ntid»va - DharmaGaia

Transkript

PRAMENY BUDDHISMU ó MAH¡J¡NA ó PRIM¡RNÕ TEXTY
ä·ntidÈva (p¯ibl. 685ñ773) byl jednÌm z†poslednÌch velk˝ch filosof˘ a b·snÌk˘ indickÈho buddhismu. Tibetsk·
tantrick· tradice ho povaûuje za jednoho z†nejv˝znamnÏjöÌch siddh˘. V ml·dÌ p˘sobil na slavnÈ buddhistickÈ universitÏ N·landa, kde sepsal i svou didaktickou b·seÚ BÛdhiËarj·vat·ra, jeden z†nejd˘leûitÏjöÌch a nejp¯ekl·danÏjöÌch
text˘ o teorii a praxi indo-tibetskÈ mah·j·ny.
Mah·j·nov˝ buddhismus zd˘razÚuje, ûe nejvyööÌm
cÌlem duchovnÌho ûivota nenÌ snaha o pouhÈ vlastnÌ osvobozenÌ se ze strastÌ ûivota v sans·¯e, n˝brû cesta bÛdhisattvy, jenû pom·h· i vöem dalöÌm bytostem k dosaûenÌ plnÈho
probuzenÌ.
ä·ntidÈvova BÛdhiËarj·vat·ra detailnÏ popisuje cestu
bÛdhisattvy na z·kladÏ rozvoje probuzenÈ mysli (bÛdhiËitta) a pÏstov·nÌ öesti dokonalostÌ (p·ramit·), tj. dobroËinnosti, etickÈho jedn·nÌ, trpÏlivosti, energickÈho ˙silÌ,
meditaËnÌho pohrouûenÌ a plnÈho pozn·nÌ reality svÏta.
E D I C E P R A M E N Y B U D D H I S M U S V. 1 .
ä·ntidÈva
UvedenÌ
na cestu
k probuzenÌ
ä·ntidÈva
UvedenÌ na cestu
k probuzenÌ
*
Kdo chce p¯ekonat na sta strastÌ existence,
kdo chce vyhladit utrpenÌ vöech bytostÌ,
kdo chce uûÌvat mnoho radosti,
ten by nikdy nemÏl pustit z mysli v˘li k probuzenÌ.
Uboh˝ vÏzeÚ v ûal·¯i bytÌ je naz˝v·n synem buddh˘;
bohy a lidmi ctÏn se st·v· v okamûiku,
kdy v sobÏ probudÌ v˘li k probuzenÌ.
*
Nechù se stanu lÈkem vöem souûen˝m,
lÈka¯em Ëi oöet¯ovatelem
na tak dlouho, dokud potrv· jejich bol.
Nechù se stanu jÌdlem a n·pojem
v†obdobÌ hladomoru na konci vÏku,
abych deötÏm pitÌ a jÌdla
odstraÚoval muka ûÌznÏ a hladu.
Nechù se stanu pokladem pro vöechny chudÈ,
abych jim mohl poslouûit rozliËn˝mi sluûbami.
Prost vöeho lpÏnÌ,
z¯Ìk·m se teÔ sv˝ch minul˝ch,
p¯Ìtomn˝ch i budoucÌch tÏl,
majetku i z·sluh,
pro blaho vöech bytostÌ.
B ” D H I » A R J ¡VAT¡ R A
www.dharmagaia.cz
DharmaGaia
9 788085 905151
DharmaGaia
Prameny buddhismu
Svazek 1.
Edici vede JIÿÕ HOLBA
P¯ipravujeme:
sv. 2: Dû·taky
sv. 3: Diamantov· s˙tra
ä·ntidÈva
UvedenÌ na cestu
k probuzenÌ
B ” D H I » A R J ¡VA T ¡ R A
DharmaGaia
Praha 2000
P¯eloûil bhikkhu DhammadÌpa
Odborn· spolupr·ce Duöan Zbavitel a Ji¯Ì Holba
KATALOGIZACE V KNIZE ñ N¡RODNÕ KNIHOVNA »R
ä·ntidÈva
UvedenÌ na cestu k probuzenÌ = BÛdhiËarj·vat·ra / ä·ntidÈva;
[ze sanskrtskÈho origin·lu p¯eloûil bhikkhu DhammadÌpa]. ñ
Vyd. 1. ñ Praha: DharmaGaia, 2000. ñ (Prameny buddhismu; sv. 1)
* 133.2 * 165.322 * 291.8
* ä·ntidÈva, 685ñ763. BÛdhiËarj·vat·ra
* mah·j·nov˝ buddhismus ñ uËenÌ ñ Indie ñ stol. 7.ñ8.
* meditace ñ metody
* duchovnÌ cesta
* duchovnÌ pozn·nÌ
* texty
* komentovan· vyd·nÌ
Tato publikace vych·zÌ s p¯ispÏnÌm GA »R,
grantov˝ projekt reg. Ë. 401/97/0691
Translation & commentary © by bhikkhu DhammadÌpa, 2000
Preface © by Paul Williams, 2000
Translation of Preface © by Michal Synek, 2000
(this translation of The Introduction to Santidevaís Bodhicaryavatara
by Paul Williams is translated with the permission of Oxford
University Press © Oxford University Press 1995)
Epilogue © by Ji¯Ì Holba, 2000
© DharmaGaia, 2000
ISBN 80ñ85905ñ15ñ9
Obsah
Vöeobecn˝ ˙vod: ä·ntidÈva a jeho svÏt . . . . . . . . . . . . . . . . 7
P¯edmluva p¯ekladatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
BÛdhiËarj·vat·ra
1. Chv·la v˘le k probuzenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
2. Dozn·nÌ zl˝ch skutk˘ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3. OsvojenÌ probuzenÈ mysli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4. PÈËe o probuzenou mysl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
5. Zachov·nÌ moudrÈ duchap¯Ìtomnosti . . . . . . . . . . . . . . . . 61
6. Dokonal· trpÏlivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
7. DokonalÈ ˙silÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93
8. DokonalÈ pohrouûenÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
9. DokonalÈ pozn·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
10. VÏnov·nÌ z·sluh vöem bytostem, aby dos·hly probuzenÌ . . . 154
Koment·¯ neboli pr˘vodce textem . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163
Doslov editora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264
Rejst¯Ìk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273
ä·ntidÈva
Vä EOBE CN› ⁄VOD: ä¡NTID …VA A JEHO SVÃT
VäEOBECN› ⁄VOD:
ä¡NTID…VA A JEHO SVÃT
Autor
Dostane-li se n·m do rukou skvÏlÈ liter·rnÌ dÌlo, chceme se
pochopitelnÏ dozvÏdÏt nÏco m·lo o autorovi. DuchovnÌ dÌla snad
jeötÏ vÌce neû kter·koli jin· vybÌzejÌ k ot·zce, jak˝ autor doopravdy
byl a jak˝ vnit¯nÌ z·pas jej dovedl k pozn·nÌ. Chceme poznat autorovu osobnost a jako dÏti postfreudovskÈho svÏta moûn· douf·me,
ûe za jeho moudrostÌ spat¯Ìme tr˝znÏnou duöi. Obyvatel˘m Indie
a Tibetu, pro nÏû ide·ly indickÈho buddhismu byly a jsou st·le tak
ûivÈ, je vöak hled·nÌ individuality oddÏlenÈ od pozn·nÌ a fascinace
psychologickou skuteËnostÌ a duchovnÌ agÛniÌ cizÌ. PsychologickÈ
problÈmy jsou povaûov·ny za soukromou z·leûitost û·ka a duchovnÌho mistra. IndiËtÌ a tibetötÌ koment·to¯i sice v nÏkter˝ch p¯Ìpadech z·jem o autor˘v ûivot projevujÌ, jeho ûivotnÌ p¯ÌbÏh (autor je
tak¯ka vûdy muû) vöak vypr·vÏjÌ s cÌlem uk·zat jeho velikost a tÈmÏ¯ nadlidskÈ Ëiny, prok·zat platnost jeho pr·ce a uËenÌ coby d˘vÏryhodnÈho pr˘vodce duchovnÌmi hlubinami a samoz¯ejmÏ takÈ
proto, aby ospravedlnili sv˘j koment·¯. O autorovi jako o psychologickÈ individualitÏ a skuteËnÈ osobÏ se nedozvÌd·me tak¯ka nic. Je
typickou postavou, vzorem duchovnÌch schopnostÌ, a jeho ûivotnÌ
p¯ÌbÏh je p¯ÌbÏhem proroctvÌ, vizÌ, triumf˘ a magie. V˝uka probÌh·
u velk˝ch osobnostÌ p¯ÌmoËa¯e a snadno. O û·dn˝ch psychologick˝ch muk·ch nenÌ ¯eË, protoûe vÏtöina studia byla dokonËena v p¯edeöl˝ch ûivotech, a muka, lze-li o nich v˘bec hovo¯it, byla p¯ekon·na p¯ed mnoha eÛny. OpakujÌcÌm se motivem tradiËnÌch ûivotopis˘
je p¯ÌbÏh o tom, jak byl autor ostatnÌmi povaûov·n za obyËejnÈho
ËlovÏka, dokud okolnosti neprok·zaly, ûe je ve skuteËnosti uû od
velmi ˙tlÈho vÏku ó pokud ne p¯Ìmo od narozenÌ ó vzneöenou
bytostÌ z·zraËn˝ch duchovnÌch schopnostÌ.
8
UVEDENÕ NA CESTU K PROBUZENÕ
StejnÏ je tomu i s tradiËnÌ biografiÌ ä·ntidÈvy. Dokonce i nejranÏjöÌ verze, kterou m·me k dispozici, byla seps·na staletÌ po jeho
smrti a m· jiû podobu ËistÏ hagiografickÈ legendy.1 Je dost moûnÈ,
ûe vznikla propojenÌm p¯ÌbÏh˘ dvou r˘zn˝ch osob, a dokonce i tvrzenÌ, ûe ä·ntidÈva byl princem ze severnÌ Indie, kter˝ uprchnul p¯ed
kr·lovsk˝m posl·nÌm z obavy p¯ed ˙skalÌmi moci, je pouh˝m opakov·nÌm tradiËnÌho buddhistickÈho tÈmatu a neexistujÌ pro nÏ û·dnÈ d˘kazy. ObecnÏ se m· za to, ûe ä·ntidÈva ûil nÏkdy mezi lety
685 a 763 n. l., i kdyû tato datace nenÌ v û·dnÈm p¯ÌpadÏ prok·zan·.
Je vöak jistÈ ó jak jen to jistÈ b˝t m˘ûe ó ûe ä·ntidÈva byl buddhistick˝ mnich, n·sledovnÌk mah·j·novÈ formy buddhismu, a lzeli soudit podle samotnÈ BÛdhiËarj·vat·ry, byl obzvl·ötÏ odd·n
MaÚdûuörÌmu (neboli MaÚdûughÛöovi), ÑnebeskÈì bytosti, jeû
v mah·j·novÈm buddhismu hraje ˙lohu jakÈhosi boûstva Ëi ochrannÈho patrona moudrosti.2 ä·ntidÈvovo jmÈno je spojov·no se slavn˝m buddhistick˝m kl·öterem v N·landÏ, jehoû p˘sobivÈ ruiny ve
st·tÏ Bih·r v severnÌ Indii dodnes upomÌnajÌ na existenci obrovskÈ
kl·öternÌ university, kter· byla p˝chou celÈho buddhistickÈho svÏta
a kterou navötÏvovali mniöi-uËenci a poutnÌci aû z dalekÈ »Ìny.
VÌme, ûe ä·ntidÈva byl mimo¯·dnÏ vzdÏlan˝. Jeho dalöÌ skvÏl· pr·ce äikö·samuËËaja je z velkÈ Ë·sti postavena na citacÌch z tÈmÏ¯ sta
mah·j·nov˝ch buddhistick˝ch text˘ (s˙tra). ä·ntidÈva musel mÌt
p¯Ìstup k velkÈ knihovnÏ ó a bezesporu ji takÈ pouûÌval. Dev·t·
kapitola BÛdhiËarj·vat·ry, obtÌûn· kapitola o pozn·nÌ, je jednÌm
z nejd˘leûitÏjöÌch pramen˘ mah·j·novÈ filosofie. Je naps·na ve formÏ sloûitÈ debaty, jeû je zjevnÏ ozvÏnou debat, kterÈ se odehr·valy
ve vyt¯ÌbenÈm universitnÌm prost¯edÌ N·landy.
P¯estoûe vÌme o ä·ntidÈvovi tak m·lo, pronikavost a duchovnÌ
hloubka BÛdhiËarj·vat·ry ó kter· je dÌky z·kladnÌmu pocitu, z·1 ModernÌ p¯evypr·vÏnÌ ä·ntidÈvova p¯ÌbÏhu, zaloûenÈ na standardnÌch tibetsk˝ch pramenech, vydal Lobsang Tsonawa (Indian Buddhist Pandits from ÑThe
Jewel Garland of Buddhist Historyì, transl. from the Tibetan by LOBSANG NORBU
TSONAWA, Dharamsala: Library of Tibetan Works & Archives, 1985, s. 60ó4).
2 Zde je vöak nutnÈ p¯ipomenout, ûe nenÌ zcela jasnÈ, jak velk· Ë·st BÛdhiËarj·vat·ry, kterou zn·me dnes, byla obsaûena v origin·le. O p˘vodnosti 2., 9. a 10.
kapitoly panujÌ pochybnosti a vöechny verze ä·ntidÈvova ûivotopisu zmiÚujÌ rozpory ohlednÏ dÈlky dÌla.
V ä E O B E C N › ⁄ V O D : ä ¡ N T I D … VA A J E H O S V Ã T
9
mÏru a praktiËnosti jednÌm z nejvÏtöÌch dÏl svÏtovÈ spirituality ó
svÏdËÌ o autorovÏ hlubokÈm soucÌtÏnÌ, up¯Ìmnosti, skromnosti
a moudrosti, coû jsou bezesporu vlastnosti pravÈho svÏtce. Je to
pr·vÏ BÛdhiËarj·vat·ra, jeû je oporou ide·l˘ a praxe Jeho Svatosti
dalajlamy, kter˝ Ëasto jako svou nejvyööÌ inspiraci cituje verö 10.55:
Nechù pro odstranÏnÌ strasti vöech bytostÌ
setrv·m na svÏtÏ tak dlouho,
dokud potrv· zemÏ a nebe.
StÏûÌ si lze p¯edstavit uölechtilejöÌ lidsk˝ cit. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ je
pr·vÏ toto cÌlem mah·j·novÈho buddhismu, cÌlem ä·ntidÈvy jako
buddhistickÈho mnicha pokouöejÌcÌho se naplnit mah·j·novou vizi
a takÈ cÌlem mnoha jeho n·sledovnÌk˘ (zn·m˝ch i nezn·m˝ch),
kte¯Ì v jeho slovech spat¯ili jedno z nejkr·snÏjöÌch vyj·d¯enÌ sv˝ch
vzneöen˝ch ide·l˘ a z·mÏr˘.
Bylo by nesmyslnÈ pokouöet se odmytologizovat tradiËnÌ ä·ntidÈv˘v ûivotopis, abychom v nÏm nalezli historickÈ j·dro. P¯esto si
m˘ûeme v jeho biografii povöimnout jednoho opakujÌcÌho se p¯ÌbÏhu, v nÏmû vystupuje jako ËlovÏk zd·nlivÏ obyËejn˝ a svÏtsk˝,
p¯estoûe byl ve skuteËnosti osobou mimo¯·dnÈ duchovnÌ ˙rovnÏ.
Jeden takov˝ p¯ÌbÏh se vztahuje ke vzniku BÛdhiËarj·vat·ry samotnÈ. Podle verze star˝ch Tibeùan˘ a jejich potomk˘, kte¯Ì n·boûenstvÌ BÛdhiËarj·vat·ry st·le vyzn·vajÌ (tato verze je jiû upravenou
verzÌ nejstaröÌho legend·rnÌho ûivotopisu), se ä·ntidÈva, aËkoli byl
pokroËil˝m û·kem, kter˝ mÏl vize MaÚdûuörÌho a p¯Ìmo od nÏj p¯ijal uËenÌ, jevil ostatnÌm mnich˘m jako lenoch potloukajÌcÌ se bezcÌlnÏ po kl·öternÌm dvo¯e. Jak TibeùanÈ s oblibou ¯ÌkajÌ: ÑJen jedl,
spal a vykon·val pot¯ebu.ì Mniöi z kl·ötera se rozhodli ä·ntidÈvu
ponÌûit tÌm, ûe mu dok·ûou jeho nedostateËnÈ vzdÏl·nÌ. Proto ho
poû·dali, aby recitoval p¯ed shrom·ûdÏnÌm mnich˘ z posv·tn˝ch
text˘. ä·ntidÈva nejprve odmÌtl. Kdyû vöak trvali na svÈm a slÌbili
pro nÏj vystavÏt tr˘n, nakonec souhlasil. PrvnÌm stupnÏm chystanÈho ponÌûenÌ mÏl b˝t pr·vÏ onen tr˘n, kter˝ vystavÏli tak vysoko,
aby na nÏj nemohl dos·hnout. NenÌ tÏûkÈ si p¯edstavit öepot a chichot·nÌ mnich˘, doprov·zejÌcÌ jeho p¯Ìchod, ale vypr·vÌ se, ûe jednou rukou ó a magick˝mi schopnostmi, jimiû b˝vajÌ obda¯eni
10
svÏtci ó tr˘n snÌûil, usedl na nÏj a ot·zal se, zda chtÏjÌ slyöet nÏco
starÈho nebo novÈho. Mniöi si p¯·li nÏco novÈho a ä·ntidÈva zaËal
recitovat BÛdhiËarj·vat·ru. Kdyû dospÏl k 9. kapitole (snad to byl
verö 34), vznesl se do vzduchu a zmizel. Jeho hlas vöak bylo slyöet
d·l. Po tÈto ud·losti se ä·ntidÈva odmÌtl vr·tit do kl·ötera, jehoû
mniöi nech·pali, ûe duchovnÌ vhled nemusÌ b˝t vûdy zjevn˝ a ûe
nikdy nem˘ûeme s jistotou ¯Ìci, kdo je a kdo nenÌ svÏtcem pracujÌcÌm sv˝m vlastnÌm zp˘sobem pro blaho druh˝ch.
MusÌme p¯ipustit, ûe zd·nliv· obyËejnost svÏtc˘ je obvykl˝m
tÈmatem buddhistick˝ch hagiografiÌ. P¯esto si snad m˘ûeme v˝öe
uveden˝ p¯ÌbÏh d·t do souvislosti s poselstvÌm samotnÈ BÛdhiËarj·vat·ry a p¯es rouöku zboûnosti zahlÈdnout skuteËnÈho ä·ntidÈvu,
kter˝ se p¯es vöechnu uËenost jevil jako obyËejn˝ mnich. A p¯esto
byla jeho skromnost, moudrost a soucitn· laskavost pro ty, kte¯Ì ho
znali, svÏdectvÌm o vnit¯nÌm rozvoji, kter˝ snad nÏkte¯Ì tuöili, ale
jen m·lokdo plnÏ ch·pal.3 NemusÌme vÏ¯it, ûe se ä·ntidÈva rozplynul v oblacÌch, i kdyû je docela dob¯e moûnÈ, ûe mÏl vize MaÚdûuörÌho; ani ûe BÛdhiËarj·vat·ru p¯ednesl spont·nnÏ p¯ed shrom·ûdÏn˝mi mnichy kl·ötera N·landa, kte¯Ì jej chtÏli poko¯it. M˘ûeme
vöak vÏ¯it, ûe aËkoli se nezd·l ostatnÌm mnich˘m nijak v˝jimeËn˝,
p¯esto se dÌky up¯ÌmnÈmu n·sledov·nÌ uËenÌ mah·j·novÈho buddhismu, jeû nalezl v textech citovan˝ch ve svÈ äikö·samuËËaji, nÏk˝m vpravdÏ v˝jimeËn˝m stal. Z·znamem o ä·ntidÈvovÏ cestÏ, cÌlech a meditacÌch je pr·vÏ BÛdhiËarj·vat·ra, jeû je nejen d˘kazem
o autorovÏ b·snickÈ velikosti a hloubce jeho duchovnÌho z·mÏru,
ale tÈû opravdovosti, se kterou uv·dÏl uËenÌ do praxe.4
3 Podle tradiËnÌho tibetskÈho pod·nÌ byla ä·ntidÈvova äikö·samuËËaja jednÌm z dÏl, kter· byla po jeho odchodu nalezena na polici v jeho cele. NenÌ pochyb,
ûe ji sepsal pro vlastnÌ pot¯ebu a snad jeötÏ pro p·r stejnÏ zaloûen˝ch p¯·tel. P¯edpokl·d·m, ûe stejn· skromnost prov·zela i vznik BÛdhiËarj·vat·ry.
4 AËkoli podle tradiËnÌho pod·nÌ byla äikö·samuËËaja seps·na d¯Ìve neû
BÛdhiËarj·vat·ra, nem·me pro to û·dnÈ p¯esvÏdËivÈ d˘kazy. Auto¯i ran˝ch verzÌ
ä·ntidÈvova ûivotopisu vöak z¯ejmÏ mÏli pro toto tvrzenÌ svÈ d˘vody a my nem·me
proË ho zpochybÚovat. J· s·m s nÌm souhlasÌm z estetick˝ch d˘vod˘, neboù se mi
zamlouv· p¯edstava, ûe ä·ntidÈva sepsal BÛdhiËarj·vat·ru v dobÏ, kdy se snaûil
uskuteËÚovat uËenÌ, kter· objevil p¯i studiu text˘ citovan˝ch v äikö·samuËËaji.
