Dűkansk˘ kostel sv. Jakuba Star‰ího a jezdecká socha sv
Transkript
O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • L I S TO PA D 2001 Dûkansk˘ kostel sv. Jakuba Star‰ího a jezdecká socha sv. Václava na Zbraslavi 2 slovo na úvod o mnoha letech v rychlém kroku velkomûsta jsem s velikou chutí zabydlel dÛm na tichém pahorku vprostfied ·tûchovic. Pfiekvapil mû. Má na dosah ‰kolu a cestu a jiné domy a jiné lidi, ale je tady ticho – nemyslím mrtvo, to ne, ale zvlá‰tní ticho. Zaãal jsem si ho v‰ímat. Do zahrady chodí ráno srny a kdyÏ jen pomalu otevfiu okno, nechají se pokojnû spatfiit, navzdory bytostné plachosti. Po hromadách schnoucích kmenÛ cel˘ den nenápadnû pfieskakuje veverka a má neopakovatelnû naivní pohled, a v korunách stromÛ posedávají roztodivní ptáci, velicí i malí, je‰tû je zdaleka neznám v‰echny jménem. Ale v‰ichni se tu zfiejmû cítí bezpeãnû. A stojí tu zvlá‰tní kostel. Románské jsou jiné, mají zdi jako tvrze a chrání jimi ãlovûka pro Boha. Gotické jsou jiné, vzbudí vበúÏas a hned vás za nûj vytáhnou ze zemû, po tenounk˘ch sloupech z tûÏkého kamene aÏ na nebeskou klenbu, mají ji jen kfiehce odlitou v olovu, sklu a svûtle. I barokní jsou jiné, plné rozevlát˘ch ‰atÛ, zlat˘ch gest a dfievûní svatí P tam mezi sebou vedou nebeskou rozmluvu tak nad‰enû a barevnû, Ïe ãlovûk pfied nimi úplnû onûmí, a chtûl-li by sám promluvit, musel by je pfiekfiiãet. Ten secesní kostel v‰ak sám od sebe nedûlá nic. Má své barvy i ozdoby, své krásné tváfie a velká okna, ale skoro mlãí. Jen se vlídnû dívá vstfiíc a ãeká na toho, kdo pfiijde. Snad aby ho nechal pfied Bohem promluvit jeho nejpravdivûj‰í slovo. Asi jako BÛh b˘vá nûkdy tich˘, i tohle místo je uprostfied mnoha lomozÛ tiché. S tím secesním kostelem a domem a zahradou je „jen“ pfiívûtivé. Snad aby to ãlovûk mohl zvládnout a nechal vystoupit své plaché já z utajen˘ch koutÛ, aby si dovolil b˘t úplnû sám sebou, aby dovolil Bohu b˘t Bohem, aby se s Ním procházel jako na zaãátku a mluvil nejupfiímnûji o sv˘ch touhách, radostech a ranách, kfiivdách a vzdorech, vzácnostech i odpadcích, nadûjích i rezignacích, lidech blízk˘ch i dalek˘ch. Tohle místo, zdá se mi, skoro mlãí … moÏná, aby ãlovûk mohl promluvit … aby mu BÛh mohl odpovídat. Asi budu hlídat to ticho P. Jan … asi je potfieba pro mnohé. okolní farnosti V dobû, kdy jsme vybírali dal‰í z okolních farností, o kter˘ch chceme blíÏe informovat, farnost zbraslavskou, je‰tû jsme netu‰ili, Ïe to bude právû zbraslavsk˘ pan faráfi P. Petr Kouteck˘, kterému budeme po odchodu P. Roberta Hanaãíka na celé prázdniny svûfieni. Rádi bychom mu také touto cestou znovu podûkovali, Ïe se s takovou ochotou na‰ich farností ujal a pomohl nám pfieklenout období, neÏ nastoupil nov˘ pan faráfi P. Jan Kotas. P. Petr Kouteck˘ spravuje kromû ZBRASLAVI (II. praÏsk˘ vikariát) od leto‰ního roku také farnost Zlatníky (vikariát Jílové u Prahy), kterou mûl dfiíve na starosti P. Ho‰ek (viz Proudy ã. 59). Na Zbraslavi Ïije také P. Bedfiich Ëupa (86 let), kter˘ zde dfiíve pÛsobil, nyní je jiÏ v dÛchodu, ale stále vypomáhá. Sídlí zde také Kongregace sester karmelitek Dítûte JeÏí‰e. Komunita má nyní devût ãlenek, vãetnû ãekatelek. Do zbraslavské farnosti patfií kromû Zbraslavi dal‰í mûstské ãásti Prahy 5 – Banû, Lahovice, Lahoviãky a Lipence. Farnost má celkem 8 735 obyvatel (1991), z nichÏ se tehdy 2331 hlásilo ke katolické církvi. Náv‰tûvnost na nedûlních bohosluÏbách je 80 – 120 lidí, ve v‰ední dny pfiijde 10 – 20 osob. Zbraslav, dfiíve samostatné mûsto, byla v roce 1974 pfiipojena k hl. m. Praha jako mûstská ãást Prahy 5. První historick˘ doklad o Zbraslavi je z poãátku 12. století; archeologicky zde byl odkryt románsk˘ dvorec. Ve 13. století patfiila Zbraslav praÏsk˘m biskupÛm, ktefií ji roku 1268 pfienechali králi Pfiemyslu Otakarovi II, kter˘ zde vytvofiil lovecké královské sídlo. Stala se oblíben˘m místem i Pfiemyslova nástupce Václava II., kter˘ tu pfii svém dvorci zaloÏil roku 1292 v˘znamn˘ cisterciáck˘ klá‰ter Aula regia (Královská dvorana), s reprezentativním klá‰terním kostelem P. Marie (délka témûfi 100 m), jenÏ se stal rodov˘m pohfiebi‰tûm posledních PfiemyslovcÛ. První cisterciáãtí opati byli v˘znamn˘mi politick˘mi ãiniteli a autory historicky velmi cenné Zbraslavské kroniky. Na zaãátku husitsk˘ch boufií a potom za tfiicetileté války byl 3 klá‰terní komplex tûÏce po‰kozen. K jeho rozkvûtu je‰tû naposledy do‰lo v 18. století, kdy byl podle projektu G. Santiniho a F. M. KaÀky v letech 1709–1739 vystavûn nov˘ honosn˘ barokní konvent s prelaturou, kostel P. Marie v‰ak jiÏ obnoven nebyl. V roce 1785 byl klá‰ter zru‰en a pfiemûnûn v továrnu. V letech 1924–1925 byl areál obnoven jako zámecké sídlo C. Bartonûm z Dobenína, kter˘ roku 1941 postoupil budovu konventu do uÏívání Národní galerie, ta zde má i dnes svou stálou (ãasem obmûÀovanou) expozici (viz Proudy ã. 47 a 48). Napravo od konventu stojí dûkansk˘ (dfiíve klá‰terní) kostel sv. Jakuba Star‰ího, v letech 1650-1654 ranû baroknû pfiestavûn˘, se zvonicí z roku 1823. V kostele je cenné vnitfiní zafiízení z 18. století, napfi. mramorov˘ hlavní oltáfi s obrazem Nanebevzetí P. Marie od G. Piazzetty a sochami sv. Benedikta a Bernarda. Jsou zde PÛvodnû románsk˘ kostel sv. Havla na Zbraslavi 4 okolní farnosti i sochy od J. J. Bendla, plastická v˘zdoba chórov˘ch lavic od I. F. Platzera, obraz sv. Bernarda od K. ·kréty (kolem r. 1660) a náhrobek PfiemyslovcÛ v podobû pomníku Pfiemysla Oráãe od J. ·tursy a P. Janáka (z r. 1924) v hlavní lodi. Nejznámûj‰í je v‰ak deskov˘ obraz slavné Zbraslavské madony (po r. 1350), jehoÏ kopie je umístûna na oltáfii pravé boãní lodi. Originál obrazu se dnes nachází v praÏské Národní galerii. Zázraãn˘m zpÛsobem pfieÏil v‰echny váleãné pohromy a stal se jako Thaumaturga Monasterii Auloregensis (Zázraãná P. Maria zbraslavského klá‰tera) pfiedlohou mnoha dal‰ích kopií. Jedna z nich se nacházela i v kostele sv. Petra a Pavla ve Slapech, odkud byla r. 1978 ukradena. Pro nás je zajímavé, Ïe i originál obrazu a cenné me‰ní nádoby zbraslavského klá‰tera byly v dobách váleãn˘ch nepokojÛ nûkdy ukr˘vány ve slapském kostele, vzhledem k tomu, Ïe Slapy a okolní vesnice patfiily k majetku zbraslavsk˘ch cisterciákÛ (více o tom viz Proudy ã. 15). Vedle obrazu Zbraslavské madony jsou umístûny sochy sv. Jáchyma a sv. Anny a vedle celého oltáfie obrazy P. Brandla Narození Pánû a Klanûní past˘fiÛ. Pofiady bohosluÏeb ovlivÀuje skuteãnost, Ïe kostel se nachází v zámeckém areálu, kter˘ se veãer v 18 hod. uzavírá. Jedinou v˘jimku tvofií vánoãní pÛlnoãní m‰e svatá. Hlavní poutní slavnost v tomto kostele se koná 25. 