ročník 2, číslo 3, 2012, issn 1804 - 8315
Transkript
PERIODICKÝ INTERNETOVÝ ČASOPIS V OBORU LOGISTIKY ROČNÍK 2, ČÍSLO 3, 2012, ISSN 1804 - 8315 O B S A H: Vladimír Strakoš: Zásobování obyvatel energiemi jako logistický proces Energy supply of the population as a logistic process Ivan Hlavo: Doprava a dopravní cesty jako souást kritické cesty k úspšné spolenosti Transport and Transport Routes as a Part of Critical Way of Successful Society 1 10 Ctirad Schejbal: Klasifikace pírodních a antropogenních objekt Classification of natural and anthropogenic objects 13 Andrea Lešková: Koncepce logistiky dodavatelského etzce v automobilové výrob Logistics concept of supply chain in automotive production 24 Vladimír Strakoš – Kamila Motalová: Logistika a zásobování oblasti vodou Logistics and supply the region with water 33 Bedich Michálek: Cestování v Austrálii – logistický problém Travel in Australia – a Logistic Issue 49 Erika Konupíková: Rozvoj manažér a ízení lidských zdroj v prmyslových podnicích Development of Managers and Human Resources in Enterprises 57 Libor Kavka – Jan Rája – Markéta Hlavsová: ešení problematiky parkování a odstavování vozidel ve mst Parking and decommissioning vehicles in a city 63 ZÁSOBOVÁNÍ OBYVATEL ENERGIEMI JAKO LOGISTICKÝ PROCES Energy supply of the population as a logistic process Prof. Ing. Vladimír Strakoš, DrSc. Vysoká škola logistiky Perov, katedra logistiky a technických disciplin, e-mail: Vladimí[email protected] Abstrakt Základní charakteristikou zásobování energiemi je oddlení dodavatel a zákazník zpravidla rozsáhlou penosovou sítí. Oddlení výrobc a odbratel je tedy anonymní a dlouhodob nemnné. Kapacita dopravního spojení vždy pekrauje kapacitní požadavky zákazníka. Rychlost penosu (pepravy) je velmi rozdílná a to od rychlosti nkolika m.s-1 až po rychlost svtla. Zákazník si odebírá takové množství „zboží “ které potebuje a to v dob spoteby, bez domluvy s dodavatelem. Rychlost penosu navíc umožuje prodávat „zboží“ bez ohledu na politické rozdlení prostoru a to okamžit. Všechny tyto vlastností dopravních cest a možnosti pepravy jsou píinou jiného zpsobu navázání finanních tok, než je v bžném prodejním systému. Dále velké množství odbratel, by koresponduje s penosovými vlastnostmi penosových sítí, mže vyvolat situaci, kdy nkterá penosová spojení jsou petížené anebo dokonce extrémn petížené. Také mže nastat situace, kdy nkterý zákazník odebírá vtší množství, než bylo pedem domluveno. Toto jsou hlavní pohledy na specifiku výroby a prodeje v logisticky specifickém prostedí zásobovací sít, (Supply Network Management- SNM), než je tento pojem bžn používán v obchodním styku. Abstract The basic characteristics of energy supply is the separation of suppliers and customers usually extensive transmission network. Separation of producers and consumers is anonymous and for long time. The capacity of transport connections always exceeds the capacity requirements of the customer. Energy transfer speed is very different namely from the speed of m.s-1 to the speed of light. The customer takes a quantity of "goods" they need at a time of consumption, without agreement with the supplier. Transfer speed allows selling "goods" regardless of the political division of space and it immediately. All these properties of routes and ways of transporting are another way to establish the cause of financial flows than in the normal sales system. Furthermore, a large number of customers, even corresponds to the transmission characteristics of transmission networks, may cause a situation where some of the transmission connections are overloaded or even extremely overloaded. It may also be situations where a customer takes more than previously agreed. The main views of the particularity of the production and sales, in a specific environment logistically supply network, (Supply Network Management- SNM), over this term is usually used in trade. Klíþová slova Energetická sí, logistika, elektrická energie, teplo, plyn, ropa. Keywords The energy network, logistics, electricity, heat, gas, oil. ͲϭͲ ÚVOD Zásobování obyvatel energiemi je složitý logistický proces. Jako ve vše ch pípadech je nutné logistický proces rozdlit na vlastní technologický proces a na jeho systém ízení. Vlastní technologický proces je tvoen tém ve všech pípadech kontinuální dopravou, a to je peprava elektrické energie, peprava plynu a peprava tepla. Používá se pro zajištní života obyvatel ješt nkolik jiných dopravních sítí s kontinuální pepravou, ale to jsou sít které nepepravuji energii. Zásobování energiemi má, oproti bžným logistickým systémm využívající pro pepravu neparametrickou sí, své specifické vlastnosti. Pro mnohé, kteí se touto problematikou pímo nezabývají, mohou být spolené znaky pepravních sítí tchto rozdílných energií skryté. Základním spoleným znakem je to, že výrobce „prodává svj produkt prostednictvím rozsáhlé dopravní sít prakticky anonymnímu zákazníkovi, který zaplatí za odebraný produkt dodaten a to podle odebraného množství. Zákazník tedy není anonymní, ale v okamžiku odbru, výrobce prakticky vbec nezajímá, kdo jeho produkt práv odebírá. Výrobce ale pro provoz svého výrobního zaízení potebuje od zákazníka finanní prostedky a proto zákazník odevzdá pedem dohodnutou zálohu na odebraný produkt. Komu, to je opt zajímavý problém, protože mezi výrobcem a zákazníkem je rozsáhlá dopravní sí. Mže to být tak, že zálohu odevzdá prodejci a ten njakou ást pedá výrobci. Ne njakou ást, ale takovou, kterou výrobce potebuje a zbytek si nechá, nebo použije jinak. Ješt je tady další, kdo na peníze od zákazníka eká a to je ten, který zajišuje dopravu produktu, tedy majitel dopravní sít. Takto jsme se dostali k základní ásti energiemi. Dosti dobe to vystihuje obr.1. logistického procesu zásobování obyvatel Logistika je ízení pepravy produkt a tak základ jakéhokoliv logistického etzce je hmotný nebo energetický tok. V našem pípad tok energie. Ze samé podstaty zásobování obyvatel energiemi je mezi výrobcem a zákazníkem penosová sí. Tedy ne jednoduchý dopravní „etzec“, ale tato sí je systém kanál, kterými proudí energie v pípad, že je mezi nkterými uzly v síti rozdíl potenciál. Na koncích takové dopravní sít jsou napojeni odbratelé, tedy zákazníci. V pípad zásobování obyvatel energiemi mají zákazníci tu výhodu, že si kdykoliv odeberou ze sít takové množství, které potebují. Toto množství je sice omezeno, ale maximum je nastaveno tak jak si zákazník s dodavatelem pedem dohodl. Zpravidla je u drobných spotebitel maximum nastaveno tak, že poteby zákazníka vbec neomezuje. Je to spíše naopak, že maximální množství zajišuje jistou bezpenost zákazníka. Takto se dostáváme k jednoduchému autorovu pojetí definice dopravního systému, a to zdroj – síĢ – spotĜeba. Z této jednoduché definice zásobovací sít v energetice vyplývají také dosti jednoznané nároky na ízení tohoto „etzce“. Poznamenejme ješt, že poet zdroj, stejn jako poet zákazník napojených na penosovou sí je zpravidla dosti velký. ěízení zdroje má jednoznaný cíl ízení a to je vyrobit takové množství produktu jaké zákazníci potebují. V tomto pípad se jedná o ízení v reálném ase anebo ízení operativní. ěízení pĜenosové sítČ má zásadn jiný cíl a to je zajistit dostatenou penosovou kapacitu spojení zákazníka se zdrojem. Dostatená kapacita znamená pedem a dlouhodob dohodnuté množství. ͲϮͲ Strategie výrobc, distribuce a spoteby (asová úrove roky) Penžní ústav Koordinace výrobce – distribuce – zákazník WĞŶĢǎŶş ƷƐƚĂǀLJ (asová úrove rok) dispeink ĚŝƐƉĞēŝŶŬ spotebitelé ǀljƌŽďĂ pĜeprava spotĜeba Obr.1 Logistika a zásobovací etzec ízení spotĜeby (v reálném ase a operativní) je jiné. Každý zákazník si bere takové množství produkt, jaké potebuje a to až do urité meze o které ví jak zákazník, tak dodavatel. Okamžitý odbr spotebitel je tedy pro dodavatele náhodná veliina, kterou je možno pedpovídat pouze s uritou pravdpodobností. ěízení spotĜeby (taktické a strategické) je složitjší problém, protože se týká výstavby nebo rušení výrobních prostedk anebo rekonstrukce penosové sít a to tém vždy zasahuje do majetku relativn nezainteresovaných osob a navíc jak výstavba, tak zrušení je vc dlouhodobá a nákladná (vzpomeme výstavbu 2 dalších blok jaderné elektrárny Temelín). V této asové úrovni ízení se bez dobré predikce neobejdeme a práv tato predikce siln ovlivuje cenu produkt, které se energetickou síti penášejí. LOGISTIKA A ZÁSOBOVÁNÍ OBYVATEL ELEKTRICKOU ENERGII Vlastní technologický proces má nkolik specifických vlastností, které tento systém odlišují od ostatních. Penosová (dopravní) rychlost je rychlost svtla, tzn. že se produkt vyrábí práv v dob spoteby a energie se ve vtším množství nedá uskladnit Protože však výrobce i pepravce (nebo dopravce) potebují od zákazníka peníze, tak se tento produkt musí platit bu pedem, nebo pozdji. V souasné dob se ukázalo, že je výhodné platit zálohu pedem a v dohodnuté dob se placení vyrovná. Podívejme se na obr.2., který znázoruje princip logistické sít zásobování elektrickou energii. Je to klasický proces zásobovací sít (Supply Network Management) se všemi dležitými ástmi a to je „zásobovací logistika“, „výrobní logistika“ a „distribuní logistika“. ͲϯͲ V tomto pípad distribuní logistika koní pímo u zákazníka a ne ve skladu njakého prodejce. Obr.2 Logistika pi zásobování zákazník elektrickou energii Že by tam žádný prodejce nebyl? Co když výrobc je nkolik, a to vždy je, a distribuní sí je složitá a zákazník je hodn. Pak je tém logické, že by se mohli najít prostednící mezi zákazníky a vlastní zásobovací síti. Z toho velmi zeteln vyplývá, že zákazník si mže objednat dodávku energie speciáln od nkterého výrobce. (Vdom jsou tady používané netypické pojmy, které jsou bžné v logistice). Takto se z celého systému elektrické energie stává skuten tržní systém ve kterém si každý mže koupit produkt (el. energii) od kteréhokoliv výrobce. Má to ale háek. Kvalita produktu je stejná od všech výrobc a proto by se mohlo stát, že zaniknou výrobci kteí s hlediska hospodárnosti se surovinovými zdroji jsou významní a proto celý takto rozsáhlý systém musí ídit jeden centrální prvek – regulaní orgán, který musí hlídat a stanovovat limity dležité pro funkci celého systému s hlediska státu. Je to také významné proto, že dodávky se realizuji i pes hranice. ízení systému elektrické energie je velmi složité v oblasti strategického ízeni. Je to zejm nejsložitjší oblast ízení proto, že zdroje energie jsou vyerpatelné. Navíc v pípad, že se v tomto stát vyerpají, tak je nutno zajistit jiné zdroje. Je to záležitost celého státu a práv toto dlá ze systému zásobován obyvatel el. energii jeden z nejsložitjších systému ízení. Je to oblast logistiky, samozejm, že je. Je to problém zajištní trvalé funkce zásobovacího etzce, kde produkt je elektrické energie. Uvažujme o naší republice. Zpístupnné zdroje uhlí jsou asi na 30 let, zdroje uranu na kratší dobu, uvažujme 15 let. Ostatní zdroje – obnovitelné iní cca 10 % spoteby a ty nás nezachrání. Pokud naši ochránci pírody zabrání další tžb uhlí a uranu, tak budeme el. ͲϰͲ energii nebo uhlí, nebo uran - palivo do jaderné elektrárny kupovat. V takovém pípad budeme závislí na politické stabilit tchto stát. Uvažujme, že postavíme další jadernou elektrárnu, což je rozumnjší než kupovat uhlí, které se stejn bude muset v menším množství kupovat, tak výstavba jaderné elektrárny bude trvat cca 10 let. Plánovaných 5 let dostavby Temelína je kratší proto, že to je dostavba a ne postavení elektrárny na zelené louce. Dležité pro strategické ízení energetické situace státu je nutné plánovat minimáln na 10 let dopedu a to je práv problém strategického ízení v logistice. Zajistit dlouhodobou funkci ízeného systému. Když mluvíme o výrob, peprav a spoteb elektrické energie, tak si upesnme situaci v dodávkách. Pepravce nebo dopravce, nebo výrobce musí odbratelm pidlit uritý limit, zvlášt proto, že výrobce musí energii vyrobit v tom okamžiku, kdy to zákazník chce. Proto má každý zákazník nastaven maximální proud I [A] který mže odebrat a pitom se dodavatel zavázal, že bude udržovat naptí U [V] v uritých mezích. Tím zaruuje, že v pípad poteby zákazníka dodá elektrický výkon P=U.I [kW]. Za tento limit zákazníci zaplatili jednorázov pi instalaci pívodu el. energie. Zákazník pak platí za odebranou energii a to je E=P.t [kWh]a to pedem zálohu a teprve za urité období se celková spoteba doplatí nebo zákazník dostane ást penz zpt. LOGISTIKA A ZÁSOBOVÁNÍ OBYVATEL PLYNEM Zásobování obyvatel plynem je další velmi zajímavou oblasti logistiky. Pro se tento zásobovací sytém nespojuje bžn s pojmem logistika je proto, že se stejn jako elektina, vymyká z klasického pojmu prodeje. Pro se vymyká, když celý zásob ovací etzec je stejný. Výrobce vyrábí, dopravce dopravuje a zákazník kupuje. Opt je to proto, že výrobce, tža výrobek dodává do sít a zákazník je napojen na sí. Vzájemn mezi sebou nemají osobní kontakt. Nevidli se, neznají se, jsou si úpln cizí a pesto bez sebe nemohou být. Nebude výrobce, nebude zákazník a opan. Jaký je rozdíl proti systému zásobování elektrickou energii? Je to v tom, že rozvody plynu, tedy dopravní systém má uritý objem a tedy slouží jako doasný sklad a to u el. energie nejde. Navíc, plyn je možné skladovat a to opt u elektiny nejde a ješt jedná skutenost je to, že plyn se mže využít i jinak, než „barbarské“ (pojem autora) spálení a pemna na tepelnou energii. Plyn jsou uhlovodíky, které je možné využít i jinak a spálením se definitivn znií. To ale ponechme stranou. Te je pro nás plyn zdrojem tepelné energie. Již ne také mechanické energie jako je el. energie. Podívejme se na zásobovací sytém tepelné energie plynem podle obr. 4. Stejn jako u elektrické energie zaíná celý proces v zemi. Plyn se složitjší, ne složitou, sítí vytží ze zem, upraví a dopraví do spotebitelské sít. Není to tak úpln jednoduché, protože se plyn dopravuje na velkou vzdálenost a tak se musí pro cest nkolikrát mnit tlak plynu, aby potrubí, kterým se dopravuje, nemuselo mít extrémn velký prmr. Je to do jistí míry podobné jako u el. energie, ale u plynu je zvýšení tlaku energeticky náronjší. Celým systémem zvyšování a snižování tlaku se nebudeme zabývat a zamíme se jenom na systém prodeje v dodavatelském etzci a jeho ízení, což je skuten problém logistiky a to opt na všech ídících úrovních od ízení v reálném ase po ízení strategické. Podle obr.3 výrobce dodává upravený plyn prakticky anonymn do spotebitelské sít a plyn se dodává prakticky vždy na velkou vzdálenost, protože msta se spotebiteli se nenacházejí tém nikdy v míst tžby plynu. Po nkolika zmnách tlaku se plyn dostane do posledních vtví rozvodu plynu a na tyto vtve je napojen konený zákazník. Ten neví odkud je plyn, který spotebovává, neví kdy a kde se vytžil, neví kdo jej vytžil a tedy neví kdo mu ͲϱͲ jej prodává a komu vlastn platí. Pro zákazníka je dležité to, že má plyn kdykoliv k dispozici a mže si odebrat tolik plynu, kolik potebuje. Obr.3 Logistika pi zásobování zákazník plynem Tak se dostáváme opt ke stejnému systému prodeje jako v pípad el. energie a to, že zákazník zaplatí njakému sprostedkovateli zálohu pedem a pak, na konci zvoleného období rozdíl doplatí anebo peplatek dostane zpt. Že by to bylo tak jednoduché? To samozejm není. Podívejme se na tento systém s hlediska logistiky, tedy ízení dodavatelského etzce. Není to etzec, ale dodavatelská sí a to velmi složitá, i když zásobníky plynu celý systém do jisté míry zjednodušují. Relativn jednoduché ízení sytému dodávky a prodeje plynu je v asové oblasti reálného asu anebo v oblasti operativního ízení. V této asové úrovni se eší automatická regulace tlaku plynu a to regulaci tlaku na výstupu ze zásobníku plynu anebo kompresní stanice. Takový systém regulace je zcela zvládnuty. Z hlediska operativního ízení, tzn., když bude dostatený tlak plynu i zítra nebo pozítí, je opt pomrn mén nároný problém. Složitjší systém ízení je v oblasti taktické a strategické. Tzn., bude dostatek plynu v píštích nkolika létech anebo bude dokonce dostatek plynu v píštím desítiletí? To jsou závažné problémy ízení systému zásobování plynem. Znamená to co nejlepší predikci vývoje jak kapacit jednotlivých dostupných ložisek, przkum nových ložisek, zpístupnní nových naleziš a v neposlední ad vývoj politických a národnostních vztah mezi oblastmi spotebitel a oblastmi se zdroji. Práv v této oblasti mnohou pomoci moderní prostedky informaní techniky, i když je nutné zdraznit, že tyto moderní prostedky nic nevyeší, ale mohou významn pomoci. Jeden z nástroj je systém modelování jak technických problém, tak spoleenských ͲϲͲ problém ze kterých je možné vytvoit predikci vývoje obou systému, jak technického, tak spoleenského by s uritou pravdpodobnosti. LOGISTIKA A ZÁSOBOVÁNÍ OBYVATEL TEPLEM Logistický systém zásobování obyvatel teplem je oproti pedchozím výrazn menšího rozsahu, i když význam má pro náš život v našem podnebním pásmu prakticky stejný význam. Charakteristika tohoto logistického systému má své specifikum v tom, že dopravním prostedkem je voda, nkdy ve form páry, a na tento dopravní prostedek se „naloží“ teplo a tak se dopravuje k zákazníkovi, který si teplo odebere. Proti pedchozím systémm má teplo ješt jednu velmi dležitou specifiku a to je, že když si zákazník dodané teplo neodebere, tak si je výrovce a tedy dodavatel musí vzít zpt. Obr.4 Logistika pi zásobování zákazník teplem Je to skuten zvláštní systém. Výrobce vyrobí produkt pro zákazníka. Prostednictvím dopravce produkt dopraví k zákazníkovi. Zákazník si odebere tolik, kolik potebuje a zbytek nechá pepravci. Ten musí nevyzvednutý produkt dopravit co nejrychleji zpátky výrobci, protože produkt asem ztrácí svou kvalitu. Výrobce vrácený produkt, který již nemá parametry pro prodej, produkt opt zhodnotí a pošle jej opt k zákazníkovi. Taková situace vzniká hlavn v meziobdobí pi pechodu zima – léto a opan. Mimo to v lét zákazník odebírá hlavn teplo v teplé vod a v té dob je celý systém využíván pouze na nkolik málo procent. ͲϳͲ To jsou hlavní charakteristiky procesu zásobování teplem a te se podívejme na jeho technické provedení. Komplexní schéma je na obr. 5. Výrobce nakupuje surovinu což je uhlí nebo plyn a z té „vyrábí“ teplo. Teplo naloží na dopravní prostedek, tedy vodu, a tak jej dopraví distributorovi. Ten si v pedávací stanici teplo pevezme a vždy s nižší teplotou distribuuje dále. Výrobce vyrábí teplo o vysoké teplot a proto první okruh je vždy vysokoteplotní. Vtšinou to je pehátá pára a z té se ve výmníku teplo pedá dopravci, vtšinou do vody. Dopravce pak teplo distribuuje dále a pitom teplota vlivem ztrát neustále klesá. Tyto ztráty tepla se útuji zákazníkovi, takže to výrobce ani distributora píliš netrápí a zákazník to nijak nemže ovlivnit. Strategické Ĝízení výstavba a údržba zdroj a sít dĂŬƚŝĐŬĠƎşnjĞŶş ekonomika, dodavatelé, odbratelé KƉĞƌĂƚŝǀŶşƎşnjĞŶş GLVSHÿHU REODVW REODVW REODVW \şnjĞŶşǀƌĞĄůŶĠŵēĂƐĞ R RS R RS R RS Obr.6 Hierarchie ízení Technika ztráty penosem tepla trápí, protože to omezuje vzdálenost, na kterou je možné teplo prodávat. Proto se vyvíjejí stále lepší tepeln isolaní materiály. Na obrázku vidíme, že výmníkových stanic je nkolik. Je to dáno rozlohou dopravní sít a rozmístním zákazníku a jejich odbrem. Na poslední výmníky (pedávací stanice) jsou již napojeni zákazníci a ti si sami ventily na výmnících ídí kolik tepla odeberou. To co neodeberou se vrací zpt. Z obrázku je velmi názorn vidt rozdlení logistického systému na ást výrobní, dopravní a distribuní, která je nepetržit spojena se zákazníkem který si odebírá produkt podle své poteby. Z toho schématu lze usoudit, že prakticky jediná možnost placení je stejná jako v pedchozích pípadech a to je platba zálohov a vyútování na konci smluveného období. ͲϴͲ ZÁVR Logistika je ízení pepravy, v našem pípad pepravy energie. Již to bylo vnínáno v textu, ízení je vhodné rozdlit na ízení v reálném ase, ízení operativní, ízení taktické a ízení strategické. Pro pípad penosu energie je pehledný obr.5. Pi ízení v reálném ase se ídí hlavní parametry podstatné pro penos energií a to jsou naptí v elektrické síti, tlak v plynové síti a teplota v teplotní síti. Výrobce však prodává svj výrobek a tedy ne výše uvedené veliiny, ale elektrickou energií [kWh], množství plynu [Nm3] a množství tepla [J]. Za tyto veliiny zákazník latí a odebírá si je podle své poteby a v té dob kdy je potebuje. Tyto veliiny si tedy ídí zákazník ne výrobce. V oblasti operativního ízení se eší na dispeerské úrovni tlaky ve vybraných bodech sít a všechny poruchové stavy v dopravní síti. Takové ízení výrobce pi operativním ízení zdroj je složitjší, ale s hlediska logistiky je podstatné zajištní plynulé dodávky energie s ohledem na provoz energetických zaízení Operativní ízení je dispeerské ízení a asovém rozsahu dne pípadn nkolika dn. Výrobce však se zajistit požadavky zákazník a proto se jak výrobce, tak pepravce zamí své ízení na asovou úrove taktickou a v té se eší jednak placení a všechny finanní otázky a hlavn dlouhodobé smlouvy s dodavateli surovin. V úrovni strategické pak eší spolen dlouhodobé problém zásobování a to je renovace a výstavba zdroj a renovace a výstavba a renovace dopravních sítí. Kontinuální dodávky energií je tedy velmi zajímavý a velmi významný logistický proces, který je, do jisté míry náronjší, než logistika pi dodávkách a distribucí výrobk a proto tuto ást logistiky v žádném pípad nelze zanedbávat. To se nezanedbává, protože to je nezbytná souást našeho života, ale s hlediska logistiky je pehlížená. LITERATURA Strakoš. V, Kavka. L., Kolomazník, I.: Logistika a modelování potrubní dopravy. - V tisku, VŠLG PĜerov, 2012. Recenzoval: Prof. Ing. Ivan Gros, CSc. ͲϵͲ DOPRAVA A DOPRAVNÍ CESTY JAKO SOUýÁST KRITICKÉ CESTY K ÚSPċŠNÉ SPOLEýNOSTI Transport and Transport Routes as a Part of Critical Way of Successful Society Doc. Ing. Ivan Hlavo, CSc. Vysoká škola logistiky v Perov, katedra logistiky a technických disciplín. e-mail: [email protected] Abstrakt ýlánek obsahuje úvahy a zamyšlení nad souþasným stavem v oblasti dopravních systémĤ a jejich využíváním a mnohdy neutČšeným stavem dopravních cest a prostĜedkĤ. Hlavním zámČrem autora bylo vyvolat polemiku nad zmínČnými úvahami a snaha rozdmýchat diskuzi. Podstatou úvah autora je podívat se na problém Ĝešení dopravy a dopravních systémĤ z pohledu hledání východisek již na úrovni vzdČlávacího systému na vysokých školách. PrávČ vysoké školy jsou institucemi hrajícími nezanedbatelnou roli pĜi formování absolventĤ a specialistĤ, kteĜí následnČ své nabité znalosti promítnout do svých budoucích profesí. Autor vychází ze svých dlouholetých zkušeností v oblasti budování dopravních systémĤ a ze svých zkušeností na poli akademické pĤdy. Autor þlánku se nebrání jakékoliv konfrontaci ze strany þitatelĤ þlánku, kteĜí by se chtČli zapojit do diskuze nad uveĜejnČnými myšlenkami. Abstract The article contains thoughts and contemplations on recent situation of transport systems and their usage and dismal condition of transport routes and vehicles. The main goal of the article is to evoke discussion on the following facts. The main principle of the paper is to look at the system of tertiary education and its impact on finding solution for transport systems. Therefore universities and colleges are institutions playing an important role of preparing and educating graduates and professionals, who are the future power for designing and improving transport systems by application of acquired education. It is based on author’s extensive experience in the field of developing transport systems and also the academic environment within. Author expects various opinions about the mentioned thoughts and discussion over the matter is possible. Klíþová slova Doprava, dopravní cesty, vysoké školství Keywords Transport, Transport Routes, Tertiary Education 1. ÚVOD PĜetechnizovaná spoleþnost a její dĤsledky se objevují tam, kde to nejménČ potĜebujeme. Technika a hlavnČ ta užitková, se v nejvČtší míĜe projevuje jako dĤsledek demokratizaþních procesĤ na tepnách spoleþnosti, a tČmi jsou dopravní systémy. Celá lidská þinnost je závislá na funkci dopravy, která se stává rozhodujícím þlánkem efektivního fungování spoleþnosti. Co se však dČje? Systém dlouhodobČ zpĤsobuje problémy, a to nejen technického a ekonomického charakteru, ale niþí i þlovČka a jeho prostĜedí. Co s tím? Proþ se tato rozhodující a nezbytná souþást života na svČtČ, bez které si život tČžko dokážeme pĜedstavit, stává problémem a v urþitých momentech zoufale voláme o pomoc. Lze zastavit tento proces? Lze vytváĜet jiné systémy? Nebo Ĝešit operativní problémy a þekat na zmČny, které pĜinese sám život? Tato dilemata jsou filozofií, která musí determinovat spoleþenské ͲϭϬͲ požadavky, ale i zpĤsoby Ĝešení. Když opustíme celosvČtový trend a jeho možnosti zabezpeþit udržitelný rozvoj a soustĜedíme se na naši Evropu a na naši zemi, tj. na prostory, které umíme ovlivnit, zjistíme mnoho zajímavých skuteþností. 