11
Buddhismus a mah·j·na
ä·ntidÈva byl mnichem a vyznavaËem mah·j·novÈho buddhismu. Jako od mnicha se od nÏj oËek·valo, ûe povede prost˝ ûivot,
v nÏmû mu dÌky omezenÌ rozptylujÌcÌch vliv˘ z˘stane dostatek prostoru pro duchovnÌ stezku. Je pravdÏpodobnÈ, ûe nosil oranûovÈ nebo
svÏtle ûlutÈ z·platovanÈ roucho a holil si hlavu. Byl mnichem z bohatÈho kl·ötera N·landa, takûe nejspÌö nemusel chodit do okolnÌch vesnic pro almuûnu. Pokud vöak musel, chodil s hlavou sklonÏnou
a mluvil jen m·lo. Promluvil-li, peËlivÏ v·ûil slova, chtÏje se ujistit,
zda jsou vhodn· pro danou p¯Ìleûitost a prospÏön· tomu, komu jsou
adresov·na (viz BÛdhiËarj·vat·ra 5.79). Svou prostou, spo¯e za¯Ìzenou celu udrûoval v ËistotÏ a po¯·dku a uklÌzenÌ ch·pal jako souË·st
duchovnÌ cesty, tzn. jako metaforu oËiöùov·nÌ mysli od poskvrnÏnÌ.
V rohu mÌstnosti si m˘ûeme p¯edstavit olt·¯ se sochou Buddhy, na
nÏmû v tomto konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ mohla st·t tÈû socha Ëi jinÈ vyobrazenÌ MaÚdûuörÌho. Je moûnÈ, ûe MaÚdûuörÌ byl zpodoben tak, jak
tomu b˝v· u tibetsk˝ch soch, tj. vsedÏ se zk¯Ìûen˝ma nohama na lotosovÈm tr˘nÏ, v pravÈ ruce plamenn˝ meË, MeË moudrosti, a v levÈ
lotosov˝ stonek, pnoucÌ se po levÈ stranÏ tÏla a kvÏtem podpÌrajÌcÌ
posv·tn˝ text ó S˙tru o dokonalÈm pozn·nÌ o 8 000 ölÛcÌch.5 ä·ntidÈva spal m·lo, jedl jen jedno jÌdlo dennÏ a jako up¯Ìmn˝ û·k vÏnoval
mnoho Ëasu studiu, vyuËov·nÌ a snad i debatÏ, nejvÌce vöak n·boûenskÈ praxi. Ta se sest·vala na jednÈ stranÏ hlavnÏ z obÏtov·nÌ buddh˘m a bytostem, jako je MaÚdûuörÌ, z vizualizov·nÌ buddh˘ a svÏtc˘,
z chvalo¯eËenÌ tÏchto bytostÌ jako prost¯edku upomÌn·nÌ se na jejich
vynikajÌcÌ vlastnosti a z pÏstov·nÌ touhy vyrovnat se jim, na stranÏ
druhÈ z meditace, stabilizov·nÌ mysli, rozjÌm·nÌ o uËenÌ a oËiöùov·nÌ
se od proh¯eök˘ proti praxi. To vöe s cÌlem prohlubovat sv˘j vhled do
toho, jak se vÏci ve skuteËnosti majÌ, a rozvÌjet p¯·nÌ pom·hat ostatnÌm trpÌcÌm bytostem.
5 Pokud vöak vÌm, û·dn· takov· zpodobenÌ MaÚdûuörÌho poch·zejÌcÌ ze
ä·ntidÈvovy doby v Indii dosud nalezena nebyla.
12
Mah·j·nov˝ buddhismus, jehoû byl ä·ntidÈva stoupencem, byl
v˝sledkem dlouhÈho v˝voje, plodem postupnÈho dozr·v·nÌ odezvy
na poselstvÌ a p¯Ìklad Buddhy ä·kjamuniho, takzvanÈho ÑhistorickÈho Buddhyì, jenû ûil nÏkdy mezi öest˝m a Ëtvrt˝m stoletÌm
p¯. n. l. I kdyû modernÌ vÏdeckÈ b·d·nÌ uk·zalo, ûe o p˘vodnÌch
ä·kjamuniho rozprav·ch nenÌ moûnÈ zjistit p¯Ìliö mnoho, p¯esto si
m˘ûeme udÏlat dostateËnÏ jasnou p¯edstavu o duchovnÌ perspektivÏ
a stezce, kterÈ Buddha hl·sal.6 Ze soci·lnÌho hlediska pat¯il Buddha
k asket˘m, kterÈ je st·le moûnÈ potkat v dneönÌ Indii, k lidem, kte¯Ì
se z¯ekli rodin, soci·lnÌho postavenÌ a pout, aby pomocÌ potulnÈho
zp˘sobu ûivota hledali pravdu nad¯azenou tÈ, jeû je d·na spoleËenskou rolÌ a posl·nÌm. Tuto vyööÌ pravdu vöeobecnÏ ch·pali jako
pravdu vedoucÌ k odstranÏnÌ veökerÈ strasti, coû v indickÈm kontextu znamen· vysvobozenÌ od opakovanÈho znovuzrozov·nÌ, kterÈ
je ó jak ¯ÌkajÌ buddhistÈ ó do nekoneËna opakovanou strastÌ (st·¯Ìm, nemocÌ a smrtÌ) a stavem neprobuzenÌ (sans·ra). Pokud m˘ûeme soudit, spoËÌvalo ä·kjamuniho poselstvÌ v nejjednoduööÌ podobÏ v jakÈmsi velmi niternÈm Ñodpout·nÌ seì. Zd· se, ûe naöel
p¯ÌËinu vÏtöiny ó on by ¯ekl vöech ó naöich ˙trap a zklam·nÌ
v tom, ûe se neust·le nÏËeho p¯idrûujeme a nÏco si zvÏcÚujeme,
zatÌmco svÏt se bez ust·nÌ mÏnÌ. HledajÌce bezpeËn˝ vor v tomto
mo¯i zmÏn, zachyt·v·me se v prvnÌ ¯adÏ vlastnÌ identity. P¯ipoutanost k nemÏnn˝m vlastnÌm identit·m je z·kladnÌm nepochopenÌm,
jeû z·konitÏ konËÌ v slz·ch. My sami, stejnÏ jako vöichni ostatnÌ,
ûivÌ i neûivÌ, jsme jen souborem mnoha Ë·stÌ, jejichû shlukov·nÌ
a rozpad·nÌ s sebou p¯in·öÌ st¯Ìd·nÌ zrozenÌ a smrti, ˙Ëelu a zd·nlivÈ bez˙Ëelnosti. Takov· je povaha vÏcÌ, proti nÌû se obrÚujeme tÌm,
ûe nech·peme svÈ lpÏnÌ na nemÏnnÈ identitÏ, jeû je v rozporu se
skuteËnostÌ, a proto nevyhnutelnÏ vede ke strasti. Z·kladnÌ rovinou
tohoto nepochopenÌ je zvÏcnÏnÌ sebe sama jakoûto j·stvÌ, pocit, ûe
musÌme mÌt nÏjakÈ nemÏnnÈ j·dro, kterÈ je naöÌm prav˝m J·. Proto
Buddha na rozdÌl od ostatnÌch duchovnÌch uËitel˘ starovÏkÈ Indie
nevedl û·ky k hled·nÌ skuteËnÈho J· za neust·le se mÏnÌcÌm svÏ6 SkvÏlou kr·tkou studii o poË·tcÌch buddhismu pod·v· M. CARRITHERS,
The Buddha, Oxford: Oxford University Press, 1983. (»esk˝ p¯eklad: M. CARRITHERS, Buddha, Praha: Odeon 1994 ó pozn. p¯ekl.)
13
tem, ale k pravÈmu opaku. UËil, ûe û·dnÈ pravÈ J· nenÌ ani uvnit¯,
ani vnÏ mÏnÌcÌho se svÏta, a ûe lpÏnÌ na p¯edstavÏ o vlastnÌm J· je
hlavnÌ p¯ÌËinou strasti. NemÏnn· pravda je, ûe nic takovÈho jako J·
neexistuje. Z·mÏrnÈ rozkl·d·nÌ zd·nlivÈ jednoty a navracenÌ jednotliv˝ch Ë·stÌ do nep¯etrûitÈho toku je charakteristick˝m znakem
buddhistickÈho p¯Ìstupu ke svÏtu. M˘ûeme-li tedy soudit, podle
Buddhy je to, co naz˝v·me sv˝m J·, ve skuteËnosti pouh· konstrukce, kterou p¯ikl·d·me ke st·le se mÏnÌcÌmu toku forem, pociùov·nÌ, vnÌm·nÌ, dalöÌch ment·lnÌch obsah˘, jako je v˘le atd.,
a vÏdomÌ. To je takÈ vöechno, co existuje. é·dn· osobnost, û·dnÈ
nemÏnnÈ J· nenÌ. Pochopit to tak hluboce, aby to opravdu vedlo
k ust·nÌ lpÏnÌ na vöech pevn˝ch identit·ch, znamen· naprosto zniËit
samotn˝ zdroj opakovanÈho vtÏlov·nÌ, znovuzrozov·nÌ a strasti. To
je stav probuzenÌ, nirv·na.
Cesta Buddhy a onÏch zvl·ötÏ zdatn˝ch mniöek a mnich˘, kte¯Ì
jej po jeho smrti n·sledovali, byla zaloûena na Ñvhleduì neboli
naz¯enÌ pomocÌ hlubokÈho myölenÌ (meditace); tento vhled pronik·
za to, jak se vÏci zd·nlivÏ jevÌ, k tomu, jak se ve skuteËnosti majÌ.
NahlÈdnutÌ toho, jak se vÏci ve skuteËnosti majÌ (coû je obecn˝
p¯Ìvlastek nirv·ny), s sebou p¯in·öÌ zmÏnu chov·nÌ, odpout·nÌ se,
Ñexistenci·lnÌ ˙levuì, ust·nÌ lpÏnÌ. Odpout·nÌ se a ust·nÌ lpÏnÌ mohou, jsou-li pat¯iËn˝m zp˘sobem pÏstov·ny, vÈst k hlubokÈmu soucÌtÏnÌ, kterÈ je prostÈ vöeho egoismu. HlubokÈ soucÌtÏnÌ s tÏmi,
kte¯Ì jeötÏ st·le trpÌ, bylo pokl·d·no za jednu z vlastnostÌ samotnÈho Buddhy, jenû nez˘stal v lesnÌ poustevnÏ pohrouûen v Ñodpout·nÌ
seì, ale pocÌtil pot¯ebu pomoci druh˝m, a vypravil se proto na pouù
severnÌ IndiÌ, aby vyuËoval nejen v lesnÌch poustevn·ch, ale takÈ na
trûiötÌch a v pal·cÌch.
Odezva na Buddhovo soucÌtÏnÌ byla bezpochyby jednÌm (ale jen
jednÌm) z faktor˘, kterÈ nÏkolik stoletÌ po jeho smrti vedly ke vzniku svat˝ch text˘, prohlaöujÌcÌch se za Ñvelkou cestu (Ëi vozidlo)
k probuzenÌì ó mah·j·nu, jeû byla d·v·na do kontrastu k ÑmalÈ
cestÏì ó hÌnaj·nÏ. Tyto n·boûenskÈ texty o sobÏ tvrdily, ûe jsou
rozpravami samotnÈho Buddhy. P˘vod mah·j·ny, a dokonce i jejÌ
p¯esn· povaha, jsou mimo¯·dnÏ nejasnÈ. Mah·j·nov˝ buddhismus
nem˘ûe b˝t naz˝v·n buddhistickou Ñsektouì a jeho vznik nebyl, jak
dnes vÌme, d˘sledkem schizmatu.7 Pokud m˘ûeme soudit, mniöi
14
s mah·j·nov˝mi n·zory mohou ûÌt se zast·nci nemah·j·nov˝ch
idejÌ v dokonalÈ harmonii v jednom kl·öte¯e. Mah·j·na se odliöuje
spÌöe n·hledem na nejvyööÌ cÌl buddhistickÈho û·ka. Podle nÌ nenÌ
nejvyööÌm cÌlem pouhÈ vysvobozenÌ od strasti a znovuzrozov·nÌ ó
jak se nÏkte¯Ì buddhistÈ domnÌvajÌ ó n˝brû ˙plnÈ probuzenÌ vöech
vnÌmajÌcÌch bytostÌ. Ten, kdo veden hlubok˝m soucÌtÏnÌm s druh˝mi sloûil slib dos·hnout buddhovstvÌ, aù to stojÌ cokoli, aù bude
muset b˝t na cestÏ k tomuto dlouhÈmu a obtÌûnÈmu cÌli sebevÌcekr·t zrozen, je naz˝v·n bÛdhisattvou.8 Mah·j·na povaûuje stezku
bÛdhisattvy za nejvyööÌ a koneËnou stezku vöech vnÌmajÌcÌch bytostÌ, neboù se vöechny (Ëi vÏtöina) z nich stanou plnÏ probuzen˝mi
buddhy, aby pracovaly pro vöeobecn˝ prospÏch.
Snad nejlepöÌ cesta k pochopenÌ povahy m·h·j·novÈho buddhismu vede p¯es definici obsaûenou v BÛdhipathapradÌpÏ (Lampa na
stezku k probuzenÌ), dÌle sepsanÈm t¯i stoletÌ po ä·ntidÈvovÏ smrti
vynikajÌcÌm mision·¯em AtÌöou (982ó1054), jenû byl vysl·n do
Tibetu. AtÌöa hovo¯Ì o t¯ech Ñmoûnostechì, o t¯ech aspiracÌch, kterÈ
m˘ûeme duchovnÌm cviËenÌm sledovat. PrvnÌ a nejniûöÌ aspiracÌ je
z·mÏr ËlovÏka, jehoû cÌle nijak nep¯esahujÌ hranice ¯Ìöe neprobuzenÌ ó n·boûenstvÌ vedoucÌ k bohatstvÌ, k proslulosti a nÏkdy
i k p¯ÌznivÈmu znovuzrozenÌ. Tato aspirace, kterou by prohl·silo za
svou mnoûstvÌ up¯Ìmn˝ch lidÌ, nep¯edstavuje specificky buddhistick˝ cÌl, i kdyû je dÌky z·jmu o lepöÌ znovuzrozenÌ lepöÌ neû v˘bec
nic. Pr·vÏ touhu po dosaûenÌ tohoto cÌle se v sobÏ (a ve sv˝ch Ëten·¯Ìch, majÌ-li o to z·jem) ä·ntidÈva snaûÌ pÏstovat v nÏkolika poË·teËnÌch kapitol·ch BÛdhiËarj·vat·ry, nap¯Ìklad za pomoci rozjÌm·nÌ o smrti a pomÌjivosti, jeû vede k ˙silÌ o lepöÌ znovuzrozenÌ
(4. kap.) pomocÌ mravnÌ k·znÏ a oËiöùov·nÌ od d¯Ìve sp·chan˝ch
7 Na tomto mÌstÏ nem·me bohuûel dostatek prostoru zab˝vat se fascinujÌcÌmi a Ëasto diskutovan˝mi ot·zkami spojen˝mi s historick˝m p˘vodem mah·j·ny.
OböÌrnÈ pojedn·nÌ o tÈto problematice obsahuje dÌlo Paula Williamse, Mahäyäna
Buddhism: The Doctrinal Foundations, London: Routledge, 1989, 1. kap.
8 Tento termÌn doslova znamen· Ñprobuzen· bytostì nebo ó podle jeho
tibetskÈ podoby ó Ñhrdina probuzenÈ mysliì. N·zev ä·ntidÈvova velkolepÈho dÌla
znamen· UvedenÌ (avat·ra) na cestu (Ëarj·) k probuzenÌ (bÛdhi). ExistujÌ vöak
d˘vody k domnÏnce, ûe p˘vodnÌ titul znÏl BÛdhisattvaËarj·vat·ra (UvedenÌ na
cestu bÛdhisattvy).
15
p¯estupk˘ (2. kap., verö 28 a d·le). Druhou a prost¯ednÌ aspiracÌ je
podle AtÌöi z·mÏr tÏch, kte¯Ì se odvracejÌ od veöker˝ch budoucÌch
rozkoöÌ a budoucÌch ûivot˘ (i s veökerou strastÌ, kter· je prov·zÌ)
a mÌ¯Ì ke svobodÏ. Charakteristick˝m znakem tÈto aspirace je od¯Ìk·nÌ a jeho cÌlem je probuzenÌ, ch·panÈ jako osvobozenÌ od strasti
a znovuzrozov·nÌ. Vöechny veröe, v nichû se ä·ntidÈva pokouöÌ
vötÌpit mysli ducha od¯Ìk·nÌ, n·leûejÌ k tÈto ˙rovni cviËenÌ. Jedn· se
o postupnou duchovnÌ stezku, jeû vyûaduje spr·vnÈ zhodnocenÌ û·kovy duchovnÌ ˙rovnÏ a jejÌ transformaci v ˙roveÚ vyööÌ pomocÌ meditace, kter· je aplikov·na jako lÈk na specifickÈ duchovnÌ
choroby. Proto by ä·ntidÈvovy veröe o neËistotÏ ûenskÈho tÏla
(8. kap.) ó neËistotÏ, kterou autor cÌtÌ i ve svÈm vlastnÌm tÏle ó
nemÏly b˝t ch·p·ny jako exotick· forma misogynstvÌ Ëi odporu
k z·leûitostem tÏla. Tyto veröe popisujÌ specifick· meditaËnÌ cviËenÌ, vhodn· pro specifickou ˙roveÚ jasnÏ vytyËenÈ duchovnÌ stezky.
P¯i ËetbÏ buddhistick˝ch spis˘ ó nebo jin˝ch spis˘ s duchovnÌ tematikou ó by bylo zav·dÏjÌcÌ povaûovat to, co je mÌnÏno jako
doporuËenÌ a n·vod k meditaci, kterÈ jsou zakotveny v urËitÈm
kontextu, za abstraktnÌ tvrzenÌ o tom, jak se obecnÏ vzato vÏci ve
skuteËnosti majÌ. PomocÌ cviËenÌ druhÈ, prost¯ednÌ ˙rovnÏ duchovnÌ cesty m˘ûe û·k dos·hnout vysvobozenÌ od znovuzrozov·nÌ Ëili
probuzenÌ. St·v· se arhatem, Ñzaslouûil˝mì mnichem. DosaûenÌ
tohoto stavu se povaûuje za velmi obtÌûn˝ cÌl, jenû vyûaduje intenzivnÌ cviËenÌ a hlubok˝ vhled, vedoucÌ k û·kovu odpout·nÌ, k p¯ÌsnÈmu od¯Ìk·nÌ p¯in·öejÌcÌmu vysvobozenÌ. Snad pr·vÏ to bylo hlavnÌm cÌlem ˙silÌ up¯Ìmn˝ch buddhistick˝ch û·k˘ ve stoletÌch
bezprost¯ednÏ po BuddhovÏ smrti. A p¯esto z perspektivy mah·j·ny ó nehledÏ na to, kolika buddhist˘m je tato perspektiva vlastnÌ ó nenÌ toto nejuölechtilejöÌm cÌlem a jeho aspirace nenÌ nejvyööÌ
moûnou aspiracÌ. Existuje cosi vyööÌho neû pouhÈ probuzenÌ, cosi
uölechtilejöÌho neû stav arhata ó a tÌmto vyööÌm cÌlem je stav samotnÈho buddhy. To, co charakterizuje buddhu, nenÌ podle mah·j·ny pouze hlubok˝ vhled, pouze pozn·nÌ, ale takÈ jeho (a nÏkdy
i jejÌ) nekoneËnÈ soucÌtÏnÌ. A pr·vÏ soucÌtÏnÌ v popisu stezky vedoucÌ k probuzenÌ arhata chybÌ. AtÌöa dod·v·, ûe adepti t¯etÌ, nejvyööÌ ˙rovnÏ duchovnÌ stezky usilujÌ vöemi prost¯edky ó dokonce
i za cenu vlastnÌ strasti ó o naprostÈ zniËenÌ veökerÈ strasti dru-
16
h˝ch.9 TrpÌ-li byù jedin· vnÌmajÌcÌ bytost, n·sledovnÌk mah·j·ny
nenalezne mÌr. Arhatovi je tedy nad¯azen bÛdhisattva, bytost, jeû
slÌbila dos·hnout dokonalÈho buddhovstvÌ, naprostÈ dokonalosti
v pozn·nÌ a soucÌtÏnÌ, pro blaho druh˝ch. Velkolepou Ûdou na postavu bÛdhisattvy, oddanÈho postupnÈ stezce vedoucÌ k nejuölechtilejöÌmu cÌli, je pr·vÏ BÛdhiËarj·vat·ra 3.7, v nÌû bÛdhisattva ä·ntidÈva slavnostnÏ prohlaöuje:
BuddhistÈ, kte¯Ì usilujÌ o vlastnÌ probuzenÌ ó nÏkdy naz˝vanÌ
ÑposluchaËiì (ör·vaka) a Ñbuddhy pro sebeì (pratjÈkabuddha) ó,
jsou mah·j·nou oznaËov·ni za n·sledovnÌky malÈho vozidla (hÌnaj·na). ä·ntidÈva se snaûÌ pomoci sobÏ a ostatnÌm p¯ekonat
(ovöem bez p¯ehlÌûenÌ) tento p¯Ìstup k duchovnÌmu ûivotu a dospÏt k ide·lu obsaûenÈm podle nÏj v postavÏ bÛdhisattvy, k velkÈmu sjednocenÌ vhledu, pozn·nÌ a soucÌtÏnÌ, jeû nakonec rozkvÈt·
do dokonalÈho buddhovstvÌ. TÌm, ûe bÛdhisattva smÏ¯uje k buddhovstvÌ, odvracÌ se od vlastnÌho mÌru, od nirv·ny arhat˘.10
Z buddhistickÈho pohledu je Ëas nekoneËn˝ a z perspektivy mah·j·ny je soucÌtÏnÌ tak mocnÈ, ûe bezpochyby musÌ st·le v nekoneËnÈm vesmÌru existovat mnoho, nekoneËnÏ mnoho buddh˘ a stejnÏ
tolik pokroËil˝ch bÛdhisattv˘ neobyËejn˝ch schopnostÌ, kte¯Ì
vöichni pracujÌ pro blaho ostatnÌch. Pro n·sledovnÌka mah·j·ny
nenÌ p¯edstavitelnÈ, ûe by n·s buddha mohl v osmdes·ti letech
opustit, jak to ˙dajnÏ udÏlal Buddha ä·kjamuni. Buddhova smrt je
pouh˝m zd·nÌm. SkuteËnÌ buddhovÈ setrv·vajÌ, aby prospÌvali
vnÌmajÌcÌm bytostem (a to nejen lidsk˝m) bezpoËtem vhodn˝ch
zp˘sob˘. Proto nÏkterÈ mah·j·novÈ texty hovo¯Ì o t¯ech druzÌch
9 Anglick˝ p¯eklad AtÌöovy BÛdhipathapradÌpy a jeho vlastnÌho koment·¯e
k tomuto dÌlu po¯Ìdil R. SHERBURNE, Atîúa: A Lamp for the Path and Commentary.