7. na svátek sv. Jakuba Star‰ího. Nad zámkem jihozápadním smûrem se tyãí vrch Havlín, jehoÏ dominantou je románsk˘, pozdûji zbarokizovan˘, hfibitovní (dfiíve farní) kostel sv. Havla. Kostel byl nûkolikrát vykraden, dnes je velmi prostû zafiízen, bez elektrického osvûtlení. B˘vá zde m‰e sv. jedenkrát mûsíãnû za úãasti cca 30 vûfiících. Opravdu zajímavou akcí, která se koná v tomto kostele, je slavení svatodu‰ní vigilie od 21 hod. pfii svitu svíãek a pochodní. Farnost má 6 ãlennou farní radu. Na fafie nebo v jednotliv˘ch domácnostech se schází spoleãenství rodin. Jedenkrát mûsíãnû ve ãtvrtek se rodiny setkávají také na dûtské m‰i. Nûkdy b˘vá dûtská m‰e i v nedûli. NáboÏenství se vyuãuje na zbraslavské fafie (8 dûtí), ve ‰kole v Lipencích (5 dûtí) a k sestrám karmelitkám docházejí ti nejmen‰í – pfied‰kolní a l. –2. tfiída (7 dûtí). Na fafie je knihovna, která je ale málo vyuÏívána. Farníci jezdí asi tak 2x do roka na poutní zájezdy, naposledy byli v ¤ímovû a jednou dokonce na dvoudenním v˘letû (Velehrad Host˘n, Svat˘ Kopeãek). Obãas vystoupí také chrámov˘ sbor. Po nûkolika letech se letos podafiilo dokonãit finanãnû nároãnou (pfies 4 mil. Kã) celkovou rekonstrukci varhan. Na Zbraslavi je také sídlo Církve ãeskoslovenské husitské. V rámci t˘dne modliteb za jednotu kfiesÈanÛ se obû církve aktivnû setkávají a spoleãnû modlí. Kromû toho se oba duchovní správci pravidelnû setkávají na spoleãn˘ch pracovních veãefiích. P. Kouteck˘ dojíÏdí také kaÏdé ráno slouÏit m‰i svatou od 6.30 hod. ke ·kolsk˘m sestrám de Notre Dame, které sídlí v Krãi. Co se t˘ãe budoucnosti pastorace na venkovû, vidí P. Kouteck˘, vzhledem k úbytku knûÏí, fie‰ení v organizaãní zmûnû farností. Nûkteré farnosti bude moÏná nutno ãasem i zru‰it, z jin˘ch by si lidé mûli zvyknout více dojíÏdût do nejbliωích mûst, kam by ov‰em bylo tfieba zajistit svoz pro v‰echny, kdo nemají moÏnost vlastní dopravy. Ve mûstech by se pak vytváfiela vût‰í spoleãenství a mûla by zde b˘t k dispozici pohotovostní duchovní sluÏba, která by vyjíÏdûla do okolí v naléhav˘ch pfiípadech. Pravideln˘ pofiad bohosluÏeb: Zbraslav – kostel sv. Jakuba: m‰e svatá Út – So 17.00 hod. Ne 10.00 hod. kostel sv. Havla: m‰e svatá první sobotu v mûsíci 16.00 hod. Zlatníky: m‰e sv. Ne 8.00 hod. MSÎ rozhovor 5 D¤ÍVÍ ·TÍPU DOCELA RÁD Na první pohled drobn˘, kfiehk˘ mladík… Z pohledu druhého rozhodn˘, aÏ pfiekvapivû zral˘ knûz… Jak˘ je doopravdy? Jak˘ bude? V‰echno ukáÏe ãas… Dnes pan faráfi Jan sedí v kuchyni ‰tûchovické fary, obklopen zmûtí krabic, které je‰tû nestihl vybalit. Odpovídá soustfiedûnû (pfies obãas zvonící telefon), váÏí slova… V jaké profesi byste si dokázal pfiedstavit sám sebe, kdybyste nebyl zrovna knûzem? MÛj táta pracuje cel˘ Ïivot na leti‰ti a já si ho z dûtství je‰tû dobfie pamatuji jako aktivního pilota. Létání mû od maliãka hodnû pfiitahovalo, kdyÏ jsem byl na gymnáziu, chodil jsem do aeroklubu a váÏnû uvaÏoval, Ïe se taky stanu pilotem (civilním! – vojsko mû nikdy nepfiitahovalo). My‰lenku na létání, byÈ i jen jako koníãka, jsem musel opustit se vstupem do semináfie, protoÏe kandidát knûÏství tehdy nemûl ‰anci projít bol‰evick˘mi provûrkami. Ale tfieba mû Hospodin do letadla je‰tû nûkdy pustí, jen tak pro radost … jako mi dal plachtûní po mofii i jin˘ch vodách. Taky jsem mûl asi tfii rÛzné kováfiské pfiedky a kdyÏ jsem letos v létû u jednoho umûleckého kováfie poprvé v Ïivotû kul Ïelezo, moc se mi to líbilo a pan kováfi mû chtûl hned do uãení. Jaká byla va‰e cesta ke knûÏství? Byla to trnitá, strmá pû‰ina, nebo pfiímá, rychlá dálnice ? NahlíÏeno zvenku, to byla pfiímá dálnice. Zevnitfi?… Pocházím z vû- fiící rodiny. Moji rodiãe proÏili v ãase své pfiípravy na svátost manÏelství nûco jako druhou konverzi a celá na‰e rodina Ïila od zaãátku intenzivním Ïivotem z víry. Já sám jsem sice je‰tû ve ãtvrtém roãníku gymnázia uvaÏoval, Ïe moÏná budu tím pilotem, ale uÏ dlouho jsem si nebyl jist˘, jestli nemám b˘t knûzem. Docela tûÏko se to popisuje, hodnû jsem se modlil… Pfiihlá‰ku na vysokou ‰kolu jsem podával v lednu 1989. Nejdfiíve na architekturu, proto jsem bez problémÛ dostal z gymnázia doporuãení ke studiu – tehdy jsem si je‰tû nebyl úplnû jist kudy dál. Pak ale pfii‰el zlom, rozhodnutí… z architektury jsem pfiihlá‰ku pfievedl na teologickou fakultu do Litomûfiic. Kdyby se to tenkrát stalo pfiímo, asi by bylo na gymnáziu velké pozdviÏení. Nikdo sice nebyl m˘m krokem tak úplnû pfiekvapen, stejnû v‰ichni vûdûli, Ïe chodím do kostela, a nûktefií mi dokonce drÏeli palce, ale fieditel gymnázia se hroznû rozzlobil, Ïe mu kazím kádrov˘ profil. Nemohl ov‰em uÏ nic moc dûlat. První roãník semináfie jsem absolvoval je‰tû za minulého reÏimu, JAN KOTAS, 30 let, narozen v Praze. Absolvoval gymnázium ve Vodûradské ulici v Praze-Stra‰nicích. Do semináfie vstoupil bezprostfiednû po maturitû. 24. 6. 1994 byl vysvûcen na jáhna. Po jáhenském svûcení pÛsobil rok jako vychovatel v teologickém konviktu v Litomûfiicích (teologick˘ konvikt = roãní „pfiípravka“ pfied vstupem do semináfie, jakási doba k intenzivnímu prohlubování víry, k prom˘‰lení po- vãetnû nepfiíjemného vysl˘chání na StB, pak jsme odjeli na svatofieãení AneÏky Pfiemyslovny do ¤íma a hned po návratu pfii‰el 17. listopad 1989. ProtoÏe Litomûfiicko – dfiíve souãást Sudet – bylo po válce znovu osídlováno, mûli tam komunisté dost silné pozice. Studenti teologie byli tedy jednou z velmi mála opor pro jakékoliv zmûny. Spoluzakládali jsme Obãanské fórum, distribuovali letáky, pfiesvûdãovali na námûstích, ‰kolách, v továrnách… V roce 1990 jsme se pak i s fakultou pfiestûhovali do Prahy, kde jsem byl aÏ do promoce a jáhenského svûcení. Je v knûÏském povolání víc místa pro radost, anebo pro bolest? Pro obojí. Je to jako v kaÏdém lidském Ïivotû, ke kterému patfií radost i smutek. I v knûÏském povolání jsou období, kdy je více radosti, a období, kdy je více bolestí… Co v knûÏském povolání dûlá nejvíc radosti vám osobnû? Jednak to úplnû nejdÛleÏitûj‰í: BÛh sám. To se ale t˘ká na‰í víry jako takové, ne jenom knûÏství. Îít v blízkosti velikého a krásného volání ke knûÏství a k pfiípravû na studium – red. pozn.). 17. 6. 1995 byl vysvûcen na knûze. Poté pÛsobil tfii roky na Arcibiskupství praÏském jako sekretáfi arcibiskupa. Od roku 1998 byl kaplanem u P. Ale‰e Opatrného pfii kostele sv. Vojtûcha v Praze–Dejvicích. ZároveÀ administroval farnost v Brand˘se nad Labem. Od 1. 9. 2001 byl na dobu akademického roku ustanoven duchovním správcem zdej‰ích farností. 6 ohnû a tajemství je uÏ samo o sobû radostí… Jinak mi radost dûlají v‰echny okamÏiky, kdy se potkávám s nûãím pûkn˘m, co se dûje v Ïivotech lidí, o které se starám. Knûz se s lidmi setkává ve zvlá‰tním kontextu a je svûdkem událostí, které nûkdy navenek nejsou moc vidût, ale jsou Ïiv˘m a krásn˘m dÛkazem blízkosti BoÏí. Takové okamÏiky jsou pro mû povzbuzením, protoÏe já jsem taky jenom poutník za Hospodinem. Nejsem Ïádn˘ automat a profík… A co tfieba tro‰ku bolí? (nastala dlouhá odmlka, nejdel‰í za dobu rozhovoru – red. pozn.) Situace nemohoucnosti. âlovûk je konfrontován s trápením druh˘ch lidí i sv˘m vlastním a je vÛãi nûmu v první rovinû bezmocn˘… Hospodin s tím v‰ím nakonec urãitû nûco zachraÀujícího udûlá, vûfiíme pfiece, Ïe umí zúrodnit úplnû v‰echno, dokud to ale není vidût, bolí ãasto právû to akutní vûdomí vlastní lidské nemohoucnosti. Máte rád zmûny, anebo ustálen˘ bûh vûcí? Povahou jsem spí‰ konzervativní. Potfiebuji urãitou míru jistoty a zabûhnut˘ch vûcí, abych byl schopen kreativnû pracovat s nov˘mi podnûty. Pokud je najednou v‰echno „ve vzduchu“, tak to nezvládám. Uvítal jste moÏnost vymûnit velkomûsto za vesniãky v Povltaví, anebo jste tuto zmûnu v pokofie pfiijal jako nutnost? Z té zmûny jsem mûl opravdu radost. Po mimopraÏské farnosti jsem sám prahnul, protoÏe potfiebuji míÀ spûchat a víc Ïít. A musím si taky najít víc ãasu k pfiípravû na dal‰í studium. V posledních ‰esti letech bylo práce opravdu hodnû. Krásn˘ venkov ov‰em jistá úskalí do Ïivota mûstského ãlovûka pfii- rozhovor ná‰í…. tfieba tady nikde není Ïádn˘ bankomat a já jsem si v Praze zvykl chodit bez penûz v kapse… Kde vÛbec podle vás dfiímá nadûje pro budoucnost ãeské katolické