S O K O L Ő K

VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
S O K O L Õ K
Župy Jana Podlipného
Příloha časopisu VZLET
PRO DĚTI A MLÁDEŽ
Poznej blíže čokoládu
Asi před třemi tisíci lety obsadili Olmékové, jedna z nejstarších středoamerických civilizací, oblast
tropických pralesů jižně od Veracruz v Mexickém zálivu. Moderní lingvisté zjistili, že v jejich slovníku
existuje slovo „cacao". Mnozí historikové proto usoudili, že první civilizací, která tento strom
pěstovala, byli Olmékové, nikoli Aztékové, jak se předpokládalo. Kolem 4. století našeho letopočtu,
několik století po zániku Olméků, se usadili ve velké oblasti jižně od dnešního Mexika Mayové.
Zdejší vlhké podnebí bylo dokonalé pro kakaovník, jemuž se ve stínu tropického pralesa výborně
dařilo. Mayové nazývali tento strom cacahuaquchtl a věřili, že patří bohům, a že lusky rostoucí
z jeho kmene jsou nabídkou bohů člověku. Kolem roku 300 n. l. postavili Mayové velkolepé kamenné
paláce a chrámy, do jejichž posvátných stěn vyrývali mimo jiné obrázky kakaovníkových lusků,
jakožto symbolů života a plodnosti. Mayové byli první, kdo uvařil hořkou tekutinu z kakaových
bobů. Byl to luxusní nápoj vychutnávaný králi a šlechtici, a také používaný při náboženských
rituálech. Ve svých knihách popisují několik způsobů výroby a ochucování této tekutiny. Mohlo jít
o cokoli, od kaše zahuštěné mletou kukuřicí, až po řidší odvar k pití. Příchuť dotvářelo různé
koření, nejoblíbenější byla pálivá paprika. Po záhadném pádu mayského impéria kolem roku 900
n. l. se na někdejším území Mayů usadili nadaní a velmi civilizovaní Toltékové, následovaní Aztéky
z Mexika. Quetzalcoatl, král Toltéků, byl též považován za boha vzduchu, jenž přinesl semena
kakaovníku z ráje k člověku a naučit smrtelníky, jak pěstovat různé plodiny. Kvůli politickým
vzpourám opustil Quetzalcoatl svou zemi, odplul na malém voru se slibem, že se vrátí, aby získal
zpět své království. Legenda o jeho vyhnanství se stala součástí aztécké mytologie. Astrologové
předpověděli, že se v roce 1519 král s bílou pletí vrátí osvobodit svůj lid. Tato víra ovlivnila celou
budoucnost Nového světa, protože s ní byl spojen Cortézův příchod….
Důležitou surovinou pro výrobu čokolády je kakao, které se získává z kakaových bobů. Kakaové
boby rostou ve velkých luscích na kakaovníku, Theobroma cacao - kakaovník pravý (obr. č. 1)
patřící do čeledi Sterculiaceae - lejnicovité, stále zeleném stromě, jemuž se dobře daří v tropických
oblastech kolem rovníku. Tento strom nesnáší chladno nebo sucho, musí být chráněn před větrem a sluncem. Velmi snadno podléhá hnilobám, chorobnému vadnutí a houbovým onemocněním.
Rovněž je třeba jej chránit před zvěří, která s potěšením trhá jeho lusky.
Kakaovníky dorůstají velikosti jabloní a začínají plodit ve třetím roce.
Dopadne-li vše dobře, plodí až do svého dvacátého roku a některé
stromy se dožijí až stovky. Lesklé, tmavě zelené listy, podobné
vavřínovým, dosahují až 30 cm. Malé, světle růžové květy rozkvétají
v hustých chomáčích přímo z kmene a hlavních větví. Zhruba pět
měsíců po opylení se květy přemění na kakaový lusk. Úroda je barevná
- lusky bývají světle červené, zelené, purpurové nebo žluté, protože
jak dozrávají, mění zbarvení. Zralé lusky jsou asi 20 cm dlouhé, oválné,
se špičatým koncem, a každý z nich obsahuje 20 až 40 bobů v měkké
bílé dužině. Posouzením barvy lusku a podle zvuku, který při poklepu
vydává, pozná sběrač, že je lusk již možné sklidit. To vyžaduje roky
praxe, a zkušení sběrači mají proto velkou cenu. Lusky se ze stromu
odseknou ve stonku mačetou, a ty, které rostou výš, zahnutým nožem
připevněným na dlouhé tyči. Přeseknout se musí maximálně opatrně,
obr. č. 1 aby nedošlo k poškození stromu.
V některých zemích probíhá sklizeň celý rok, i když nejbohatší je
od května do prosince. V jiných částech světa, například v západní Africe, se úroda sklízí od září do
února.