London: Allen & Unwin, 1983.
10 R·d bych zd˘raznil, ûe podle mÈho n·zoru bÛdhisattva neodkl·d· nirv·nu,
jak se m˘ûeme Ëasto doËÌst. StaËÌ malÈ zamyölenÌ, aby se tento n·zor uk·zal jako
ned˘sledn˝. Viz WILLIAMS, Mahäyäna Buddhism, s. 52ó4.
17
buddhov˝ch tÏl: o buddhovÏ skuteËnÈm tÏle, jeû p¯edstavuje
buddhu, kter˝ dlÌ v celÈ svÈ sl·vÏ v takzvanÈ Ñ»istÈ zemiì a pom·h· vnÌmajÌcÌm bytostem; o emanovan˝ch tÏlech ó z nichû jedno
bylo Buddhou ä·kjamunim, kter˝ zd·nlivÏ zem¯el v osmdes·ti
letech; a tÏle dharmy, jeû reprezentuje nejvyööÌ pravdu, kterou
Buddha dokonale pochopil (viz 1.1).11 Podle buddhist˘ je moûnÈ
s tÏmito buddhy a takÈ s mnoha pokroËil˝mi bÛdhisattvy nav·zat
vztah pomocÌ uctÌv·nÌ a modlitby. A jednÌm z tÏchto pokroËil˝ch
bÛdhisattv˘ je i bÛdhisattva moudrosti MaÚdûuörÌ, jenû byl s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ obzvl·ötÏ d˘leûit˝ pr·vÏ pro ä·ntidÈvu.12
Je vöak d˘leûitÈ si uvÏdomit, ûe skuteËn˝m cÌlem modliteb a uctÌv·nÌ (kterÈ m˘ûeme najÌt nap¯Ìklad v BÛdhiËarj·vat·¯e 2.1ó27)
je v kontextu mah·j·novÈ stezky posun û·kovy mysli k hluböÌmu
pozn·nÌ a soucÌtÏnÌ. Abychom spr·vnÏ porozumÏli buddhistick˝m
text˘m a pochopili jejich zvl·ötnosti, musÌme mÌt neust·le na pamÏti praktick˝ kontext: Jak urËit˝ n·hled nebo cviËenÌ promÏÚuje
mysl û·ka zp˘sobem, kter˝ buddhistÈ pokl·dajÌ za prospÏön˝? Jak
napom·h· rozvÌjenÌ pozn·nÌ a soucÌtÏnÌ?
BÛdhisattva
Z hlediska mah·j·novÈ cesty sebepozn·nÌ nenÌ mah·j·na
charakterizov·na odÏvem sv˝ch vyznavaË˘, filosofick˝mi n·zory
Ëi sekt·¯sk˝mi tradicemi a rozdÌly, ale n·hledem na nejhluböÌ motivaci vedenÌ duchovnÌho ûivota. N·sledovnÌk mah·j·ny je bÛdhisattva, nebo ten, kdo v·ûnÏ usiluje se bÛdhisattvou st·t. ä·ntidÈva m·
jasnou p¯edstavu o tom, co znamen· b˝t bÛdhisattvou, a o meditaËnÌch cviËenÌch, kter· vedou k uskuteËnÏnÌ tÈto nejvyööÌ aspirace.
BÛdhisattva je kaûd˝, kdo dal ve svÈm nitru vzniknout ÑprobuzenÈ
11 Pro oböÌrnÏjöÌ pojedn·nÌ o buddhov˝ch tÏlech viz WILLIAMS, Mahäyä na
Buddhism, 8. kap.
12 JmÈna dalöÌch bÛdhisattv˘ najdete ve druhÈ a des·tÈ kapitole BÛdhiËarj·vat·ry. Vedle MaÚdûuörÌho je jednÌm z nejd˘leûitÏjöÌch bÛdhisattv˘ AvalÛkitÈövara,
jenû je povaûov·n za zosobnÏnÌ soucÌtÏnÌ.
18
mysliì (bÛdhiËitta), onomu p¯ekvapivÏ vz·cnÈmu, hluboce promÏÚujÌcÌmu ˙myslu dos·hnout ËistÏ pro blaho druh˝ch buddhovstvÌ
Ëili plnÈho rozvinutÌ vlastnÌho potenci·lu.13 Pr·vÏ Ûdou na sÌlu
a v˝znam tohoto vysoce altruistickÈho z·mÏru ä·ntidÈva BÛdhiËarj·vat·ru otevÌr· a jeho d˘sledky jsou pops·ny ve v˝öe citovanÈm
veröi 10.55 (tak Ëasto pron·öenÈm dalajlamou), kter˝m svou b·seÚ
zakonËuje. S typick˝m buddhistick˝m zalÌbenÌm v klasifikaci rozliöuje ä·ntidÈva dva z·kladnÌ druhy probuzenÈ mysli (1.15ó16).
PrvnÌm je Ñmysl odhodlan· dos·hnout probuzenÌì, tedy mysl ËlovÏka, kter˝ si p¯eje vydat se na cestu, kter˝ z celÈho srdce touûÌ vstoupit na stezku bÛdhisattvy. A druhou je Ñmysl smÏ¯ujÌcÌ k probuzenÌì, jeû se jiû skuteËnÏ na dlouhou a obtÌûnou stezku pozn·nÌ
a altruismu, na stezku mah·j·ny vydala. Proto se o ËlovÏku, kter˝ si
opravdu p¯eje st·t se aktivnÌm a altruistick˝m bÛdhisattvou, d· ¯Ìci,
ûe jiû m· probuzenou mysl ó ûe je bÛdhisattvou ó i kdyû v nep¯ÌmÈm smyslu a menöÌ mÏrou.
TibetötÌ auto¯i vyvinuli nÏkolik meditaËnÌch cviËenÌ zamÏ¯en˝ch
na pÏstov·nÌ uölechtilÈho z·mÏru bÛdhisattv˘, z nichû jedno je spojov·no s 8. kapitolou BÛdhiËarj·vat·ry, v nÌû ä·ntidÈva udÌlÌ specifick· doporuËenÌ k meditaËnÌmu cviËenÌ, kterÈ vede k ÑdokonalÈmu
meditativnÌmu pohrouûenÌì. Tato meditace je naz˝v·na Ñz·mÏna
sebe za druhÈì.14 ä·ntidÈva zd˘razÚuje, ûe û·k, kter˝ cviËenÌ prov·dÌ, musÌ ûÌt v ˙stranÌ na tichÈm, neruöenÈm mÌstÏ, a z·roveÚ p¯edkl·d· Ëten·¯˘m ˙vahy urËenÈ k rozvÌjenÌ nezbytnÈho ducha od¯Ìk·nÌ
(8.1ó89). PotÈ doporuËuje meditovat nad tÌm, ûe jsme si vöichni
v z·sadÏ rovni, neboù vöichni sdÌlÌme jednu z·kladnÌ vlastnost:
vöichni touûÌme po ötÏstÌ a p¯ejeme si vyhnout se strasti. V tomto z·kladnÌm ohledu jsme vöichni stejnÌ a pocity n·klonnosti Ëi odporu
jsou v˝sledkem vcelku nepodstatn˝ch vedlejöÌch faktor˘ ó nÏkte¯Ì
lidÈ jsou k n·m laskavÌ, jinÌ n·m ubliûujÌ a tak d·le. Pozn·nÌ, ûe druzÌ, i kdyby n·m byli sebevÌc nep¯ÌjemnÌ, jsou stejnÌ jako my a stejnÏ
13 D˘raz mah·j·ny na probuzenou mysl nÏkdy p¯ipomÌn· d˘leûitost proûitku
konverze v nÏkter˝ch form·ch k¯esùanskÈho protestantismu.
14 Srozumiteln˝ koment·¯ pod·v· TENZIN GYATSO, DALAI LAMA XIV,
Äryaúüraís Aspiration and Meditation on Compassion, Dharamsala: Library of
Tibetan Works & Archives, 1979, s. 122ó43.
19
zmatenÏ jako my touûÌ po ötÏstÌ, n·m m˘ûe ˙ËinnÏ pomoci zvl·dnout
sloûitosti ûivota a vypo¯·dat se s jeho omezenÌmi a hranicemi. Podle
ä·ntidÈvy je p¯ÌËinou naöich problÈm˘ pr·vÏ to, ûe se s nÏkterou
strastÌ identifikujeme jako se Ñsvouì vlastnÌ. P¯edstava o vlastnÌm J·
vn·öÌ do vztahu k druh˝m pocit nerovnocennosti, z nÏhoû pramenÌ
velk· Ë·st naöeho tr·penÌ. Ve skuteËnosti vöak je tomu tak, ûe:
Vöichni, kte¯Ì trpÌ ve svÏtÏ,
se souûÌ ˙silÌm o vlastnÌ ötÏstÌ.
äùastni jsou ti,
kte¯Ì p¯ejÌ ötÏstÌ druh˝m. (8.129)
ä·ntidÈva se domnÌv·, ûe û·dn· trval· entita, k nÌû by se termÌn
J· mohl vztahovat, ve skuteËnosti neexistuje: J· je jednoduöe pojem, kter˝ p¯ikl·d·me k nep¯etrûitÈmu toku psychofyzick˝ch prvk˘
(8.101ó2; srovnej tÈû 9. kap.). Pocit, ûe urËitÈ rozkoöe a bolesti
jsou d˘leûitÏjöÌ, protoûe jsou naöe, nem· re·ln˝ z·klad a neprospÌv·
n·m ani druh˝m (8.92 a d·le).
Jakmile jsme v nitru probudili pocit rovnosti mezi sebou a druh˝mi, m˘ûeme p¯istoupit k meditaci nad tÌm, ûe zatÌmco my sami
jsme pouze jednotlivci, poËet druh˝ch je nekoneËn˝. Na z·kladÏ
p¯edeöl˝ch meditacÌ dospÌv·me k p¯esvÏdËenÌ, ûe jelikoû nejsme
d˘leûitÏjöÌ neû druzÌ, poËetn· skupina druh˝ch je nekoneËnÏ d˘leûitÏjöÌ neû my. Racion·lnÏ uvaûujÌcÌ ËlovÏk, jenû opustil egoistickÈ
p¯edsudky, proto musÌ zamÏnit sebe za druhÈ, to jest d·vat ostatnÌm
vûdy p¯ednost p¯ed sebou. ä·ntidÈva ¯Ìk· (8.105):
Jestliûe je strast jednoho ËlovÏka
schopna odvr·tit strast mnoh˝ch,
pak ten, kdo m· soucÌtÏnÌ se sebou i s druh˝mi bytostmi,
musÌ tuto strast podstoupit.
PomocÌ rozjÌm·nÌ o tÏchto skuteËnostech m˘ûe û·k zaËÌt nahrazovat vlastnÌ z·jmy, kterÈ jsou ve skuteËnosti zdrojem jeho strasti,
z·jmy ËistÏ altruistick˝mi, kterÈ se uk·ûÌ b˝t ó jaksi mimochodem ó takÈ naplnÏnÌm jeho vlastnÌch cÌl˘. Tak pÏstuje probuzenou
mysl. ⁄silÌm o dokonalÈ pozn·nÌ a soucÌtÏnÌ, jeû jsou vlastnÌ bud-
20
dhovstvÌ, uölechtilÈmu stavu, jenû nejlÈpe umoûÚuje prospÌvat
ostatnÌm, bÛdhisattva dosahuje (jaksi mimodÏk) takÈ svÈho vlastnÌho naplnÏnÌ. SkuteËn˝m bytÌm bÛdhisattvovy bytosti je prospÏch
druh˝ch. A to je takÈ podle mah·j·ny jedin˝ zp˘sob, jak dos·hnout
skuteËnÈho ötÏstÌ. Dalajlama shrnul podstatu BÛdhiËarj·vat·ry
a celÈho mah·j·novÈho buddhismu v n·sledujÌcÌ vÏtÏ: ÑJedin˝m
d˘vodem mÈ existence je b˝t pouûÌv·n druh˝mi a slouûit jim.ì15
Tato idea, postoj a odhodl·nÌ musÌ vyvÏrat z hloubi srdce, ze samÈho st¯edu mysli. Dalajlama d·le ¯Ìk·:
ÑSoucÌtÏnÌ musÌ spoËÌvat pevnÏ v hlubin·ch srdce, jakoby
tam bylo p¯ikov·no. NenÌ pouh˝m z·jmem o nÏkolik vnÌmajÌcÌch bytostÌ, jako jsou p¯·telÈ a p¯ÌbuznÌ, ale sah· aû
k sam˝m hranicÌm kosmu, rozprostÌr· se vöemi smÏry a zahrnuje vöechny bytosti ve vesmÌru.ì16
Pozn·nÌ
Dev·t· kapitola BÛdhiËarj·vat·ry bezpochyby p¯edstavuje
pro Ëten·¯e urËit˝ problÈm. PorozumÏt jÌ bez koment·¯e a bez dlouhodobÈho studia je velmi obtÌûnÈ, ne-li p¯Ìmo nemoûnÈ.17 UËenci
15
TENZIN GYATSO, Äryaúüraís Aspiration, s. 140.
16
TENZIN GYATSO, Äryaúüraís Aspiration, s. 111.
Existuje nÏkolik koment·¯˘, kterÈ jsou pomÏrnÏ snadno dostupnÈ v anglickÈm jazyce. VÏtöina z nich je ovlivnÏna uËenÌm tibetskÈ buddhistickÈ ökoly Gelug
(Dge-lugs) a vych·zÌ z tibetsk˝ch verzÌ BÛdhiËarj·vat·ry.
(i) P¯eklad 9. kapitoly, doprov·zen˝ pr˘bÏûnÏ ˙ryvky z klasickÈho tibetskÈho
koment·¯e ó SHANTIDEVA, A Guide to the Bodhisattvaís Way of Life, transl. into
English by S. BATCHELOR, Dharamsala: Library of Tibetan Works & Archives,
1979. Obsahuje tÈû veröe z ostatnÌch kapitol, p¯eloûenÈ z tibetötiny.
(ii) GESHE KELSANG GYATSO, Meaningful to Behold, transl. by TENZIN NORBU,
2. rev. ed., London: Tharpa Publications 1986. Koment·¯ k celÈ BÛdhiËarj·vat·¯e.
(iii) TENZIN GYATSO, DALAI LAMA XIV, Transcendent Wisdom, transl. by
B. A. WALLACE. Ithaca, N. Y.: Snow Lion Publications, 1988. Pr·ce vych·zÌ
z ˙stnÌho koment·¯e k 9. kapitole. Existuje takÈ kr·tk˝ ˙stnÌ koment·¯ Jeho Svatosti dalajlamy k celÈmu textu ó TENZIN GYATSO, DALAI LAMA XIV, A Flash of
Lightning in the Dark of Night, transl. by Padmakara Translation Group, Boston:
Shambhala, 1994.
17
21
o jednotliv˝ch veröÌch a dokonce i p˘lveröÌch trpÏlivÏ debatujÌ,
avöak pro ty z n·s, jimû je zaryt˝ intelektu·lnÌ masochismus uËenc˘
a mnich˘ cizÌ, nejsou takovÈ detaily podstatnÈ, ani uûiteËnÈ. Dev·t·
kapitola se zab˝v· pozn·nÌm (pradûÚ·). Tento termÌn v mah·j·novÈm kontextu oznaËuje porozumÏnÌ tomu, jak se vÏci ve skuteËnosti
majÌ, tj. nejvyööÌ pravdÏ. Pro ä·ntidÈvu a dalöÌ indickÈ buddhisty,
kte¯Ì vyzn·vajÌ filosofick˝ postoj ökoly madhjamaka (Ñökola st¯eduì), nenÌ pochopenÌ nejvyööÌ osvobozujÌcÌ pravdy z·leûitostÌ nÏjakÈho mystickÈho prohlÈdnutÌ Ëi n·hlÈ ohromujÌcÌ vize. NejvyööÌ
pravda je pravda o tom, jak se vÏci ve skuteËnosti majÌ, a m˘ûe b˝t
pochopena jedinÏ dÌky analytickÈmu zkoum·nÌ okolnÌho svÏta.
P¯estoûe je ä·ntidÈva b·snÌkem hlubokÈ duchovnÌ citlivosti, nepovaûuje poetickÈ intuitivnÌ schopnosti za nÏjak˝ protiklad p¯esnÈho,
pronikavÈho analytickÈho myölenÌ. BuddhovstvÌ, o nÏû bÛdhisattva
usiluje, je dokonal˝m pozn·nÌm a soucÌtÏnÌm, takûe k jeho dosaûenÌ je zapot¯ebÌ plnÏ rozvinout jak mate¯skou v¯elost, jeû je v˝razem
soucÌtÏnÌ, tak pronikavÈ kritickÈ zkoum·nÌ, kterÈ vede k hlubokÈmu pozn·nÌ. V osobÏ bÛdhisattvy musÌ b˝t soucÌtÏnÌ a pozn·nÌ nejen plnÏ rozvinuty, ale musÌ b˝t navÌc sjednoceny v jednÈ bytosti,
kter· co nej˙ËinnÏji p˘sobÌ pro blaho ostatnÌch.
P¯edstava, ûe racion·lnÌ a analytickÈ myölenÌ je protikladem duchovnosti a intuice, je souË·stÌ z·padnÌho myölenÌ cel· stoletÌ a Ëasto je nekriticky p¯ijÌm·na takÈ souËasn˝mi autory (zvl·ötÏ tÏmi,
jejichû Ëinnost souvisÌ s hnutÌm New Age). To moûn· takÈ vysvÏtluje p¯ekvapenÌ, kterÈ zakouöejÌ mnozÌ Ëten·¯i BÛdhiËarj·vat·ry,
kdyû ukolÈb·ni citupln˝mi veröi o soucÌtÏnÌ dojdou k dev·tÈ kapitole a musÌ zatÌûit mozek filosofickou anal˝zou. A p¯esto ä·ntidÈva
tvrdÌ, ûe vöechna p¯edch·zejÌcÌ cviËenÌ jsou p¯edstupnÏm tÈto anal˝zy a p¯Ìpravou na zaËlenÏnÌ jejÌch v˝sledk˘ do naöÌ mysli (9.1).
Jiû jsme si uk·zali, ûe buddhistick˝ pohled na svÏt je v samÈ podstatÏ postaven na rozliöov·nÌ mezi tÌm, jak se n·m vÏci jevÌ (vÏci se
n·m zdajÌ b˝t obda¯eny trvalou Ëi relativnÏ trvalou identitou, ja-
(iv) KHENCHEN KUNZANG PALDEN and MINYAK KUNZANG S÷NAM, Wisdom:
Two Buddhist Commentaries, transl. by Padmakara Translation Group, Peyzac-le-Moustier: Editions Padmakara, 1993. Koment·¯ k pozadÌ 9. kapitoly pod·v· WILLIAMS, Mahäyä na Buddhism, 2ó4. kap.
22
k˝msi J·) a jakÈ ve skuteËnosti jsou. VÏci nejsou takovÈ, jakÈ se
zdajÌ b˝t. StaËÌ se trochu zamyslit a zjistÌme, ûe se neust·le mÏnÌ.
Tak nap¯Ìklad my ó vnÌmajÌcÌ bytosti ó nejsme takovÌ, jacÌ jsme
byli p¯ed deseti lety, loni, vËera Ëi p¯ed nÏkolika minutami. Podle
ä·ntidÈvy m˘ûeme svou povahu zkoumat a dojÌt k z·vÏru, ûe nejsme niËÌm vÌce neû nekoneËnÏ promÏnliv˝m tokem forem, pociùov·nÌ, vnÌm·nÌ a dalöÌch psychick˝ch obsah˘ jako v˘le a vÏdomÌ
(tzv. skandhy). Tak tuto skuteËnost p¯ijmeme na z·kladÏ anal˝zy
a ne proto, ûe n·m o nÌ nÏkdo ¯ekl a my jÌ vÏ¯Ìme nebo ûe k n·m
vystoupila z jak˝chsi duöevnÌch hlubin. »Ìm vÌc pomocÌ meditace
pozn·v·me rozdÌl mezi tÌm, jak se n·m vÏci jevÌ, a jakÈ jsme je
shledali p¯i zkoum·nÌ, tÌm hloubÏji toto pozn·nÌ ovlivnÌ naöe chov·nÌ. ZaËÌn·me se Ñodpout·vatì, uklidÚovat a d·vat si vÏci do souvislostÌ. DÌky pozn·nÌ se st·v·me moudr˝mi. ä·ntidÈva vych·zÌ
pr·vÏ z tohoto rozdÌlu mezi tÌm, jak se n·m vÏci zdajÌ b˝t a jak se ve
skuteËnosti majÌ, kdyû v BÛdhiËarj·vat·¯e 9.2 hovo¯Ì o konvenËnÌ
a nejvyööÌ pravdÏ. NejvyööÌ pravda je to, co v urËitÈm stadiu duchovnÌho v˝voje pronikavou anal˝zou rozpozn·me jako nejvyööÌ,
koneËnou pravdu t˝kajÌcÌ se vÏcÌ. O tom, co p¯esnÏ je konvenËnÌ
pravda, existujÌ mezi pozdÏjöÌmi tibetsk˝mi koment·tory jistÈ spory, ale obecnÏ v nÌ m˘ûeme vidÏt vÏci samotnÈ. NejvyööÌ pravdou je
to, co je nejv˝öe pravdivÈ o konvenËnÌ pravdÏ. Nebo, abychom pouûili konkrÈtnÌ p¯Ìpad, nejvyööÌ pravdou o ûidli je to, co je o nÌ
nejv˝öe pravdivÈ. Jelikoû bÏûnÈ vÏci jsou poËetnÈ, mÏli bychom
p¯esnÏji hovo¯it o konvenËnÌch pravd·ch, a jelikoû se nejvyööÌ
pravda t˝k· konvenËnÌch pravd, mÏli bychom hovo¯it v mnoûnÈm
ËÌsle takÈ o pravd·ch nejvyööÌch.