církve? V mûstsk˘ch aglomeracích, anebo v tradiãní zboÏnosti ãeského venkova? To je docela sloÏitá otázka. Nadûje je asi v‰ude tam, kde jsou lidé ochotni Ïít svoji víru v osobní rovinû opravdovû a zároveÀ jako nûco, co ve farnosti skuteãnû sdílejí s druh˘mi a do ãeho jsou ochotni vloÏit ãas a energii. To sdílení mÛÏe b˘t ve mûstû moÏná o nûco snaz‰í a spontánnûj‰í. Souvisí to asi se samotnou hustotou osídlení, v‰ichni jsou si ve mûstû relativnû blíÏ, a navíc si je‰tû mohou do jisté míry vybrat farnost, která jim „sedí“. Tady je to jiné, na rozlohou vût‰ím teritoriu venkova Ïijí dnes vlastnû kfiesÈané mnohem rozpt˘lenûji a vztahy s nevûfiícím okolím mají moÏná nároãnûj‰í – zatímco mûstskou anonymitu a pestrost Ïivotních stylÛ pfiítomnost nûjak˘ch kfiesÈanÛ nevyvede z míry, tady se lidé mnohem více znají z bûÏného Ïivota, coÏ je sice v nûãem lep‰í, ale mÛÏe to b˘t i tûÏk˘m bfiemenem… Obecnû budou mít lidé ve mûstech také men‰í sklon vnímat víru jenom jako kolorit. Asi by se o tom dalo pfiem˘‰let dlouho… Zkrátka, z kaÏdého Ïivého spoleãenství vûfiících nûco velkého a BoÏího vyrÛstá. To jsem pozoroval ve velké Praze i v nepomûrnû men‰ím Brand˘se. Víra praktikovaná pouze kfiesÈansk˘m rituálem nepfiekroãí omezen˘ prostor, jistou hranici, i kdyÏ se tfieba Ïije osobnû váÏnû, neuzdravuje svût kolem. Zaãínáte zde v ãase barvitého podzimu, máte podzim rád? Podzim mám rád, velice rád… Jak˘ dojem na vás udûlal zdej‰í kraj na sklonku léta, va‰e nové obydlí, kotel na dfievoplyn, zarostlá zahrada…? Nebojíte se topení, anebo se uÏ tû‰íte na jaro? Tenhle kraj je krásn˘ a velkomûsto nikdy nebylo jedinou stránkou mého Ïivota. Léto jsem vÏdycky trávil v pfiírodû, daleko od civilizace. Miluji procházky lesem, sezení u vody. Topení se nebojím a dfiíví ‰típu docela rád! A co va‰i noví farníci, li‰í se v nûãem od tûch pfiedchozích? Lidi je tûÏké srovnávat, kaÏd˘ je jedineãn˘… Co jim hodláte ve svém pastoraãním pÛsobení nabídnout a co od nich na oplátku oãekáváte? Chci s nimi hledat Pána Boha, jít za Pánem Bohem a co oãekávám? No, Ïe pÛjdeme spolu! Myslíte, Ïe rok, kter˘ zde budete pÛsobit, je v kfiesÈanském a knûÏském Ïivotû dobou krátkou nebo dlouhou? To je velmi relativní. Rok je krátkou dobou na velké pastoraãní plány, na rozsáhlé projekty, do niãeho podobného se urãitû pou‰tût nebudu. Na druhou stranu je rok kus Ïivota. Na cestû k Bohu to mÛÏe b˘t poÏehnan˘ ãas. âlovûk tfieba proÏije rok, kter˘ pro nûho na cestû k Bohu znamená stra‰nû moc, a jindy proÏije roky, kdy se nedûje nic… Tfieba to bude zrovna ten poÏehnan˘ rok. Co za ten rok pÛsobení ve zdej‰ích farnostech rozhodnû chcete stihnout? Poznat zdej‰í lidi, b˘t s nimi, jít s nimi, modlit se s nimi…. Uvidím, zatím jsme na zaãátku… Hledíte do pfií‰tího roku s radostn˘m oãekáváním, s obavami nebo prost zbyteãn˘ch emocí? S oãekáváním toho poÏehnání pro vás i pro sebe. 7 rozhovor/stalo se OpusÈme na chvíli pana faráfie Jana… prozradí ãlovûk Jan zvûdav˘m ãtenáfiÛm nûco o sobû? Tfieba nûjakou lidskou slabost? o m˘ch slabinách budete ãasem vûdût líp neÏ já… Nûco, co naopak vÛbec rád nemáte? Nûco, v ãem máte zálibu? Jsem sklerotik a pofiád nûco hledám (je to pravda, za chvilku hledal klíãe od auta – red. pozn.). Nejsem Ïádn˘ agilní tvor, co pofiád vytrvale produkuje nûjaké akce. Nûkdy dlouze káÏu… A obãas koufiím, tedy d˘mku, cigarety nesná‰ím. Ale V koufiení d˘mky tfieba… Mám rád umûní. Je to pro mû místo, kde lze nûco nalézt, kde se nûco podstatného opravdu zrcadlí. A nemyslím tím vitríny plné zlat˘ch so‰ek a staroÏitná kfiesla. V podstatû jsem bohém víc neÏ cokoli jiného… Dr‰Èkovou polévku… (dlouhé pfiem˘‰lení – red. pozn.) já skuteãnû nevím! A vzkaz ãtenáfiÛm na závûr? Tû‰ím se na vás v‰echny. A budu pro vás hlídat ticho, do kterého mÛÏete vy i BÛh fiíct nûco dÛleÏitého (viz úvodník). Léto na Slapech „·katule batule“ knûÏí v na‰í arcidiecézi! P. Robert odchází! Ve ·tûchovicích prázdná fara! Na Slapech nebudou ani nedûlní bohosluÏby! To byly zprávy, které nás zaskoãily letos v ãervnu. Potom jsme poznali milého P. Kouteckého, kter˘ byl ochoten s nasazením sil a v hektickém tempu pfies léto objíÏdût na‰e kostely a peãovat o nás. Je‰tû pfiedtím, neÏ v nedûli 8. ãervence zafiadil do svého okruhu i Slapy, kam mohl pfiijet aÏ okolo poledne, napadlo mû, Ïe bych mohl nûco udûlat pro to, aby bohosluÏby ve Slapech o prázdninách pfiece jenom byly, a to v pravidelném ãase. S m˘m plánem a nabídkou souhlasil P. Kouteck˘ i generální vikáfi P. Slavík. TakÏe jsem zaãátkem ãervence zaãal oslovovat v‰echny, ktefií by snad mohli pfiijet slouÏit m‰i svatou do Slap aspoÀ nûkterou z nedûlí v ãervenci a srpnu. Mnozí by velmi rádi pfiijeli, av‰ak nemohli (nepamatuji se, Ïe by nûkdo odmítl, protoÏe by nechtûl, byÈ mohl). Nakonec jsem ve svém harmonogramu zaplnil v‰echna políãka a mohl postupnû ve Slapech i okolí vyhlásit pfiehled bohosluÏeb, kter˘ zde opakuji jako jakousi listinu vdûãnosti a chvály za knûÏskou obûtavost: 15. ãervence – P. Antonín Forbelsk˘, vicerektor Arcibiskupského semináfie 22. ãervence – P. Milo‰ Szabo, j eden z na‰ich faráfiÛ minul˘ch let 29. ãervence – P. Artur Matuszek, rektor Arcibiskupského semináfie 5. srpna – P. Ignác Hrdina, premonstrát, faráfi v Praze na Strahovû 12. srpna – P. Hugo Zikmund, premonstrát, novoknûz 19. srpna, na Rovínku – P. Petr Kouteck˘, doãasnû administrátor na‰ich farností 26. srpna – P. Jindfiich Zdík Jordánek, premonstrát, na knûze vysvûcen˘ 21.. srpna t. r. , nyní v duchovní správû na Svatém Kopeãku u Olomouce. P. Hugo 12. 8. neãekanû narukoval jinam, a tak jsme místo m‰e svaté slavili bohosluÏbu slova se svat˘m pfiijímáním. MÛj spoluÏák Jan Böhm, tehdy tûsnû pfied sv˘m jáhensk˘m svûcením, pfiijel na Slapy ze Sedlãan, kde nyní slouÏí, doprovodil nበzpûv svou bravurní hrou na kytaru a podûlil se s námi o svûdectví o svém povolání ke sluÏbû v církvi od jeho milovaného náklaìákového ãi autobusového volantu (srov. Matou‰ z celnice). U knûÏí a (skoro-) jáhnÛ v‰ak toto dûkování nemÛÏe zÛstat. NedokáÏu tu vyjmenovat v‰echny, ktefií pfiispûli modlitbou, úãastí, srdeãn˘mi slovy k druh˘m, ministrováním, ãtením apod. Zvlá‰tû je tfieba podûkovat paní Kvûtû Svobodové, která s pomocí své rodiny t˘den co t˘den zaji‰Èovala otevfiení kostela, krásnou – vÏdy svûÏí, tak jako ona – kvûtinovou v˘zdobu a v‰echny kostelnické práce. Ostatnû dûlá to uÏ léta. Nesmím také zapomenout na pfiátele ze sdruÏení Portus, nyní ob˘vající slapskou faru, ktefií se s námi pravidelnû a radostnû úãastnili bohosluÏeb a doná‰eli ãerstv˘ Katolick˘ t˘deník. Na konec to hlavní: „Díky Bohu!“ m. f. p. 8 stalo se 31. 5. 2001 Mûsíc ãerven uÏ tradiãnû b˘vá v na‰ich farnostech ve znamení pfiíprav na Ostrovskou pouÈ. K tomu je nezbytná lodní pfieprava, a tak jsme se se‰li v poãtu pûti na davelském nádraÏí, abychom pfievezli na‰i farní loì Kiliánku z jejího zimovi‰tû ve Vraném nad Vltavou na Ostrov. Cesta zaãínala za docela dramatick˘ch okolností-ãerná obloha, úplnû se setmûlo a jen jsme nastoupili do vlaku, zaãalo silné krupobití s vichrem. Liják a kroupy na‰tûstí pfiestaly hned, jak jsme vystoupili ve Vraném. Z lodû jsme pak dlouho vybírali vodu, ale plavba probûhla uÏ úplnû bez de‰tû. V Mûchenicích zaãal stávkovat jeden pfiívûsn˘ motor, prozfietelnû jsme v‰ak byli vybaveni rezervním. Pfied 19. hodinou byla Kiliánka jiÏ zakotvena u Ostrova. V˘pravu jsme zakonãili na poutní m‰i svaté v davelské kapli Nav‰tívení Panny Marie. mal 2. 