2. DOPRAVNÍ SYSTÉMY, JEJICH ÚROVEĕ A VÝVOJ Technická úroveĖ prostĜedkĤ pohybujících se po dopravních systémech je vysoká. Jsou vybavené neskuteþnými možnostmi, jež jsou dĤsledkem technického pokroku a komerce, která žene vývoj kupĜedu. Tento fakt vytváĜí na dopravních cestách v každém druhu mimoĜádné situace. Vývoj dopravní infrastruktury vysoko zaostává za technickou úrovní prostĜedkĤ pohybujících se po ní. Dalším faktem je množství, intenzita a frekvence prostĜedkĤ, ale i lidský þinitel, tedy prvek nejen Ĝízení prostĜedkĤ, ale i systému. Co s tím? Na vybudování dokonalých (nČkdy i nedokonalých) dopravních systémĤ nejsou finance. Problém se Ĝeší prĤbČžnČ „vylepšováním“, tedy nesystémovČ a nekoncepþnČ hašením akutních stavĤ. U cest je to formou zlepšování povrchu, technickými úpravami a pĜidáváním pruhĤ, což ovšem sekundárnČ vytváĜí kongesce. ZmínČné zásahy zpĤsobují pĜeplĖování vstupĤ do mČst, zahlcení kĜižovatek a výsledkem jsou nezvládnuté momenty s kvantem vozidel, pokud uvážíme, že intenzita 40 – 70 tis. vozidel za hodinu je bČžná, pĜiþemž kapacity komunikace jsou 4 až 5 násobnČ nižší. Celý proces pĜepravy v objemu 65 – 70 % pĜepravní práce se odehrává na cestČ. Ptáme se proþ. Cesta je pĜirozeným prostorem pro pohyb dopravního prostĜedku, je vyjádĜením svobody þlovČka ovládajícího mechanismus, vstupujícího do procesu dopravy svobodnČ bez mimoĜádných omezení. Co ostatní systémy? Nejbližším systémem k silniþnímu je železniþní doprava. Má zabČhnutý ortodoxní systém a stabilní dopravní cestu. I zde dopravní prostĜedky pĜedbČhly možnosti dopravní cesty. Do hry vstupuje možnost úpravy dopravní cesty (zvýšením traĢových rychlostí). Chybí invence, chybČjí finanþní prostĜedky, železnice slabČ motivuje zákazníka, motivaci omezují zásady provozu, neschopnost dČlby práce, regulace pĜepravních zásad, navázaní a pĜevzetí pĜepravní práce ze silniþní dopravy. A tak se stává, že jsou vypravovány poloprázdné vlakové soupravy a nákladní doprava je málo vytížená. TČžko se do této polemiky vstupuje s dalšími dopravními systémy, jako jsou letecká a vodní doprava, které mají svá specifika a filozoficky jsou ménČ veĜejnČ pĜístupné. A to nehovoĜíme o mimoĜádných vstupech ekonomiky do budování jejich funkþních složek (letištČ, pĜístavy, plavební dráhy), které jsou k provozu tČchto druhĤ dopravy zapotĜebí. MĤže se zdát zvláštní, že se zaobírám tČmito úvahami. 3. HLEDÁNÍ ěEŠENÍ NA POLI VYSOKÉHO ŠKOLSTVÍ Je to proto, že zmínČné problematiky pĜímo souvisí s þinností a formami výuky odborníkĤ pro tyto oblasti. Vysoké školy, a hlavnČ soukromé, reagují na výzvy praxe a operativnČ (co zákon umožĖuje) formují své absolventy pro Ĝešení problematiky sofistikovaným pĜístupem a s vysokou dávkou kreativity vstupují do procesu kvazi krizového stavu. Tento fakt vytváĜí podmínky pro teoretické pĜístupy k Ĝešení. Co tedy nabízí vysoké školství v oblasti Ĝešení a perspektiv v krizové situaci dopravních systémĤ? - - Nefunguje systém zpČtné vazby spoleþenských potĜeb prezentovaný rezortními ministerstvy, na základČ kterého je možné pružnČ pĜipravovat studenty. Pokusy se zakládáním „rad“ pro spolupráci školy s praxí Ĝeší jen regionální nebo velmi úzká subjektivnČ vnímaná místa. Nabízí všeobecnČ pĜipravené studenty dle kritérií té které školy. ͲϭϭͲ - MĤže vytvoĜit podmínky pro Ĝešení problémĤ dopravy (na škole k tomu profilované) formou semestrálních prací, bakaláĜských a diplomových prací. - VytváĜí podmínky pro praktické vstupy do procesu a Ĝešení operativních i dlouhodobých úkolĤ. Co je nutné pro to udlat? - Je tĜeba Ĝešit problém výstupu bakaláĜĤ a jejich zaĜazení ve spoleþnosti jako funkþního profilovaného segmentu. - Sladit magisterské a bakaláĜské studium s požadovaným výstupem a tedy pĜípravou bakaláĜe na hodnotný vstup do praxe. Odstranit syndrom bakaláĜského výstupu jakožto rozpaþitého, poloviþatého ukonþení studia bez ambice pokraþování formou magisterského studia. I tyto aspekty pomohou Ĝešit problémy kádrĤ a specialistĤ pro urþitý specifický obor. Znovu se vraĢme k problematice Ĝešení situace v dopravČ a je zĜejmé, že je tĜeba pĜistupovat k hledání východisek i z pohledu kvality vysokého školství. Máme finanþní prostĜedky? Pokud ano, tehdy mĤžeme dobudovávat dopravní systémy, Ĝešit jejich kapacitu a bezpeþnost. ZmínČná podmínka nebude splnČna témČĜ nikdy, prostĜedky v požadovaných objemech nejsou a nebudou. Co je východiskem? Nabízí se vícero variant, které za vynaložení pĜimČĜeného objemu prostĜedkĤ pomohou doþasnČ, operativnČ lze Ĝešit problém právČ na bázi specialistĤ, které vysoké školy produkují. V Ĝešení se objevují výrazné prvky logistiky a je uplatnČna v procesu dopravních þinností. Objevuje se zde prvek proporcionality rozdČlení pĜepravní práce a tedy výkonĤ realizovaných na konkrétním dopravním systému. V pĜípadČ, že spoleþnost najde zpĤsob, jak pĜerozdČlit a proporcionálnČ realizovat dopravní výkony, vyĜeší se okamžitČ jeden z obrovských problémĤ v oblasti pĜetížené, ekologicky nevyhovující silniþní dopravy. Zákonné a jiné normy jako i demokracie vládnoucí ve výbČru dopravního systému neumožĖují pĜekonat tento problém. Co dČlat? Využít teoretické poznatky smČĜující k Ĝešení logistických ĜetČzcĤ. Využít prvky telematiky Ĝešící v silniþní dopravČ usmČrĖování, regulaci a pohyb vozidel na cestČ. Tyto relativnČ jednoduché, ekonomicky nenároþné formy umožní dopravní obslužnost na existující silniþní síti. Faktor využití teoretických poznatkĤ v silniþní dopravČ jako komparativního prvku, který v tomto þase funguje na principu úzkých zájmĤ v regionech a nemá celoplošný dosah, pĤsobí v nČkterých pĜípadech spíše negativnČ. 4. ZÁVR Zapojme urychlenČ do Ĝešení sofistikovanČ jednotlivé technické prvky a Ĝešme problém operativy s výhledem na spojení operativních krokĤ s dlouhodobými, investiþními zámČry. Zapojení, ale hlavnČ vhodná koordinace na úrovni škol si žádá vytvoĜení jednotné státní filozofie jako prvku, podle kterého je možné pĜisoudit úlohy a povinnosti vysokým školám, ústavĤm a organizacím, které pomohou dotvoĜit systém jednotné dopravní politiky v rámci ýR pĜi dodržení zásad EU. Tento faktor dokáže vytvoĜit pozici pĜi Ĝešení operativních i budoucích problémĤ dopravy ve spojení vysokých škol a jejich podílu na praktických výstupech. Literatura Tento þlánek je vlastní práce autora. Recenzoval: Doc. Ing. Pavel Šaradín, CSc. ͲϭϮͲ KLASIFIKACE PěÍRODNÍCH A ANTROPOGENNÍCH OBJEKTģ Classification of natural and anthropogenic objects Prof. Ing. Ctirad Schejbal, CSc., Dr.h.c., Vysoká škola logistiky Perov, katedra pírodovdních a humanitních disciplin e-mail: [email protected] Abstrakt Standardní procedurou analýzy dat je klasifikace pírodních i antropogenních objekt, reprezentovaných hodnotami sledovaných atribut. Identifikace tíd znamená hledání homogenních podmnožin v konkrétním datovém prostoru. Všechny používané metody vycházejí z pedpokladu, že jednotlivé objekty lze popsat pomocí sledovaných charakteristik tak, že objekty patící do téže tídy mají podobné charakteristiky. Základem každé klasifikace je prostor atribut (klasifikaních znak), kterými lze popsat danou množinu objekt. Principem klasifikace objekt mže být taxonomie, sdružování i tídní. Algoritmus rozdlovacího pravidla se asto nazývá klasifikátor, který mže mít deterministickou, statistickou i heuristickou povahu. Klasifikaní metody, kterých je velké množství, lze zalenit do skupin ízené a neízené klasifikace. Abstract Standard procedure of data analysis used is the classification of natural and anthropogic objects, represented by the values of studied attributes. Identification of classes means search in specific subsets of homogeneous data space. All the methods are based on the assumption that objects can be described using the monitored characteristics so that the objects belonging to the same class have similar characteristics. The basis for each classification is a space of attributes (character signs), which can be described as the set of objects. Principles for the classification of objects can be taxonomy, association or classification. Algorithm partitioning rules is often called a classifier, which can be deterministic, statistical and heuristic nature. Classification methods, which are many, can be incorporated into the groups of controlled and uncontrolled classification. Klíþová slova Vytžování dat. Klasifikace objekt. Principy klasifikace. Klasifikátory. Klasifikaní postupy. Key words Data mining. The classification of objects. Principles of classification. Classifiers. Classification procedures. ÚVOD Jednou ze standardních procedur analýzy dat je klasifikace pírodních i antropogenních objekt, reprezentovaných hodnotami sledovaných atribut. Tento problém nabyl na významu s rstem rozsahu a složitosti ešených úloh, spojených s vyhledávání znalostí v rozsáhlých datových souborech, které vznikají v pírodních a technicko-ekonomických oborech (Knowledge Discovery in Databases – KDD, Knowledge Extraction, Information Harvesting i Data Archeology) a obecn se zpesováním našich pedstav o uspoádání lidské spolenosti a pírody. V rámci ešení se využívají nejrznjší postupy od matematické logiky, pes matematickou statistiku, neuronové sít, induktivní uení, celá ada heuristických metod, až k rzným hypotézotvorným postupm. Spoleným rysem je práv odlišení studovaných objekt a jejich seskupování do jistých struktur. - 13 - Jedním z relativn nových termín objevujících se v oblasti informaních systém je dolování dat (Data Mining). Jde o ponkud nešastný pojem. Ve skutenosti se totiž jedná o klasifikaní úlohy spojené s vyhledáváním znalostí a vytváením hypotéz, které jsou založeny na nejrznjších metodách a technikách. Proto je zejm správnjší a výstižnjší oznaení „vytČžování dat“ i „tČžení z dat“. V žádném pípad nejde o njaký zázraný prostedek, který po snesení všech dat na jedno místo (do jednoho úložišt) sám najde ešení všech existujících problém. Získávání znalostí z databází se zaalo rozvíjet od 60. let 20. století a nejvtší rozvoj nastal od roku 1990. Má induktivní charakter (z konkrétních dat se vyvozují obecná tvrzení o datech). V podstat jde o analýzu asto obrovských soubor dat za úelem nalezení nových a asto netušených vztah a shrnutí dat novým zpsobem tak, aby jim byl vlastník dat schopen porozumt a aby byly tyto nalezené vztahy a nová shrnutí pro ešitele užitené. KLASIFIKACE OBJEKTģ Klasifikace je obecn metoda pro rozdlování dat do skupin dle jistých kriterií. Pokud jsou tato kriteria pedem známa, alespo pro daný výbr dat, lze pomocí metod prediktivního modelování vyvinout model jehož výstupem je klasifikaní promnná. Mnohem astjší pípad je klasifikace, kdy výsledná kriteria nejsou pedem známa a úlohou klasifikace je práv jejich nalezení. Elementárními píklady jsou nap. nalezení okruh dodavatel služeb, skupin tour-operátor na základ jejich obratu, uspoádání zákazník cestovních kanceláí podle zamení, apod. Nalezené skupiny lze pak použít nap. pro specifikaci reklamní kampan zamené na jednotlivé skupiny destinací, resp. obecnji pro výbr segmentu trhu pro danou cestovní kancelá a formulaci jejího programu. V tchto pípadech tedy jde o identifikaci objektu v prostedí s neuritými píznaky a zatíženým šumem, resp. s neúplnými daty. Lze íci, že v principu všechny procedury rozpoznávání jsou založeny na minimalizaci prmrného rizika chybného rozeznávání, tedy nalezení minima funkcionálu ³ R (α ) = Q (u , α ) dP (u ) podle α, není-li známa funkce rozdlení P(u) pi známém výbru hodnot (ui, i=1,…,n), Q(u,α) uruje hodnotu ztrát pi signálu u. Minimalizace mže být založena na vytvoení funkce rozdlení pravdpodobnosti, na rekurentní procedue hledání hodnoty parametru α, na zámn neznámého funkcionálu funkcí empirického rizika apod. Cílem klasifikace je získat takové tídy, které co nejlépe vystihují a popisují objekty a jevy v hodnocené oblasti. Základem každé klasifikace je prostor atributĤ (klasifikaþních znakĤ), kterými lze popsat danou množinu objekt. Z hlediska obecnosti ešení a také z praktických dvod má klasifikace vycházet z podstatných atribut, které dostaten charakterizují objekty a rozdíly mezi nimi a které odpovídají teoretickým pedpokladm. Takto lze definovat pĜirozené klasifikace. Vedle toho existují klasifikace umČlé, jejich cílem je pouze systemizace objekt. Tyto klasifikace jsou založeny na formálních znacích, které nemusí být pro tídné objekty podstatné, ale které jsou pro daný úel vhodné. Umlé klasifikace nemusí pokrývat celý možný prostor objekt a vytváet jejich pirozenou, nap. hierarchickou strukturu. V podstat tedy mají subjektivní povahu. Velmi astým pípadem jsou klasifikace smíšené, ve kterých se vedle atribut objekt uplatují i hlediska formální (Schejbal, 2001). asto používanou technikou v takovýchto pípadech je shluková analýza. Tato analýza sleduje, zda se množina objekt pirozen rozpadá na výrazné podmnožiny (shluky) objekt si podobných a pitom nepodobných objektm podmnožin ostatních, pípadn dále analyzuje, jestli existuje celá hierarchie takových rozklad. Sleduje se, ím jsou shluky charakteristické, jak se pípadné další objekty zaadí do již definovaných shluk. Shluková analýza netvoí - 14 - ucelenou teorii, ale je to ada metod založených na rzných principech (rznorodost ešených problém, požadovaných typ výsledk, velká data, neuritost definice shluku). PRINCIPY KLASIFIKACE Klasifikaþní schéma mže být v obecné poloze strun formulováno následovn. Mjme množinu objekt O={oi}, (i =1,…,n), které mohou být na základ množiny klasifikaních znak A={ak}, (k =1,…,h) piazeny do nkteré z klasifikaních tíd Oj, (j=1,…,m) podle uritých klasifikaních pravidel V={vt}, (t=1,…,z), tj. pravidel zobrazení [o∈ ∈O → V(o)]. Klasifikaní konstrukce {O:A,V} má rznou povahu. Principem klasifikace objekt s.l. mže být: a) taxonomie, kdy jsou objekty podle podobnosti piazovány k uritým apriorn stanoveným typm (typologický pístup); b) sdružování založené na vytváení shluk objekt podle podobnosti, aniž by tyto shluky byly definovány pedem; c) tĜídČní do struktury pedem definovaných tíd (jde o klasifikaci s.s.), které musí pln pokrývat prostor objekt. Uvedené pístupy lze realizovat jak expertním zpsobem, tak podle rigorózních rozhodovacích pravidel formálními matematickými procedurami. U prvých dvou pípad je základem stanovení podobnosti a to v pípad ad a) objektu a typu a v pípad ad b) dvou objekt nebo objektu a shluku objekt. Oznaíme-li objekt o a typ i shluk G, pak lze obecn definovat jejich podobnost q (o ,G ) = o ∩G o ∪G , tj. jako pomr mohutnosti jejich prniku a sjednocení. Stanovíme-li uritý práh podobnosti q0, pak lze pi q(o,G)≥q0 objekt piadit k typu (taxonu) nebo definovat shluk. Oznaíme-li pji pravdpodobnost, že objekt oi náleží do tídy Oj, pak pi pji=1 bude mít klasifikace povahu deterministickou, tj. ∪ Oj = O; Oj ∩ Ok = 0, j ≠ k ; Oj ≠ 0 . Klasifikaní tídy Oj, které netvoí prázdné podmnožiny, se vzájemn nepekrývají a pokrývají celý prostor množiny O, což dovoluje jednoznané zalenní objekt. V pípad, že pravdpodobnost pji<1, jde o klasifikace pravdpodobnostního typu, ve které se klasifikaní tídy ásten pekrývají O j ∩ Ok ≠ 0 , j ≠ k . Množina V klasifikaních pravidel v takovém pípad zahrnuje pravdpodobnostní míru p(vi) klasifikaních atribut ak. Pravdpodobnost píslušnosti objektu oi k tíd Oj bude { } p ji o i ∈ O j = f [ { p(v ) a 1 - 15 - j1 ,..., p (v t ) a jk } ]. Ve velké ad pípad mají jednotlivé tídy objekt v reálných klasifikacích více i mén neostré hranice, což odpovídá pojetí fuzzy množin. V podstat tedy ešíme otázku, do jaké míry objekt oi náleží ke tíd Oj. To vyjaduje funkce píslušnosti µBi(σ) nabývající hodnot v intervalu ¢0,1². Tída Oj obsahuje objekty s rznou míru píslušnosti Oj = { µ (o1 ) o1 ,..., µ (or ) or } a pedstavuje fuzzy množinu. Její hranice tvoí body prostoru U, ve kterých µB j (u ) = 0 ,5. Algoritmus rozdlovacího pravidla se obvykle nazývá klasifikátor. Princip jeho innosti je znázornn na obr.1. Je vytváen bu z píznak pvodního datového souboru, nebo souboru uritým zpsobem upraveného. Princip klasifikátor mže být statistický, nebo deterministický. Statistický klasifikátor je založen na pojetí píznakových vektor jako náhodných veliin. Pokud je na základ trenovacího souboru známo rozložení hustoty pravdpodobnosti, lze urit parametry rozložení a tak sestavit parametrický klasifikátor, na rozdíl od klasifikátoru neparametrického, kdy rozložení hustoty pravdpodobnosti není známo. Obecn je konstrukce statistického klasifikátoru založena na ztrátové funkci, která vyjaduje ztrátu vzniklou chybným klasifikováním. Na této myšlence je založen bayesovský klasifikátor, nebo klasifikátor maximální vČrohodnosti. objekt oi popis {aik} rozpoznávací systém klasifikátor vt=f(aik) oi ∈ OJ rozhodnutí oi ∉ OJ Obr.1 Schéma klasifikaního systému V pípad neoste definovaných tíd objekt se uplatuje fuzzy klasifikátor, který pracuje s funkcí píslušnosti objektu do tídy. V pípad pírodních, ale i spoleenských disciplin lépe odpovídá charakteru objekt. Geometrický klasifikátor má deterministickou povahu. Jeho smyslem je nalézt dlení m-rozmrného píznakového prostoru jednou i více diskriminaními funkcemi, které umožní klasifikovat objekty do tíd. Empirické klasifikátory jsou v podstat formalizací uritých apriorních pedstav autora, bez striktních teoretických základ. Proto je obtížné analyzovat jejich spolehlivost a získané výsledky. V pípad ízené klasifikace jsou pedem nebo pomocí trénovacího souboru stanoveny tídy objekt, zatímco v pípad neízené klasifikace nikoliv. Postupy analýzy dat využívají rzné principy multivarianí statistiky (diskriminaní analýzu, shlukovou analýzu, metody matematické morfologie, samoorganizaní techniky apod.). Mezi tmito typy stojí klasifikace hybridní, která kombinuje ob pojetí za úelem získání co nejlepších výsledk. ízená klasifikace tedy odpovídá v principu taxonomii, neízená klasifikace tídní. Každou klasifikaní úlohu lze obecn rozdlit do pti etap a to na: 1. 2. 3. 4. 