Konference mladých vědeckých pracovníků.
Transkript
Obsah Jízdní policie v České republice Mounted police of the Czech Republic Králová, B., Jiskrová, I. ........................................................................................................... 3 Vztah výšky koně k prostornosti chodu Relationship between horse’s height and capaciousness of pace Píšová, M., Jiskrová, I. ........................................................................................................... 7 Zhodnocení amerických westernových plemen z hlediska tělesné stavby Evaluation of the American western breeds in point of the body conformation Petlachová, T., Sobotková, E., Jiskrová, I.............................................................................. 10 Hodnocení zevnějšku chladnokrevných koní Evaluation of exterior in cold-blooded horses Kleinová, A............................................................................................................................. 20 Poţadavky na sportovní koně a jejich selekce Requirements for sport horses and their selection Štěrba, J. ................................................................................................................................ 28 Současný stav šlechtění a chovu českého teplokrevníka Current status of breeding and rearing of Czech warmblood Stránská, H............................................................................................................................. 34 Výkonnostní zkoušky klisen českého teplokrevníka Czech Warmblood mare performance tests Civišová, H., Maršálek, M., Buňatová, Z. ............................................................................. 40 Růst hříbat v testačních odchovnách teplokrevných hřebců The grow of foals in rearing stables of warm-blood stallions Buňatová, Z., Maršálek, M., Civišová, H., Štěrba, J., Karlová, V. ....................................... 48 Průběh pohlavního cyklu u klisen Sexual cycle in mares Karlová, V. ............................................................................................................................. 59 Úvod: Tento sborník je výsledkem práce studentů doktorských studijních programů vědního oboru Speciální zootechnika na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, kteří zpracovávají svoji disertační práci s tématickým zaměřením z oblasti chovu koní. Příspěvky uvedené ve sborníku byly autory prezentovány na Konferenci mladých vědeckých pracovníků věnované chovu koní a přístupné chovatelské a odborné veřejnosti, která se konala 9. 6. 2011 na Zemědělské fakultě JU v Českých Budějovicích s podporou Zemědělské fakulty a České společnosti hipologické. Česká společnost hipologická, jako nezisková odborná společenská organizace si klade za cíl zajišťovat a šířit vzdělanost mezi odbornou a laickou veřejností spojenou s tématikou koní a proto se jednotliví členové této organizaci podíleli nejen na uspořádání konference, ale i na zpracování lektorských posudků na předloţené práce s cílem upozornit autory i čtenáře na přednosti i případné nedostatky jednotlivých příspěvků. Protoţe je jedná o vědeckou konferenci, měly by mít příspěvky charakter vědeckého sdělení s tím, ţe u studentů prvních ročníků doktorských studijních programů, kteří ještě nemohou mít vlastní výsledky práce, je moţné předloţit článek ve formě literárního přehledu se závěry, popřípadě s doporučením pro praxi. Zpracování takových příspěvků, jejich veřejná prezentace a odpovědi na připomínky lektorů i na dotazy odborné veřejnosti z řad chovatelů koní mají studentům pomoci v jejich přípravě na budoucí vědeckou práci. Odborná komise sloţená z vysokoškolských učitelů předmětu chov koní zároveň posuzovala i kvalitu prezentace a vystoupení jednotlivých aktivních účastníků konference, aby bylo moţné ocenit nejen nejlepší příspěvek, ale i kvalitu vystoupení a obhajoby své práce u jednotlivých studentů. Věříme, ţe tímto způsobem přispějeme k úrovni přípravy studentů i k informovanosti chovatelů koní a odborných pracovníků v oblasti zemědělství. doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc., vedoucí Katedry speciální zootechniky ZF JU v Českých Budějovicích, prezident České společnosti hipologické 2 JÍZDNÍ POLICIE V ČESKÉ REPUBLICE Mounted police of the Czech Republic Králová, B., Jiskrová, I. Department of Animal Breeding, Faculty of Agronomy, Mendel University, Zemedelska 1, 613 00 Brno, Czech Republic E-mail: [email protected] Abstrakt Pod pojmem jízdní policie máme na mysli hipomobilní policii, protoţe jiná jezdecká zvířata se u nás nepouţívají. Při plnění sluţebních úkolů Policie ČR jsou vyuţívána zvířata, která jsou spojena s činností člověka jiţ od nepaměti. Domestikace koní člověkem nastolila v historii vývoje lidstva nové dimenze a moţnosti. Tato práce má přiblíţit vyuţití koní u Policie ČR a soubory právních aktů a pokynů na jejichţ základě je sluţba jízdních oddělení policie ČR vykonávána. Rovněţ zdůrazňuje konkrétní vyuţití a systém výcviku a přezkušování sluţebních koní. K policistům patří dnes k výkonu sluţby pes a kůň, a to platí i v dnešní přetechnizované době. Bez sluţebních koní se neobejdou speciální policejní jednotky určené pro běţnou hlídkovou sluţbu a pro obnovení veřejného klidu a pořádku, zejména při jeho hromadném narušení, při kterém dochází k páchání trestné činnosti. Klíčová slova: kůň, pouţití, výcvik, jízdní policie Abstract The concept of mounted police, we mean mounted police, because the other mounts are used here. In the performance of official duties police are the use of animals, which are associated with human activities since time immemorial. The domestication of horses raised in the history of human development human dimensions and new possibilities. This work is closer to the use of police horses and sets of legal acts and guidelines under which the service is driving the Czech Police Department performed. It also highlights specific application and system training and testing business of horses. The police are on duty today, dog and horse, and this applies even in today's technological era. No horse can not do business special police units for routine patrol service, and to restore public peace and order, especially in the mass disruption, which occurs during the commission of a crime. Key words: horse, use, training, mounted police ÚVOD Cílem mé práce bylo popsat vybrané problémy oblasti sluţební činnosti Policie české republiky, jejímţ zaměřením je sluţební hipologie, to znamená výkon sluţby se sluţebními koňmi u jízdní policie. Výběr těchto problematik jsem volila podle mého přesvědčení tak, aby pokrýval maximálně široký prostor nejčastějšího vyuţití koní u jízdní policie. V této práci jsem kromě dostupných pramenů z odborné literatury a archivů jednotlivých oddělení sluţební hipologie Policie ČR vycházela z mých osobních zkušeností z chovu koní, sportovního jeţdění a především z mého vlastního praktického několikaletého výkonu sluţby na Oddělení sluţební hipologie v Praze, kde od roku 2002 působím jako jezdec - policista. 3 MATERIÁL A METODIKA Interpretovat pojem „sluţební zákrok P ČR― je velmi sloţité a celková interpretace obecného pojmu překračuje rámec této práce. Omezím se zde jen na základní výčet druhů sluţebních zákroků, které jsou charakteristické pro Jízdní policii. a) sluţební zákrok proti 1 osobě b) sluţební zákrok proti 2 a více osobám c) sluţební zákrok proti davu osob d) sluţební zákrok proti zvířeti Formy sluţby jízdní policie ČR 1. Přímý výkon sluţby - výkon hlídkové a dozorčí sluţby - účast na akcích hromadného charakteru (speciální úkoly) - reprezentace Policie České republiky 2. Nepřímý výkon sluţby - jedná se o další činnost a sluţební úkoly spojené s „drţením― koní - ustájení a ošetřování sluţebních koní (čištění, kování, krmení....) - výcvik koní a jezdců - lonţování, skoková gymnastika ve volnosti - přeprava sluţebních koní - ošetřování jezdecké výstroje - hospodářsko-správní činnost - účast na sportovních soutěţích VÝSLEDKY A DISKUSE Sluţební zákroky proti osobám jsou myšleny jako represivní akty policistů Jízdní policie, vedené proti narušitelům veřejného pořádku při jeho ohroţení nebo narušení. Jedná se tedy o kontakt, kdy je narušitel veřejného pořádku nucen strpět nebo vykonat zákonem uloţenou povinnost - např. zanechat protiprávního jednání, opustit prostor, atd. Sluţební koně lze s úspěchem pouţít takřka ve všech běţných zákrocích a situacích, s výjimkou zákroků proti extrémně nebezpečnému pachateli (řeší speciální zásahové útvary) a zákrokům v souvislosti s motorovými vozidly (násilné zastavení). Sluţební zákroky proti zvířeti, které ohroţuje ţivot nebo zdraví osob se v praxi omezuje nejčastěji na řešení situací s volně pobíhajícími psy. Klady a zápory použití koně + zvýšená pozice policisty - jezdce - umoţňuje mnohem lepší vizuální kontrolu určeného prostoru + pozice při jízdě na koni mu (pokud pomineme relativní nebezpečí od samotného koně) zajišťuje vyšší stupeň jeho bezpečnosti, zejména před fyzickým napadením jinou osobou. + pohyblivost a vytrvalost koně = zvýhodňuje jezdce, např. akční rádius. + průchod těţkým terénem. + vysoký respekt účastníků zákroku před sluţebním koněm se přenáší na zakročující policisty jako celek, má to velký význam zejména při pouţití sluţebních koní proti davu. + v určitých situacích působí kůň jako zklidňující prvek mezi policistou a narušitelem veřejného pořádku - v praxi ověřená situace, kdy je zvíře schopno jen svou přítomností odvést pozornost od původního agresivního záměru narušitele veřejného pořádku a zklidnit jeho emoční vjem. + jízdní policie je jednou z mála forem spojení policejní represe, prevence a reprezentace celé PČR. 4 — sluţební hipologie klade mnohem vyšší nároky na odbornou připravenost policistů, kteří mimo standardní policejní úkoly plní i povinnosti týkající se sluţebních koní (jízda na koni, pouţití donucovacích prostředků a zbraně v souvislosti se sluţebním koněm) — sluţební hipologie - technické zázemí (ustájení, výcvikový prostor) — kůň představuje do jisté míry i riziko pro jezdce i zúčastněné osoby — pouţití koní v městském provozu přeplněném vozidly je mnohdy závislé na toleranci a soudnosti řidičů těchto vozidel. — odklízení trusu ve vnitřních městských částech, především v centru Prahy Zákroky represivního charakteru jsou reálné při výkonu hlídkové sluţby, především však při pouţití sluţebního koně na BO a akcích hromadného charakteru. Při sluţebním zákroku je policista oprávněn pouţít všechny zákonné moţnosti (donucovací prostředky, zbraň), u jízdní policie jsou nejčastěji (i kdyţ v menší míře) pouţívány – sluţební obušek (rozměrově upravený), pouta a sluţební kůň. Kůň působí nejen jako dopravní prostředek, ale také jako preventivně zastrašující, případně silou působící a disponující subjekt, který se významnou mírou podílí na průběhu sluţebního zákroku. ZÁVĚR Největší význam vyuţití koní u policie je v oblasti prevence. V místech výkonu sluţby jízdní policie došlo k výraznému poklesu výskytu trestní činnosti, zejména v souvislosti s násilným vniknutím do chat, loupeţným přepadením, mravnostními delikty atd. Rovněţ má nemalý význam účast jízdních jednotek na akcích hromadného charakteru v součinnosti s ostatními policejními sloţkami. Výkon sluţby jízdní policie má rovněţ úzký vztah k historickým tradicím našeho státu a jeho kulturně společenským hodnotám. Dá se tedy říci, ţe jízdní policie získala pevné místo v hierarchii jednotlivých útvarů Policie ČR, coţ má nesmírný význam nejen pro samotný výkon rutinní policejní práce, ale také jako důkaz uplatnění koní ve sluţbách člověka i v dnešní moderní, technicky vyspělé době. V problematice sluţebních zákroků získala jízdní policie za dobu svého trvání bohaté zkušenosti a v současné době je jiţ téměř dokončen vývoj doplňků výstroje a výzbroje neustálým zdokonalováním při jejich modernizaci. Všechny sluţební zákroky jízdní policie v uplynulých letech trvání výkonu sluţby se podařilo úspěšně zvládnout a dokončit ve prospěch obnovení veřejného pořádku a ani při jednom nebyla pouţita sluţební zbraň, a to včetně moţnosti jejího pouţití jako donucovacího prostředku. To svědčí nejen o vysoké profesionální úrovni policistů, ale také o vysokém účinku pouţití koní ke sluţebním účelům. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Králová B., (2010): Vyuţití koní u jízdní policie, Brno, Fakulta agronomická, Mendelova univerzita v Brně, Diplomová práce, 66 s. Závazné pokyny – Ministerstvo vnitra ČR 1, Závazný pokyn policejního prezidenta č. 80/17. června 2009 – Činnost sluţební kynologie a hipologie 2, Pokyn ředitele ŘSPP PP ČR č. 10/ 1. července 2009 – Postup policistů na úseku sluţební hipologie 5 Připomínky lektora 1: Z podání autorky nevyplývá jednoznačně, zda se jedná o informační zprávu nebo o experiment. Ve prospěch informace svědčí především název práce a obsah jednotlivých statí. Dojem experimentu budí naopak formální členění. Náplň statí naopak experimentální podobu popírá. Proto by měla autorka vysvětlit, co je cílem jejího příspěvku. Připomínky lektora 2: Pouţití koně v jízdní policii patří do aktuální oblasti vyuţití koní v současnosti. Z práce vyplývají praktické zkušenosti a znalosti autorky, ale práce je spíše populárního charakteru a ne vědeckého. V cíli autorka definuje ―výběr problematik―, které si zvolila v souvislosti s pouţitím koně u jízdní policie. V kapitole Výsledky a diskuze ale nevyplývá, které problémy, vlastně měla autorka na mysli a jak si je vytýčila, popsala, atd., v kapitole Materiál a metodika. V Závěru autorka uvádí pokles trestní činnosti v souvislosti s násilným vniknutím do chat, atd., ale není jasné jak k uvedeným výsledkům přišla. Dále pouţití historická tradice jízdní policie v našem státě se mi zdá poněkud nadhodnocené. Pokud bychom srovnávali historickou tradici jízdní policie ve Velké Británii nebo Kanadě, tak by to bylo na místě. Dále zde postrádám kapitolu Seznam literatury, resp. i zahraniční autory. Uvedení samotných tří nebo čtyř zdrojů v Seznamu literatury je nedostačující. Připomínky lektora 3: Práce je zaměřena na aktuální problematiku a významnou oblast vyuţití koní, která je jistě i do budoucnosti perspektivní. Jsou dobře zmíněny klady a zápory vyuţití koní u jízdní policie i vhodně rozděleny činnosti přímo či nepřímo související s výkonem sluţby. Podle mého názoru však práce nemá charakter vědeckého sdělení. Za nedostatek povaţuji nepřesnost formulací (např. druhá věta abstraktu), ale především nedodrţení základních parametrů vědecké informace. Nejsou uváděny citace jednotlivých autorů, obsah kapitol Materiál a metodika a Výsledky a diskuse neodpovídá názvu kapitoly. Závěry jsou pozitivně formulovány z hlediska uplatnění koní u policie, ale není zřejmé, z jakých údajů tyto závěry vychází. Rovněţ citaci 4 literárních podkladů povaţuji za nedostatečnou. 6 VZTAH VÝŠKY KONĚ K PROSTORNOSTI CHODU Relationship between horse’s height and capaciousness of pace Píšová, M., Jiskrová, I. Ústav chovu a šlechtění zvířat, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Česká republika E-mail: [email protected] Práce vznikla za pomoci projektu IGA TP 2/2010 SOUHRN V naší práci jsme zhodnotili vzájemný vztah mezi kohoutkovou výškou hůlkovou a a délkou kroku v jednotlivých chodech: krok a klus. Data byla naměřena v České republice, Nizozemí a Velké Británii. Do výzkumu bylo zařazeno 53 koní a pony plemene velšský pony a kob, z toho 37 sekce velšský horský pony, 8 sekce velšský pony, 4 sekce velšský kob a 4 sekce podílového velšského ponyho. Data byla sbírána v období březen 2010 aţ srpen 2010 pomocí laserové míry a speciálního pedometru. Sledované vztahy byly hodnoceny analýzou dvou proměnných, a to kohoutkové výšky hůlkové, jako nezávislé proměnné a prostornosti kroku ( v kroku a klusu) jako závislé proměnné. Hodnocením vztahu výšky koně k prostornosti chodu se zabývá jiţ DUŠEK (1977), který svou práci zaměřil na všechny chody koně. V naší práci jsme zjistili průkazný vliv ((P ≤ 0,05) mezi vztahem kohoutkové výšky hůlkové a prostorností kroku v klusu. U naměřených hodnot a prostornosti v kroku jsme nezjistili průkazný vliv ve vztahu s kohoutkovou výškou hůlkovou. Ke stejným výsledkům dospěl ve své práci i DUŠEK (1977), který uvádí, ţe výsledky práce ukazují, ţe délka kroku nebude korigována podle výšky koně. U sledováného vztahu kohoutková výška hůlková a prostornost v klusu jsme zjistili statisticky průkazný vliv. V našem naměřeném souboru tak nacházíme, ţe s rostoucí kohoutkovou výškou se také zvětšuje prostornost kroku v klusu. V práci uvádíme průměrné, maximální, miminální a střední hodnoty jednotlivých sekcí. Při srovnání jednotlivých sekcí z hlediska prostornosti v kroku a klusu jsme zjistili, ţe délka kroku v chodech krok a klus je úměrná tomu jaké je omezení kohoutkové výšky jednotlivých sekcí. Přesto maximum, které bylo naměřeno u velšského horského ponyho (126 cm) v klusu ukazuje, ţe i nejmenší sekce (kohoutková výška hůlková do 122cm) má velmi prostorný krok a přibliţuje se i sekci velšského koba s kohoutkovou výškou hůlkovou nad 137 cm, zde bylo naměřena maximální hodnota 130 cm v klusu. Tento fakt, je dán pravděpodobně tím, ţe u velšský kob je typický svou vysokou ―karpální akcí‖. Klíčová slova: velšský pony a kob, měření, mechanika pohybu, prostornost chodu, kohoutková výška hůlková MATERIÁL A METODIKA Pro práci byla zpracována data, která byla naměřena v období březen 2010 aţ srpen 2010 v České republice, Nizozemí a Velké Británie. Data obsahovala kohoutkovou výšku hůlkovou, počet kroků v klusu a čas dosaţený na 30 m dlouhé dráze,délku kroku v kroku a klusu. 