6. , 9. 6. , 16. 6. 2001 O tfiech ãervnov˘ch sobotách se tradiãnû uskuteãnily brigády na Ostrovû. Na prvních dvou, kdy se pfiedev‰ím sekala, shrabovala a odváÏela tráva, kopfiivy a jin˘ plevel, kterého vÏdy za rok vybují víc neÏ dost, byla jen malá úãast (2. 6. asi 10 lidí, 9. 6. 13 lidí), o to vût‰í bylo úsilí a druÏná nálada. Zato 16. 6. pfii‰lo asi 40 lidí, a tak stavba pódia, napínání plachty i ostatní dokonãovací práce probûhly ve velkém tempu. Díky v‰em, ktefií pfiiloÏili ruku k dílu, stejnû jako tûm, ktefií se za zdar poutû modlili. AÏ bude v roce 2002 pan faráfi oznamovat termíny brigád na Ostrovû, mûli bychom si v‰ichni pfiipomenout, Ïe pouÈ nechystáme proto, abychom se ostatním pfiedvedli, ale hlavnû proto, Ïe nám samotn˘m to pomáhá na cestû k Bohu, kterého zde chceme oslavit. J. Suk 10. 6. 2001 Ráno, jak bylo v tûch dnech obvyklé, vytrvale pr‰elo, ale na‰e obava, Ïe druhou leto‰ní poutní m‰i sv. na Rovínku strávíme pod de‰tníky, se na‰tûstí nesplnila. Kapliãka se právû opravovala, takÏe vnitfiek byl zcela nepfiístupn˘, ale stfiecha a pfiední fasáda vypadala uÏ velice pûknû. Promluva P. Roberta se vztahovala k svátku Nejsvûtûj‰í Trojice. Na ukázkách z hymnu breviáfie, pfiipadajícího na ten den, nám pfiipomnûl základní pravdy na‰í víry: Otec- Stvofiitel, Syn-Vykupitel a Spasitel, Duch Svat˘-Tû‰itel a Obnovitel. ZároveÀ zdÛraznil, Ïe Svatá Trojice zÛstává pro nás velk˘m tajemstvím, které nelze lidsk˘m rozumem zcela pochopit, ale je pro nás velk˘m pfiíkladem sdílející a obûtující se lásky. mal 23. 6. 2001 Ostrov tentokrát pfiivítal pfies 250 poutníkÛ chladn˘m poãasím, ale na rozdíl od pfiedchozích dnÛ alespoÀ nepr‰elo. M‰i svatou celebroval pan biskup Jaroslav ·karvada za úãasti pûti knûÏí – P. Roberta Hanaãíka, P. Petra Bubeníãka, P. Milo‰e Szabo, P. Ignáce Hrdiny, P. Vladimíra Slámeãky a dvou jáhnÛ – premonstrátÛ. Pan biskup udûlil svátost bifimování osmi bifimovancÛm, z toho sedm bylo z na‰ich farností. M‰i sv. krásnû doprovázel pûveck˘ sbor T˘nské ‰koly z Prahy pod vedením Bohuslava Korejse. Pfii poledním obãerstvení a posezení na palouku se oteplilo a dokonce se ukázalo i sluníãko. Program pro dûti vedl opût úspû‰nû Jarda Ol‰ansk˘ z Dûtského klubu pfii KfiesÈanském centru JiÏní mûsto. Odpolední pásmo ãerno‰ské poezie a spirituálÛ Toto je africká housenka pfiedvedli s velk˘m nasazením i ohlasem posluchaãi II. roãníku Vy‰‰í odborné ‰koly herecké z Prahy. mal Spolu s dal‰ími sedmi farníky (osm˘ byl z Pardubic) jsem se nûkolik t˘dnÛ pfiipravoval na pfiijetí svátosti bifimování z rukou p. biskupa ·karvady – pomocného biskupa praÏského a titulárního biskupa litomy‰lského. Pfiíprava na‰í sedmiãlenné skupinky, s nejrÛznûj‰ím vûkov˘m zastoupením, probíhala o pondûlcích, vÏdy po m‰i svaté, ve spoleãenské místnosti fary ve ·tûchovicích. Vedl ji je‰tû nበpater Robert, kterého jsme ke v‰eobecnému smutku z dÛvodu jeho pfieloÏení od ãervence ztratili. Jistû mi dáte mnozí za pravdu, Ïe jsme pfiivykli jeho specifickému humoru a poctivé práci duchovního past˘fie na‰í farnosti. Radovali jsme se, jak kaÏdé dal‰í jeho kázání je uvolnûnûj‰í a jak dobfie se s na‰í farností sÏil. Abych se v‰ak pfiíli‰ neodch˘lil od tématu. Z osobního hlediska byla moje cesta k pfiijetí uvedené svátosti velmi dlouhá, ale jak se fiíká – v‰echno zlé je pro nûco dobré. Zvlá‰tû my star‰í jsme asi byli nemálo rozechvûlí, protoÏe si snad hloubûji uvûdomujeme pfiijatou odpovûdnost. Strachovali jsme se i o tak banální vûci jako je poãasí, a Pán nás, jako i loni, vysly‰el a zastavil nepfietrÏit˘ dé‰È pfiedchozích dnÛ. Vlastní pouÈ na Ostrovû probûhla v naprosté harmonii, mû osobnû pfiíjemnû pfiekvapila roz‰afnost a bohatá Ïivotní zku‰enost na‰eho biskupa, která se promítla i do pfiekrásného kázání. Dobré pocity umocnila i pfiítomnost mnoha blízk˘ch tváfií, „dynastie Îemliãkovy“, P. Milo‰e, kter˘ byl promotorem mého bifimování a v‰ech dal‰ích, abych nikoho neopomenul. Krásné dva dny zavr‰il spoleãn˘ obûd stalo se s mojí milou kmotrou Libu‰kou Amálií, která mne i mojí Ïenû byla vzorem od prvních okamÏikÛ vzájemného seznámení. Její bohaté Ïivotní zku‰enosti v praktikování víry urãitû obohatí i mÛj duchovní Ïivot. Moc se tû‰íme na nበdal‰í Ïivot z víry ve zdej‰ím farním spoleãenství. Jan Ladislav ·tochl 24. 6. 2001 Tento den slouÏil P. Robert Hanaãík svou poslední m‰i sv. v kostele sv. Kiliána. S lítostí a zároveÀ s velk˘mi díky jsme se s ním louãili a slíbili, Ïe se za nûho budeme modlit. Doufáme, Ïe na nás nezapomene a Ïe nás nûkdy ze své nové farnosti v ¤evnicích nav‰tíví. E. Î. Také v kostele ve Slapech jsme se po m‰i sv. rozlouãili s P. Robertem Hanaãíkem a podûkovali mu za obûtavou sluÏbu v na‰í farnosti. Popfiáli jsme mu v jeho novém pÛsobi‰ti hodnû BoÏího poÏehnání, aby mu svûtlo Ducha svatého stále svítilo a aby sklízel hojné plody své práce. J. Pecharová 27. 6. 2001 Se‰li jsme se v hojném poãtu ke slavnostnímu otevfiení první ãásti zrekonstruované slapské fary, která se zásluhou mnoha lidí promûnila v chránûnou domácnost pro lidi s mentálním postiÏením. První kolo „akce cihla“ probûhlo v dubnu a kvûtnu loÀského roku. Díky ochotû a velkému mnoÏství drobn˘ch i vût‰ích dárcÛ, nadacím, sponzorÛm, âeské stavební spofiitelnû a cihláfiskému prÛmyslu Wieneberger se podafiilo shromáÏdit 3 mil. Kã. Patronkou „akce cihla 2001“ byla hereãka divadla Na zábradlí Eva Holubová. Obãanské sdruÏení Portus provedlo celkovou rekonstrukci pfiízemí domu. Ta bude dále pokraãovat v˘stavbou podkroví, z v˘tûÏku fiady benefiãních akcí a sbírek, které v tuto chvíli jiÏ pfiesahují 2,1 mil. Kã. Slavnostní otevfiení chránûné domácnosti ve Slapech bylo zahájeno pfiestfiiÏením pásky zástupci obce Slapy a pfiedstavitelkou generálního sponzora âeské stavební spofiitelny paní Mike‰ovou. Potom následovala prohlídka domu, poho‰tûní, posezení u ohnû, spojené s opékáním vufitÛ. K tomu nám vyhrávala harmonika. Srdeãné díky téÏ panu Sobkovi, kter˘ má na akci velkou zásluhu. Odpoledne i podveãer ubíhal v pfiíjemném prostfiedí, dobré náladû a druÏném rozhovoru pfiítomn˘ch hostÛ. Vlah˘ letní veãer byl zakonãen koncertem zhudebnûn˘ch ver‰Û od p. Janaty a pí Havlové, která je procítûnû interpretovala za kytarového do- 9 provodu p. Havla. Odcházeli jsme s hlubok˘m záÏitkem krásnû proÏitého odpoledne a veãera. H. D. 30. 6. 2001 Víte proã jsou lidi nûkdy na sebe zlí? ProtoÏe si nechodí pro Beránka. Já jsem si pro Beránka uÏ byl. Je to hezk˘ pocit jít k pfiijímání, protoÏe si pfiipadáte, Ïe jste trochu vût‰í, i kdyÏ jste malí… a máte je‰tû moc stupínkÛ pfied sebou… Honzík Schröffel MoÏná to bylo tím sváteãním oblekem, za kter˘ (k mému nemalému údivu s nad‰ením!) v ten den vymûnil své oblíbené tepláky s vûãnû zelen˘mi koleny. MoÏná nûãím úplnû jin˘m, nevím… Rozhodnû jsem zmatenû stála tváfií v tváfi zji‰tûní, Ïe mám velkého syna. Pfiipadá mi to jako vãera, kdy byl ve ‰tûchovickém kostele pokfitûn a… on se uÏ, spolu s Terezkou a Filipem chystá k prvnímu svatému pfiijímání. V první den prázdnin a v den, kdy P. Robert Hanaãík slavil poslední m‰i svatou za svého pÛsobení ve ·tûchovicích. Konec a zaãátek… Asi to tak mûlo b˘t, Ïe smutek nad odchodem P. Roberta z na‰ich farností byl pfiehlu‰en radostí, Ïe pfied oltáfiem stanuli hned tfii z na‰ich nejmilej‰ích, aby vykroãili na cestu hledání svého osobního vztahu k JeÏí‰i. Co se odehrálo v jejich srdíãkách? To je tajemstvím mezi nimi a Kristem. Nám zÛstává radost z jejich tajemství a povinnost ochraÀovat plamínek jejich víry, tak jako oni v dûtsk˘ch ruãkách v onen veãer chránili plamínky sv˘ch kfiestních svíãek. Kfiehcí, rozpaãití a dûtsky bezprostfiední se pak ujali role tûch, kdo za v‰echny farníky podûkovali otci Robertovi za jeho lidsky krásné a knûÏsky obûtavé zdej‰í pÛsobení. Tak konec a zaãátek splynuly v jedno, v dûkování za BoÏí laskavou pfiítomnost. Daniela Schröffelová 30. 