Co je vöak pro ä·ntidÈvu nejvyööÌ pravdou?
OdpovÏÔ znÌ, ûe nejvyööÌ pravda se naz˝v· Ñpr·zdnotaì (ö˙njat·)
a ûe pouze pr·zdnoty jsou nejvyööÌmi pravdami. Pr·zdnota je pro
ä·ntidÈvu a tradici madhjamaka velmi zvl·ötnÌm druhem negace.
VÏci se n·m jevÌ urËit˝m konkrÈtnÌm zp˘sobem. N·m, neprobuzen˝m bytostem, se zd·, jako by vÏci mÏly nez·vislÈ, nemÏnnÈ, vlastnÌ bytÌ (svabh·va) ó takovÈ bytÌ, jak˝m by byly obda¯eny, kdyby
jejich bytÌ bylo obsaûeno cele v nich sam˝ch, kdyby vÏci neexistovaly jako d˘sledek kombinov·nÌ Ë·stÌ nebo nÏjak˝ch dalöÌch kauz·lnÌch proces˘. Podle ä·ntidÈvy si musÌme myslet, ûe vÏci existujÌ
23
tÌmto zp˘sobem, protoûe si myslÌme, ûe jsou ve svÈm vlastnÌm bytÌ
uspokojivÈ Ëi neuspokojivÈ a nejsme schopni vidÏt roli, kterou hrajÌ
naöe ment·lnÌ konstrukce ve zp˘sobu, jak se n·m vÏci jevÌ. Ale vÏci
nemajÌ svÈ vlastnÌ bytÌ ó existujÌ v z·vislosti na naöich ment·lnÌch
projekcÌch a nevyhnutelnÏ se mÏnÌ a zanikajÌ. Propast mezi naöÌm
p¯esvÏdËenÌm o vlastnÌm statutu vÏcÌ a tÌm, jak se ve skuteËnosti
majÌ, je zdrojem nevÏdomosti a strasti.
PronikavÈ kritickÈ zkoum·nÌ odhalÌ, ûe vÏci kolem n·s nemajÌ
vlastnÌ status, kter˝ jim p¯isuzujeme. VÏci jsou pr·zdnÈ, nemajÌ
vlastnÌ bytÌ (svabh·va). SkuteËnou vlastnostÌ jsoucna prostÈho
vlastnÌho bytÌ je pr·zdnota, negace vlastnÌho bytÌ. éidle, jeû je souborem Ë·stÌ s velice praktick˝m ˙Ëelem, nem· û·dnÈ vlastnÌ bytÌ,
û·dnou nemÏnnou, v sobÏ obsaûenou podstatu. Je pr·zdn·, nem·
vlastnÌ bytÌ. éidle je konvenËnÌ pravdou (pokud by vlastnÌ bytÌ
mÏla, byla by sama o sobÏ nemÏnnou nejvyööÌ pravdou), a nejvyööÌ
pravdou o ûidli je pr·zdnota od vlastnÌho bytÌ.
Nep¯Ìtomnost vlastnÌho bytÌ m˘ûeme odhalit tak, ûe subjekt podrobÌme kritickÈmu zkoum·nÌ, abychom naz¯eli, zda m· vlastnÌ bytÌ,
nebo ne. Tato anal˝za, kter· vede k pozn·nÌ nejvyööÌ pravdy, je do
znaËnÈ mÌry konceptu·lnÌ a ment·lnÌ aktivitou. Podle uËenÌ mah·j·ny je vöak v pokroËilejöÌch stadiÌch meditace moûnÈ vstoupit do stavu, v nÏmû mysl neochvÏjnÏ spoËÌv· v samotnÈ nejvyööÌ pravdÏ neboli v negaci vlastnÌho bytÌ, kterÈ je pr·zdnotou. Kdyû je tento stav
plnÏ rozvinut, je ˙dajnÏ proûÌv·n mimo hranice dualistickÈ mysli na
zp˘sob Ñvody proudÌcÌ ve vodÏì. TÌm takÈ nÏkte¯Ì tibetötÌ koment·to¯i vysvÏtlujÌ ä·ntidÈvovo tvrzenÌ v BÛdhiËarj·vat·¯e 9.2, ûe se
nejvyööÌ pravda nach·zÌ Ñmimo dosah intelektuì. ä·ntidÈva jistÏ
nem· na mysli, ûe nejvyööÌ pravda nem˘ûe b˝t p¯edmÏtem ment·lnÌ
aktivity, neboù v tom p¯ÌpadÏ by ji nebylo moûnÈ rozpoznat a dos·hnout probuzenÌ. V˝znam tohoto veröe byl v Tibetu vûdy tÈmatem
v·önivÈ debaty a m˘ûe n·m poslouûit jako p¯Ìklad problÈm˘, kterÈ
interpretace buddhistickÈ filosofie p¯edstavuje.
Podle uËenÌ buddhistickÈ ökoly madhjamaka, k jejÌmû nejzn·mÏjöÌm zast·nc˘m ä·ntidÈva pat¯il, neexistuje absolutnÏ nic, byù by
to bylo sebejemnÏjöÌ, co by se p¯i kritickÈ anal˝ze uk·zalo b˝t obda¯eno vlastnÌm bytÌm. To se t˝k· i Buddhy, nirv·ny, a dokonce
i pr·zdnoty samotnÈ. Jin˝mi slovy, uvaûujeme-li o nejvyööÌ realitÏ
24
jako o nÏjakÈm Absolutnu, jako o SkuteËnosti, kter· m· opravdu
svÈ vlastnÌ bytÌ, madhjamaka tvrdÌ, ûe nic takovÈho neexistuje. é·dnÈ Absolutno neexistuje. I lpÏnÌ na tÈto p¯edstavÏ se nakonec musÌme vzd·t. MyslitelÈ madhjamaky nep¯isuzujÌ vlastnÌ bytÌ niËemu,
ale podrobujÌ anal˝ze to, co zast·nci jin˝ch filosofick˝ch n·zor˘
povaûujÌ za existujÌcÌ vlastnÌ bytÌ, a zkoumajÌ, zda jejich tvrzenÌ
d·vajÌ smysl. OstatnÌ filosofickÈ ökoly h·jÌ vlastnÌ bytÌ nÏËeho:
Boha, hmoty, atom˘, naöeho J·, kauzality a tak d·le. Madhjamaka
tvrdÌ, ûe m· proti tÏmto vlastnÌm bytÌm p¯esvÏdËivÈ argumenty.
Obzvl·ötÏ velk˝ prostor vÏnuje ä·ntidÈva vyvr·cenÌ n·zoru sv˝ch
souvÏrc˘ ze ökoly jÛg·Ë·ra, kte¯Ì uËÌ, ûe i kdyû je moûnÈ negovat
vlastnÌ bytÌ vÏtöiny vÏcÌ, nelze pop¯Ìt vlastnÌ bytÌ samotnÈho toku
vÏdomÌ. Podle jejich uËenÌ je vÏdomÌ nedualistickÈ (subjekty
a vnÏjöÌ objekty jsou chybn˝mi pojmy) a je charakterizov·no sv˝m
sebepozn·vacÌm aspektem. To znamen·, ûe jedineËn· vlastnost
vÏdomÌ spoËÌv· v tom, ûe si uvÏdomuje nejen okolnÌ svÏt, ale souËasnÏ i samo sebe. Je skuteËnÏ existujÌcÌ podstatou vöech iluzÌ a neprobuzenÌ stejnÏ jako probuzenÌ. Tato tradice je naz˝v·na tÈû Ëittam·tra, neboù uËÌ, ûe existuje pouze (m·tra) vÏdomÌ Ëili mysl (Ëitta).
Pro ä·ntidÈvu p¯edstavuje uËenÌ jÛg·Ë·ry, jakkoli je vyt¯ÌbenÈ, pokus p¯ece jen se Ëehosi p¯idrûet, coû je podle nÏj p¯ek·ûkou naprostÈho odpout·nÌ se. A absolutnÌ odpout·nÌ ä·ntidÈva povaûuje za
nezbytn˝ p¯edpoklad plnÈho rozvinutÌ bÛdhisattvova pozn·nÌ
a ˙ËinnÈho soucÌtÏnÌ s druh˝mi p¯edevöÌm.
HlavnÌm cÌlem 9. kapitoly tedy je vyvr·tit tvrzenÌ konkurenËnÌch
filosofick˝ch ökol, buddhistick˝ch i nebuddhistick˝ch, ûe lze najÌt
nÏjakÈ vlastnÌ bytÌ, a obh·jit n·zor madhjamaky, ûe vöechny vÏci
existujÌ pouze konvenËnÏ, Ñjako iluzeì. PozdÏjöÌ tibetötÌ koment·to¯i zd˘razÚujÌ, ûe tvrdÌ-li ä·ntidÈva, ûe nic neexistuje samo o sobÏ,
nechce tÌm ¯Ìci, ûe to neexistuje v˘bec. SpÌöe to znamen·, ûe vöe
postr·d· vlastnÌ bytÌ, tedy to bytÌ, kterÈ m·me sklon vÏcem kolem
n·s p¯isuzovat. P¯edstava o vlastnÌm bytÌ n·m zp˘sobuje v·ûnÈ
problÈmy. Pokud by vöak vÏci vlastnÌ bytÌ opravdu mÏly, bylo by
moûnÈ je za pomoci anal˝zy objevit. Prok·ûe-li se nÏco p¯i anal˝ze
jako vnit¯nÏ nesoudrûnÈ, znamen· to, ûe to nem· vlastnÌ bytÌ. Pokud
nap¯Ìklad zkoum·me ûidli, abychom zjistili, zda je obda¯ena vlastnÌm bytÌm, tzn. zda existuje nez·visle na naöich ment·lnÌch proce-
25
sech a takÈ nez·visle na ˙Ëelu, kter˝ plnÌ jejÌ jednotlivÈ d¯evÏnÈ
Ë·sti, zjiöùujeme, ûe takovÈ vlastnÌ bytÌ existujÌcÌ ûidle najÌt nelze.
Ve skuteËnosti existuje pouze soubor jednotliv˝ch Ë·stÌ, kterÈ jsme
urËit˝m zp˘sobem pouûili v celku (podle ä·ntidÈvy mohou b˝t tyto
Ë·sti samoz¯ejmÏ d·le analyzov·ny ad infinitum). To ovöem neznamen·, ûe û·dn· ûidle nenÌ. éidle existuje jako konvenËnÌ pravda, ne
vöak tak, jak jsme se domnÌvali. Tak, jak jsme si ji p¯edstavovali,
ûidle jednoduöe neexistuje. Pr·vÏ toto majÌ uËenci madhjamaky na
mysli, kdyû ¯ÌkajÌ, ûe vöechny vÏci jsou jako iluze. VÏtöina tibetsk˝ch koment·tor˘ se shoduje, ûe bychom toto tvrzenÌ nemÏli ch·pat tak, ûe vÏci jsou iluzemi v doslovnÈm smyslu slova. TakovÈ
tvrzenÌ by bylo inkoherentnÌ, i kdyû je nÏkdy pron·öeno pro dramatick˝ ˙Ëinek. SpÌöe je tomu tak, ûe vÏci nejsou pravdivÈ, ale jsou
jako iluze, protoûe se jinak jevÌ a jinak se ve skuteËnosti majÌ. Madhjamaka je naz˝v·na ökolou st¯edu, protoûe se vyh˝b· dvÏma z·sadnÌm omyl˘m: nedostateËnÈ negaci (tvrzenÌ, ûe nÏco m· vlastnÌ
bytÌ) a p¯ÌliönÈ negaci (n·zor, ûe neexistuje naprosto nic v jakÈmkoli smyslu). Snadno pochopitelnÈ nedorozumÏnÌ, kterÈ je z·kladem
druhÈho z tÏchto omyl˘, je zdaleka nejhoröÌ, protoûe vede k mor·lnÌmu nihilismu, kter˝ lze jen stÏûÌ pokl·dat za buddhistick˝. Auto¯i
madhjamaky shodnÏ zd˘razÚujÌ, ûe pr·zdnota musÌ b˝t vyuËov·na
spr·vn˝m zp˘sobem a ve spr·vn˝ Ëas.
Jedna z hlavnÌch obtÌûÌ spojen˝ch s 9. kapitolou BÛdhiËarj·vat·ry spoËÌv· v tom, ûe jejÌ pochopenÌ vyûaduje hlubokou znalost
detail˘ uËenÌ konkurenËnÌch buddhistick˝ch ökol, a nenÌ proto
snadno aplikovateln· na souËasnou situaci. Je spornÈ, zda modernÌ
pokusy o pochopenÌ vlastnÌho bytÌ mohou vych·zet z Ñchybì star˝ch indick˝ch filosofick˝ch ökol. Proto se domnÌv·m, ûe by pro
vÏtöinu dneönÌch Ëten·¯˘ nebylo z·polenÌ se sloûitostmi tÈto kapitoly uûiteËnÈ. Trvalou hodnotu m· vöak samotnÈ kritickÈ zkoum·nÌ a pouûitÌ analytick˝ch myölenkov˝ch pochod˘ na duchovnÌ
stezce. Tento p¯Ìstup umoûÚuje odvrhnout novÈ a Ëasto skrytÏjöÌ
formy lpÏnÌ a ch·pat ne˙navnÈ kritickÈ provÏ¯ov·nÌ jako prost¯edek odpout·nÌ a vytv·¯enÌ vyv·ûenÏjöÌ duchovnÌ perspektivy,
kter· pom·h· v naplÚov·nÌ z·mÏru ˙ËinnÏ pom·hat druh˝m. DuchovnÌ stezka nenÌ stezkou pohodlnosti a branÌ. Je velmi nepohodln· a jednou z p¯ÌËin jejÌ nezbytnÈ nepohodlnosti je neust·lÈ hle-
26
d·nÌ pravdy tÌm, ûe pouûÌv·me svÈ analytickÈ schopnosti, spÌöe
neû bychom je odmÌtali.
ZaËlenÏnÌ analytickÈho myölenkovÈho procesu do duchovnÌ stezky zaloûenÈ na altruismu a soucÌtÏnÌ je pouze jednÌm z mnoha aspekt˘ BÛdhiËarj·vat·ry, kterÈ majÌ trvalou platnost a v˝znam. Je
pravda, ûe ä·ntidÈvovo dÌlo bylo seps·no p¯ed vÌce neû tisÌci lety
indick˝m buddhistick˝m mnichem pro vlastnÌ pot¯ebu a pro nÏkolik p¯·tel podobnÈho zaloûenÌ a obsahuje veröe platnÈ pouze ve specifickÈm prost¯edÌ buddhistickÈho kl·ötera. P¯esto v nÏm m˘ûeme
najÌt ¯adu vynikajÌcÌch meditaËnÌch cviËenÌ, kter· se p¯Ìmo dot˝kajÌ
naöeho souËasnÈho ûivota. JeötÏ st·le jsme vnÌmajÌcÌmi bytostmi
ûijÌcÌmi pohromadÏ s druh˝mi, jeötÏ po¯·d se h·d·me a milujeme,
jeötÏ po¯·d se smÏjeme a umÌr·me. Vöichni pot¯ebujeme soucÌtÏnÌ,
altruismus, vhled a pozn·nÌ, a tyto hodnoty se za uplynul· stoletÌ
nijak nezmÏnily. A stejnÏ tak se nezmÏnily ani metody, kter˝mi je
jich moûnÈ dos·hnout.
Proto bych mÏl odstraÚovat strast druh˝ch,
vûdyù je stejn· jako m· vlastnÌ.
MÏl bych b˝t st·le prospÏön˝ druh˝m,
vûdyù jsou bytostmi stejnÏ jako j·. (8.94)
Abychom ocenili ä·ntidÈvovy skvÏlÈ veröe, nemusÌme se st·t
buddhisty, ani nemusÌme odmÌtnout vlastnÌ vÌru, aù uû je jak·koli.
⁄plnÏ staËÌ, ûe jsme lidÈ, ûe ûijeme obyËejn˝ ûivot. Na druhÈ stranÏ
BÛdhiËarj·vat·ra nenÌ dÌlem, kterÈ je moûnÈ zhltnout s obvyklou
laËnostÌ, ani ji nelze jen tak prolistovat. TakovÈ ËtenÌ nic nezmÏnÌ.
BÛdhiËarj·vat·ra je meditaËnÌ p¯ÌruËka (aù uû svÈ meditace prov·dÌte jakkoli), kniha pro p¯ÌsloveËn˝ pust˝ ostrov, dÌlo, nad nÌmû je
nutno zvolna rozjÌmat. A ve chvÌli, kdy bude obyvatel opuötÏnÈho
ostrova zachr·nÏn, vr·tÌ se do ûivota viditelnÏ promÏnÏn a bude se
mezi n·mi pohybovat, jak ¯Ìk· jedno zenovÈ ˙slovÌ, Ñs rukama rozd·vajÌcÌma blaûenostì.
Paul Williams ó Centre for Buddhist Studies,
University of Bristol, Ëervenec 1994
PÿED MLUV A PÿEK LADAT ELE
PÿEDMLUVA PÿEKLADATELE
1. ä·ntidÈva, jeho p˘sobenÌ a dÌlo
ä·ntidÈva (685ó763) pat¯Ì k poslednÌm z velk˝ch filosof˘
a b·snÌk˘ indickÈho buddhismu v obdobÌ jeho fin·lnÌ stagnace.
ä·ntidÈv˘v ûivot a jeho p˘sobenÌ jsou zahaleny rouökou tajemstvÌ,
jak tomu b˝v· u vöech svat˝ch muû˘ Indie. Avöak jeho dvÏ biografie, sepsanÈ Tibeùany Butˆnem (1290ó1364) a T·ran·thou
(1575ó?), jsou zaloûeny na tradici, jejÌû spolehlivost staËÌ p¯inejmenöÌm k tomu, aby se doba a p˘sobenÌ autora daly alespoÚ v hlavnÌch rysech rekonstruovat. TibeùanÈ tedy vypr·vÏjÌ toto:
Narodil se jako princ v zemi Saur·ötra (dneönÌ Gudûar·t) v z·padnÌ Indii. Jmenoval se p˘vodnÏ ä·ntivarman, jeho otcem byl kr·l
Kalj·navarman. Jeho rodina podporovala tantrismus, kter˝ se v tÈto
dobÏ st·val dominantnÌm trendem ve vöech p˘vodnÌch n·boûenstvÌch Indie, a ä·ntidÈvova matka byla podle pozdÏjöÌ tradice uzn·v·na jako emanace tantrickÈ bohynÏ VadûrajÛginÌ.
V noci, kdy ä·ntidÈv˘v otec opouötÏl tento svÏt, syn ve snu pochopil, ûe zÌtra musÌ p¯evzÌt kr·lovstvÌ, a uû se vidÏl, jak used· na
tr˘n. V tom okamûiku se mu ale zjevil bÛdhisattva MaÚdûuörÌ a pravil: ÑToto je m˘j tr˘n a j· jsem tv˝m duchovnÌm r·dcem. Nem˘ûeme tedy spolu sedÏt na jednom tr˘nu.ì
JeötÏ tÈûe noci hned po probuzenÌ odeöel ä·ntidÈva do bezdomovÌ. Meditoval v lesÌch nÏkolik let a pak se stal studentem nejvÏtöÌ
indickÈ buddhistickÈ university, N·landy ve v˝chodnÌ Indii. Jeho
uËitelem zde byl DûajadÈva, o nÏmû se vöak û·dnÈ dalöÌ zpr·vy
nedochovaly.
BÏhem svÈho studia v N·landÏ se ä·ntidÈva vÏnoval meditaci,
kterou prov·dÏl v noci, a takÈ pilnÏ studoval pÌsma mah·j·ny. V˝sledkem jeho studia bylo seps·nÌ Souhrnu nauky (äikö·samuËËaja),
kde na z·kladÏ oböÌrn˝ch cit·t˘ z kanonick˝ch text˘ vysvÏtluje
28
v devaten·cti kapitol·ch vöechny d˘leûitÈ body uËenÌ bÛdhisattv˘.
äikö·samuËËaja mÏla pravdÏpodobnÏ kratöÌ verzi, zvanou Souhrn
s˙ter (S˙trasamuËËaja), kterou ä·ntidÈva zmiÚuje v 5. kapitole
(verö 106) BÛdhiËarj·vat·ry.
Protoûe ä·ntidÈva po nocÌch st·le meditoval a vyh˝bal se svÈmu
okolÌ, spoluû·ci ho vÌd·vali jen bÏhem jeho odpoËinku, u jÌdla Ëi na
toaletÏ. Proto mu dali p¯ezdÌvku Bhusuku (tzn. ÑJÌ, spÌ a chodÌ na
z·chodì). Aby ho zesmÏönili a zbavili se jej, zinscenovali ve¯ejnou
p¯edn·öku, na nÌû vöem chtÏli uk·zat jeho neschopnost. ä·ntidÈva
usedl na vysokÈ pÛdium, k ˙divu vöech p¯Ìtomn˝ch se vöak pln
sebed˘vÏry zeptal: ÑP¯ejete si slyöet to, co jste jiû slyöeli, nebo nÏco
novÈho?ì Kdyû jej poû·dali o nÏco novÈho, zaËal recitovat svou
b·seÚ BÛdhiËarj·vat·ra. P¯i recitaci 34. veröe 9. kapitoly (ÑKdyû se
uû jsoucno ani nejsoucno nejevÌ v mysli, mysl bez objektu nach·zÌ
utiöenÌ, neboù pro ni nenÌ jinÈ cesty,ì) se vznesl do povÏt¯Ì a recitaci
zb˝vajÌcÌho textu dokonËil vysoko nad sv˝mi posluchaËi, kte¯Ì slyöeli pouze ä·ntidÈv˘v hlas, ale jeho uû nevidÏli.
Hned potÈ ä·ntidÈva opustil N·landu a sv˘j dalöÌ ûivot str·vil jako
potuln˝ mnich. Po jeho odchodu za nÌm universita vyslala dva slavnÈ mnichy, aby zjistili, kde se nach·zejÌ texty Souhrnu nauky a Souhrnu s˙ter, a vyslechli p¯esnÈ znÏnÌ UvedenÌ na cestu k probuzenÌ.
