sladké čokolády

h
ě
b
í
ř
p
ý
k
ř
Ho
sladké čokolády
Holky a kluci, mám pro vás jednu
hádanku: Je to hnědé, ale může to
být i bílé. Je to sladké, ale může to
být i hořké. Je to něčím plněné,
ale může to být i obyčejné bez
náplně. A je to něco, co snad
každému chutná. Co je to?
Asi jste to poznali z obrázků, které zdobí stránky
našeho časopisu, viďte?
Jasně, jde o čokoládu!
Také se vám na ni sbíhají
sliny? Tak než se do čokolády zakousnete, přečtěte
si její příběh!
Snad každý člověk a kaž­
dá věc má svůj příběh.
Příběh se má vyprávět
od začátku a konec se prozrazovat nemá – ale já vám přesto naznačím, že začátek toho našeho čokoládového
příběhu je sladký, ale jeho konec vám
na jazyku asi trošku zhořkne. Proč? Čtěte
dál. :-)
Kyselá voda s medem?
Mňam!
Poslední vládce Aztéků – Montezuma II.
– miloval kakaový nápoj tak moc, že mu
nedělalo problém vypít až 50 šálků denně! No řekněte – dokázali byste to?
Ddokážu ledasco, ale
tohle je i na mě moc.
Božské boby místo
pětikoruny
Asi víte, že čokoláda se vyrábí z kakaovníku. Tuhle rostlinu prý lidem kdysi daroval bůh, který se
jmenoval Opeřený had. Byl to tak hodný bůh, že
naučil lidi kakaové boby sušit, pražit, mlít a připravovat z nich výživnou pastu. Lidé tehdy věřili, že
pitím této hmoty smíchané s vodou načerpají sílu
a moudrost kakaovníku. Odtud také vzniklo slovo
„kakao“ – v překladu znamená „boží jídlo“. Tak kakau kdysi dávno říkali Mayové.
Lidé ve Střední Americe byli kakaovníkem a jeho
produkty tak nadšeni, že kakaové boby používali
dokonce i místo peněz. Boby byly totiž velmi žádané, takže byly i velmi cenné. Také dlouho vydržely
a nekazily se. Byly malé, takže se snadno přenášely.
Mohli jste je tedy na trhu vyměnit skoro za cokoliv
– třeba i za slepici!
20
Jednoho dne do královského dvora Aztéků přišel
španělský mořeplavec Cortés. Montezuma II. mu
nabídl svůj milovaný nápoj. „Fuj, co to je? To je ale
divné!“ To možná pan Cortés tehdy řekl. Ihned totiž
pochopil, proč Aztékové říkají této hnědé tekutině
„čokoatl“ – tedy kyselá voda. Ale Cortés brzy zjistil,
že když se do té „kyselé vody“ přidá med, není to
vůbec špatné.
V roce 1528 Cortés přivezl čokoládu do Evropy. Tehdy se stále pila – ne jedla. Byl to horký hořký nápoj.
Později si ho ale mlsní Evropané osladili cukrem.
A právě tady paradoxně začíná ta hořká část našeho příběhu o čokoládě.
Všichni chtěli čokoládu
Oslazenou čokoládu si Evropané velmi oblíbili, a tak
bylo potřeba víc a víc kakaovníků. Evropané zakládali ve Střední a Jižní Americe kakaovníkové plantáže a nutili na nich pracovat domorodé indiány.
Práce to byla namáhavá. Hodně lidí se při ní zranilo
a někteří i umírali. Dokonce se mluví o několika milionech mrtvých. A bude to asi pravda, protože se
V polovině 19. století Evropané poprvé ochutnali tuhou čokoládu – tedy klasickou hnědou
pochoutku v malých tabulkách. Obliba čokolády
zase vzrostla. Víte, kolik čokolády sní za jeden
rok Češi? Jeden Čech prý zvládne zhruba 6 kilogramů čokolády ročně. Jak jste na tom vy?
stalo, že najednou nebylo dost pracovníků. A jak se
to vyřešilo? Rozhodlo se, že americkým indiánům
budou vypomáhat afričtí černoši – otroci. Ale stále
to nestačilo. Chuť na čokoládu mělo více a více lidí.
Kakaovník se tedy začal pěstovat i v dalších zemích.
Nezralý plod kaka
ovníku
Hustýýý..
Zralé plody děti ro
zsekávají mačetou
Foto od Ghana N
ews Agency
21
Jak je to dnes?
Na čokoládě by si nikdo z nás nepochutnal, nebýt kakaovníku. To je
docela vysoký, stále zelený strom.
Plody kakaovníku jsou oválné, většinou žlutozelené, hnědé nebo červené.
Ze stromu samy nepadají, ani když
jsou zralé. A také se samy nerozevřou.
Semena – tedy kakaové boby – z nich
musejí vyndat lidé. A věřte nevěřte,
těmi lidmi jsou dnes často děti – kluci
a holky jako vy!
Tyto děti tvrdě pracují na kakaovníkových plantážích. Mačetami odsekávají
kakaovníkové plody, na hlavách nosí
těžké koše naplněné až po okraj kakaovými boby,
vysekávají z nich semena – dřou se při
sklizni od rána do večera.
„Namluvili nám, že na farmě vyděláme
peníze. Byla to lež a byla to hrozná práce.
Pracovali jsme i 12 hodin denně.“ To jsou
slova 10letého kluka z africké země Mali.
Když mu bylo 6 let, odvezli ho naháněči
do sousední země – do Pobřeží slonoviny.
Spolu s dalšími dětmi ho pak zavezli na kakaovníkovou farmu.
mačetu,
děti v ruce
jí
a
m
ž
y
d
I k
.
hrají raději
s míčem si
22
Školní jídelna
„Často jsme se snažili utéct. Bylo to
hrozné. Plody kakaovníku se musejí
odsekávat od stromu a pak ještě v ruce
rozsekávat. Pracoval jsem tedy pořád
s mačetou – s takovým ostrým nožem.
No, a často jsem se zranil. Rány někdy
hnisaly a ukrutně bolely. Když jsme
ale byli pomalí, když nám práce nešla
od ruky, bili nás.“ Tyto děti znají čokoládu jen z té hořké stránky. Většina z nich
opravdovou čokoládu – jakou známe
my tady v Česku – nikdy neochutnala.
Podívejte se na africkou školu: I když nevypadá
zrovna lákavě, děti do ní chodí rády.
Spravedlivá
čokoláda?
Holky a kluci, víte o tom, že existuje
i čokoláda, která má na sobě nápis
FAIRTRADE?. Je to anglické slovíčko
a znamená „spravedlivý obchod“. Čokoládu s tímto označením by neměly vyrábět
dětské ruce. Další výhodou je, že většina
peněz, které za tuto čokoládu zaplatíte, by
měla přijít do peněženek přímo zemědělcům, kteří kakaovníky pěstují. Důležité také
je, že čokolády s označením FAIRTRADE
by neměly být z kakaovníků, na které se
použila škodlivá hnojiva.
To, co se děje na naší planetě, můžeme
ovlivnit – krůček po krůčku. Třeba můžeme ten HOŘKÝ příběh čokolády změnit
na SLADKÝ. Dobrou chuť. :-)
o
ukn
ete j
Můž
a:
ut n
dra.cz
www.a
23