Terorismus
Transkript
Terorismus
3 1 VZHLED VYBRANÝCH STRÁNEK Názory 8 A názory STŘEDA 13. LEDNA 2010 WWWW.IDNES.CZ e-mail: [email protected], čtenářská linka: 225062121 Proč má Haiti tolik mrtvých a Unie velkou ostudu Vůdci arabských zemí musí dávat najevo spojenectví se Spojenými státy, a přitom si to nerozházet s domácími islamisty. Někteří to už dnes umějí na výbornou.. Jsou v zásadě bezpáteřní, cynicky pragmatičtí, nepotičtí, autokratičtí? R Terorismus ád bych se dopustil tří poznámek o zemětřesením zasaženém Haiti: proč je tam tolik mrtvých, proč EU působí jako karikatura supervelmoci a proč se Francouzi opravdu nemusí bát, že Amerika nyní Haiti okupuje. Nejdřív ta hekatomba. Bože, proč? ptala se média teatrálně. Dobrá otázka, ale úplně špatný adresát. Víc než nebesa v tom má prsty něco jiného: Haiti je totiž nestát. Takhle může v budoucnu dopadnout každá nefunkční země. A jako „nestát“ bylo Haiti pro zemětřesení výbornou kořistí. Podíval jsem se do minulosti na zemětřesení o síle sedmi stupňů a ukázalo se, že vůbec nemusí být tak smrtící. Dost záleží na tom, která země se třese. O Haiti něco vypovídá, že má jen dva hasičské sbory a pořádek tam už dlouhá léta udržují modré barety OSN, které jsou obvykle v místech, kde skončila válka. Roky tam působí osm set lidí od Lékařů bez hranic. Zavolal jsem téhle organizaci a řekli mi, že víc lidí už mají jen v Kongu, kde byla dlouholetá válka, při níž zahynuly snad dva miliony lidí. Proč to říkám? Zkuste si představit, že v téhle zemi existují úřady, které vymýšlejí stavební předpisy (přitom všichni vědí, že Haiti je v rizikové zóně) a kontrolují jejich dodržování. Absurdní představa! Na televizi France24 dokonce v detailu ukazovali zbořenou hlavní zeď jakési veřejné budovy: cihly byly kladeny na výšku, ne naležato. Ušetří se, ale do prvního zemětřesení. Když přijde, v „nestátě“ všechno popadá. A pak je svět zděšen a snaží se pomoci. I v pomoci se ukáže, kdo za co stojí. Chápete dobře: na paškál přichází EU. Zatímco supervelmoc Amerika vyslala letadlovou loď, rádoby supervelmoc Evropská unie pořádala v Bruselu porady. Zatímco u břehu Haiti zakotvila americká nemocniční loď (pravda, má to blíž), na pevninu se vylodili výsadkáři z 82. divize a Obama slíbil prvních 100 milionů, EU ústy své nové ministryně zahraničí nabídla kondolence (ovšem generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů) a vyslala odborníky, aby zjistili, co bude potřeba. Pravda, USA to mají na Haiti mnohem blíž. Ale úplně stejně to probíhalo před pěti lety po asijském vánočním tsunami, takže tahle výmluva neplatí. A teď poslední věc. Když za téhle situace lidé slyší, že Francouzi podezírají Sopjené státy, že si chce přílivem vojáků okupovat Haiti pro sebe, docela je to naštve. Myslím však, že Francouzi to tentokrát nemysleli vůbec zle. Spíš jde o jakési nedorozumění, protože nejsou na hlavu padlí. Kdyby totiž něco takového Američané udělali, znamenalo by to, že jsou na hlavu padlí zase oni. Každý, kdo má trochu zdravého rozumu, si bude Haiti držet na distanc. Je to doslova plný pytel problémů. Pomoci, možná i dlouhodobě, ale pak rychle pryč. Přihodit si tuhle zátěž na záda, to už by spolu s Irákem a Afghánistánem lámalo hřbet. Není pochyb, že se teď budou objevovat