7 Do databáze bylo zařazeno 53 koní velšských plemen pony a kob, z toho 37 sekce A (velšský horský pony), 8 sekce B (velšský pony), 4 sekce D (velšský kob) a 4 sekce WPBR (podílový velšský pony). Jednotlivá data byla zpracována v programu Statsoft STATISTICA verze 9. U databáze byl zjišťován vztah mezi délkou kroku v kroku a klusu a kohoutkovou výškou. VÝSLEDKY Srovnání prostornosti kroku v kroku a klusu jednotlivých sekcí Tab. č. 1 – Srovnání prostornosti v kroku a klusu jednotlivých sekcí median min max průměr krok sekce A klus sekce A krok sekce B klus sekceB krok sekce D klus sekce D krok sekce WPBR klus sekce WPBR 58 75,5 73,5 93 81 119 45,25 54,5 45 54 70 90 60 108 43 52 87 126 82 119 102 130 47,5 57 60,42 80 75,13 96,13 81 119 45,25 54,5 Při srovnání jednotlivých sekcí z hlediska prostornosti v kroku a klusu jsme zjistili, ţe délka kroku v chodech krok a klus je úměrná tomu jaké je omezení kohoutkové výšky jednotlivých sekcí. Přesto maximum, které bylo naměřeno u velšského horského ponyho (126 cm) v klusu ukazuje, ţe i nejmenší sekce (kohoutková výška hůlková do 122cm) má velmi prostorný krok a přibliţuje se i sekci velšského koba s kohoutkovou výškou hůlkovou nad 137 cm, zde bylo naměřena maximální hodnota 130 cm v klusu. DUŠEK (1977) uvádí skutečnost, ţe kladrubský bělouš má prostornější chod, který však není typickým znakem pro toto plemeno. Lze tak potvrdit, ţe chody tohoto plemene se ve stádě starokladrubských běloušů se stává ploššími, zatímco typický chod, charakterizovaný vysokou akcí bez výraznější prostornosti zůstává zafixován ve stádě u starokladrubských vraníků. Stejně tak to je u velšského koba, kdy díky vyšší karpální akci se dostáváme k průměrným hodnotám 81 cm v kroku a 119 cm v klusu, coţ z hlediska rozdílné kohoutkové výšky hůlkové není velký rozdíl oproti velšskému horskému ponymu 60,42 cm v kroku a 80 cm v klusu. Zhodnocení vztahu kohoutkové výšky hůlkové a prostorností v klusu U srovnání vztahu kohoutkové výšky hůlkové a prostornosti v klusu jsme zjistili statisticky průkazný vliv. Hodnocením vztahu výšky koně k prostornosti chodu se zabývá jiţ DUŠEK (1977), který svou práci zaměřil na všechny chody koně. V naší práci jsme zjistili průkazný vliv ((P ≤ 0,05) mezi vztahem kohoutkové výšky hůlkové a prostorností kroku v klusu. U naměřených hodnot a prostornosti v kroku jsme nezjistili průkazný vliv ve vztahu s kohoutkovou výškou hůlkovou. Ke stejným výsledkům dospěl ve své práci i DUŠEK (1977), který uvádí, ţe výsledky práce ukazují, ţe délka kroku nebude korigována podle výšky koně. ZÁVĚR U sledovaného vztahu kohoutková výška hůlková a prostornost v klusu jsme zjistili statisticky průkazný vliv. V našem naměřeném souboru tak nacházíme, ţe s rostoucí kohoutkovou výškou se také zvětšuje prostornost kroku v klusu. V práci uvádíme průměrné, maximální, minimální a střední hodnoty jednotlivých sekcí. Při srovnání jednotlivých sekcí z hlediska prostornosti v kroku a klusu jsme zjistili, ţe délka kroku v chodech krok a klus je úměrná tomu jaké je omezení kohoutkové výšky jednotlivých sekcí. Přesto maximum, které bylo naměřeno u velšského horského ponyho (126 8 cm) v klusu ukazuje, ţe i nejmenší sekce (kohoutková výška hůlková do 122cm) má velmi prostorný krok a přibliţuje se i sekci velšského koba s kohoutkovou výškou hůlkovou nad 137 cm, zde bylo naměřena maximální hodnota 130 cm v klusu. Tento fakt, je dán pravděpodobně tím, ţe u velšský kob je typický svou vysokou ―karpální akcí‖. Hodnocením vztahu výšky koně k prostornosti chodu se zabývá jiţ DUŠEK (1977), který svou práci zaměřil na všechny chody koně. V naší práci jsme zjistili průkazný vliv ((P ≤ 0,05) mezi vztahem kohoutkové výšky hůlkové a prostorností kroku v klusu. U naměřených hodnot a prostornosti v kroku jsme nezjistili průkazný vliv ve vztahu s kohoutkovou výškou hůlkovou. Ke stejným výsledkům dospěl ve své práci i DUŠEK (1977), který uvádí, ţe výsledky práce ukazují, ţe délka kroku nebude korigována podle výšky koně. Připomínky lektora 1: Práce má několik formálních a obsahových nedostatků: nemá správné formální členění, Souhrn je částečně Literárním přehledem. Podobně je tomu se statí Výsledky. Ve stati Materiál a metodika postrádám charakteristiku pouţité metody hodnocení. Připomínky lektora 2: Hned na začátku příspěvku chybí souhrn v angličtině. Předpokládám, ţe předloţená práce má charakter příspěvku, který je moţno uvádět ve sborníku, proto zde chybí kapitola Literární přehled. Nicméně srovnávat a citovat pouze jediného autora Dušek (1977) je skutečně málo. Navíc, kdyţ se v jeho práci jednalo o úplně jiné plemeno. Je pěkné, ţe je zde na rozdíl od jiných prací uvedeno v malé míře i statistické hodnocení. Pouze soubor 37 koní, je ale pro statistický průzkum dostačující, ostatní výsledky v závěrečném hodnocení mohou být při tak malém počtu sledovaného souboru v rozporu. Dále v kapitole Výsledky postrádám další tabulky a grafické vyhodnocení. Kapitola Seznam literatury, kterou povaţuji spolu s výsledky a závěrem jako nejdůleţitější zde chybí úplně. Připomínky lektora 3: Zaměření práce vytváří prostor pro teoretické a prakticky vyuţitelné vědecké vyhodnocení. Mechanika pohybu je rovněţ oblastí, kde je moţné najít dostatek vědecké literatury, z níţ mohla autorka vycházet. Z hlediska formálního práce neodpovídá poţadavkům na vědecké práce studentů doktorského studia. V rozporu s poţadavky zadání chybí v práci název a angličtině, chybí český a anglický abstrakt, i kdyţ uvedený souhrn by bylo moţné jako určitou verzi abstraktu chápat. Zcela postrádám literární přehled, z něhoţ by teoretická zjištění mohla vycházet, ačkoliv v souhrnu jsou některé citace Duška uvedeny. Kapitola Materiál a metodika je stručná a obsahuje v podstatě jen počty sledovaných koní. Kapitola Výsledky zahrnuje pouze jednu tabulku, v níţ naopak počty sledovaných případů postrádám a stručný komentář bez hodnot statistické průkaznosti rozdílů. Také formát tabulky povaţuji s ohledem na její čitelnost za nevhodný. Vyvozované závěry povaţuji za diskutabilní s ohledem na počty případů jednotlivých skupin koní, kdy pouze u velšských horských pony (sekce A) lze při počtu 37 případů povaţovat výsledek za směrodatný. Zcela chybí seznam literatury, navíc jediný diskutovaný autor Dušek je s ohledem na skutečnost, ţe se jedná o úplně jiné plemeno nejen s odlišným rámcem, ale hlavně tělesnou stavbou a mechanikou pohybu, pouţit ne právě nejvhodněji. 9 ZHODNOCENÍ AMERICKÝCH WESTERNOVÝCH PLEMEN Z HLEDISKA TĚLESNÉ STAVBY Evaluation of the American western breeds in point of the body conformation Petlachová, T., Sobotková, E., Jiskrová, I. Ústav chovu a šlechtění zvířat, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno e-mail: [email protected] Abstrakt Cílem práce bylo vytvořit databázi plemenných hřebců plemen Appaloosa, Paint Horse a Quarter Horse s ucelenými informacemi, které pomohou zájemcům z řad majitelů klisen při výběru hřebce. Obliba a počty koní těchto plemen se v České republice neustále zvyšují. Jsou to jedinci všestranně vyuţitelní a s výborným charakterem. Bylo změřeno 28 tělesných měr u 19 plemeníků zařazených v roce 2010 v Ústředním registru plemeníků. Významné statistické rozdíly (P ≤ 0,05) mezi plemeny QH, PH a Appa byly zjištěny u délky krku, délky předloktí, obvodu přední holeně, přední šířky pánve, délky zadní, obvodu zadní holeně, hloubky hrudníku. Klíčová slova: Kůň, tělesné míry, hřebec, American Quarter Horse, American Paint Horse, Appaloosa Abstract The aim was to create a database of stallions Appaloosa, Quarter Horse and Paint Horse with complete information to help candidates from among the owners of mares in the choice of stallion. The popularity and number of horses of these breeds in the Czech Republic is constantly increasing. They are universally usable and they have an excellent character. It measured 28 body measurements for the 19 sires included in the 2010 breeders in the Central Registry. Significant statistical differences (P ≤ 0.05) between breeds QH, PH and Appa were found in length of neck, forearm length, perimeter, anterior tibia, the front breadth, the length of the rear, the rear perimeter of the tibia, deep chest. Key words: Horse, body measurements, stallion, American Quarter Horse, American Paint Horse, Appaloosa ÚVOD Americká westernová plemena si v České republice získávají stále více příznivců a početní stavy koní těchto plemen se neustále zvyšují. Jedná se o plemeno American Quarter Horse (AQH), American Paint Horse (APH) a Appaloosa (Appa). K 30.6.2010 je v České republice registrováno 1182 ks AQH, 634 ks APH a 497 ks Appaloos. Všechna uvedená plemena vynikají svojí pevnou konstitucí, kompaktním vyváţeným exteriérem, inteligencí a především psychickou vyrovnaností. To z nich dělá v současné době všestranně vyuţitelné koně. Setkáváme se s nimi nejen na poli westernového jeţdění, ale i na soutěţích všestrannosti. Pro své skvělé povahové vlastnosti a pohodlné chody jsou v posledních letech vyhledáváni i pro turistiku na koni a hiporehabilitaci. Nejobjektivnější metodou pro charakterizování tělesné stavby je měření tělesných rozměrů koní. Proto jsme se rozhodli analyzovat současné linie amerických westernových 10 koní chovaných v ČR tímto způsobem. Změřili jsme 28 tělesných rozměrů u plemeníků zařazených do plemenitby podle Ústřední registru plemeníků pro rok 2011. Na základě sestavení databáze plemeníků a vlastních měření jsme vzájemně srovnávali zástupce jednotlivých plemen podle tělesných měr. LITERÁRNÍ PŘEHLED AMERICAN QUARTER HORSE Vznik a původ plemene Quarter Horse dostal své jméno díky běhání na trati, která obvykle nebývala delší neţ čtvrt míle (quarter of a mile = zhruba 400m). Protoţe na těchto čtvrtmílových tratích zvítězili nad nejedním anglickým plnokrevníkem, dostali jméno Quarter Horse, neboli „čtvrtkař― (HERMSEN, 2002). Plemeno vychází z koní přivezených do Ameriky španělskými konkvistadory. Díky jeho odolnosti a mohutnosti se stali „pravou rukou― osadníků a při rozšiřování území se stali nenahraditelnými pomocníky při chovu dobytka. Časem se u těchto koní vyvinul tzv.cow sense – cit pro dobytče. V pozdějších letech byli kříţeni s koňmi dovezenými z Anglie. Jednalo se o stejnou základnu koní, ze které vznikal v Anglii anglický plnokrevník. Později díky mechanizaci poklesl význam i v chovu dobytka a tak se QH stal jezdeckým koněm pro volný čas. Koncem minulého století zaţil QH velkou renesanci ve westernovém stylu soutěţí, jako jsou rychlostní závody, pracovní disciplíny a rodeo (DRAPEROVÁ, 2003). Charakteristika plemene Dosahuje výšky v kohoutku 145 - 163 cm. Hlava je spíše krátká a široká, s malým chřípím a v kaţdém případě ušlechtilá. Oči jsou velké a jsou posazeny poměrně daleko od sebe, uši jsou středně velké a pohyblivé. Ţuchvy jsou velmi výrazné. Krk je dostatečně dlouhý, pruţný, silný. Kohoutek je svalnatý, dlouhý a málo výrazný. Horní linie je dobře vázána. Tělo je kompaktní, hrudník široký a hluboký, hřbet krátký, silný. Těţká svalnatá stehna a bérce dodávají zvířeti robustní vzhled, jenţ je pro plemeno typický. Záď je široká, skloněná a typicky svalnatá. Štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Spěnky by měly svírat úhel asi 45° - rovné spěnky by totiţ nevydrţely dynamický pohyb. Stehenní kost je nejdelší část těla. Kopyta jsou kulatá a otevřená. Postoje pravidelné. QH jsou konstitučně tvrdí, s přirozenou rovnováhou, velmi rychlý a obratný (AQHA, 2003). → povaha: Disponuje vyrovnanou povahou a inteligencí. Mnohdy jim v krvi koluje krev jejich anglických a arabských předků, ale i tak jsou velmi klidní a spolehliví. Snaţí se vţdy maximálně vyhovět - jsou pracovití a lehce ovladatelní. Záleţí ovšem i na linii - cuttingové či reiningové linie jsou více temperamentní, neţ linie halterové a all roundové, které jsou vhodné i pro začínající jezdce. → zbarvení: Pravidla American Quarter Horse Association (AQHA) z roku 2003 striktně omezují mnoţství bílých odznaků a nepovolují na těle koně světlou nebo růţovou kůţi, ani bílé odznaky mimo povolené zóny. Nesmí se vyskytnout modré oko (AQHA, 2003). AQHA rozeznává 12 základních barev (www.czqha.cz). AMERICAN PAINT HORSE Vznik a původ plemene Historie plemene American Paint Horse je stejná jako plemene American Quarter Horse. Vznik oficiální organizace American Paint Horse Association, sdruţující toto plemeno, se datuje do roku 1962. Vznikla z vyřazených koní – vícebarevných hříbat, která AQHA odmítla pro rozsah bílých odznaků zapsat, přestoţe původově splňovali poţadavky 11 kladené AQHA. Tato hříbata se rodila jednobarevným rodičům plemene American Quarter Horse. APHA udrţuje registr koní s originálními barevnými znaky kontrastní bílé a tmavé srsti a kůţe a charakteristické stavby těla honáckého koně. Kohoutková výška můţe být vlivem dalšího šlechtění o něco vyšší neţ u AQH (APHA, 2005). Charakteristika plemene Kohoutková výška se můţe pohybovat mezi 153 aţ 163 cm. Hlava je malá, široké čelo s přátelskýma, výraznýma očima, nozdry připomínají arabského koně. Kohoutek je nevýrazný, dobře osvalený. Silně vyvinutá osvalená záď a nohy. Chody jsou pohodlné s mimořádným akceleračním potenciálem. Fundament je suchý (www.czpha.cz). → povaha: Painti mají stejně jako QH výborný temperament, jsou velmi inteligentní a spolehliví. → zbarvení: Jedná se o 12 stejných základních barev jako u plemene QH a navíc jsou uznány i barvy se znaky albinismu: Cremello, Perlino. APH se vyskytují se v několika základních typech strakatosti, které jsou přesně definovány. APPALOOSA Vznik a původ plemene Skvrnité zbarvení srsti amerických appaloos se odvozuje od koní dovezených španělskými konkvistadory. Pojmenování „appaloosa― získali tito koně aţ kolem roku 1870. Slovo se odvozuje se od oblasti Palouse, pojmenované po stejnojmenné řece. S koňmi kolonistů se postupem času naučili zacházet indiáni kmene Nez Percé. Ti však byli donuceni v roce 1877 k rychlému přesunu do rezervace Lapwai. Tento přesun stál ţivot 900 appaloos. Toto plemeno bylo na pokraji vyhynutí. Poslední kusy a tím i osud tohoto plemene zachránili Claud Thompson a Dr. Francis Haines, kteří zaloţili 30.12.1938 Appaloosa Horse Club U.S.A. ve státě Kreton (www.appaloosa.com). Charakteristika plemene Kohoutková výška hůlková se pohybuje mezi 147 a 157 cm. Hlava je široká, oko jiskrné, uši jsou malé a špičaté. Krk je svalnatý, hrudník široký. Typická je kulatá, silná záď s vysoko nasazeným ocasem. Ţíně jsou velmi jemné, coţ je společně s nepigmentovanými genitáliemi, viditelným bělmem oka a pruhovanými kopyty plemenný znak. Chody jsou velmi pohodlné a příjemné. Typický je cval s vysokým akceleračním potenciálem, který přitom zůstává příjemným. Appaloosy jsou proslulé silnými končetinami s vynikajícími kopyty. Neobyčejně vytrvalé, nenáročné plemeno. → povaha: Mají dobráckou, klidnou a pracovitou povahu. Plemeno ustálené v extrémních podmínkách, známé svou vrozenou tvrdostí, skromností, velkou ovladatelností a učenlivostí. → zbarvení: ApHC uznává 13 základních barev - shodné s uznávanými barvami u QH + barva „White. Skvrnitost - základní barvy v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací (www.appaloosa.cz/index.html). TĚLESNÁ STAVBA KONÍ Posuzováním zevnějšku koně se podle LECHNERA (1931) člověk zabýval jiţ ve starověku. Svědčí o tom spisy starých Řeků a Římanů. Základem posuzování tělesné stavby musí podle DUŠKA (1971) být plemenný standard. Bez standardů tělesné stavby se odchylky tělesných tvarů posuzují převáţně subjektivně. MISAŘ a JISKROVÁ (2001) přisuzují hodnocení tělesné stavby mimořádný význam, protoţe to patří mezi limitní výběrová kritéria při zařazování posuzovaných jedinců do chovu. 12 Podle LECHNERA (1931) má kohoutková výška koně důleţitý vliv na výkonnost, neboť na ní často závisí téţ rozměry ostatních proporcí. Na výkonnost a ovladatelnost koně má vliv velikost a váha hlavy. Delší hlava je lépe ovladatelná co se týká přitahování hlavy směrem ke krku (BÍLEK, 1957). Na krku si podle LERCHEHO a MICHALA (1956) všímáme délky, šířky, tvaru a nasazení. Středně dlouhý krk měří asi 2/5 délky trupu koně. DUŠEK (1999) uvádí, ţe hloubku hrudníku je třeba pozorně hodnotit, protoţe souvisí s fyziologickými funkcemi kardiovaskulárního systému. Čím je hrudník hlubší, tím také vytváří větší prostor pro dlouhou, dobře osvalenou a šikmou lopatku. Podle BÍLKA (1957) je dle pravidel mechaniky pro snazší pohyb vhodnější kratší širší hřbet i bedra a delší pánev. Rozdíl mezi délkou kosti stehenní a bérce určuje velikost převodu z jedné páky do druhé. Větší délky lopatky a předrámí (či kyčelní kosti a bérce) oproti kratším délkám ramenní kosti a metacarpu (či stehenní kosti a metatarsu) jsou předpokladem pro rychlou frekvenci s krátkým posunem (GRIM, 1981). Podle BÍLKA (1957) představuje pánev rameno síly a proto je nejvhodnější dlouhá a široká pánev, která umoţní vývin svalů na ní se upínajících. DUŠEK (1999) uvádí, ţe dlouhé předloktí a krátká přední holeň podmiňují prostorný a plochý chod. Naopak kratší předloktí a delší kosti spodní části končetiny mají vliv na vyšší akci chodu. Poměr délky předrámí a holeně podle LERCHEHO a MICHALA (1956) určuje spolu s délkou lopatky a kosti paţní nejen prostornost chodu koně, ale i způsob jak vysoko kůň zvedá při chůzi nohy (akce koně). Délka spěnky nemá být podle LERCHEHO a MICHALA (1956) větší neţ 1/3 délky holeně. MĚŘENÍ KONÍ Měřením lze rozměry těla podle BÍLKA (1957) vyjádřit v číslech, jimiţ získáme pro posouzení koně objektivnější základ. Kůň musí být podle DUŠKA (1999) i LECHNERA (1931) postaven při měření tak, ţe stojí na všech čtyřech končetinách a rovnoměrně je zatěţuje. Končetiny se podle autorů musí při pohledu z boku krýt. Přední končetiny stojí vedle sebe a stejně tak končetiny zadní. Kůň se tedy neměří při zootechnickém postoji. MATERIÁL A METODIKA Zhodnocení linií amerických westernových plemen z hlediska tělesné stavby vychází z měření 28 tělesných rozměrů. Měřeni byli plemeníci plemen American Quarter Horse, American Paint Horse a Appaloosa, kteří jsou uvedeni pro rok 2011 v Ústředním registru plemeníků (ÚRP). Celkem jsme změřili 19 koní. Důvodem nízkého počtu změřených hřebců jsou nedostatečné informace o těchto hřebcích. Jelikoţ americká westernová plemena jsou chována u soukromníků, kteří mají ve svém majetku pouze jednoho aţ tři plemeníky, byla důleţitá informace o majitelích plemeníků a kde se plemeníci vyskytují pro aktuální připouštěcí sezonu. Tuto informaci ÚRP neuvádí. Měření prováděla jedna osoba s měřidly: hůlková míra pro koně, pásková míra pro koně, kapesní měřidlo s vodováhou. Tím byla minimalizována subjektivní chyba, která by mohla nastat při měření větším osob. Měření hřebců probíhalo vţdy na rovné pevné ploše. Hřebci byli k měření postaveni na všech čtyřech končetinách rovnoměrně zatíţených, tak aby při pohledu z boku byly pravé končetiny v zákrytu za levými. Měřeny byly tyto tělesné rozměry: Tělesné míry definujeme následujícím způsobem (zpracováno podle BÍLEK 1933, BÍLEK 1958, OULEHLA 1996, DUŠEK 1999): 13 1. Kohoutková výška hůlková (KVH) - kolmá vzdálenost nejvyššího bodu kohoutku od země. 2. Výška kosti hrudní (VKH) kolmá vzdálenost hrudní kosti od země 3. Výška ve hřbetě (VvH) - kolmá vzdálenost nejhlubšího místa hřbetu od země 4. Výška v kříţi (VvK) kolmá vzdálenost nejvyššího bodu na zádi (kříţová kost) od země. 5. Výška při kořeni ocasu (VKO) kolmá vzdálenost od země k nasazení ohonu. 6. Šířka zádě (ŠZ) hůlková vzdálenost mezi levým a pravých chochlíkem 7. Obvod hrudníku (OHr) měřeno za lopatkou a kohoutkem v místě nejmenšího obvodu 8. Délka hlavy pásková (DHl pás) měřená od středu temenního hřebene po střed linie spojující horní část nozder. 9. Šířka čela (ŠČ) – páskou v místě středů nadočnicových oblouků 10. Šířka ţuchvy (ŠŢ) – měřený v nejsvalnatějším místě ţuchvy ze středu jařmové kosti ke kosti dolní čelisti. 11. Šířka mezi ţuchvami (ŠmŢ) největší šířka mezi vnějšími vrcholy úhlu spodních čelistí 12. Délka krku (DK) vzdálenost od středu hřebene temenních kostí k přednímu okraji lopatky. 13. Délka lopatky (DL) od největšího zaoblení chrupavky lopatky ke středu kloubu ramenního. 14. Šířka prsou (ŠP) zpředu měřená vzdálenost mezi oběma nejvzdálenějšími hrboly ramenních kloubů. 15. Délka kosti paţní (DKP) od středu kloubu ramenního ke kloubu loketnímu 16. Délka předloktí (DPř) od kloubu loketního ke středu postranní šířky kloubu zápěstního ve výšce hráškové kosti. 17. Délka přední holeně (DPřHol) po straně, od středu kloubu zápěstního do středu kloubu spěnkového. 18. Délka přední spěnky (DPřSp) od předního středu kloubu spěnkového do středu korunního okraje kopyta ve stěně prstní. 19. Obvod přední holeně (OHol) měřený v nejslabším místě holeně na levé přední končetině, tzn. na přechodu horní třetiny holeně v druhou třetinu 20. Šikmá délka těla (ŠDT) vzdálenost od ramenního kloubu k výčnělku sedacího hrbolu 21. Přední šířka pánve (PŠP) vzdálenost mezi zevními hrboly kyčelními 22. Délka pánve (DPán) od zevního hrbolu kyčelního k zevnímu hrbolu sedacímu 23. Délka stehna (DSt) vzdálenost od sedacího hrbolu k čéšce 24. Délka bérce (DBr) vzdálenost od čéšky ke středu hleznového kloubu 25. Délka zadní holeně (DZaHol) od středu postranní největší šířky hleznového kloubu k postrannímu středu kloubu spěnkového. 26. Délka zadní spěnky (DZaSp) od předního středu kloubu spěnkového ke středu korunkového okraje kopyta ve stěně prstní. 