6. 2001 K oslavû svátku sv. Petra a Pavla pfiispûchalo auty, na kolech i pû‰ky asi 40 poutníkÛ k malebné kapliãce v Krámech, vÏdyÈ-„blaze kaÏdému, kdo kráãí po BoÏích cestách“. Trávník kolem kapliãky, ãerstvû posekan˘ pány Rákosníkem a Sedláãkem i ozdoben˘ oltáfi pfied kapliãkou, vytvofiily slavnostní prostfiedí. Hned na zaãátku umlãen˘ hlas zvonku (pádnou rukou paní Beranové) asi aÏ k nebesÛm nedoznûl, av‰ak touha proÏít spoleãnû oslavu obûti JeÏí‰e Krista vycházela k Hospodinu z du‰í v‰ech pfiítomn˘ch, neboÈ – „blízk˘ je Hospodin v‰em, kdo ho vz˘vají“. 10 stalo se A bylo proã Pána vz˘vat, vÏdyÈ jsme si pfiipomínali apo‰toly Petra a Pavla. Jejich velikost vyzdvihl P. Robert pfii homilii. Sv. Petr – jeho víra vynikla vûrností a stálostí. „Ke komu pÛjdeme Pane? Ty mበslova vûãného Ïivota“. Sv. Pavel – z pronásledovatele ·avla udûlala milost BoÏí oddaného a úspû‰ného apo‰tola Pavla. „Milostí BoÏí jsem, co jsem a Jeho milost nebyla ve mnû marná“. K tûmto velikánÛm nám P. Robert pfiirovnal velikost ãesk˘ch patronÛ. I oni, vûrni Kristovu poselství, dali na‰im dûjinám smûr, kter˘ jedin˘ dává jistotu a nadûji. A tak s vírou v srdci, abychom s pomocí tûchto na‰ich patronÛ na‰li cestu pravou, jsme v závûru písniãky prosili o BoÏí poÏehnání nejen pro nás shromáÏdûné, ale i pro národ cel˘. Tohoto poÏehnání se nám zajisté dostalo prostfiednictvím P. Roberta. Koneãnou teãku pfiipravili místní farníci upfiímn˘m poho‰tûním v hasiãské zbrojnici, kterého se s velkou srdeãností ujali pfiedev‰ím manÏelé Pepa a Milu‰ka Smetanovi, paní Opiãková, Jana Pecharová i ostatní, které se nám nepodafiilo vypátrat. V‰em patfií vfielé díky. A co dodat na závûr? Îe se nám v Krámech podafiilo utvofiit jednu velkou bohatû obdarovanou rodinu, která získané dary nemÛÏe uloÏit v zapomnûní (byÈ by statistické údaje o stavu víry v âechách byly sebeskeptiãtûj‰í). L. D. 8. 7. 2001 Hned druhá m‰e svatá P. Kouteckého v kostele sv. Kiliána byla poutní. Slavnostní bohosluÏba byla poprvé zakonãena uctíváním ostatku sv. Kiliána, kter˘ nám vûnovala u pfiíleÏitosti Ostrovského milénia svatokiliánská farnost z Würzburgu. Pfied kostelem jsme si potom spoleãnû popovídali a pochutnali na poutních koláãích i jin˘ch dobrotách . E. Î. 11. – 19. 8. 2001 Leto‰ní farní dovolená byla v nûãem jiná neÏ ty pfiedchozí. Místo dovolené vybíral, program zabezpeãil a dovolenou pfiipravil (v historii poprvé) ne duchovní správce, ale svûte div se: laik! Nejeli jsme pouze v komorní sestavû na‰ich farností, ale spolu s farníky farnosti Hole‰ovice. A koneãnû, doprovázel nás pan faráfi z cizí farnosti, i kdyÏ jím byl (tak trochu navÏdy) nበP. Robert Hanaãík. Nehledû na v‰echny jinakosti, byla to dovolená víc neÏ vydafiená: díky Jaroslavovi Schröffelovi seniorovi, kter˘ nás ve svém rodném kraji pfiivítal a provedl se ctí a ‰títem hodn˘m rodilého V˘chodoãecha, díky pûknému poãasí, díky spoleãenství, které jsme dokázali vytvofiit a hlavnû díky Bohu… dsch Králíky – toto malebné mûsteãko, uzavírající nejjiÏnûj‰í v˘bûÏek Kladské kotliny, nabízí odjakÏiva v‰em poutníkÛm dvû v˘razné dominanty: Horu Matky BoÏí s majestátním klá‰terem redemptoristÛ na svém temeni a neménû majestátní masiv Králického SnûÏníku na opaãné stranû údolí. Obû hory pÛsobí na ãlovûka jak˘msi zvlá‰tním fascinujícím kouzlem, kter˘m ho k sobû vábí a pfietahují se o jeho vrtkavou pfiízeÀ, takÏe mu nakonec nezbude nic jiného, neÏ se k nim vypravit a pokusit se vycítit, coÏe za tajemství mu to vlastnû chtûjí sdûlit. Ta první se stala na jeden srpnov˘ t˘den na‰ím pfiechodn˘m útoãi‰tûm, ta druhá pro nás zÛstávala silnou v˘zvou i nadále. Tedy jenom do stfiedy, kdy se nás ãtrnáct hfií‰níkÛ ve stáfií devíti aÏ sedmdesáti let vydalo uspokojit svou touhu ãi zvûdavost smûrem ke vzdálené hofie, na které kromû hromady sutin po staré kamenné rozhlednû zdánlivû nic k vidûní není. Opak je v‰ak pravdou. Není mnoho míst s takov˘m krásn˘m a dalek˘m v˘hledem do kraje, a to na v‰echny svûtové strany, jako právû odtud. âlovûk si tu pfiipadá tak trochu jako na pupku svûta. Pfiítomnost nedalekého rozvodí tfií mofií (Severního, Baltského a âerného) tento pocit jenom posiluje. Mnohokrát jsem pfiem˘‰lel o tom, co ãlovûka k podobn˘m vyv˘‰en˘m místÛm vlastnû pfiitahuje. Dodnes jsem v‰ak nenalezl uspokojivou a zcela jednoznaãnou odpovûì, jeÏ by bylo moÏno vyfiknout nahlas. Snad mûl pravdu jeden slavn˘ himalájsk˘ horolezec George Leigh Mallory, kter˘ na podobnou otázku o smyslu horolezectví prohlásil: „ProtoÏe tady jsou“ (mínûno ty hory). Jak známo, ãlovûk je od pfiírody tvor praktick˘ a pohodln˘ a nedûlá zpravidla nic samoúãelnû. Proã se tedy lopotí a klop˘tá kamsi vzhÛru, kde jeho chatrnou a pomíjivou tûlesnou schránku nic pfiívûtivého neãeká? Asi proto, Ïe tam hledá nûco, co jinde nalézti nemÛÏe nebo nedokáÏe. Neví sice pfiesnû, co by to mûlo b˘t, ale tu‰í, Ïe to nûco tam nûkde nahofie urãitû je. Je-li to pfiímo BÛh nebo jen svûtlo ãi dal‰í cesta, …nevím, …snad. KoneckoncÛ vÏdyÈ i Jeníãek s Mafienkou hledali uprostfied temného lesa svûtlo, které by jim ukázalo cestu domÛ. To, Ïe se nakonec vydali nesprávn˘m stalo se smûrem, za prvním mihotav˘m zábleskem, pfiiãtûme jejich nezku‰enosti a nerozváÏnosti a v neposlední fiadû i strachu z nadcházející noci, v pro nû tak nepfiátelském svûtû. Navíc strom, na kter˘ se rozhodl Jeníãek vylézt, nebyl zfiejmû dostateãnû vysok˘, aby sk˘tal ten správn˘ a potfiebn˘ v˘hled. A tak jsme se na sklonku onoho krásného dne, osvûÏeni nezapomenuteln˘mi záÏitky i vodou z pramene fieky Moravy, zaãali zvolna vracet tam, kde na nás kdesi v dáli v mlhavém oparu ãekal nበdoãasn˘ domov. zk KdyÏ se blíÏil termín odjezdu na farní dovolenou do Králík, mûla jsem obavy, zda si to mÛj vnouãek (3 a tfiiãtvrtû roku) nerozmyslí a nefiekne, Ïe se mnou nepojede. KdyÏ ho pak k nám táta 2 dny pfied odjezdem pfiinesl v náruãí, (‰lápl si na vãelu a mûl oteklé chodidlo), myslela jsem, Ïe pojedu sama. Dobfie to v‰ak dopadlo a my jsme mikrobusem charity v Hole‰ovicích dojeli do cíle na‰í cesty pfied poutní dÛm na Hofie Matky BoÏí u Králík. Byli jsme ubytováni v pokoji s v˘hledem na mûsteãko a veãer na krásnou ãervenou sluneãní kouli, která pomalu mizela za Orlick˘mi horami. V nedûli 12. 8. a ve stfiedu 15. 8. (svátek Nanebevzetí Panny Marie) jsem byla mile pfiekvapena, jak velké mnoÏství lidí se tu se‰lo na m‰i svatou, zvlá‰tû kolik jich v tyto dny putovalo nahoru ke klá‰teru pû‰ky. Pro star‰ího ãlovûka to byl dosti namáhav˘ v˘stup. Cestu dolÛ do Králík a nahoru alejí s kapliãkami a laviãkami jsme poprvé pro‰li s Jeníãkem v nedûli odpoledne. V nejstrmûj‰ím místû ke klá‰teru mû mÛj vnouãek vytáhl za ruku – byl ménû unaven˘ neÏ já. V pondûlí jsme jeli do Klodzska, kde nám nበb˘val˘ pan faráfi Hanaãík slouÏil m‰i sv. v katedrále. Potom jsme pro‰li podzemními chodbami pod mûstem. Honzík se zde bavil tím, Ïe hledal závady v osvûtlení podzemí. Do staré trÏnice jsme se schovali pfied de‰tûm, nová byla uzavfiena. Na blízkém velkém hfibitovû jsem potkali pohfiební prÛvod a prohlédli si kapli. V‰echny zájezdy byly peãlivû pfiipraveny panem Schröffelem a panem doktorem Cimprikem, na‰ím prÛvodcem ze Îamberka. V úter˘ 14. 