plamenné výzvy, jak „svět“ a „mezinárodní společenství“ musí vzít zničené Haiti pod křídlo a udělat z něj jinou zemi. Nechte snílky snít. Tohle si nikdo na triko nevezme; snad jedině za trest. » [email protected] Arabský tanec mezi americkými vejci V Orientu znají takový příběh. Hodža Nasreddin býval také soudcem. Jednoho dne rozhodoval navýsost složitý spor. Proto žalobce překvapilo, když jej pozorně vyslechl a uklidnil slovy: "Máš pravdu." Tutéž větu však zanedlouho zopakoval žalovanému. Vše zpoza závěsu vyslechla zvědavá manželka, která nebohého Hodžu zahrnula nepěknými jmény, neboť takto prý může odpovídat jen hlupák. Hodža Nasreddin na ni nevzrušeně pohlédl a řekl: "Máš pravdu." Trilema titánů Očima Milan Vodička komentátor MF DNES Není snadné být arabským vládcem v dobách, kdy světu šéfuje severoamerický obr. Trilema soudce Nasreddina den co den prožívají ti muslimští prezidenti, panovníci i diktátoři, kteří hodlají být s Washingtonem zadobře. Za žalobce v příběhu lidového hrdiny Nasreddina lze tentokrát dosadit Spojené státy. Ty výměnou za (často přímou finanční) podporu spřátelených muslimských států Jemenu, Egypta, Jordánska, Saúdské Arábie, ale i dalších – žádají loajalitu. Hlavně v boji s terorem, jak jinak v epoše po 11. září 2001. Jako žalovaní mohou vystupovat islamisté, obvykle opoziční. Ti zlehka (či zcela) straní ilegálním teroristům. A argumentují škodlivou závislostí na USA i zájmy muslimské obce jako globálního celku. Jako hartusivou manželku si lze představit arabské občany. Západ je pohrdlivě nazývá "arabskou ulicí". Patrně proto, že běžný občan instinktivně straní žalovaným islamistům. Hlavní frustrace "arabské ulice" však pramení z toho, že dění kolem sebe nejen nerozumí, ale nedokáže je ani ovlivnit. Mise arabských titánů je totiž z pozice všech aktérů sporu nejasná. Tito vůdci reprezentují cosi jako nacionalistický režim, samozřejmě akceptující islám, ale obvykle bojující s jeho radikální formou. Jejich vláda směrem dovnitř je založena na více či méně otevřeném nepotismu, který se projevuje následnictvím i ve státech, které se samy označují za republiku. Takový přístup je však nutnou výchozí pozicí při nikdy nekončícím vyjednávání s mocenskými skupinami (armádou, klany, náboženskými lídry). V mezinárodním ohledu dbají na arabskou či muslimskou jednotu, dokud se to hodí. Kooperují s USA do té míry, která je únosná vzhledem k náladám ulice. Tancují kolem amerických vajec, na která nesmějí šlápnout. Protože pak se obr probudí a je zle. Prakticky jedinou jistotou tak zůstává konflikt mezi Izraelem a Palestinci. Tady lze vždy zřetelně demonstrovat opatrnou i chatrnou arabskou jednotu. Což nic nemění na skutečnosti, že v okamžiku, kdy dojde na lámání chleba, zůstávají Palestinci opuštěni, ba zrazeni. Snad nebudu cynický, když tento způsob vládnutí označím za střední cestu. Metodu milovanou islámskými učenci. Střední cesta. Zlatá? Příklad: jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih, který vládne tři desítky let. Spolupracuje s USA do té míry, že od nich přijímá pomoc při budování elitní jemenské protiteroristické jednotky, která má bojovat s Al-Kajdou. Do země přece nemohou přijít cizí, američtí vojáci, s tím by nesouhlasila "ulice", že ano. S čím Sálih