27. Obvod zadní holeně (OHolZ) měřený v nejslabším místě holeně na levé zadní končetině, tzn. na přechodu horní třetiny holeně v druhou třetinu 28. Hloubka hrudníku (HHr) zjišťována dopočtem KVH – VKH Data byla statisticky vyhodnocena lineárním modelem s pevnými efekty (GLM) v programu UNISTAT 5.1. Modelová rovnice lineárního modelu s pevnými efekty (GLM): yij = + si +eij kde: yij = pozorování tělesné míry nebo indexu = celkový průměr si = pevný efekt plemene (i = 1,2,3) eij = náhodná reziduální chyba 14 V případech statisticky průkazného vlivu sledovaného efektu jsme metodou mnohonásobného porovnávání Tukey B stanovili rozdíly mezi jednotlivými plemeny a věkovými kategoriemi. VÝSLEDKY A DISKUSE Celkem bylo posuzováno 28 znaků tělesné stavby. Při analýze metodou GLM jsme zjistili statisticky průkazné rozdíly (P ≤ 0,05) u 7 hodnot podle faktoru plemeno. Vyhodnocení vlivu faktoru plemeno Významné statistické rozdíly (P ≤ 0,05) mezi plemeny QH, PH a Appa byly zjištěny u délky krku, délky předloktí, obvodu přední holeně, přední šířky pánve, délky zadní spěnky, obvodu zadní holeně a hloubky hrudníku. KVH VKH VvH VvK VKO ŠZ Ohr DHl pás ŠČ ŠŢ ŠmŢ DK DL ŠP DKP DPř DPřHol DPřSp OHol ŠDT PŠP DPán DSt DBr DZaHol DZaSp OHolZ HmP HHr AQH průměr rozdíl 146,9091 -4,8409 76,2727 -1,1023 140,0000 -3,5000 147,7273 -3,1477 138,9545 -1,0455 54,7727 0 179,0000 -8,5000 50,2273 -4,2727 22,8636 -1,5114 24,0455 -0,4545 11,9545 -0,4205 82,3182 -6,3068 55,7273 -4,0227 36,3182 -1,1818 42,9091 -0,8409 41,1818 -3,1932 26,5455 -2,9545 11,5455 -0,8295 19,5455 -1,7045 174,2727 -4,7273 61,9545 -1,7955 61,3636 -4,1364 69,3636 -1,1364 49,7273 -1,8977 31,3636 -2,3864 11,8636 -1,8864 22,2273 -1,3977 471,5455 -62,9545 70,6364 -4,1136 APH průměr rozdíl 151,7500 0 77,0000 -0,3750 143,5000 0 150,8750 0 139,7500 -0,2500 53,2500 187,5000 0 51,8750 -2,6250 24,2500 -0,1250 23,7500 -0,7500 11,1250 -1,2500 88,6250 0 59,7500 0 37,5000 0 41,7500 -2,0000 44,1250 -0,2500 27,2500 -2,2500 11,7500 -0,6250 20,3750 -0,8750 176,0000 -3,0000 63,7500 0 65,5000 0 70,5000 0 49,7500 -1,8750 33,2500 -0,5000 12,1250 -1,6250 23,1250 -0,5000 534,5000 0 74,7500 0 15 Appa průměr rozdíl 151,2500 -0,5000 77,3750 0 143,2500 -0,2500 149,7500 -1,1250 140,0000 0 54,7500 178,7500 -8,7500 54,5000 0 24,3750 0 24,5000 0 12,3750 0 81,5000 -7,1250 55,5000 -4,2500 37,5000 0 43,7500 0 44,3750 0 29,5000 0 12,3750 0 21,2500 0 179,0000 0 57,1250 -6,6250 63,0000 -2,5000 69,2500 -1,2500 51,6250 0 33,7500 0 13,7500 0 23,6250 0 468,5000 -66,0000 73,8750 -0,8750 P ≤ 0,05 * * * * * * * Délka krku Plemeno Appa QH PH Příp. 4 11 4 Průměr Appa QH PH 81,5000 82,3182 * 88,6250 * Statisticky průkazný rozdíl byl prokázán mezi plemeny PH a QH, kdy PH mají delší krk o 6,3 cm neţ QH. Délka předloktí Plemeno Příp. Průměr QH PH Appa 11 41,1818 * * QH 4 44,1250 * PH 4 44,3750 * Appa QH mají oproti Appa a PH staticky průkazný rozdíl v délce předloktí. QH mají o 3 cm kratší předloktí neţ obě další plemena. Obvod přední holeně Plemeno Příp. Průměr QH PH Appa 11 19,5455 * QH 4 20,3750 PH 4 21,2500 * Appa Zjištěn byl statisticky průkazný rozdíl mezi QH a Appa. QH mají oproti Appa o 1,7 cm slabší obvod holeně. Přední šířka pánve Skupina Příp. Průměr Appa QH PH 4 57,1250 * Appa 11 61,9545 QH 4 63,7500 * PH Appa mají o 6,6 cm uţší přední šířku pánve neţ PH. Appa jsou v současné době spíše šlechtěni na všestranné jezdectví. PH si stále drţí charakter pracovního koně, cuttingových linií. Délka zadní spěnky Plemeno QH PH Appa Příp. 11 4 4 Průměr 11,8636 12,1250 13,7500 QH PH * * Appa * * Appa má nejdelší spěnku. Oproti QH o 1,9 cm a oproti PH 1,6 cm má Appa statisticky delší spěnku. 16 Obvod zadní holeně Plemeno Příp. Průměr 11 22,2273 QH 4 23,1250 PH 4 23,6250 Appa QH PH Appa * * Stejně jako u obvodu přední holeně byl statisticky průkazný rozdíl u plemene Appa. Appa má opět v průměru nejsilnější holeň . Průkazný rozdíl byl tentokrát u plemene QH. Appa má o 1,4 cm silnější holeň neţ QH. Hloubka hrudníku Plemeno QH Appa PH Příp. 11 4 4 Průměr 70,6364 73,8750 74,7500 QH Appa PH * * Hloubka hrudníku se stanoví odečtením výšky kosti hrudní od kohoutkové výšky hůlkové. Statisticky průkazný rozdíl byl mezi plemeny PH a QH. PH má o 4,1 cm hlubší hrudník neţ QH. ZÁVĚR Významné statistické rozdíly (P ≤ 0,05) mezi plemeny QH, PH a Appa byly zjištěny u: délky krku - PH mají delší krk o 6,3 cm neţ QH, délky předloktí - QH mají o 3 cm kratší předloktí neţ obě další plemena, obvodu přední holeně - QH mají oproti Appa o 1,7 cm slabší obvod holeně, přední šířky pánve - Appa mají o 6,6 cm uţší přední šířku pánve neţ PH, délky zadní spěnky - Appa má delší spěnku proti QH o 1,9 cm a oproti PH 1,6 cm, obvodu zadní holeně - Appa má o 1,4 cm silnější holeň neţ QH, hloubky hrudníku - PH má o 4,1 cm hlubší hrudník neţ QH. Jelikoţ se jedná o první pokus o porovnání amerických westernových plemen na základě tělesných měr, nelze diskutovat s ostatními autory. Bylo by moţné porovnat americká westernová plemena s plemeny, která patří ke stejné podskupině koní odvozené z arabskoberberské krve v případě plemen Appaloosa nebo srovnání s podskupinou anglických koní, kteří mají stejné předky jako Quarter Horse a Paint Horse. Dále bylo cílem fotograficky zdokumentovat všechny plemeníky v zootechnickém postoji. Tento postoj není typický pro americká westernová plemena, ale s ohledem na výskyt bílých odznaků v oblasti nohou je pro naše účely ţádoucí. Celkem jsme změřili 19 koní. Toto číslo není konečné. Díky problémům, které se v průběhu sběru dat vyskytly, nebylo moţno do současnosti změřit více koní. Projekt má zefektivnit posouzení a hodnocení exteriéru amerických westernových plemen koní. Doplněním měření těchto tělesných rozměrů chovatelé získají objektivnější přehled o tělesné stavbě koní zařazených do plemenitby a díky přesnější charakteristice exteriéru jednotlivých plemeníků je moţné lépe vytvářet připařovací plány. Příspěvek vznikl za finanční podpory IGA TP 8/2011. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. APHA. Official APHA Rule Book 2006. 2005. APHA Texas, 280 s. 2. AQHA. Official handbook of rules & regulations. 2003. 253 s. 17 3. BÍLEK, F., ET AL.: Speciální zootechnika - Chov koní. 2 vyd. Praha: SZN, 1957, s. 1030. 4. DRAPEROVÁ, J. Vše o koních. 1. české vyd. Praha: SVOJTKA & CO. 2003. 256 s. ISBN: 80-7237-969-0 5. DUŠEK, J.: Hodnocení tělesné stavby hospodářských zvířat metodou Stupně proporcionality. In Bulletin, VSCHK Slatiňany, 1971, č. 10, s. 1–12. 6. DUŠEK, J., MISAŘ, D., MULLER, Z., NAVRÁTIL, J., RAJMAN, J., TLUČHOŘ, V., ŢLUMOV, P.: Chov koní. Praha, Brázda, 1999, 352 s., ISBN: 80-209-0282-1. 7. GRIM, A.: Měření končetin anglického plnokrevníka z hlediska výkonnosti. In členský zpravodaj k 10. výročí Turf klubu SSM, Turf klub SSM, 1981. 8. HERMSEN, J. Westernové ježdění. Praha: REBO PRODUCTION, s.r.o., 1997. 144 s. ISBN 80-85815-75-3 9. LECHNER, A.: Studie stavby těla jezdeckého koně. Zemědělské knihkupectví Neubert, Praha, 1931, 96 s. 10. LERCHE, F., MICHAL, V.: Chov koní. Praha, SZN, 1956, 163 s. 11. MISAŘ, D., JISKROVÁ, I. Chov a šlechtění koní. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2001. 170 s. ISBN: 80-7157-510-0 12. AQHA schéma barevnosti [cit. 2010-12-04]. Dostupné na <www.czqha.cz/barevnost.html> 13. Historie plemene Appaloosa. [cit. 2010-12-06]. Dostupné na <http://www.appaloosa.com/association/history.htm> 14. Paint Horse club České republiky [cit. 2009-12-01]. Dostupné na <www.czpha.cz> 15. Typy zbarvení APHA [cit. 2009-12-01]. Dostupné na <www.czpha.cz/_sgt/m1m1_1.htm> 16. Zbarvení plemene APPA. Uznávané barvy. Podmínky registrace. [cit. 2009-03-05]. Dostupné na <www.appaloosa.cz/index.html> Připomínky lektora 1: Velmi dobré metodické pojetí, srozumitelná, výstiţná metodika. Autorce doporučuji rozšířit a v diskusi obohatit interpretaci získaných výsledků. Připomínky lektora 2: Westernová plemena koní a s nimi související disciplína reining i ostatní westernové disciplíny jsou v České republice stále populárnější. Předloţená práce má po obsahové a formální stránce charakter vědecké práce. Jednotlivá americká plemena jsou jasně definována srovnána s autory v kapitole Literární přehled. Méně vhodná je formulace cíle v abstraktu, z práce nevyplynulo vytvoření databáze plemeníků, tak aby byla zajištěna vyšší informovanost chovatelů. V Kapitole Seznam literatury chybí práce zahraničních autorů zvláště, kdyţ se jedná o westernová plemena. Připomínky lektora 3: V souvislosti s rozšiřováním počtu westernových koni v české republice je takto zaměřená práce aktuální a přínosná. V práci jsou odpovídajícím způsobem charakterizována jednotlivá hodnocená plemena i dobře vybrány pracovní postupy i matematické vyhodnocení. Svojí formou práce odpovídá poţadavkům na vědecké práce. Méně vhodná je formulace pouţitá v abstraktu ohledně cíle práce, která evidentně neodpovídá předloţenému materiálu. Jedná se zřejmě o cíl dizertační práce, ke kterému předloţený článek postupně směřuje. Oceňuji komplexnost přístupu a podrobnost měření jednotlivých koní se kterou souvisí i pracnost získání podkladových dat pro vyhodnocení. 18 Rovněţ vyuţití lineárního modelu s pevnými efekty pro vyhodnocení výsledků povaţuji za správně vybrané. V kapitole výsledky a diskuse bych doporučoval vhodnější proporcionalitu mezi tabulkovou částí a komentářem a výrazně větší opatrnost v uvádění závěrů, byť statisticky potvrzených. Jestliţe je v práci zjištěn výsledek na základě měření tělesných rozměrů 4, 11 a 4 hřebců jednotlivých plemen, nejedná se v návaznosti na počty registrovaných koní zmíněné v Úvodu v ţádném případě o reprezentativní vzorek, z něhoţ by bylo moţné vyvozovat jakékoliv závěry. Uţ zjišťované statisticky průkazné rozdíly v některých tělesných partiích mezi Quarter Horse a Paint Horse, kdyţ se jedná o vývojově stejné plemeno naznačují, ţe ve výsledcích zřejmě není něco v pořádku. Práci je tedy moţno chápat pouze jako vstupní informaci, která má odpovídající vypovídací hodnotu pouze v oblasti metodické, nikoliv v oblasti výsledků. Celý projekt, včetně v Závěru zmíněné fotodokumentace bude velmi přínosný, pokud se podaří splnit stanovený cíl. 19 HODNOCENÍ ZEVNĚJŠKU CHLADNOKREVNÝCH KONÍ Evaluation of exterior in cold-blooded horses Kleinová, A. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta e-mail: [email protected] Abstrakt Jednotlivé populace chladnokrevných plemen koní se vytvářely do jisté míry samostatně, při hodnocení exteriéru je proto nutné přihlíţet k vzájemným rozdílům v tělesné stavbě. Je nutné udrţovat současné jedince v předepsaném typu a na podle něj je také hodnotit. Celková tělesná stavba koní se hodnotí vţdy společně s mechanikou pohybu a tělesnými rozměry s ohledem na plemeno, pracovní vyuţití a pohlaví hodnocených koní. V dnešní době je standardem v mnoha zemích lineární hodnocení zevnějšku vzhledem k vyuţití zapsaných údajů pro statistické zpracování a vzájemné srovnávání zvířat. Současně je tento systém posuzování do jisté míry objektivnější. Cílem chovatelů by mělo být zachování genetické variability a získání přehledu o růstu a vývoji zvířat. S tím je spojené přeměření ve věku 5 a 7 let a vyuţití údajů pro kontrolu dědičnosti a odhad plemenné hodnoty. Klíčová slova: chladnokrevná plemena koní, typické znaky, exteriér, lineární popis Abstract Various populations of cold-blooded horse breeds were created separately. In evaluating of the exterior is therefore necessary to take into account the differences in body building. It is necessary to keep the present individuals in the prescribed type and evaluate by thy type. The overall conformation of horses is always evaluated together with the mechanics of movement and body measurements according to the breed, sex and working usage evaluated horses. Today is the linear description of the exterior a standard in many countries. It is because the recorded data are usable for statistical analysis and comparing of animals. At the same time, this assessment system is quite objective. The aim of breeders schould be a conservation of genetic variability and an overview of the growth and development of horses. The remeasurement at the age of 5 and 7 years and the use of the data for the control of inheritance and breeding value estimation is associated with that. Key words: cold-blooded breeds of horses, typical features, exterior, linear description LITERÁRNÍ PŘEHLED Počátky chovu chladnokrevných koní a jejich vyuţití na území ČR Populace chladnokrevných koní v Čechách a na Moravě se utvářely, ve specifických klimatických a půdních podmínkách, v posledních cca 120 letech, a to na bázi importů originálních belgických a norických hřebců a v menší míře valonských hřebců a několika originálních belgických klisen (MZe, 2001). Pellar (2006) uvádí, ţe jiţ v polovině 19. Století docházelo k permanentní konfrontaci mezi poţadavky rolníků na mohutnost koně (tlak na další rozšiřování chovu chladnokrevníka) a poţadavky vojenského eráru na zabezpečení rostoucí potřeby teplokrevných koní hipomobilních útvarů armády. Petrtýl a kol. (1996) dodává, ţe koncem 19. století byli do Čech a na Moravu ve větším mnoţství importováni belgičtí a noričtí hřebci, protoţe chovatelé poţadovali k připouštění svých klisen mohutnější, 20 klidnější a ranější hřebce. Chladnokrevní hřebci, a to ve větší míře belgičtí, byli importováni i počátkem 20. století. Intenzivní, cílenou a promyšlenou prací moravských a českých chovatelů, především v období let 1920 aţ 1960, ale i v následujících desetiletích, se postupně utvářely populace chladnokrevných koní – ČMB, N, SN, které svým genotypem, fenotypem a uţitkovými znaky splňují aspekty zootechnických a genetických teorií o vzniku plemen (MZe, 2001). Udrţování chovu chladnokrevné populace v čistých krevních vazbách belgické a norické krve a krve slezského norika bylo realizováno především odborným hipologickým zájmem a snahou samotných chovatelů, chovatelských spolků a zemských hřebčinců (Petrtýl a kol., 1996). V důsledku zásadních změn v zemědělství se podstatně sniţuje význam koně z hlediska vyuţití jeho taţné síly. Poměrně značné uplatnění má ještě v lesním hospodářství, kde sice mechanizace také pokročila, ale v těţko dostupném terénu není vyuţitelná (Polanský a kol., 1983). V souvislosti s mechanizací docházelo ke sniţování početního stavu koní, největší pokles byl zaznamenán v letech 1950 aţ 1970 (Lička, 1996). Štrupl a kol. (1983) zmiňuje, ţe práce při přibliţování dříví vyţadují vyvinutí taţné síly aţ 200 kg a mnohdy i větší, dále je nutný dobrý charakter, konstituční tvrdost a přiměřený temperament a proto je pro tyto práce nejlepší kůň chladnokrevný. Soustřeďování koňmi je často podmiňující operací pro maximální vyuţití traktorů v soustřeďování dříví a pro oslabení jejich negativních vlivů na lesní porosty (Pelc a kol., 1987). Při těţbě dřeva si koně i v budoucnu udrţí funkci potaţní síly, uplatní se zvláště v hůře přístupných terénech (Štrupl a kol., 1983). Exteriér a jeho hodnocení Exteriér je soubor vnějších morfologických vlastností – stavba těla zvířat. V procesu poznávání exteriéru studujeme vzájemné závislosti mezi touto stavbou těla, uţitkovostí a hospodářskou hodnotou zvířete (Grolig a kol., 1963). Koubek a kol. (1963) uvádí, ţe kůň se má prohlíţet venku na klidném, ničím nerušeném místě, na rovné, tvrdé, nejlépe vybetonované ploše. Jiţ Březinová (1961) poukazuje na důleţitost hodnocení exteriéru plemenných zvířat a dodává, ţe podle moţnosti se první hodnocení u chladnokrevných koní provádí ve věku tří let. K posuzování koně patří jeho tělesná stavba, barva s odznaky, mechanika pohybu, určování stáří podle zubů a samozřejmě téţ harmonie tělesných tvarů. Celková stavba těla má být souladná, harmonická. Podle upotřebení a charakteristických znaků jednotlivých plemen jsou různé odchylky od všeobecných poţadavků na soulad tělesných tvarů koní. V plemenitbě se tyto poţadavky liší nejen podle typu plemen, ale i podle pohlaví (Kopecký a kol., 1977). Při posuzování chovného koně je nutno nejprve určit, do jaké míry odpovídá svým celkovým vzezřením poţadovanému typu podle plemenné příslušnosti a s ní souvisícímu typu dle výkonnosti. Dále je třeba si všímat vad, které jsou zpravidla dědičné a které vylučují takové koně z plemenitby (Koubek a kol., 1957). Kopecký a kol. (1977) ale upozorňuje, ţe není správné hledat hned po předvedení koně nedostatky, nýbrţ posoudíme nejdříve koně jako celek a potom teprve se zabýváme podrobnostmi. Svědčí o laickém postoji, kdyţ posuzovatel vidí na koni jen nedostatky a nedovede jej ocenit jako celek a pak teprve posoudit závaţnost případných nedostatků. Kotal, Jukl (1957) obecně uvádí, ţe chovné klisny nemají být příliš velké, ale mají být hlavně široké, dostatečně hluboké, s dosti dlouhým a rovným hřbetem, s mírně klenutými bedry a se silnými, správně postavenými končetinami. Záď klisny má být co nejdelší a nejširší, protoţe je výhodnější pro pohyb a pro porod. Posuzování exteriéru patří k základním chovatelským dovednostem. Exteriér je vlastností, která je na koni dobře patrná a zkušený chovatel můţe podle zevnějšku odhadnout kvalitu jiných, méně dobře patrných vlastností, neboť cílem posouzení zevnějšku je především odhad celkové kvality koně a perspektivy jeho uplatnění v práci nebo ve sportu a 21 případně v chovu (Maršálek, 2004). Podle Navrátila (2007) je součástí posouzení exteriéru měření koní jako poměrně nejobjektivnější část posuzování tělesné stavby. V minulosti se v listech klisen vţdy uváděl slovní popis, který umoţňuje dostatečně zaznamenat exteriérové vady a případně i vnitřní vlastnosti koně. Dříve rovněţ velmi pouţívané je zaznamenání zevnějšku pomocí značkovacího klíče. Tyto metody však není moţné vyuţít pro kontrolu dědičnosti koní (Maršálek, 2008). Záznam pomocí značkovacího klíče se ale uplatnil jednak jako srovnávací materiál, jednak se pomocí něho mohou vyhodnotit dědičné vlastnosti rodičovských párů. Význam měl však i při popisu zvířete za určité období (Štrupl a kol., 1983). Od roku 1996 se začíná v chovu koní u plemen, jejichţ plemennou knihu vede Asociace svazů chovatelů koní, uplatňovat lineární popis a hodnocení exteriéru koní. Rozdíl oproti tradičnímu slovnímu popisu je v tom, ţe utváření jednotlivých tělesných partií je vyjádřeno pomocí číselné stupnice a výsledek popisu je tedy moţné matematicky zpracovat a vyhodnotit. V rámci činnosti Asociace svazů chovatelů koní je od roku 1998 popis prováděn do popisového listu, který zahrnuje 22 tělesných znaků (Maršálek, 1999). Samoré a kol. (1997) hodnotil v populaci haflinga v Itálii 26 znaků na stupnici od 0 do 10. Dle Jakubce, Volence (2003) spočívají přednosti lineárního popisu v jasné definici jednotlivých znaků a utváření partií. Navíc minimalizuje subjektivní přístup při ocenění jednotlivých exteriérových partií. Pokud má být lineární popis úspěšný, musí být jednotlivé tělesné znaky mezi sebou propojeny v celkový obraz tělesné stavby. Lineární popis představuje vyjádření skutečného utváření daného znaku pomocí stupnice 1 aţ 9 bodů v rámci moţných biologických extrémů. Základem účinnosti lineárního popisu je plné vyuţití celého rozsahu bodové stupnice v rámci variability utváření daného znaku (Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, 2009). Maršálek a kol. (1996) dále uvádí, ţe jednotlivé znaky jsou popisovány vzhledem k ideálu, tedy porovnávány se ţádoucím utvářením. Proto je u některých znaků ideál hodnocen 5 body a u jiných se naopak blíţí ideálu utváření znaku popsané co nejvyšším počtem bodů. Současně s popisem zvířete se označí zjištěné vady tělesné stavby. Celkem je moţné označit 71 vad. Součástí lineárního popisu je i celkové hodnocení typu a zevnějšku. Jednotlivé charakteristiky se posuzují ve vztahu k ideálnímu utváření v souladu s chovným cílem (Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, 2009). U holštýnského skotu jsou výsledky popisu a hodnocení zevnějšku podkladem pro odhad plemenné hodnoty býků v rámci kontroly dědičnosti (Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR, 2009). 