8. jsme nav‰tívili poutní místo HemÏe, kde v blízkosti vchodu do chrámu je pohfiben Josef Lux, b˘val˘ ministr zemûdûlství. Nejnároãnûj‰í byl zájezd ãtvrteãní – byl nejdel‰í a bylo velké horko. Vyfiezávan˘ betlém v Tfiebechovicích je dÛkladnû vymy‰len˘ a ãlovûk neví, kam se 11 dfiív podívat, kdyÏ je v‰e v pohybu. Na dal‰í zastávce, pfii cestû z parkovi‰tû k zámku rodiny BartoÀovy, jsme uvidûli hodiny vysázené z kvûtin a ãíslo 500, kter˘m Nové Mûsto nad Metují oznamuje náv‰tûvníkÛm v˘roãí svého zaloÏení. Krásná v˘zdoba jednotliv˘ch místností zámku se nedá popsat slovy a aãkoliv uÏ vnouãka bolely nohy, stálo to za to. Krásná a v˘jimeãná byla m‰e svatá v Neratovû, pod ‰ir˘m nebem, v kostele, kter˘ nemá stfiechu. Mûla jsem radost, Ïe nás doprovázel nበb˘val˘ P. Robert Hanaãík, Ïe si udûlal ãas, abychom na farní dovolené nebyli jako ovce bez past˘fie. V pátek odpoledne jsme ‰li s Honzíãkem pû‰ky do Králík a nalezli koneãnû místní koupali‰tû. JelikoÏ se nám odtamtud nechtûlo, málem jsme nestihli poslední veãefii, ale mûli jsme velké ‰tûstí, Ïe jsme potkali Hladíkovy, ktefií nás vyvezli nahoru pfied poutní dÛm. Po veãefii balíme, ráno poslední pohled na krásn˘ klá‰ter s nádhern˘m chrámem a odjíÏdíme domÛ… Díky Bohu a v‰em, ktefií se o nás starali, za pfiíjemn˘ pobyt. Marie Poãarovská Z farní dovolené mi utkvûla v pamûti vzpomínka na poutní chrám Panny Marie Pomocnice kfiesÈanÛ v Chlumku u LuÏe. Zdaleka na návr‰í jsme vidûli tento stánek BoÏí. Po ‰irokém kamenitém schodi‰ti stoupáme vzhÛru. Pfii vstupu do kostela se tají dech krásou, kterou nám zde zanechali na‰i pfiedkové. Slavíme zde m‰i svatou, pfied svátkem Nanebevzetí Panny Marie. Na v‰ech pfiítomn˘ch je vidût hlubokou úãast na této bohosluÏbû, zvlá‰tû na‰i ministranti pfiisluhují obûtavû. Obdivuji Honzíka, vÏdy neposedn˘, ale dnes: prav˘ opak. Mafienka Ne‰nûrová se zhostila bez problémÛ hry na varhany, snad v‰ichni zpívají, jak kdo nejlépe umí. Po m‰i svaté nám zdej‰í pan kostelník pfiiblíÏil historii kostela. Je to skuteãná perla baroka. Dûkujeme za pûkn˘ v˘klad a louãíme se s Chlumkem úryvkem básnû poutníka: Tady má trÛn na‰e nebeská Paní, odtud se dívá do v˘chodních âech, Ïehná sv˘m vûrn˘m, od zlého je chrání a pomáhá jim v jejich starostech. M. B. Ze v‰ech sv˘ch záÏitkÛ z farní dovolené bych chtûla vyzdvihnout jeden. Náv‰tûvu barokního areálu ve Vraclavi. Zde v kostele sv. Mikulá‰e je umístûn soubor barokních plastik, které pocházejí z kfiíÏové cesty 12 stalo se vedoucí z mûsta Králík ke klá‰teru na Hofie Matky BoÏí. Byly vytvofieny kolem roku 1740 a jsou fiazeny na úroveÀ prací barokních sochafiÛ M. B. Brauna a F. M. Brokofa. V létech 1976-1982 byly odbornû zrestaurovány. Nûkteré z tûchto soch, které jsou v mírnû nadÏivotní velikosti byly zapÛjãeny do Prahy na v˘stavu Barokní âechie. J. Pecharová M‰e svaté o na‰í leto‰ní farní dovolené? KaÏd˘ den na jiném místû, v jiném prostfiedí…, v‰echny nûãím zvlá‰tní a nezapomenutelné. Nad hrobem prvního praÏského arcibiskupa Arno‰ta z Pardubic v katedrále v Kladsku, v nádherném chrámu na Chlumku u LuÏe, v klá‰terním kostele na Hofie Matky BoÏí v Králíkách, v novû zfiízené kapli v poutním domû pfii klá‰tefie, ale také pod ‰ir˘m nebem (pfiesto v‰ak v chrámu) ve zfiíceninách dfiíve slavného poutního kostela v Neratovû. To slunce jiÏ kdesi za hfiebenem Orlick˘ch hor zapadalo a bohosluÏba pomalu konãila. KaÏdého z nás, dojatého v˘jimeãností chvíle, zasáhla a v modlitbû sjednotila píseÀ …. NERATOVSKÁ Chrám TvÛj velik˘ v troskách tu stojí, jen vítr a fieka zpívají dál píseÀ o kráse, lásce Tvojí, o synu Tvém, kter˘ je král. Ref. : Maria, Maria, Maria to jméno krásné BÛh Ti dal. Maria, Maria, Maria, Královnou na‰í zÛstávej dál. Pomoz nám, prosím, na‰e milá Paní, postavit z trosek zas krásn˘ chrám. Ten první z kamene, ten druh˘ v srdcích, tak jak si pfieje TvÛj syn, král. Ref. : Maria, Maria,……. … i v na‰ich srdcích zÛstávej dál. AÈ Tû teì, Maria, v‰ichni lidé slaví, tak jako tenkrát, kdyÏ Neratov stál. Co bylo zbofieno, to se pfiece spraví, aby oheÀ lásky zas odtud plál. Ref. : Maria, Maria ……. . … Neratovskou Paní zÛstávej dál. … i v na‰ich srdcích zÛstávej dál Jaroslav Schröffel, sen. Kdybych ve své pamûti mûla uloÏit vzpomínky na leto‰ní farní dovolenou pod jednoslovné heslo, zvolila bych si „schody“. Schodi‰tû v rÛzn˘ch podobách a délkách lemovala na‰e putování po v˘chodních âechách. Pfii ufunûném zdolávání jednoho z prvních (vedlo na Homol a bylo ze v‰ech nejdel‰í), tutam zazvonil nûãí mobil. To jsme patrnû je‰tû nestihli vystoupit z pfiízemí v‰edních starostí a upfiít zrak nahoru. K mnoha místÛm, které jsme o leto‰ní farní dovolené nav‰tívili, vedla fiada schodÛ a já jsem je (nevím proã) vnímala jako pfiipomínku skuteãnosti, Ïe cesta k proÏitku nûãeho krásného a velkého stojí nûjakou tu námahu. Pfiiná‰í okamÏiky, kdy se nám zdá, Ïe snad uÏ nepopadneme dech, Ïe nás rozklepané nohy neunesou. O to krásnûj‰í je pak pocit nahofie – poznání, Ïe i na sv˘ch vratk˘ch nohách a s nedostateãn˘m dechem tam pfiece jenom dojdu, pokud to ov‰em uÏ dole nevzdám. Schody, které mû tolik zaujaly, jsou patrnû podobny mé vífie. Taky se tutam trochu zhroutí, obãas jí nûkdo ukradne ãást v˘zdoby po stranách… Taky má svá nebezpeãná, pro‰lapaná místa… Taky ji mám nûkdy chuÈ obejít nûkde druhou stranou… a pfiesto zfiejmû nûkam vede… Proto si z leto‰ní farní dovolené odná‰ím právû obraz schodÛ. A je‰tû jeden obraz mi utkvûl hluboko v pamûti: dlouhá fiada stejn˘ch náhrobkÛ, stejnû upraven˘ch hrobÛ se skromnou fiádkou nenároãn˘ch afrikánÛ. HfibitÛvek na Hofie Matky BoÏí v Králíkách, kde na‰lo místo svého posledního odpoãinku pfies sto fiádov˘ch sester… Na hfibitovû jich bylo mnohem víc neÏ v tamním klá‰tefie. A já se pofiád nemohu zbavit otázky: Kdo asi zasází afrikány na hrob té poslední. . ? Daniela Schröffelová Uná‰eni vírem událostí a obavami z nejisté budoucnosti nechceme ani vûfiit, Ïe je tomu jen jedin˘ mûsíc, co jsme uÏívali pokojn˘ch slunn˘ch dní o na‰í farní dovolené. Slovo „pokojn˘ch“ v tomto pfiípadû neznamenalo lenivé procházení, pfiem˘‰lení, jak strávit den a koneãné zji‰tûní, Ïe jsme se moc k niãemu nepfiimûli, ale Ïe jsme se také neunavili. Naopak! ZáÏitek stfiídal záÏitek a zvlá‰tû mnû, kter˘ jsem pfiijel o nûco pozdûji, se konec pobytu pfiiblíÏil, neÏ jsem se staãil rozkoukat. Pfiesto v‰ak, aÏ na malé problémy, které nastanou vÏdy, ãas plynul pokojnû ve stanoveném fiádu. Ta trocha sebezáporu pfieci jen stála za to. KaÏd˘ den jsme toho hodnû vidûli a sly‰eli, a neÏ to v‰e mozek veãer zpracoval, duch ztratil vládu nad stalo se hmotou a vedrem umofiená tûlesná schránka se propadla do fií‰e snûní. Nebude to dlouho trvat a nastanou opravdu dlouhé temné veãery a skuteãn˘ podzim. Tfieba vzpomínky na spoleãnû proÏité chvíle nám je trochu prosvûtlí. Robert Hanaãík 19. 8. 