souhlasí, je zvýšení americké podpory na dvojnásobek, které o víkendu oznámil prezident Barack Obama. Jednotku placenou Západem lze použít na zastrašení domácích oponentů. Sálih opakuje ano a – alespoň prozatím – jen získává. Peníze, vojáky, vliv. Zůstává nepostradatelným spojencem v nekonečném zápase s terorem. Ač to byla jeho vláda, která povolila Al-Kajdě v Jemenu zapustit kořeny. Mistrovský výkon! Buďme zcela v klidu, Knížák neodchází J e vůbec úměrné psát takovéhle články o řediteli jedné galerie, který ve funkci skončí vlastně neznámo kdy – prý do konce roku 2011? Za normálních okolností by byl text na takové téma určen výhradně do kulturní rubriky, kde by se psalo o umělecké úrovni oné instituce a podílu, který odcházející funkcionář na ní měl. V případě Milana Knížáka se však z každé zmínky o jeho možném odchodu z Národní galerie stává v Česku prvořadá událost, která – jako včera dopoledne – obsadí titulní strany zpravodajských serverů. A událost, která vyžaduje být tiskem komentována. Proč? Protože to tak Milan Knížák chce a tak si to zařídil. Knížák coby veřejný činitel je velmistr personifikace. Jeho výpady jsou vždy vyhroceně osobní a logicky tím na sebe strhává pozornost a zvyšuje svoji cenu na mediálním a politickém trhu. A s pozicí celebrity umí velmi účinně nakládat, protože jestli se něčím Knížák nezabývá, tak jsou to detaily, jakkoliv pravdivé a důležité, týkající se jeho šéfovské činnosti. Knížák pracuje, obrazně řečeno, s figurami a obrazy a umí si z nich vyrobit účinný krunýř. Takže ministr kultury Václav Riedelbauch včera prohlásil, že s Knížákem o jeho odchodu již hovořil a dále s ním o tom mluvit bude, a Knížák to nepopírá, ale veškeré promluvy vede k tomu, že funkci složí do konce roku 2011. Považte, že Riedelbauch je ministrem prozatímní, úřednické vlády a jeho mandát - jako celé- ho kabinetu - dle všeho skončí letos na jaře či v létě. A Knížák je všechno jiné jen ne apolitická figura, která o sobě nechá rozhodovat apolitickou vládu. Naopak: celá jeho polistopadová kariéra státního zaměstnance, neboť tím coby šéf Národní galerie je, je těsně provázána s politickými reprezentacemi, ať to byl sociální demokrat Dostál nebo kruhy ODS, když v nich měl neskrývaný vliv Václav Klaus. A Knížák se o svou budoucnost v Národní galerii ve skutečnosti utká až s ministrem a kabinetem vzešlým z řádných voleb - s nimi bude reálně jednat o svém odchodu. Teprve až Milan Knížák z Národní galerie opravdu odejde A považte dále, že Knížák říká, že skončí do konce roku 2011, takže vlastně žádá o další dva roky ve funkci. To je u četných postů polovina, plná polovina funkčního období, tedy značně dlouhý čas. Na první pohled Knížákovo nepopření vlastního odchodu z NG tedy může vyhlížet jako odpovědné gesto člověka, který nechce být Kostějem Nesmrtelným, jenže fakticky si před sebou ještě kolíkuje značný manévrovací prostor. Ostatně včera odpoledne, ve chvílích, kdy jsem psal tento komentář, rozeslala Národní galerie sebevědomě formulovanou tiskovou zprávu, v níž mimo jiné stojí, že se rozhodně „nejedná o aktuáln,odchod‘ generálního ředitele z funkce ve smyslu aktuálního kroku, ale o vzájemnou dohodu na téma započetí přípravných prací, které by v závěrečném bodu realizace znamenaly obměnu nejvyššího vedení NG“. A celá ta zpráva je zakončena větou: „Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák prošel prověrkou ministerstva kultury jako ostatní ředitelé státních kulturních institucí. Jeho práce byla hodnocena jako velmi kvalitní a jako uznání mu byla udělena peněžitá odměna.