5. formulaci požadavk na homogenitu objekt, výbr vhodného kritéria pro posouzení hypotézy o homogenit, výbr vyhovující klasifikaní procedury, vlastní realizaci klasifikace, výbr prioritních veliin, které v podstatné míe podmiují rozdíly mezi objekty nebo skupinami objekt. Posouzení homogenity by mlo pedcházet každé klasifikaci, nebo pi potvrzení statistické homogenity ztrácí jakékoliv tídní smysl. Úlohu lze formulovat následovn. Bude- - 16 - li platit pro všechny objekty oi, oj z množiny O, na kterých je definována m-rozmrná veliina U funkcí Fo(U), že Fo ,i (u ) − Fo , j (u ) = 0 , je množina homogenní. Bude-li alespo v jednom pípad platit, že Fo ,i (u ) − Fo , j (u ) >0, rozpadá se množina na dv podmnožiny. Urení hranic statisticky homogenních množin v ploše i v prostoru je nároné, nebo již pi dlení do dvou tíd je pi n objektech provujeme (2n-1-1) variant. Proto se používají zjednodušená ešení na uspoádaných datech. Základní statistické klasifikaþní postupy se opírají o statistické testy rzného typu, provující hypotézy o shod rozptyl, stedních hodnot, typu rozdlení apod. Pi jejich používání je nezbytné respektovat podmínky aplikace, které jsou uvádny v každé uebnici matematické statistiky. Klasifikace jednorozmrných výbr je založena na provení nulové hypotézy o shod i rozdílu rozptyl H 0 : σ 12 = σ 22 = ... , prmr H 0 : µ1 = µ 2 = ... , i empirických distribuních a frekvenních funkcí H 0 : F1 (U ) = F2 (U ) = ... proti alternativním hypotézám H1 pomocí statistických parametrických a neparametrických test. Mnohem úplnji mohou pi respektování podmínek použitelnosti klasifikovat studované objekty multivariaþní statistické postupy. Jsou založeny na vícerozmrné náhodné veliin U = {U1 , U 2 , Κ , U m } , která je charakterizována stední hodnotou E(U) a kovarianí maticí Σ(U). Prošetení shody nebo rozdílu objekt A, B,… mže být založeno na ovení hypotézy: − shod vektor stedních hodnot H 0(1 ) : E (U A ) = E (U B ) = ... − o shod kovarianích matic H 0(2 ) : − o shod obou charakteristik souasn H (3 ) 0 Σ (U A ) = Σ (U B ) = ... E (U A ) = E (U B ) = ... :® (U A ) = (U B ) = ... ¯ Σ Σ proti odpovídajícím alternativním hypotézám. Tyto hypotézy se prošetují pomocí rzných kritérií, jako je nap. Hottelingovo kritérium o shod prmr, Mahalanobisova všeobecná vzdálenost vážených prmr, Minkovského zobecnná eukleidovská vzdálenost i Kullbakovo kritérium o shod kovarianích matic. Z ady postup, které byly navrženy, se používají hlavn diskriminaní analýza, ada metod rozpoznávání vzor, hierarchické a nehierarchické metody sdružovací analýzy (vetn fuzzy shlukování), nkteré z variant faktorové analýzy, metoda generování unárních hypotéz, umlé neuronové sít (Hopfieldova sí, Kohonenova mapa), klasifikaní stromy, genetické algoritmy i rzné hybridní systémy. Je dležité zdraznit, že tyto techniky mají v podstat - 17 - heuristickou povahu a že neexistují jasná pravidla pro výbr „nejlepší“ procedury klasifikace, což mže být zdrojem obtíží. APLIKACE V CESTOVNÍM RUCHU S problémem klasifikace se bžn setkáváme i ve sfée cestovního ruchu. Turistický prmysl je – pokud má být úspšný – založen na klasifikaci jak pírodních, tak antropogenních objekt. Obecn známé je klasifikování cestovních kanceláí a agentur podle pedmtu innosti, postavení v distribuním procesu, územního hlediska, hlediska segmentu trhu i podle hlediska velikosti. Podobn je známé klasifikování ubytovacích a stravovacích zaízení, dobe popsané v oficiálních materiálech Ministerstva pro místní rozvoj a profesních organizací. Tyto klasifikace mají apriorní charakter daný pístupy zpracovatel. Mnohem složitjší je klasifikace pírodních atraktivit cestovního ruchu. Existuje ada navržených postup, které lze v zásad rozdlit do dvou skupin, a to: − na skupinu metod založených na kategorizovaných promnných volených autory podle vlastních pedstav a hodnocených na základ subjektivních pravdpodobností; − na skupinu metod, které se opírají o kvantitativní údaje o pírodních a antropogenních veliinách a o úastnících cestovního ruchu. Expertní bodovací klasifikaþní pĜístupy vyžadují, aby nejprve byla stanovena použitá hlediska a urit intervaly stupnice bodování. Zejm bude úelné oddlit charakterizování objekt jako pírodních útvar a hodnocení podle antropogenních znak (Rybár, 2010). Jde o to, že pro posouzení atraktivity hodnotit na jedné stran typ území a jeho vlastnosti, na stran druh možnosti a podmínky realizace aktivit cestovního ruchu. Jak už bylo uvedeno, je bodové hodnocení velmi subjektivní, nebo ve skutenosti vychází z poznatk, zkušeností a senzitivity hodnotitele. Zjišování podílu zastoupení pedem vymezených hledisek, která jsou použita pro charakterizování atraktivity objekt a území, lze založit na anketních šeteních, jehož respondenty jsou obvykle návštvníci destinace nebo i rezidenti i speciáln oslovení reprezentanti státních orgán a samospráv, pípadn i zástupci zájmových sdružení, která jsou zamena na danou problematiku. Jako píklad lze uvést posuzování vhodnosti využití opuštných zatopených jámových kamenolom a tžeben štrkopísk v povodí ek k rekreaním aktivitám musí vycházet z ocenní ady základních a technických kritérií (tab.1). Tab.1 Kritéria hodnocení umlých jezer pro rekreaci a sportovní aktivity (Schejbal, 2011) FAKTOR vzdálenost od velkého sídlištČ dostupnost vlastnictví pozemku hodnota pozemku vodní plocha HODNOCENÍ HLEDISKO 3 2 1 3 2 1 3 1 3 2 1 3 < 10 km 10 – 20 km > 20 km zpevnČná cesta nezpevnČná cesta pČšky veĜejné soukromé rezervace þi památka velká malá rozsáhlá - 18 - 2 1 3 2 1 3 2 1 3 2 1 3 2 1 3 2 1 3 1 hloubka typ dna charakter bĜehĤ viditelnost ve vodČ vegetace ve vodČ zajímavosti ve vodČ stĜednČ velká malá velká stĜední malá skalnaté štČrkovito-písþité bahnité plochý, písþitý þi travnatý mírný, travnatý a lesnatý strmý, kamenitý velmi dobrá prĤmČrná malá žádná stĜední bohatá þasté žádné Bude-li souet hodnocení 27 až 33 bod, jde o velmi vhodný, pi 19 až 26 bodech vhodný a pi 11 až 18 bodech o nevhodný objekt. PĜístupy založené na kvantifikovatelných ukazatelích vycházejí z toho, že zájem o atraktivitu je nepímo úmrný pepravní vzdálenosti, náronosti na as, na finance a vynaloženou námahu. Míra atraktivity kteréhokoliv objektu, který se uplatuje v cestovním ruchu, je obecn dána funkcí A = f (dutl , tuziv , c) kde dutl je útlumová vzdálenost, s jejímž rstem klesá A k nule, tuziv celková doba strávená cestováním a návštvou objektu (nap. délkou prohlídky hradu i pírodní rezervace, pobytu na kurzu nebo na dovolené) a c cena, kterou turista chce a musí zaplatit za užívání produktu cestovního ruchu (náklady na cestu, vstupné, stravné a ubytování, pípadný nákup suvenýr). Konkrétní návrhy se liší podle uvažovaných veliin. Nap. atraktivita turistické destinace podle Vaníka (2006) je ATD = d × n × f 1000 kde d je prmrná vzdálenost místa bydlišt od destinace, n prmrný poet turist a návštvník za den a f prmrný poet dn strávených v destinaci. Tvorba a analýza model geografického nebo ekonomického prostoru mže být založena na geografických parametrech, jako je nap. rozptyl a hustota osídlení, vzdálenost objekt apod. V rámci ešení lze využít topologické funkce, které umožují stanovit spojitost, blízkost i vzdálenost prostorových element v map. Modelování prostorových interakcí bylo inspirováno fyzikálními vztahy, konkrétn Newtonovým gravitaním zákonem (Reilly, 1931). Princip Reillyho modelu vychází ze stanovení liniového rozhraní sfér vlivu dvou a více stedisek (u každého bodu území lze jednoznan stanovit, které stedisko má tady dominantní vliv). Rozhraní je ureno koeficientem k =Τ MA , MB MA ≥ MB - 19 - kde MA a MB jsou váhy (píp. masy) dvou srovnávaných stedisek a Τ = 1÷5 je ád odmocniny. Hranicí mezi sférami vlivu dvou stedisek tvoí množina bod, ve kterých vzdálenost od stediska A je k násobkem vzdálenosti od stediska B, tedy k= n= d AB − n , n d AB = k +1 d AB Τ MA +1 MB , kde dAB je vzdálenost obou srovnávaných stedisek a n je vzdálenost mezi menším z obou stedisek a bodem rovnováhy, tj. hranicí sfér vlivu mezi stedisky. Nejjednodušším a zárove nejuniverzálnjším ukazatelem, kterým je možné váhu stediska vyjádit, je poet obyvatel. Funkce regionálních turistických atraktivit jsou založeny na hodnocení K atribut T turisty na bázi konceptu individuální pohody RTA = f (T ) . Hlavní problém se týká promnných použitých k definování turistických atribut. K získání píhodné kvantitativní míry, užitené jak k ocenní turistické atraktivity destinace, tak k porovnání atraktivit, pak ordinární stupnici transformovali na kardinální stupnici použitím kumulativní relativní etnosti individuálních ocenní, takže hodnoty položek leží v rozmezí 0 a 1, což odpovídá minimu a maximu ocenní turist. Celkovou mírou atraktivity na základ všech atribut a všech ohodnocení turisty je N RTA j = K ¦∏ f (v ) N ,Κ Κ j = 1,..., J jnk n =1 k =1 kde N je poet pozorování (turist). Metody kvantitativní analýzy zahrnují velké množství postup, které používají rzn matematické a statistické operace. Nejjednodušší metody využívají asocianí a korelaní koeficienty a hledají míry podobnosti mezi jednotlivými regionalizaními kritérii vztaženými k daným prostorovým jednotkám. Przkumová analýza dat by obecn mla být prvým krokem. Umožuje pomocí jednoduchých postup grafického znázornní a poadových charakteristik zjistit základní vlastnosti hodnoceného výbru dat, jako možný typ statistické distribuce, detekci odlehlých i chybných údaj, shlukování atd. Korelaní a regresní analýza detekuje a popisuje vztahy mezi veliinami, což je nutnou podmínkou pro další kroky. Klasifikaní analýza zaazuje objekty do jistých skupin, verifikuje toto zaazení, detekuje objekty nenáležející do existujících tíd a tím predikuje tídy nové. Konen faktorová analýza (resp. její varianty) detekuje základní strukturu datových shluk a tím redukuje poet sledovaných veliin. Pehledné rozdlení pístup k hodnocení atraktivity cestovního ruchu uvádí Pompurová (2009), která dlí doposud známé pístupy do ty základních skupin, a to na geografický, prezentaní, ekonomický a perceptivní pístup (obr. 2). - 20 - Objektivní hodnocení Geografický pĜístup Ekonomický pĜístup Ukazatele: poet, význam a Ukazatele: údaje o využívání prostorové rozmístní jednotlivých cílového místa návštvníky, prvk nabídky cestovního ruchu ukazatele ekonomického hodnocení cestovního ruchu v cílovém míst Prezentaþní pĜístup Perceptivní pĜístup Ukazatele: informace Ukazatele: návštvníky vnímaná zprostedkované specifickými schopnost cílového místa nástroji komunikace cílového místa cestovního ruchu uspokojit jejich s relevantním trhem požadavky Subjektivní hodnocení Obr. 2 Základní pístupy k hodnocení atraktivity destinace cestovního ruchu (Pompurová , 2009) PĜístupy souhrnného hodnocení potenciálu cestovního ruchu, které je nezbytnou souástí analýzy pro stanovení turistického významu jakýchkoliv destinací, se rovnž odlišují. Hlavním rozdílem je problém vymezení a chápání pojmu potenciál. Pi analýze jsou dležité ti aspekty, a to pírodní potenciál, kulturn-historický potenciál a základní a doprovodná infrastruktura (Vystoupil, 2007). Bína (2002) chápe potenciál cestovního ruchu „jako formalizovaný výsledek zhodnocení co možná komplexního okruhu lokalizaních podmínek a pedpoklad pro další možný rozvoj cestovního ruchu.“ Zavedl tyi stupn vhodnosti lokalizaních podmínek cestovního ruchu, a to: 1. stupe 0 – podmínky neexistují; 2. stupe 1 – podmínky jsou v základní úrovni, tj. potenciáln relevantní jev je v konkrétním prostoru registrovatelný; 3. stupe 2 – podmínky jsou ve zvýšené úrovni, tj. potenciáln relevantní jev je v konkrétním prostoru zetelný a výrazný; 4. stupe 3 – podmínky jsou ve vysoké úrovni, tj. potenciáln relevantní jev je v konkrétním prostoru dominantní. V materiálu Evaluation of Tourism Potential z roku 2005 je potenciál definován vztahem mezi nabídkou, poptávkou, tržními trendy a konkurencí (obr.3). zdroje nabídky turistické infrastruktury turistická atraktivnost turistická poptávka Obr.3 Turistická atraktivnost jako funkce nabídky a poptávky (Formica, 2000) Postupy hodnocení potenciálu cestovního ruchu konkrétního území v zásad obecn zahrnují: - analýzu a hodnocení základní a doprovodné turistické infrastruktury, kam se adí hromadná ubytovací zaízení cestovního ruchu, druhé bydlení (chataení a chalupaení), sportovn rekreaní infrastruktura pro zimní rekreaci a cestovní ruch; - analýzu a hodnocení vybrané turistické dopravní infrastruktury, zahrnující studium vybavenosti území turisticky znaenými stezkami, vybavenosti území cyklotrasami a cyklostezkami atd.; výsledkem je návrh atraktivních dopravních turistických tras; - 21 - - analýzu a hodnocení funkce a zatížení území cestovním ruchem, která zahrnuje ocenní turisticko - rekreaní funkce obcí a turisticko – rekreaní zatížení území. Podle tzv. „materiálního“ trendu mže být potenciál cestovního ruchu (turistický potenciál) vyjáden vzorcem TP = Ta + Ai + N i + D i + S i , kde Ta je souet turistických atrakcí, Ai index hodnocení atrakce, Ni index kvality sít, Di index vzdálenosti mstských aglomerací a Si index kvality služeb (Ielenicz – Com nescu, 2006). Potenciální atraktivita cílového místa je pak daná funkcí PA = f [ICR; LZ ; R ] , kde ICR je infrastruktura cestovního ruchu, LZ lidské zdroje a R rizikový faktor. (Caccomo – Solonandrasana, 2006). ZÁVċR Klasifikace objekt je souástí analytického zpracování pi analýze rozsáhlých datových soubor (datových sklad). Nkteré prostedky pro analýzu dat jsou asto integrovány do databázových a informaních systém. Problematika klasifikace objekt není vždy korektn realizována. asto jsou zamovány klasifikaní konstrukce a jim odpovídající typy klasifikací. Výbr klasifikátor a klasifikaních metod, které mají v principu heuristickou povahu, je zpravidla intuitivní a závislý na erudici a zkušenostech realizátora. Z tchto dvod je teba dodržovat obecný postup klasifikaní úlohy. S problémem klasifikace se bžn setkáváme i ve sfée cestovního ruchu. Obecn známé je klasifikování cestovních kanceláí a agentur, klasifikování ubytovacích a stravovacích zaízení. Mnohem složitjší je klasifikace pírodních atraktivit cestovního ruchu. Existuje ada navržených postup, které lze v zásad rozdlit do dvou skupin, a to na skupinu metod založených na kategorizovaných promnných volených autory podle vlastních pedstav a hodnocených na základ subjektivních pravdpodobností a na skupinu metod, které se opírají o kvantitativní údaje o pírodních a antropogenních veliinách a o úastnících cestovního ruchu. Obdobn se rozlišují pístupy souhrnného hodnocení potenciálu cestovního ruchu, které je nezbytnou souástí analýzy pro stanovení turistického významu jakýchkoliv destinací. LITERATURA Bína, J.: Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích eské republiky. - Urbanismus a uzemni rozvoj, 2002, roþ. 5, þ. 1, s. 2-11. Caccomo, J-L., Solonandrasana, B.: L'innovation dans l'industrie touristique. Enjeux et stratégies. 2. vyd. - L'Harmattan, Paris, 2006. ISBN 2-296-01005-9. Formica, S.: Destination attractiveness as a function of supply and demand interaction. – PhD. Dissertation, Virginia Polytechnic Institute and State University, 2000 Ielenicz, M.- Com nescu L.: Romania, Tourism Potential. - Universitară, Bucharest, 2006 Kukal, J.: Rozpoznávání obrazu. - Automatizace, roþ. 51, þ. 12, 2004 Pompurová, K.: Teoreticko-metodologické aspekty zkúmania atraktivnosti cieového miesta.Ekonomická revue cestovného ruchu, roþ. 41, þ. 2, 2009 Reilly, W. J.: The law of retail gravitation. - Knickerbocker Press, New York. 1931 - 22 - ezanková, H.: Postupy používané pi analýze dat. - Banka dat a modelĤ ekonomiky ýR, VŠE Praha. Dostupné na <http://badame.vse.cz/clanky/analyza-dat.php> 2006 Schejbal, C.: Matematické metody a postupy ložiskového przkumu. – Sborník vČdeckých prací VŠB –TU Ostrava, Monografie 5, roþník XLVII, 2001, 222 str., ISBN 80-2480108-6, ISSN 0474-8476 Schejbal, C.: Metody analýzy dat. – MS, VŠLG PĜerov, 2008 Schejbal, C.: Optimalizace produkt cestovního ruchu. - VŠLG PĜerov, vydavatelství Elan PĜerov, 2011. ISBN 978-80-87179-11-6 Šarmanová, J.: Metody dolování znalostí z dat. – Datakon, Brno, 2002 Vaníek, J.: Lze mit atraktivitu turistické destinace? - COT business, ISSN 1212-4281, 2006 Vapnik,V.N.- ervonnkis, A. Ja.: Teorija raspoznavanija obrazov. - Nauka, Moskva, 1974 Vystoupil, et al.: Návrh nové rajonizace cestovního ruchu v R. - Masarykova univerzita, Brno 2007 Recenzoval: Prof. Ing. Vladimír Strakoš, DrSc. Doc. Ing. Pavel Šaradín, CSc. - 23 - LOGISTICS CONCEPT OF SUPPLY CHAIN IN AUTOMOTIVE PRODUCTION Koncepce logistiky dodavatelského ĜetČzce v automobilové výrobČ Ing. Andrea Lešková, PhD. Technical University of Košice, Faculty of Mechanical Engineering, Department of Technologies and Materials, Division of Automotive Production, Slovakia e-mail: [email protected] Abstract This article deals with management of supply logistics in automotive industry. There are also some actual trends in automotive and supply sector based on flexibility principles. Section 1 presents the scope of automotive supply chain characteristics, provides an overview of component suppliers’ structure and focuses on Just-in-Sequence way. Next part relates to application of build-to-order supply management and the example is presented in conditions of automotive plant with direct customer purchase impulses. The closing part of the paper presents a reason for the need of using support information technologies tools to control suppliers’ production and logistics processes in flexible car assembly line for continual material flow. Abstrakt Píspvek je zamen na specifikaci logistiky v automobilovém prmyslu ve smyslu materiálových a informaních tok v dodavatelském systému, kde je klíovým faktorem efektivního ízení jejich flexibilita. V úvodní ásti lánku je charakterizována tradiní hierarchická struktura dodavatelského etzce a koncepce zásobování automobilového montážního závodu ped-kompletovanými moduly od dodavatel v režimu Just in sequence a podle požadavk z pímých objednávek zákazník (build to order). Závr se týká problematiky využití nástroj informaních technologií k podpoe ízení materiálových tok od dodavatel pímo na montážní linku v automobilce. Key words Logistics systems, automotive production, Supply Chain management, build-to-order principle. Klíþová slova Systémy logistiky, automobilová výroba, ízení dodavatelského etzce, princip výroby vozu na objednávku. 1. INTRODUCTION Efficient logistics management is increasingly becoming a survival factor for the automotive sector. In conditions of post-crisis impacts to automotive industry and very strong competitive pressure of automakers in global market, the flexibility to management of materials and information flow in automobile assembly plants is declared as the key specification to future growth. The fragmentation and segmentation of vehicle models (such as hatchbacks, sedans, vans, and pick-up are derivates to minivans, cross-over coupes, roadsters, two-seaters vehicles, SUV etc.) are growing. The complexity of customised models and variants is on the - 24 - increase, especially with regard to how individual vehicles are equipped. Automobile manufacturer must schedule the supply at few thousand sub-assemblies and components in vehicle, with billions of possible combinations to car outfit. Key trend in the automotive production is standardisation of modules of construction to common platforms (Oughton, 2007). Modules refer to groups of related components and systems serving for the same or connected tasks (e.g. the front/rear axle, complete front-section of a body or the steering system). Interrelated modules constitute the platforms, on which products for different car brands are developed. This means that vehicles can be adjusted to the individual requirements of customers and delivery schedules enable OEMs (Original Equipment Manufacturer) to produce multiple models (based on varying platforms), at the same manufacturing facility in assembly plant. This sharing of components is crucial for reducing costs (Project MyCar, 2006). The model diversity is an important sales argument and order-to-delivery time is the key factor to the automotive market and manufacturing process. These require changes in assembly operations and working logistics and for that reason automotive supply chain needs to be managed more flexible and agile. 