22 Příklad odhadu PH pro exteriér býka NOM−136 RPH Poč. dcer Poč. stád Popis Tělesné rozměry Výška v kříţi 66 75 51 Tělesný rámec 70 75 51 Šířka hrudníku 112 75 51 Hloubka těla 98 75 51 Hranatost 70 75 51 Sklon zádě 114 75 51 Sirka zádě 85 75 51 Postoj zadních končet. zezadu 0 0 0 Postoj zadních končetin zboku 96 75 51 Paznehty 91 75 51 Přední upnutí vemene 87 75 51 Rozmístění předních struků 101 75 51 Délka struku 90 75 51 Hloubka vemene 81 75 51 Výška zadního upnutí vemene 98 75 51 Závěsný vaz 77 75 51 Rozmístění zadních struků 0 0 0 Šířka zadního upnutí vemene 0 0 0 Kvalita kostí 0 0 0 Chodivost 0 0 0 0 0 0 Mléčný charakter 65 75 51 Kapacita 87 75 51 Tělesné znaky Kondice Celkové hodnocení Mléčná síla 0 0 0 Stavba těla 71 75 51 Končetiny 84 75 51 Vemeno 81 75 51 Celkem bodů 67 Zdroj: test.plemdat.cz Šlechtění a čistokrevná plemenitba chladnokrevných koní v ČR prováděná více neţ 120 let chovatelskou veřejností a státními institucemi předurčovala oficielní rozdělení populace chladnokrevných koní na tři plemena. Dostatečně četné a čistokrevně prochované populace belgických a norických koní české a moravské provenience byly základem pro plemeno českomoravských belgických koní a norických koní. Obdobně čistokrevně prochovaná populace SN převáţně slezské provenience byla základem pro plemeno SN (MZe, 2001). Belgický kůň Belgický kůň je typem přímořského chladnokrevníka, tedy mohutného, poměrně velmi lymfatického koně, náročného na výţivu, které ostatně ve své domovině má od jara do podzimu dostatek na bohatých pastvinách (Kopecký a kol., 1977). Dušek a kol. (2001) uvádí, ţe se dlouhodobě choval ve třech typech – nejmohutnější vlámský, poté brabantský a posléze ardenský. Z těchto tří typů byl nejušlechtilejší typ ardenský vzhledem k vyššímu přílivu orientální krve a k přírodním podmínkám chovu v drsnějším horském terénu Arden. Byli to 23 právě tito koně, kteří po získání určitých zkušeností byli k nám převáţně dováţeni a podíleli se na výstavbě chovů českého a moravského chladnokrevníka (Kopecký a kol., 1977). Na vzniku a vývoji českého chladnokrevníka se podílel původně kůň norický. Jeho vliv ustoupil do pozadí v době, kdy došlo k hromadným importům belgických koní v letech 1920-1930 (Polanský a kol., 1983). Moravský chladnokrevník byl v porovnání s českým chladnokrevníkem menší, kratší, harmoničtější stavby těla, ušlechtilejší, sušší a pohyblivější (Gabriš a kol., 1987). Podle Černockého (2006) měl podstatný vliv na vytvoření typu moravského chladnokrevníka Seilernský chladnokrevný hřebčín v Lukově, v jehoţ činnosti bylo pokračováno zaloţením chladnokrevného hřebčína při Státním hřebčinci v Tlumačově. Podle Duška a kol. (2001) je belgický kůň středního rámce s poměrně větší pohyblivostí, je velmi robustní, raný, s výrazným osvalením zádě, která včetně tukové vrstvy bývá štěpená, coţ se v chovu velmi cenilo. Záď je na rozdíl od noriků kulatá. Štrupl a kol. (1983) dále udává, ţe hlava je těţká, masitá, s menšíma, často zapadlýma očima, někdy ušlechtilejší. Krk je velmi široký, většinou kratší, výše nasazený a u hřebců mívá mocný tukový hřeben. Kohoutek je nezřetelný, protoţe se ztrácí na vysoko nasazeném krku. Hřbet bývá měkčí, volnější, bedra také delší. Lopatka bývá strmější, nohy se vyţadují kratší a zejména holeň má být krátká. V prsou je široký, v hrudi hluboký, s větším břichem, končetiny má silné se širokými kopyty, méně kvalitní rohovinou, lymfatičtější, na spěnkových kloubech se silnými rousy (Špaček a kol., 1987). Norický kůň Norický kůň je středně mohutný a veliký chladnokrevník tzv. „kontinentálního―, tj. vnitrozemského typu, na rozdíl od koně belgického, typického představitele „přímořského― chladnokrevníka (Kopecký a kol., 1977). Jeho chov byl historicky zakotven v jiţních Čechách a udrţoval se v jiţním a západním příhraničí (Sudety). V ostatních chladnokrevných oblastech se po roce 1918 rapidně rozšiřovala krev belgická (Pellar, 2006). Grolig a kol.(1957) uvádí, ţe je to kůň středně mohutný a vysoký, s těţkou hrubou hlavou, středně dlouhého krku, s delším měkkým hřbetem a krátkou, nápadně sráznou zádí, v prsou široký, v hrudi často málo hluboký, válcovitého trupu. Dle Špačka a kol.(1987) má kostnaté končetiny klouby neţ u belgika, ne tak velké rousy, někdy sblíţená hlezna a hákovitý postoj zadních končetin. Kopecký a kol.(1977) ještě upřesňuje, ţe hlava bývá vesměs rovná, jen někdy klabonosá nebo poloklabonosá. Krk má oproti belgikovi relativně delší, ne tak svalnatý, u hřebců mnohem výše nasazený neţ u klisen, nevýrazný, nízký, ale poměrně dlouhý kohoutek. Slezský norický kůň Slezský norik vznikl původně na podkladě krve Gidranů a krve norfolkského kmene the great gunů, která velmi dobře navazovala s krví norickou. Toto plemeno je chováno čistokrevně na Opavsku (Polanský a kol., 1983). Názvem „Norik slezský― jsou v plemenných knihách označováni chladnokrevný hřebci slezské provenience a to cca počínaje rokem 1910 (MZe, 2001). Je dlouhého tělesného rámce, „válcovitějšího― trupu, s nápadně sráznou zádí, na sušších končetinách, s lehčí, ale kompaktnější kostrou, avšak vhodného charakteru, temperamentu, dobré konstituce, tvrdší neţ obě ostatní naše chladnokrevná plemena. V práci je vytrvalejší, nenáročnější na zacházení i výţivu; je vhodný do podmínek hornatých oblastí (Kopecký a kol., 1977). Petrtýl a kol. (1996) doplňuje popis o velkou ušlechtilou hlavu s oválnou očnicí, krk vysoko nasazený, střední aţ dlouhý, klenutý s mírně výrazným kohoutkem a dlouhou, dobře úhlovanou lopatku umoţňující vydatný chod. Dle Polanského a kol. (1983) je tedy typem kontinentálního, suchého, výkonného, chodivého a praktického chladnokrevníka. 24 ZÁVĚR Jiţ Pelc a kol. (1987) uvádí, ţe belgik chovaný v našem chudším prostředí ztratil na své původní mohutnosti a norik získal na souladnosti, avšak ztratil část své původní konstituce. Obě plemena se ve svých exteriérových znacích zčásti k sobě přiblíţila. Dnešní snaha chovatelů by však měla vést k zvýraznění rozdílů mezi plemeny a hlavně k zachování existujících linií a rodin. Důvodem je jednak zařazení dvou plemen (ČMB, SN) do genetických zdrojů a tedy poţadavek na udrţení jejich genetické variability a jednak to, ţe populace těchto plemen jsou uzavřené a sniţováním počtu linií by docházelo ke zvyšování podílu příbuzenské plemenitby v chovu. Důleţité je získání přehledu o růstu a vývoji jedinců daných plemen a současně s tím i selekce v průběhu odchovu nejen u hřebců, ale i u klisen. Zároveň by bylo třeba měřit zvířata vícekrát za ţivot, protoţe míry ve třech letech zdaleka neodpovídají rozměrům dospělých chovných jedinců. Samozřejmostí by se měla stát i kontrola plodnosti koní. V neposlední řadě musí být prováděna kontrola dědičnosti pro znaky zevnějšku chladnokrevných koní. Pro co nejspolehlivější odhad plemenné hodnoty je třeba získávat údaje lineárního popisu a tělesné rozměry co největšího počtu potomků po jednotlivých hřebcích a vypočtené plemenné hodnoty především dále předávat chovatelské veřejnosti. PŘEHLED LITERATURY Březinová L. (1961): Chov koní. Strany 317-384 in Speciální chov hospodářských zvířat (Velká zvířata), Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Černocký A. (2006): Zemský hřebčinec Tlumačov a jeho vliv na šlechtění koní na Moravě. Strany 111-119 in Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, MZLU, Brno. Dušek J., Misař D. a kol. (2001): Chov koní. Nakladatelství Brázda, Praha. Gabriš J., Botto V., Sidor V. (1987): Atlas plemien hospodárskych zvierat. Príroda, Bratislava. Grolig A., Kopecký J., Šatava M. (eds) (1963): Zootechnický slovník. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Jakubec V., Volenec J. (2003): Stav, problémy a výhled šlechtění genetického zdroje ―Starokladrubský kůň―. MZe ČR, Kladruby nad Labem. Kopecký J., Bláha K. a kol. (1977): Speciální chov hospodářských zvířat 1. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Kotal V., Jukl A. (1957): Chov zvířat. Velká hospodářská zvířata. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Koubek K., Bulánek J. (eds.) (1957): Speciální zootechnika. Chov koní. 2. přeprac. vydání, Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Lička L. (1996): Stav a perspektiva vyuţití koní v lesním hospodářství na Moravě a ve Slezsku. Strany 103-115 in Perspektiva chovu koní v České republice, MZLU, Brno. Maršálek M. (1999): Lineární popis exteriéru koní. Strany 8-13 in Nové poznatky v chovu koní, VÚŢV, Praha. Maršálek M. (2004): Vyuţití lineárního popisu exteriéru v chovu koní. Strany 39-43 in Sborník referátů z mezinárodní konference Aktuální otázky chovu koní v ČR. MZLU, Brno. Maršálek M. (2008): Chov koní. Popis, posuzování, šlechtění. Vědecká monografie. ZF JU, České Budějovice. Maršálek M., Zedníková J., Kratochvíle K. (1996): Posuzování zevnějšku českého teplokrevníka metodou lineárního popisu. Ţivočišná výroba, 7, 327-331. 25 MZe ČR, ASCHK ČR, SCHCHK ČR (2001): Sborník Kvantitativní a kvalitativní vývoj populací českomoravského belgického koně, norika a slezského norika v ČR v období 1995 – 2000. Navrátil J. (2007): Základy chovu koní. 3. přeprac. vydání, ÚZPI, Praha. Pelc V., Valášek L. a kol. (1987):Chov koní pro lesní hospodářství. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Pellar J. (2006): Zemský hřebčinec Písek a jeho vliv na šlechtění koní v Čechách. Strany 108110 in Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, MZLU, Brno. Petrtýl J., Bauš F. a kol. (1996): Chov chladnokrevných plemen koní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Strany 67-90 in Perspektiva chovu koní v České republice, MZLU, Brno. Polanský J., Věříš J. a kol. (1983): Chov koní. VŠZ, Praha. Samoré A. B., Pagnacco G., Miglior F. (1997): Genetic parameters and breeding values for linear type traits in the Haflinger horse. Livestock Production Science [online]. 2: 105– 111. Dostupné z http://www.sciencedirect.com/science?_ob=MImg&_imagekey=B6T9B3S53M7J101&_cdi=5110&_user=3508089&_pii=S0301622697001437&_origin=search&_coverD ate=12%2F01%2F1997&_sk=999479997&view=c&wchp=dGLzVzzzSkzV&md5=a08a49490a808bf4d76d59ea849d2ffc&ie=/sdarticle.pdf (citováno 13.4.2011). Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR (2009): Metodika lineárního popisu [online]. Dostupné z http://www.google.cz/url?sa=t&source=web&cd=3&sqi=2&ved=0CCYQFjAC&url=http %3A%2F%2Fwww.holstein.cz%2Findex.php%2FDownload-document%2F260Metodika-linearnihopopisu&rct=j&q=vyu%C5%BEit%C3%AD%20line%C3%A1rn%C3%ADho%20popisu &ei=4uPYTYH9JdHIswag7-D3Ag&usg=AFQjCNEYvAr236bu-DSyHpVoKctonBEDIA (citováno 20.5.2011). Špaček F., Bláha K. a kol. (1987): Atlas plemen hospodářských zvířat. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Štrupl J., Lerche F. a kol. (1983): Chov koní. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. Připomínky lektora 1: Je to neúplná charakteristika vývoje šlechtění chladnokrevných plemen v Čechách a na Moravě. Ve vztahu k označení tématu postrádám jejich detailnější současnou morfologickou charakteristiku včetně cílů šlechtění a návrh (názor) autorky jak vyuţít lineárního popisu v jejich šlechtění. Připomínky lektora 2: Téma týkající se chladnokrevných koní povaţuji za velmi uţitečná nejen z důvodu malé četnosti při výběru vědeckých prací. V abstraktu by bylo lepší lépe definovat cíl - ne cílem chovatelů, ale cílem práce. V práci je zpracován literární přehled na velmi dobré úrovni. Závěr je dobře definovaný, jen bych zdůraznila, ţe má být závěrem autora práce ne podpořen citací na to je kapitola Diskuze. Připomínky lektora 3: Práce představuje dobře uspořádané literární údaje o zevnějšku chladnokrevných plemen koní v České republice. Jednotlivá plemena jsou dobře charakterizována a vhodně je zdůrazněn význam moderních přístupů k vyhodnocování znaků zevnějšku. Přestoţe citace 26 autorů Pelc a kol. (1987) do závěru dobře zapadá, povaţoval bych za vhodnější formulovat vlastní závěr bez vyuţití citací autorů. 27 POŢADAVKY NA SPORTOVNÍ KONĚ A JEJICH SELEKCE Requirements for sport horses and their selection Štěrba, J. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta e-mail: [email protected] Abstrakt Práce shrnuje základní poţadavky na sportovní koně a specifikuje nejvýznamnější rozdíly mezi koňmi vhodnými pro jednotlivé sportovní disciplíny. Významná pozornost je věnována vhodnosti rentgenologického vyšetření pohybového aparátu koní. Pro chovatele jsou formulovány zásady vyuţitelné při výběru koní a upozornění na rozhodující poţadavky související se selekcí v chovu koní. Jako vlastnosti hodné pozornosti chovatele je uváděna krmitelnost, plodnost, charakter a mechanika pohybu. Klíčová slova: sportovní kůň, poţadavky, selekce. Abstract The paper summarizes the basic requirements for sport horses and specifies the most significant differences between horses suitable for various sports disciplines. Significant attention is paid to the appropriate radiographic examination of equine locomotor organs. For breeders are formulated principles useful in the selection of horses and alerts on critical requirements related to selection in breeding horses. As a property worthy of attention of breeders is given ability to receive and use food, fertility, character and movement. Key words: sport horse, requirements, selection. LITERÁRNÍ PŘEHLED Obecné poţadavky na kvalitu koní V České republice je v současnosti více neţ 73 tis. registrovaných koní, z toho má více neţ 4600 licenci ČJF. Ty lze povaţovat za sportovní koně. Nejčastější sportovní disciplínou jsou skokové soutěţe.Z těchto údajů vyplývá, ţe nejčastější a nejdiskutovanější jsou poţadavky a nároky na koně parkurové. Přes tuto skutečnost nesmíme zapomínat na koně vyuţívané v jiných disciplínách. Špatná volba koně pro dané sportovní vyuţití, nemusí být pro majitele, jezdce a trenéra pouze neefektivně vynaloţený čas, ale v neposlední řadě se můţe jednat i o nemalou ekonomickou ztrátu. A na straně druhé i kůň, který mohl být úspěšný a uţitečný v jiné disciplíně, je mnohdy zbytečně zatěţován poţadavky, které jsou nad hranicí jeho moţností. Nejdůleţitějším poţadavkem při výběru koně pro jednotlivé sportovní odvětví je, aby měl nejen dobrý původ, ale i „sportovní srdce― a sním související činitele, na kterých závisí jeho výkonnost (Popluhár a kol. 1981). Pro svoje fyzické a psychické vlastnosti, jako je rychlost, síla, učenlivost, schopnost drezury, je kůň vhodným objektem pro sportovní vyuţití. Kůň jako „ţivý sportovní nástroj― klade specifické nároky na sportovce, které sahají dál neţ je jen tělesný trénink. Přitom se vyţadují také vlastnosti jako je vytrvalost, odvaha, schopnost rychlého reagování, schopnost vţít se do dané situace, zodpovědnost a úsilí (Flade, 1990) 28 Kaţdá disciplína klade na koně i na jezdce odlišné nároky a proto je při výběru koně velmi důleţité vybírat pokud moţno toho nejvhodnějšího jedince ze všech dostupných. Celou problematiku, týkající se toho, jakého koně bychom chtěli vyuţít v chovu, případně pod sedlem či v zápřeţi, lze shrnout do několika výstiţných slov vypůjčených z knihy „Chov koní―, vydané roku 1908 britským Ministerstvem války. Dobrý kůň je takový, který oplývá mnoha dobrými, několika neutrálními a ţádnými špatnými vlastnostmi(Lomský, 2006). Parkur Neexistuje norma týkající se stavby těla dobrého sportovního koně ani pravidlo, podle kterého lze skokového koně vybrat. Přesto je několik záchytných bodů, kterými se můţeme při výběru skokového koně řídit. Nezaručí nám, ţe z koně bude prvotřídní skokan, ale dávají určitý předpoklad k tomu, aby kůň měl dosti předností. Zde je několik hledisek, ne která bychom měli klást důraz při výběru skokového koně (Paalman,1998): Vhodná stavba těla Dobrá a uvolněná mechanika pohybu Odvaha a chuť ke skákání Předpokladem specializace koně jako skokana je kromě schopností i dokončený základní výcvik a stáří kolem pěti let (Dobeš, 1986). Předpokladem dobrého skokana(parkurového koně) při dobrém celkovém vývinu je mohutná zadní partie s příznivou mechanikou pohybu a s dobře vyvinutým dlouhým svalstvem. Delší široká a mírně skosená záď, silný hřbet a bedra jsou předpokladem dobrých výkonů skokana (Popluhár, 1981). Drezúra V drezurním jeţdění je výběr vhodného a schopného koně těţší neţ v jiném odvětví sportovního jeţdění, neboť drezurní kůň má být i hezký. Ve výhodě bud kůň s pravidelnými znaky. Nepravidelně probíhající lysina zkresluje postavení hlavy, nestejně bílé znaky na nohách opticky ruší pravidelnost chodů (Dobeš, 1986). Drezurní kůň má mít ideální postavu a hned na první dojem musí být přijatelný, protoţe to je jeho první známka při hodnocení. Tělo má mít tvar prodlouţeného obdélníku a má být harmonické (Popluhár, 1981). Drezurní kůň by měl být korektní tělesné stavby, s dlouhým dobře nasazeným krkem, vynikající mechanikou pohybu, předností je i líbivý kůň , který je dobře vyváţený a chápavý (Dušek, 1999). Předpokladem pro přechod ze základního k speciálnímu drezurnímu výcviku nebude délka doby, po kterou byl kůň cvičen. Moţno říci časově to bude doba asi jeden a půl roku, která by mohla postačovat k získání potřebného stupně projeţděnosti nebo přijeţděnosti (Jokl, 1977). Všestrannost Pro všestrannost jsou vhodní koně, kteří v základním výcviku projevili klid, nebojácnost, ochotu ke skoku, vytrvalost a dostatečnou rychlost. Kůň „vysoko v krvi― , ale zejména klidný, mohutnější plnokrevník s těmito vlastnostmi je ve výhodě. Předpokladem je stáří nejméně pěti let a dokončený základní výcvik, kdyţ jsou svalstvo, šlachy a klouby pro náročné poţadavky tréninku připraveny (Dobeš, 1986). Souhrn potřebných vlastností se najde jen u malého mnoţství koní. Pruţnost pro drezúru, obratnost pro honební skákání, rychlost pro steeplechase, jistotu a vytrvalost, odvahu a tvrdost při cross-country, právě tak jako ekonomický, klidný a vyváţený klus při klusových 29 úsecích, lze jen velmi těţko vypracovat v jednom koni a stupňovat tak, aby si navzájem neodporovaly (Jokl, 1977). Pro účely všestrannosti je nejvhodnější anglický plnokrevní většího rámce, dobrého zevnějšku, chodivý a klidný, bezpečně však konstitučně tvrdý. Neméně vhodným koněm je i anglický polokrevník s 50-75% zastoupením krve anglického plnokrevníka (Popluhár, 1981). Vozatajství Při sestavování koní do spřeţního páru nutno přihlíţet k několika okolnostem. Je to především temperament koně, velikost koně, jeho mohutnost, způsob chodu, spolehlivost v tahu a konečně barva koní. Nesestavujeme do páru hnědáka s ryzákem, poněvadţ tyto barva nepůsobí souladně. Také je méně obvyklým spřeţením bělouš nebo ryzák s vraníkem. Koně odznaky se dávají do páru tak, ţe kůň s většími odznaky se dává na stranu náruční (vpravo), jsou-li ovšem dodrţeny všechny ostatní zásady (Jokl, 1977). Pro soutěţe vozatajství musí mít kůň tyto základní předpoklady: dobrou mechaniku pohybu, velmi dobrý charakter, musí být odváţný a pracovitý. Pro dosaţení dobrých výsledků musejí koně absolvovat vytrvalostní trénink, musejí být přijeţděni pod sedlem i v kočáru (Dušek, 1999). Selekční postup Při nahlédnutí do problematiky chovu a selekce sportovních koní jde na první pohled o činnost s jasně vymezenými cíli (šlechtitelský cíl) a postupy (šlechtitelský program). Pokud jde o šlechtitelský cíl, nalezneme téměř u všech plemenných knih zabývajících se chovem teplokrevných sportovních koní následující vlastnosti, které slouţí jako selekční kritéria. Jsou to zejména výkonnost v klasických jezdeckých disciplinách (skoková potence a styl, mechanika pohybu), jezditelnost, charakter, dobrý temperament a zdraví (Lomský, 2006). Je nutno si ale uvědomit, ţe šlechtění koní musí vycházet ze stejných principů jako šlechtění jiných druhů hospodářských zvířat. Pokud má být šlechtění úspěšné a efektivní, mělo by zahrnovat následující kroky: 1. 2. 3. 4. posouzení kvality jednotlivých zvířat odhad plemenné hodnoty výběr zvířat na základě jejich plemenné hodnoty vyuţití vybraných jedinců v plemenitbě pro získání lepšího potomstva (Maršálek, 2006) V České republice jsou v současné době sportovní koně reprezentováni především českým teplokrevníkem. Podle řádu plemenné knihy je to kůň vyuţívaný pro všechny druhy jezdeckého sportu a zároveň se předpokládá, ţe bude vyuţíván i jako kůň rekreační. Z hlediska perspektivy jeho sportovního vyuţití by měla selekce být zaloţena takových vlastnostech, které se sportovním vyuţitím bezprostředně souvisí. Řád plemenné knihy uvádí termíny selekce, ale neuvádí selekční kritéria ani přesnost selekce, nebo selekční hranici pro jednotlivé vlastnosti (Maršálek,2010). Selekční postup by měl zahrnovat nejen výběr důleţitých vlastností, ale i přesné definování poţadavků na úroveň jednotlivých selektovaných vlastností. Toto kriterium splňuje například zařazení do akceleračního programu, kde je přesně definováno co by měli vybraní jedinci splňovat např: Pro hřebce: absolvování 3 parkurů st. "T" " v jednom roce se součtem max. 12 tr.bodů vítěz KMK 6-ti letých v ČR 30 v drezurních soutěţích dosáhli GP speciál v soutěţích všestrannosti dosáhli výkonnosti stupně CIC** Pro klisny:(s oboustranně prokazatelným minimálně čtyřgeneračním původem) s vlastní výkonností stupně "S" (dokončily alespoň 2 parkury stupně "S") a vyšší (skoky) nebo IM a vyšší (drezura) nebo soutěţ CIC* (všestrannost) nebo v zápřeţi (pětiletá a starší) kompletní soutěţ stupně "T" tříleté klisny, které se umístily na celostátní přehlídce pořádané SCHČT do 3.místa tříleté klisny, které ve zkouškách výkonnosti dosáhly známky 8,1 a vyšší klisny, které mají min.1 potomka (hřebci, klisny) po základních výkonnostních zkouškách s hodnocením 8,1 a vyšší klisny, které se umístily do 3.místa ve finále ČR Soutěţe skoku ve volnosti čtyřletých klisen ČT vítězka kategorie 5-ti, 6-ti letých ve finále KMK Menší pozornost je věnována například zdravotní problematice, kdy se předpokládá, ţe kůň vybrán do plemenitby bude bez zdravotních nedostatků a geneticky podmíněných poruch zdraví. Naproti tomu při nákupu sportovních koní většina kupujících věnuje v současné době značnou pozornost klinickému vyšetření zdravotního stavu a zvláště rentgenologickému vyšetření pohybového aparátu. U tohoto vyšetření je však často diskutabilní interpretace a zároveň je třeba si uvědomovat, ţe pozitivní i negativní nález nemusí mít odpovídající dopad ve zdravotním stavu koně a v kvalitě jeho pohybu. Podle výsledků zjištěných Štěrbou (2010) Bylo zjištěno, ţe nejvyšší výskyt má podotrochlóza, kdy na levé končetině byla diagnostikována u 72% sledovaných koní. Na pravé končetině byl nález podotrochlózy v 67% případů. Další častou vadou byl špánek, který se v 39% vyskytoval na pravé i levé končetině. Nejméně častý byl nález čipu na kopytních a spěnkových kloubech. Bez nálezu bylo pouze 11% procent koní. Nebyl zjištěn statisticky průkazný vliv věku na výskyt poruch. Bylo zjištěno, ţe mezi jednotlivými plemeny nebyly statisticky průkazné rozdíly. U 56% koní byla podotrochlóza diagnostikována na obou hrudních končetinách, u 17% nebyla diagnostikována vůbec. Výskyt a stupeň podotrochlózy byl větší u starší věkové kategorie. 