“ Soukromý galerista Jiří Švestka včera v Českém rozhlase prohlásil, že Knížákova éra bude jednou hodnocena stejně špatně jako ty nejhorší časy NG během komunistické epochy. Takové výroky signalizují míru averze, kterou na české výtvarné i vůbec kulturní scéně Knížák vyvolává. Ale na zevrubnější zhodnocení toho, jaká ta jeho éra byla, si ještě budeme muset dost dlouho počkat. Neboť teprve až Milan Knížák z Národní galerie opravdu odejde, bude možné, doufejme, zjistit, co se v ní dělo, jaké dědictví po sobě tento zručný autokrat zanechal. Přešlap Skvěle se zařídil i egyptský prezident Husní Mubarak. Neobejdou se bez něj globálně sledovaná jednání mezi Izraelem a Palestinci. Je americkým mostem do arabského světa, za což si nechává platit penězi. Fatální odmítnutí A tak lze pokračovat. Do značné míry americký Saad Harírí, libanonský premiér, absolvent západních univerzit a syn bývalého premiéra Rafíka Harírího, zavražděného prý na pokyn Sýrie, kývnul Damašku. I prosyrskému radikálně šíitskému Hizballáhu, se kterým se dohodl na koalici. Krapet ustoupil i Hizballáh, který již nechce z Libanonu mít islámský stát. Mezi vejci tančí i režimy dosazené Američany v Iráku a (nearabském) Afghánistánu. Jejich trilema soudce Nasreddina je o to delikátnější, že je mnozí spoluobčané považují za západní loutky. Najdou se tací, kterým arabští titáni řeknou ne. Fatální odmítnutí hrozí snílkům a fanatikům zcela mimo střední cestu: islamistům, kteří nebojují o moc, ale vraždí pro násilí samo. Ateistům, kteří v arabské logice opustili vlastní kulturu. Jsou tedy arabští politici v zásadě bezpáteřní, cynicky pragmatičtí, nepotičtí, autokratičtí? Máte pravdu. Namítáte, že takto se státy v kraji řídí odedávna, že nynější arabští vůdci brání radikálům v nástupu a umírněnému islámu v sestupu, že balancují vlivy mocenských skupin, že udržují mír? Máte pravdu. Tak to na Blízkém východě chodí. Jana Blažková autorka je vedoucí domácího zpravodajství MF DNES Známky MF DNES dnes známkuje Jana Bendová Jiří Paroubek, předseda ČSSD Jiří Paroubek svrhl vládu, nelíbila se mu. Ale vládnout se mu nechce. Je to stará pánská finta: sex ano, svatba ne! 5 Ivan Langer, ministr vnitra, ODS Jen tak – prý z legrace – vytáhl z harampádí na ministerstvu portrét Stalinova "Krvavého Felixe" Dzeržinského. Haha, smějme se! Jen tak z legrace ho vyvěsil v kumbále a předváděl ministerským návštěvám. Chacha! Jen tak z legrace by si mohli na Nejvyšším soudě vyvěsit portrét prokurátora Urválka. Hoho! Jen tak z legrace mohou vyvěsit v Černínském paláci portrét Heydricha a v sídle KŠČM portrét Stalina (tedy, pokud tam už nevisí). Chichi! Neberme však tu patálii nějak vážně, je to jen takový Langerův vnitrácký humor. 