Pokračování příště
A
VZLET č. 2/2009
VZLET - VĚSTNÍK SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO
Zacvičte si s námi !
Milé děti,
máme pro vás další cviky s molitanovým míčkem
(soft super).
CVIK Č. 2
Začínáme v pravém ústním koutku, odtud koulíme vzhůru ke křídlu nosu, dále pak k vnitřnímu koutku oka. Potom ke kořeni nosu a horizontálně přes obočí ke středu
ucha. Vše opakujeme 3x.
CVIK Č. 3
Začínáme v pravém ústním koutku, odtud koulíme vzhůru ke křídlu nosu, dále pak k vnitřnímu koutku oka. Potom ke kořeni nosu a do
poloviny čela. Dále horizontálně
k uchu. Opakujeme 2x. Při třetím
tahu pokračujeme vytíráním kolem ucha k trapézovému svalu,
přes krk do prostoru.
CVIK Č. 4
Začínáme v pravém ústním koutku, odtud koulíme vzhůru ke křídlu nosu. Dále pod oko, kde uhneme a přes lícní kost vedeme dráhu
ke středu ucha. Vše opakujeme 3x.
Zahrajte si s námi !
Hry do přírody - honičky
Na démona
Na louce se vyznačí hřiště. Na hřišti kruh 2 m
v průměru. Potom oddílový vedoucí odvede
hráče asi 15 m od kruhu. Na znamení všichni
vyrazí ke kruhu a kdo doběhne poslední, stane
se „démonem“. Klekne si na všechny čtyři doprostřed kruhu, ostatní hráči ho obklopí a začnou ho vyplácet přes záda šátkem zavázaným
na uzel. Přitom společně odříkávají: „Démone,
chyť si mě, démone, chyť si mě…“. Když vysloví
tuto formulku potřetí, rozprchnou se z kruhu
na všechny strany. Démon vyskočí a snaží se
někoho chytit, aby mu předal svoji úlohu.
Když démon opustí kruh, ostatní hráči se
znovu začnou stahovat. Démon už do kruhu
nesmí, a tak ten, kdo se octne uvnitř, je
zachráněn. Kdo dostane mimo kruh babu,
přebírá úlohu démona.
Arabská honička
Hrajeme na vymezeném území (čtverec o
straně 20–50 m, podle počtu hráčů). Vylosovaný hráč si sundá z hlavy čepici, začne
honit ostatní hráče, kteří mají na hlavě nějakou
pokrývku, a snaží se jim dát babu míčkem.
Koho zasáhne, ten si také sejme čepici a
pomáhá honit ostatní. V průběhu hry stále
přibývá pronásledovatelů, ale pořád platí
pravidlo: Babu dostal jen ten, kdo byl zasažen
míčkem. Kdo zůstane nejdéle bez baby,
vyhraje.
Kamínková honička
CVIK Č. 5
Tato dráha je ve směru vzhůru
ještě kratší než dráha 4. Vede od
ústního koutku, podél křídla nosu
a již zde uhýbá pod lícní kost a
pokračuje ke středu ucha. Opět vše
opakujeme 3x.
CVIK Č. 6
Vychází horizontálně přímo od ústního koutku, vede nad dolní čelistí ke středu ucha. Zde končí jen 2x. Třetí tah pokračuje nad uchem okolo boltce a odtud
vytíráním přes horní trapéz, rameno
a loket pryč do prostoru.
Pokračování příště
VZLET č.2/2009
Na louce vyznačte hřiště. Na něm vyryjte v zemi startovní čáru a 10–15 m od ní vytyčte cílovou
metu. Všichni hráči se rozestaví do volné řady
za startovní čáru. Každý sepne ruce u prsou,
palci vzhůru. Oddílový vedoucí má v dlaních
malý oblázek. Přejde zvolna kolem řady, u každého hráče se zastaví a vloží své sepjaté ruce do
jeho. Jednomu hráči přitom tajně pustí kamínek
do dlaní. Takto vybraný hráč má doběhnout k
metě, aniž by se ho někdo dotknul. Může vyrazit
od startovní čáry hned, když ucítí kamínek v dlaních, smí však čekat na vhodnější příležitost.
Pozornost ostatních hráčů se totiž soustřeďuje
stále na oddílového vedoucího, každý se snaží
postřehnout okamžik, kdy pustí kamínek. Jestliže uprchlík doběhne bezpečně k metě, stává
se v příští hře vedoucím. Jinak rozděluje kamínek
ten, kdo uprchlíka chytil.
Převzato z
http://www.epohoda.cz/lexikon/do_prirody1.htm
B