2. RELATIONS IN AUTOMOTIVE SUPPLY CHAIN Automotive supply chain includes (Charter, 2001) all managing business activities to relationships between the sales channel, distribution, warehousing, manufacturing, transportation, and suppliers, and related functions and facilities (directly or indirectly) in the flow to transformation of goods and services from the raw materials stage (metal - steel, alloys, plastics) to the sub-assembly modules (components, parts, accessory) and to the finished products (vehicle) and deliver them to end user – customer. Members in every tier of supply chain integrate all aspects of logistics (Reichhart, Howleng, 2007): - internal logistics focus on the relationship linking procurement, transportation, inventory control with information systems, planning, production, inspection, and delivery of goods in a seamless process, and - external logistics links the collaborative operations with sub-suppliers, sales, warehouse management, distribution networks, service providers, contractors, and customers. Supply chain management focuses on the processes that are needed to synchronise supply to customer demands, allows the optimisation of inventory held, and minimises waste. Typical supply chain in automotive production may include components or modules suppliers (Tier 1 - 3), OEMs (car manufacturers), distributors, dealers (retailers). Traditional vertical integration of automotive supply chain system is presented at fig. 1. Hierarchical network of suppliers is divided generally into 3 levels (Project MyCar, 2006): 1st tier suppliers - are global located world producers of completed modules (e.g. dashboard, engine, seating etc.) with own manufacturing or assembly capacities establish mainly near to automakers plant considering to logistics way in condition of JIS (just-in-sequence) or JIT (just-in-time) delivery specifications; they are incorporated into the OEMs product development projects and innovation process this means that they make their own engineering decisions and designing solutions with establishing local engineering or development centre. - 25 - Tier 1 suppliers have their own 2nd tier suppliers who procured parts for these modules (assembly units, e.g. welded framework of seating); they are the companies with own production or assembly plants establish near to 1-Tier suppliers (global or regional players). Tier 3 suppliers are raw material producers and companies of manufacturing capacities for small simple parts and individual components (e.g. plastic parts, metal parts, aluminium parts), which fulfil mainly quality and volume conditions of 2-Tier suppliers, some delivers for 1-Tier suppliers (e.g. coiled sheet). Fig.1 Model of vertical structure in automotive supply chain. Source: author’s adaptation OEMs reduced their number of direct suppliers, and persuaded their suppliers to be more involved in product development. Today, OEMs outsource not only the manufacturing, but also the development of complete modules to suppliers across the several brands they own. Thus engineering service companies play an increasingly important role in the network of actors involved in new car development - engineering firms often become third partners in the cooperation between suppliers and OEMs for new product development (Pampillón, 2005). Each member of the automotive supply system is connected to other parts of the supply chain by the flow of materials, orders and money and coordinated by flow of information. A change in any transmission link of the chain usually creates waves of influence that propagate throughout the supply system. Consequently, flexibility and agility factors are considered as the new differentiator in strong automotive competitive environment. Flexibility is required at many different levels in a firm of supply chain, including (SYSPRO, 2012): - The ability to change the volume of aggregate output based on the fluctuation of demand; - The capability to alter the variety of products that can be produced; - The speed and number of new products that can be introduced; - The ease of product modifications; - 26 - - The operational as well as functional ability to adjust and deploy the resources to match requirements. The level of flexibility that a company has directly reflects its ability to anticipate, adapt or react to changes in its environment of supply chain system. The major automotive manufacturers and Tier 1 suppliers have been in the forefront of adopting new management and manufacturing practices (e.g. lean production, excellent production, intelligent manufacturing, sustainable manufacturing, learning organization, JustIn-Time inventory, e-commerce...). These practices are being driven down to Tier 2 and Tier 3 suppliers in order to improve cost and production efficiencies. Just-in-Sequence delivery schedule By adopting a JIT approach to inventory, component manufacturers can ensure they have enough stock to meet current and expected customer requirements. The supply chains are becoming demand-driven rather than forecast-driven in order to effectively respond in real-time car manufacturers demands. Suppliers have to manage a complex component life cycle to the OEMs and to the after-market (parts and accessories). Component makers must demonstrate that they can deliver the required design, quality, service and price. In automotive supply chains, components tend to move forward in a “pull” system which brings stock to the point of consumption only when it is needed for replenishment (Ericsson, 2010). The easiest method is to continue producing components in batch, creating little impact on manufacturing. Components are then warehoused, usually at a location in close proximity to the final assembly plant. A supplier or the warehouse will only deliver the parts to the point of use as needed. Assembly units or delivery of components are issued directly to the production line in OEM plant (fig. 2). Fig. 2: Logistic concepts in automotive supply chain. Source: (Palm, 2008) Ability to deliver on-time is a critical requirement for component suppliers, but just as important is the sequence of delivery. The requirements of automobile manufacturing are geared towards delivery of parts in tandem with the assembly process – termed Just-InSequence (JIS). - 27 - Just in sequence is an inventory strategy, it is an approach to manufacturing where components arrive at an assembly line in a specific order at the precise moment they are needed, and not before (Palm, 2008). In car producing, components from a variety of sources must be pulled together to create a complete vehicle. Parts come in a specific order, and workers on the assembly line can unpack them directly from shipping containers and install them, without a stop in storage or the need for sorting. Each component reaches the “customer” at the right time, in the right sequence, and in the appropriate version. Each parts and sub-assemblies received in sequence to be delivered to production stations in assembly line as they are needed, in the sequence they will be consumed. The employees in logistic supply centre have to line up each part as it is called up by the computer – according to the series or car model, and in keeping with the vehicle type, colour and specification. Products are then placed in special transportation units. Parts must be delivered to the final assembly lines within a specified time frame. In addition, quality inspection must be implemented in the sequencing step to guarantee that the sequenced components match the assembly sequence perfectly. A single wrong delivery or interruption of supply can have serious consequences. The result of JIS conceptual principles application is: inventory levels are never overstocked, material flows is perfectly synchronised, processes are leaner, and consumers enjoy customised configurations (Hebeler, 2003). The basic idea is to hold inventory in some modular form and only complete the final assembly or car configuration when the precise customer order to OEM is received (Reichhart, Howleng, 2007). This allows a small number of components to be available at the point of assembly, with a small amount of safety stock off-line for use in emergency situations such as a component being damaged during assembly. Without sequencing, every possible variation of a component needs to be stocked at the production area of OEM plant. 3. AUTOMOTIVE PRODUCTION BASED ON „BUILD TO ORDER“ PRINCIPLE Logistic strategy of automotive manufacturing, relates to suppliers parts delivers in OEMs assembly plant, can be explained by various ways: make-to-stock; build-to-forecast; build-to-order: engineer-to-order, assembly-to-order, configure-to-order (customise-to-order). In this section of article is simplified explained build-to-order (BtO) car production methodology (this practice is for example applied in automotive plant VW Bratislava for the production of customised vehicle models VW Touareg hybrid and Audi Q7). BtO is appropriate for parts and components, which exist in a large variety, are visible to the endcustomer, and are cost-intensive (Ericsson, 2010). The BtO approach offers the customer the possibility to configure the desired car of their dreams at an extra cost. Material flow in automotive plant is in the run of press shop, body shop, paint shop, assembly lines and inspection stations, as symbolise fig. 3 by conception of Toyota Production System. BtO practice can be explained as follows: customers make their requests for auto features through the dealers and specification is then communicated to OEM. The information is captured in a central database and bill allocation is done to determine cost of production and deciding place where the car will be manufactured - is stated the nearest location of customers vehicle model production plant. All parts are supplied, imported and received by logistics ways. Just in time (JIT) or Just in sequence (JIS) supply principles ensure that certain part of the vehicle (the right component) arrive to the right point on the assembly line and at the right time has to be ready for installation on the respective body (to be inserted to the particular vehicle they are made for). Based on a fixed production sequence - 28 - planned several days in advance (or on the order in which vehicle bodies leave the paint shop), OEMs ask suppliers to deliver components to match the production sequence. Suppliers can ensure this OEMs requirement of sequence delivery to continue producing components in batch, them they are warehoused, usually at a location in close proximity to the final assembly plant. When sequence orders come from OEMs to the supplier, components at the warehouse are simply repackaged (often aided by information-based tools) in the right sequence and quickly delivered. Once car is assembled, it is transported to the dealers ready for the specific customer. Fig.3 Schematic formulation of logistic process in automotive plant (Source: Toyota, 2012) Building cars is not a parallel process, it is largely sequential. The aim of the pull orientation in automotive manufacturing is to keep material flowing on a permanent, continuous basis without interruptions in order that all workstations in the flow just produce the quantity which is required from the next workstations (Toyota, 2012). 4. ICT SUPPORT OF LOGISTIC IN SUPPLY CHAIN The automotive industry has pioneered the use of information and communication technology (ICT) tools to increase the level of global communication between OEMs and suppliers. A key role of newer technology is to ensure that schedule information from multiple customers in multiple regions with various production systems can flow accurately and consistently into a supplier’s internal business systems to streamline processes and make it easier to react quickly. For example, electronic data interchange (EDI) was adopted as an industry standard in the 1980s (Hebeler, 2003). OEM sends the long-horizon forecasts and short-horizon JIT delivery schedules to its suppliers, they receive the information via electronic data interchange (EDI order). Other suppliers access portal, where OEM posts the requirements to provide up-to-date information on delivery needs. Using only an Internet browser, suppliers can view all information in real time (including release schedules, purchasing documents, invoices, and engineering documents). Effective data exchange between automotive trading partners, OEM to Tier 1 or Tier 1 to Tier N, can significantly - 29 - enhance operational and financial performance (Schwarz, 2008). Giving suppliers’ access to original market demand data, broken down by part or component, would be a major instrument for reducing inventory and reducing lead-time. But there are multiple barriers in realising these benefits, including information lag, data misinterpretation/translation, and process inefficiencies. To maintain delivery excellence, automotive suppliers must cultivate information systems that are comprehensive, scalable, secure, and integrated. Collaborative engineering of OEMs with automotive suppliers opens new possibilities for more efficient and faster product development with suppliers via the internet (Hebeler, 2003). Best in Class automotive companies used support information technologies tools (e.g. mySAP Automotive that covers business processes from engineering design, planning, production, procurement, sales and service) to monitor production status in real time. As vehicles are built, inventory data from plant systems is shared with ERP (enterprise resource planning) systems and communicated to suppliers. Access to real-time production information improves visibility and responsiveness, facilitating demand-driven manufacturing and supply chain operations. Timely communications help suppliers produce and deliver the right inventory when and where it is needed, eliminating out-of-stock incidents that impact factory throughput (Brandt, Taninecz, 2008). Additional supporting solution is for example RFID (radio frequency identification systems) technology that will help collecting accurate and reliable data and therefore enables the producers to have a supply chain with higher transparency. 5. CONCLUSION Today, as OEMs design and build their vehicles globally, automotive industry supply chains have become increasingly complex. Automotive supply chains need to become more responsive and flexible to remain competitive. Automotive OEMs and suppliers require capability to manage shorter production lifecycles using processes such as Make-To-Order, Assemble-To-Order, and Configure-ToOrder. Production sequencing is especially important for car manufacturing companies where multiple products are being built from the same base platform. As automotive production can also vary according to product model or customer demand, component manufacturers also need the ability to dynamically plan, control and synchronise production runs of differing length operating independently. The ultimate goal is to synchronise demand through the supply chain by generating precise, timely orders at each tier. Improving the quality and timing of information flow has enhanced their ability to respond to the dynamic changes of the automotive business environment. REFERENCES 1. 2. Brandt, J.R., Taninecz, G.: Turning Toward Success for Automotive Suppliers. Microsoft Corporation. 2008. [online] Retrived from: http://manufacturingbenchmarks.com/ mpigroup/wp-content/uploads/2012/06/AutomotiveSuppliers_WP_US.pdf Ericsson, R. et al.: From Build-to-Order to Customise-to-Order. Advancing the Automotive Industry by Collaboration and Modularity. Published by the Consortium of the AC/DC Project. 2010. ISBN 978-91-633-6973-5. [online] Retrived from: http://www.iao.fraunhofer.de/images/downloadbereich/300/advancing-the-automotiveindustry-by-collaboration-and-modularity.pdf - 30 - 3. Hebeler, P.: Achieving Automotive Supplier Excellence: Flawless Delivery Execution. Oracle Corporation. 2003. [on-line] Retrieved from: http://www.oracle.com/us/ industries/automotive/018918.pdf 4. Charter, M. et al.: R&D Report - Supply Chain Strategy and Evaluation. The Sigma Project. 2001. [online] Retrived from: http://www.projectsigma.co.uk/rndstreams/rd _supply_chain_strategy.pdf 5. Oughton, D.: Automotive Supply Base Roadmap. Report of a workshop facilitated by Institute for Manufacturing, University of Cambridge. 2007. [online] Retrived from: http://www.ifm.eng.cam.ac.uk/uploads/Research/CTM/Roadmapping/auto_supply_road map_report.pdf 6. Palm, D.: Strategies For The Optimisation Of Your Supply Chain: Taking An End-ToEnd Perspective To Increase Efficiency. Fraunhofer Project Centre for Production and Logistics Management, Vienna. In.: Auto CEE 08 Conference. 27.11.2008 Prague 7. Pampillón, C.A.M.: Study of the Trends in the Automotive Sector. Master´s thesis. Luleå University of Technology, Department of Applied Physics and Mechanical Engineering, Sweden. 2005. ISSN 1402-1617. [online] Retrived from: http://epubl.ltu.se/14021617/2005/209/LTU-EX-05209-SE.pdf 8. Project MyCar: Flexible assembly processes for the car of the third millennium. 2006. [online] Retrived from: http://lms.mech.upatras.gr/MyCarImg/MyCar%20brochure.pdf 9. Reichhart, A, Holweg, M.: Creating the Customer-responsive Supply Chain: A Reconciliation of Concepts. University of Cambridge. 2007. [online] Retrived from: http://www-innovation.jbs.cam.ac.uk/publications/downloads/reichhart_creating.pdf 10. Schwarz, M.: Trends in the Automotive Industry - Implications on Supply Chain Management. Cisco Internet Business Solutions Group. 2008. [online] Retrived from: http://www.cisco.com/web/about/ac79/docs/wp/ctd/Auto_Trends_WP_FINAL.pdf 11. SYSPRO: Automotive component industry positioning paper. 2012. [on-line] Retrived from: http://k3syspro.com/_files/6-automotive%20whitepaper.pdf 12. Toyota Production Systems. 2012. [on-line] Retrived from: http://www.toyota-global. com/company/vision_philosophy/toyota_production_system/illustration_of_the_toyota_p roduction_system.htm Acknowledgement This contribution is the result of the project implementation: Centre for research of control of technical, environmental and human risks for permanent development of production and products in mechanical engineering (ITMS: 26220120060) supported by the Research & Development Operational Programme funded by the ERDF. Resumé Efektivní ízení složitých materiálových a informaních tok v dodavatelském systému pro automobilovou výrobu je považováno za ultimativní faktor rozvoje tohoto sektoru v podmínkách znané konkurence v globálním trhovém prostedí automobilových producent. Fragmentace model a variant nových automobil do rzných segment vyvolává potebu neustálého zvyšování flexibility a agility dodavatelského etzce. Rovnž narstá individualizace požadavk zákazník na výbavu vozidel, co dodavatelé eší pomocí rznorodých modul a zkompletovaných funkních systém a autovýrobcové konstruují spolené platformy vozidel pro zajištní variability pi souasné redukci náklad. Píspvek uvádí pehled struktury dodavatelských etzc v automobilovém prmyslu a mapování této problematiky - úvodní ást se zamuje na klasifikaci dodavatel v tradiní - 31 - form specifikace do 3 úrovní, která je prezentována schematickým modelem, a charakteristiku sekvenního zpsobu zásobování montážní linky automobilového závodu (Just in Sequence). V další kapitole je uveden princip výroby automobil adresn na objednávku zákazníka (build to order) v režimu z ped-kompletovaných modul od dodavatel. Závr se týká možnosti využití nových prostedk informaních a komunikaních technologií pro zvýšení efektivnosti logistických proces dodavatel v automobilové výrob, kdy je klíovým požadavkem sdílení informací v reálním ase o výrobních objednávkách od OEM v celém etzci zásobování a zabezpeení synchronizovaného materiálového toku napí všemi lánky komplexního dodavatelského systému. Recenzoval: Doc. Ing. Zdenk ujan, CSc. - 32 - LOGISTIKA A ZÁSOBOVÁNÍ OBLASTI VODOU Logistics and supply the region with water Prof. Ing. Vladimír Strakoš, DrSc. - Ing. Kamila Motalová Vysoká škola logistiky v Perov, katedra logistiky a technických disciplin, Vladimí[email protected] Abstrakt Logistika je ízení pepravy a v tomto pípad se jedná o ízení pepravy pitné vody do jedné vybrané oblasti. Jedná se o oblast nkolika obcí, které souvisí s mstem stední velikosti. Pohled autor na tuto obchodní innost je sice nezvyklý, ale úpln odpovídá skutené podstat zásobovací sít – Supply Network Management. Podkladem je skutená situace v nkolika obcích ešená simulaním programem Grafsit. Cílem tohoto lánku je ukázat souvislost mezi ízením zásobovacího systému vody a logistickým systémem dopravy produktu v potrubní „dopravní“ síti. Demo verze programu Grafsit pro 100 vtví je voln pístupný program v eském i anglickém jazyce na adrese http://grafsit.vsb.cz a umožuje simulovat v doprav vlivy rzných provozních i havarijních situací v rozvodu vody. Abstract Logistics is the management of transport and in this case, the transport control of drinking water to a selected area. This is an area of several municipalities, which are connected with the city of medium size. Authors look at this business is indeed unusual, but completely corresponds to the actual fact of supply networks - Supply Network Management. The basis is the real situation in several villages solved Grafsit simulation program. The aim of this article is to show the relationship between the management of the water supply system and logistics system transportation of the product in the pipe "transport" network. Demo version of program Grafsit for 100 branches is freely accessible program in Czech and English language at http://grafsit.vsb.cz and to simulate the effects of different transport and emergency operating situations in the water networks. Klíþová slova Potrubní sí, rozvod vody, modelování a simulace, logistika Keywords Piping network, water supply, modeling and simulation, logistics 1. ÚVOD Voda je významný produkt, který pro zajištní našeho života kupujeme a jsme velmi nešastní když její dodávka na nkolik hodin vypadne. Pokud se dodávka peruší na dobu delší, tak je to pro život lidí znaná pohroma. Pes tuto dležitost vody pro náš život si vtšina lidí neuvdomuje, jak jsme na ni hodn závislí a jak jsme závislí na její plynulé dodávce. V hust zalidnné oblasti je dokonce dležité dostat souhlas dodavatele vody s tím, že v uritém míst mžeme postavit náš objekt, který bude potebovat dodávku uritého množství vody. Nejsme zvyklí se na takovýto systém dívat jako na systém logisticky, ale protože jsme na Vysoké škole logistiky, tak ukážeme, že to skuten je problematika logistiky, se vším co k tomu patí. Dodavatel vodu prodává, odbratel vodu kupuje a mezi dodavatelem a kupujícím je vtší nebo menší potrubní dopravní sí. Tato dopravní sí patí zpravidla dodavateli, tedy prodávajícímu, ale nemusí to tak vždy být, protože to jsou skuten ti spolu nedíln spojené samostatné ásti vyjadující princip zásobovacího etzce v logistice a to je - 33 - Výroba → Doprava → Spoteba, nebo jinak Prodávající → Dopravce → Kupující doprava vodojem výroba zdroj vody prodej úprava vody spoteba Obr. 1 Logistická sí zásobování vodou od výroby až po zákazníka Doprava vody má v logistice své zvláštnosti dané tím, že dopravní prostedek je vlastn neoddliteln spojen s prodávaným produktem. Co je to vlastn v tomto pípad dopravní prostedek? Potrubí to pece není, protože se nepohybuje, nepemísuje se z jednoho místa na druhé. Pemísuje se voda a ta je dopravována. Potrubí je tedy dopravní cesta. Je to dopravní cesta a po ní, nebo v ní, se dopravuje prodávaný produkt. Potrubí v tomto pípad slouží také jako zásobník- sklad, ze kterého je možné, za vhodných okolností vodu njakou dobu odbírat. Ješt jsme se nezmínili o významu a funkci erpadla v tomto systému. erpadlo vytvoí ve vod tlak, a pokud je tento tlak vtší než tlak v míst kde chceme vodu odebírat, tak voda tee tímto smrem a na konci vytéká jako dodávka pro odbratele. erpadlo takto mže vodu vyerpat do urité geodetické výšky a tím voda získá potenciální energii, která vytváí v potrubí položeném níže píslušný hydrostatický tlak. Tento princip dopravy je všeobecn platný pro všechny druhy dopravy tekutin v potrubí ale také i pro dopravu el. energie, kde místo potrubí tvoí dopravní cestu el. vodi. 2. ZDROJE A ROZVODY PITNÉ VODY (VÝROBA) Pitná voda se získává ze dvou typ zdroj a to vody podzemní a vody povrchové. U nás to je v pomru 46% k 54%. U zdroj podzemní vody máme ješt možnost, krom klasické pirozené podzemní