48% koní nemělo špánek, 26% mělo špánek na obou končetinách. Nebylo prokázáno, ţe u starších koní je výskyt špánku větší neţ u koní mladších. Nebyl prokázán vliv plemene na výskyt špánku. I přes tuto skutečnost je při výběru nebo nákupu koně téměř vţdy kladen větší důraz na výsledek rentgenologického vyšetření, neţ na mnohem levnější, jednoduší a transparentnější klinické vyšetření. Samozřejmě ţe obě metody jsou velmi důleţité pro predikci budoucího vyuţití určitého jedince, ale zároveň by spolu měly korespondovat cena posuzovaného zvířete s náklady na prodejní vyšetření. V dnešní chovatelské praxi je běţné poţadovat deset snímků i při nákupu málo perspektivního provozního koně a u cenných koní se zvyšuje počet poţadovaných snímků aţ na třicet. Přitom se kupující ne vţdy všímá jiných ekonomicky, chovatelsky nebo sportovně významných vlastností, jako jsou krmitelnost, charakter, konstituční, pevnost, pravidelnost a pruţnost pohybu, kvalita kopytní rohoviny, 31 nebo odpovídající úroveň vzdělání koní, popřípadě schopnost reprodukce. ZÁVĚR Ze souhrnu výše uvedených informací lze pro chovatele vyvodit následující doporučení: 1. Při výběru nebo nákupu koně by měla být prvním kriteriem vhodnost pro účel vyuţití ( budou se lišit poţadavky na koně plemenného a sportovního i na koně vhodné pro jednotlivé sportovní disciplíny). 2. Cena by měla korespondovat s prokazatelnou kvalitou a nikoliv s deklarovanou hodnotou. 3. Veterinární vyšetření při koupi je velmi přínosné, ale obecně by mělo zahrnovat základní zdravotní vyšetření včetně vyšetření očí. Je zbytečné, zvláště u koní s niţší cenou, poţadovat rentgenologické vyšetření. 4. Některé, často opomíjené, vlastnosti mohou být ekonomicky významné (krmitelnost). 5. Charakter koně rozhoduje o jeho vyuţitelnosti a není předpoklad, ţe by se u pokaţeného koně zlepšil. 6. Pokud nemáme informace o plodnosti, je nebezpečí, ţe kůň nebude v chovu vyuţitelný. 7. Reprodukční výsledky jsou základním předpokladem pro jakoukoliv selekci. POUŢITÁ LITERATURA Dobeš,J., Jízda na koni.Olympia, Praha, 1986, ISBN 27-056-86 Dušek, J., a kol.,Chov koní. Brázda, Praha,1999, ISBN 80-209-0282-1 Dušek, J., a kol., Jezdectví a dostihový sport. Státní zemědělské nakladelství v praze, Praha, 1977, ISBN 07-100-77 Flade,J.,E., a kol. Chov a športové využitie koní. Príroda, Bratislava, 1990, ISBN 80-0700252-9 Lomský, F., Selekce sportovních plemen koní v ČR a její problémy . Sborník referátů, Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, Maršálek, M., Selekce sportovních plemen koní v ČR a její problémy . Sborník referátů, Chov a šlechtění koní v současných ekonomických podmínkách, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, Maršálek, M., Využití šlechtitelských opatření v chovu českého teplokrevníka.Sborník referátů, Aktuální problémy chovu a šlechtění koní v ČR, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2010, ISBN 978-80-7375-447-1 Paalman, A., Skokové ježdění. Brázda, Praha, 1998, ISBN 80-209-0277-5 Popluhár, L., Základy športového jazdenia na koni. Príroda, Bratislava, 1981, ISBN 301-0447 Štěrba, J., Výskyt poruch pohybového aparátu u sportovních koní: Diplomová práce. Č. Budějovice : JU Zemědělská fakulta, 2010, 63 s. Připomínky lektora 1: Příspěvek je souhrnem poznatků specialistů a zainteresovaných na výběr sportovního koně podle specializace. Z názvu jednoznačně neplyne co je předmětem selekce. 32 Připomínky lektora 2: Velmi oceňuji výběr a aktuálnost tématu. Z příspěvku vyplývá dobrá orientace autora v dané problematice. Nejenţe velmi dobře zpracovaný literární přehled, ale i kapitola Závěr snoubící se s praxí. V kapitole Seznam literatury absolutně chybí zahraniční autoři. Připomínky lektora 3: Problematika sportovních koní a jejich výběru je v dnešním chovu koní velmi aktuální a její sledování povaţuji za potřebné. Formulace obecně platných kritérií i vhodnosti koní pro jednotlivé sportovní discipliny je proto vhodným základem pro zpracování informací o tomto tématu. Příspěvek je přehledný, srozumitelný a logicky uspořádaný. Uvedené závěry vychází z literárních podkladů, ale ukazují i na dobrý přehled autora v problematice. Nedostatkem je naprostá absence zahraniční literatury, jako by tento problém byl řešen pouze v České republice. I u studenta prvního ročníku doktorského studia by mělo být automatickou záleţitostí vyuţívání vědecké literatury z celého světa. 33 SOUČASNÝ STAV ŠLECHTĚNÍ A CHOVU ČESKÉHO TEPLOKREVNÍKA Current status of breeding and rearing of Czech warmblood Stránská, H. Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta e-mail: [email protected] Abstrakt Česká republika mezi země s tradičním chovem koní. Počty koní na našem území se neustále zvyšují a tento trend se očekává i v letech následujících. Nejrozšířenějším plemenem je český teplokrevník. Druhou nejpočetnější skupinou jsou meziplemenní kříţenci a koně bez plemenné příslušnosti. Ti tvoří 27 % koní chovaných v České republice. Vzrůstající počet koní přinesl menší odbornou erudovanost nových chovatelů. V praxi v chovu ČT dnes v mnoha případech probíhá šlechtění bez ohledu na obecně platné šlechtitelské metody a postupy, a některá opatření vychází pouze z momentálních nápadů chovatelů. Šlechtění často není ovlivněno zájmem o celkový rozvoj populace. Cesta z této situace vede zejména přes prokazování kvalitních výsledků chovu objektivně měřitelnými a celosvětově uznávanými metodami. Práce shrnuje informace o současném stavu šlechtění českého teplokrevníka a šlechtitelských metodách a doporučuje opatření směřující k zlepšení šlechtitelského procesu. Klíčová slova: český teplokrevník, šlechtění, plemenná hodnota Abstract Czech Republic among countries with a traditional horse breeding. The number of horses in our country continues to improve and this trend is expected in the coming years. The most common breed is the Czech warmblood. The second largest group are hybrids and horse with no pedigree. They account for 27% of horses bred in the Czech Republic. Increasing the number of horses brought less professional erudition new breeders. In practice, the CT density today in many cases breeding regardless of the generally applicable methods and procedure of breeding and some action based solely on momentary ideas breeders. Breeding is often influenced by the interest of overall development of the population. The way out of this situation results in particular showing good results over the breeding objective and measurable methods used worldwide. The paper summarizes information on the current state of the Czech warm-blooded horse breeding and breeding methods and recommends measures to improve the breeding process. Key words: Czech warmblood, breeding, breeding value LITERÁRNÍ PŘEHLED V České republice při stavu přes 73 tis. kusů koní je vedena plemenná kniha pro 20 plemen koní. Z toho je 7 plemen původních, zbytek jsou plemena, která jsou většinou svým původem plemena evropská. Český teplokrevník tvoří 28 % z celé populace koní v naší zemi chovaných. Český teplokrevník je poměrně mladé plemeno, na jehoţ krevní výstavbě se podílel hlavně oldenburský kůň. Ten byl spolu s hřebci některých jiných plemen (např. anglonormanských, norfolků, hannoverských, východofrízských atd.) importován před první světovou válkou a 34 mezi dováţenými plemeny jednoznačně zvítězil jako nejhledanější a nejmohutnější teplokrevník. Udrţel si svou majoritu aţ do čtyřicátých let našeho století a pro velké mnoţství chovatelů znamenal konečné vyřešení problému našeho chovu i pro dnešní dobu (Pitlík, 1955). Podle chovného cíle českého teplokrevníka je cílem šlechtění ČT ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplín FEI a je dobře vyuţitelný i pro běţný jezdecký a rekreační sport a soutěţe spřeţení (řád plemenné knihy ČT). Ačkoli došlo ke změně chovného cíle z koně mnohostranně uţitkového na koně sportovního typu, pro sportovní účely je zapotřebí mít k dispozici koně, kteří jsou na dobré úrovni nejen z hlediska typu, exteriéru, výkonnosti a původu. Je třeba zejména chovat koně, kteří jsou konkurenceschopní. A to nejen na poli sportovní výkonnosti, ale také coby obchodní artikl. V této oblasti se v posledních letech kladou vysoké nároky nejen na výkonnostní potenci chovaných zvířat, ale také ve velké míře na stav pohybového aparátu a celkové zdraví. Van Oldruitenborgh-oestrbaan a Genzel (2004) se zabývali hlavními faktory, které ovlivňují kariéru sportovních koní, jejich zdraví a celkovým praktickým vyuţitím chovaných zvířat. V Německu byl proveden výzkum, kam je zákaznicky a jezdecky orientováno tamní vyuţití chovaných koní. Výsledky ukazují, ţe tři ze čtyř identifikovaných skupin jsou orientovány na volný čas, je zde rostoucí počet jezdců rekreačních s velmi nízkou úrovní znalostí o chovu a jezdectví vůbec (Gille A Spiller). V naší zemi je situace pravděpodobně podobná. Šlechtění Šlechtění hospodářských zvířat je dlouhodobý proces, jehoţ cílem je zlepšit uţitkové vlastnosti chovaných zvířat. Výsledek této dlouhodobé systematické práce se projevuje aţ v následných generacích. Spočívá v promyšleném vyuţívání zvířat v plemenitbě (Jiskrová, 2004). Základním smyslem šlechtění hospodářských zvířat je systematické zlepšování ekonomiky chovatele (Přibyl a kol., 1999). Předmětem šlechtění není jedinec, nýbrţ celá populace (rodina, linie, plemeno), nebo celý soubor populace (Jakubec, Golda, Říha, 1998). Přibyl (1997) rozděluje činnosti související se šlechtěním zvířat do tří základních fázíselekční program, praktické šlechtění, kontrola šlechtění. Plemenářská práce spočívá v souhrnu opatření zootechnických, organizačních a ekonomických, která vedou k všestrannému zvyšování uţitkovosti HZ. V uţším slova smyslu je cílem zvýšení plemenné hodnoty chovaných zvířat. Pod pojmem plemenná hodnota rozumíme odhad genetického zaloţení jedince pro odchylku v uţitkové vlastnosti od průměru vrstevníků. Jelikoţ odhadujeme plemennou hodnotu vţdy jako odchylku určitého jedince od určité skupiny, má tento odhad i omezenou platnost - to znamená, ţe se plemenná hodnota vztahuje pouze k vrstevníkům a populaci, ve které byla odhadnuta. • určuje, jaký podíl vlastnosti se přenese z rodičů na potomky • nebo obecně: jaký podíl vlastnosti je společný příbuzným jedincům proto: • známe-li plemenné hodnoty rodičů, určujeme z nich předpověď pro plemennou (aditivní) hodnotu potomka (Přibyl, 1997). To z jakých dat bude PH počítána, se často stává předmětem polemik. Podle Arnason (1987) selekční programy v chovu sportovních plemen koní vyuţívají výsledky odhadu plemenné hodnoty stanovené buď na základě výkonnostních zkoušek koní, nebo z výsledků sportovní testace. Zurovacova a kol. (2008) se zabývali odhadem výkonnosti a genetickými parametry parkurových koní na Slovensku. 35 Zatímco Stock a Distl (2005) se zabývali relativní plemennou hodnotou a výpočtem selekčních schémat pro znaky ortopedického zdraví v chovu hannoverského teplokrevníka, Silvestrelli a kol. (2007) se soustředili na odhad plemenné hodnoty u jednotlivých znaků pro hřebce, na základě shromaţďování informací ze stodenního testu u italských jezdeckých koní. V oblasti chovu koní se v poslední době začínají objevovat práce směřující ke zlepšení šlechtitelského procesu na základě vědeckých přístupů s vyuţitím ve světě běţně vyuţívaných matematických metod (BLUP). Toto hodnocení zvířat je zaloţeno na zpracování všech podkladových údajů o zvířeti, cílem je na základě zjištěných údajů odhadnout co nejpřesněji genetickou hodnotu zvířete (plemennou hodnotu). Zjistitelné jsou rozdíly od vrstevníků chovaných-testovaných ve stejných podmínkách. Odhad by měl být co nejspolehlivější (Přibyl, Jiskrová, Přibylová, 2004). Postup jednotlivých kroků šlechtění, jak by po sobě měly následovat, aby byl šlechtitelský proces úspěšný a efektivní, by se dal shrnout do těchto bodů 1. Čeho chceme dosáhnout → stanovení chovatelských cílů 2. Jak toho dosáhneme → odhad plemenné hodnoty → selekce Selekce a selekční program Cílem selekce jako takové je změna genetického zaloţení populace, tedy přímý výběr jedinců, kteří se budou podílet na reprodukci. Selekce je podmíněna variabilitou, která je způsobena genotypem a prostředím. Cílem šlechtění a selektování je soustavné zlepšování efektivity chovu hospodářských zvířat. Chceme získat novou generaci jedinců, která bude za budoucích ekonomických podmínek v daném výrobním systému produkovat s vyšší ekonomickou účinností neţ současná generace zvířat. Celková hodnota zvířete vţdy záleţí na větším počtu vlastností. Komplex vlastností, který se má zlepšovat, je určen šlechtitelským cílem selekčního programu. Váha jednotlivých vlastností je určena jejich ekonomickou hodnotou a genetickými parametry. Při konstrukci selekčního indexu je důleţité rozčlenit vlastnosti na produkční a neprodukční. V případě sportovních koní se jedná zejména o vlastnosti neprodukční neboli sekundární, které nemají přímou ekonomickou hodnotu. Selekční index můţeme charakterizovat jako celkovou genotypovou hodnotu jedince vyjádřenou ziskem. Genetický zisk je číselné vyjádření efektu dosaţeného čistě genetickou cestou, tj. selekcí a následným spářením zvířat s lepším genetickým zaloţením. Je definován jako rozdíl mezi průměrnou uţitkovostí potomků vybraných rodičů a průměrnou uţitkovostí té populace, z níţ byli tito rodiče vybráni. V souvislosti se selekčním programem nás zajímá předpověď genetického zisku - jak organizovat selekční program, aby v poţadovaných vlastnostech dosahoval zisk co nejvyšší. (Jakubec, Říha, Golda, Majzlík, 1999). Selekční program pak zahrnuje čtyři základní kroky, které jsou nepřetrţitě opakovány v průběhu navazujících generací, a to: 1. Test zvířat-záměrné připařování pro potřeby testace, evidence narozených jedinců a kontrola uţitkovosti vybraných uţitkových vlastností 2. Odhad plemenné hodnoty 3. Výběr (selekce) na základě zjištěných plemenných hodnot. Touto selekcí by měli být do plemenitby zařazeni pouze jedinci s vysokou plemennou hodnotou, kteří ve sledovaných vlastnostech vysoce převyšují své vrstevníky. Selekce musí být dostatečně intenzivní (přímá), coţ úzce souvisí s rozsahem testace a metodami odhadu plemenné hodnoty. 4. Záměrné připařování vybraných zvířat. Zde je třeba věnovat pozornost organizaci připařování včetně uplatnění biotechnických metod, aby vybraní špičkoví jedinci 36 doznali širokého uplatnění. Součástí je i záměrné připařování jedinců s nejvyššími plemennými hodnotami. Aby měla šlechtitelská opatření poţadovaný efekt, je nutné je uplatňovat systematicky v celé šlechtěné populaci, pravidelně vyhodnocovat jejich dopady a především zveřejňovat výsledky šlechtitelských opatření tak, aby byly dostupné a srozumitelné široké chovatelské veřejnosti (Maršálek, 2010). Jako rozhodující šlechtitelské opatření je prezentován akcelerační program, do kterého je z celkového počtu 9922 klisen zapsaných v plemenné knize ČT zařazeno 969 klisen - to je 9,8 % za rok 2009, za rok 2005 je to 23,2 % coţ zahrnuje téměř čtvrtinu populace klisen zapsaných v ČT. U hřebců je to za rok 2010 dokonce 23,8 procent z celkového počtu hřebců působících v plemenné knize ČT. Navíc akcelerační program zohledňuje pouze výkonnost. KMK zase zahrnuje posouzení pouze omezené části sportovně vyuţívaných jedinců. Ve šlechtitelské práci nejsou vůbec zohledňovány další chovatelsky významné vlastnosti, jako je plodnost, charakter, krmitelnost, mateřské vlastnosti apod. Podle Věţníka (2010) je z hlediska posuzování vhodnosti hřebce k zařazení do plemenitby znalost hodnocení pohlavní činnosti pro rozhodování komise podmínkou a měla by proto být součástí kritérií pro hodnocení plemeníka. Pellarová (1990) a Jiskrová (2004) se zabývaly odhadem plemenné hodnoty sportovních koní a kontrolou dědičnosti plemenných hřebců na základě systému hodnocení sportovních koní přepočtem dosaţených výsledků. Přestoţe je šlechtění věnována značná pozornost, je třeba si uvědomit, ţe konečný efekt šlechtitelské práce vychází z úrovně dědivosti jednotlivých vlastností. Dědivost většiny vlastností zevnějšku se v prošlechtěné populaci pohybuje kolem 0,2, dědivost vlastností souvisejících s výkonností je často ještě niţší. A právě to je velký problém, protoţe úspěch selekce do velké míry závisí na výši heritability. Čím je dědivost vyšší, tím jednodušší metodu selekce lze volit a naopak (Maršálek, 2010). Aktuálním cílem ve šlechtění koní je zvýšit a zlepšit uplatnění českých produktů na trzích v členských zemích EU a to především v Německu, které je našim největším obchodním partnerem v obchodu s koňmi (Situační a výhledová zpráva mze, 2010). Proto by všechny současné šlechtitelské postupy měly vyústit ve výrazné zlepšení kvality chovaných koní a k vytvoření konkurenceschopnosti ČT ve srovnání s ostatními evropskými plemeny sportovních koní, protoţe cílem šlechtění by měl být zejména „prodejný kůň―. ZÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI Při současném systému šlechtitelské práce leţí hlavní odpovědnost za výsledky šlechtění na příslušné chovatelské organizaci, jíţ je pro českého teplokrevníka Svaz chovatelů ČT. Jestliţe obecně platí u všech druhů hospodářských zvířat, ţe do plemenitby jsou vybíráni pouze vhodní jedinci, nemůţe tomu být v chovu koní jinak. Povinností chovatelské organizace je zajistit svým členům (chovatelům) takové informace, aby se mohli na jejich základě kvalifikovaně rozhodnout, jakým hřebcem svoji klisnu zapustí. Tyto informace nemohou vycházet pouze z původu hřebce a výsledku jeho sportovní výkonnosti, ale měly by zahrnovat objektivně zjištěné podklady o jeho plodnosti a odhad plemenné hodnoty pro jednotlivé chovatelsky významné oblasti jako je zevnějšek, mechanika pohybu, charakter, případně s ohledem na dnešní nejčastější vyuţití teplokrevných koní ve skokových soutěţích i skokové schopnosti. Podklady pro takové hodnocení musí být nejen průběţně zjišťovány, ale pravidelně nejméně jedenkrát ročně vyhodnocovány a zveřejňovány (nejlépe před začátkem připouštěcího období). Právem chovatelů je takové podklady od své chovatelské organizace vyţadovat. 