NEJSOU ANDĚLÉ,

ROZHOVOR S KARDINÁLEM MILOSLAVEM VLKEM
NEJSOU ANDĚLÉ,
O Janu Pavlovi II.
i Benediktu XVI.,
o diskutované a stále
nepodepsané česko-vatikánské smlouvě,
o vztahu katolické
círke ke společnosti
i k církvím ostatním...
jen dělají jejich práci
atáãím teì filmov˘
portrét jezuitského
fiádu, kter˘ se
jmenuje podle
jednoho jezuitského sloganu
„Nejsme andûlé. Jen dûláme
jejich práci“, a má podtitul
„Moc a tajemství jezuitÛ“. Co
byste k tomu fiekl?
II. vatikánsk˘ koncil udûlal tzv.
aggiornamento – otevfiení církve
svûtu a spoleãnosti. Tedy vûrnost
Bohu, ale také blízkost lidem
a otevfienost vÛãi Ïivotu
a spoleãnosti. Otevírat druh˘m
cestu a vytváfiet prostfiedí dÛvûry.
V minulosti byly nûkteré fiády
spí‰e uzavfiené a distancované
od spoleãnosti. Právû od jezuitÛ
oãekávám vyjití z takového
ghetta. Tento rys by mûla ale
církev vlastnit v‰eobecnû:
otevfienost – neb˘t podivn˘mi
lidmi, uzavfien˘mi sami v sobû.
Mám rád, kdyÏ nám lidé fieknou,
Ïe jsme normální. Jedna paní mi
jednou dokonce fiekla „nebesky
normální“. A andûlé? To jsou
poslové: bytosti, které nesou
poselství. V tomhle smyslu by
mûli b˘t jezuité andûly. Ne se
vzná‰et v oblacích, ale b˘t
opravdov˘mi posly evangelia,
bez pfiedsudkÛ, se vstfiícností
a otevfieností vÛãi lidem.
N
Co mÛÏe církev oãekávat
od jezuitÛ?
KaÏd˘ fiád a kongregace má
v místní církvi neobyãejnû
dÛleÏitou úlohu, protoÏe
fieholníci jsou orientováni
urãit˘m smûrem, formováni
konkrétní spiritualitou, která
vyrÛstá z evangelia a evangelium
také vná‰í do Ïivota. To je jejich
poslání. ZtûlesÀují jakoby urãitou
ãást evangelia. U jezuitÛ je to
vûrnost, jednota, poslu‰nost
a vzdûlání. Toto bych od nich
28 MF Plus
i oãekával. Tedy, Ïe budou vûrni
církvi. Mluvíme o vûrnosti církvi
v ‰irokém slova smyslu. Jednota
je základní charakteristika báze
církve tak, jak je to v knize
SkutkÛ apo‰tolÛ. Oãekávám
od jezuitÛ, Ïe budou vytváfiet
jednotu nejen mezi fiádem
a biskupem, ale i v diecézi.
Nikoliv v podfiízenosti
diecéznímu biskupovi, protoÏe
fiády jsou samostatné a nezávislé,
ale na spoleãné bázi, tak jak
o tom hovofií církevní dokument
Mutuae relationes. Dále od
jezuitÛ oãekávám vzdûlání.
Ostatnû právû oni jsou povûstní
tím, Ïe proces formace a vzdûlání
kaÏdého jednotlivého jezuity trvá
velmi dlouho. Budou-li vûrnû Ïít
spoleãnosti, vÛãi lidem
s nenáboÏenskou formací, které
budou pfiijímat jako partnery.
Aby i s nimi umûli hovofiit
a brát je se v‰í váÏností. Jedinû
otevfienost, vûcn˘ a moderní
pfiístup pomÛÏe odstranit
pfiedsudky, jestliÏe nûkdo má
nûjak˘ ten negativní „slogan“
zachycen˘ v záhybu srdce.
Jezuité se stali nejmocnûj‰í
a dodnes nejvût‰ím fiádem,
obdivovan˘m i ãínsk˘mi císafii,
naz˘van˘m „templáfii novovûku“.