vody, využít vodu získanou umlou infiltrací. V souasné dob se pi získávání vody pro vodárenské úely orientujeme na vodárenské nádrže a stále klesá podíl vody získávané odbrem z tok. Není ani vyloueno použít surovou vodu z pírodních jezer. Podstata umlé infiltrace surové vody spoívá na umlém obohacování zásob podzemní vody pedupravenou vodou povrchovou. Ta vsakuje do terénu, kde díky prsaku vhodnými geologickými vrstvami (štrkopísky) získává charakter vody podzemní a ve vhodn zvolené vzdálenosti od místa vsakování je jímána již jako voda pitná. Technologický princip získávání pitné vody umlou infiltrací, patí k obecn uznávaným zpsobm, jak získat kvalitní zdroje podzemní pitné vody. - 34 - 2.1 Akumulace vody (skladování) Vodojemy ve vodárenských systémech Vodojemy jsou samostatné objekty v systému zásobování a slouží: - pro akumulaci vody pro vyrovnání výkyvu mezi pítokem a odbrem vody ve vodovodní soustav k zajištní požární vody pro píslušnou lokalitu. Obecn se vodojem skládá z jedné nebo více nádrží a z jedné nebo více manipulaních komor. Vodu je možno do vodojemu pivádt gravitací nebo erpáním, což je odvislé od vzájemné polohy (poziní i výškové) vodního zdroje, spotebišt a vlastního vodojemu s pihlédnutím, k jakému úelu má tento vodojem sloužit. Obr.2 Zemní vodojem v obci Sauldorf zásobuje pt erpacích stanic a ti vodojemy celkovým množstvím cca 6,5 l.s-1 Zemní vodojemy jsou vodojemy, u kterých je dno vodojemu pod úrovní stávajícího nebo upraveného terénu. Obvykle je celá konstrukce akumulaních nádrží vodojemu obsypána zeminou a to pedevším z dvodu tepelné izolace celého vodojemu, aby nedocházelo k ovlivnní vody teplotou ovzduší a slunením záením. U tchto vodojem je ásten obsypána i manipulaní komora. VČžové vodojemy jsou vodojemy umístné na nosné konstrukci nad úrovní terénu. Používají se tam, kde nelze najít místo pro umístní zemního vodojemu tak, aby ve spotebišti byl požadovaný tlak. Navrhují se pouze v nejnutnjších pípadech, nebo investiní náklady jsou vyšší než u vodojemu zemních. Obr.3 Vžové vodojemy v Meeíži a na Hladnov v Ostrav Nadzemní vodojemy jsou pechodem mezi zemními a vžovými vodojemy. Jejich dno je v úrovni terénu a stny a strop vynívají nad terén. Tento druh se používá zídka, nebo se pevážn jedná o ocelové vodojemy. Stny a strop musí být izolovány, aby byla udržena teplota vody v nádrži. V minulosti bylo k tmto úelm používáno smaltovaných plech spojovaných šrouby. Pdorys vodojemu byl kruhový, dno tvoila železobetonová deska. - 35 - UmístČní vodojemu vĤþi spotĜebištím a) Vodojem pĜed spotĜebištČm (þelní) Voda ze zdroje je dopravována erpáním nebo gravitaním pívodem do zásobního vodojemu a z nj je potrubní síti rozvádna ke spotebitelm. Výhodou tohoto systému je, že voda proudí neustále jedním smrem. Další výhodou je malá diference tlaku ve vodovodní síti. Pivádcí gravitaní nebo výtlaný ad mezi zdrojem a vodojemem musí být dimenzován na maximální denní potebu vody (u erpání je tento prtok závislý i na dob erpání). Hlavní zásobní ad z vodojemu do rozvodné sít musí být dimenzován na maximální hodinovou spotebu anebo na požadovaný požární prtok v pípad, že je tento vtší než hodinové maximum. Obr. 4 Umístní vodojemu ped spotebištm b) Vodojem za spotĜebištČm (koncový) Hydrostatický tlak vody je možno také vyvolat tím, že vodojem bude až na konci rozvodu vody ke spotebitelm. Voda ze zdroje je pak dopravována erpáním nebo gravitaním pívodem do spotebišt a pebytky jsou pivádny teprve „nahoru“ do vodojemu. Obr. 5 Umístní vodojemu za spotebištm Nevýhodou tohoto systému je mnící se smr proudní vody ve spotebišti a v pívodu do vodojemu a vtší diference tlaku ve spotebišti (jiná je v dob, kdy erpání kdy je vtší než spoteba a jiná když se neerpá). Pivádcí gravitaní i výtlaný ad mezi zdrojem a spotebištm musí být opt dimenzována na množství, kterým se zajistí maximální denní poteba vody. 2.2 Doprava od zdroje ke spotĜebiteli Analýza prĤtoku ve vodovodních sítích Struktura vodovodních sítí je dána topologickými vlastnostmi terénu a oblasti a rozmístní sídel. Tím je také dáno vzájemné polohové uspoádání jednotlivých prvk sít bez zetele na jejich rozmry, a fyzikálními vlastnostmi, které zahrnují všechny ostatní vlivy na hydraulický režim sít a (prtoky, odbry ze sít, polohy hladin ve vodojemech apod.). Vodovodní sí je soustava jednotlivých potrubí nazývané úseky. Topologicky lze možno potrubní sí zobrazit jako množinu uzl, z nichž nkteré jsou vzájemn spojeny úsekami. - 36 - Úsekem sít rozumíme ást potrubí s konstantním prmrem a drsností. V potrubní síti se dále vyskytují uzavírací prvky jako ventily, šoupátka, kulové ventily, zptné klapky, kolena, odboky apod., které jsou ve schématech znázornny jako místní odpory. Analýzou prtoku ve vodovodních sítích rozumíme takový výpoet, jehož cílem je pi daných topologických vlastnostech a daných fyzikálních vlastnostech stanovit další fyzikální vlastnosti jako prtoky, prtokové rychlosti, ztrátové výšky a petlakové výšky. V zásad se jedná o vyšetení hydraulického režimu pro daný odbrový stav sítí, která je již navržena nebo vybudována. V projektové innosti slouží pro posouzení správnosti návrhu nové sít nebo pro ovení vhodnosti rekonstrukních zásah do vybudované sít. Metody analýzy prtoku jsou ve vodohospodáské praxi široce využívány. 2.2.1 RozdČlení rozvodu vody podle územní pĤsobnosti Místní vodovody jsou historicky nejstarším typem vodovod a lze je charakterizovat jako technicky a provozn jednoduchá zaízení, zajišující zásobování jedné obce nebo msta z jednoho, pípadn z více zdroj vody. Pokud to podmínky umožnily, byly budovány pednostn jako gravitaní. Skupinové vodovody zajišují vodu pro nkolik sídel. Tyto jsou dsledkem dalšího rozvoje obcí a mst a zvyšování poteby vody. Slouží pro spolené zásobování nkolika mst a obcí z jednoho nebo více vodních zdroj. Voda je zde dopravována gravitan anebo také erpáním, a krom zdroj podzemní vody se také využívá upravované vody povrchové. Podle technického uspoádání a objektového vybavení je možno skupinové vody navrhovat s jedním nebo s nkolika místními vodojemy. Pi použití více vodojem je upravená voda pivádna pívodními ády do místních zásobních vodojem jednotlivých spotebiš, aby zásobovací ady byly co nejkratší. V rozsáhlejších sítích je prakticky vždy výhodné systém zokruhovat. Hlavními výhodami skupinového rozvodu je rovnomrné rozdlování vody všem spotebištím a to i v období s nedostatkem vody. Oblastní vodovody slouží v pípad existence velmi kapacitního, strategického vodního zdroje (zpravidla vodárenské nádrže) pro zásobování rozsáhlého území zahrnující vtší množství mst a obcí spadajících do nkolika okres nebo kraj. Obr 6 Jednoduchý píklad oblastního vodovodního systému. - 37 - Vodovody tohoto typu a rozsahu s velkým množství objekt, dopravou vody na velké vzdálenosti (bžn desítky km), složitým systémem ízení a nazývají se vodárenskými soustavami. Nap. Ostravsko je zásobováno vodou ze tí velkých pehrad K hlavním pedostem vodárenských soustav a oblastních vodovod patí vyšší zabezpeení dodávky vody, možnost spolupráce vodních zdroj a centrální ízení celého systému s využitím moderních prostedk sdlovací a výpoetní techniky. 2.2.2 Struktura rozvodných sítí Rozvodnými vodovodními sítmi rozumíme soustavu vodovodních ad s nezbytným objektovým vybavením, které mají pímou prostorovou a funkní vazbu na konkrétní spotebišt. Rozvodná sí má upoádání ve tvaru rozvtveného stromu bez zokruhování. Používá se u menších obcí s jedním vodojemem, kde není nutné zavést do sít uzavené okruhy. Výhodou jsou nízké investiní náklady, jednoduché navrhování, spolehlivý provoz, jednoznané prtokové a tlakové pomry. Nevýhodou je to, že ke konkrétnímu místu odbru se voda dostává pouze z jedné strany, a v koncových úsecích bývá nkdy malý tlak. Okruhová sí znamená, že v rozvodné síti je nkolik uzavených okruh. Toto uspoádání se používá u vtších spotebiš s pevažujícím plošným charakterem zástavby. Výhodou je, že voda je pivedena ke každé skupin odbrných míst ze dvou stran, takže vliv poruch je možno omezit pouze na konkrétní úseky a tlaky v síti jsou vyrovnanjší. Nevýhodou je složitjší navrhování, zvlášt když není vhodný program pro výpoet sít a to je práv hlavní poslání této publikace. 2.2.3 Výpoþet potĜeby vody Výpoet poteby není v souasné dob právními ani jinými pedpisy a normami závazn stanoven. Pro výpoet poteby vody se doporuuje pednostn vycházet ze skutených hodnot souasné poteby vody v dané oblasti se zohlednním pedpokládaného vývoje. Výpoet spoteby pro konkrétní obec se provádí po jednotlivých krocích, s tím, že postupn vypoítá: - prmrná denní poteba vody Qp - maximální denní poteba vody Qm - maximální hodinová poteba vody Qh Píklad výpotu spoteby vody pro modelování bude pedveden na konkrétní situaci v kap.3.4 3 PěÍKLAD SYSTÉMU ZÁSOBOVÁNÍ PITNOU VODOU Jako ukázku využíti simulaního programu pro modelování vodovodní sít a pro presentaci výhod takového ešení byla zvolena konkrétní oblast. Vzhledem k tomu, že názvy obcí nejsou pro tuto presentaci podstatné, tak jsou nahrazeny vymyšlenými názvy, ale jejich vzájemná geografická poloha je pibližn zachována. Obr. 7 Mapa oblasti, na které byly všechny simulace provádny. - 38 - 3.1 Zdroje vody Hlavním zdrojem surové vody pro tuto oblast je štrkovišt Jezero I a Jezero II. Ob jezera vznikla v minulých létech po tžb štrku. Jezero I má plochu cca 0,9 km2 a hloubku 16 m. Jezero II je starší a jeho plocha je 0,4 km2 a hloubka cca 9 m. Maximální odebírané množství vody z Jezera I je 90 l.s-1, z Jezera II je 150 l.s-1. Surová voda je dopravována dvma erpacími stanicemi na bezích do úpravny vody, která má projektovanou kapacitu 300 l.s-1. Na píklad v r. 2004 byla prmrná dodávka vody 160 l/s. Krom toho je voda získávána také z prameništ „Lesní prameny“ vzdálené cca 600 m od úpravny. Voda je získávána ze 4 hloubkových vrt osazených ponornými erpadly, výtlaky jsou zakoneny ve sbrné studni, odkud se voda erpá do úpravny adem DN 300 (potrubí o prmru 300 mm) v délce 785 metr. Maximální odebírané množství v prameništi „Lesní prameny“ je 50 l.s-1. Krom tchto hlavních zdroj je k dispozici ješt záložní zdroj vody ekana. Jedná se o pomrn vydatný zdroj podzemní vody s trvale zhoršenou kvalitou vody v ukazateli dusinany. Surová voda je odebíraná z vrtané trubní studny o hloubce 100 metr, vystrojené pažnicemi o prmru 820 mm. Vrt je napojen ocelovým potrubím DN 300 do strojovny. Zde je umístn vodomr DN 200. Tato surová voda je upravována a vedena do akumulaní nádrže o objemu 185 m3 umístné pod strojovnou. Úpravna vody Tomáš Úpravna vody Tomáš je nejvýznamnjším zdrojem pitné vody v celé oblasti a je také hlavním zdrojem vody pro msto Pemysl. Pozdji došlo k propojení výtlaku z úpravny vody Tonda a erpací stranice Bára tak, aby bylo možné tuto vodu dopravit do vodojemu ekana. Ve strojovn úpravny vody Tonda jsou umístna erpadla k doprav upravené vody do akumulaní nádrže. K doprav vody na vodojem Yveta slouží horizontální odstedivá erpadla. Na spoleném výtlaku DN 400 je mení a odboka k vtrníkm o objemech 10 a 8,6 m3 pro jištní výtlaného adu. Pro dopravu vody do vodojemu ekana slouží frekvenn ízená horizontální erpadla pro množství Q = 45 - 90 l/s. Na spoleném výtlaku je vodomr a odboka DN 100 na vtrník. Upravená a hygienicky bezpená voda je tlaena do akumulátor o objemu 1120 a 1460 m3, odkud je pivádna na sání erpadel. Obr. 8 Výroba pitné vody – úpravna vody Tonda 3.2 Akumulace vody Celý vodovodní systém obsahuje dv velké akumulaní nádrže a to Yveta 2 x 5000 m3 a ekana 5000 m3. Krom toho je v provozu dalších pt akumulaních nádrží. Na ekanské vtvi je jediná akumulaní nádrž a to vodojem Kamila 2 x 250 m3, to je cca spoteba na 10 hod. - 39 - Vodojem Yveta (2 x 5000 m3) slouží jako hlavní akumulace vody pro msto. Hladina ve výšce 275 m n. m kolísá v rozmezí 5 m. Vodojem je umístný na kopci mezi Horní a Dolní. Objekt vodojemu je vybaven telemetrickou stanicí a radiomodemem s penosem dat na dispeink VaK msta. Sledování a vyhodnocování provozních hodnot provádí obsluha na dispeinku. Voda je pivádna výtlaným potrubím DN 700, které je po vstupu redukované na DN 600. Za rozdlením do dvou komor jsou na pítocích osazena elektrošoupatkyDN 400. Druhou nejvtší akumulací v oblasti je vodojem ýekana o objemu 5000 m3 a složí pro akumulací severní a severozápadní ásti msta a oblast mezi mstem Pemysl, obci Kamilou a obci Marii. Vodojem má dv komory o objemu 500 m3 a dv komory o objemu 2000 m3. Výšky hladin se pohybuji od 272 až do 277 m n. m. Vodojem Kamila je jedinou akumulaci na ekanské vtvi. Je dvoukomorový s hladinami 259 – 263 m.n.m. a je situovaný nad zástavbou obce – slouží jako akumulace pro obec Kamila. Vodojem je plnný ze zásobovacího adu DN 400 a 300 z vodojemu ekana. 3.3 Doprava vody Doprava vody z úpravny Tonda do vodojemu Yveta je zajišována odstedivými erpadly. Výtlaný ad DN 700 v celkové délce 11 848 m je vedený z úpravny vody ve smru na Msto do akumulace Yveta. Soubžn s tímto potrubím je vedeno také potrubí DN 500 v délce cca 5 100 m -1do vodojemu ekana. V erpací stanici Tonda jsou dv frekvenn ízená erpadla o výkonu Q = 45 - 90 l.s-1. Zásobování okolních obcí Msta je následující: - gravitan je zásobováno 22 obcí a ást msta Pemysl, - v obci Pesta je erpací stanice, odkud je voda tlaena do vodojemu Stará o obsahu 400 m3, ze kterého jsou zásobovány ob obce, - na okraji obce Devo je erpací stanice pro vodojem Šipka 2 x 250 m3, odkud je gravitan zásobeno 7 obci - na konci Želat je erpací stanice s výtlakem do vodojemu Tuín 400 m3, zásobující dv obce a ješt se voda erpá do vžového vodojemu Pavla 200 m3, zásobující ješt další 3 obce. 3.4 Výpoþty poteby vody pro obce Základním výpotem pi analýze vodovodních systém jsou výpoty poteby vody v jednotlivých spotebištích v oblasti. Pi výpotu spoteby vody se vychází z potu obyvatel a ze specifické poteby vody. Pi výpotu byly použity hodnoty specifické poteby vody z plánu rozvoje vodovod a kanalizací kraje. Jako píklad uvedeme výpoet spoteby vody pro jednu obec. PrĤmČrná denní potĜeba vody Qp specifická poteba na obyvatele je -- qs = 179 l/ob./den, poet obyvatel je O = 1 770 což je celkem Qp = O . qs = 1 770 . 179 = 316 830 l/den, což je 3,7 l/s Maximální denní potĜeba vody Qm Když bude souinitel denní nerovnomrnosti Kd = 1,4 tak maximální spoteba je celkem Qm = Qp . Kd = 316 830 . 1,4 = 443 562 l/den, což je 5,1 l/s - 40 - Maximální hodinová potĜeba Qh Když bude souinitel hodinové nerovnomrnosti Kh = 1,8 tak maximální denní spoteba vody pepoítaná na l hodinu Qm = 18 482 l.h-1 a pak bude: Qh = Qm . Kh = 18 482 . 1,8 = 33 268 l.h-1, což je 9,2 l.s-1. 4. MODELOVÁNÍ ROZVODU VODY V PROGRAMU GRAFSIT Pro analýzu vodovodního systému je, krom spoteby vody v jednotlivých obcích znát topologické schéma vodovodního systému, vzájemné polohové a výškové uspoádání jednotlivých prvk a výšky hladin ve vodojemech. Tyto údaje pedstavují vstupní hodnoty pro model vodovodního systému. Pro modelování rozvodu vody použijeme program Grafsit (http://grafsit.vsb.cz). Následující píklady slouží pouze jako ukázky postupu ešení takového projektu a tedy není to ešení celého projektu. Jako první píklad je zásobování nkolika obcí z vodojemu ekana. Koncové vtve oznaenými symbolem odporu pedstavuji obce a velikost odporu takové koncové vtve je skutený odpor vodovodního rozvodu obce v pípad, že domácnosti odebírají díve vypotené prmrné množství vody. Tyto spoteby jsou skutené prmrné spoteby v tomto vodovodním rozvodu. Rozvod vody je tvoen potrubím rzného prmru a stáí. Délky jednotlivých vtví jsou vyteny z mapy a pepoteny na orientaní vzdálenosti v metrech. Obr. 9 Schéma zokruhovaného rozvodu vody z vodojemu s vyznaenými uzly a vtvemi Pro výpoet tlakových ztrát v jednotlivých vtvích je nutné urit odpory potrubí. V programu Grafsit zvolíme v horní lišt menu Výpoty, a pak položku Výpoet odporu. Dostaneme formulá, do kterého se zadáme parametry potebné pro výpoet odporu. Podrobný návod je v knize Strakoš a kol.: Logistika a modelování potrubní sít. - 41 - Tab. 1 Formulá pro stanovení odporu potrubí V první ásti formuláe se zadávají hodnoty pro výpoet Reynoldsova ísla. Zvolili jsme výpoet, pi kterém zadáváme prtok Q. K dispozici jsme mli prmrné denní poteby vody Qp jednotlivých spotebiš v [l/s], které jsme pevedli na hodnoty v [t/hod], nap.: Qp = 2,1 l/s je 7,56 t/hod, Do pole s názvem Prmr d [m] zadáváme prmr potrubí v dané vtvi. Do pole s názvem Kinematická viskozita η [ný] zadáme kinematickou viskozitu vody, kterou jsme našli v tabulkách pro teplotu 200 C, což je 1,004.10-6 m2/s. Po vyplnní všech polí se stiskem tlaítka Výpoet provedl stanovení Reynoldsova ísla, podle nhož se uruje typ proudní v potrubí. Ve druhé ásti formuláe se zaznaí pro výpoet tecího souinitele typ proudní a kvalita povrchu vnitní stny potrubí. Stiskem tlaítka Výpoet se výpoet provedl. Ve tetí ásti formuláe se z vypoteného tecího souinitele λ a zadané délky potrubí stiskem tlaítka Výpoet provedl výpoet odporu potrubí. Vypotené odpory potrubí peneseme postupn do schématu vodovodní sít. Po vepsání všech vypotených odpor potrubí se stiskem tlaítka /V2/ v horní lišt programu Grafsit provedl kvadratický výpoet a zobrazili se nám vypotené prtoky ve vtvích a tlaky v jednotlivých bodech. Výpoþet náhradního odporu obce se provede podle jednoduchého vztahu p=R.Q2. p je požadovaný petlak vody na vstupu do obce proti barometrickému tlaku, nap. zvolme 500 000 Pa což je 5 bar, Q je požadovaný prtok vody v l.s-1, nap. 7 l.s-1 a R je hledaný náhradní odpor, v tomto pípad 500 000/7=71 428 kg.m-7. 4.2 Modelování zásobování oblasti tlakovou vodou pro 4 obce Simulovaná oblast v tomto pípad je prostor se 4 vesnicemi. Voda je pivádná ze vzdáleného vodojemu tak, že na vstupu, modelované oblasti uvažujeme tlak vody 700 kPa. Model gravitaního zásobení oblasti s vyznaenými vypotenými odpory vtví - 42 - a s vypotenými odpory rozvodných síti jednotlivých spotebiš je na obr. 10. Výškové souadnice jsou ureny vzhledem ke vstupní geografické výšce. Na obr. jsou vtšinou jsou nulové protože celá oblast je prakticky v rovin. Pouze kóty obci 1 a 2 jsou o nco výše. Hodnoty prtok a tlakových ztrát v jednotlivých vtvích jsou ešeny jako turbulentní proudní. Tlak 700 kPa na pívodu je z jiného modelu zásobení celé oblasti z vodojemu ekane. Obr.10 Simulace rozvodu vody z vodojemu do 4 obcí se zadáním odpor vtví a s vypotenými prtoky Na obr.11 je stejné schéma a stejné pomry, ale jsou znázornny pouze tlaky v uzlech a prtoky. V tomto schématu je znatelný pokles tlaku zpsobený vyšší polohou obcí 1 a 2. Tento pokles je zetelný z toho dvodu, že každých 10 m znamená pokles tlaku o 100 000 Pa. Obr. 11 Simulace rozvodu vody z vodojemu do 4 obcí s vyznaenými prtoky a tlaky Další uvažovanou situací je stav, když by na konci potrubí ped obcí bylo potrubí oteveno. Takto zjistíme, jaké maximální množství mže do obce pitéci za díve specifikovaných podmínek. Tyto hodnoty nap. ukáži jaká je rezerva v potrubním rozvodu a nap. jakou výstavbu rodinných dom mže ješt vedení obce povolit, aniž by se musela ešit zmna pívodního potrubí. Z grafu je vidt, že mimo obec 1 je v kapacit pívodního potrubí dostatená rezerva. - 43 - Obr. 12 Simulace rozvodu vody z vodojemu do 4 obcí s vypotenými maximálními prtoky potrubím, které jsou na konci naplno otevené 4.1 Modelování gravitaþního zásobování obcí vodou z vodojemu Pro píklad si také vybereme skutenou situaci s vymyšleným oznaením míst, ale se skutenými hodnotami potrubního rozvodu. Oblast je zásobována gravitaním zpsobem z vodojemu. Model zahrnuje pouze dv obce a proto je dobe vidt parametry rozvodu. Obr. 13 Pokles hladiny ve vodojemu o 8 m má malý vliv na prtok. Vlevo jsou tlaky v uzlech v [Pa] Model gravitaního zásobení oblasti obsahuje odpory vtví urené podle délek úsek, kvality vnitní stny trubky, pedpokládané rychlostí proudní a hustoty vody. Výšky uzl v rozvodu jsou vztaženy k nejnižšímu bodu potrubní sít. V levé ásti obr. 13 jsou uvedeny pouze geodetické výšky a prtoky a v pravé ásti obr. jsou ponechány prtoky a jsou vyznaeny tlaky v uzlech. 4.3 Modelování rozvodu vody v obci Pokud máme simulaci rozvodu vody v oblasti, tak se zamíme na rozvod vody v obci nebo mst. Jako píklad byla zvolena konkrétní obce, jejíž jméno nebudeme používat, ale všechna potebná data jsou pevzata ze skutené obce. Model gravitaního zásobení obce s vyznaenými vypotenými odpory vtví a s vypotenými odpory rozvodných sítí jednotlivých ulic je uveden na obr. 14. Odpory v rozvodných sítí ulic byly urovány podle potu pívod k domm. Geografické hodnoty výškových souadnic bod jsou ureny od nejnižšího místa v rozvodu až po nejvyšší stav - 44 - hladiny ve vodojemu. Hodnoty prtok a tlakových ztrát v jednotlivých vtvích byly ešeny jako turbulentní proudní v programu Grafsit. Obr. 14 Model pítok do ulic v pípad, že je stav hladiny ve vodojemu na minimum Obr.15 Model prtok vody v ulicích obce v pípad, že je stav hladiny ve vodojemu maximální. Ve schématu jsou také vyznaeny tlaky vody na pívodu do ulice Na obr. 15 je model téže obce v pípad, že hladina vody ve vodojemu je na maximu, tzn. o 6 m výše. S pesnosti výpotu jedné desetiny se zvýšení tlaku z dvodu maximální hladiny ve vodojemu na prtoku ve vtvích neprojeví, a proto jsme ve schématu vypli odpory a zapnuli tlaky v uzlech. Tím, že jsou výšky uzl odvozeny z nejnižšího bodu v síti, tak tlaky v uzlech jsou záporné, protože je vody jako vysávána potrubím smrem k nejnižšímu bodu. Pro ulice je však tlak kladný protože je vztažen v nule na konci vtve. - 45 - 4.5 Modelování rozvodu vody v ulici Vytvoený model zahrnoval ulici ve spodní ásti obce Rokytnice-Borošín. Model zásobení ulice s vyznaenými vypotenými odpory vtví a s vypotenými odpory domovních pípojek je uveden v následujícím grafu. Hodnoty prtok a tlakových ztrát v jednotlivých vtvích jsme získali kvadratickým výpotem v programu Grafsit. Obr. 16 Model prtoku vody k jednotlivým domm v ulici v pípad, že všechny domy mají stejn nastavené otevení ventil Prtok vody na obr. je simulován tak, že všechny domy mají stejný hydraulický odpor celého domu, tedy odebíraly by stejné množství vody, kdyby na vstupu do domu mly všechny domy stejný tlak. Ten ale, jak vidíme, postupn klesá což je dáno základním zákonem pro proudní. Obr.17 Model prtoku vody k jednotlivým domm v ulici v pípad, že všechny domy mají stejn nastavené otevení ventil s odstranním pomocných spoj ve schématu Na obr. 17 jsou ze schématu „vymazány“ pomocné vtve. Tyto vtve tam ale z hlediska výpotu musí být a proto jsou jako neviditelné. V obr. je vidt jak postupn klesá množství dodávané vody a to v závislosti na vzdálenosti od zdroje. Pokles prtoku není - 46 - lineární a to proto, že se jedná o turbulentní proudní a tudíž jsou statické charakteristiky vtví kvadratické. Obr.18 Model prtoku vody k jednotlivým domm v ulici a s vyznaením tlak vody na vstupu do domu v pípad, že všechny domy mají stejn nastavené otevení ventil Na obr. 18 je stejná situace, ale ve schématu jsou pouze prtoky a tlaky v uzlech. Z hlediska principu výpotu univerzálního programu Grafsit jsou tlaky v Pa a proto jsou v ádech statisíc jednotek a ješt to jsou, v tomto pípad, petlaky vi atmosférickému tlaku. 