37 Cestou k tomu, aby jednotlivé chovatelsky významné vlastnosti koní byly rozvíjeny ve správném poměru, můţe být např. vyuţití selekčního indexu, který nastaví parametry šlechtění tak, aby některá výrazná pozitivní vlastnost koně nezpůsobila jeho neoprávněné vyuţití v plemenitbě nebo dokonce zařazení do akceleračního programu v případě, ţe je zároveň nositelem některých zásadních nedostatků, které jeho vyuţití v plemenitbě brání. Příkladem můţe být kůň s výraznou skokovou schopností, ale závaţnými vadami v exteriéru, nebo dobrý kůň z hlediska zevnějšku i výkonnosti, ale neschopný reprodukce. Pouze systematická dlouhodobá chovatelská práce můţe směřovat k dosaţení chovatelských úspěchů. Za organizaci, řízení této práce a přesvědčování jednotlivých chovatelů k jejímu uskutečňování odpovídá příslušná chovatelská organizace (příslušné chovatelské sdruţení). POUŢITÁ LITERATURA Arnason, T.: Contribution of various factors togenetic evaluations off stallions. Livestock Production science, 16, 1987, s. 407 ASCHK ČR.: Řád plemenné knihy. Český teplokrevník. Mze v Praze 1995 Draţan, J.: Genetické parametry ve šlechtění sportovního koně v chovu VFU Brno ŠZP Nový Jičín- Ţilina. Brno, MZLU v Brně 2004, s. 31-34, ISBN 80-7157-802-9 Gille, C., Spiller, A.: Zákaznická orientace chovu koní v Německu. Segmentace cílové skupiny:empirické analýzy, Zuchtungskunde, ISSN: 0044-5401 Jakubec, V., Říha, J., Golda, J., Majzlík, I.: Odhad plemenné hodnoty hospodářských zvířat. Rapotín, 1999, 179s. Jiskrová, I.: Genetický trend sportovní výkonnosti českého teplokrevníka. In Sborník Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč. 102, 2004a, č. 1, s. 97-102, ISSN 1211-8516 Jiskrová, I.: Odhad plemenné hodnoty sportovních koní v české republice. In Sborník Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč. 102, 2004b, č. 1, s. 145-152, ISSN 1211-8516 Maršálek, M.: Chov koní – popis posuzování, šlechtění. Jihočeská univerzita Zemědělská fakulta, České Budějovice, 2008, 109s. Maršálek, M.:Vyuţití šlechtitelských opatření v chovu českého teplokrevníka. In Sborník Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, 2010, s. 11-20, ISBN 978-80-737544-1 Pellarová, A., Dušek, J.: Odhad dědivosti výkonnosti sportovních koní. Bulletin VSCHK Slatiňany, 1990, č. 59, s. 1-15. Posta, J., Mihok, S., Markus, S., Komlosi I.: Analýza výsledků maďarských sportovních koní pomocí různých transformací a modelů, Arch tierzucht, ISSN: 0003-9438 Přibyl, J., Jiskrová, I., Přibylová.: Principy šlechtění koní. Brno, MZLU v Brně 2004, s.2025, ISBN 80-7157-802-9 Svaz chovatelů českého teplokrevníka: Šlechtitelský řád ČT, http://www.schct.cz/chov.php3. Silvestrelli, M., Lucchetti, L., Scacco, L., Buttazzoni, L., Pieramati, C.: Application of an AM-BLUP to the station test results of Italian Saddle Horse stallions. Avenue media, Bologna, 2007, ISSN 1594-4077 Stock, K. F., Distl, O.: Evaluation of expected response to selection for orthopedic health and performance traits in Hanoverian Warmblood horses. American journal of veterinary research, 2005, ISSN 0002-9645 Věţník, Z.: Hodnocení pohlavní činnosti mladých hřebců před jejich zařazením do plemenitby. In Sborník Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, 2010, s. 3637, ISBN 978-80-7375-44-1 38 Připomínky lektora 1: Je to pokus charakterizovat současnou úroveň šlechtění českého teplokrevníka na základě poznatků autorů, jejichţ převáţná část se specifiku šlechtění ČT nevěnovala. Postrádám hlubší informovanost autorky o stavu reprodukční základny z pohledu její kvality (kisen zapsaných v PK, plemenících s větším počtem potomků a pod) a názor jaká je prognóza vývoje plemene. Připomínky lektora 2: Opět bylo vybráno autorkou a vedoucím práce velmi aktuální téma z chovatelských témat sportovních koní. Musím ocenit velmi dobře napsaný abstrakt, snad jen malá výtka za lepší konkrétnější vyjádření cíle, resp. cílů. V Práci je velmi dobře zpracovaný literární přehled podpořený citacemi. Z kapitoly Závěr vyplývají velmi dobré formulace a doporučení pro praxi. Připomínky lektora 3: Název práce naznačuje, ţe se jedná spíše o konstatování stavu a obsah článku je s tím v souladu. Práce v souladu se zadáním pro studenty prvních ročníků obsahuje přehled literárních informací a z něj vyvozené závěry. Literární přehled je utříděný a srozumitelný, závěry nejsou (ani nemohou být) příliš detailní, ale naznačují dobrou orientaci autorky v problematice. Nedostatkem je relativně nízké zastoupení informací ze světové vědecké literatury věnované této problematice. 39 VÝKONNOSTNÍ ZKOUŠKY KLISEN ČESKÉHO TEPLOKREVNÍKA Czech Warmblood mare performance tests Civišová, H., Maršálek, M., Buňatová, Z. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra speciální zootechniky, Studentská 13, 37001, České Budějovice E-mail: [email protected] Abstrakt Práce představuje analýzu výsledků výkonnostních zkoušek českého teplokrevníka jako nejrozšířenějšího plemene chovaného v České republice a vyuţívaného pro rekreační jeţdění a sportovní disciplíny. Byly zpracovány výsledky zkoušek výkonnosti klisen za období 2005 – 2009 a bylo analyzováno 1403 vykonaných zkoušek výkonnosti, přičemţ u kaţdé klisny byla shromáţděna databáze 54 údajů včetně informací o původu a tělesných rozměrech. V práci jsou vyhodnoceny výsledky frekvence výskytu klisen po jednotlivých hřebcích, hodnocení exteriéru a výkonnosti a na základě korelační analýzy jsou stanoveny vztahy mezi hodnocením jednotlivých disciplín zkoušky výkonnosti. Bylo zjištěno, ţe bodové hodnocení charakteru nemá souvislost s výsledkem zkoušky výkonnosti (rxy = -0,04). Jsou vyvozeny závěry a doporučení pro chovatele směřující k efektivnějšímu vyuţití výsledků zkoušek výkonnosti. Klíčová slova: kůň, klisna, zkouška výkonnosti, český teplokrevník Abstract This work presents an analysis of the results of performance tests of the Czech warmblood mares reared as the most common breed in the Czech Republic and used for recreational riding and sport events. The results of mare performance test for the period 2005 - 2009 were executed and 1403 performed tests of performance were analyzed, and for each mare were collected database of 54 data, including information on the origin and body size. The paper evaluated the results of the frequency of sires, exterior and performance evaluation, correlation analysis which was performed to establish the relationship between evaluation of the performance test disciplines. It was found that the score for character of the mare is not related to the result of the performance test (rxy = -0,04). The conclusions are made and the recommendations seeking for more effective use of performance tests are mentioned. Key words: horse, mare, performance test, Czech warmblood Poděkování: Práce vznikla s finanční podporou projektu MSM 6007665806 a GAJU 022/2010/Z ÚVOD Současným trendem je chov produkující výkonné sportovní koně. Chov koní pro jezdecký sport se stává mezinárodní záleţitostí. Stírají se hranice mezi jednotlivými státy či chovatelskými oblastmi. V České republice došlo k velmi výraznému nárůstu stavu koní za posledních 15 let a s tím také souvisí otázka zdali se jde ruku v ruce zvyšování kvantity s kvalitativním růstem. Nejvíce zastoupeným plemenem je český teplokrevník, který tvoří 40 28% celé populace koní chovaných v naší republice. V porovnání s ostatními zeměmi nejsou koně chovaní v České republice konkurenceschopní a je třeba neustále zvyšovat úroveň chovu a výkonnost koní. O nedostatcích v chovu koní v České republice svědčí i velké mnoţství importovaných koní jak pro sportovní účely, tak i pro rekreaci. Jednou z cest zvyšování kvality chovu moderního sportovního koně je dokonalé prověření jeho schopností a vyuţití jeho sportovního potenciálu. K tomu slouţí právě výkonnostní zkoušky, které teplokrevní koně absolvují jiţ v raném věku a jsou tedy často první chovatelskou informací. Výsledky dosaţené během zkoušek výkonnosti podávají informaci o vlastní výkonnosti a zároveň jsou podkladem k odhadu plemenné hodnoty otců. Prakticky ve všech chovatelsky vyspělých zemích bylo úspěchu dosaţeno na základě prověřování kvality potomstva, tedy na základě kontroly dědičnosti. Teprve po prověření kvality potomků a objektivního zjištění, ţe hřebec přenáší svoje pozitivní vlastnosti na své potomstvo, je moţné se správně rozhodnut pro jeho vyuţití v plemenitbě. LITERÁRNÍ PŘEHLED Proces zušlechťování hospodářských zvířat se v podstatě uskutečňuje prostřednictvím cílevědomého výběru a usměrněné plemenitby, při současné optimalizaci podmínek chovatelského prostředí. (HAJIČ a kol., 1995) Postup šlechtění má následující fáze: Selekční program Praktické šlechtění Kontrola účinku šlechtění Selekční program definuje cíl šlechtění a souhrn činností, pomocí kterých můţe být tohoto cíle dosaţeno. Praktickým šlechtěním je dosahováno poţadovaného cíle. Podle MISAŘE a JISKROVÉ (2001) má šlechtění následující cyklus: Výkonnostní zkoušky Odhad plemenné hodnoty Selekce Produkce nové generace Chovatelský proces se skládá z hodnocení (exteriér a výkonnost) a následné selekce, jak pozitivní, tak negativní. Nepříjemným časovým limitem je generační interval – u koní největší ze všech domácích zvířat (průměrně 8-9 let u klisen, 6 let u hřebců). Hodnocení zvířat jen dle exteriéru tento interval zkracuje,hodnocení výkonnosti jej naopak prodluţuje. Oba tyto faktory je nutno skloubit tak, aby i v malé populaci ( naše populace koní je ve srovnání s jinými malá ) mohlo být dosaţeno chovatelského pokroku.( SIXTA, 1996 ) Jednou z cest zvyšování kvality chovu moderního sportovního koně je podle (GOŠČÍKA, 2000) dokonalé prověření jeho schopností a vyuţití jeho sportovního potenciálu. Šlechtitelský program Svazu chovatelů českého teplokrevníka prosazuje a uvádí chovatelské postupy k dosaţení chovného cíle. V minulých letech byl český teplokrevník vyuţíván převáţně ke skokovým, nebo vozatajským soutěţím. Naopak v dnešní době je ţádaná specializace a rozvíjí se i další odvětví, jako například drezúra, nebo všestrannost. A tak je kladen důraz při výběru hřebce nejen na skokový potenciál, ale také na dobrou mechaniku pohybu a hlavně prověřenou výkonnost samotného hřebce, nebo jeho potomstva. Proto je také velmi důleţité zařazovat do chovu pouze kvalitní a výkonnostně prověřené klisny. K tomu slouţí od roku 1999 výkonnostní zkoušky tříletých klisen. (ŠLECHTITELSKÝ PROGRAM ČT, 2009) Zkoušky výkonnosti tříletých klisen se stávají základním článkem kontroly dědičnosti v našem chovu. (SIXTA, 2000) Podle DUŠKA a kol. (2001) poskytují kontrole dědičnosti rozsáhlé podklady právě výkonnostní zkoušky. BRUNS (2002) uvádí, ţe v chovu hannoverských koní zajišťují 41 kontrolu dědičnosti výsledky zkoušek výkonnosti, které slouţí k výpočtu indexů pro otce klisny. Výběr hřebců do chovu podle těchto indexů a vyhodnocování otců podle výkonnosti potomstva na základě indexů je vysoce funkční. Selekční programy v chovu sportovních plemen koní vyuţívají výsledky odhadu plemenné hodnoty stanovené buď na základě výkonnostních zkoušek koní, nebo z výsledků sportovní testace. (ARNASON, 1987) Většina zahraničních autorů pouţívá pro stanovení odhadu plemenné hodnoty sumu vyhraných dotací v soutěţích. Vyuţití nebo modifikace zahraničních modelů odhadu plemenné hodnoty zaloţených na kritériu sumy vyhraných dotací nejsou v podmínkách ČR moţné. Jezdecké soutěţe nejsou s výjimkou tzv. prémiovaných soutěţí finančně dotovány. (JISKROVÁ a MISAŘ, 2001) PELLAROVÁ (1986), DYKOVÁ et al. (2003) a JISKROVÁ (2003) se zabývaly odhadem plemenné hodnoty sportovních koní a kontrolou dědičnosti plemenných hřebců na základě systému hodnocení sportovních koní přepočtem dosaţených výsledků. V České republice se v současné době nikdo nezabývá kontrolou dědičnosti výkonnosti teplokrevných koní na základě zpracování výsledků zkoušek výkonnosti tříletých teplokrevných klisen. ARNASON (1987) zpracoval pro výpočet genetického trendu výsledky výkonnostních zkoušek švédského teplokrevníka. Významným momentem je podle MARŠÁLKA (2000) zpracování vyhodnocování a především publikování systému hodnocení teplokrevníků zahrnujícího hodnocení hříbat, hodnocení kvality exteriéru při zápisu do plemenné knihy ve třech letech věku, hodnocení výsledků výkonnosti klisen a hřebců při zkouškách výkonnosti, posouzení výsledků kriteria mladých koní a vyhodnocení výkonnosti koní při jednotlivých sportovních disciplínách v rámci soutěţí pořádaných Českou jezdeckou federací. Kontrola výsledků šlechtitelské práce by měla pravidelně zjišťovat, zda je šlechtění úspěšné a přináší očekávané výsledky. Jednotlivé nezbytné kroky jsou – kontrola kvality zvířat, odhad plemenné hodnoty, výběr do plemenitby a produkce nové generace. (MARŠÁLEK, 2008) Ze srovnání zkoušek výkonnosti českého teplokrevníka a zkoušek výkonnosti organizovaných chovatelskými svazy teplokrevných koní v okolních evropských státech vyplývá, ţe zkoušky výkonnosti klisen ČT nevyuţívají moţností, které výsledek zkoušky poskytuje jako podklad pro šlechtitelskou práci. Rozhodující je v této oblasti nezjišťovat informace, které nejsou vyuţitelné pro šlechtění, resp. vyuţít ve šlechtitelské práci všechny zjišťované údaje a pravidelně zpracovávat tyto údaje s cílem odhadu plemenné hodnoty pro výkonnost jednotlivých koní s nejméně ročním intervalem. (CIVIŠOVÁ, 2009) Poněvadţ v závislosti na genetickém trendu dochází k vývoji plemen, je nutné stanovenou plemennou hodnotu průběţně aktualizovat s vyuţitím nových výkonností. (MINVIELLE, 1990) Výkonnostními zkouškami se prověřuje výkonnostní způsobilost koní k chovu a k tomuto záměru jsou přizpůsobeny sledované vlastnosti a výkonnost úměrná věku koní. (DUŠEK a kol., 2001) MATERIÁL A METODIKA Podkladová databáze byla sestavena manuálním vkládáním dat z evidenčních údajů chovatelských svazů a Ústřední evidence koní České republiky. Databázový soubor čítal 1402 klisen, které vykonaly zkoušku výkonnosti v letech 2005-2009. U kaţdé klisny je v databázi uvedeno identifikační číslo, jméno klisny, plemeno, datum narození, rok absolvování výkonnostních zkoušek, identifikační číslo otce, jméno otce, identifikační číslo matky ,jméno matky, identifikační číslo otce matky a jméno otce matky, známky za: exteriér při zápisu do plemenné knihy, celkové hodnocení zkoušky výkonnosti pod sedlem, mechaniku pohybu (krok, klus, cval), skokové vlohy (skok ve volnosti, kavaletová řada, postupová řada), vrozené 42 schopnosti, pracovní ochotu a charakter, připravenost, vnitřní vlastnosti, místo konání zkoušek, věk klisny ve dnech v době konání zkoušek, chovatel, hodnotitelská komise a základní tělesné rozměry (kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod hrudi, obvod holeně). Ke shromaţďování údajů do databáze byl pouţit program EXCELL 2007. Dále byla provedena korelační analýza vztahů mezi disciplínami zkoušky výkonnosti v programu STATISTICA 9.0. VÝSLEDKY A DISKUZE Celkem bylo v databázi zjištěno 237 otců klisen po zkouškách výkonnosti. Z grafu 1 je patrné, ţe 143 hřebců má v databázi méně neţ 3 potomky (69 hřebců-1 potomek, 42 hřebců -2 potomci, 26 – 3 potomci). Tento stav je pro vyhodnocení kontroly dědičnosti velmi ţalostný, protoţe pro průměrné statistické vyhodnocení je potřeba, aby měl hřebec minimálně 10 potomků. Tato podmínka je splněna pouze u 41 plemeníků a do vyhodnocení by tedy bylo zahrnuto pouze 878 klisen, coţ je 63 % celkového databázového souboru. Sixta (2000) se domnívá, ţe během několika let budou mít prověřovaní hřebci více neţ 20 potomků. Tato podmínka je splněna jen u 18 plemenných hřebců s celkovým počtem 553 klisen ( 39% celkového souboru). POČET HŘEBCŮ PODLE MNOŢTVÍ POTOMKŮ GRAF 1 Zkouškami výkonnosti je v průběhu let 2005-2009 prověřeno téměř totoţné mnoţství tříletých klisen v jednotlivých letech, mění se ale podíl testovaných klisen ku počtu klisen narozených před třemi lety. Tudíţ lze konstatovat, ţe v roce 2005 bylo testováno 52 % narozených klisen a přes lehce kolísavý trend se v roce 2009 testovalo 62% narozených klisen. Tento graf ale také znázorňuje pokles počtu narozených klisen v rámci plemenné knihy českého teplokrevníka. 43 VÝVOJOVÝ TREND POČTU KLISEN V LETECH 2005-2009 GRAF 2 Bodové hodnocení udělené při zápisu klisen do plemenné knihy a při zkouškách výkonnosti má vzrůstající tendenci. Z grafu 3 se dá usuzovat vzrůstající kvalita hodnocených koní, ale rychlost růstu obou křivek je malá. Zajímavý je rozdíl mezi úrovní bodového hodnocení za exteriér a za výkonnost, který naznačuje, ţe ačkoliv se výsledná známka odvíjí od bodového hodnocení za jednotlivé partie těla, nebo za jednotlivé dílčí disciplíny zkoušky výkonnosti, je mezi posuzováním exteriéru a výkonnosti zřejmý rozdíl v pohledu komise. Tento rozdíl můţe souviset se skutečností, ţe některé exteriérové nedostatky jsou na koni zřetelněji patrné a jsou členy komise přísněji hodnoceny, neţ nedostatky například v kvalitě pohybu, nebo přijeţděnosti koně. Určitá souvislost můţe vycházet i ze sloţení hodnotících komisí, neboť členem komise při zkouškách výkonnosti nemusí být chovatel s vlastními jezdeckými zkušenostmi, nebo s kvalifikací trenéra nebo rozhodčího České jezdecké federace, který má zkušenosti s posuzováním kvality pohybu. VÝVOJOVÝ TREND HODNOCENÍ EXTERIÉRU A VÝKONNOSTI KLISEN GRAF 3 44 V tabulce 1 jsou uvedeny výsledky korelační analýzy mezi bodovým hodnocením dosaţeným při zkoušce výkonnosti za jednotlivé posuzované vlastnosti. Z hodnot korelačních koeficientů je zřejmé, ţe nejvyšší vztahy jsou mezi celkovou výkonností a vrozenými schopnostmi, skokovými vlohami, připraveností a mechanikou pohybu. To dopovídá systému udělování známek za výsledek zkoušky výkonnosti, kdy výsledná známka se odvíjí z hodnocení mechaniky pohybu, skokových vloh, vrozených schopností a připravenosti. Vztah mezi hodnocením charakteru a hodnocením ostatních ukazatelů včetně výsledné známky za výkonnost je moţné na základě hodnot korelačních koeficientů povaţovat za téměř zanedbatelný. Z tohoto výsledku nelze vyvodit závěr, ţe charakter koně nesouvisí s jeho výkonností, ale spíše to ukazuje na skutečnost, ţe při zkouškách výkonnosti nejsou členové komise schopni objektivním způsobem zaznamenat kvalitu charakteru. V minulosti byl charakter hodnocen jako jeden z ukazatelů posuzování výcviku a zůstává v této pozici i v současné době při hodnocení hřebců po staničním testu. Na základě takového dlouhodobějšího sledování bylo moţné charakter posoudit objektivněji neţ při krátkodobém sledování při zkouškách výkonnosti. Navíc při zkoušce není moţné posoudit charakter v jeho jednotlivých sloţkách, ale pouze při práci. VZTAH MEZI BODOVÝM HODNOCENÍM VLASTNOSTÍ PŘI ZKOUŠCE VÝKONNOSTI TABULKA 1 Mechanika pohybu Skokové vlohy Charakter Vrozené schopnosti Připravenost Výkonnost Mechanika pohybu 1 0,47 - 0,03 0,62 0,55 0,75 Skokové vlohy 0,47 1 -0,02 0,78 0,66 0,84 Charakter -0,03 -0,02 1 -0,04 -0,03 -0,04 Vrozené schopnosti 0,62 0,78 -0,04 1 0,63 0,88 Připravenost 0,55 0,66 -0,03 0,63 1 0,85 Výkonnost 0,75 0,84 -0,04 0,88 0,85 1 ZÁVĚR Z posouzení výsledků výkonnostních zkoušek teplokrevných klisen v letech 2005 – 2009 lze vyvodit tyto závěry a doporučení: 1. Hřebci jsou v chovu vyuţíváni s velmi malou intenzitou. Pouze 18 plemenných hřebců má více neţ 20 dcer hodnocených ve zkouškách výkonnosti. Celkem je v databázi zařazeno 1402 klisen po 237 hřebcích, coţ činí v průměru 5,91 klisny na jednoho plemenného hřebce. 45 2. Podstata tohoto problému však spočívá v tom, ţe je vyuţíván velký počet plemeníků, kteří v průběhu připouštěcího období zapustí pouze jednu nebo dvě klisny. Vliv takových plemeníků na šlechtitelskou práci v populaci je zanedbatelný a je bezpředmětné je v plemenitbě vyuţívat. 3. Chovatelská veřejnost by měla mít k dispozici pravidelně výsledky nejen frekvence vyuţívání hřebců, ale i výsledky kvality jejich potomků, včetně výsledků zkoušek výkonnosti. To umoţní chovatelům kvalifikovaný výběr vhodného plemeníka pro zapuštění jejich klisny. 4. V průběhu let 2005 – 2009 se zvyšuje podíl klisen testovaných zkouškami výkonnosti, nárůst činí 10%. Zájem chovatelů je podpořen především dotací za absolvování výkonnostní zkoušky, coţ ukazuje, ţe tato cesta představuje vhodnou motivaci. 5. V průběhu srovnávacího období je patrná vzrůstající tendence kvality posuzovaných koní, jak v hodnocení exteriéru, tak i v hodnocení zkoušek výkonnosti. Zajímavý je rozdíl mezi úrovněmi za hodnocení exteriéru a výkonnosti. Díky těmto rozdílům v hodnocení by bylo vhodné doporučit komisaře zkoušek výkonnosti s kvalifikací rozhodčího. Ve zkušebním řádu Svazu chovatelů českého teplokrevníka je uvedeno, ţe hodnotitelská komise je nejméně 3-členná (1 člen Svazu chovatelů českého teplokrevníka, 1 zástupce České jezdecké federace a inspektor). Zástupcem České jezdecké federace ale můţe být jakýkoliv řadový člen vlastnící pouze jezdeckou licenci, která nezaručuje kvality školeného posuzovatele. 