ä·ntidÈva jim pr˝ ¯ekl o skulinÏ ve stÏnÏ svÈho b˝valÈho obydlÌ,
kde leûely rukopisy. DneönÌ verze BÛdhiËarj·vat·ry v tisÌci veröÌch
a äikö·samuËËaji v devaten·cti kapitol·ch se pravdÏpodobnÏ jen
m·lo liöÌ od origin·l˘ text˘, kterÈ se pozdÏji staly hlavnÌmi p¯ÌruËkami pro studium mah·j·novÈho buddhismu v Indii i vöude tam,
kde se rozöÌ¯ila pozdnÌ forma indickÈho buddhismu.
BÏhem 10. aû 13. stol. desÌtky slavn˝ch indick˝ch mistr˘ mah·j·ny sepsaly koment·¯e k UvedenÌ na cestu k probuzenÌ, z nichû se
v sanskrtu dochoval bohuûel jen koment·¯ PradûÚ·karamatiho.
O popularitÏ tohoto textu svÏdËÌ mj. i to, ûe takÈ AtÌö˘v uËitel
DharmakÌrti ze vzd·lenÈ Sumatry k nÏmu napsal koment·¯, jenû
se zachoval v tibetskÈm p¯ekladu. RovnÏû s·m slavn˝ AtÌöa
(982ó1054) mnohokr·t BÛdhiËarj·vat·ru ve sv˝ch dÌlech cituje.
V Tibetu samotnÈm existoval p¯eklad BÛdhiËarj·vat·ry uû
v 9. stol.; dodnes se v tibetötinÏ dochovalo vÌce neû deset p¯eklad˘
koment·¯˘ tohoto dÌla od indick˝ch mistr˘ mah·j·ny.
P ÿ E D M L U VA P ÿ E K L A D A T E L E
29
Od 12. stol. mah·j·novÌ mist¯i vöech Ëty¯ hlavnÌch tradic tibetskÈho buddhismu rovnÏû sepisovali koment·¯e k tomuto textu. NejËtenÏjöÌ z nich je koment·¯ Congkhapy (1357ó1419) a jeho û·ka
Gjalcchab Darma RinËhena (1364ó1432) z tradice ökoly Gelug.
Velkou oporou ve studiu BÛdhiËarj·vat·ry a v praxi mah·j·ny
v˘bec je takÈ zachovan˝ text äikö·samuËËaji, napsan˝ p¯ed sloûenÌm BÛdhiËarj·vat·ry, kter· se na nÏj p¯Ìmo odvol·v· (5.105).
ZatÌmco text BÛdhiËarj·vat·ry slouûÌ jako ˙vod k cestÏ bÛdhisattv˘, text äikö·samuËËaji p¯edstavuje souhrn nauk, jenû k tÈto
cestÏ vytv·¯Ì teoretick˝ z·klad. Studujeme-li obÏ dÌla s ohledem
na jejich vz·jemnou souvislost, teorie i praxe mah·j·ny se st·vajÌ
jasn˝mi.
äikö·samuËËaju b·snÌk sloûil pravdÏpodobnÏ bÏhem sv˝ch rozs·hl˝ch studiÌ mah·j·nov˝ch s˙ter v N·landÏ, zatÌmco BÛdhiËarj·vat·ra je v˝sledkem meditace, kterou nad nimi prov·dÏl. Oba texty
se ovöem tematicky vûdy nekryjÌ. Sled kapitol äikö·samuËËaji se
drûÌ jinÈ logiky neû BÛdhiËarj·vat·ra. Cituje-li tedy mladöÌ text
z äikö·samuËËaji, pak je to z kapitol zab˝vajÌcÌch se jin˝mi tÈmaty
(p¯Ìkladem budiû verö 8.107 BÛdhiËarj·vat·ry, jenû cituje z·vÏreËnÈ veröe äikö·samuËËaji, ale ne 11. Ëi 12. kapitolu, zab˝vajÌcÌ se
stejn˝m tÈmatem). Pro materi·l dev·tÈ, nejd˘leûitÏjöÌ kapitoly BÛdhiËarj·vat·ry nenajdeme v äikö·samuËËaji prakticky û·dn˝ podklad, rovnÏû hlavnÌ tÈma 8. kapitoly ó cviËenÌ se v rovnosti s druh˝mi a z·mÏna s nimi ó je v äikö·samuËËaji zmÌnÏno jen okrajovÏ
v z·vÏreËn˝ch veröÌch.
AËkoli ä·ntidÈva pouûil äikö·samuËËaju jako z·klad ke sloûenÌ
BÛdhiËarj·vat·ry, p¯esto lze soudit, ûe obsah mladöÌho textu byl
urËen pot¯ebami posluchaË˘ i jeho vlastnÌmi zkuöenostmi z cesty
k probuzenÌ, jeû zÌskal studiem pÌsem.
ä·ntidÈvova doba byla poznamen·na na jednÈ stranÏ rozpory
mezi p¯Ìvrûenci rozdÌln˝ch nauk buddhismu (hlavnÏ diskusÌ mezi
zast·nci madhjamaky a Ëittam·try), na stranÏ druhÈ kontroverzÌ mezi buddhismem a hinduismem, kter· tehdy musela b˝t velice ostr·.
Student buddhismu v N·landÏ se tou dobou tÏûko mohl obejÌt
bez d˘kladnÈho studia velk˝ch mistr˘ mah·j·ny, jako byli Dharmap·la, »andrakÌrti, DharmakÌrti, Gunamati, Sthiramati a dalöÌ.
30
Takûe kromÏ ËtenÌ s˙ter hlavnÌ n·plÚ nauky tvo¯ilo nejspÌö studium filosofick˝ch spis˘ a jejich koment·¯˘ (s hlavnÌm d˘razem
na logiku).
Co se t˝Ëe duchovnÌch cviËenÌ, Indie v dobÏ ä·ntidÈvy musela
b˝t na vrcholu trendu smÏ¯ujÌcÌho od analytickÈho myölenÌ k vÌ¯e
(bhakti). Tento posun byl doprov·zen rozkvÏtem tantrismu, jenû
nade vöe ostatnÌ vyzdvihoval subjektivnÌ faktor probuzenÌ. RovnÏû
v dÌle ä·ntidÈvy, dÌtÏte svÈ doby, se odr·ûÌ pozadÌ situace, v nÌû se
duchovnÌ civilizace Indie nach·zela: spojuje ostrou logiku s vÌrou,
kter· hory p¯en·öÌ, i skromnost, jeû tuto vÌru doprov·zÌ, s nezmÏ¯iteln˝mi v˝ökami osobnÌ zkuöenosti z meditaËnÌch cviËenÌ. To ä·ntidÈvovi umoûÚuje, aby promlouval ke Ëten·¯i z·roveÚ jako duchovnÌ r·dce z hlediska probuzenÌ i jako praktik, jenû se pot˝k·
s nesËetn˝mi p¯ek·ûkami na cestÏ.
2. Text UvedenÌ na cestu k probuzenÌ
»esk· verze BÛdhiËarj·vat·ry, kter· se nynÌ dost·v· Ëten·¯i
do rukou, je p¯ekladem ze sanskrtu. Pouûil jsem vyd·nÌ P. L. Vaidyi, kterÈ vyölo v sÈrii klasik˘ buddhismu (Darbhanga: Mithila Institute, 1960). PoprvÈ se sanskrtsk· verze tohoto textu objevila
r. 1889 ve vyd·nÌ I. P. Minayeffa. PozdÏji byl text doplnÏn koment·¯em (paÚdûik·) PradûÚ·karamatiho (950ó1030) a vyd·n znovu
Louisem de La VallÈe Poussinem.
Text byl postupnÏ p¯eloûen do mnoha evropsk˝ch jazyk˘: ve
francouzötinÏ existuje p¯eklad L. de La VallÈe Poussin˘v (1907)
a Finot˘v (1920), v nÏmËinÏ Schmidt˘v (1923) a Steinkellner˘v
(1981), v angliËtinÏ Barnett˘v (1909) a Mattics˘v (1970), a podle
m˝ch informacÌ lze text ËÌst i v polötinÏ, italötinÏ, öpanÏlötinÏ
a snad i v dalöÌch z·padnÌch jazycÌch.18 BÛdhiËarj·vat·ra byla p¯eloûena do hindötiny, d·le jsou zde p¯eklady do beng·lötiny, gudûar·tötiny a dalöÌch d˘leûit˝ch indick˝ch jazyk˘. Existuje rovnÏû p¯eklad ËÌnsk˝, japonsk˝, sinhalsk˝, thajsk˝ a z¯ejmÏ i dalöÌ.
18
Viz Bibliografie (pozn. red.).
P ÿ E D M L U VA P ÿ E K L A D A T E L E
31
Vöechny tyto p¯eklady byly provedeny ze sanskrtskÈho origin·lu. ExistujÌ vöak i p¯eklady z tibetskÈ verze. Nejzn·mÏjöÌ z nich je
p¯eklad Stephena Batchelora, vydan˝ pod n·zvem A Guide to the
Bodhisattva Way of Life (Dharamsala: LTWA, 1979). StaröÌ tibetskÈ
koment·¯e shrnul geöe Kelsang Gyatso v angliËtinÏ pod n·zvem
Meaningful to Behold (2nd ed., London: Tharpa Publications,
1986). Jeho Svatost 14. dalajlama komentoval samostatnÏ 9. kapitolu, p¯eklad tohoto koment·¯e s p¯ekladem p˘vodnÌho textu ze
sanskrtu a tibetötiny vydal Alan Wallace pod n·zvem Transcendent
Wisdom (Ithaca, NY: Snow Lion Publications, 1988).
Origin·lnÌ text byl jednÌm z prvnÌch text˘, kterÈ jsem Ëetl v sanskrtu bÏhem svÈho studia v Institutu pro buddhismus v N·landÏ v letech 1979ó1983. Ve studiu textu mi pom·hali dr. V. S. Vyas
a L. R. Lama, s nÌmû jsem zaËal ËÌst takÈ tibetsk˝ p¯eklad. DÏlal
jsem si tehdy pozn·mky v ËeötinÏ, jeû jsem pozdÏji pouûil k prvnÌ
verzi p¯ekladu, ukonËenÈ z vÏtöÌ Ë·sti jeötÏ za dob mÈho studia.
Rukopis jsem uloûil do z·suvky bez vÏtöÌch nadÏjÌ, ûe bude nÏkdy
vyd·n. V roce 1986 jsem se stal mnichem na ärÌ Lance, kde mne
v roce 1990 kontaktovala znovu vytvo¯en· Buddhistick· spoleËnost
Ëeskoslovensk· a informovala mÏ o pl·nech na systematickÈ p¯ekl·d·nÌ buddhistickÈ literatury do Ëeötiny.
Tento p¯eklad jsem ovöem dÏlal bez jakÈkoli reference k jiû existujÌcÌm Ëesk˝m p¯eklad˘m buddhistickÈ literatury, takûe jsem byl
nucen si vÏtöinu technick˝ch v˝raz˘ doslova vycuc·vat z prstu.
RovnÏû svÈ znalosti sanskrtu povaûuji za nedostaËujÌcÌ; s mnoha
mÌsty textu bych si s·m neporadil, zvl·ötÏ s 9. kapitolou, kde mi
Ëasto ani sanskrtsk˝ koment·¯ nepomohl ke spr·vnÈmu porozumÏnÌ. Proto jsem uûÌval hlavnÏ koment·¯ geöe Kelsang Gyatsa Meaningful to Behold, dalajlam˘v koment·¯ 9. kapitoly uveden˝ v knize
Transcendent Wisdom a ËÌnsk˝ p¯eklad »en I-ùia Can-Ëaj (Taipei,
1991). D·le jsem konzultoval p¯eklad Batchelor˘v z tibetötiny
a p¯eklad Steinkellner˘v.
Za vöechny nedokonalosti v p¯ekladu, pr˘vodci textem i pozn·mk·ch nesu ovöem plnou odpovÏdnost s·m.
bhikkhu DhammadÌpa
Kolombo 10. 2. 1993
UVEDENÕ
NA CESTU
K PROBUZENÕ
BÛdhiËarj·v·tara
Pozn·mka:
Mezititulky a v˝razy v hranat˝ch z·vork·ch jsou dodatkem p¯ekladatele. BuddhistickÈ termÌny uv·dÌme tÈmÏ¯ vöechny v sanskrtu (pro lepöÌ srozumitelnost v jeho
zjednoduöenÈm ËeskÈm p¯episu); v p·lijskÈ podobÏ jsou tyto termÌny jen tehdy,
pokud se jedn· v˝luËnÏ o oblast thÈrav·dovÈho buddhismu (nap¯. p·lijsk· Visuddhimagga apod.). Jestliûe se tituly Buddha, Tath·gata, BÛdhisattva atd. myslÌ
zakladatel buddhismu Siddh·rtha Gautama, pak je pÌöeme s velk˝m poË·teËnÌm
pÌsmenem; nejedn·-li se o historickÈho Buddhu, tituly pÌöeme s mal˝m poË·teËnÌm
pÌsmenem.
1
CHV¡LA VŸLE K PROBUZENÕ1
CH V¡LA VŸLE K PRO BUZE NÕ
[1]
[2]
[3]
[4]
Vöeobecn˝ ˙vod
Poklona vöem buddh˘m a bÛdhisattv˘m
KlanÌm se oddanÏ vöem buddh˘m ó tÏl˘m pravdy,
kte¯Ì proöli spr·vnou cestou, i jejich syn˘m,
vyloûÌm v·m kr·tce cestu bÛdhisattvy
v souladu s p¯ijatou tradicÌ.2
Motivace
Jelikoû ne¯Ìk·m nic, co nebylo jiû d¯Ìve ¯eËeno,
a nenÌ mi d·na zruËnost v kompozici,
skl·d·m toto spÌöe pro vlastnÌ rozjÌm·nÌ,
neû se z·mÏrem b˝t prospÏön˝ druh˝m.
CÌl
SÌla mÈ vÌry bude tÌmto r˘st k pÏstÏnÌ dobra,
a kdyû to uvidÌ druh˝ stejnÈho zaloûenÌ,
i jemu to m˘ûe b˝t ku prospÏchu.
RozjÌm·nÌ o nesnadnÈm zÌsk·nÌ lidskÈ existence
TeÔ jsem obdrûel p¯ÌznivÈ okolnosti lidskÈho ûivota,
jeû jsou tak p¯evelice vz·cnÈ;
1 Obsah 1. kap. se tematicky shoduje s prvnÌ Ë·stÌ 1. kap. äikö·samuËËaji,
v nÌû lze rovnÏû nalÈzt prvnÌ Ëty¯i veröe.
2 BuddhovÈ jsou tÏlem pravdy (dharmak·ja). DÌky tomu, ûe uskuteËnili
pravdu dharmy, stali se ÑztÏlesnÏnÌm pravÈ dharmyì. ÑSyn˘mì, tj. tÏm, kte¯Ì se
nach·zejÌ na jednom z deseti stupÚ˘ na cestÏ bÛdhisattvy za pln˝m probuzenÌm
buddh˘. BÛdhisattvovÈ bÏhem postupu z niûöÌch stupÚ˘ (bh˙mi) do vyööÌch postupnÏ dosahujÌ tÏlo pravdy (dharmak·ja).
36
UVEDENÕ
NA CESTU K PROBUZENÕ
pokud se jich nechopÌm k svÈ v˝hodÏ,
kdy se s nimi znovu setk·m?3
RozjÌm·nÌ o v˝hod·ch probuzenÈ mysli
Tak jako blesk na okamûik
proz·¯Ì zamraËenou tmavou noc,
tak i mysl zamÏ¯en· na kon·nÌ dobra
se z milosti Buddhy objevÌ na mal˝ okamûik
nÏkdy na svÏtÏ.
[5]
a) probuzen· mysl p¯ekon·v· sÌlu zla
SlabouËk· je proto sÌla dobra,
mocn· a hroziv· je sÌla zla.
é·dn· jin· sp·sn· sÌla by zlo nep¯emohla,
kdyby mysl nebyla probuzen·.
[6]
b) probuzen· mysl p¯in·öÌ nejvyööÌ spokojenost
BÏhem mnoh˝ch vÏk˘ pr·vÏ o nÌ rozjÌmali
nejlepöÌ z mudrc˘ a vidÏli prospÏch, kter˝ p¯in·öÌ;
nesËetnÈ mnoûstvÌ lidÌ s nÌ lehce dos·hne
tÈ nejvyööÌ spokojenosti.4
[7]
c) probuzen· mysl splÚuje vöechna p¯·nÌ
[8]
3 Podle buddhismu zÌsk·nÌ lidskÈ existence nenÌ n·hodnÈ, n˝brû je v˝sledkem dobr˝ch skutk˘ v minul˝ch ûivotech, hlavnÏ dÌky etickÈmu jedn·nÌ a pÏstov·nÌ
dobroËinnosti. LidskÈ bytosti zÌsk·vajÌ p¯ÌznivÈ okolnosti ûivota (köanasanpad),
jsou-li prosty osmi nep¯Ìzniv˝ch okolnostÌ (aöt·köana): a) zrozenÌ v peklech,
b) mezi zvÌ¯aty, c) mezi hladov˝mi duchy (prÈta), d) mezi dlouho ûijÌcÌmi bohy
(dÌrgh·jukadÈva), e) v odlehl˝ch oblastech, kde neexistuje spr·vnÈ uËenÌ, f) zrozenÌ
s poökozen˝mi smyslov˝mi org·ny, g) zrozenÌ s vrozen˝mi pom˝len˝mi n·zory
(mithj·daröana), h) zrozenÌ v dobÏ, kdy nepovst·vajÌ buddhovÈ.
4
Tj. stavu buddhovstvÌ.
1 . C H V¡ L A V Ÿ L E K P R O B U Z E N Õ
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
37
d) probuzenou myslÌ se ËlovÏk st·v· bÛdhisattvou
Uboh˝ vÏzeÚ v ûal·¯i bytÌ
je naz˝v·n synem buddh˘;
bohy a lidmi ctÏn se st·v· od okamûiku,
e) probuzen· mysl p¯emÏÚuje nÌzkÈ v to nejsvrchovanÏjöÌ
Proto se pevnÏ chopte ideje probuzenÈ mysli,
slavnÈho nektaru nesmrteln˝ch,
vûdyù dÌky jemu se toto neËistÈ tÏlo
promÏnÌ v neocenitelnou podobu vÌtÏznÈho buddhy.
f) probuzen· mysl je nesrovnateln˝ klenot
Drûte se pevnÏ klenotu v˘le k probuzenÌ,
vy vyhnanci v bazarech svÏtsk˝ch osud˘,
vûdyù ten klenot tak cenn˝m shledali buddhovÈ,
nezmÏ¯itelnÏ moud¯Ì pr˘vodci svÏtem.
g) plody probuzenÈ mysli jsou nevyËerpatelnÈ
KaûdÈ jinÈ dobro zahyne jak ban·novnÌk
hned potÈ, co zrodÌ plody;
strom v˘le k probuzenÌ vöak neumÌr·,
naopak vûdy rodÌ novÈ plody.
h) probuzen· mysl zbavuje velkÈho strachu
ProË v nÌ nevÏdomÌ tvorovÈ nehledajÌ oporu?
VÏru, kdo se k nÌ uch˝lÌ,
d˘sledky i tÏch nejhoröÌch skutk˘ p¯ekon· v okamûenÌ,
tak jako pod ochranou hrdiny se ËlovÏk zbavÌ velkÈho strachu.
i) probuzen· mysl odstraÚuje zlo
[14ab] Jako oheÚ na konci vÏku
tato v˘le okamûitÏ sp·lÌ hrozivÈ skutky.
j) v˝hody probuzenÈ mysli podle s˙ter
[14cd] JejÌ nezmÏrnÈ ctnosti
s·m moudr˝ MaitrÈja vylÌËil Sudhanovi.5
38
UVEDENÕ
Pozn·nÌ dvou aspekt˘ probuzenÈ mysli
ÿeËeno kr·tce: probuzen· mysl je dvojÌho druhu:
v˘le k probuzenÌ a pÏstov·nÌ probuzenÌ.6
[15]
RozliöenÌ mezi obÏma aspekty
Moudr˝ muû by se mezi nimi
mÏl nauËit rozliöovat,
neboù je rozdÌl mezi tÌm,
kdo si p¯eje d·t se na cestu,
a tÌm, kdo se na ni jiû vydal.
[16]
Omezen˝ p¯Ìnos v˘le k probuzenÌ
TakÈ p¯·nÌ dos·hnout probuzenÌ
d·v· ve svÏtÏ mnohÈ plody,
ne vöak nep¯eruöen˝ tok z·sluh,
jenû poch·zÌ jen z Ëin˘.7
[17]
Neomezen˝ p¯Ìnos pÏstov·nÌ probuzenÌ
Ten, jenû se rozhodne s neodvratnou myslÌ
k prosazenÌ v˘le k probuzenÌ a k z·chranÏ bytostÌ,
pak i kdyû se stane leniv˝m a nedbal˝m,
nep¯eruöen˝ tok jeho z·sluh
pokryje vöe jak nebe.
Tath·gata to jasnÏ prohlaöuje
stoupenc˘m niûöÌch uËenÌ
v Ot·zk·ch Sub·hy.8
[18]
[19]
[20]
5 Sudhana je hrdina Gandavj˙has˙try, jenû na svÈ cestÏ za probuzenÌm
postupnÏ navötÏvuje dvaapades·t uËitel˘ mah·j·ny. V kapitole MaitrÈjavimÛköa
bÛdhisattva MaitrÈja pouûÌv· desÌtek srovn·nÌ, aby ilustroval v˝hody probuzenÈ
mysli: probuzen· mysl je polem, protoûe d·v· r˘st dobr˝m vÏcem, je zemÌ, protoûe
poskytuje ˙tulek vöem bytostem, je otcem, protoûe chr·nÌ vöechny bÛdhisattvy, atd.
Stejn˝ cit·t lze nalÈzt v 1. kap. äikö·samuËËaji.
6
StejnÈ tÈma v äikö·samuËËaji.
7
Srv. s cit·tem z Aparar·dû·vav·dakas˙try v äikö·samuËËaji 9.
8
Sub·hupariprËËh·s˙tra, TaishÛ 8.748ó9.