5. ZHODNOCENÍ ZÁSOBOVÁNÍ VODOU VE VYBRANÉ OBLASTI Údaje o množství vody, které je možné dodávat stávajícím rozvodem z vodojemu „ekana“, získané z modelu gravitaního zásobení jedné z vybraných oblasti mžeme porovnat výsledky simulace. V tab. 2 jsou v prvním sloupci hodnoty vypotené podle kap. 3.4 jako prmrná spoteba Qp a ve druhém sloupci hodinová spoteba Qh jednotlivých obcích. Tab. 2 Porovnání výsledk simulace pro jednu oblast pi krajních hodnotách stavu hladiny ve vodojemu požadované hodnoty okamžitý hodinový prĤtok prĤtok Qp [l.s-1] Qh [l.s-1] prĤtok Q pĜi min. hladinČ ve vodojemu [m] hodnoty z modelu tlak p pĜi prĤtok Q min. pĜi max. hladinČ ve hladinČ ve vodojemu vodojemu [kPa] [m] tlak p pĜi max. hladinČ ve vodojemu [kPa] Obec 1 3,7 9,2 6,5 535 6,7 570 Obec 2 2,1 5,3 7,1 391 7,3 417 Obec 3 0,8 2 8,1 814 8,4 864 Obec 4 0,4 1,1 8,1 864 8,3 918 Množství vody, které je dle modelu možné dodávat stávajícím rozvodem do jednotlivých obcí je ve tetím a tvrtém sloupci a pekrauje hodnoty prmrné poteby ve spotebištích. Množství vody dle simulace v programu Grafsit dokonce pekraují hodnoty hodinové poteby vody spotebiš s výjimkou obce 1. Pro zlepšení tohoto stavu je možné vymnit pívodní potrubí k obci 1 anebo vhodným erpadlem zvýšit tlak na vstupu do této - 47 - obce. Jak takové zmny provést, aby se zbyten neplýtvalo financemi, je vhodné nejprve ešit simulací na tomto modelu a teprve pak pikroit k reálnému ešení. Existuji totiž další možnosti jak takovou situaci ešit. Mžeme také zvtšit odpory v nkterých vtvích pro jiné obce tak aby se situace pro obec 1 zlepšila. Je také možné pipravit takové ešení, aby se odpory dálkov nastavily tak, aby se požadovaný prtok zachoval teba doasným omezením prtoku do nkterých jiných vtví. Takové situace však není možné ešit bez simulace na tomto nebo jiném modelu podobných vlastností. V posledních dvou sloupcích tabulky je situace, kdy je maximální hladina vody ve vodojemu. V tomto pípad se samozejm prtoky a tlaky zvýšily, ale ne podstatn. Takto docházíme k názoru, že v bžných pípadech, kdy se nevyskytují mimoádné poklesy tlaku a prtoku, nemá kolísání tlaku ve vodojemu s hlediska dvoupolohové regulace podstatný vliv na dodávku vody v této oblasti. Ǥ4 Tento lánek je zamen na logistický proces výroby a prodeje pitné vody potrubní dopravní síti, která, na rozdíl od jiných dopravních (neparametrických) sítí, zásobuje nakupovaným zbožím kontinuáln. Zákazník má v tomto pípad výrobek, který potebuje kdykoliv kdy to potebuje. S tím je spojen i zpsob ízení takové zásobovací sít. V tomto pípad se nejedná o zásobovací etzec SCM (Suply Chain Management), jak se v logistice asto proklamuje, ale o zásobovací sí SNM (Suply Network Management). ízení takového systému je oproti dodávce zboží do prodejních etzc zcela jiné. Tento dodavatelský systém je ízen zásobou vody pro dodávku a tlakem na výstupu z erpací stanice anebo, ve vtšin pípadu, stavem hladiny ve vodojemu. Obchod je uzavírán pedem na nkolik rok a platí se zálohou a pak celkovým vyútováním za dohodnuté období. Z tohoto jednoduchého závru však vyplývá celá složitost celého dodávacího systému, zvlášt ízení z hlediska stedndobého a dlouhodobého. K tomu abychom nahlédli do problému takové dodávací sít má pispt tento lánek. LITERATURA [1] Jásek, J., a kol.: Vodárenství. - Praha, 2000, s. 239, ISBN 80-86098-15-X. [2] Hanslík, E., a kol.: Vodárenství – vodní zdroje, jímání, erpání, akumulace vody. - Vysoké Mýto, 2007, s. 56, ISBN 978-80-87140-02-4. [3] Chejnovský, P.: Vodárenství – vodovodní sít. - Vysoké Mýto, 2007, s. 66, ISBN 978-8087140-04-8. [4] Roth, J., Kroupa, P.: Vodárenství I. - Praha, 1970, s. 313. [5] Strakoš, V., Kavka, L., Kolomazník, I.: Logistika a modelování potrubní dopravy, - VŠLG PĜerov 2012, s. [6] Strakoš, V.: Inženýrské sít. - Uþební texty VŠLG, PĜerov, 2009, s. 14. [7] Tesaík, I., a kol.: Vodárenství. - Praha, 1987, s. 436. [8] Zákon . 258/2000 Sb., o ochran veejného zdraví ve znní pozdjších pedpis. [9] Provozní ád SV-Perov Švédské Šance, SV-Perov ekyn. - Hranice, 2006, s. 48. Recenzoval: Doc. Ing. Ivan Hlavo, CSc. - 48 - CESTOVÁNÍ V AUSTRÁLII – LOGISTICKÝ PROBLÉM Travel in Australia – a Logistic Issue Ing. BedĜich Michálek, Ph.D. Vysoká škola logistiky Perov, katedra humanitních a pírodovdných disciplín e-mail: [email protected] Abstrakt Turistický potenciál Austrálie je znaþný, i když dosud jen omezenČ využívaný. DĤvodĤ je nČkolik, pĜedevším však je to odlehlost kontinentu od zbytku svČta a s tím spojené nároky a požadavky na cestu do Austrálie. Rozloha zemČ, malá hustota osídlení a jeho znaþná nerovnomČrnost rovnČž komplikuje cestování za jednotlivými turistickými cíly. Pro maximální uspokojení z cesty je tedy nutná její Ĝádná a detailní pĜíprava, což je pomČrnČ složitá logistická úloha. K jejímu zvládnutí je tĜeba dobrá znalost Austrálie, jejích pĜírodních a klimatických podmínek a možností dopravy. ýlánek pĜináší informace o zpĤsobech a podmínkách cestování v Austrálii a uvádí základní principy pĜípravy takové cesty. Abstract Australia has considerable tourist potential but as yet little exploited. There are several reasons, but primarily the continent's remoteness from the rest of the world and the related requirements and demands for a trip to Australia. The vastness of the country, low population density and its considerable irregularity also complicates travelling to particular tourist attractions. To maximize satisfaction from the trip, its proper and detailed preparation is necessary, which is a quite complicated logistic issue. To deal with such a task, adequate knowledge of Australia, its natural and climatic conditions and transport options, is required. The article presents information on the kinds and conditions of travel in Australia and outlines the basic principles of preparation for such a trip. Klíþová slova Cestování v Austrálii, vhodné období k návštČvČ Austrálie, plánování a pĜíprava cesty Key words Travel in Australia, suitable time for visiting Australia, trip planning and preparation 1. ÚVOD Každý svČtadíl je nČþím neobvyklý a výjimeþný. Nejmenší Austrálie se však odchyluje od ostatních kontinentĤ témČĜ ve všech smČrech, a to až do krajností. Skoro nic tam není jako jinde ve svČtČ, jako by patĜila na jinou planetu nebo aspoĖ do jiného þasu. Neobvyklá je už její odlehlost - ztracený kus souše mezi Tichým a Indickým oceánem a ještČ na jižní polokouli, kde pĜevládají plochy oceánĤ a pevniny jsou v menšinČ. Když moĜeplavci v 17. století objevovali nové zemČ, našli už i malé ostrĤvky rozlehlé Oceánie, ale existenci celé velké jižní zemČ nazývané Terra Australis - pozdČji Austrálie - jen tušili. PrávČ tato velká osamocenost kontinentu je pĜíþinou mnoha australských extrémĤ a unikátních pĜírodních fenoménĤ. Když se hladový ocitne u stolu plného jídel, nebude vČdČt, po þem sáhnout nejdĜíve. StejnČ se cítí i turisté pĜi návštČvČ Austrálie. Kam se vydat nejdĜíve, do Sydney nebo k Uluru, ͲϰϵͲ k Velkému bariérovému útesu þi do národního parku Kakadu? Austrálie se skládá ze šesti státĤ, dvou pevninských teritorií a nČkolika malých ostrovĤ. Každá oblast je svým zpĤsobem typická a jedineþná a stojí za to ji navštívit. A návštČvníci si mohou být jisti, že kamkoliv se v Austrálii vydají, nebudou zklamáni – od moĜe s korálovými útesy a fantastickými plážemi, pĜes hory, deštné pralesy, až po pouštČ se solnými jezery – to vše nabízí nádherná australská pĜíroda. Problém však je, jak cestu do Austrálie pĜipravit, aby úþastník, napĜ. klient cestovní kanceláĜe, bČhem zájezdu v omezené a relativnČ krátké dobČ, navštívil co nejvíce zajímavých míst, v relativním komfortu, za pĜijatelnou cenu a s maximálními zážitky. PĜíprava a zajištČní takového zájezdu do Austrálie je tedy vskutku složitá logistická úloha, k jejímuž zvládnutí je nutná dostateþná znalost Austrálie, jejích pĜírodních a klimatických podmínek a možností dopravy. 2. VÝBċR OBLASTÍ A MÍST K NÁVŠTċVċ NejnavštČvovanČjší þástí Austrálie je bezpochyby východní pobĜeží, kde leží pĜedevším nejvČtší australské mČsto Sydney a blízké Blue Mountains, nachází se zde Velký bariérový útes, píseþné pláže a v okolí tropického Cairns i deštné pralesy. Druhou þasto navštČvovanou oblastí je „Rudý stĜed Austrálie“ s mČstem Alice Springs a legendární skálou Uluru (dĜíve používaný název Ayers Rock), kde návštČvníci zažijí atmosféru neobydleného australského vnitrozemí nazývaného „outback“. Poslední oblastí, která je obvykle v programech cestovních kanceláĜí, je sever Austrálie nazývaný „Top End“, tj. mČsto Darwin a národní parky Kakadu a Litchfied v jeho relativní blízkosti. KromČ tČchto „povinných atrakcí“ nabízí Austrálie však mnohem víc. Zcela opomíjena v programech zájezdĤ je Západní Austrálie, zabírající skoro jednu tĜetinu kontinentu. Najdeme zde jednu z nejodlehlejších þástí Austrálie, Kimberley, která geologicky patĜí k nejstarším oblastem na Zemi. Na území vČtším jak NČmecko se nachází mimo jiné národní park Purnululu s unikátním pohoĜím Bungle – Bungle Range nebo národní park Mitchell River se stejnojmennými vodopády. Zajímavá je polopouštní oblast Pilbara s prastarým pohoĜím Hammersley Range, které ukrývá ve svém stĜedu úchvatné rokle, na západním pobĜeží pak Žraloþí zátoka s živoucími fosiliemi stromatolity nebo korálový útes Ningaloo Reef. Ve státČ Jižní Austrálie stojí na návštČvu mohutné pohoĜí Flinders Ranges vyrĤstající z rozsáhlých pouštních plání a urþitČ Coober Pedy, nejpodivuhodnČjší australské mČsto obklopené nejvČtšími nalezišti opálĤ na svČtČ. Opomíjena je rovnČž Tasmánie, která je sice souþástí Australského svazu, pĜírodními podmínkami se však zcela odlišuje od mateĜského kontinentu. Není cílem tohoto þlánku vyjmenovat všechna turisticky zajímavá místa Austrálie, ale jen upozornit na to, že Austrálie nabízí návštČvníkĤm mnohem víc, než lze najít v katalozích cestovních kanceláĜí. 3. VHODNÉ OBDOBÍ K NÁVŠTċVċ AUSTRÁLIE Austrálii je možné navštívit prakticky kdykoliv. Je tĜeba si však uvČdomit klimatickou rozdílnost jednotlivých þástí tohoto rozlehlého kontinentu a s tím související vhodné þasování cesty do vybraných oblasti. Jižní oblasti Austrálie vþetnČ Tasmánie je nejlépe navštívit v období australského léta (prosinec – únor), kdy je zde teplo a ideální podmínky na koupání v moĜi. UprostĜed kontinentu je v tomto období velmi horko a v severních oblastech zrovna vrcholí období tropických dešĢĤ. Teploty jsou tam v tuto dobu pĜekvapivČ ponČkud nižší než na jihu, ale znaþná vlhkost vzduchu þiní pobyt na severu nesnesitelným. NČkteré oblasti jsou díky ͲϱϬͲ rozvodnným ekám nepístupné a plavání v moi se nedoporuþuje kvĤli výskytu smrtelnČ nebezpeþných žahavých medúz. Na druhou stranu, jestliže chce nČkdo vidČt tropický sever Austrálie v jeho zelené kráse, žasnout pĜi neopakovatelných tropických bouĜích a zažít nejlepší rybolov, pak toto je vhodné období. V zimních mČsících (þerven – srpen) je teplota a vlhkost vzduchu na severu Austrálie v ideální kombinaci. OficiálnČ je to pĜesnČ ten þas pro návštČvu tropického severu a rovnČž centrální þásti kontinentu. Vlhká horka jsou v tuto dobu nahrazena teplými sluneþními dny a chladnými nocemi. ChladnČjší ovzduší rovnČž nepĜeje dotČrným mouchám, které jinak v teplejším období pĜedstavují neskuteþnČ obtČžující hmyz, a žahavé medúzy se v moĜi nevyskytují. Ve SnČžných horách (Snowy Mountains) ve Victorii a na jihu Nového jižního Walesu lze v tuto dobu provozovat veškeré druhy zimních sportĤ, pĜi pobytu v Sydney þi Melbourne je však tĜeba poþítat s chladným poþasím. Jaro nebo podzim je bezesporu nejlepším obdobím pro krátkodobou návštČvu Austrálie. Je možné navštívit všechna hlavní turisticky zajímavá místa zemČ bez obav z vČtších extrémĤ poþasí. Do úvah je tĜeba také zahrnout období australských prázdnin a státních svátkĤ, kdy celá Austrálie cestuje, ceny rostou a vČtšina ubytovacích kapacit je dopĜedu rezervována. 4. ZPģSOBY CESTOVÁNÍ Kdo se rozhodne cestovat do Austrálie, musí si nejprve dobĜe uvČdomit, jaké má k cestování þasové a finanþní možnosti. VždyĢ Austrálie je sice nejmenším, ale pĜece jenom kontinentem. Její takĜka kruhový tvar a znaþná nerovnomČrnost osídlení vyluþuje bČžné zvyklosti dnešní turistiky. SpatĜit v prĤbČhu deseti až þtrnácti dnĤ to "nejzajímavČjší" a ocitnout se opČt doma je témČĜ nemožné. Optimální je doba tĜí týdnĤ, která na jedné stranČ je pro vČtšinu z nás pĜijatelná z hlediska plnČní pracovních povinností v zamČstnání a na stranČ druhé umožĖuje cestování a poznání vybraných oblastí Austrálie relativnČ v klidu a bez stresu s možností krásy Austrálie plnČ vychutnat a zažít. Vzhledem k rozmanitosti australské pĜírody lze doporuþit strávit každý týden v jiné oblasti, napĜ. kombinace “východní pobĜeží – vnitrozemí – sever Austrálie“ nebo „západní pobĜeží – Kimberley – vnitrozemí“. RĤzných kombinací lze samozĜejmČ vytvoĜit více, je však tĜeba brát v úvahu klimatické podmínky daných oblastí v uvažované dobČ návštČvy a možnosti pĜesunu mezi jednotlivými oblastmi. 4.1 Cesta do Austrálie Do Austrálie se pĜilétá letadlem. Asi 90 % návštČvníkĤ vstupuje na australskou pĤdu v Sydney. Mezinárodní letištČ jsou však i v Melbourne, Brisbane, Adelaide, Perthu, Darwinu a Cairnsu. PĜi cestČ z Evropy je nejobvyklejší trasa pĜes Asii s odletem z Londýna (spoleþnosti British Airways, Qantas), z Frankfurtu (Lufthansa, Qantas) nebo PaĜíže (Air France, Qantas) s mezipĜistáním vČtšinou v Singapuru. Pro þeské turisty je od roku 2010 k dispozici linka Praha – Dubai (spoleþnost Emirates), kde lze pĜestoupit na linky vedoucí do Austrálie. Existují samozĜejmČ i jiné možnosti, napĜ. trasa pĜes Severní Ameriku, ta je však delší. 4.2. Cestování v Austrálii Turisté, kteĜí chtČjí poznat Austrálii a váží více jak tĜicet hodin trvající cestu z Evropy, se musí pĜipravit na další dlouhé cesty po samotné Austrálii. Cestování v Austrálii totiž vyžaduje pĜesuny na velké vzdálenosti. ZpĤsobĤ, jak cestovat, je samozĜejmČ více, pĜedevším bude záležet na þasových, ale i finanþních možnostech. Rozhodující pro zdárný prĤbČh cesty je pak skloubení a návaznost jednotlivých druhĤ dopravy tak, aby úþastník nestrávil vČtší þást svého pobytu pouze cestováním, i když nČkdy i samotná cesta mĤže být neobvyklým zážitkem. ͲϱϭͲ 4.2.1. Letecká doprava Vnitrostátní letecká peprava je v Austrálii bžným zpsobem cestování, síĢ tČchto linek je vcelku hustá a úroveĖ velmi dobrá. Rozhodne-li se turista navštívit nČkolik míst na kontinentu v krátkém þasovém úseku, je to jediná možnost. Vedle nejvČtšího australského leteckého dopravce Qantas (obr. 1), provozuje vnitrostátní linky celá Ĝada dalších, tĜeba jen regionálních pĜepravcĤ jako napĜ. Virgin, JetStar, Airnorth, Skywest aj. V nČkterých pĜípadech je cena letenky srovnatelná s cenou autobusové jízdenky. Cílová destinace vnitrostátní linky mĤže sloužit jako východisko pro cestování a poznávání zvolené oblasti Austrálie jiným dopravním prostĜedkem. Obr. 1: PĜíklady vnitrostátních linek spoleþnosti Qantas (zdroj: www.qantas.com.au) 4.2.2. Autobusová doprava Autobusová doprava mĤže být použita pro pĜesun z jedné oblasti Austrálie do druhé nebo pro cestování za turistickými cíli v urþité oblasti. V prvém pĜípadČ je k dispozici síĢ dálkových autobusových linek provozovaných spoleþností Greyhound (obr. 2). Autobusy na tČchto linkách jsou pohodlné, vČtšinou i s pĜívČsem na uložení zavazadel. Cena jízdenky je zpravidla o nČco nižší, než cena letenky na stejné trase. Nejdelší dálkovou linkou je Perth – Darwin v délce pĜes 4 000 kilometrĤ v trvání tĜí dnĤ. PĜi omezených þasových možnostech je použití tohoto zpĤsobu dopravy na velké vzdálenosti nereálné, na druhou stranu noþní jízdy dálkovým autobusem na vzdálenosti do 1 000 kilometrĤ mohou být vhodnou alternativou k leteckým pĜesunĤm. Pro dálkové linky existuje nČkolik druhĤ jízdenek, lze je zakoupit již z domova pĜes webové stránky dopravce. Lokální autobusové linky provozované regionálními pĜepravci jsou bČžné a využitelné na východním pobĜeží a v okolí velkých mČst. VČtšina turistických cílĤ ve vnitrozemí však autobusovými linkami pĜístupná není. ͲϱϮͲ Obr. 2: Dálkové autobusové linky spoleþnosti Greyhound (zdroj: www.greyhound.com.au) 4.2.3. Železniþní doprava Železniþní síĢ Austrálie je s výjimkou východního pobĜeží pomČrnČ Ĝídká a tak jen omezenČ použitelná pĜi cestování. NejzajímavČjší a turisticky atraktivní jsou dvČ železniþní transkontinentální tratČ (obr. 3). První je železnice z Adelaide do Alice Springs a Darwinu, po které jezdí dvakrát týdnČ legendární vlak Ghan. Délka tratČ je 2 979 kilometrĤ a jízda trvá dva dny. Druhou je železnice ze Sydney, respektive z Melbourne, do Perthu, po které jezdí vlak Indian Pacific, rovnČž dvakrát v týdnu. Celková délka tratČ je 4 352 kilometrĤ a jízda trvá tĜi dny. Ve své stĜední þásti vede traĢ 478 kilometrĤ v naprosté pĜímce pustinou Nullarborské krasové tabule. Obr. 3 Turisticky atraktivní železniþní tratČ Austrálie (zdroj: www.greatsouthernrail.com.au) ͲϱϯͲ Vzhledem k zpravidla omezeným þasovým možnostem je využití tČchto atraktivních železnic jako prostĜedkĤ pro pĜesun z jedné oblasti Austrálie do druhé pĜíliš þasovČ nároþné, navíc cena jízdenky, i v té nejlevnČjší kategorii, je vyšší než cena letenky. Spíše zde tedy platí, že cesta samotná je cílem a lze ji doporuþit tČm, kteĜí chtČjí poznat Austrálii z oken vlaku, v pohodlí a tĜeba i v luxusu. Každý vlak má tĜi cestovní kategorie, ta nejvyšší zahrnuje ubytování v dvoulĤžkové kajutČ s koupelnou a stravou v jídelním voze. 4.2.4 Cestování automobilem Pro poznávání zvolené oblasti Austrálie je nejvhodnČjší, a vČtšinou také jediná možnost, automobil. PĤjþovny automobilĤ vþetnČ velkých mezinárodních spoleþností jsou v každém vČtším mČstČ i na vČtších letištích. Rezervaci automobilu je možné provést pĜes webové stránky již z domova. Je však tĜeba náležitČ zvážit, jaký druh automobilu si vypĤjþit. Podél východního pobĜeží jsou kvalitní asfaltové silnice vedoucí témČĜ ke všem turisticky zajímavým cílĤm a tak zde bude vyhovující klasický automobil 2DW. Pokud se však bude chtít turista pohybovat ve vnitrozemí a v západní Austrálii, pak ve vČtšinČ pĜípadĤ bude potĜeba terénní automobil 4WD. Turistické cíle jsou totiž pĜístupné zpravidla pouze po tzv. „gravel road“, prašných a kamenitých cestách a jízda po nich mnohdy pĜedstavuje urþitou dávku dobrodružství. Cesta do vyloženČ odlehlých oblastí pak vyžaduje zkušenost a vybavení vozu pro pĜípad poruchy a vlastního pĜežití. To už jsou ale cesty nad rámec uvažovaný v tomto þlánku. Pro úplnost je tĜeba pĜipomenout, že v Austrálii se jezdí vlevo, což mĤže zpoþátku dČlat problémy. Na druhou stranu, až na okolí velkých mČst, není provoz na australských silnicích velký, ve vnitrozemí zcela minimální, a jízda je tak vČtšinou klidná a pohodová. 4.2.5. Jiné zpĤsoby cestování Do této kategorie mĤžeme zaĜadit lodní linky, respektive trajekty, spojující pevninu s ostrovy. Za zmínku stojí noþní trajekt z Melbourne na Tasmánii (pĜístav Devonport), který je cenovČ srovnatelný s letenkou. Celá Ĝada krátkých lodních linek na východním pobĜeží slouží pro dopravu turistĤ z pevniny na ostrovy Velkého bariérového útesu. Další zpĤsoby cestování nabízejí rĤzné cestovní kanceláĜe, aĢ už vyhlídkové lety, nebo speciální dopravu malým letadlem nebo do terénu uzpĤsobeným autobusem do oblastí obtížnČ pĜístupných. Zpravidla je taková cesta s prĤvodcem a stanoveným programem. Mnohdy je to ale jediná možnost, jak se do nČkteré oblasti dostat, protože individuálnČ to možné není. 5. PLÁNOVÁNÍ A PěÍPRAVA CESTY NávštČva Austrálie urþitČ stojí za únavnou a nekoneþnou cestu letadlem i za nemalé finanþní prostĜedky na letenky. O to více je však tĜeba cestu do Austrálie ĜádnČ pĜipravit tak, aby pĜinesla úþastníkĤm co nejvČtší uspokojení a poznání. Plánování a pĜípravu cesty je možné shrnout do následujícího postupu (obr. 4): 1. VýbČr termínu a oblastí k návštČvČ – platí, že ne každou oblast Austrálie lze nebo je vhodné navštívit v jakémkoliv termínu, buć tedy zvolenému termínu pĜizpĤsobit výbČr oblastí k návštČvČ, nebo naopak, vybraným oblastem pĜizpĤsobit termín cesty. 2. Podle vybraných oblastí stanovit výchozí destinaci (místo vstupu do Austrálie) a koneþnou destinaci (místo opuštČní Austrálie) tak, aby se minimalizovaly další nezbytné pĜesuny (napĜ. pokud není Sydney jedním z cílĤ, nemusí nutnČ být vstupním místem do Austrálie, i když tam smČĜuje vČtšina leteckých linek). 3. Zvolit nejvhodnČjší (z hlediska þasového a finanþního) letecké linky do výchozí a z koneþné destinace. ͲϱϰͲ 4. Zvolit nejvhodnjší (pedevším z þasového hlediska) zpĤsoby dopravy mezi oblastmi Austrálie vybranými k návštČvČ. 