2001 Je‰tû plna nezapomenuteln˘ch záÏitkÛ ze vãerej‰ího svûcení jáhnÛ v praÏské Svatovítské katedrále, jedu – vlastnû tentokráte se vezu – s Honzou Pofiízem a M. Franti‰kem, na krásnou rovínskou pouÈ Nanebevzetí Panny Marie. Schází se jako obyãejnû hodnû poutníkÛ, tûch star˘ch i nov˘ch. Pozoruji pfiípravy a nemohu se ubránit my‰lenkám na knûze, ktefií se zde jiÏ vystfiídali. Od P. Bubeníãka, P. Milo‰e, P. Roberta, aÏ po dne‰ního P. Kouteckého, kter˘ aã jen krátce v na‰í farnosti zastupuje, velmi obeznámenû mluví o zdej‰í krajinû, o historii tohoto místa, zasvûceného Pannû Marii. Myslím také na ty chlapce a mladé muÏe, dnes jáhny, v budoucnu snad knûze, ktefií budou se sv˘mi svûfien˘mi stádci pfiebírat i historii jejich krajin a zvlá‰tû poutních míst. Pfiírodní chrámy z letit˘ch stromÛ jsou svûdky tûchto slavností a stfiídaní knûÏí i poutníkÛ. Vidím v duchu sestry Lidu‰ku a Jifiinku, Vûru‰ku Barto‰ovou, které pamatovaly pouti na Rovínek je‰tû z dûtsk˘ch let, a rády o tom v‰em vyprávûly. Prosme Pána, aby tento kolobûh Ïivota v míru trval navûky. L. P. 1. 9. 2001 Na‰e pravidelné rozlouãení s létem, tzv. „malá Ostrovská pouÈ“, bylo letos ve znamení nepfietrÏitého de‰tû. JiÏ dopolední telefonické dotazy, zda vÛbec a kde se pouÈ bude konat, dávaly tu‰it malou úãast. Nakonec jsme se pfied 14. hodinou s P. Kouteck˘m dohodli, Ïe zÛstaneme v kostele. Po m‰i svaté jsme se ale pfiece jen pfieplavili na Ostrov, abychom se zde alespoÀ krátce pomodlili. E. Î. 8. 9. 2001 „H˘ãkejte si svého knûze, bude u vás jen rok – to uÏ se ví …“ Takto v sobotní podveãer 25. srpna ukonãil nበnûkdej‰í faráfi P. Milo‰ Szabo v na‰ich spojen˘ch farnostech období bez sídelního knûze, kdyÏ nám pfiedstavil nástupce P. Roberta Hanaãíka. Pater Jan Kotas neztrácel ãas nûjak˘m pozvoln˘m oÈukáváním podmínek a rovnou vyhlásil akci „farní kafe“. Po veãerní m‰i svaté v sobotu 8. záfií nastala ta 13 chvíle a cestiãka z kostela k fafie a pak i fara se zaplnila. Káva se samozfiejmû podávala a stoly byly plné nejrÛznûj‰ích dobrot. Atmosféru oãekávání P. Kotas ráznû ukonãil vysvûtlením okolností své ãasovû omezené pÛsobnosti ve ·tûchovicích a pfiítomné farníky poÏádal, aby se jeden po druhém pfiedstavili a kaÏd˘ o sobû nûco povûdûl. Tak se postupnû dostala na fiadu péãe o kostely, farní rada, ãasopis Proudy, náboÏenství, spoleãenství… AniÏ si to kdo uvûdomil, z pfiítomn˘ch jednotlivcÛ se najednou stala skupina farníkÛ, ktefií se sv˘m knûzem diskutují o Ïivotû farnosti. Opu‰tûnému stádu oveãek se zase do ãela postavil past˘fi. J. Sch. sen. 14. 9. 2001 Pfii ve‰kerém dûní na Ostrovû v‰ichni oceÀujeme na‰i pramici Kiliánku jako nepostradatelného pomocníka, ale letos s ní mûli nûktefií z nás hodnû starostí. KdyÏ do‰lo vlivem kolísání hladiny k potopení lodi u pfiistávacího mola, bylo potfieba nejen odvahy otuÏilcÛ, ale i nûkolika hodin pofiádné dfiiny. Dále bylo nutno po dvou letech na vodû loì vytáhnout, aby mohly b˘t pfií‰tí rok obnoveny nátûry. To v‰e se podafiilo díky partû nad‰encÛ kolem Jirky Îemliãky, za coÏ jim patfií upfiímné podûkování. J. S. 15. 9. 2001 Poprvé je vût‰ina z nás zaregistrovala „v páru“ pfii oslavách Ostrovského milénia. Kdo ví...? Oni dva „to“ uÏ moÏná tu‰ili tenkrát, my ostatní urãitû ne… Netu‰ené se stalo skuteãností. Marek Dobrusk˘, kter˘ je v na‰ich farnostech uÏ tak nûjak automaticky spojován pfiedev‰ím s organizováním Ostrovsk˘ch poutí a taky s profesionální „obsluhou koufiové clony“ u oltáfie, a jeho snoubenka Gábina si ve ‰tûchovickém chrámu vzájemnû udûlili svátost manÏelství. PÛvabná nevûsta, dÛstojn˘ Ïenich (kter˘ ani v této roli nezapfiel svého organizaãního ducha), oddávající P. Robert, dojatí rodiãe, nemálo pfiihlíÏejících kamarádÛ, znám˘ch… a BÛh na nebesích, se toho dne stali svûdky jejich rozhodnutí zamûnit vlastní Ïivoty za jeden krásn˘ – spoleãn˘. KéÏ jim na manÏelskou cestu plnou radostí i smutkÛ svítí sluníãko a pestrá paleta barev podzimu tak, jako v ono rozzáfiené sobotní poledne. dsch V sobotu 15. 9. 2001 se po del‰í dobû opût nad tímto krajem rozzáfiilo sluníãko. Mraky se roztrhaly a pfied polednem se okolo kostela zaãali scházet lidé. A dÛ- 14 stalo se vod? Konala se svatba a byla to na‰e svatba. Slibovali jsme si lásku, úctu a vûrnost pfied Bohem a pfied vámi v‰emi, ktefií jste tam byli pfiítomni. Rádi bychom touto cestou podûkovali. Podûkovali zvlá‰tû P. Robertovi za m‰i sv., Katce za nádhernû vyzdoben˘ kostel, zpûvákÛm za krásn˘ doprovod celého obfiadu a ostatním za to, Ïe tam prostû byli… A vûfite, byl to pro nás opravdu nezapomenuteln˘ záÏitek – tolik lidí si udûlalo ãas a bylo s námi pfii této v˘znamné události. Bohu díky… Gábina a Marek Dobrusk˘ch 16. 9. 2001 V tu nedûli se v Tfiebenicích konala poutní m‰e svatá. PoutníkÛ tentokrát nebylo mnoho, pfiesto se kolem kapliãky vytvofiila atmosféra rodinného ‰tûstí – radosti ze shledání. Leto‰ní pouÈ v‰ak uzavírala t˘den, ve kterém úterní události otfiásly kaÏd˘m z nás. Tyto události ukázaly, ãeho hrÛzného je ãlovûk schopen, kdyÏ se odpoutá od BoÏích zákonÛ. A proto jsme s velkou naléhavostí prosili u kapliãky Pov˘‰ení sv. KfiíÏe nejen za shromáÏdûné, ale za národy celého svûta: „Svat˘ znaku umuãení, láskou BoÏí naplÀ nás…“ – A lid tohoto kraje umí vyprosit mnohé. Poutní slavnost doplnily koláãky paní Beranové i posezení u TaterÛ. L. D. 22. 9. 2001 V sobotu veãer jsme mûli moÏnost setkat se pfii slavení m‰e svaté a potom také na na‰í fafie s gen. vikáfiem praÏské diecéze, P. ThDr. Michaelem Slavíkem. Setkání probûhlo v pfiíjemné atmosféfie u kávy, dobré slivoviãky a voÀav˘ch buchet. Prvním tématem k rozhovoru byly ãasté v˘mûny duchovních správcÛ v jednotliv˘ch farnostech. Nad touto skuteãností vyslovil pan generální vikáfi lítost, s vûdomím, Ïe tyto ãasté zmûny neprospívají dlouhodobé koncepãní práci duchovních otcÛ ani celé církve. Pfiíãinou je velk˘ nedostatek seminaristÛ. Vyslovené pfiirovnání „o krátké dece a dlouh˘ch nohách“ pfiesnû vystihuje souãasn˘ stav. Dal‰ím tématem byly církevní restituce, stav majetku církve a souãasná legislativa vztahu církve a státu. Byly nám popsány tûÏkosti s pfiípravou zákona o církvích. Dvû hodiny zajímavého povídání utekly jako voda a tû‰íme se na dal‰í shledání a farní kafe na ‰tûchovické fafie. J. N. ... okolo kostela se zaãali scházet lidé. A dÛvod? Konala se svatba a byla to na‰e svatba. 29. 9. 2001 Asi bychom museli jít daleko do minulosti, kdybychom pátrali po poãátcích uctívání kultu sv. Václava zde, nedaleko místa, kde Sázava odevzdává své vody nasbírané kdesi na Vysoãinû ryze ãeské Vltavû. Nedaleko fieky prodírající se romantick˘m údolím, pod báchorkami opfieden˘m Medníkem, byla od nepamûti kapliãka. Zastavení na lopotné cestû jak zlatokopa, kter˘ touÏil po bohatství ukrytém v zemi v pruhu mezi Jílovím a Knínem, tak rolníka ãi plavce, kter˘ se spokojil s tím, co poskytovala poÏehnaná práce. Starobylá BoÏí muka na návsi nevelké osady si vlastním nákladem v devadesát˘ch letech pfiedminulého století zdej‰í usedlíci nahradili skromnou kapliãkou s litinov˘m krucifixem. Zcela zámûrnû ji spojili s hasiãskou zbrojnicí, aby symbolicky pod BoÏí ochranou byla i pfiirozená solidarita lidí proti Ïivlu, kter˘ stalo se mnohdy obracel vniveã domov budovan˘ nûkolika generacemi. Poslední sobotu v záfií, stejnû jako v minul˘ch letech, se nás spoleãnû s nov˘m duchovním správcem P. Mgr. Janem Kotasem a farním spoleãenstvím ze ·tûchovic se‰lo na dvacet vûfiících. Spoleãná bohosluÏba slova doprovázená zpûvem Svatováclavského chorálu a hrou na elektrofonické varhany se nevtíravû nesla smûrem k fiece. Byla sobota odpoledne, Pikovice, toto centrum, kdys trempÛ, dnes jiÏ mnohem ménû romantick˘ch chatafiÛ, bylo plnû obsazené. Jistû nutí k zamy‰lení