1 . C H V¡ L A V Ÿ L E K P R O B U Z E N Õ
[21]
[22]
[23]
[24]
[25]
[26]
[27]
[28]
39
Uvaûov·nÌ o v˝hod·ch probuzenÈ mysli
Dobr˝ ËlovÏk uvaûuje, jak odstranÌ bolesti hlavy druh˝ch,
a doËk· se bezpochyby nezmÏ¯iteln˝ch z·sluh.
Co ale ¯Ìci o z·sluh·ch toho,
jenû chce odstranit utrpenÌ vöech bytostÌ
a hodl· je obda¯it nezmÏrnou ctnostÌ?
Dobro probuzenÈ mysli se s jin˝m dobrem ned· srovnat
Kter˝ otec, nebo kter· matka,
kdo mezi bohy, svÏtci a br·hmany
najde se s tÌm sp·sn˝m ˙myslem?
NesmÌrn· cena probuzenÈ mysli
Pokud v srdcÌch tÏchto bytostÌ
ani pro jejich vlastnÌ dobro
nerozkvetlo toto p¯·nÌ d¯Ìve,
jak rozkvete potom pro dobro druh˝ch
t¯eba jen ve snu?
ProË se nezrodil d¯Ìve tento jedineËn˝ drahokam existence?
Mysl obr·cen· k vlastnÌmu dobru
nem˘ûe nikdy rozkvÈst pro dobro druh˝ch.
Jak zmÏ¯it vlastnosti tohoto drahokamu mysli,
jenû je semenem vöech radostÌ
a lÈkem na vöechny bolesti?9
Jen pouh· myölenka na dobro druh˝ch
je p¯ednÏjöÌ neû uctÌv·nÌ Buddhy,
coû teprve ˙silÌ o ötÏstÌ vöech bytostÌ?
Probuzen· mysl je prav˝m zdrojem ötÏstÌ
Kdo utÌk· od vlastnÌho utrpenÌ,
bere na sebe jen dalöÌ utrpenÌ.
Pomatenec v touze po ötÏstÌ
niËÌ vlastnÌ ötÏstÌ jak nep¯Ìtele.
9 Ctnosti bÛdhiËitty, jak uv·dÌ VÌradattapariprËËh·s˙tra, by se neveöly
ani do nebe.
40
UVEDENÕ
Kdo uspokojÌ vöemi radostmi ty,
kte¯Ì trpÌ starostmi bez potuchy o blahu,
kdo odstranÌ veökerou strast a zniËÌ nevÏdomost,
kde je k nalezenÌ jemu rovn˝ svÏtec,
p¯Ìtel jako on, jemu rovn· z·sluha?
[29]
[30]
Chv·la bÛdhisattvy, nositele probuzenÈ mysli
Chv·lyhodn˝ je jistÏ i ten,
kdo spl·cÌ dobro dobrem,
co ale ¯Ìci o bÛdhisattvovi,
jenû je dobr˝ i bez p¯ÌËiny?
Jako dobrodinec je uctÌv·n ten,
kdo d· almuûniËku na prostÈ jÌdlo,
jeû nasytÌ sotva p·r lidÌ na p˘l dne.
Co vöak ¯Ìci o tom,
kdo nezmÏrnÈmu poËtu bytostÌ
d·v· nevyËerpatelnÈ jmÏnÌ?10
Kdo ve svÈm srdci chov· zlobu
v˘Ëi takovÈmu d·rci, synu Buddhy,
ten pobude v pekle tolik vÏk˘,
kolik zplodil zl˝ch Ëin˘.
Tak pravil s·m Buddha.11
Kdo vöak v nÏj m· vÌru,
vûdy mocnÏjöÌ bude jejÌ plod
neû n·sledek p¯edeöl˝ch zl˝ch skutk˘,
neboù o zlo namÌ¯enÈ v˘Ëi syn˘m Buddhov˝m
je t¯eba velmi usilovat,
zatÌmco dobro v˘Ëi nim je bez ˙silÌ.
KlanÌm se tÏl˘m vöech,
v nichû se zrodil drahokam probuzenÈ mysli.
Uchyluji se pod ochranu tÏch,
kte¯Ì jsou zdrojem blaha
a rozd·vajÌ ötÏstÌ, i kdyû se jim ubliûuje.
[31]
[32]
[33]
[34]
[35]
[36]
10 Podle N·r·janapariprËËh·s˙try bÛdhisattva nevlastnÌ nic, Ëeho by se d¯Ìv
s·m nez¯ekl, a dÌky tomu se st·v· tÌm nejvÏtöÌm.
11
Jedn· se o cit·t z Praö·ntaviniöËajapr·tih·rjas˙try.
5
ZACHOV¡NÕ MOUDR…
DUCHAPÿÕTOMNOSTI 31
ZA CHO V¡NÕ MOU DR… DUCHA PÿÕTO MNO STI
[1]
[2]
[3]
K udrûenÌ probuzenÈ mysli je nutno st¯eûit mysl
Kdo chce n·sledovat uËenÌ bÛdhisattv˘,
musÌ usilovnÏ st¯eûit svou mysl.
Vûdyù kdo nenÌ schopen uhlÌdat tÏkavou mysl,
pro toho je nemoûnÈ sledovat uËenÌ.
Ani divok˝ slon v ¯Ìji
nenadÏl· ve svÏtÏ tolik ökod,
kolik jich nap·ch· divok˝ slon nespoutanÈ mysli
po smrti v AvÌËi a jin˝ch peklech.
Kdyû je ale divok˝ slon mysli v ¯Ìji
spout·n provazem uvÏdomÏlÈ bdÏlosti,
pak zmizÌ veöker˝ strach
a objevÌ se vöechna poûehn·nÌ.32
31 Moudr· duchap¯Ìtomnost (sampradûanja) je jist˝m druhem moudrosti,
kter· kontroluje stav mysli, je ovocem rozvÌjenÌ uvÏdomÏlÈ bdÏlosti (smrti),
v˝sledkem jejÌho p¯irozenÈho r˘stu. ZatÌmco uvÏdomÏl· bdÏlost se drûÌ danÈho
objektu, moudr· duchap¯Ìtomnost pozoruje, zda se mysl neodchyluje od objektu,
a ihned zjedn·v· n·pravu. »asto se tyto dva termÌny objevujÌ jako jedno sloûenÈ
slovo. Podle koment·¯˘ existujÌ Ëty¯i aspekty moudrÈ duchap¯Ìtomnosti, kter· je
zamÏ¯ena 1) na ˙Ëel, 2) na p¯imÏ¯enost, 3) na objekt, 4) na nezaslepenost.
32 Tento verö lze nalÈzt v 6. kap. äikö·samuËËaji. UvÏdomÏl· bdÏlost (smrti)
je jednÌm z klÌËov˝ch koncept˘ buddhismu. Abhidharma ji definuje jako to, ËÌm si
ËlovÏk uvÏdomuje, p¯ipomÌn· (smaranti Ètaj·). JejÌ vlastnostÌ je drûenÌ se danÈho
objektu, s nÌmû se mysl d¯Ìve obezn·mila, a neustupov·nÌ od nÏj (apil·pana). JejÌ
podstata spoËÌv· v nezaslepenosti v˘Ëi objektu a jejÌ p¯Ìmou p¯ÌËinou je jasn˝,
pevn˝ pojem. Pat¯Ì mezi z·kladnÌ faktory mysli (Ëaitta), mezi sedm faktor˘ nezbytn˝ch k probuzenÌ (bÛdhjanga), mezi pÏt sil k probuzenÌ (bala) a je sedm˝m Ëlenem
osmidÌlnÈ vzneöenÈ stezky (aöt·ngikam·rga) k probuzenÌ.
62
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
UVEDENÕ
Tyg¯i, lvi, sloni, medvÏdi,
hadi i vöichni nep¯·telÈ,
hlÌdaËi v peklech,
ËarodÏjnice a Ô·blovÈ,
budou spout·ni,
bude-li spout·na i mysl.
Vûdyù zkrocenÌm mysli
se zkrotÌ vöe.
St¯eûenÌm mysli se ËlovÏk vyvaruje vöech strastÌ
Vöechen strach a veökerÈ nezmÏrnÈ utrpenÌ
poch·zejÌ jen ze samotnÈ mysli.
Tak pravÌ Buddha, uËitel pravdy.
Kdo tak peËlivÏ p¯ipravil muËicÌ n·stroje
a rozûhavenÈ podlahy pekla
a kde se zde berou ûeny,
muËitelky chlÌpnÌk˘?
ÑTo vöechno poch·zÌ jen ze zlÈ mysli,ì
prohl·sil moudr˝ Buddha, proto kromÏ mysli neexistuje nic
nebezpeËnÈho ve t¯ech svÏtech.33
Vöech öest dokonalostÌ poch·zÌ z mysli
a) dokonal· ötÏdrost
Jestliûe dokonal· ötÏdrost
slouûÌ k vysvobozenÌ celÈho svÏta z nouze,
pak chybÏla p¯edeöl˝m buddh˘m,
neboù i dnes je svÏt naplnÏn nouzÌ.
Z¯eknout se vöeho vËetnÏ ovoce ötÏdrosti
ve prospÏch vöech bytostÌ,
se naz˝v· dokonalou ötÏdrostÌ.
Proto ona sama nenÌ neû mysl.
33 Cit·t je pravdÏpodobnÏ nar·ûkou na RatnamÈghas˙tru, kde stojÌ: ÑVöechny vÏci poch·zejÌ z mysli; kdyû pozn·me mysl, pozn·me vöeÖì V mnoh˝ch
s˙tr·ch najdeme podobnou nauku.
5 . Z A C H O V¡ N Õ M O U D R … D U C H A P ÿ Õ T O M N O S T I
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
b) dokonal· ctnost
Kam odnÈst ryby a jinÈ ûivoËichy,
aby je nikdo nezabÌjel?
Jen mysl prost· vöeho zla
naz˝v· se dokonalou ctnostÌ.
c) dokonal· trpÏlivost
PoËet zl˝ch lidÌ je nekoneËn˝,
kolik jich lze usmrtit?
Kdyû ale usmrtÌm hnÏv v mysli,
mrtvÌ jsou vöichni nep¯·telÈ!
Kde jen vzÌt k˘ûi,
abych pokryl vöechnu zemi?
ZemÏ se cel· pokr˝v·
k˘ûÌ z jednoho p·ru sand·l˘!
Jsem schopen ovl·dat jen svou vlastnÌ mysl,
nikoli vnÏjöÌ p¯edmÏty.
K Ëemu je mi proto ovl·d·nÌ druh˝ch,
nezvl·d·m-li svou vlastnÌ mysl.
d) dokonalÈ ˙silÌ
Jen jednÌm jasn˝m, ostr˝m stavem mysli
dosahuje ËlovÏk slastn˝ stav boha Brahmy;
û·dn· ochabl· mysl ned· podobnÈ ovoce,
byù je prov·zena Ëinem slova i tÏla.
e) dokonalÈ pohrouûenÌ mysli
Pokud je mysl slab· a myölenky jsou jinde,
jsou k niËemu prosby
prosby i dlouhodob· askeze,
tak pravil vöevÏdoucÌ Buddha.
f) dokonalÈ pozn·nÌ
Kdo nepoznal vlastnÌ mysl,
v nÌû se skr˝v· veökerÈ tajemstvÌ nauky,
bloudÌ zbyteËnÏ v prostorech svÏta,
aË se stranÌ utrpenÌ a touûÌ po ötÏstÌ.
63
64
[18]
[19]
[20]
[21]
[22]
[23]
[24]
UVEDENÕ
Souhrn, pobÌdnutÌ k usilovnÈmu st¯eûenÌ mysli
Proto se musÌm pevnÏ rozhodnout,
ûe budu dob¯e st¯eûit svou mysl.
K Ëemu jsou mi mnoh· duchovnÌ cviËenÌ,
pokud zanedb·m tento ˙kol?
Jako ËlovÏk uprost¯ed uspÏchan˝ch dav˘
peËlivÏ chr·nÌ svÈ poranÏnÌ,
pr·vÏ tak bych mÏl chr·nit svou mysl
uprost¯ed zkaûen˝ch lidÌ.
Ze strachu z trochy bolesti
vûdy peËlivÏ opatruji sv· zranÏnÌ,
proË ale ze strachu z rozdrcenÌ horami v pekle Sangh·ta
nedb·m o r·ny svÈ mysli?
Asketa, jenû setrv·v· v tomto stavu mysli,
nikdy neztr·cÌ svou pevnost v cviËenÌ,
byù se nach·zÌ mezi zl˝mi lidmi
Ëi lehk˝mi ûenami.
Nechù zajde m˘j majetek, sl·va Ëi ûivobytÌ,
nechù zanikne vöe ostatnÌ, co m·m dobrÈho,
nechù mÏ vöak nikdy neopustÌ
dob¯e st¯eûen· mysl!
UvÏdomÏl· bdÏlost (smrti)
a moudr· duchap¯Ìtomnost (sampradûanja)
jsou dva prost¯edky, jeû st¯eûÌ mysl
KlanÌm se oddanÏ tÏm,
kdo chtÏjÌ st¯eûit svou mysl.
Snaûte se uchovat vöÌ silou
uvÏdomÏlou bdÏlost a moudrou duchap¯Ìtomnost!
Bez nich je mysl neschopna pÏstovat dobro
Mysl, v nÌû chybÌ ony dvÏ vlastnosti,
se nehodÌ k û·dnÈ ctnosti,
podobnÏ jako ËlovÏk, jenû je zachv·cen nemocÌ,
nenÌ schopen û·dnÈ Ëinnosti.
[25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
65
Nesn·ze plynoucÌ z nedostatku moudrÈ duchap¯Ìtomnosti
a) mysl zapomÌn· na p¯ÌznivÈ objekty
Kdo postr·d· duchap¯Ìtomnost,
tomu kaûd˝ p¯Ìzniv˝ objekt,
aù dan˝ tradicÌ, p¯em˝ölenÌm Ëi meditacÌ,34
unik· z mysli jak voda z dÏravÈho dûb·nu.
b) doch·zÌ k poskvrnÏnÌ ctnosti
MnozÌ znalci tradice se proviÚujÌ
a poskvrÚujÌ zlem
jen z nedostatku moudrÈ duchap¯Ìtomnosti,
p¯estoûe majÌ vÌru i snahu.
c) a k pozbytÌ dobra
Nedostatek bdÏlosti je jako zlodÏj,
kter˝ n·s p¯ipravuje o duchap¯Ìtomnost.
Kdo ji ztratÌ, aË kon· dobro,
doËk· se jen bolestn˝ch existencÌ.
To proto, ûe banda lupiË˘ v podobÏ v·önÌ
hled· vchod do naöeho srdce,
a kdyû ho najde, krade bdÏlost,
a tÌm n·s p¯ipravuje o öùastn˝ ûivot.
UvÏdomÏl· bdÏlost je podkladem
k zachov·nÌ moudrÈ duchap¯Ìtomnosti
Proto uvÏdomÏl· bdÏlost nesmÌ nikdy odejÌt!
Kdyû sejde z prahu mysli,
staËÌ vzpomenout pekeln˝ch muk
a bdÏlost se hned znovu ustanovÌ.
UvÏdomÏl· bdÏlost lehce vyvstane
v tÏch öùastlivcÌch, kte¯Ì majÌ vÌru:
buÔ dÌky pouËenÌ duchovnÌch uËitel˘,
ze strachu z nich, Ëi ze spoluûitÌ s nimi.
34 Buddhismus rozliöuje t¯i druhy pozn·nÌ: pozn·nÌ danÈ slyöenÌm (studiem),
pozn·nÌ poch·zejÌcÌ z p¯em˝ölenÌ a pozn·nÌ v meditaci.
66
[31]
[32]
[33]
[34]
[35]
[36]
[37]
[38]
[39]
UVEDENÕ
Zrak buddh˘ a bÛdhisattv˘ spoËÌv· na vöem:
vöe je p¯ed nimi a p¯ed nimi stojÌm i j·.
Kdyû si toto vöe uv·ûÌm, mÏlo by se mÈ srdce naplnit
b·znÌ, ˙ctou a strachem
a bez ust·nÌ bych mÏl rozjÌmat
o vlastnostech buddh˘.
Kdyû se uvÏdomÏl· bdÏlost usadÌ
na prahu mysli, aby ji st¯eûila,
moudr· duchap¯Ìtomnost se sama od sebe
vyjevÌ a nikdy neodch·zÌ pryË.
Jak st¯eûit mysl pomocÌ uvÏdomÏlÈ bdÏlosti a moudrÈ
duchap¯Ìtomnosti.
Pravidla spr·vnÈho chov·nÌ jsou z·kladem
pro st¯eûenÌ tÏla a mysli
Nejprve se musÌm snaûit, aby m· mysl
st·la p¯ede mnou dob¯e st¯eûena.
NenÌ-li tomu tak, budu jednat jako kus d¯eva,
jako kdybych nemÏl smysly.
Zrak by nemÏl nikdy zbyteËnÏ
bloudit kolem,
mÏl by b˝t sklopen˝ dol˘
jako p¯i rozjÌm·nÌ.
Vöak obËas se hodÌ porozhlÈdnout se,
abych poskytl oËÌm odpoËinek.
A kdyû se zrovna nÏkdo nach·zÌ v blÌzkosti,
je t¯eba na nÏj pohlÈdnout a pozdravit jej.
TÈû na cestÏ je t¯eba se porozhlÈdnout,
rozpoznat, kde hrozÌ nebezpeËÌ,
Ëas od Ëasu podÌvat se dozadu
i obhlÈdnout horizont.
Po rozhodnutÌ je moûnÈ jÌt
dop¯edu i dozadu,
ale mÏl bych jednat jen potÈ,
kdyû uv·ûÌm, co se hodÌ v danÈ situaci.
P¯i kaûdÈ Ëinnosti musÌm rozv·ûit p¯imÏ¯enÈ drûenÌ tÏla
a pak bych si mÏl vûdy b˝t vÏdom jeho pozice.
KOMENT¡ÿ
neboli
PRŸVODCE TEXTEM
Kapitola 1 ó Chv·la v˘le k probuzenÌ
1. CHV¡LA VŸLE K VYSV OBO ZENÕ
St·t se buddhou nenÌ lehk˝ ˙kol, vûdyù cviËenÌ bÛdhisattvy,
tj. bytosti usilujÌcÌ o svÈ plnÈ probuzenÌ jen proto, aby vöem bytostem pomohla dos·hnout probuzenÌ, neznamen· v podstatÏ nic jinÈho, neû vzd·t se vöeho ve prospÏch vöech bytostÌ (verö 33). ä·ntidÈva s·m prohlaöuje v äikö·samuËËaji 15 (1. kap.): ÑKdo se vzd·
vöeho, m˘ûe dos·hnout probuzenÌ, a proto je ötÏdrost probuzenÌm
bÛdhisattv˘.ì CviËenÌ bÛdhisattvy spoËÌv· na t¯ech sloupech:
a) na probuzenÈ mysli (bÛdhiËitta);
b) na bezmeznÈm soucÌtÏnÌ se vöemi bytostmi (mah·karun·);
c) na naz¯enÌ pr·zdnoty vöech vÏcÌ (ö˙njat·daröana).
Probuzen· mysl (bÛdhiËitta) je p¯edevöÌm mysl, jeû nerozliöuje
mezi sebou a druh˝mi. Je schopna neust·le usilovat o dobro druh˝ch, neboù pr·vÏ v nÏm vidÌ i svÈ dobro. Vzhledem k tomu, ûe bez
z·kladu bÛdhiËitty celÈ cviËenÌ bÛdhisattvy pozb˝v· v˝znam, v tradici mah·j·novÈho buddhismu zachov·vanÈ v Tibetu je probuzenÌ
a rozvÌjenÌ bÛdhiËitty povaûov·no za nejd˘leûitÏjöÌ cviËenÌ.
TibetötÌ uËitelÈ dnes obvykle uËÌ Ëty¯i p¯Ìpravn· cviËenÌ ke zrozenÌ bÛdhiËitty:
a) sezn·menÌ se s v˝hodami bÛdhiËitty;
b) nahromadÏnÌ dobr˝ch skutk˘;
c) oËistu od zl˝ch skutk˘;
d) pochopenÌ metody zrozenÌ bÛdhiËitty
(viz GESHE KELSANG GYATSO, Meaningful to Behold).
164
U V E D E N Õ N A C E S T U K P R O B U Z E N Õ ó K O M E N T¡ ÿ
BÛdhiËitta se pak rozvÌjÌ dvÏma tradiËnÌmi metodami:
a) sedmiËlennou kauz·lnÌ instrukcÌ k rozvÌjenÌ bÛdhiËitty jako p¯ÌËiny a n·sledku;
b) z·mÏnou sebe za druhÈ (kter· je podrobnÏ vysvÏtlena v 8. kap.).
TradiËnÌ metody ke zrozenÌ a rozvÌjenÌ bÛdhiËitty, jeû se dnes
pouûÌvajÌ, ËerpajÌ p¯edevöÌm z tohoto UvedenÌ na cestu k probuzenÌ,
ale po¯adÌ cviËenÌ b˝v· Ëasto odliönÈ.
ä·ntidÈva zaËÌn· sv˘j v˝klad tradiËnÌ poklonou buddh˘m a bÛdhisattv˘m (verö 1), pak se ztotoûÚuje se skromnostÌ vlastnÌ velk˝m
lidem se vöemi obyËejn˝mi bytostmi, pro nÏû je tak tÏûkÈ usilovat
o to nejvyööÌ (2ó3), naËeû po poukazu na nalÈhavost pÏstÏnÌ dobra
buddhovstvÌ (4) vysvÏtluje deset v˝hod bÛdhiËitty pro probuzenÌ
vöech, kte¯Ì touûÌ po tom nejvyööÌm (5ó14). Vûdyù obyËejn˝ ËlovÏk se bez povzbuzenÌ pro to nejvyööÌ nikdy nerozhodne.
Jak p¯esvÏdËit ËlovÏka, ûe pokud se rozhodne pro to nejvyööÌ,
bude opravdu schopen tÈto ˙rovnÏ dos·hnout i se vöemi nezmÏrn˝mi ctnostmi s nÌ spojen˝mi?