5. Zvolit nejvhodnČjší (z hlediska dosažení požadovaných turistických cílĤ) zpĤsob pĜepravy v jednotlivých vybraných oblastech. Obr. 4: Schéma plánování a pĜípravy cesty do Austrálie Uvedené schéma logistické úlohy – plánování a pĜíprava cesty – má samozĜejmČ obecnou platnost a mČlo by být použito pĜi plánování a pĜípravČ cesty do kterékoliv zemČ. V pĜípadČ Austrálie je však vyĜešení této úlohy mnohem složitČjší (z dĤvodĤ uvedených v pĜedchozích kapitolách), souþasnČ však mimoĜádnČ dĤležité pro úspČšný prĤbČh cesty. 6. ZÁVċR Do Austrálie pĜicestovalo v roce 2011 celkem 5,439 milionu zahraniþních návštČvníkĤ, z toho z Evropy pouze 634 000, což je ve srovnání s turisticky atraktivními evropskými zemČmi velmi málo. SvČdþí to o tom, že cesta do Austrálie je nároþná, nejen z hlediska finanþního, ale i fyzického, psychického a organizaþního. Jednoduše Ĝeþeno, Austrálie je pro všechny pĜíliš daleko (s výjimkou obyvatel Nového Zélandu a nČkterých asijských zemí). Na druhou stranu Austrálie má turistĤm co nabídnout a kdo jednou Austrálii navštívil, má snahu se do Austrálie, i pĜes všechny cestovní útrapy, vracet. SvČdþí o tom skuteþnost, že 64% z celkového poþtu návštČvníkĤ bylo v Austrálii již nČkdy dĜíve (zdroj www.tourism.australia.com). V Austrálii si návštČvník bude þasto pĜipadat jako v zemi Oz. Toto jméno sice nemá pĤvod v AlenþinČ kouzelné zemi Oz, nýbrž v anglické výslovnosti jména Austrálie [oztrelija], ale dokonale vystihuje, jak Austrálie na cizince pĤsobí. Staþí jen mít otevĜené oþi, dostat se za „povinné“ atrakce a snažit se proniknout dále „pod povrch“. Na Austrálii je fascinující to, že už jen tento povrch je nezapomenutelný. Co se skrývá hloubČji, však už objeví pouze každý sám. Navštívit Austrálii také pĜedstavuje poznání originální životní filozofie samotných „Aussies", jednoduše vyjádĜenou dvČma slovy „no worries" – žádné strachy, je to v pohodČ. Pokud se tedy podaĜí cestu do Austrálie ĜádnČ pĜipravit, pak pĜinese úþastníkĤm nové poznatky a mimoĜádné zážitky. ͲϱϱͲ LITERATURA Tento þlánek je vlastní práce autora a mimo dostupných informací z médií není citována žádná þást z literatury. Použité internetové zdroje: http://www.qantas.com.au/travel/airlines/home/au/en http://www.greyhound.com.au/ http://www.greatsouthernrail.com.au/site/home.jsp http://www.tourism.australia.com/en-au/default.aspx Recenzoval: Prof. Ing. Ctirad Schejbal, CSc., Dr.h.c. ͲϱϲͲ ROZVOJ MANAŽERģ A ěÍZENÍ LIDSKÝCH ZDROJģ V PRģMYSLOVÝCH PODNICÍCH Development of Managers and Human Resources in Enterprises Mgr. Bc. Erika Konupþíková Vysoká škola logistiky, o.p.s v PĜerovČ, Katedra pĜírodovČdných a humanitních disciplín e-mail: [email protected] Abstrakt: Každá firma, organizace þi podnik se v dnešní moderní spoleþnosti snaží o maximalizaci zisku, minimalizaci nákladĤ a o optimální využití všech zdrojĤ, které má k dispozici. AĢ už jde o zdroje finanþní, materiálové, informaþní nebo lidské. V tomto pĜíspČvku se autorka zabývá Ĝešením rozvoje lidských zdrojĤ v podnicích a soustĜećuje se na rozvoj manažerĤ, identifikaci potĜeb rozvoje tČchto Ĝídících pracovníkĤ, vþetnČ plánování, metod a evaluace celého procesu. V závČru se také vČnuje novému fenoménu, kterým je bezesporu age-management v Ĝízení podnikĤ, jako reakce na nové výzvy demografického vývoje spoleþnosti. Abstract: Every enterprise or organization in our modern society tries to maximize their profit, minimize their costs and streamline the use of all available resources – financial, material, information, and human. Author of the paper focuses on human resources development in enterprises, mainly at managers´ development, identification of educational and training needs, planning and evaluating the process of development and mentions methods suitable for the process. In conclusion there is also mentioned a new phenomenon in company management – age management as a reaction to the challenges of the demography progress of the society. V souþasném evropském socio-kulturním prostĜedí se lidské zdroje staly obrovským kapitálem, kterého lze správným Ĝízením využít tak, že se stane jednou z hlavních konkurenþních výhod daného podniku. V organizaci nebo podniku je pak dĤležité využít Ĝízení lidských zdrojĤ jako jednu ze stČžejních manažerských þinností. Podle Koubka (Koubek 2008, str.16) je úkol Ĝízení lidských zdrojĤ definován následovnČ: „…v nejobecnČjším pojetí sloužit tomu, aby byla organizace výkonná a aby se její výkon neustále zlepšoval.“ Dále jsou ve stejném zdroji charakterizovány další hlavní úkoly Ĝízení lidských zdrojĤ: • UmístČní správného pracovníka na správné místo a jeho rozvoj tak, aby byl schopen pĜizpĤsobovat se mČnícím se požadavkĤm • Optimální využívání pracovních sil v organizaci • Formování týmĤ, efektivního stylu vedení lidí a zdravých mezilidských vztahĤ v organizaci, nastavení komunikaþních a informaþních kanálĤ • Personální a sociální rozvoj pracovníkĤ organizace • Dodržování všech zákonĤ v oblasti práce, zamČstnávaní lidí, dodržování lidských práv a vytváĜení dobré zamČstnavatelské povČsti organizace v rámci sociální odpovČdnosti firmy Ve stejném duchu je Ĝízení lidských zdrojĤ definováno také Palánem (Palán 2002, str. 186), jako: „…oblast Ĝízení, zabývající se pracovníky, jejich pĜipravenosti pro Ĝešení cílĤ organizace a jejich vztahy v rámci organizace, s cílem aktivního, participativního zapojení ͲϱϳͲ lidí, a tím vytvoĜení podmínek pro uspokojování potĜeb podniku i jednotlivce. ….. Hlavním cílem ěLZ je vytváĜení souladu mezi poþtem a strukturou pracovních míst a poþtem a strukturou pracovníkĤ. Cílem je úsilí o zaĜazení správného þlovČka na správné místo ve správný þas. „ Rozdíl v tČchto dvou pojetích lze spatĜit v akcentu Palána na správný þas, jelikož vþasné a rozhodné Ĝešení problémĤ v oblasti ěLZ, pĜináší výsledky a v dĤrazu Koubka na komplexnČjší péþi o pracovníky. ObecnČ lze shrnout, že se Ĝízení lidských zdrojĤ zabývá lidmi v pracovním procesu v podniku s cílem optimálního oboustranného obohacování. Tak, aby podnik vytČžil co nejvíce z lidských zdrojĤ, pĜiþemž ty byly motivované a spokojené. Rozdíl mezi Ĝízením lidských zdrojĤ a personálním Ĝízením je minimální. Palán (2002) definuje personální Ĝízení jako specifickou þinnost, jejímž smyslem je vytváĜení pĜedpokladĤ k dosažení toho, aby lidé jednali ve shodČ s cíli toho, kdo je Ĝídí. Lze ovšem Ĝíci, že modernČjší termín Ĝízení lidských zdrojĤ se používá u progresivních firem, využívajících participativní a systémová Ĝešení. AĢ již tedy podnik jmenuje tuto manažerskou þinnost Ĝízení lidských zdrojĤ nebo personální Ĝízení, zabývá se nČkolika þinnostmi, které lze shrnout do tohoto výþtu (Koubek, 2008): • • • • • • • • • • VytváĜení a analýza pracovních míst Personální plánování Získávání, výbČr a pĜijímání pracovníkĤ Hodnocení pracovníkĤ ZaĜazování, pĜeĜazování a propouštČní pracovníkĤ OdmČĖování pracovníkĤ Rozvoj a vzdČlávání pracovníkĤ OvlivĖování pracovních vztahĤ Péþe o pracovníky Vedení personální agendy Koubek (str.21, 22) také zmiĖuje nové trendy v personální práci, jako je provádČní prĤzkumĤ, analýz a prognóz trhu práce, zajišĢování zdravotní péþe o pracovníky, dodržování legislativy v oblasti pracovnČ-právních vztahĤ. V této souvislosti lze také zmínit implementaci age managementu jako nového fenoménu v personální práci. Age management lze definovat jako „Ĝízení zohledĖující vČk zamČstnancĤ“ (kol. autorĤ AIVD 2011, str.4) a souvisí s demografickým vývojem rozvinutých zemí, zvláštČ v západní a stĜední EvropČ. ýeská spoleþnost stárne dokonce rychleji než obyvatelstvo v jiných zemích našeho kulturního prostĜedí. Pokud bude chtít v budoucnosti ýR dosahovat hospodáĜského rĤstu a udržet dĤchodový systém, bude se muset uþit využívat i starší pracovníky a na druhé stranČ, lidé po 60. roce života budou muset být ochotnČjší pracovat. NezmČní-li obČ strany své postoje, dojde do roku 2050 k 40% poklesu práceschopných ýechĤ.1 Rozvoj zamČstnancĤ a potažmo manažerĤ již Ĝadu let patĜí k dĤležitým složkám podnikových strategií, nejen v souvislosti s rostoucím významem lidských zdrojĤ pro konkurenceschopnost podnikĤ, zvyšování produktivity a efektivity zamČstnancĤ, ale také i ϭ WĞƌĐĞŶƚƵĄůŶşǀLJũĄĚƎĞŶşƉƎĞǀnjĂƚŽnjŵĞƚŽĚŝĐŬĠƉƎşƌƵēŬLJ͗ŐĞŵĂŶĂŐĞŵĞŶƚƉƌŽƉƌĄĐŝƐĐşůŽǀŽƵƐŬƵƉŝŶŽƵϱϬн͕ŬŽů͘ ĂƵƚŽƌƽ/s͕WƌĂŚĂϮϬϭϮ ͲϱϴͲ s rostoucími a relativnČ rychle se mČnícími nároky na znalosti a dovednosti pracovníkĤ. Podniky se nemohou spoléhat pouze na získávání náležitČ kvalifikovaných lidských zdrojĤ z trhu práce, musí samy vyvíjet systémy rozvoje a vzdČlávání svých souþasných zamČstnancĤ. Rozhodování podnikĤ o rozvoji svých zamČstnancĤ je do urþité míry usmČrĖováno legislativnČ, a to pĜedevším v technických profesích, ale rozvoj a vzdČlávání manažerĤ je plnČ v jejich kompetenci a je pouze ovlivĖováno faktory jako systémy vzdČlávání v mateĜských firmách (pokud jsou vlastnČny ze zahraniþí), podnikovou kulturou a osvícenosti svého top managementu. V oblasti formování þlovČka jako lidského zdroje v podniku lze hovoĜit o tĜech oblastech (podle: BartoĖková, 2010): • VzdČlávací – tuto oblast si pracovník pĜináší hlavnČ ze školského systému, který jej zajišĢuje a je to soubor všeobecných znalostí a dovedností • Kvalifikaþní – profesní pĜíprava, odborné profesní zamČĜení poþáteþního vzdČlávání, vstupní proškolení v podniku, doškolování, pĜeškolování, pracovní rehabilitace • Rozvojová – další vzdČlávání, rozšiĜování kvalifikace, formování osobnosti pracovníka. Zahrnuje formální, neformální a informální uþení a formuje potenciál pracovníka a jeho kariéru více než jen v oblasti jeho kvalifikace. Rozvoj pracovníkĤ a vzdČlávání pracovníkĤ jsou jako pojmy chápány odlišnČ. Podle Koubka (2008, str.252) je vzdČlávání tradiþní zpĤsob personální práce a zahrnuje napĜ. zácvik, doškolování þi pĜeškolování. Rozvojem pracovníkĤ je myšleno formování širšího rejstĜíku znalostí a dovedností, kompetencí, postojĤ a osobnostních vlastností a tím formování flexibility pracovníkĤ a jejich pĜipravenost na zmČny. Rozvoj manažerĤ – management development – je široký pojem, který zahrnuje vzdČlávání, výcvik a rozvoj explicitních a implicitních (tacitních) znalostí. Je to systematický a nepĜetržitý proces, zahrnující rozvíjení a prohlubování praktické kvalifikace, zvyšování výkonnosti a osobního rozvoje jednotlivce, v souladu s naplĖováním dlouhodobých a strategických cílĤ organizace (Folwarczná 2010, str.28) PotĜebu vzdČlávání nebo rozvoje lze definovat jako rozdíl mezi stavem, který je, a stavem, který by mČl být. Schéma 1 – VzdČlávací potĜeby – (Armstrong 2002, str.498) ZjišĢování potĜeb rozvoje manažerĤ v þeských firmách zahrnuje moderní diagnostické metody, jako napĜíklad: • kompetenþní model – dlouhodobČ mČĜí výkonnost, jasnČ definuje kompetence a požadavky, zahrnuje efektivní motivaci a objektivní hodnocení; ͲϱϵͲ • bilanþní diagnostika – vyhodnocuje silné a slabé stránky manažera na základČ psychodiagnostických metod a navrhuje osobnostní rozvoj manažera; • analýza potĜeb rozvoje – zahrnuje tĜi druhy informací a to: informace o organizaci a trhu, popisy pracovních míst (popĜ. funkcí) a informace o jednotlivých zamČstnancích. Všechny tyto metody pĜináší zjištČní rozsahu vzdČlávání, pomocí nich dokážeme identifikovat cílovou skupinu vzdČlávání, obsah a formy vzdČlávání. Na základČ znalostí celé problematiky je možné doporuþit optimální realizaci a organizaci tak, aby celý proces byl efektivní a pĜínosný pro podnik i jednotlivce. Mezi bariéry analytiky vzdČlávacích potĜeb patĜí: • Nedokonalost, nepĜesnost a plytkost analytické þinnosti v podniku. To znamená, že pĜinese nepĜesné a pokĜivené výsledky. • Neochota pracovníkĤ uznat potĜebu vzdČlávání (uznat, že nČco nevíme) – tato bariéra je u top managementu velmi vysoká. • Neochota se vzdČlávat, konzervativnost v pĜístupu k nČþemu novému. • NedĤvČra k outsourcingu vzdČlávání. Samotný rozvoj a vzdČlávání manažerĤ lze rozdČlit podle nČkolika faktorĤ, za prvé zcela elementárnČ na místa prĤbČhu procesu a to na rozvoj a vzdČlávání na pracovišti a mimo pracovištČ. PĜed plánováním vzdČlávací akce je tĜeba se zamyslet nad organizací a formami akce. V této souvislosti je nutné zvážit prezenþní formu – pĜímou výuku, kombinovanou (pĜímou výuku i samostudium, popĜ. elektronickou a distanþní formu) þi distanþní formu vzdČlávání (korespondenþní, distanþní, e-learning). Forma výuky se tudíž dČlí podle množství þasu stráveného pĜímo - face to face mezi lektorem a úþastníkem. Každá forma vzdČlávání má vytvoĜený systém využitelných metod. Kritéria pro volbu formy vzdČlávání jsou ve své podstatČ didaktická – to znamená, že lze vybrat formu, která již disponuje svým metodickým aparátem, a ekonomická – hospodárné využití nákladĤ spojených s uvolĖováním pracovníkĤ z pracovního procesu apod. Dále pak v metodice vzdČlávání mĤžeme mluvit o rozvoji explicitních znalostí, které lze získat primárnČ vzdČláváním v kurzech, semináĜích, e-learningem apod. a zahrnuje znalosti, které jsou pĜenositelné, lze je zaznamenat (písemnČ, obrazem, þísly apod.) a jsou základem vzdČlávacího procesu. Naproti tomu, tacitní (implicitní) znalosti jsou získané zkušenostmi a jsou velice tČžce pĜenositelné. „Tento druh tacitní, skryté znalosti je zĜejmČ velice dĤležitý v každé fázi života. Bez této skryté znalosti by nemČla obyþejná znalost žádný smysl. Když mluvíme, je vČtšina významĤ implicitní nebo tacitní. Dokonce i pĜi myšlení (aþkoli myšlení mĤže být explicitní, tvoĜí-li obrazy) je skuteþná aktivita myšlení tacitní. NemĤžeme Ĝíci, jak to dČláme. Když chceme pĜejít místnost, nemĤžeme také Ĝíci, jak k tomu dochází. Rozvíjí se to tacitnČ.“ (Bohm 2010, str.24) Tacitní, skryté znalosti jsou v praktické manažerské þinnosti propojeny se znalostmi explicitními, tj. pozorovatelnými a mČĜitelnými projevy jejich chování (jednání). Tacitní manažerské znalosti je tĜeba rozvíjet zejména u manažerĤ prĤmyslových podnikĤ, jelikož mnoho manažerských pozic je v souþasné dobČ zastávána právČ odborníky s technickým vzdČláním a napĜ. v EU každý tĜetí absolvent vysoké školy technického smČru zastává manažerské místo a tito manažeĜi podle Colemana (2008) technicky vzdČlaní manažeĜi obvykle pĜeceĖují význam analytického myšlení a mají þasto slabinu v oblasti ͲϲϬͲ interpersonálních, neboli sociálních kompetencí, spolupracovníkm, podĜízeným nebo zákazníkĤm. projevující se ve vztazích ke Ve struþnosti lze zmínit klasifikaci výukových metod ve vzdČlávání dospČlých podle typu výuky (MaĖák, Švec, 2003): − Klasické výukové metody (slovní, názornČ demonstraþní a dovednostnČ praktické). − Aktivizující výukové metody (diskuzní, situaþní, inscenaþní, Ĝešení problémĤ). − Komplexní výukové metody (frontální, skupinové a kooperativní, kritické myšlení, brainstorming, uþení v životních situacích, otevĜené uþení, sugestopedie, superlearning apod.). Vzhledem k rĤzným pĜístupĤm a kritériím rozdČlení didaktických metod vzdČlávání a rozvoje manažerĤ je tento výþet dílþí a neúplný, jelikož by vydal za celou samostatnou práci. I když si vČtšina firem uvČdomuje dĤležitost rozvoje svých zamČstnancĤ, vzhledem k zvyšování produktivity a konkurenceschopnosti podniku, není již vČtšina pĜesvČdþena o efektivnosti a návratnosti investicí do nČho vložených. Podle þeho se tedy hodnotí rozvoj manažerĤ? Na základČ zmČn v pracovním chování; pozorování ze stran nadĜízených, spolupracovníkĤ i podĜízených; zpČtné vazby od zákazníkĤ, nebo podle výsledkĤ formálního procesu hodnocení manažerĤ, dále pak mČĜením dopadu vzdČlávání a rozvoje na dosažení cílĤ organizace. Podle Folwarczné (2010, str.171) efektivita rozvoje závisí na znalostech cílĤ a výsledkĤ • jednotlivce • oddČlení þi týmu • organizace Informace získané evaluací výsledkĤ rozvoje manažerĤ tvoĜí základní kritické vstupy do pĜíštího cyklu vzdČlávání a rozvoje, podle systému rozvoje lidských zdrojĤ v podniku. O tom, jak zvýšit produktivitu práce lepší organizací práce, bylo napsáno mnoho. Jak si rozvrhnout þas, jak využívat informaþní kanály, jak implementovat týmovou práci, jak kontrolovat postupy, jak vyhodnotit nové výzvy i jak ukonþit práci, která není rentabilní, to vše již bylo zmínČno. ManažeĜi v podnicích však nejvíce ze všeho potĜebují využít vzdČlanost a znalost oboru. Jde o to, uþit je již ve škole rozvinutým poznáním, teorií, kombinaþními schopnostmi, odpovČdností k sobČ, druhým i spoleþnosti a schopností spolupráce. Zprávy z celého svČta jsou však spíše varovné, vzdČlanost ustupuje, školy se stávají ménČ nároþné a více dĤrazu se klade na odpovČdnost jednotlivce za jeho osobní rozvoj, u manažerĤ, stejnČ jako tĜeba u akademických pracovníkĤ se tento rozvoj stává povinným a oþekává se jaksi samo sebou. V budoucnosti se bude ještČ ve vČtší míĜe uplatĖovat multikulturalita, výzkumné a inovaþní týmy budou mezinárodní, velké firmy budou operovat globálnČ, národní pĜístup totiž omezuje možnosti spojování mozkĤ. Proto je velice dĤležitým faktorem v celoživotním rozvoji manažera znalost a neustálé upevĖování si cizího jazyka a to pĜevážnČ angliþtiny. Již v souþasné dobČ podniky operují na evropském volném trhu, budou se ale stále více orientovat na celosvČtové trhy. PĜíprava a vyzrávání manažerĤ pro takové velké celky a globální podniky bude v nČkterých pĜípadech podobná pĜípravČ státníkĤ pro mezinárodní úkoly. ͲϲϭͲ Literatura 1. Armstrong, M: ízení lidských zdroj, 8. vyd. - Grada, Praha 2002, ISBN 8024704692 2. BartoĖková, H.: Firemní vzdČlávání. - Grada Praha 2010, ISBN 978-80-247-2914-5 3. Bohm, D: Rozvíjení významu. - vyd. Unitaria, Praha, 1992, str. 24 4. Coleman, D: Práce s emoþní inteligencí. - vyd. Columbus, Praha 2000 5. Folwarczná, I: Rozvoj a vzdČlávání manažerĤ. - Grada Publishing, a.s., Praha 2010 6. Koubek, J.: ěízení lidských zdrojĤ.- Management Press Praha 2004, ISBN 8085943018 7. MaĖák, J. – Švec, V.: Výukové metody.- Paido Brno 2003, ISBN 8073150395 8. Mužík, J. : Profesní vzdČlávání dospČlých. - CODEX Bohemia, Praha 1999, ISBN 8085963-93-0. 9. Veteška, J., Tureciová, M.: Kompetence ve vzdČlávání. - Grada, Praha 2008, ISBN 978-80-247-1770-8. 10. Veteška, J., Tureciová, M.: VzdČlávání a rozvoj podle kompetencí, kompetence v andragogice, pedagogice a Ĝízení. - Univerzita Jana Amose Komenského, Praha 2008, ISBN 978-80-86723-54-9. 11. Kolektiv autorĤ: Age management pro práci s cílovou skupinou 50+ - Metodická pĜíruþka.- AIVDZ Praha 2012 ISBN ϵϳϴͲϴϬͲϵϬϰϱϯϭͲϱͲϵ Recenzovala: Ing. Et Ing. Markéta Hlavsová ͲϲϮͲ ěEŠENÍ PROBLEMATIKY PARKOVÁNÍ A ODSTAVOVÁNÍ VOZIDEL VE MċSTċ Parking and decommissioning vehicles in a city Ing. Libor Kavka Vysoká škola logistiky Perov, Palackého 25, 750 02 Perov [email protected] Mgr. et Mgr. Jan Rája Vysoká škola logistiky Perov, Palackého 25, 750 02 Perov [email protected] Ing. et Ing. Markéta Hlavsová Vysoká škola logistiky Perov, Palackého 25, 750 02 Perov [email protected] Abstrakt Oblast dopravy podléhala posledních 20 let zmnám, které odrážely mohutný rozvoj automobilizace jakožto celku a jakožto nezbytné souþásti zmČny životního stylu. Základní nevýhodou ýeské republiky je prudká skoková zmČna nárĤstu objemu dopravy. Rychlý nárĤst motorizace se odráží v nesouladu poþtu dopravních prostĜedkĤ a kapacitních možností dopravní infrastruktury. Nevyváženost tČchto pomČrĤ vytváĜí složité dopravní situace ústící do nepropustnosti cest, kongescí a kolizních stavĤ, které zvyšují riziko dopravy na cestách, vytváĜí složité situace a prodražují celou logistiku dopravy. Situaci komplikují parkující vozidla, která omezují manévrovací možnosti projíždČjících vozidel a naopak zvyšují provoz ta vozidla, která marnČ hledají místo k parkování. Abstract Transport has been changing in last 20 years which reflect powerful motorization development as a whole and as an essential part of lifestyle changes. The main disadvantage of the Czech Republic in the field is a sharp change of increased traffic volume. The rapid increase in motorization is reflected in the disharmony of number of vehicles and capacity of transport infrastructure. Imbalance of the ratios in a complex traffic situation leads into impermeable roads, congestions and collisions that increase the risk of traffic, cause difficult situations and make transport logistics more expensive. The situation is complicated by parked vehicles that restrict manoeuvrability of passing vehicles and on the other hand the traffic is increased by those vehicles searching for parking places. Klíþová slova Doprava, odstavování vozidel, parkování, kapacita Key words Transport, decommissioning vehicles, parking , capacity ÚVOD MČsto PĜerov se dlouhodobČ potýká s celou Ĝadou dopravních problémĤ, které se postupnČ akumulovaly v dobČ nČkolika posledních dekád. Snahou mČsta je vytvoĜit optimální podmínky jednak pro nalákání co nejvČtšího poþtu návštČvníkĤ a jednak pro udržitelnou míru objemu dopravy. Tyto dva protichĤdné postoje mČsta Ĝeší zpravidla zavedení urþité míry regulace parkujících vozidel, zamČĜené vČtšinou na eliminaci dlouhodobČ parkujících vozidel a vytvoĜení prostoru pro pĜirozenou rotaci návštČvnických kategorií. ͲϲϯͲ Vzhledem k neutšené situaci v této oblasti, kterou je teba ešit, se vedení msta rozhodlo uzavít smlouvu o spolupráci s Vysokou školou logistiky o.p.s. (VŠLG) a Technickými službami msta Perova s.r.o., ohledn vytvoení studií a návrhĤ pro zlepšení této situace. Jelikož studie a koncepce dopravy v klidu ve mČstČ, které má magistrát mČsta PĜerova k dispozici je již neaktuální a neúplná, vznikla pracovní skupina Rady mČsta PĜerova pro Ĝešení „ dopravy v klidu“. Úloha Vysoké školy logistiky je v roli nezávislého odborného garanta, který prostĜednictvím aktivit svých studentĤ pod vedením kvalifikovaných odborníkĤ se podílí na Ĝešení této problematiky. Na základČ hrubČ vytýþených problémĤ byly stanoveny zásady pro vytvoĜení podkladĤ k Ĝešení situace parkování ve mČstČ PĜerov. ěešení spoþívá v dĤkladné analýze souþasného stavu, posouzení možností v rámci existujících podmínek pro parkování, návrhu možných zmČn a úprav, jako jednoduchého ekonomicky nenároþného modelu. Rychlý nárĤst motorizace se odráží v nesouladu poþtu dopravních prostĜedkĤ a kapacitních možností dopravní infrastruktury. Nevyváženost tČchto pomČrĤ vytváĜí složité dopravní situace ústící do nepropustnosti cest, kongescí a kolizních stavĤ, které