4 Josef Chuchma vedoucí kavárny MF DNES Vydává MAFRA, a. s., Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5-Smíchov IČO: 45 31 33 51; ISSN 1210 1168, MK ČR E 5477, Šéfredaktor: Robert Čásenský ([email protected]), Zástupci šéfredaktora: Viliam Buchert, Jiří Kubík, Michal Musil, Petr Orálek, Martina Riebauerová, Hlavní editoři: Bohumil Špaček, Tomáš Vocelka, Art director: Petr Hořejší, Vedoucí redaktoři rubrik: Jaroslav Kmenta (reportéři), Jana Bendová (komentáře a publicistika), Teodor Marjanovič (zahraničí), Jiří Štický (ekonomika), Josef Chuchma (kavárna), Jan Kábrt (kultura, scéna, víkend), Lenka Vichnarová (přílohy), Jan Švéd (sport), Martin Moravec (magazín), Lenka Tréglová (ona dnes), Michal Růžička (foto), hlavní komentátor: Martin Komárek, Adresa a telefony redakce: Anděl Media Centrum, P.O. Box 43, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5-Smíchov. Tel. centrála: 22506 1111, fax 225066229, čtenářská linka: 225062121, e-mail: [email protected], e-mail pro Názory, Fórum čtenářů: [email protected], Inzerce: Anděl Media Centrum, P. O. Box 43, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, tel.: 22506 3441-3, 225063 445-6, fax: 225063468 a oblastní zastoupení, e-mail: [email protected], Servis Centrum: 22506 3111, e-mail: [email protected], Internetový magazín: http://www.idnes.cz, MF DNES VE VAŠEM KRAJI (informace v tirážích regionálních příloh), Tiskne: TISKÁRNY MAFRAPRINT Praha a Olomouc. Rozšiřuje PNS, a. s., Mediaservis, s.r.o., Předplatné: Informace podáváme, objednávky pro tuzemské doručování, změny a přerušení přijímáme na tel: 225 555 522, fax: 225 556 622, e-mail: [email protected], www.predplatne.mfdnes.cz a na adrese MF DNES, oddělení předplatného. Reklamace přijímáme na bezplatné telefonní lince 800 999 999, Počet výtisků rodaného nákladu ověřuje ABC ČR, Na Poříčí 30, Praha 1, člen IF ABC. MFD vychází denně kromě nedělí a dnů, na které připadá státní svátek. Na názorové stránce na první pohled téměř nezůstal kámen na kameni. Působí vzdušně, čistě a seriozně. Stále rubriky našich autorů jsou nově vybaveny kresbami. N ázory jsou tradičně jednou z nejdůležitějších rubrik v MF DNES. Čtenář by se měl soustředit především na obsah, proto Názory i v novém layoutu mají standardizovaný zlom a zůstaly černobílé. Jedinou výjimkou (která ovšem dokáže celou stranu příjemně oživit) je malý grafický prvek vsazený do titulku hlavního komentáře. Ten jediný může - ale nemusí - být barevný. Pokud k danému komentáři nelze najít vhodný prvek, jsou připraveny i jednoduché, čistě typografické náhrady. Vtip se z první strany přesunul na druhou. V některých případech (velká inzerce, speciální útvary na druhé straně), se může vtip vrátit zpět a nahradit rubriky vpravo dole. Příručka pro práci s layoutem MF DNES
Podobné dokumenty
Staňte se předplatitelem časopisu Art+Antiques a získáte: slevu až
na webu : www.artantiques.cz
emailem : [email protected]
telefonicky : +420 585 203 697
faxem : +420 585 203 721
poštou : Art+Antiques, Na Střelnici 48, 779 00 Olomouc
Klasická a CNC obráběcí centra Soukup
se byl podívat na veletrhu Fensterbau v loňském roce, jednoznačně řekne, že okna se už nebudou
vyrábět jinak, než na CNC strojích. Na první pohled se to opravdu tak jeví. Začneme-li zkoumat celou
p...
notice of annual general meeting
cestě ke
zvýšení hodnoty
Společnosti zůstaneme v pravidelném kontaktu s každým z Vás.
To
the holders
Resources
Plc Shares
VVH bude pořádána v hotelu Steigenberger Airport, Stationsplein ZW 951, 111...