6. Za potřebné povaţujeme posuzovat charakter na základě dlouhodobějšího sledování, anebo zařadit do zkoušky výkonnosti další část, která by posouzení charakteru značně usnadnila. Jako velmi dobrý prostředek pro posouzení charakteru je například zkouška jezditelnosti cizím jezdcem, která je ve všech chovatelsky vyspělých zemích součástí zkoušky výkonnosti klisen. Jestliţe máme dosáhnout konkurenceschopnosti v oblasti chovu a šlechtění koní musí být pro chovatele srozumitelný systém šlechtění a musí být uplatňována všechna šlechtitelská opatření pro zlepšení kvality koní. POUŢITÁ LITERATURA ARNASON,T.: Contribution of various factors to genetic evaluations of stallions. Livestock Production Science, 16, 1987:407-419 BRUNS E.: Theoretische Grundlagen für die Einführung der integrierten Zuchtwertschätzung, 3. Pferde-Workshop, Uelzen, 19–20 February 2002 (2002), s. 118–124. CIVIŠOVÁ, H.: Hodnocení systému zkoušek výkonnosti teplokrevných klisen. Diplomová práce, JČU v Českých Budějovicích, České Budějovice, 2009, 70 s. DUŠEK, J. a kol.: Chov koní. Brázda, Praha, 2001, 350 s. DYKOVÁ, Z. a kol.: Přehled o sportovních koních ČR 2002. Česká jezdecká federace, Slatiňany, 2003, s.251 GOŠČÍK, Z.: Racionálny tréning športových koní a jeho vplyv na ich dohodové - vyuţitie. Chov koní v novém tisícročí http://www.horses.sk/s-kone.htm. (citováno 15.3.2007) HAJIČ a kol.: Obecná zootechnika, JU ZF České Budějovice, 1995, 165 s. JISKROVÁ, I.: Genetický trend sportovní výkonnosti českého teplokrevníka. In Sborník Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč.102, 2004, č.1, s. 97-102, ISSN 1211-8516 46 JISKROVÁ, I.: Odhad plemenné hodnoty sportovních koní v české republice. In Sborník Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, roč.102, 2004, č.1, s. 145-152, ISSN 1211-8516 JISKROVÁ, I., MISAŘ,D.: Effect of selected factors on sports performance on the Czech warm-blooded horse. Czech J. Anim, Sci., 46, 2001, s.196-201 MARŠÁLEK M.: Chov koní – popis posuzování, šlechtění. Jihočeská univerzita Zemědělská fakulta, České Budějovice, 2008, 109 s. MARŠÁLEK M.: Vyuţití hodnocení exteriéru při šlechtění českého teplokrevníka. Habilitační práce, JČU v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, České Budějovice, 2002, 100 s. MINVIELLE, F.: Principes d´améloriation génétique des animaux domestiques. Institut National de la Recherche Agronomique, Paris, 1990, s.211 MISAŘ, D., JISKROVÁ, I.: Chov a šlechtění koní, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 2001, 170 s. PELLAROVÁ, A.: Hodnocení plemenných hřebců podle sportovní výkonnosti jejich potomstev. (Dílčí zpráva výzkumného úkolu). Slatiňany, 1986, 54. – Výzkumný ústav chovu koní SIXTA, V.: Úvahy ke konci roku. Koně, roč. 4, č. 6, 2000, s. 1 SIXTA, V.: Současné směry chovu koní v České Republice. Sborník z odborného semináře Chov koní v současných podmínkách, ZF JU, České Budějovice, 1996, s. 1-6 SVAZ CHOVATELŮ ČESKÉHO TEPLOKREVNÍKA: Šlechtitelský řád ČT , http://www.schct.cz/, Písek 2009 . (citováno 3.12.2009) Připomínky lektora 1: Připomínky: 1. Ve stati materiál a metodika postrádám bliţší charakteristiku pouţité statistické metody. 2. Stati Výsledky a diskuse chybí obecná statistická charakteristika souboru (popisná statistika). Jinak se mi práce líbí. Připomínky lektora 2: Výkonnostní zkoušky českého teplokrevníka jsou na jedné straně kontroverzní téma mezi chovatelskou veřejností s ohledem na věk koní a metodiku výkonnostních zkoušek v zahraničí a na druhé straně velmi aktuální téma ve vztahu se stoupajícím počtem koní v ČR. Práce je velmi dobrá z formální a obsahové stránky. Dobré grafické vyhodnocení v kapitole Výsledky a Diskuze. Navazující kapitola Závěr je velmi dobře formulovaná, zvláště body 1 3 a 5. Připomínky lektora 3: Práce má charakter sdělení ve vědeckém periodiku a je odpovídající po stránce obsahové i formální. Grafická a tabulková část je přehledná a srozumitelná, výsledná zjištění jsou podloţena hodnotami, závěry povaţuji za správné a vhodně formulované. Nedostatkem práce je chybějící diskuse v příslušné kapitole, i kdyţ k tomuto tématu není jednoduché vhodné autory najít. Rovněţ v seznamu literatury jsou některé nepřesnosti (Maršálek 2002), nebo nejasnosti s uváděním strany či počtu stran publikací např. Dyková (2003). 47 RŮST HŘÍBAT V TESTAČNÍCH ODCHOVNÁCH TEPLOKREVNÝCH HŘEBCŮ The grow of foals in rearing stables of warm-blood stallions Buňatová, Z., Maršálek, M., Civišová, H., Štěrba, J., Karlová, V. University of South Bohemia, Faculty of Agriculture, České Budějovice, Czech Republic e-mail: [email protected] Abstrakt Cílem práce bylo vyhodnotit růst hřebců v testačních odchovnách a byly zpracovány výsledky základních tělesných rozměrů a ţivé hmotnosti za období 2008 – 2011. Podkladový materiál byl získán měřením hřebečků ustájených ve čtyřech testačních odchovnách v rámci České republiky (Litomyšl – Suchá, Písek – Nové Dvory, Tlumačov – Buňov, Horní Město). Celkem bylo provedeno 560 měření v časovém úseku 3 let. Měření probíhalo v přibliţných intervalech 3 měsíců. Data byla zpracována pomocí programu Statistica 6.1. Byly posuzovány 4 základní míry (kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod hrudníku, obvod holeně) a ţivá hmotnost. U všech zjišťovaných rozměrů byl patrný intenzivnější růst u niţších věkových kategorií. Růstové křivky pro jednotlivé rozměry odpovídaly logaritmickým křivkám s přesností 85% aţ 96%. U teplokrevných hříbat ve věku šesti měsíců byla průměrná ţivá hmotnost 245 kg, průměrné hodnoty hmotnosti hřebců zjišťované ve třiceti měsících věku činily 545,7 kg. Práce vznikla za podpory GAJU 022/2010/Z, MSM 6007665806 Klíčová slova: růst, hříbata, chov, měření Abstract The aim of this study was to evaluate the growth in rearing stables of warm-blooded stallions and were processed results of the basic body dimensions and body weight during the period 2008 - 2011. We were examined 14 body size and live weight. Background material was obtained by measuring the colts housed in four rearing stables in the Czech Republic (Litomyšl – Suchá, Písek – Nové Dvory, Tlumačov – Buňov, Horní Město). A total of 560 measurements were performed over a time period of 3 years. Measurements were carried out in approximate intervals of 3 months. The data were processed using Statistica 6.1. They were processed by 4 basic rate (Block height at withers, tape withers height, chest, shin circumference) and live weight. Colts fastest growing in the first stage of life. . Growth curves corresponded to the logarithmic growth curves with an accuracy of 85% to 96%. In warmblood foals at the age of six months, the average live weight was 245 kg and average weight of male in thirty months were 545.7 kg. This work was supported by GAJU 022/2010/Z, MSM 6007665806 Key words: growth, foals, breeding, measure ÚVOD Český teplokrevník dříve představoval vícestranného koně pro zemědělství s převahou vyuţití v tahu. Koně byli jiţ většího tělesného rámce, robustní, avšak přitom úměrně ušlechtilý, s výrazně zlepšenou kvalitou fundamentu, neţ tomu bylo v předválečné době. Jeho 48 chov s nástupem funkční přestavby struktury teplokrevného chovu postupně zanikal a byl převeden na moderní typ teplokrevníka, a to hřebci A 1/1, hannoverskými a trakénskými. (DUŠEK, 2001) Původ českého teplokrevníka není dosud geneticky homogenní. Český teplokrevník je poměrně mladé plemeno, na jehoţ krevní výstavbě se podílel hlavně oldenburský kůň. Ten byl spolu s hřebci některých jiných plemen (např. anglonormanských, norfolků, hannoverských, východofríských atd.) importován před první světovou válkou a částečně i po ní s cílem zachovat teplokrevný chov pro potřebu armády i zemědělství a čelit tak rozmachu chovu chladnokrevníka. (BUREŠOVÁ, 2009) Chovatelský proces se skládá z hodnocení (exteriéru a výkonnosti) a následné selekce, jak pozitivní, tak negativní. Nepříjemným časovým limitem je generační interval – u koní největší ze všech domácích zvířat (průměrně 8 – 9 let u klisen, 6 let u hřebců). Hodnocení zvířat jen dle exteriéru tento interval zkracuje, hodnocení výkonnosti jej naopak prodluţuje. Oba tyto faktory je nutno skloubit tak, aby i v malé populaci (naše populace koní je ve srovnání s jinými malá) mohlo být dosaţeno chovatelského pokroku (SIXTA, 1996). Předmětem šlechtění není jedinec, nýbrţ celá populace (JAKUBEC, GOLDA, ŘÍHA, 1998). PŘIBYL (1997) rozděluje činnosti související se šlechtěním zvířat do tří základních fází – selekční program, praktické šlechtění, kontrola šlechtění. Selekční program pak zahrnuje čtyři základní kroky, které jsou nepřetrţitě opakovány v průběhu navazujících generací, a to: 1. Test zvířat – záměrné připařování pro potřeby testace, evidence narozených jedinců a kontrola uţitkovosti vybraných uţitkových vlastností. 2. Odhad plemenné hodnoty (do plemenitby zařazeni pouze jedinci s vysokou plemennou hodnotou). 3. Výběr (selekce) na základě zjištěných selekčních hodnot. 4. Záměrné připařování vybraných zvířat (nejlepší otcové na nejlepší matky). Šlechtitelský program prosazuje a uvádí chovatelské postupy k dosaţení chovného cíle. K tomu patří chovatelské metody, jako je hodnocení plemenného typu, stavby těla, výkonnostní zkoušky, stanovení plemenné hodnoty a selekční postupy. Šlechtitelský program je v souladu s mezinárodními standarty a závazky a je zárukou objektivního zjišťování a hodnocení pro potřeby chovatelů. O měření koně se hovoří jiţ ve starořecké literatuře v antickém období, kdy se hodnotila výška koně a srovnávala se s jeho délkou. Rozvoj měření tělesné stavby koní byl později zaznamenán v 19.století při typové homogenizaci plemen koní v nově vznikajících chovatelských organizacích. Největšího rozmachu dosáhlo měření koní v našem století v rozmezí obou světových válek. Vznikla hipologická biometrika, která sledovala vztahy tělesných vztahů a hmotnosti k dosahované výkonnosti. (DUŠEK, 2001) Ve srovnání s jinými druhy hospodářských zvířat má posuzování tělesné stavby u koní výrazně zřetelnější význam. Tato skutečnost vychází z faktu, ţe kůň je chován především pro svalovou práci, respektive pohyb. Existují velmi zjevné vztahy mezi znaky tělesné stavby a jejich funkcí, respektive výkonností. (MARŠÁLEK, 2000) Fyzické hranice dané nesprávnou stavbou těla nepříznivě ovlivňují i temperament koně, zvláště je-li nucen vykonávat pohyby, které mu následkem tělesných vad působí obtíţe. Úroveň výkonnosti koně se správnými proporcemi je samozřejmě vyšší neţ moţnosti zvířat nesouladných (EDWARDS, 1992). Konstituce jako faktor podmiňující výkonnost, vyjadřuje stupeň odolnosti koně vůči nepříznivým vlivům tělesné námahy, spojené s poţadovanými výkony. Proto dobrá tělesná stavba klade menší poţadavky na konstituci neţ stavba nepříznivá a naopak, čím je charakter 49 a temperament koně příznivější pro výkonnost, tím pečlivěji je třeba chránit konstituci před přílišnou námahou (MICHAL, 1971). Měřením zvířat získáváme důleţité podklady o vývinu jednotlivých částí těla a vývin těchto částí můţeme srovnávat u různých zvířat, jednotlivá zvířata mezi s sebou, nebo se standardem. Tělesné míry jsou i vodítkem pro posouzení typu zvířete, vzhledem k jeho uţitkovému směru, umoţňují nám sledovat i vývin zvířete během jeho vytváření a zušlechťování.(VĚŘÍŠ a kol., 1983) Tělesné míry jsou součástí plemenných standardů jednotlivých plemen. U hříbat je měření metodou kontroly růstu a vývinu v průběhu jejich vývoje a umoţňuje sledování proměnlivosti tělesných částí v tomto období ontogeneze. Nejdříve dochází k růstu výškovému, potom délkovému a v poslední fázi šířkovému a hloubkovému. (DUŠEK, 2001) Období ontogeneze se dělí na období sání, odstavu, růstu, období pohlavního dospívání, dospělé zralosti a stárnutí. Promítá se v něm vliv genotypu, typu nervové soustavy a pouţité technologie, konstituce, věku a ţivotního prostředí (DUŠEK, 2001). Hodnocení v testačních odchovnách se provádí u odstávčat po naskladnění hřebečků. Posuzuje se vzrůst podle růstových standardů, tělesný rámec, exteriér a korektnost fundamentu na tvrdém podkladu, hodnotí se dvěma známkami 1 – 5. Intenzita růstu se v průběhu odchovu posuzuje zrakem a rovněţ měřením a váţením. U hříbat se orientačně posuzují tři základní rozměry páskovou mírou a to kohoutková výška pásková, obvod hrudi a obvod holeně. Dynamika růstu je zpočátku velká, a proto i frekvence měření musí být v tomto období větší. Pro hlubší hodnocení růstu je nutné měřit hříbata do odstavu měsíčně, potom v dvouměsíčních intervalech a od jednoho roku věku ve 3 aţ 6 měsíčních intervalech (DUŠEK, 2001). Růstem se téţ zabývali WALKER et al. (2008). Dle jejich názoru průběţné sledování růstu přispívá k optimalizaci odchovu mladých koní. Dá se tak předejít odchylkám od růstové křivky a provést přiměřené opravy podmínek chovu. Individuální krmení je prostředkem ke zdravému růstu hříbat a optimálnímu vývoji. MARŠÁLEK a EIDELPESOVÁ (2007) říkají, ţe v průběhu odchovu nelze u hřebců spolehlivě odhadnout kvalitu mechaniky pohybu a výsledek hodnocení zevnějšku při ukončení období odchovu. MOREL et al. (2007) se zabývali porovnáním růstu hříbat odchovaných na pastvině a ve stáji. Hříbata chovaná na volné pastvině mají stejné růstové křivky, jako koně chovaní v uzavřených stájích. Při zpracování růstových standardů hříbat je třeba zpracovat soubor stejných jedinců, jejichţ růst se sleduje od narození aţ do doby výcviku. To je zvlášť důleţité při poměrně malé četnosti sledovaných jedinců. V jednotlivých časových věkových úsecích se rozptyl sledovaného rozměru rozšiřuje (DUŠEK, 2001). V "sektoru chovu koní" Česká republika vůči vyspělým zemím není ve všech směrech konkurenceschopná. Vyplývá to z celé řady odborných srovnání, v poslední době však zejména z nárůstu importu koní všech kategorií, tedy nejen sportovních. Jde o důsledek jednak zejména čtyřicetileté izolace od vyspělých zemí světa, tak v neposlední řadě i dosud nepřijetím transparentní strategie. Ta by sektor koní představila trhu a tím i stabilizovala subjekty, které v něm sehrávají svou roli, ať jiţ podnikatelské, nebo i další (DRAŢAN, 2009). Cílem strategie by mělo být vytváření podnikatelského prostředí, které by ze sektoru chovu koní vytvořilo konkurenceschopnou oblast. Svým dopadem se totiţ týká zejména rozvoje venkova, diverzifikace zemědělství a vytvářením nových pracovních míst (agroturistika, volný čas). V České republice je v sektoru chovu koní dlouhodobá zkušenost a tradice. Je tak moţno vyuţít významnou a tradiční "iniciativu zespodu", zejména v neziskovém sektoru. Členství České republiky v Evropské unie je příleţitost, kterou sektor koní chce vyuţít (DRAŢAN, 2009). 50 MATERIÁL A METODIKA Podkladový materiál byl získán měřením hřebečků ustájených ve čtyřech testačních odchovnách v rámci České republiky (Litomyšl – Suchá, Písek – Nové Dvory, Tlumačov – Buňov, Horní Město). Byly zjišťovány údaje o věku a tělesných rozměrech (kohoutková výška pásková, obvod hrudníku, obvod holeně, kohoutková výška hůlková, výška hřbetu, výška kříţe, výška kořene ocasu, výška kosti hrudní, délka trupu, délka pánve, šířka trupu v kloubech ramenních, šířka prsou za lopatkami, šířka pánve v hrbolech kyčelních, šířka pánevní spodiny, ţivá hmotnost). Celkem bylo provedeno 560 měření v časovém úseku 3 let. Měření probíhalo v přibliţných intervalech 3 měsíců. Data byla zpracována pomocí programu Statistica 6.1, byly zjištěny základní statistické charakteristiky a u čtyřech nejvýznamnějších tělesných rozměrů (KVH, KVP, OH, Ohol) a ţivé hmotnosti a zjištěné výsledky byly pro lepší srozumitelnost vyjádřeny graficky. VÝSLEDKY A DISKUSE Kohoutková výška Při posuzování růstu hřebců byla zjišťována kohoutková výška hůlková (tabulka 1, graf 1) i kohoutková výška měřená páskovou mírou (tabulka 2, graf 3). U kohoutkové výšky je patný intenzivnější růst u niţších věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil přírůstek kohoutkové výšky hůlkové i páskové v průměru více neţ 8 cm, zatím co přírůstek ve věku 24 aţ 30 měsíců činil pouze 3 cm, resp. 3,5 cm. V grafu 1 a 3 je patrný průběh přírůstku kohoutkové výšky hůlkové a páskové, který lze vyjádřit rovnicí y = 9,119Ln(x) + 132,73 a y= 9,829Ln(x) + 139,67 . Hodnoty uvedené v obou rovnicích naznačují intenzivnější růst KVP ve vyšším věku v porovnání s KVH. Spolehlivost odhadu obou tělesných rozměrů je vyjádřena koeficientem determinace s hodnotami R2 = 0,9612 a R2 = 0,9466, který je velmi vysoký a naznačuje větší spolehlivost u KVH ve srovnání s KVP. Variační koeficienty u obou tělesných rozměrů odpovídají obvyklým hodnotám zjišťovaným u těchto tělesných charakteristik (Dušek, 2001) a sniţující se hodnoty variačního koeficientu u jednotlivých věkových kategorií ukazují na zvyšující se vyrovnanost posuzovaného souboru s nárůstem věku hřebců. Přesto jsou zajímavé minimální a maximální hodnoty ve věku třiceti měsíců, kdy nejmenší zjištěná kohoutková hůlková výška činila 155 cm a u tohoto hřebce zřejmě není předpoklad, ţe by ve věku tří let dosáhl minimální poţadované kohoutkové výšky 162 cm. Naproti tomu byl do odchovny zařazen i hřebec, který uţ ve dvou letech věku dosáhl kohoutkovou výšku hůlkovou 172 cm a tedy o 2 cm překračuje doporučenou hodnotu pro rámec českého teplokrevníka (Orin, o: Orido m: Gracie/P XVI-64) (dle poţadavků Řádu plemenné knihy ČT)) Tabulka 1 KVH Kohoutková výška hůlková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu x věk n sx V% min max 6 36 140,3 5,09 3,63 132,0 150,5 12 48 148,7 5,49 3,70 140,0 159,0 18 56 155,4 4,53 2,92 146,0 168,0 24 63 159,9 4,48 2,80 151,0 172,0 30 56 162,9 3,80 2,33 155,0 172,0 51 Graf 1 Kohoutková výška hůlková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu 170 165 160 155 KVH 150 Logaritmický (KVH) 145 140 y = 9,119Ln(x) + 132,73 135 2 R = 0,9612 39 36 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 130 Graf 2 Porovnání s růstovou křivkou KVH dle Duška (2001) 180 170 160 KVH (cm) 150 -2 -1 140 0 1 130 2 měřené 120 110 100 90 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 věk (měsíce) Tabulka 2 KVP Kohoutková výška pásková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu x věk n sx V% min max 6 36 147,8 4,82 3,26 141,0 158,0 12 48 156,6 5,61 3,58 147,0 168,0 18 56 164,0 5,12 3,12 152,0 179,0 24 63 168,5 4,68 2,78 159,0 181,0 30 56 172,0 4,13 2,40 164,0 183,0 52 Graf 3 Kohoutková výška pásková u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu 200 180 160 KVP 140 Logaritmický (KVP) 120 y = 9,829Ln(x) + 139,67 R2 = 0,9466 100 39 36 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 80 Obvod hrudníku Další zjišťovanou mírou byl obvod hrudníku (tabulka 3, graf 4). Nejintenzivnější růst byl zaznamenán opět u niţších věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil přírůstek více neţ 14 cm, zatímco ve věku 24 aţ 30 měsíců se obvod hrudníku v průměru zvýšil o 5 cm. V grafu 4 je patrný průběh přírůstku obvodu hrudníku, který lze vyjádřit rovnicí y = 17,234Ln(x) + 130,56. Spolehlivost odhadu tohoto tělesného rozměru je vyjádřena koeficientem determinace R2 = 0,9388. Sniţující se hodnoty variačního koeficientu ve 24 a 30 měsících věku naznačují postupné vyrovnávání obvodu hrudníků u jednotlivých hřebců a sniţování rozdílů mezi nimi. Tabulka 3 OH věk 6 12 18 24 30 Obvod hrudníku u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu x n sx V% min max 36 145,5 5,97 4,11 133,0 157,0 48 159,7 7,52 4,71 145,0 180,0 56 173,1 7,11 4,11 149,0 187,0 63 181,8 6,59 3,63 168,0 195,0 56 186,9 5,44 2,91 171,0 197,0 53 Graf 4 Obvod hrudníku u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu y = 17,234Ln(x) + 130,56 R2 = 0,9388 200 190 180 OH 170 Logaritmický (OH) 160 150 140 39 36 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 130 Obvod holeně Třetí měřenou mírou byl obvod holeně (tabulka 4, graf 5), který vyjadřuje sílu kostry koně. Nejvýraznější růst holeně je patrný ve věku 6 – 12 měsíců (1,7 cm). Naopak nejmenší přírůstek je mezi 24 – 30 měsíci (0,3 cm). Řád plemenné knihy ČT uvádí doporučené míry obvodu holeně 21 – 22,5 cm. Maximální hodnoty uvedené v tabulce 4 ukazují, ţe jiţ ve věku dvou let někteří hřebci v maximálních hodnotách výrazně přesahují standard plemene (max: 23,6 cm). Na druhé straně se objevují i ve třiceti měsících věku jedinci dosahující obvod holeně pouze 19,5 cm. U takových jedinců zase není předpoklad dosaţení poţadovaného obvodu holeně ve věku 3 let. Ukazatel obvodu holeně je ale zapotřebí chápat nejen jako jednoznačné omezující kritérium, ale při výběru hřebců do plemenitby by měla být zároveň zohledňována pravidelnost postavení končetin a především čistota linií holeně případně souvisejících kloubů. Maršálek (2008) upozorňuje, ţe je pro chov více nebezpečné vyuţití hřebce se silnou holení, ale s výskytem vad na končetinách, neţ hřebce se slabší holení, ale pevnou a kompaktní holení bez známek konstitučního zeslabení. Z grafu 5 je patrný průběh přírůstku obvodu holeně, který lze vyjádřit