zvyšují riziko dopravy na cestách, vytváĜí složité situace a pĜedražují celou logistiku dopravy. Situaci komplikují parkující vozidla, která omezují manévrovací možnosti projíždČjících vozidel a naopak zvyšují provoz ta vozidla, která marnČ hledají místo k parkování. ZahuštČní územních celkĤ a také obþanská výstavba nutí Ĝešit pĜesuny lidí, vČcí, produktĤ co teprve zvyšuje všeobecnou nervozitu a potenciální rizika. V souladu s tČmito aspekty dochází i ve mČstČ PĜerov ke složitým situacím, jejichž Ĝešení je nevyhnutelné a vytváĜí pĜedpoklady pro udržitelný rozvoj mČsta. Tento stav zhoršuje i nekoordinovaná funkce kĜižovatek, které fungují na stabilních signálních plánech bez reakce na prĤbČžný stav zatČžování promČnlivou intenzitou dopravy, což se pohybuje na úrovni 30 – 40 tisíc vozidel na frekventovaných kĜižovatkách. Stav je neudržitelný a dopravní špiþky vytváĜejí kongesce v centru mČsta Situace je komplikovaná parkujícími vozidly, které omezují v ulicích manévrující možnosti. Parkovací prostory mimo komunikace pĜedstavují 30 % celkové kapacity pro parkování, zbytek vozidel parkuje v ulicích a náhodných prostorách. Parkovací místa nejsou vyznaþena (nebo jen symbolicky) nemají identifikaci (podle þísel) chybí pasportizace parkovacích možností a jejich struktura. Parkující vozidla dlouhodobČ stojící blokují možnosti údržby a dalších aktivit, trpí þistota mČsta a tento stav diskriminuje pohyb chodcĤ a jiných vozidel. Problémovou oblastí, kterou je nutno Ĝešit, jsou následující podnČty: - - zatíženost dopravní sítČ centra je nadprĤmČrná, intenzita dopravy v kĜižovatkách je 25 až 40 tisíc vozidel za 24 hodin, což pČtinásobnČ pĜekraþuje kapacitu komunikací nesoumČrné uspoĜádání prostor bydlení, sportĤ, kultury a odpoþinku, proti centru institucí, firem, obchodních a zábavních zaĜízení, vytváĜejí tlak na pĜemisĢování lidí a vČcí, což zatČžuje dopravní soustavu absolutní absence systému parkovacích prostor pro obyvatele obytných domĤ a návštČvníkĤ zahlcování veĜejných prostor pakujícími vozidly, prostorová neuspoĜádanost omezování pohybu projíždČjících vozidel, údržbové techniky a chodcĤ parkování obyvatel domĤ podle systému „kdo dĜív pĜijde, ten parkuje“ žádné informace o obsazení parkovacích míst na veĜejných plochách, bez informaþní navigace nedostaþující nebo žádná identifikace parkovacích míst. ͲϲϰͲ METODIKA DOPRAVNÍHO VÝZKUMU První fáze projektu, zamená výhradn na parkující a odstavená vozidla, mla za cíl analyzovat tuto problematiku ve mst a na jejím základ navrhovat konkrétní ešení nevyhovující situace. Prvotní nedostatky byly identifikovány v neznaþení parkovacích míst nebo jejich pouze symbolickém vyznaþení, chybČjící identifikaci dle þísel, pĜípadnČ v chybČjící pasportizaci parkovacích možností a jejich struktuĜe. Za jeden z primárních a zĜejmých problémĤ byly oznaþeny dlouhodobČ stojící vozidla, která trvale blokují parkovací místa. Mimo jiná negativa lze v jejich pĜípadČ hovoĜit také o znesnadnČní možností údržby a dalších aktivit, þímž trpí þistota mČsta a daný stav diskriminuje pohyb chodcĤ a jiných vozidel. Tato identifikace pĜedstavovala nicménČ pouze poþáteþní zjištČní, zcela nezbytnou se ukázala být hluboká analýza souþasného stavu, která by mČla vést k urþení jasných a konkrétních návrhĤ a krokĤ smČĜujících ke zlepšení situace ve mČstČ. Obr.1 Mapa oblasti "Centrum" ͲϲϱͲ V rámci ešení problematiky byly nejprve vytvoeny podrobné mapové podklady identifikující komunikaþní systém a parkovací možnosti mČsta. PĜi zpracování mapových podkladĤ byl využit program ArcGIS a data k tomuto úþelu poskytnutá Vysoké škole logistiky mČstem PĜerov. DĤležité informace, jako plochy parkovišĢ, zástavby þi uliþní sítČ, byly v rámci tvorby map zvýraznČny. Zásadním kritériem tvorby pĜitom byla jednoduchost map, které mČly být na první pohled þitelné a zĜejmé i pro laika. Na podkladu zpracovaných map bylo pĜistoupeno k rozdČlení mČsta do þástí navržených na základČ odhadĤ parkovacích míst. Nebyl pĜitom brán zĜetel na vztah k majetkové pĜíslušnosti komunikací a pĜedevším parkovacích ploch. Výzkum se tedy zamČĜoval napĜ. i na vytíženost jiných parkovacích ploch než tČch v majetku mČsta. MČsto bylo rozdČleno systémem Centrum a ostatní þásti mČsta, které mĤžeme oznaþit jako Sever a Jih. DČlení do tĜí oblastí bylo zvoleno z organizaþních a Ĝídících dĤvodĤ, monitoring každé z oblastí probíhal v rozdílných termínech. Mimo tĜi oblasti byly na základČ odhadĤ parkovacích míst a také rozsahu území rozdČleny plochy na okrsky a následnČ úseky. Okrsky byly vytvoĜeny v takové velikosti, aby umožnily v þasovém rozsahu zvládnout monitoring sþítací skupinou, jíž byl daný okrsek pĜidČlen. Úseky pak znamenaly dČlení na nejnižší þást sledovaného území, zpravidla na jediné parkovištČ nebo ulici. Následujícím krokem po rozdČlení sledovaného území byla tvorba tabulkových návrhĤ pro sbČr údajĤ nezbytných k analýze stávající situace Ĝešené dopravy. Tyto tabulky vycházely z dČlby území na jednotlivé úseky. MČly stanovit údaje pro identifikaci vozidel stojících na plochách identických, neidentických, systém parkování, identifikaci parkování (využití parkovacího automatu nebo jiných forem parkovacích systémĤ) þi doby pobytu na parkovacích místech. První z tabulek je „pasport lokality“, do kterého byly zaznamenávány podrobné informace zjištČné þásteþnČ pĜed zapoþetím samotného monitoringu, þásteþnČ pak bČhem nČj. Pasport lokality obsahuje pro orientaci monitorujícího týmu podrobnou mapu na úrovni daného úseku a jeho pĜilehlých þástí, výraznČ byla vyznaþena sledovaná lokace. Souþástí pasportu je také název ulice þi parkovištČ, pĜípadnČ bližší popis sledovaného úseku, bylo-li tĜeba. Mezi další informace patĜí zpĤsob parkování (podélné, kolmé, šikmé þi jiné), místo parkování (ulice, parkovištČ, ostatní plocha), oznaþení parkovacích míst (vodorovné znaþení, vodorovné znaþení s identifikací a jiné), existence parkovacího automatu nebo jiného parkovacího systému v daném úseku, odhad poþtu parkovacích míst a stanovení šíĜky komunikace. Do pasportu lokality se zanášely též informace o dopravním znaþení ovlivĖujícím parkování (zákaz stání, zákaz zastavení, privátní parkování, invalidé). KromČ pasportu mČly monitorovací týmy k dispozici také vlastní zapisovací arch, který sloužil pĜedevším k zaznamenání údajĤ o RZ parkujících automobilĤ. V rámci zapisovacího archu bylo nutné zahrnout také údaje o lokalitČ, identifikaþní údaje monitorovací skupiny, pĜesný þas zápisu a údaje o pĜípadných dlouhodobČ stojících automobilech. K samotnému monitorování bylo využito spolupráce studentĤ Vysoké školy logistiky v PĜerovČ, kteĜí se dobrovolnČ pĜihlásili k této þinnosti. VytvoĜení fyzických sþítacích skupin (dvojic studentĤ), které monitorovaly parkování v jednotlivých okrscích, tak bylo dalším nezbytným krokem. Bylo nutné stanovit taková data sþítání, která by nekolidovala s krátkodobým zákazem parkování (blokové þištČní), státními svátky a jejich nejbližšími dny þi obdobím letních dovolených. Za pĜíhodné byly oznaþeny dny v pracovním týdnu s výjimkou dnĤ blízkých víkendu (pondČlí a pátek). DĤvodem pĜedešlých krokĤ byla snaha provést monitorování bČhem dne, který bude pĜedstavovat typickou špiþku v prĤbČhu pracovního týdne. ͲϲϲͲ První monitorování probhlo v oblasti Centrum, kde bylo vyþlenČno 8 sþítacích okrskĤ. Dále následovalo sþítání v oblasti Jih (6 okrskĤ) a Sever (7 okrskĤ). Monitoring probíhal v kvČtnu a þervnu 2012, vždy v jednom dni s prĤmČrnČ dvaceti zapojenými pracovníky. Monitorovací akce probČhla v datech 17. 5. 2012 (þtvrtek), 5. 6. 2012 (úterý) a 21. 6. 2012 (þtvrtek). Doba sþítání pro jednotlivé dny byla rozdČlena na ranní, polední a odpolední, konkrétnČ na 6:00 až 9:00, dále 11:00 až 14:00 a 16:00 až 19:00. Zapojení studenti detailnČ zaznamenávali do tabulek a pasportĤ obsazenost parkovacích ploch v jednotlivých ulicích, zapisovali znaþky RZ, znaþení parkování a další diferenciace jako identifikaþní symboly rozlišující typ vozidla – rezident (osoba bydlící), zásobování, vozidlo ZTP, a další. Pomocnou roli pro zapojené studenty mČli vybraní pracovníci Vysoké školy logistiky, kteĜí se pohybovali mezi sþítacími týmy a napomáhali zdárnému prĤbČhu monitoringu. Sbírané údaje byly centrálnČ shromáždČny a tĜídČny dle stanoveného algoritmu. BČhem výše uvedených tĜí etap mČĜení bylo pĜibližnČ tĜicítkou studentĤ VŠLG zmČĜeno 17 811 vozidel ve všech sledovaných oblastech mČsta. VÝSLEDKY TERÉNNÍHO MċěENÍ Nasbíraná data z terénních sþítacích archĤ bylo tĜeba pĜepsat do elektronické podoby pro snadnČjší automatizované zpracování. V našem pĜípadČ se jedná o tabulkový kalkulátor MS Excel. Volba tohoto software padla pro snadnou dostupnost, snadný export a dostateþné matematické a statistické funkce. Analýza na úrovni úsekĤ Ze základních údajĤ ze sþítacího archu lze zjistit poþet parkujících vozidel v prvním (raním), druhém (poledním) a tĜetím (odpoledním) mČĜením. Tyto hodnoty lze porovnávat s teoretickou maximální kapacitou úseku i mezi jednotlivými mČĜeními. Na obrázku 2 je zobrazen graf obsazenosti parkovacích míst v jednotlivých þasech mČĜení. První hodnota Max zobrazuje maximální teoretickou kapacitu úseku, nutno dodat, že tato hodnota zahrnuje i rezervované parkovací stání pro invalidy. NejvČtší obsazenost je bČhem druhého mČĜení, což by odpovídalo atraktivní lokalitČ s úĜady, obchody s menším podílem bytové výstavby. Dalším zajímavým údajem mČĜeného úseku je délka parkování jednotlivých vozidel. Z namČĜených dat mĤžeme zjistit, zda se RZ vozidla objevilo jen v jednom mČĜení þi zda se jednalo o stĜednČdobé nebo dlouhodobé parkování. Obr. 2 Graf obsazenosti ͲϲϳͲ Z grafu na obrázku 3 je možné zjistit poþet vozidel stĜednČdobČ parkující a to v þasovém intervalu 1. a 2. mČĜení (RZ automobilu byla v raním a poledním mČĜení). Dále poþet vozidel stĜednČdobČ parkující a to v þasovém intervalu 2. a 3. mČĜení (RZ se objevila v poledním a zároveĖ i odpoledním mČĜení). DlouhodobČ parkující vozidla znázorĖuje tĜetí sloupec, tyto vozila, byla ve všech tĜech mČĜeních (vozidlo patrnČ parkovalo po celý den). Obr. 3 - Graf stĜednČdobého a dlouhodobého parkování Charakteristické údaje pro jednotlivé úseky jsou také hodnoty: Celkový poþet zmČĜených vozidel – udává poþet zapsaných RZ v daném úseku za všechna mČĜení, i když se RZ nČkolikrát opakovaly.(Souþet ranního, poledního a odpoledního poþtu vozidel.) Celkový poþet odbavených vozidel – udává poþet unikátních RZ v daném úseku, déle parkující vozidla jsou zapoþítána jen jednou. (Souþet krátkodobČ, stĜednČdobČ a dlouhodobČ parkujících vozidel v úseku. Teoretický poþet parkovacích míst – odhaduje sþítací hlídka na základČ místního šetĜení, zahrnuje i místa pro parkování invalidĤ, ne však rezervovaná místa dle RZ oznaþena dopravní znaþkou. PĜíklad: Úsek 1.3.1. Bartošova (od Komenského po B. NČmcové) Celkový poþet zmČĜených vozidel Celkový poþet odbavených vozidel Teoretický poþet parkovacích míst 153 98 70 Tyto údaje lze zjistit u každého úseku. Analýza na úrovni okrskĤ Souhrnem údajĤ z jednotlivých úsekĤ okrsku mĤžeme vyhodnotit celkovou situaci celém okrsku: ͲϲϴͲ Tab. 1 Analýza na úrovni okrskĤ ĂƌƚŽƓŽǀĂŽĚ<ŽŵĞŶƐŬĠŚŽƉŽ͘EĢŵĐŽǀĠ EĄďƎ͘W&ͲƉĂƌŬŽǀŝƓƚĢ WĂůĂĐŬĠŚŽ^ĂŵŽŽďƐůƵŚĂͲƉĂƌŬŽǀŝƓƚĢ WĂůĂĐŬĠŚŽŽĚ͘EĢŵĐŽǀĠƉŽEĄďƎ͘W& WĂůĂĐŬĠŚŽŽĚ<ŽŵĞŶƐŬĠŚŽƉŽ͘EĢŵĐŽǀĠ <ŽŵĞŶƐŬĠŚŽŽĚWĂůĂĐŬĠŚŽƉŽĂƌƚŽƓŽǀƵ ƌ͘^ŬĂůĄŬĂ ŽǎĞŶLJEĢŵĐŽǀĠ ůĂŚŽƐůĂǀŽǀĂƵƉĂƌŬŽǀŝƓƚĢW& ĞůŬĞŵ WƌŽĐĞŶƚĂ DĂdž ϳϬ ϳϲ ϱϴ ϮϮ Ϯϭ ϭϱ ϭϴ ϮϬ ϭϳ ϯϭϳ ϭϬϬ ZĄŶŽ ϱϯ ϳϱ ϱϱ Ϯϭ ϮϮ ϵ ϭϯ ϵ ϰ Ϯϲϭ ϴϮ WŽůĞĚŶĞ KĚƉŽůĞĚŶĞ ŵĢƎĞŶljĐŚ KĚďĂǀĞŶljĐŚ ϲϰ ϯϲ ϭϱϯ ϵϴ ϰϱ ϳϰ ϭϵϰ ϭϭϯ ϱϴ ϱϲ ϭϲϵ ϵϯ ϭϵ ϮϬ ϲϬ ϯϵ ϮϬ ϭϱ ϱϳ ϯϯ ϭϬ ϲ Ϯϱ ϭϱ ϭϲ ϭϯ ϰϮ ϯϬ ϭϳ ϭϱ ϰϭ ϯϭ ϭϯ ϵ Ϯϲ ϮϬ ϮϲϮ Ϯϰϰ ϳϲϳ ϰϳϮ ϴϯ ϳϳ ϭ͘͘Ϯ ϭϮ ϭϲ ϴ ϱ ϱ ϱ ϰ Ϭ ϭ ϱϲ Ϯ͘͘ϯ ϵ ϰ ϭϰ Ϭ ϯ ϭ ϰ ϰ ϯ ϰϮ ϭ͘͘ϯ ϭϱ ϭϰ Ϯϯ ϱ ϳ ϭ ϭ Ϯ ϭ ϲϵ ϭ ϲϮ ϳϵ ϰϴ Ϯϵ ϭϴ ϴ Ϯϭ Ϯϱ ϭϱ ϯϬϱ ϲϱ Ϯ Ϯϭ ϮϬ ϮϮ ϱ ϴ ϲ ϴ ϰ ϰ ϵϴ Ϯϭ ϯ ϭϱ ϭϰ Ϯϯ ϱ ϳ ϭ ϭ Ϯ ϭ ϲϵ ϭϱ Obr. 4 Graf obsazenosti jednotlivých ulic KromČ hodnot rozebraných v analýze úseku, jsou v tomto pĜípadČ pĜidány hodnoty o poþtu krátkodobČ parkujících vozidlech (sloupec 1), stĜednČdobČ parkujících vozidlech (sloupec 2) a dlouhodobČ parkujících vozidlech (sloupec 3). Na obrázku 5 je graf krátkodobČ, stĜednČdobČ a dlouhodobČ parkujících souhrnnČ za celý okrsek vyjádĜený v procentech. Dalším zajímavým údajem mĤže být celková obsazenost parkovacích míst v celém okrsku a to jak vyjádĜená absolutnČ v poþtu vozidel, tak relativnČ v procentech. Obr. 5 Graf délky parkovací doby ͲϲϵͲ Analýza na úrovni oblastí a celku Vychází ze souhrnu informací ze všech okrskĤ jednotlivých oblastí. Tab. 2 Analýza na úrovni oblastí a celku ϭ͘ϭ͘ ϭ͘Ϯ͘ ϭ͘ϯ͘ ϭ͘ϰ͘ ϭ͘ϱ͘ ϭ͘ϲ͘ ϭ͘ϳ͘ ϭ͘ϴ͘ Ϯ͘ϭ͘ Ϯ͘Ϯ͘ Ϯ͘ϯ͘ Ϯ͘ϰ͘ Ϯ͘ϱ͘ Ϯ͘ϲ͘ ϯ͘ϭ͘ ϯ͘Ϯ͘ ϯ͘ϯ͘ ϯ͘ϰ͘ ϯ͘ϱ͘ ϯ͘ϲ͘ ϯ͘ϳ͘ ZĄŶŽ ϯϮϯ Ϯϲϭ ϳϮ Ϯϯϲ ϭϴϰ ϭϬϳ Ϯϯϲ ϵϳ ϳϲϭ ϭϰϰ ϱϭϬ ϰϰϮ ϰϵϬ ϲϬϳ Ϯϲϭ ϭϬϮ ϮϬϯ ϯϭϱ ϯϮϰ ϮϯϮ ϯϵϵ WŽůĞĚŶĞ ϯϴϵ ϮϲϮ ϭϭϳ Ϯϳϵ ϮϬϯ ϭϳϴ ϮϲϮ Ϯϰϴ ϲϴϵ ϭϭϵ ϲϯϰ ϯϬϬ ϰϵϭ ϳϭϯ Ϯϲϴ ϭϬϯ ϭϴϮ ϰϬϰ Ϯϴϰ Ϯϲϳ ϯϲϰ KĚƉŽůĞĚŶĞ ϯϳϲ Ϯϰϰ ϵϱ ϭϰϱ ϭϲϰ ϭϲϯ Ϯϭϲ ϭϰϵ ϲϭϲ ϭϮϭ ϱϴϱ ϱϲϵ ϰϵϮ ϲϲϬ ϯϭϯ ϭϬϬ ϮϬϲ ϯϵϱ ϮϵϮ Ϯϯϯ ϯϲϲ ^ƵŵĂ ϲϯϬϲ ϲϳϱϲ ϲϱϬϬ ŵĢƎĞŶljĐŚ KĚďĂǀĞŶljĐŚ ϭϬϴϴ ϲϵϲ ϳϲϳ ϰϳϮ Ϯϴϰ ϮϬϯ ϲϰϬ ϰϵϳ ϱϱϭ ϯϭϯ ϰϰϴ Ϯϵϯ ϳϭϰ ϰϭϱ ϰϵϰ ϯϱϰ ϭϱϳϭ ϭϭϮϳ ϯϴϰ ϮϬϱ ϭϳϮϵ ϭϬϲϴ ϭϯϭϭ ϴϳϴ ϵϴϮ ϳϬϭ ϭϯϮϬ ϳϮϱ ϳϳϳ ϱϱϳ ϯϬϱ ϮϬϬ ϱϳϭ ϯϰϲ ϭϭϭϰ ϲϲϲ ϵϬϬ ϱϭϲ ϳϯϮ ϰϴϭ ϭϭϮϵ ϱϳϳ ϭϳϴϭϭ ϭϭϮϵϬ <ŽnjůŽǀƐŬĄ WĂůĂĐŬĠŚŽ d'D EĄĚƌĂǎş ^ŵĞƚĂŶŽǀĂ ĞƌŽƚşŶ EŽǀŽƐĂĚLJ aşƎĂǀĂ ƵĚŽǀĂƚĞůƽ :ŝǎŶşƚǀƌƛ ĞŶŝƐŽǀĂ ^ǀŝƐůĞ ǀŽƎĄŬŽǀĂ ĞůĂƚŽǀƐŬĄ ,ƌĂŶŝĐŬĄ ĂDůljŶĞŵ WŽĚ^ŬĂůŬŽƵ <ŽƉĂŶŝŶLJ ^ǀĠƉŽŵŽĐ EĂŽĚƉŽůĞĚŶş sljƐƚĂǀŝƓƚĢ Dy ϰϳϴ ϯϭϳ ϭϱϯ ϯϭϮ Ϯϭϳ Ϯϯϱ ϮϵϬ Ϯϵϯ ϵϵϯ ϮϮϬ ϵϳϯ ϲϳϯ ϱϵϭ ϴϴϭ ϰϵϭ ϭϴϱ Ϯϴϳ ϲϭϳ ϲϯϭ ϲϭϭ ϲϮϱ KďƐĂnjĞŶŽƐƚ ϳϱ͕ϵй ϴϬ͕ϳй ϲϭ͕ϵй ϳϬ͕ϱй ϴϰ͕ϲй ϲϯ͕ϱй ϴϮ͕ϭй ϱϲ͕Ϯй ϲϵ͕ϯй ϱϴ͕Ϯй ϱϵ͕Ϯй ϲϰ͕ϵй ϴϯ͕ϭй ϳϰ͕ϵй ϱϳ͕Ϯй ϱϱ͕Ϭй ϲϴ͕ϲй ϲϬ͕Ϯй ϰϳ͕ϱй ϯϵ͕ϵй ϲϬ͕Ϯй ϭϬϬϳϯ ϲϬ͕Ϯй Tabulka 2 urþuje komplexní hodnoty všech oblastí mČsta, poskytuje celkové mČĜené údaje vþetnČ prĤmČrné obsazenosti ve všech okrscích. Tento souhrn nám napoví, v kterých okrscích jsou nepalþivČjší místa pro parkování a odstavení vozidel ve mČstČ PĜerovČ. NÁVRH ěEŠENÍ PROBLEMATIKY PARKOVÁNÍ Dlouhé marné hledání volného parkovacího místa, co nejblíže cílového místa zbyteþnČ zatČžuje dopravní infrastrukturu, plynulost dopravy i životní prostĜedí. Proto je nezbytnČ nutné nahlížet na segment parkování jako souþást dopravního systému mČsta. Parkovací politika Je zámČrem kompetentních orgánĤ vylepšit komfort parkování pro obyvatele a návštČvníky vybrané lokality. Parkovací politika musí nastavit rozumná pravidla, aby co nevíce uspokojila všechny skupiny zájemcĤ o parkování a nebyla pro žádnou z nich diskriminaþní. A zároveĖ nedevastovala prostĜedí nadmČrným hlukem, prachem a zplodinami. PrávČ stanovení pravidel a rozvržení koncepce musí rozdČlit parkovací plochy v nejvytíženČjších místech na plochy urþené ke krátkodobému stání a v jiných k dlouhodobému stání. Krátkodobé se považuje takové, které není delší než 2 hodiny, nad 2 hodiny jde o dlouhodobé stání. Dalším dĤležitým prvkem parkovacích koncepcí je zajištČní dostatek parkovacích míst pro zdravotnČ postižené obþany a dodržení pick-up zón urþenou jen pro nakládku a vykládku zboží, popĜípadČ parkovací míst K+R (kiss and ride) pro snadný nástup a výstup osob s pĜestupem na hromadnou dopravu. ͲϳϬͲ Návrhy Ĝešení Na základ výsledkĤ terénního mČĜení a zpracování základních údajĤ se lze nalézt lokality, které vykazují velkou zatíženost a zároveĖ vysokou atraktivitu. Zde lze navrhnout Ĝešení ve dvou základních rovinách a to vždy v souladu s parkovací politikou mČsta: 1. Kapacitní navýšení stání k parkování, 2. Organizaþní a legislativní opatĜení. Ad.1) Kapacitní navýšení stání k parkování nemusí být jednoduchou záležitostí, zejména v centrech mČst s historickou zástavbou. Zde se jeví úþinnČjší organizaþní þi legislativní regulace podle parkovací politiky mČsta. Zvýšení parkovací kapacity se mĤže Ĝídit následujícími pravidly: Ͳ Ͳ Vytipováním míst k rozšíĜení parkovacích ploch - velmi problematické v husté mČstské zástavbČ - ne vždy je možné realizovat. Oznaþením míst ke stání pomocí vodorovného dopravních znaþení - absence nebo nezĜetelné znaþení znamená rezervy v poþtu stání. Obr. 6 Absence nebo nevýrazné vodorovné znaþení Zdroj: vlastní Ͳ ZmČna typu stání z podélného na šikmé þi kolmé - je možné pouze v pĜípadČ dostateþnČ široké vozovky. Obr. 7 Ukázka podélného, kolmého a šikmého stání ͲϳϭͲ Tab. 3 – Poþet parkujících vozidel na 100m pĜi rĤzném typu stání Typ stání RozmČry a x b1 [m] Poþet vozidel na 100 m Podélné Kolmé Šikmé 45° Šikmé 60° Šikmé 70 ° 2,2 x 6,5 2,4 x 5,3 3,4 x 5,1 2,8 x 5,5 2,8 x 5,6 15,4 41,7 29,4 35,7 40 Výstavbou nových dopravních systémových prvkĤ - velmi nákladná varianta, problematické nalezeni vhodného místa. (napĜ.: parkovištČ, parkovací domy apod.) Obr. 9 – Schéma ukládání vozidel v parkovacím domČ Obr. 9 – Ukázka parkovacího domu Zdroj: http://www.parkovacidomy.cz/vyhody.html Zdroj: http://www.parkovacidomy.cz/systemvhodnost-umisteni.html Ad 2) Organizaþní a legislativní opatĜení jsou vČtšinou regulaþní opatĜení. Do této kategorie platí zavedení placeného parkovného, omezení doby parkování, povolení urþité skupinČ parkujících obyvatel apod. OpČt je tĜeba mít na pamČti, že tato pravidla musí být v souladu s celkovou koncepcí - musí dodržovat stanovenou parkovací politiku. Jednak musí být definovány zóny urþené pro dlouhodobé stání a zóny pro stání krátkodobé. Tyto zóny musí být ĜádnČ oznaþeny. Zóny urþené pro krátkodobé stání bývá zpoplatnČno, nebo mĤže být zavedena omezená parkovací doba. Výše poplatkĤ je souþást regulaþních opatĜení respektující parkovací politiku. Ve všech zónách je tĜeba respektovat zájmy uživatelĤ s pĜímým vztahem k lokalitČ, tj. uživatelé mající trvalé bydlištČ v této lokalitČ - rezidenty a podnikatele mající sídlo firmy v dané lokalitČ abonenty. TELEMATIKA V PARKOVÁNÍ Významným prvkem pro Ĝízení dopravy se stávají informaþní a komunikaþní technologie. SbČr a pĜedávání parkovacích informací je náplní „Parking Managementu“. Tento systém výraznČ podporuje dodržování dopravní politiky. Hlavní funkce tČchto systémĤ jsou: Informování ĜidiþĤ o volných parkovacích místech NavádČní ĜidiþĤ na volná parkovací místa Centrální dohled Kontrola vjezdových zaĜízení a parkovacích automatĤ Rezervování parkovacích míst ͲϳϮͲ Cílem fungujícího parking managementu je informování idiþe o volném parkovacím místu v blízkost jeho cíle a následné nasmČrování na to toto místo promČnlivým dopravním znaþením nebo individuální navigováním palubním systémem. ZÁVċR Výsledky studie pĜináší nové podnČty k Ĝešení stávající nevyhovující situace parkování ve mČstČ. Konkrétní návrhy plynoucí ze zjištČných údajĤ budou formovány v následujících mČsících, jisté však je, že bude nutné uþinit celou Ĝadu konkrétních zmČn. Není to jednoduchá problematika, závČry jsou odvislé od organizaþních a legislativních bodĤ, nezáleží pouze na zmČnách parkování, ale také na politických krocích, které jsou mnohdy urþující. Z hlediska dlouhodobé perspektivy by pĜitom mČly zmČny ve struktuĜe parkování souznít s Ĝešením celkové znaþnČ nevyhovující dopravní situace mČsta. I z toho dĤvodu bude nutné, aby pracovní skupina pĜistoupila k analýze dalších þástí dopravní situace a dopravní infrastruktury. Konkrétními kroky pro další fázi této studie bude komplexnČ vyznaþit všechny dosavadní parkovací možnosti þárami na vozovce, odstranit staré nefunkþní znaþení, osadit svislé dopravní znaþky oznaþující parkování, následnČ také podle návrhu oznaþit þíselnČ parkovací místa centra, okraje možná barevnČ rozlišit, zmČnit systém úhrad parkovného podle zón. Možností je také zavedení systému þasovČ omezeného parkování v centru, což vytvoĜí prostor pro další parkující a omezí okupování parkovacích míst „stálými“ parkujícími, kteĜí v podstatČ od 8 do 16 stabilnČ dennČ stojí na parkovacích prostorách. Tento moment se dá Ĝešit úpravou poplatku, který bude demotivující a donutí parkujícího nebo firmy, kde parkující pracují, Ĝešit parkování na vlastním parkovišti. Je možno konstatovat, že kapacita parkovacích míst je relativnČ dostaþující, navrhnutými opatĜeními se však zpĜehlední, dosáhne se zefektivnČní parkování a zvýší se kultura a estetika parkování. Použitá literatura: Landa, J., Paukrt, J., BČlohlávek, A., TĜíska, L.: MČsto a doprava na prahu 3. tisíciletí: Vzorové pĜíklady a úspČšná Ĝešení v oblasti logistiky a ITS. - Praha: CityPlan s.r.o., 2004. Srovnání stávajícího a navrženého systému dopravy v klidu v PĜerovČ: Rámcová studie. ACTIV a.s. PĜerov, 2002. Voženílek, V., Strakoš, V.: City logistics: dopravní problémy mČsta a logistika. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 192 s. ISBN 978-80-244-2317-3. ͲϳϯͲ
Podobné dokumenty
Tvorba produktů cestovního ruchu spojených s kulturním dědictvím
Odborná literatura uvádí, že veškerý tok turistů je ovlivněn celkovým množstvím času, který věnují na dopravu a
tomu, jak se rozhodnou strávit tento čas.
Jak však stráví svůj čas, to fixní není. Ně...
Sborník anotací Studentská tvůrčí a odborná činnost STOČ `2004
děkan FS VŠB-TU Ostrava navrhl rozšíření počtu odborných sekcí o oblast automatického
řízení, aplikované informatiky a prostředků automatického řízení. Tento návrh vycházel
především z dobrých zkuš...
Znalecký posudek - Cyrrus Corporate Finance
zasíláme Vám odhad obvyklé hodnoty akcie na majitele spole nosti VODÁRENSKÁ
AKCIOVÁ SPOLE NOST, a.s., se sídlem Brno, Sob šická 820/156, PS 638 01, eská
republika, I 49455842 o jmenovité hodnot 100...
řešení problematiky parkování a odstavování vozidel ve městě
of the Czech Republic in the field is a sharp change of increased traffic volume. The rapid
increase in motorization is reflected in the disharmony of number of vehicles and capacity of
transport i...
cestování v austrálii – logistický problém
CESTOVÁNÍ V AUSTRÁLII – LOGISTICKÝ PROBLÉM
Travel in Australia – a Logistic Issue
Ing. Bedřich Michálek, Ph.D.
Vysoká škola logistiky Přerov, katedra humanitních a přírodovědných disciplín
e-mail: ...
Systémové inženýrství v průmyslu - INO-HGF
Absolventi specializace Automatizace získají znalosti z informačních systémů a počítačových sítí, hlubší znalosti
pak z teorie automatického řízení (lineární a nelineární systémy) a z teorie počíta...