vztah k vífie a tradicím, nás – potomkÛ generací, které zde Ïily. ZaÏloutl˘ statistick˘ schematizmus z doby v˘stavby kaple nám prozrazuje, Ïe na konci pfiedminulého století zde bylo jen 20 domkÛ, tfii rolnické usedlosti a ml˘n. V nich Ïilo 144 obyvatel, z toho 137 katolíkÛ, tfii evangelíci a pouze ãtyfii bez vyznání, dnes bychom fiekli ateisté. Nepochybnû by zde byli tenkrát témûfi v‰ichni, vÏdyÈ byla sobota pfied dnem Pánû a nevûnovat se odpoãinku se pfiinejmen‰ím neslu‰elo. Byli ‰Èastnûj‰í a spokojenûj‰í neÏ my dne‰ní lidé? Asi nûktefií ano, nûktefií nikoliv, podobnû jako je tomu dnes. Nepochybnû byli chud‰í na materiální statky, pfiesto v‰ak je nás dost, ktefií jsou pfiesvûdãeni, Ïe byli bohat‰í duchovnû. Nikoliv v‰ak vzdûláním a rozhledem, ale srdcem, a to nám dokazuje, Ïe vydali námahu a prostfiedky na takovou „neuÏiteãnou“ vûc, jako je instalace kapliãky s BoÏími mukami k tak uÏiteãné vûci, jako je hasiãská zbrojnice. Otãenበtûch dvaceti poutníkÛ a prosba ke svatému Václavu „aby nedal zahynouti…“ byla i za ty stovky chatafiÛ, aÈ jiÏ ãinn˘ch na sv˘ch nemovitostech nebo prostû lelkujících, vÏdyÈ víra je tisíciletá a BÛh na vûky. Franti‰ek Skfiivánek 30. 9. 2001 Záfií je v na‰ich zemûpisn˘ch ‰ífikách automaticky spojováno s odletem vla‰tovek do tepl˘ch krajin a s usedáním ÏákÛ do ‰kolních lavic. Bezpochyby lze s radostí pfiijmout skuteãnost, Ïe v spektru zafiízení poskytujících vzdûlání na rÛzném stupni si uÏ své pevné místo vybojovaly i ‰koly církevní. Radostné pfiijetí existence církevního ‰kolství v‰ak nestaãí, potfiebuje na‰i v‰estrannou podporu, finanãní nevyjímaje. Proto se kaÏdoroãnû v záfií konají Svatováclavské sbírky na církevní ‰kolství. V na‰ich farnostech tato sbírka letos vynesla 1394 Kã ve ·tûchovicích, 3062 Kã ve Slapech a 1550 Kã u Sv. Kiliána. rr 15 6. 10. 2001 Nejenom na‰e du‰e, ale i nበduchovní stánek potfiebuje obãas „vygruntovat“. Jsem moc vdûãná, Ïe se tato akce uÏ po nûkolik let stává „spoleãnou“ pro na‰i farnost. Letos jsme se se‰li v hojném poãtu a zapojily se i letní náv‰tûvnice na‰eho ‰tûchovického kostela. Chci v‰em vyslovit srdeãné díky. Va‰e kostelnice V ãase, kdy Ïeny „fiádily“ s úklidov˘mi prostfiedky ve ‰tûchovickém chrámu, muÏská ãást farníkÛ zápasila s hromadami dfiíví na farním dvofie. V˘sledek jejich snaÏení byl taky velice patrn˘. Zdá se, Ïe v prostorách ‰tûchovické fary letos neumrzneme… rr 7. 10. 2001 Je opût druhá fiíjnová nedûle a my poprvé v novém století a tisíciletí slavíme svátek sv. Franti‰ka z Assisi, kterému je zasvûcena kapliãka v Bojanovicích. Tuto nedûli se zde vÏdy scházíváme ke m‰i svaté. Nejinak tomu je i letos. Poãasí nám pfieje, sluníãko hfieje, a to v‰e pfiispívá ke sváteãní pohodû. Z poãátku jakoby se místním na m‰i svatou moc nechtûlo a zdá se, Ïe pfiijíÏdí více pfiespolních, ale nakonec stálí místní opût pfii‰li. Pozvali jsme i na‰i starostku paní Dufkovou, která dbá na opravu kapliãky. M‰i svatou slouÏil nበnov˘ pan faráfi P. Jan Kotas. Pfiipomnûl nám Ïivot sv. Franti‰ka, prosili jsme Pána za poÏehnání pro celou na‰i obec, za nemocného Martina a vzpomnûli v modlitbû na v‰echny, ktefií s námi nemohli b˘t a na ty, ktefií od nás ode‰li na vûãnost. Nakonec jsme podûkovali Pánu, Ïe jsme se mohli v Bojanovicích opût sejít. Ve vífie v BoÏí lásku v Bojanovicích pfií‰tí rok opût na shledanou. Ing. Marie Bene‰ová 21. 10. 2001 Jednou, to byl je‰tû mal˘, se mne syn zeptal, zda mají misionáfii nûco spoleãné s miskou? KdyÏ o tom dnes pfiem˘‰lím, jedna spojitost mne napadá. Misky misionáfiÛ, stejnû jako misky tûch, ke kter˘m chtûjí pfiinést radostnou zvûst evangelia a zároveÀ sv˘m dílem zmírnit jejich nouzi, tyto misky jsou vût‰inou prázdné. Ve svûte bídy a nedostatku Slovo nestaãí a proto je i na‰ím úkolem pfiispût k tomu, aby bylo ãím naplnit misky misionáfiÛ i adresátÛ jejich misijního snaÏení. Sbírka na misie letos v na‰ich farnostech vynesla 5347 Kã. 2010 Kã pfiispûl farníci ve ·tûchovicích, 2035 Kã farníci u sv. Kiliána a 1302 Kã se vybralo ve Slapech. rr 16 kalendáfi P R AV I D E L N É D ù N Í V E FA R N O S T E C H M‰e svaté Pondûlí Úter˘ Stfieda âtvrtek Sobota Nedûle Setkávání na fafie 18.30 18.00 18.00 18.00 18.00 ·tûchovice – kaple Davle – kaple ·tûchovice – kaple Slapy – kostel ·tûchovice – kostel (s nedûlní platností) 8.00 Davle – sv. Kilián 10.00 Slapy – kostel Pondûlí 19.00 dospûlí (katechismus, kaÏdé 1. pondûlí v mûsíci snûmovní krouÏek) Stfieda 16.30 star‰í generace Pravidelná v˘uka náboÏenství Stfieda âtvrtek 14.30 – 15.15 vût‰í dûti 13.45 – 14.30 men‰í dûti Svátost kfitu, manÏelství a pohfiby domluvte vãas osobnû s knûzem Slavnost v‰ech svat˘ch, ve ãtvrtek 1. listopadu, oslavíme m‰í svatou v 18.00 hod. v kostele ve ·tûchovicích. Pravidelná ãtvrteãní bohosluÏba ve Slapech odpadá. hod. bude m‰e sv. v blízkém kostele sv. Jana Nepomuckého. Vzpomínka na v‰echny zemfielé se bude konat v pátek 2. listopadu, v 17.00 hod. se sejdeme k modlitbû na hfibitovû ve ·tûchovicích, od 18.00 Adventní duchovní obnova probûhne na fafie 1. nedûle adventní, poãá- ve ·tûchovicích v sobotu tek pfiípravy na oslavu 15. prosince a povede ji JeÏí‰ova narození, pfiipadá jáhen Ondfiej Salvet na 2. prosince. Pfii v‰ech z ¤evnic. Slavnost JeÏí‰e Krista Krále, poslední nedûle liturgického roku, pfiipadá letos na 25. listopadu. BohosluÏby budou jako obvykle. bohosluÏbách probûhne Ïehnání adventních vûncÛ. Odpoledne téhoÏ dne se uskuteãní adventní setkání se slovem a zpûvem, podrobnosti budou vãas oznámeny. Kontakt na knûze P. Mgr. Jan Kotas, tel. : 994 11 12, mobil: 0608 / 20 87 25, e-mail: jan.kotas@centrum. cz obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. ☎ 02/9941112 ·éfredaktor: P. Jan Kotas, fotografie Josef Hora Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha–Zbraslav
Podobné dokumenty
ZÁŘÍ - Městský Obvod Ostrava Vítkovice
doklad od vozidla, tvrdili, Ïe auto nebylo zamãené. Pfii kontrole v‰ak stráÏníci zjistili, Ïe vozidlo zamãené je, nicménû uvnitfi byly na sedadlech rozházené vûci a zámek u pfiedních
dvefií jevil známk...
Zpravodaj 4/2011
vûdûli, Ïe myslíme i na nû a také jsme
stavûli z mechu, klacíkÛ, trávy, ‰i‰ek
a z mnoha dal‰ího domeãky pro nû.
Na podzim samozfiejmû patfií drakování. proto jsme si s dûtmi vyrábûli
draky z rÛzn˘ch ...
Ročníková zpráva za 6. ročník
Markétka pfii‰la do azylového domu spoleãnû
s maminkou pfied sv˘m vstupem do ‰koly. Musely
„narychlo” utéct z domova. Táta nûjak˘ ãas pfied tím
pfii‰el o práci a zaãal se opíjet. V opilosti ãasto svou
...
Originální dokument
obecního zastupitelstva. JelikoÏ jsem pfiesvûdãena, Ïe stávající zastupitelstvo odvedlo velik˘ kus práce, nicménû je‰tû zbylo plno nedokonãen˘ch úkolÛ a já nerada
odcházím od nedodûlané práce, budu ...
zde - Moba
Itálii a odejít do ·panûlska. Její otec totiÏ pfied svou záhadnou smrtí pfii návratu z vojenského zajetí sepsal závûÈ, která
jí bere celé dûdictví i stfiechu nad hlavou.
Je pozvána na zámek hrabûte An...
Satellite 416-1 prosinec 2013
vendetu. V okamÏiku, kdyÏ jsme ho v klidu míjeli, tak nám v‰í silou kopnul alespoÀ do dvefií,
jenÏe Montgomery byl nezniãiteln˘.
Jednou si Karel vzpomnûl, Ïe by se rád vykoupal v mofii. Pravil, Ïe si...
Letní dvojčíslo
vstupní halu ‰koly pro totéÏ. Pfiípadnû je z nûj i diskÏokej. Prostû ideální ‰kolník. Obãas se sice umí taky parádnû rozãílit, ale to tedy není
sám, to my v‰ichni, a Ïe ve ‰kolství
se vÏdycky najde ...