daniel pitín| Kunstwerke

daniel pitín| Kunstwerke
5/6 - 28/7/2012
Kamenická 22, Praha 7- Letná
Otvírací doba: út-pá 13 – 18h, so 14-18h
„Předsazená stěna za okny galerie zabraňuje z ulice nahlednutí do téměř celého přízemního prostoru. Poměrně nenápadná
černobílá abstraktní malba na stěně je valérem šedi, vzniká mimikry mezi galerií a vlastní výstavou, která je skryta v novém
interiéru. Vzniklé kulisy výstavy jsou vystavěny jako systém dvou místností se vstupní chodbou, kam lze v důsledku vytěsnit
inventář galerijního provozu. Německé slovo, které je v titulu výstavy, svou významovou přímočarostí vyjadřuje samotná
umělecká díla. Stává se i odkazem k lokalizaci některých historických a estetických témat, která se odvíjí na vystavených
malbách, kolážích a ve videoanimaci. Název se tak váže k přístupům a uvažování Daniela Pitína nad významem malířské
výstavy v intencích a praxi současného umění.
Obsahem výstavy se stávají historické události, rozvíjené jako obecnější společenská či osobní traumata, a umělcova
sebeironie nad vlastní pozicí v systému uměleckého trhu. Tato pozice je pro Pitína zcela vyhovující, současně je i
znejišťujícím pozorovacím bodem. Za jedno z témat výstavy lze považovat fenomén sběratelství, který je odvozen od
obecněji sdílené zkušenosti s klasickou modernou, která formovala podobu žitých prostorů s uměním. Právě ty se stávají
přetrvávající instancí vkusu a vzorcem společenkých hodnot. V uměleckých dílech (Kunstwerke) rozvíjí Daniel Pitín
historické momenty a vzpomínky blíže nespecifikovaného společenského vědomí západní civilizace, skrze které se sám
vyrovnává s projevy moci rozličných ideologií a estetických kánonů. Předmětem zobrazení tak může být klišé v podobě
animačně kolážované desavské budovy Bauhausu ztrácející se kdesi v pouštní bouři se zástupci přírodního kmene.
Představitelé orientu podobně figurují na fotografických kolážích vytvořených na pozadí interiérů výmarské architektury.
Kontrapunkt k této kulturní asimilaci tvoří samotné malby Daniela Pitína, kde například přítomnost domorodého umění
zůstává, ale objevuje se v opuštěných “sběratelských” vilách západního světa vystavěných na konturách modernismu. Na
malbách je budováno znejištění rozvíjením motivů vystavěných na pozůstatcích evropského kolonialismu, součástí je i
abstrahovaná obraznost fotorealistického záznamu s výjevy z nacistikého prostředí.
Předoobrazem jednotlivých maleb jsou v mnoha případech filmové scény, které zprostředkovávají setkání se zobraovanými
událostmi a jsou nosičem obecně sdílené vizuální zkušenosti. Předmětem je jejich rozklad v rámci statičnosti obrazu.
Druhou, více formální rovinou je zkušenost s nestálostí a vytrácením otisků reality na filmovém či fotografickém záznamu.
Malbu Daniel Pitín podstupuje proměnám srovnatelných s postupným rozkladem, až degenerací emulze fotorealistického
zobrazení, které přechází ve výslednou obrazovou abstrakci. Společně s fotografií se film stává technickým, ale i kulturním
referentem maleb. Použitím koláže (ve videu a fotografii) dochází k schematickému a často absurdnímu střetu dvou
formálních a kulturních vrstev - masky a prostředí. Malby, i přes vrstvení hmoty samotných barev a občasné podprahové
dosazování fragmentů z jiných obrazových materiálů, jsou více samotným prostředím. Masku typickou pro koláže nahrazuje
skicování motivů a jejich rozvíjení či vytrácení v rámci formátu obrazů. Podoba maleb, jejich abstraktní tříštění nebo
výjevová ilustrativnost je součástí procesu tvorby se snahou o poodstoupení od zakořeněných témat a samotným studiem
filmu a fotografie médiem malby.
Umělecké díla jsou rozvržena na výstavě s odkazem na muzejní návodnost a řazení tematických i formálních cyklů - video
jako instruktáž, koláže jako grafické zkratky, obrazárna maleb jako samotná výpověď obsahových rovin. Motiv převyprávění
událostí v dílech Daniela Pitína je odrazem konfliktu, který se váže k nastaveným hodnotovým rámcům, jejichž současná
reflexe a zpochybňování neznamená jejich zavržení. “ (kurátor: Martin Mazanec, červen 2012)
Daniel Pitín se narodil v r. 1977 v Praze, v letech 1994-2001 vystudoval pražskou AVU, ateliéry klasické malby u profesora
Zbyňka Berana a konceptuální tvorby profesora Miloše Šejna. Daniel Pitín je mladý a talentovaný umělec, který také
pracuje – a zároveň je jimi inspirován - s filmem a videem. Během studií na akademii získal dvakrát cenu za nejlepší dílo
roku, v r. 2004 mu byla udělena Henkelova umělecká cena pro umělce ze střední a východní Evropy a v r. 2007 obdržel
Cenu Mattoni pro nejlepšího nového umělce na pražském Bienále. Daniel pravidelně vystavuje v Evropě i Spojených
státech a kromě své sólové výstavy v hunt kastner se letos ještě zúčastní nadcházejících společných výstav: v Galerii The
Temple Bar v Dublinu (Making Familiar: 09/08/2012 – 29/09/2012); v MCA Denver a v MODEM Centru pro moderní a
současné umění v Debrecínu v Maďarsku.