Ve svûtové církvi je z historie
Societas Jesu – volnû pfieloÏeno
Tovary‰stva JeÏí‰ova – velice
vtisknuto povûdomí o jeho
zru‰ení, tedy o doãasném zru‰ení
Podepsání česko-vatikánské smlouvy
se někteří politici bojí, protože by měla
superioritu nad domácími zákony a oni
chtějí práva a svobodu církví zúžit
svoji spiritualitu, naplní
oãekávání biskupa i spoleãnosti.
Nedívá se spoleãnost ale stále
na fiád jezuitÛ s podezfiením?
Tohle v‰e jsou ãasto blokované
pfiedsudky, opfiedené povûstmi
a minulostí, protoÏe nûktefií na‰i
historici, a hlavnû spisovatel
Alois Jirásek, vytváfieli negativní
imidÏ právû jezuitÛm. JelikoÏ
v‰ak není u nás znalost historie
zas aÏ tak hluboká, domnívám se,
Ïe se tyto pfiedsudky mohou
stávat stále ménû pfiekáÏkou. Je
pravda, Ïe kdyÏ se fiekne jezuita,
tak jednotlivcÛm i spoleãnosti
vytane na mysli Koniበa pálení
literatury. Nedomnívám se ale,
Ïe by to mûlo do budoucna b˘t
nûjak dramatické. Dnes by se
mûla spoleãnost prostfiednictvím
jezuitÛ setkat s vírou a jejím
podáním opro‰tûn˘m od nánosÛ
minulosti, s otevfieností vÛãi
jezuitského fiádu. Myslím, Ïe lidé
mohou v tomto kontextu jezuity
pozitivnû vnímat jako muãedníky
stfietu svûtské moci a papeÏství
z doby, kdy svûtská moc usilovala
nejrÛznûj‰ím zpÛsobem
o nadvládu nad církví. Jezuité
také moÏná mohou zaujmout
svou disciplínou, poslu‰ností ...
Co byste fiekl k jezuitovi
kardinálu Tomá‰i ·pidlíkovi?
Díky ãtyfiiceti letÛm komunismu
a necestování jsem nemûl
moÏnost se s mnoha jezuity
setkávat. Pro nás tady byl
nejvût‰ím páter – dnes kardinál –
·pidlík. Tento ãesk˘ jezuita ve
svûtovém mûfiítku obrovsky
reprezentuje svÛj fiád, protoÏe
je to nejznámûj‰í odborník na
v˘chodní spiritualitu i ãlovûk,
kter˘ má úÏasnû blízko k umûní.
Také to je myslím cesta, po níÏ se
dnes lze pfiiblíÏit lidem, protoÏe
krása a dobro jsou sestry,
takÏe krása mÛÏe v dne‰ní
dobû pomáhat objevovat
i svou druhou sestru.
Znal jste se také dÛvûrnû
s nedávno zemfiel˘m papeÏem
Janem Pavlem II.
O Janu Pavlu II. bylo uÏ mnoho
dobrého vysloveno, snad není
ani nutné toho pfiíli‰ dodávat.
Za tûch dvacet ‰est let jsem se
s ním setkal mnohokrát. Pro mû
to byl papeÏ otevfien˘ ãlovûku,
pln˘ respektu vÛãi kaÏdému.
KdyÏ jsem byl tfieba u nûho na
veãefii, tak jsem se vût‰inou
velmi málo najedl, protoÏe papeÏ
ãekal, Ïe budu hodnû hovofiit
a on mnû bude naslouchat. To
byl obrovsk˘ záÏitek. A ta druhá
velmi silná vzpomínka na papeÏe
otevfieného svûtu je spojena se
svûtov˘m setkáním mládeÏe
v Manile v dobû, kdy je‰tû nebyla
bezpeãnostní opatfiení tak
dÛsledná. MládeÏ tam tanãila
a papeÏ, dfiíve umûlec, se s nimi
drÏel za ruce a pohyboval se
v rytmu s nimi. Kardinálové byli
doslova ‰okováni. Dovedl
sestupovat ze svého piedestalu,
byl velmi lidsk˘. Závûr papeÏova
Ïivota úÏasnû podtrhl jeho
vlastnosti: skromnost a pokoru.
V roce 1998, kdy papeÏ
pfiipravoval svût a církev na
jubileum roku 2000, napsal vûtu
„Znovu objevit pÛsobení Ducha
Svatého v církvi BoÏí dnes“.
