz platný k 30. 5. 2013) [3] Říčný, V., Kratochvíl, T. Historie a současnost televize ve světě a u nás. Československý časopis pro fyziku, 63 (2013), č. 3. Slaboproudý obzor Roč. 69 (2013) Číslo 2 [4] Morton, D. Viewing television’s history. Proceedings of the IEEE, 1999, vol. 87, no. 7, p. 1301 – 1304. [5] Česká televize. Prehistorie. Online: http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/ ceskoslovenska-televize/prehistorie/ (odkaz platný k 30. 5. 2013) [6] Collins, A. F. Experimental Television. Lothrop, Lee & Shepard Co., 1932.
Podobné dokumenty
Historie a současnost televize ve světě a u nás
pevnými body na zemském povrchu a nahrazující drahé telefonní podmořské kabely.
V roce 1977 proběhla Celosvětová radiokomunikační konference (WARC), která definovala oblasti a parametry tzv. Rozhla...
Historie televizního pøenosu
stereoskopických (prostorových) snímků. V roce 1929 pak předváděl velkoplošný televizní
obraz, který byl složen ze třiceti řádků, z nichž v každém bylo sedmdesát doutnavek
spínaných přes rotující k...
Závěrečná zpráva CESNET projektu - LIPTEL
opakováno třikrát a naměřené hodnoty byly poté podrobeny regresní analýze, která ukázala
trend snižování kvality hovoru v závislosti na zvyšování vzdálenosti od vysílače.
Obrázek 16 také ukazuje, ž...
Nanotechnologie - výukový text
něco, co můţe být v zásadě uděláno; ale v praxi se to zatím nepovedlo, protoţe jsme příliš
velcí.“ (18). Feynman předvídal techniky, které budou schopné vytvořit integrované obvody
a dopady, které ...
Propagační letáček k výročí F. Drdly 2014
28. listopadu 1868 v tehdejším
Městě Žďáře. Zásluhou svého
učitele Ant. Hromádky je přijat na pražskou konzervatoř.
V roce 1884 se rodina stěhuje
do Vídně, kde Drdla pokračuje ve
studiu na vídeňské...
MV_priloha_historicky vyvoj medii FINAL
1899 – dánský inženýr Waldemar Poulsen patentoval Telegraphon (magnetofon) jako první přístroj pro
magnetický záznam zvuku. Záznam byl prováděn na kovový drát. Vynález elektronky umožnil ve 30. let...
Elektronická forma
(Někdy mezi kondenzor a
preparát).
2. TEMNÉ POLE –
Osvětlovací soustava je upravena tak, že paprsky osvětlující preparát
nevstupují do objektivu.
Paprsky se: odrážejí, lámou, rozptylují či ohýbají....
MZ 53 - Únor 2013
Po každém selhání dosavadních orientačních modelů,
jako je světová válka, revoluce, morová epidemie a podobně, jsou lidé nejprve rozděleni do skupin příznivců
mnoha mešlenek a politických stran, kt...
Radiotechnika od A do Z
na prvý pohled s vlastním předmětem nesouvisí. Avšak vyhýbám se úzkostlivě všemu zbytečnému, takže každá část, byt
i pojednávala o předmětu zdánlivě vzdáleném, má svůj účel.
Těžiště radiotechniky l...