ä·ntidÈva na z·kladÏ pÌsem (äikö·samuËËaja 8) rozliöuje dva
aspekty probuzenÈ mysli:
a) v˘le k probuzenÌ;
b) pÏstov·nÌ probuzenÌ (15),
kterÈ jsou ó pokud se spoleËnÏ rozvÌjejÌ ó opravdu schopny p¯inÈst ty nejlepöÌ v˝sledky.
V souladu s tradicÌ je v˘le k probuzenÌ spojena s p¯ijetÌm slib˘
bÛdhisattvy (pranidh·na) spoleËnÏ s pÏstov·nÌm öesti Ëi deseti dokonalostÌ (p·ramit·). P¯ijetÌm tÏchto slib˘ se v˘le k probuzenÌ st·v·
pÏstov·nÌm probuzenÌ, pokud ËlovÏk zaËÌn· jednat podle slib˘, jeû
na sebe vzal. TÌm se uû nach·zÌ na cestÏ, po kterÈ musÌ nezbytnÏ
dospÏt k cÌli, pokud z nÌ ovöem nesejde (16).
Kdo pak jedn· se spr·vnou motivacÌ a podle spr·vn˝ch princip˘,
nep¯est·v· nikdy hromadit dobro, byù dÏl· chyby, je lÌn˝ Ëi neschopn˝.
Cesta, po nÌû jde (tj. samotn· probuzen· mysl), ho vede st·le d·l
(18ó20), do vyööÌch sfÈr dosaûenÌ, neboù takov· je logika cesty
(probuzenÈ mysli).
2. DOZN¡NÕ ZL›CH SKUTKŸ
165
Proto se nic, co na svÏtÏ existuje (21ó23), ned· srovnat s uûitkem a dobrem, jeû pro lidi vypl˝vajÌ z probuzenÈ mysli.
ObyËejnÌ lidÈ vöak nejsou schopni sami pochopit velikost probuzenÈ mysli. Proto je t¯eba, aby bÛdhisattva v sobÏ probudil takÈ
velkÈ soucÌtÏnÌ se vöemi bytostmi (24) a uk·zal jim vlastnosti bÛdhiËitty, jeû je univerz·lnÌm lÈkem na vöechna jejich utrpenÌ (25).
BÛdhiËitta je zde p¯irovn·v·na k semenu vöech ctnostÌ, kterÈ z nÌ
spont·nnÏ vyplynou (26ó27) v pr˘bÏhu cviËenÌ.
ObyËejnÌ lidÈ nemajÌ schopnost pochopit a zbavit se svÈho utrpenÌ (28), a proto se bÛdhisattva s bÛdhiËittou st·vajÌ p¯·teli lidstva
a vedou je ke ötÏstÌ (29ó30).
PoslednÌ Ë·st prvnÌ kapitoly (31ó36) zabÌr· chv·la bÛdhisattvy,
nositele probuzenÈ mysli. Chv·la nejlepöÌho je nejvÏtöÌm povzbuzenÌm, vûdyù nejvyööÌ ide·l p¯in·öÌ i to nejlepöÌ ovoce. Jin˝mi slovy, aû do û·kova plnÈho probuzenÌ se smÏr i obsah cviËenÌ ¯ÌdÌ jeho
˙myslem. CviËenÌ bÛdhisattvy je danÈ ˙myslem bÛdhiËitty, tj. probuzenÌm ku prospÏchu vöech bytostÌ, jeû se rozvÌjÌ (jak popisuje
Asanga ve svÈm spisu BÛdhisattvabh˙mi), na dvou k¯Ìdlech, to jest
na soucÌtÏnÌ a pozn·nÌ, v nezmÏrnou svobodu plnÈho probuzenÌ
buddh˘.
Kapitola 2 ó Dozn·nÌ zl˝ch skutk˘
2. DO ZN¡NÕ ZL›C H SKUTK Ÿ
P¯ijetÌ probuzenÈ mysli (bÛdhiËitta) vöak samo o sobÏ nestaËÌ k tomu, aby ËlovÏk mohl uûÌvat jejÌ ovoce, tj. ötÏstÌ z dharmy.
Naopak, utrpenÌ zaË·teËnÌk˘ na cestÏ k probuzenÌ se st·v· daleko
intenzivnÏjöÌ neû kdykoli p¯edtÌm, a to proto, ûe si zaËÌnajÌ hloubÏji
uvÏdomovat d˘sledky sv˝ch zl˝ch Ëin˘. Semeno probuzenÌ buddh˘
(bÛdhiËitta) m˘ûe vyklÌËit, vyr˘st, rozkvÈst a dozr·t jen procesem
oËisty. Semeno bÛdhiËitty nenÌ schopnÈ bez oËisty ani vyklÌËit; proto se v mnoha mah·j·nov˝ch zemÌch (nap¯. v »ÌnÏ) po¯·dajÌ p¯ed
p¯ijetÌm slib˘ bÛdhisattvy form·lnÌ ritu·ly oËiötÏnÌ.
ä·ntidÈva s·m srovn·v· v äikö·samuËËaji (159ó160) p¯ijetÌ
bÛdhiËitty se setbou semen. StejnÏ jako rolnÌk, jenû musÌ odstranit
z p˘dy plevel a hmyz, zorat ji, zavodnit a pohnojit, neû zaseje, aby
176
û·ka (48). Zde ä·ntidÈva tradiËnÏ navazuje vysvÏtlenÌm peËlivosti
p¯i pÏstov·nÌ spr·vnÈho ˙silÌ (samjagvj·j·ma), öestÈho Ëlenu vzneöenÈ osmidÌlnÈ stezky probuzenÌ, kterou bÛdhisattvovÈ ch·pou
v r·mci uËenÌ o dokonalÈm ˙silÌ (vÌrjap·ramit·). To bude vysvÏtleno pozdÏji.
Kapitola 5
ó Zachov·nÌ moudrÈ duchap¯Ìtomnosti
5. ZAC HOV¡NÕ MOU DR… DUCHA PÿÕTO MNO STI
P¯ijetÌm probuzenÈ mysli a s nÌ spojen˝ch slib˘ bÛdhisattv˘
zaËÌn· û·k peËlivÏ usilovat o dosaûenÌ svÈho cÌle, p¯iËemû klÌËem
k ˙spÏchu na tÈto obtÌûnÈ cestÏ je pÏstov·nÌ uvÏdomÏlÈ bdÏlosti
(smrti) a moudrÈ duchap¯Ìtomnosti (sampradûanja), kterÈ mu jako
jedinÈ umoûÚujÌ nauËit se kontrolovat sebe a svou mysl. Toto (jak
Buddha hl·s· nap¯. v thÈrav·dovÈ Satipatth·nasuttÏ)4 je jedin· cesta, jedin˝ v˘z (Èkaj·na) k plnÈmu probuzenÌ.
Vlastnost, jeû mysl st¯eûÌ, moudr· duchap¯Ìtomnost (sampradûanja), je jist˝ druh moudrosti, kterou v sobÏ student buddhismu
rozvÌjÌ vÏtöinou jako v˝sledek dlouholetÈho pÏstov·nÌ meditace,
hlavnÏ uvÏdomÏlÈ bdÏlosti, z nÌû tato moudrost p¯irozenÏ vych·zÌ.
Sampradûanja, moudr· duchap¯Ìtomnost, je jako pozorovatel, jenû
si je jasnÏ vÏdom (pradû·n·ti) vöeho, co ËlovÏk dÏl·, a automaticky
ho usmÏrÚuje, kdykoli se odch˝lÌ od uËenÌ Ëi od objektu koncentrace s uËenÌm spojen˝m.
Aby ovöem ËlovÏk mohl svou mysl usmÏrÚovat, pot¯ebuje si
b˝t nejprve danÈho objektu vÏdom. A faktor mysli, jÌmû si ËlovÏk
objekt uvÏdomuje (smarati Ètat), je pr·vÏ uvÏdomÏl· bdÏlost
(smrti). Je to vlastnost mysli, jeû jÌ dovoluje chopit se p¯ÌtomnÈho
objektu, se kter˝m se d¯Ìve obezn·mila, necouvat od nÏj (apil·pana) a drûet se ho pomocÌ jasnÈho, pevnÈho konceptu. Smrti, uvÏdomÏl· bdÏlost, jeû je jist˝m druhem koncentrace, kter· v·ûe mysl
na p¯Ìtomn˝ objekt, b˝v· srovn·v·na s provazem (verö 3), s jehoû
4
Viz NYANAPONIKA TH…RA, J·dro buddhistickÈ meditace, s. 137.
177
pomocÌ je ËlovÏk schopen zkrotit svou mysl. Moudr· duchap¯Ìtomnost povoluje sv·zanÈ mysli, zkrocenÈ provazem uvÏdomÏlÈ
bdÏlosti, aby si byla vÏdoma svÈ uûiteËnosti, p¯imÏ¯enosti a nezaslepenosti v˘Ëi objektu. Proto proces vÏdomÈho kontrolov·nÌ
mysli b˝v· v buddhismu oznaËov·n sdruûen˝m n·zvem smrtisampradûanja. St¯eûenÌ mysli pomocÌ smrtisampradûanji je z·kladem
pÏstov·nÌ druhÈ dokonalosti bÛdhisattv˘, dokonalÈ ctnosti (öÌlap·ramit·), jeû je hlavnÌm obsahem tÈto kapitoly. Sv˘j protÏjöek
m· v 6. kap. äikö·samuËËaji.
A nynÌ k samotnÈmu textu.
Na zaË·tku kapitoly ä·ntidÈva poukazuje na to, ûe jedinou cestou, jak sledovat uËenÌ mah·j·ny, je st¯eûenÌ vlastnÌ mysli, protoûe
mysl bez kontroly je zdrojem vöeho utrpenÌ ve svÏtÏ (2ó5). »lovÏk
se m˘ûe vyvarovat svÈho utrpenÌ jen st¯eûenÌm mysli, neboù ze zlÈ
mysli poch·zejÌ bolestnÈ stavy existence, zatÌmco z dobrÈ mysli
slastnÈ stavy v tomto ûivotÏ i v p¯ÌötÌch. Toto je j·dro uËenÌ o karmanu, jenû je definov·n (Anguttaranik·ja 6.63) jako chtÏnÌ (ËÈtan·) a v˝sledek chtÏnÌ, tedy nic neû mysl sama.
RatnamÈghas˙tra (citovan· ä·ntidÈvou v 6. kap. äikö·samuËËaji) pravÌ doslovnÏ: ÑVöechny vÏci poch·zejÌ z mysli. Kdyû pozn·me
mysl, pozn·me vöechny vÏci.ì Dobr· mysl je tedy z·roveÚ dobr˝m
karmanem a zl· mysl je karmanem zl˝m. Proto Dhammapada (verö
25) pravÌ: Ñ[Pouze] zkrocenÌ mysli je skvÏlÈ, [protoûe] zkrocen·
mysl p¯in·öÌ ötÏstÌ.ì
CviËenÌ, jeû bÛdhisattvu vede k uskuteËnÏnÌ jeho ide·lu (stavu
buddhy, stavu nejvyööÌ moûnÈ dokonalosti pro ËlovÏka), spoËÌv·
v pÏstov·nÌ öesti dokonalostÌ (p·ramit·): ötÏdrosti neboli dobroËinnosti, ctnosti neboli etickÈho jedn·nÌ, trpÏlivosti, ˙silÌ, meditaËnÌho
pohrouûenÌ a pozn·nÌ. D·le ä·ntidÈva poukazuje (9ó17) na to, ûe
tyto dokonalosti jsou jen dokonalostmi mysli, jeû vypl˝vajÌ z jejÌ
kontroly a z jejÌho pochopenÌ. Proto dokonal· ötÏdrost (9ó10) je
prov·dÏna p¯edevöÌm kv˘li p¯ekon·nÌ vlastnÌho sobectvÌ. Dokonal·
ctnost (11) p¯edstavuje p¯ekon·nÌ zla v mysli; dokonal· trpÏlivost
(12ó14) je potlaËenÌm nen·visti a hnÏvu; dokonalÈ ˙silÌ (15) je
potlaËenÌm ochablosti, lenivosti, nejasnosti mysli. DokonalÈ meditaËnÌ pohrouûenÌ (dhj·na, 16) je jen kultivacÌ mysli, aby byla
schopna setrv·vat delöÌ dobu na vyvolenÈm objektu, jenû je spojen
178
s kon·nÌm dobra. DokonalÈ pozn·nÌ (17) znamen· vhled do svÈ
mysli, tj. pozn·nÌ jejÌ pr·zdnoty.
Proto Gandavj˙has˙tra (viz 6. kap. äikö·samuËËaji) prohlaöuje:
ÑVlastnÌ mysl je z·kladem vöech cviËenÌ bÛdhisattvy, z·kladem dozr·nÌ vöech bytostÌ.ì
ä·ntidÈva d·le srovn·v· mysl se zranÏnÌm, aby zd˘raznil nutnost
usilovnÈho st¯eûenÌ mysli (18ó22), neboù podobnÏ jako je nutnÈ
chr·nit zranÏnÌ p¯ed neËistotami, aby nezap¯ÌËinilo velkÈ utrpenÌ,
i û·k musÌ st¯eûit mysl, aby neuv·zla na vnÏjöÌch objektech, a tak si
nep¯ivodila poskvrnÏnÌ v·önÏmi.
V tomto smyslu DharmasangÌtis˙tra prohlaöuje: ÑDharma (= nirv·na) z·visÌ na mysli, a na dharmÏ z·visÌ probuzenÌ (bÛdhi).ì
Zvl·ötÏ pro mnicha je st¯eûenÌ mysli tÌm nejd˘leûitÏjöÌm, protoûe
stykem s objekty, kterÈ jej odpuzujÌ nebo p¯itahujÌ, m˘ûe rychle
o svÈ mniöstvÌ p¯ijÌt tÌm, ûe poruöÌ nejz·kladnÏjöÌ sliby, jako je nap¯.
celib·t (21ó22).
V r·mci pobÌdnutÌ k usilovnÈmu st¯eûenÌ vlastnÌ mysli ä·ntidÈva
d·le kr·tce vysvÏtluje v˝hody mysli se smrtisampradûanjou, tedy
st¯eûenÈ mysli, a nev˝hody mysli, kde tyto faktory chybÌ (23ó33).
Mysl bez moudrÈ duchap¯Ìtomnosti (sampradûanja) srovn·v· s dÏrav˝m dûb·nem, z nÏhoû vöechny ctnosti vytÈkajÌ ven, a proto je
neschopna etickÈho jedn·nÌ. V sanskrtu v˝raz Ñp¯ipraven o nÏcoì Ëi
ÑoblouznÏnì (muöita) je synonymem pro pojem Ñfaleön˝ì, Ñneprav˝ì. Jin˝mi slovy, verö˘m 27ó28 lze rozumÏt i tak, ûe mysl je bez
duchap¯Ìtomnosti oloupena o svou ryzost, a proto pad· do bolestn˝ch stav˘ existence.
Kdo vöak m· uvÏdomÏlou bdÏlost (smrti), aù uû k nÌ dospÏl jakkoli, je st·le v p¯Ìtomnosti buddh˘ a bÛdhisattv˘, neboù probuzenÈ
bytosti vidÌ vöe bez p¯ek·ûek. Je takÈ schopen neust·le rozjÌmat
o jejich dokonalosti (buddh·nusmrti). TÌmto zp˘sobem se moudr·
duchap¯Ìtomnost st·v· neodluËitelnou Ë·stÌ jeho ûivota, a tak ho
radost z dharmy, tj. ËistÈ mysli, uû nikdy neopouötÌ.
Po pobÌdce ke cviËenÌ se ve st¯eûenÌ vlastnÌ mysli pomocÌ smrtisampradûanji a po vylÌËenÌ v˝hod s tÌmto cviËenÌm spojen˝ch p¯ech·zÌ ä·ntidÈva k popisu cviËenÌ samÈho (34ó97), kterÈ m· t¯i
hlavnÌ oblasti pouûitÌ: zdrûenÌ se vöech zl˝ch Ëin˘ tÏlem, ¯eËÌ a myslÌ (34ó58), hromadÏnÌ dobr˝ch Ëin˘ (59ó83) a prospÏönost dru-
179
h˝m (84ó97). ZdrûenÌ se vöeho zla (sanvara) znamen· p¯edevöÌm
boj s kaûd˝m poskvrnÏnÌm mysli v·önÏmi a ˙silÌ nep¯ipustit, aby
jimi naöe chov·nÌ a ¯eË byly jakkoli ovlivnÏny. Kristus sv˝m û·k˘m
radÌ, aby si vyloupli oËi (samoz¯ejmÏ ne doslova!), jestliûe jim p˘sobÌ utrpenÌ. ä·ntidÈva podobnÏ radÌ, ûe pokud n·m mysl (kter·
podle buddhismu pat¯Ì mezi öest smysl˘) a dalöÌ smysly (oËi, uöi
atd.) p˘sobÌ strast, tj. jestliûe n·s smysly t·hnou ke zlu, je t¯eba ustat
v Ëinnosti, b˝t jako kus d¯eva (34). Jin˝mi slovy, û·k zastavÌ veökerou Ëinnost na tak dlouho, dokud trv· poskvrnÏnÌ mysli. BÏhem tÈ
doby nech·v· svÈ smysly b˝t, jako by byl o nÏ p¯ipraven, a odmÌt·
s nimi aktivnÏ spolupracovat.
BÛdhisattva jedn· p¯edevöÌm tak, aby chr·nil p¯ed poskvrnÏnÌm
svou vlastnÌ mysl, ale z·roveÚ takÈ mysli druh˝ch. Proto klopÌ oËi,
vyh˝b· se zbyteËn˝m poskvrnÏnÌm mysli (35) a souËasnÏ si d·v·
pozor, aby se mysli druh˝ch neposkvrnily p¯edstavou, ûe on s·m
jimi opovrhuje (36) nebo ûe nejedn· podle mÌstnÌch zvyklostÌ (38).
V Satipatth·nasuttÏ Buddha uËÌ jako klÌË k pÏstov·nÌ bdÏlÈho vÏdomÌ uvÏdomov·nÌ zamÏ¯enÈ na Ëtvero moûnÈ drûenÌ tÏla (irij·path·): st·nÌ, sezenÌ, leûenÌ a chozenÌ. Toto uvÏdomov·nÌ si tÏla je
obsahem veröe 39. UvÏdomov·nÌ si tÏla (k·j·nupaöjan·) musÌ b˝t
podle zmÌnÏnÈ sutty prov·zeno uvÏdomov·nÌm si pociùov·nÌ stav˘
mysli (Ëitt·nupaöjan·) a uvÏdomov·nÌm si uËenÌ neboli objekt˘
mysli (dharm·nupaöjan·, 40).
Jakmile si je û·k vÏdom veökerÈho dÏnÌ tÏla a mysli, p¯irozenÏ
v nÏm zaËne r˘st i jeho schopnost setrv·vat myslÌ na vyvolenÈm
objektu, a tak etickÈ jedn·nÌ zaloûenÈ na pÏstov·nÌ smrtisampradûanji je z·kladem jeho cviËenÌ se v pohrouûenÌ a utiöenÌ mysli (öamatha), coû mu umoûnÌ jednak ponech·vat mysl dlouhou dobu ve
stavu jejÌ p˘vodnÌ jasnosti, jednak okamûitÏ zabraÚovat jejÌmu poskvrnÏnÌ (41).
Soust¯edÏn· mysl dod·v· û·kovi sebed˘vÏry, takûe se st·v·
schopn˝m vystavovat se pro dobro druh˝ch r˘zn˝m nep¯Ìzniv˝m
situacÌm. Je-li zde jeho motivacÌ sebeobÏtov·nÌ, tj. obÏtov·nÌ se pro
druhÈ (42), pak mu uËenÌ mah·j·ny (nap¯. Aköajamatis˙tra) povoluje p¯ehlÌûet p¯ik·z·nÌ, na nÏû je v·z·n (viz äikö·samuËËaja 11).
Ovöem û·k si musÌ b˝t vÏdom svÈ motivace, musÌ jednat rozhodnÏ
a ukonËit kaûdou svou Ëinnost (43ó44), jinak pÏstov·nÌ sebeobÏto-
DOSLOV
DOSLOV
Legenda o ûivotÏ ä·ntidÈvy1 je zachycena dosti podrobnÏ
v dÌlech historik˘ buddhismu: Butˆna (Bu-ston), T·ran·thy a Jeöe
Paldûora (Sum-pa mkhan-po) (1704ó1788).2 K dispozici m·me
takÈ anonymnÌ nep·lsk˝ rukopis ze 14. stoletÌ vydan˝ H. ä·strim.3
Porovn·me-li rozdÌly mezi tÏmito biografiemi, dojdeme k z·vÏru,
ûe T·ran·tha a Jeöe Paldûor (jehoû verze je o dost kratöÌ neû ostatnÌ)
museli zn·t Butˆna,4 neboù p¯ebÌrajÌ beze zmÏny tÏchto sedm z·zraËn˝ch ud·lostÌ z Butˆnovy verze: ä·ntidÈva potk·v· svÈ ochrannÈ boûstvo MaÚdûuörÌho (1); ä·ntidÈva prov·dÌ z·zrak na universitÏ v N·landÏ (2); ä·ntidÈva vÌtÏzÌ nad heretiky v disputaci (3);
1 Velmi uûiteËnou monografii o ä·ntidÈvovi napsala A. Pezzali. Zab˝v· se
v nÌ ä·ntidÈvov˝m dÌlem, ûivotem (spÌöe ale legendou) a myölenÌm (A. PEZZALI,
åäntideva, mystique bouddhiste des VIIe et VIIIe siècles, Firenze: Vallecchi Editore,
1968). J. W. De Jong (ÑLa LÈgende de åäntidevaì, Indo-Iranian Journal 16.3
(1975), s. 161ó182) vöak upozorÚuje, ûe tato monografie obsahuje mnohÈ nep¯esnosti, tiskovÈ chyby a v·ûnÈ mezery v informacÌch.
2 History of Buddhism (Chos °byun) by Bu-ston, part. 2, The history of
Buddhism in India and Tibet, transl. from Tibetan by E. OBERMILLER, Heidelberg:
In Kommission bei O. Harrassowitz, 1931ó1932, s. 161ó6.
T‚ran‚thae de doctrinae Buddhicae in India propagatione, A. SCHIEFNER (ed.),
Petropol: Academia scientiarum, 1868.