Nad jeho rakví jsem si uvûdomil,
Ïe byl ãlovûkem, kter˘ byl
proniknut, prodchnut Duchem
Svat˘m. Já jsem to na nûm vidûl.
UÏ ten otevfien˘ evangeliáfi,
v nûmÏ listoval vítr a pak se
kniha sama zavfiela. A jako faráfi
z poslední vesnice se nechal
poloÏit do obyãejné truhly. Jak˘
Ïivot, taková smrt. Jak skromnû
Ïil, tak se nechal i pohfibít. To
byla také jistá forma
foto: âTK
OTAKÁRO MARIA SCHMIDT
ROZHOVOR S KARDINÁLEM MILOSLAVEM VLKEM
A nov˘ papeÏ Benedikt XVI.?
S Benediktem XVI., Josephem
Ratzingerem, jsem se setkal
nûkolikrát, je‰tû kdyÏ byl
pfiedstavitelem Kongregace pro
nauku víry, jelikoÏ tato kongregace
fie‰ila problémy podzemní církve
za komunistÛ u nás, bylo s ním
zapotfiebí ãastûji o tûchto vûcech
pfiímo hovofiit. KdyÏ jsem se
s ním setkával, cítil jsem ho jako
velice vzdûlaného a moudrého
ãlovûka. Také jsme se nûkdy
setkávali v sakristii kaple Domus
Teutonicorum ve Vatikánû, kam
pfiicházel na m‰i a kde jsme také
nûkolikrát spoleãnû slavili, nebo
na nûkter˘ch synodách biskupÛ.
Potvrzuje se, Ïe jako papeÏ není
Benedikt XVI. takov˘, jak˘m byl
coby pfiedstavitel kongregace.
Ztratil jistou konzervativní
opatrnost, kterou musel mít jako
stráÏce víry, ke spoleãnosti se
chová otevfienûji a v pohledu na
církev ‰ífieji. Myslím, Ïe se hodnû
nauãil od Jana Pavla II., jehoÏ byl
blízk˘m spolupracovníkem.
Jak se stavíte k podepsání
ãesko-vatikánské smlouvy?
To obráÏí politickou kulturu
v na‰í zemi. V‰echny národy
Evropy a mnohé dal‰í ve svûtû
mají takovou smlouvu uÏ dávno
podepsanou, protoÏe Vatikán je
uznáván také jako mezinárodní
instituce. I nበstát hned po
revoluci navázal s Vatikánem
diplomatické vztahy, ale chybí
tato smlouva. Text je podepsán
ze strany vlády âeské republiky
a Vatikánu, a je tedy vládním
nafiízením. Hlasováním
v parlamentu by se stal
mezinárodní smlouvou a mûl
by superioritu nad domácími
zákony. Toho se nûktefií bojí. Ve
smlouvû jsou zdÛraznûna práva
církve, která církev normálnû ve
svûtovém mûfiítku má, protoÏe
jsou to práva ve svûtû bûÏná.
JenÏe nûktefií na‰i politici chtûjí
zúÏit práva a svobodu církví
a nechtûjí, aby tento dokument
byl podepsán, a stal se tak
mezinárodní smlouvou nad
na‰imi zákony. Oni by pak
nemûli takovou moÏnost zacházet
s domácími zákony o vztahu
církve a státu tak, jak zacházejí.
Důležité je, abychom nežili pod
nálepkami, etiketami a nekapala
z nás svěcená voda. To lidi neoslovuje.
Konat, co konáme, ale s otevřeností
Dnes je také aktuální
mezináboÏensk˘ dialog.
K tradici pÛsobení jezuitÛ, zvlá‰tû
v na‰í zemi, patfií formování
ãlovûka. KdyÏ jezuité pfii‰li
v 16. století, i kdyÏ byla na‰e
náboÏenská tradice rozdûlená,
sehráli tu velkou kulturní,
vzdûlanostní a formaãní roli.