Täranätha, Geschichte des Buddhismus in Indien, hrsg. von A. SCHIEFNER,
St. Petersbourg: Commission‰re der Kaiserlichen akademie der wissenschaften,
1869, s. 163ó168.
Täranäthaís History of Buddhism in India, transl. from Tibetan by LAMA CHIMPA
and A. CHATTOPADHYAYA, reprint, Delhi: Motilal Banarsidass, 1990.
Jeöe Paldûor (Je-öes-dpal-íbjor-sum-pa-mkhan-po), Chos-ëbyun-dpag-bsamldûon-bzang (The History of the rise, progress and downfall of Buddhism in India),
ed. by S. CH. DAS, Calcutta 1908, part. 1, s. 103.
3 H. åästri, A descriptive catalogue of Sanscrit Manuscripts in the Goverment Collection under the care of the Asiatic Society of Bengal, vol. 1.1, Buddhist
manuscripts, Calcutta: The Baptist Mission Press, 1917, s. 51ó53.
4
Viz PEZZALI, åäntideva, s. 21.
250
ä·ntidÈva obracÌ heretiky, neboù pomocÌ z·zraËn˝ch schopnostÌ nakrmil jednou miskou r˝ûe pÏt set stoupenc˘ P·öandaky, kte¯Ì pak
konvertovali k buddhismu (4); ä·ntidÈva p¯i hladomoru nakrmÌ tisÌce ûebr·k˘ (5); ä·ntidÈva pom·h· kr·li Ariviöanovi (6); ä·ntidÈva
vÌtÏzÌ nad heretikem äankaradÈvou (7).
PrvnÌ nesrovnalosti se vöak v biografiÌch zaËÌnajÌ objevovat uû
p¯i uv·dÏnÌ jmÈna jeho kr·lovskÈho otce. Butˆn a Jeöe Paldûor uv·dÏjÌ jmÈno Kalj·navarman (tibetsky Dge-baíi-go-Ëha), avöak podle
nep·lskÈho rukopisu byl ä·ntidÈvov˝m otcem MaÚdûuvarman. T·ran·tha neuv·dÌ ani jmÈno otce, ani ä·ntidÈvovo p˘vodnÌ jmÈno,
kterÈ bylo p˘vodnÏ podle Butˆna a Jeöe Paldûora ä·ntivarman (tibetsky éi-baíi-go-Ëha). T·ran·tha pouze zmiÚuje, ûe se narodil
coby kralevic v zemi Saur·öt¯e.
TakÈ datum ä·ntidÈvova narozenÌ je nejistÈ. »ÌnötÌ poutnÌci, kte¯Ì
jsou mimo¯·dnÏ cenn˝m historick˝m pramenem pro indick˝ buddhismus, nikde ä·ntidÈvu neuv·dÏjÌ, p¯estoûe hovo¯Ì o nejd˘leûitÏjöÌch uËitelÌch ökoly madhjamaka, ke kterÈ pat¯il, ani nehovo¯Ì
o DûajadÈvovi, jenû byl podle tibetsk˝ch historik˘ ä·ntidÈvov˝m
uËitelem v N·landÏ. A. Pezzali doch·zÌ tedy k z·vÏru, ûe p¯ed odchodem poslednÌho ze star˝ch ËÌnsk˝ch poutnÌk˘ I-ùinga z Indie
nebyl ä·ntidÈva jeötÏ na svÏtÏ, nebo spÌöe nenapsal sv· pojedn·nÌ,
a nebyl tedy jeötÏ popul·rnÌ.5 V opaËnÈm p¯ÌpadÏ by se o nÏm ËÌnötÌ
poutnÌci urËitÏ zmÌnili, neboù jeho spisy ó zejmÈna BÛdhiËarj·vat·ra ó byly velmi slavnÈ a popul·rnÌ nejen dÌky p¯eklad˘m do jin˝ch jazyk˘, ale takÈ kv˘li Ëetn˝m koment·¯˘m, jejichû poËet naznaËuje d˘leûitost a oblibu tohoto spisu. A. Pezzali tak navazuje na
B. Bhattacharyu (jehoû takÈ n·sleduje T. R. V. Murti), podle kterÈho
ûil ä·ntidÈva nÏkdy mezi odchodem ËÌnskÈho poutnÌka I-ùinga z Indie roku 685 n. l. a p¯ed prvnÌm p¯Ìchodem slavnÈho buddhistickÈho filosofa, uËence a ÑvÏrozvÏstaì ä·ntaraköity (ä·ntiraköity) roku
763 n. l. do Tibetu.6 B. Bhattacharya d·le ve svÈm ˙vodu k ä·nta5
Viz PEZZALI, åäntideva, s. 38.
B. Bhattacharya klade odchod I-ùinga z Indie do roku 685 n. l. a p¯Ìchod
ä·ntiraköity do Tibetu do roku 743 n. l. (cit. in PEZZALI, åäntideva, s. 38). Srv. d·le
T. R. V. MURTI, The Central Philosophy of Buddhism, London: Allen and Unwin
1960, s. 100; E. FRAUWALLNER, ÑLandmarks in the History of Indian Logicì,
Wiener Zeitschrift f¸r die Kunde S¸d und Ostasiens 5 (1961), s. 143.
6
DOSLOV
251
raköitovÏ spisu Tattvasangraha pÌöe, ûe objevil dosud nezn·m˝
ä·ntaraköit˘v tantrick˝ spis Tattvasiddhi sepsan˝ v sanskrtu,
v nÏmû je citov·n jeden verö z BÛdhiËarj·vat·ry, konkrÈtnÏ verö
1.10.7 Z tÏchto d˘vod˘ umÌsùuje A. Pezzali ä·ntidÈvovo p˘sobenÌ
nÏkdy mezi roky 685ó763 naöeho letopoËtu a jejÌ datace je takÈ
nynÌ vöeobecnÏ p¯ijÌm·na, aËkoli ani toto datov·nÌ nenÌ v û·dnÈm
p¯ÌpadÏ koneËnÈ.8
Butˆn uv·dÌ, ûe ä·ntidÈva byl zn·m v N·landÏ9 pod t¯emi (spojen˝mi) p¯ezdÌvkami jako Bhu-su-ku.10 Nep·lsk˝ rukopis vysvÏtluje
tuto p¯ezdÌvku jin˝m zp˘sobem. ä·ntidÈva byl naz˝v·n jmÈnem
Bh˙suku, protoûe dos·hl soust¯edÏnÌ [naz˝vanÈ] bh˙suku (bh˙sukusam·dhi), a ne ûe jedl, spal a chodil na z·chod.11 H. ä·stri se na
7
PEZZALI, åäntideva, s. 38ó39.
8 E. Frauwallner nap¯. klade ä·ntidÈvovo p˘sobenÌ do doby okolo 700 n. l.
(E. FRAUWALLNER, Die Philosophie des Buddhismus, Berlin: Akademie Verlag,
1956, s. 254). Aû do objevu B. Bhattacharyi bylo ä·ntidÈvovo p˘sobenÌ kladeno do
7. st. na z·kladÏ informacÌ poskytnut˝ch T·ran·thou (nap¯. Bendall uv·dÌ polovinu
7. st. atd).
9 Slavn· buddhistick· universita v N·landÏ byla zaloûena kr·lem äaur·ditjou, zn·m˝m jako Kum·ragupta I., jenû vl·dl p¯ibliûnÏ v letech 415ó455 n. l.
Podle ËÌnskÈho poutnÌka I-ùinga, kter˝ ve druhÈ polovinÏ sedmÈho stoletÌ v N·landÏ
prodlÈval ¯adu let, tam tehdy studovalo t¯i tisÌce student˘ (mnich˘ i laik˘) a dalöÌ
p¯ich·zeli na kratöÌ pobyty. Studenti, kte¯Ì si do N·landy p¯ich·zeli rozöÌ¯it vzdÏl·nÌ,
se museli podrobit n·roËnÈ ˙stnÌ vstupnÌ zkouöce. Pro mnohÈ byla N·landa odrazov˝m m˘stkem k v˝znamnÈ politickÈ kariÈ¯e. »ÌnötÌ poutnÌci se nezmiÚujÌ o p¯Ìtomnosti studujÌcÌch ûen, i kdyû to neznamen·, ûe v kl·öte¯e v˘bec nebyly. I-ùing
nap¯Ìklad pÌöe o ûenskÈm orchestru doprov·zejÌcÌm rannÌ uctÌv·nÌ! P¯estoûe studium mah·j·novÈ buddhistickÈ filosofie bylo v N·landÏ ˙dajnÏ povinnÈ, studovaly
se tam kromÏ buddhistickÈ nauky a literatury i literatura vÈdsk·, s·nkhjov· filosofie, jakoû i dalöÌ svÏtskÈ obory, nap¯. matematika, logika, gramatika, lÈka¯stvÌ,
umÏnÌ a mnohÈ dalöÌ pomocnÈ disciplÌny. V˝uka probÌhala ve formÏ p¯edn·öek,
skupinov˝ch disputacÌ a individu·lnÏ. V N·landÏ studovali mniöi a uËenci z mnoha
buddhistick˝ch zemÌ, a tak se jejÌ sl·va jeötÏ vÌce rozöi¯ovala do celÈho buddhistickÈho svÏta. Universita disponovala velmi rozs·hlou knihovnou, kter· vöak byla
sp·lena a zniËena spolu s cel˝m kl·öternÌm komplexem muslimsk˝mi n·jezdnÌky
ve 12. a 13. stoletÌ.
10 Obermiller se pokouöÌ vysvÏtlit tuto p¯ezdÌvku etymologicky. ÑBhuì od
sanskrtskÈho ko¯ene bhuj-, tzn. jÌst; Ñsuì od ko¯ene su-, (svap-,) tzn. sp·t. Pro Ñkuì
ale Obermiller û·dn˝ vhodn˝ ko¯en nenach·zÌ. Viz History of Buddhism (Chos
°byun) by Bu-ston, transl. by E. OBERMILLER, s. 162.
11
PEZZALI, åäntideva, s. 29ó30.
252
z·kladÏ tÈto p¯ezdÌvky domnÌv·, ûe ä·ntidÈva byl tantrick˝m adeptem, neboù nÏkterÈ beng·lskÈ pÌsnÏ a nÏkter· pÌsma vadûraj·novÈho
buddhismu jsou p¯ipisov·na osobÏ jmÈnem Bhusuku. DalöÌm d˘vodem je podle nÏj to, ûe v tibetskÈm k·nonu Tandûur je ä·ntidÈva
uv·dÏn takÈ jako autor nÏkter˝ch tantrick˝ch text˘. L. de La ValÈe
Poussin m· na tuto vÏc zcela jin˝ n·zor a ¯Ìk·, ûe Ñnic v dÌlech
mistra n·m nedovoluje vÏ¯it, ûe byl adeptem nebo p¯edch˘dcem
tantrismuì.12 Tento n·zor zast·v· i N. Dutt, podle kterÈho ä·ntidÈva
nevykazuje û·dnÈ zn·mky tantrickÈ nauky, a velmi podobnÈ mÌnÏnÌ
zast·v· i L. Vaidya (Ñjen nepatrn˝ n·dech tantrismuì).13
K tomu jen kratöÌ pozn·mku. TakÈ A. Pezzali p¯ipouötÌ, ûe si nem˘ûeme b˝t jisti tÌm, ûe ä·ntidÈva byl tantrik, avöak domnÌv· se, ûe
ökola madhjamaka, ke kterÈ pat¯il i ä·ntidÈva, mÏla i tantrickou vÏtev. Je sice pravda, ûe TibeùanÈ povaûujÌ velkÈ uËitele madhjamaky
za tantriky, ale û·dn· tantrick· vÏtev madhjamaky nikdy neexistovala a ani velcÌ uËitelÈ tÈto ökoly o û·dnÈ takovÈ vÏtvi nikde nemluvÌ.
Je dosti moûnÈ, ûe se ä·ntidÈva zab˝val ritu·lnÏ-magick˝mi praktikami, o kter˝ch pozdÏji TibeùanÈ hovo¯Ì jako o niûöÌch tantr·ch. Tyto
ritu·ly vöak byly nepochybnÏ bÏûnÈ v buddhistick˝ch kl·öterech uû
p¯ed dobou p˘sobenÌ ä·ntidÈvy. Ale tyto ritu·ly jsou ˙plnÏ nÏËÌm jin˝m neû to, co norm·lnÏ povaûujeme za tantrickou praxi, tzn. jÛgovÈ
tantry nebo takzvanÈ anuttarajÛgatantry. Tandûur uv·dÌ ä·ntidÈvu
jako autora t¯Ì tantrick˝ch text˘: »akrasanvaratÌk·, »akrasanvaras·dhana a SarasvatÌp˙dû·viddhi. Ale je vysoce nepravdÏpodobnÈ,
ûe tyto spisy napsal ten ä·ntidÈva, kter˝ je autorem BÛdhiËarj·vat·ry. Ve skuteËnosti BÛdhiËarj·vat·ra nevykazuje û·dnÈ zn·mky znalosti nebo z·jmu o jak˝koli druh tantry. ZmÌnka o d·kinÌch v 10. kapitole (pokud p¯edpokl·d·me, ûe ji napsal ä·ntidÈva) naznaËuje, ûe
autor vidÏl d·kinÌ jako hr˘zostraönÈ sÌly, a ne jako p¯ÌvrûenkynÏ tantrickÈ praxe. Z BÛdhiËarj·vat·ry m˘ûeme usoudit, ûe ä·ntidÈva byl
velk˝ vyznavaË MaÚdûuörÌho. Z uveden˝ch d˘vod˘ je zcela nemoûnÈ, aby se ä·ntidÈva zab˝val jÛgov˝mi tantrami a takÈ aby napsal
uvedenÈ t¯i tantrickÈ texty.
12
Cit. in PEZZALI, åäntideva, s. 44.
13 Bodhicaryävatära, edited in Sanscrit and Tibetan by V. BHATTACHARYA,
Calcutta: The Asiatic Society, 1960, s. iv.
DOSLOV
253
ä·ntidÈvovo dÌlo
Podle tibetsk˝ch historik˘ Butˆna, T·ran·thy a Jeöe Paldûora sepsal ä·ntidÈva tyto t¯i spisy: äikö·samuËËaju, BÛdhiËarj·vat·ru a S˙trasamuËËaju (Souhrn s˙ter). Origin·lnÌ sanskrtsk˝ text S˙trasamuËËaji je ale (zd· se) nen·vratnÏ ztracen a n·m z˘stal
zachov·n pouze jejÌ tibetsk˝ a ËÌnsk˝ p¯eklad. P¯estoûe S˙trasamuËËaju (tibetsky Mdo-kun-las-btus-pa) napsal podle tibetsk˝ch
historik˘ ä·ntidÈva, je tento Souhrn s˙ter nejËastÏji p¯isuzov·n
slavnÈmu mah·j·novÈmu filosofovi N·g·rdûunovi. TakÈ slavnÌ filosofovÈ madhjamaky »andrakÌrti a ä·ntiraköita p¯isuzujÌ tento text
N·g·rdûunovi. Cel· z·leûitost ohlednÏ autorstvÌ S˙trasamuËËaji je
nicmÈnÏ velmi sloûit·, byla (a st·le je) jablkem sv·ru mnoha badatel˘.14 S˙trasamuËËaja je ran· mah·j·nov· s˙tra a podobnÏ jako
äikö·samuËËaja je antologiÌ povÏtöinou mah·j·nov˝ch s˙ter
a z toho d˘vodu d˘leûit˝m dokumentem pro studium mah·j·ny
z hlediska historickÈho i filologickÈho.
14 A. Banerjee nap¯Ìklad zast·v· n·zor, ûe existovaly dva texty S˙trasamuËËaji, a to jeden ä·ntidÈv˘v a druh˝ N·g·rdûun˘v. Podle PradûÚ·karamatiho, koment·tora BÛdhiËarj·vat·ry z 10. stoletÌ, existovaly celkem Ëty¯i knihy, to znamen·
S˙trasamuËËaja a BÛdhiËarj·vat·ra sepsanÈ ä·ntidÈvou a dalöÌ dvojice t˝chû n·zv˘ od slavnÈho N·g·rdûuny. L. Vaidya p¯ich·zÌ se zajÌmavou hypotÈzou, ûe text
äikö·samuËËaji se skl·dal pouze ze 27 verö˘ (k·rik·), ke kter˝m byla seps·na
S˙trasamuËËaja, koment·¯ v prÛze o 19 kapitol·ch, coû byly ve skuteËnosti ËetnÈ
citace z r˘zn˝ch mah·j·nov˝ch dÏl. (BlÌûe k celÈmu problÈmu srv. PEZZALI, åäntideva, s. 80ó87, nebo CECIL BENDALL (ed.), «ikshäsamuccaya, A Compendium of
Buddhist Teaching compiled by «äntideva chiefly from earlier Mahäyaôa-Sütras,
reprint Hague: Mouton, 1957, s. iv [˙vod].) M. Winternitz ale pÌöe, ûe i kdyû je tato
domnÏnka velmi sv˘dn·, p¯esto je daleko pravdÏpodobnÏjöÌ, ûe prohl·öenÌ o t¯ech
pracÌch ä·ntidÈvy je pouze zaloûeno na chybnÈ interpretaci verö˘ BÛdhiËarj·vat·ry
5.105 atd., kde ä·ntidÈva doporuËuje studium svÈ äikö·samuËËaji nebo N·g·rdûunovy S˙trasamuËËaji (M. WINTERNITZ, History of Indian Literature, vol. 2, reprint
Delhi: Motilal Banarsidass, 1993, s. 353). V souËasnosti se tÌmto spisem zab˝v·
Bhikkhu P·s·dika, kter˝ vydal takÈ jeho tibetsk˝ text. Bhikkhu P·s·dika (stejnÏ
jako Ch. Lindtner) p¯isuzuje na z·kladÏ intenzivnÌho studia tohoto textu jeho autorstvÌ N·g·rdûunovi, ale v souËasnÈ dobÏ je velmi tÏûkÈ dobrat se v tÈto vÏci koneËnÈho v˝sledku.
ä·ntidÈva
UvedenÌ na cestu k probuzenÌ
BÛdhiËarj·vat·ra
Vydalo nakladatelstvÌ DharmaGaia
jako 1. svazek edice Prameny buddhismu.
Ze sanskrtskÈho origin·lu p¯eloûil bhikkhu DhammadÌpa.
P¯edmluva Paul Williams. Odborn· spolupr·ce Duöan Zbavitel.
Jazykov· redakce, odborn· revize, bibliografie a doslov Ji¯Ì Holba.
OdpovÏdn˝ redaktor LumÌr KolÌbal. Rejst¯Ìk Jarmila HubiËkov·.
Sazba & typografie Martin T¯eöÚ·k. Tisk PBtisk P¯Ìbram.
Vyd·nÌ prvnÌ, Praha 2000.
DISTRIBUCE
v »R: Kosmas, LublaÚsk· 34, 120 00 Praha 2,
tel. /fax +420 222 510 749, 222 515 407,
[email protected], www.kosmas.cz
v SR: Partner Technic, N·mestie slobody 17, 811 06 Bratislava,
e-mail: [email protected], www.partnertechnic.sk
DharmaGaia, Uheln˝ trh 1, 110 00 Praha 1
tel.: +420 608 242 993, e-mail: [email protected]
KompletnÌ informace na www.dharmagaia.cz
PRAMENY BUDDHISMU ó MAH¡J¡NA ó PRIM¡RNÕ TEXTY
ä·ntidÈva (p¯ibl. 685ñ773) byl jednÌm z†poslednÌch velk˝ch filosof˘ a b·snÌk˘ indickÈho buddhismu. Tibetsk·
tantrick· tradice ho povaûuje za jednoho z†nejv˝znamnÏjöÌch siddh˘. V ml·dÌ p˘sobil na slavnÈ buddhistickÈ universitÏ N·landa, kde sepsal i svou didaktickou b·seÚ BÛdhiËarj·vat·ra, jeden z†nejd˘leûitÏjöÌch a nejp¯ekl·danÏjöÌch
text˘ o teorii a praxi indo-tibetskÈ mah·j·ny.
Mah·j·nov˝ buddhismus zd˘razÚuje, ûe nejvyööÌm
cÌlem duchovnÌho ûivota nenÌ snaha o pouhÈ vlastnÌ osvobozenÌ se ze strastÌ ûivota v sans·¯e, n˝brû cesta bÛdhisattvy, jenû pom·h· i vöem dalöÌm bytostem k dosaûenÌ plnÈho
probuzenÌ.
ä·ntidÈvova BÛdhiËarj·vat·ra detailnÏ popisuje cestu
bÛdhisattvy na z·kladÏ rozvoje probuzenÈ mysli (bÛdhiËitta) a pÏstov·nÌ öesti dokonalostÌ (p·ramit·), tj. dobroËinnosti, etickÈho jedn·nÌ, trpÏlivosti, energickÈho ˙silÌ,
meditaËnÌho pohrouûenÌ a plnÈho pozn·nÌ reality svÏta.
E D I C E P R A M E N Y B U D D H I S M U S V. 1 .
ä·ntidÈva
UvedenÌ
na cestu
k probuzenÌ
ä·ntidÈva
UvedenÌ na cestu
k probuzenÌ
*
Uboh˝ vÏzeÚ v ûal·¯i bytÌ je naz˝v·n synem buddh˘;
bohy a lidmi ctÏn se st·v· v okamûiku,
*
Nechù se stanu jÌdlem a n·pojem
v†obdobÌ hladomoru na konci vÏku,
abych deötÏm pitÌ a jÌdla
odstraÚoval muka ûÌznÏ a hladu.
Nechù se stanu pokladem pro vöechny chudÈ,
abych jim mohl poslouûit rozliËn˝mi sluûbami.
Prost vöeho lpÏnÌ,
z¯Ìk·m se teÔ sv˝ch minul˝ch,
p¯Ìtomn˝ch i budoucÌch tÏl,
majetku i z·sluh,
pro blaho vöech bytostÌ.
B ” D H I » A R J ¡VAT¡ R A
www.dharmagaia.cz
DharmaGaia
9 788085 905151
DharmaGaia

ntid»va - DharmaGaia

Transkript

Podobné dokumenty

N·vod k obsluze a ˙dr˚bœ DTG 220 Eco.NOx DIEMATIC