MILOSLAV VLK
Narodil se 17. 5. 1932 v jihoãeské Lí‰nici. Po maturitû pracoval jako dûlník v továrnû Motor Union v âesk˘ch
Budûjovicích, pak absolvoval vojenskou sluÏbu a v dobû ãásteãného politického uvolnûní byl pfiijat na obor
archivnictví na Univerzitû Karlovû. Studia zakonãil v roce 1960 a postupnû pracoval v nûkolika jihoãesk˘ch
archivech. V roce 1964 ode‰el studovat na Cyrilometodûjskou bohosloveckou fakultu do Litomûfiic a o ãtyfii roky
pozdûji byl vysvûcen na knûze. Hned vzápûtí jej tehdej‰í ãeskobudûjovick˘ biskup Josef Hlouch jmenoval sv˘m
sekretáfiem. VlkÛv vliv v‰ak vadil tehdej‰ím politick˘m autoritám, proto byl pfieloÏen nejdfiíve do mal˘ch farností na
·umavû – LaÏi‰tû a Záblatí, sedm let pÛsobil také v RoÏmitále pod Tfiem‰ínem. Zde mu byl v roce 1978 odÀat
takzvan˘ státní souhlas k vefiejnému v˘konu knûÏské sluÏby. Îil pak v Praze, tajnû pracoval v mal˘ch skupinách
vûfiících a pfiitom pracoval jako um˘vaã oken a pozdûji archiváfi ve Státní bance ãeskoslovenské. 1. ledna 1989
dostal státní souhlas zpût a stal se faráfiem na Klatovsku. V roce 1990 byl jmenován ãeskobudûjovick˘m biskupem
a ãtyfii roky nato kardinálem. Je ãlenem PapeÏské rady pro sdûlovací prostfiedky a Kongregace pro v˘chodní církve.
Získal také fiadu ocenûní, mimo jiné vysoké nûmecké státní vyznamenání Velk˘ kfiíÏ za zásluhy (Grosses
Verdienstkreuz) nebo ãesk˘ ¤ád Tomá‰e Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
30 MF Plus
Dnes je tento rys zvlá‰È aktuální,
protoÏe je tady nejen velká
intelektuální neznalost kfiesÈanství
jako takového, ale chybí i vnitfiní
duchovní evangelijní formace.
Pfiínosem se napfiíklad mohou
stát aÈ uÏ klasická jezuitská
duchovní cviãení, exercicie,
nebo i jiné formy, jak ãlovûka
vést, doprovázet, formovat. Lidé
dne‰ní doby hledají, i kdyÏ se
svût zdá sekularizovan˘
a odnáboÏen‰tûn˘. Umûní vést
dne‰ního ãlovûka ke zti‰ení
a naslouchání Bohu, kter˘
hovofií v tichu, vnímám jako
velk˘ úkol v na‰í dobû. Mnozí
lidé na Západû spontánnû hledají
zti‰ení v klá‰terech. Nelze se
v‰ak s lidmi míjet a hovofiit nad
jejich hlavami, ale je tfieba
ãlovûka pochopit a vést s ním
dialog. Ostatnû jiÏ sv. Franti‰ek
Xaversk˘, jezuita, pfiedurãil
jezuity dokonce i k dialogu
s ostatními náboÏenstvími.
Dialog s islámem a buddhismem
mÛÏe b˘t dnes velmi aktuální
a potfiebn˘ úkol právû pro
jezuity. VÏdyÈ oni mají s misiemi,
které konali a konají velmi
citlivû a s ohledem na místní
kulturu, veliké zku‰enosti.
Co byste vzkázal mlad˘m lidem,
pÛsobícím v církvi?
DÛleÏité je, abychom neÏili pod
nálepkami, etiketami a nekapala
z nás svûcená voda. Nebazírovat
na detailech, které charakterizovaly
minulou dobu, kdy byla jiná
mentalita. To dnes lidi
neoslovuje. Konat, co konáme,
ale s otevfieností. Lidé by mûli
cítit, Ïe je bereme váÏnû a vedeme
s nimi dialog, Ïe jim nevnucujeme,
co si myslíme. Takov˘ dialog
obohacuje obû strany.
Autor doporuãuje ke ãtení:
Miroslav Vlk: Vítûzství Krista,
Duchovní závûÈ Jana Pavla II. –
¤ímsk˘ triptich, Joseph Ratzinger:
BÛh a svût, Raniero Cantalamessa:
Eucharistie, na‰e posvûcení
foto: âTK
evangelizace. Jeho pohfieb byl
peãetí na jeho Ïivotû. On
evangelizoval i smrtí.