rovnicí y = 1,5364Ln(x) + 16,684. Spolehlivost odhadu tohoto tělesného rozměru je vyjádřena koeficientem determinace R2 = 0,8921. Niţší hodnoty obvodu holeně uvedené v grafu 5 v nejvyšších věkových kategoriích je třeba povaţovat za orientační s ohledem na nízký počet případů. Tabulka 4 Ohol věk 6 12 18 24 30 Obvod holeně u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu x n sx V% min max 36 17,8 0,73 4,08 16,5 19,5 48 19,5 0,95 4,89 17,0 21,5 56 20,5 0,78 3,82 18,1 22,0 63 21,4 0,83 3,91 19,3 23,6 56 21,7 0,90 4,17 19,5 23,5 54 Graf 5 Obvod holeně u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu y = 1,5364Ln(x) + 16,684 R2 = 0,8921 24 23 22 21 20 19 18 Ohol Logaritmický (Ohol) 39 36 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 17 16 15 Ţivá hmotnost Ţivá hmotnost hříbat je ukazatelem, který se v současné době běţně nezjišťuje. Důvodem absence informací o růstu hříbat z hlediska ţivé hmotnosti můţe být kromě organizačních obtíţí s váţením hříbat i skutečnost, ţe pravidelné váţení můţe mít za následek překrmování hříbat ve snaze chovatele dosáhnout co největšího růstu. Takové neúměrné zvyšování ţivé hmotnosti má ale obvykle za následek zdravotní komplikace především v oblasti pohybového aparátu hříbat. Proto v posledních letech nejsou o hmotnostních přírůstcích hříbat ţádné údaje v České republice k dispozici. Z grafu 6 je patrný průběh přírůstku ţivé hmotnosti, který lze matematicky vyjádřit rovnicí y = 111,54Ln(x) + 158,54. Z tabulky 5 je zřejmé, ţe počty zváţených hříbat v jednotlivých věkových kategoriích jsou jiné neţ u hříbat měřených. To je způsobeno ovladatelností hříbat v jednotlivých odchovnách a případně charakterem hříběte, neboť ne kaţdého hřebce se podařilo zváţit i přes to, ţe váha je upravena tak, aby pro váţení hříbat byla bezpečná a nepůsobila hříbatům stresující záţitky. Uţ v šesti měsících věku je průměrná ţivá hmotnost teplokrevných hříbat 245 kg a v této věkové kategorii se objevuje i jedinec s ţivou hmotností 270 kg. To ukazuje na velmi intenzivní růst hříbat a v průběhu váţení jsme při diskusi s chovateli a odhadování ţivé hmotnosti hříbat před zváţením zjišťovali, ţe i velmi zkušení chovatelé se v odhadu hmotnosti liší přibliţně o sto kg směrem dolů. Toto zjištění zdůrazňuje nutnost pravidelného váţení hříbat nejen z důvodu úpravy krmné dávky, ale především z důvodu správného dávkování farmak v případě veterinárního ošetření nebo odčervování. Průměrné hodnoty hmotnosti hřebců zjišťované ve třiceti měsících věku (545,7 kg) ukazují, ţe hřebci odchovávaní v současné době v odchovnách jsou mohutní a jejich rámec směřuje k typu sportovního koně většího tělesného rámce, vyuţívaného v Evropě k překonávaní těţkých parkurových překáţek. Přesto minimální a maximální hodnoty (462, resp.634 kg) ukazují na velké rozdíly ţivé hmotnosti u jednotlivých hřebců. To je potvrzeno i hodnotami variačního koeficientu, které jsou ve srovnání s tělesnými rozměry dvakrát aţ třikrát větší. Spolehlivost odhadu ţivé hmotnosti pro logaritmickou křivku je na niţší úrovni s koeficientem 55 determinace R2 = 0,8552, coţ je patrné i z jednotlivých hodnot uvedených v grafu, které kolem logaritmické křivky zřetelně kolísají. Tabulka 5 ŢH věk 6 12 18 24 30 Ţivá hmotnost u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu x n sx V% min 8 245 19,3 7,88 214 10 303,7 39,1 12,88 249 36 431,9 45,8 10,61 322 24 474,4 60,12 12,67 339 29 545,7 40,84 7,48 462 max 270 397 514 575 634 Graf 6 Živá hmotnost u teplokrevných hřebců v průběhu odchovu y = 111,54Ln(x) + 158,54 R2 = 0,8552 650 600 550 500 450 400 ŽH Logaritmický (ŽH) 350 300 39 36 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 250 200 ZÁVĚR Testační odchovny teplokrevných hřebců by měly zajišťovat odchov hřebců v optimálních podmínkách a při skupinovém a pastevním chovu a zajistit chovatelům informace o správnosti výsledků jejich chovatelské práce. Dalo by se předpokládat, ţe zařízení, které nese název testační odchovna by mělo směřovat svojí činnost k odchovu budoucích plemenných hřebců. Realita je ale taková, ţe uplatnění hřebce, který absolvoval odchov v testační odchovně v plemenitbě je záleţitost spíše výjimečná. Ani často deklarované zdůvodňování testačních odchoven prověřením potomků po určitém hřebci není příliš oprávněné z důvodu velmi omezeného počtu hříbat po jednom hřebci. Cílem práce bylo vyhodnotit růst hřebců v testačních odchovnách a byly zpracovány výsledky 4 základních tělesných rozměrů a ţivé hmotnosti za období 2008 – 2011. Celkem bylo zjišťováno 14 tělesných rozměrů a ţivá hmotnost. Data byla zpracována pomocí programu Statistica 6.1, byly zjištěny základní statistické charakteristiky a u čtyřech 56 nejvýznamnějších tělesných rozměrů (KVH, KVP, OH, Ohol) a ţivé hmotnosti a zjištěné výsledky byly pro lepší srozumitelnost vyjádřeny graficky. U kohoutkové výšky je patný intenzivnější růst u niţších věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil přírůstek kohoutkové výšky hůlkové i páskové v průměru více neţ 8 cm, zatím co přírůstek ve věku 24 aţ 30 měsíců činil pouze 3 cm, resp. 3,5 cm. Při vyhodnocení obvodu hrudníku byl výraznější růst opět zaznamenán u niţších věkových kategorií. Ve věku 6 aţ 12 měsíců činil přírůstek více neţ 14 cm, zatímco přírůstek ve věku 24 aţ 30 měsíců se obvod hrudníku v průměru zvýšil o 5 cm. Nejvýraznější růst holeně je patrný ve věku 6 – 12 měsíců (1,7 cm). Naopak nejmenší přírůstek je mezi 24 – 30 měsíci (0,3 cm). U teplokrevných hříbat ve věku šesti měsíců je průměrná ţivá hmotnost 245 kg, průměrné hodnoty hmotnosti hřebců zjišťované ve třiceti měsících věku činily 545,7 kg. Problémem testačních odchoven je nedostatečné mnoţství potomků po jednotlivých hřebcích, z takto omezeného souboru hříbat je velmi obtíţné učinit chovatelské závěry o vlivu jednotlivých hřebců. Domníváme se, ţe Svaz chovatelů ČT by měl ujasnit, zda účelem testační odchovny je produkovat budoucí plemeníky nebo jen vyhodnocovat plemeníky současné. Pravidelným vyhodnocováním výsledků z testačních odchoven včetně rozboru růstu a mechaniky pohybu mohou chovatelé získat cenné informace, které je moţné následně uplatnit pro zlepšení chovu. SEZNAM LITERATURY Draţan, J.(2009). Strategická vize rozvoje chovu a uţití koní v České republice do roku 2013 [online], Available from http://www.aschk.cz/strat.php (accesed 13.1.2009) Dušek, J. a kol.(2001): Chov koní, Nakladatelství Brázda, Praha,2001, 550 s. ISBN: 80-2090282-1 Burešová, J.(2009). Český teplokrevník [online], Available from http://equishop.cz/clanky/clanek.php (accesed 20.11.2009) Sixta, V. (1996): Současné směry v chovu koní v České republice. Chov koní v současných podmínkách, ZF JU, České Budějovice, s. 1 - 6 Jakubec, V. et al.(1998): Šlechtění masných plemen skotu, Rapotín, 184 s. Přibyl, J. (1997): Šlechtění skotu a jeho vliv na jednotlivé chovy, Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha, 36 s. Edwards, H. E.(1992): Veľká kniha o koňoch, Gemini, Bratislava, 1992, 251 s., ISBN: 8085265-34-4 Michal, V.(1971): Chov koní, SZN Praha, Praha, s. 96 Věříš, et al.(1983): Chov koní, Vysoká škola zemědělská v Praze, Praha, 77 s. Maršálek, M., Eidelpesová, L.(2007): The quality of the young warm – blooded stallions during the rearing period, JU ZF, České Budějovice Walker, S. et al.(2008): Monitoring of growth and limb conformation of young stallions in Schleswig Holstein, Eugen Ulmer GMBH Co, Stuttgard, Germany, ISSN: 0044-5401 Morel, P. et al.(2007): Growth curves from birth to weaning for thoroughbred foals raised on pasture, New Zealand veterinary journal, Wellington, ISSN: 0048-0169 57 Připomínky lektora 1: Připomínky: 1. Některé z citací ve stati Literární přehled nemají přímou souvislost s řešeným tématem. 2. Z Metodikou uváděných 14 měřených tělesných proporcí jsou uvedeny ve výsledcích pouze 4. Co vedlo autorku k neuvedení ostatních? 3. Kohoutková výška pásková je archaická morfologická charakteristika. Významnější z pohledu růstu a vývinu by byla na př. hloubka hrudníku. 4. Z diskuse nevyplývá do jaké míry korespondují zjištění autorky se závěry jiných autorů. Připomínky lektora 2: Práce je velmi aktuální z důvodu získávání nových informací o růstu a vývoji hříbat v testačních odchovnách a z toho odvozené růstové křivky hříbat. Z formálního hlediska kapitola Úvod s citacemi nahrazuje kapitolu Literární přehled a nesplňuje tak úplnou strukturu vědecké práce. Dávat větší důraz na správnou formulaci vět, které sebou nesou řadu gramatických chyb. Po obsahové stránce je práce v pořádku. Dále bych chtěla pochválit autory za grafické vyhodnocení v kapitole Výsledky. V kapitole Seznam literatury je nedostatečný počet citací autorů a dávat větší pozor na gramatiku: např. tečka, dvojtečka za závorkou, tučné nebo normální písmo. Připomínky lektora 3: Práce svým charakterem zpracování i formulací jednotlivých zjištění odpovídá vědeckému sdělení. Téma je aktuální a jeho řešení povaţuji za potřebné. Výsledky jsou dokumentovány číselnými hodnotami a přehledně graficky vyjádřeny a komentář k nim je výstiţný. Je třeba ale věnovat více pozornosti konečné kontrole práce, která by umoţnila odstranit některé nedostatky ve formulacích nebo pravopisu (druhá věta úvodu, předposlední odstavec na téţe straně (vztahy vztahů) nebo úplnost citací – v seznamu literatury chybí Maršálek (2009). V grafech nebylo nutné uvádět hodnoty nad 30 měsíců věku, neboť konstatované nízké počty případů navozují dojem nepřesvědčivosti výsledků. 58 PRŮBĚH POHLAVNÍHO CYKLU U KLISEN Sexual cycle in mares Karlová, V. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta e-mail: [email protected] Abstrakt Vyuţití koní je v dnešní době převáţně v oblasti sportu a volnočasových aktivit. To se odráţí i ve stylu vedení chovu koní v České republice, který je hlavně na úrovni malochovů. I přes zvyšující se stavy koní v posledních letech počty narozených hříbat mírně klesají. Úspěšnost zabřezávání se pohybuje okolo 50 %. Materiál shrnuje informace z oblasti reprodukce klisen podstatné pro úspěšné vedení chovu. Největšími problémy v oblasti reprodukce koní jsou sezónnost pohlavního cyklu, omezená doba pro zapouštění, variabilita říje jednotlivých klisen a nepřesnosti při jejím sledování. Pro úspěšné zapouštění klisen je důleţité sledovat pravidelně říje a co nejpřesněji odhadnout dobu ovulace. Nejspolehlivějšími metodami pro určení doby ovulace jsou sonografické a palpační vyšetření. Klíčová slova: chov koní, pohlavní cyklus klisen, říje, ovulace Abstract Nowadays the use of horses is primarily in sports and leisure time activities. This is also reflected in the style of horse breeding in the Czech Republic, which is held mainly at backyards. Despite the increasing number of horses in recent years, the population of born foals slightly declines. Insemination success is around 50 %. This document summarizes information for successful mare reproduction and breeding. The biggest problems in equine reproduction are seasonal reproductive cycle, limited period for breeding, variability of mares estrus and deficiencies in its monitoring. For successful mare breeding it is important to regularly monitor the estrus and estimate the ovulation as accurately as possible. The most reliable methods for determining the time of ovulation are ultrasound examination and palpation. Key words: horses breeding, mares reproductive cycle, estrus, ovulation LITERÁRNÍ PŘEHLED 1. Úvod Česká republika patří mezi země s tradičním chovem koní. Počet koní se od roku 1996 v naší republice stále zvyšuje. V současné době je v ústřední evidenci registrováno 73 528 ks koní (k 30. 11. 2010). Nejrozšířenějším plemenem je český teplokrevník. Dalšími početnými plemeny koní chovanými v ČR jsou anglický plnokrevník, chladnokrevná plemena – českomoravský belgický kůň, norik, slezský norik, dále slovenský teplokrevník, klusák, starokladrubský kůň, hafling a další (Machek a Gaudníková, 2010). V současné době prochází chov koní u nás sloţitějším vývojem, a to hlavně z hledisek ekonomických. Výrazné změny nastaly novou organizační strukturou, včetně formy řízení tohoto odvětví. V dobách socialismu byli koně převáţně soustředěni ve velkochovech, které řídili zkušení profesionálové, naopak dnes je chov v rozhodující míře na úrovni malochovů. Majitelé a uţivatelé koní mají zájem o koně a jejich chov, ale ne vţdy mají dostatečné znalosti a zkušenosti, které jsou k úspěšnému chovu zapotřebí (Maršálek, 2008). Podle údajů z ústřední evidence koní je celkový počet vyvezených koní v posledních 7 letech niţší neţ celkový počet koní dovezených. Vzhledem ke stále vzrůstající oblibě koní 59 jako společníka pro volný čas se jejich stavy neustále zvyšují a tento trend se očekává v roce 2011 a i v letech následujících. Z grafů č.1 aţ 4 vyplývá, ţe i kdyţ se stavy zvyšují, naopak počet narozených hříbat v posledních letech mírně klesá. V případě českého teplokrevníka sice stoupá číslo zapsaných klisen v plemenné knize, ale paradoxně mírně klesá počet zapouštěných a tedy i počet narozených hříbat. Úspěšnost zabřezávání klisen se pohybuje okolo 50%. Oproti domácímu chovu naopak narůstá počet koní dovezených ze zahraničí (Machek a Gaudníková, 2010). Cílem práce je zpracovat aktuální přehled poznatků z oblasti reprodukce klisen a zdůraznit informace podstatné pro dosaţení lepších výsledků v reprodukci u klisen. Graf č.1. Počet narozených hříbat a dovezených koní v ČR v letech 2003 aţ 2009 (Machek a Gaudníková, 2010). Graf č.2. Počet zapuštěných klisen v ČR v letech 1999 aţ 2009 (Machek a Gaudníková, 2010). 60 Graf č.3. Počet klisen zapsaných v plemenné knize, zapuštěných klisen a narozených hříbat anglického plnokrevníka v ČR v letech 1999 aţ 2009 (Machek a Gaudníková, 2010). Graf č.4. Počet klisen zapsaných v plemenné knize, zapuštěných klisen a narozených hříbat českého teplokrevníka v ČR v letech 1999 aţ 2009 (Machek a Gaudníková, 2010). 61 2. Pohlavní cyklus Pohlavním cyklem se rozumí soubor pravidelně se opakujících stavebních a funkčních změn na pohlavních orgánech, i změny v chování klisny. Můţeme jej také popsat jako interval od jedné ovulace ke druhé (Hughes a kol., 1984). Období výskytu pravidelně se opakujícího pohlavního cyklu nazýváme reprodukční období. Říje na počátku a na konci reprodukčního období bývají většinou delší a často neplnohodnotné nezakončené ovulací (Dušek a kol., 2007). 2.1 Sezónnost klisen U zvířat se vyvinulo mnoho mechanismů pro sezónnost rozmnoţování, které zajišťují, ţe doba narození mláďat je ve vhodném ročním období. U koní jsou tyto biorytmy ovlivněny v první řadě fotoperiodickými změnami (Ginther, 1974; Roberts, 1980). Klisna se řadí mezi sezónně polyestrická zvířata, coţ znamená, ţe pohlavní cyklus je ovlivněn ročním obdobím. Fáze bez ovulace, neboli anestrus, probíhá v období krátkých dnů od pozdního podzimu a během zimy. Ovulovat začínají klisny koncem zimy, kdy se začne prodluţovat světelná fáze dne (Crowell-Dawis, 2007). S délkou březosti 11 měsíců se maximalizuje pravděpodobnost, ţe se hříbata narodí a stráví první měsíce ţivota v době, kdy je teplé počasí a dostatek potravy. Přesná doba, kdy klisna zahájí nový cyklus, závisí na zeměpisné šířce, ve které ţije (Keiper a Houpt, 1984). V České republice je připouštěcí období stanoveno na dobu od 15.2. do 15.8. Celý estrální cyklus trvá většinou okolo 3 týdnů s 5 aţ 7 dny říje a přibliţně dvěma týdny diestru. K ovulaci dochází přibliţně 1 aţ 2 dny před koncem říje (Crowell-Dawis, 2007). Podle Kullera a kol. (1982) většina ovulací nastává ve večerních hodinách. Trvání folikulární (rozpětí 5-14 dní) i luteální fáze (rozpětí 16-25 dní) je značně proměnlivé. Hlavním zdrojem variability délky pohlavního cyklu je variabilita v délce jeho folikulární fáze, tj. v délce intervalu mezi luteolýzou (rozpuštění ţlutého tělíska) a nástupem ovulace (Chen a kol., 1993). Zahájení říjového cyklu u klisen se primárně objevuje jako odpověď na zvětšující se délku dne, kdy zvyšující se podíl světla nad tmou stimuluje centrální nervový systém klisen. Fotoreceptory umístěné v oku rozpoznají prodluţující se den, ty neurologicky souvisí s epifýzou, která reaguje změnou v sekreci melatoninu, kterou následují odpovídající změny v hypotalamu a ty vedou ke zvýšení syntézy a sekreci GnRH. GnRH je transportován portálním systémem k přednímu laloku hypofýzy a primárně stimuluje LH, ale také FSH syntézu a jejich sekreci do periferní oběhové soustavy. Po dosaţení vaječníků stimulují gonadotropiny zahájení růstu folikulu vyvoláním malé a velké předovulační vlny (Samper, 2007). Podle Klimenta a kol. (1989) zatemněním stáje na 20,5 hodiny a pak prodlouţením světelného dne (i umělým osvětlením i zatemněním stáje), lze vyvolat říji u jalových klisen aţ o jeden měsíc dříve. Podle Palmera a kol. (1982) je optimální délka světelného dne pro stimulaci ovulace u klisny 14,5 – 16 hod a nejvhodnější období je začátek prosince. Vystavení 20 hod světla denně nemá za následek maximální stimulaci cyklických změn na vaječnících. Při ošetření světlem na začátku prosince se první ovulace dostavila na začátku března. Pokud bylo ošetření provedeno dříve, tj. na začátku listopadu, ovulace se projevila opět aţ v březnu. Naopak pozdější ošetření – na začátku ledna, vyvolalo ovulaci o měsíc později, tj. začátkem dubna. Podle Ginthera (1992) je nezbytnou podmínkou k obnovení citlivosti k dlouhému světelnému dni předchozí působení dostatečně dlouhého období krátkého světelného dne. 2.2. Průběh říje a její hormonální řízení Projevy chování je cyklus rozdělen na dvě části – estrus a diestrus, které korespondují s folikulární a luteální fází. Trvání říje je silně variabilní u různých klisen, většinou od 5 do 9 dnů, během kterých klisna vykazuje signály receptivity směrem k hřebci (Samper, 2007). 62 Hypotalamus klisny reaguje na vnější vlivy prostředí – světlo, teplotu a kvalitu výţivy a produkuje GnRH, které přímo ovlivňují činnost hypofýzy k produkci gonadotropních hormonů zejména FSH a LH. Ty potom prostřednictvím krevního řečiště ovlivňují vaječníky (Dušek a kol., 2007). Během folikulární fáze uvolňuje vyvíjející se folikul (pod vlivem FSH) estradiol, který navozuje říjové chování. Ţluté tělísko uvolňuje progesteron, který naopak u klisny toto chování zastavuje a navozuje diestrus (Asa, 1986). Při určité hladině estrogenů začíná hypofýza na příkaz hypotalamu uvolňovat gonadotropin LH, který podporuje dozrání folikulu na vaječníku a jeho ovulaci. Na místě po ovulovaném folikulu vzniká ţluté tělísko (Dušek a kol., 2007). Vývoj folikulu a ovulace mohou být podle Alexandera a Irvine (1996) vyvolány opakujícím se uvolňováním GnRH. Úspěšně byly pouţity dva způsoby dávkování – průběţný a pulzativní. To naznačuje, ţe ačkoliv musí být GnRH přítomno pro zahájení ovulace, způsob dávkování je relativně nedůleţitý. Jedním z důvodů můţe být, ţe zvyšující se citlivost hypofýzy na GnRH hraje důleţitou roli v produkci LH vaječníky. Citlivost je podpořena samotným GnRH, estradiolem a oxytocinem. Tak zvýšená koncentrace GnRH můţe nastartovat sled událostí zahrnující folikulogenezi a vylučování estradiolu, pohlavní nabuzení a uvolnění oxytocinu, coţ u většiny klisen vede k ovulaci. 2.3. Ovulace Přibliţně 12 hodin před ovulací se 90 % dominantních folikulů stane měkčími nebo méně nateklými, 89 % změní tvar ze sférického na nesférický a většina klisen je náchylnější ke vzrušení během palpace vaječníku s předovulačním folikulem. Zjemnění předovulačního folikulu a citlivost vaječníku na manipulaci pravděpodobně reflektují enzymatickou degradaci, která je spojená s ovulačními procesy (Samper, 2007). Ovulace je charakterizována jako porušení nebo ruptura ve stěně folikulu, která vede ke zmenšení antra a nahromadění folikulární tekutiny v okolí vaječníku. Přibliţně u 50% ovulací trvá vylití ovulační tekutiny od 5 do 90 sekund. Ve zbylých případech je tento proces pomalejší a trvá přibliţně 5 aţ 7 minut (Samper 2009). Podle Morela a kol. (2010) můţe hrát průměr předovulačního folikulu důleţitou roli v reprodukci a to hlavně díky vlivu na jeho ţivotaschopnost a následnou funkčnost ţlutého tělíska. Ivkov (1999) stanovil pro růst folikulu lineární model: y = 25,26 + 2,38x (mm) se standardní odchylkou Sy = 0,45 mm, který popisuje růst folikulu v mm během jednotlivých dní říje. Pomocí tohoto modelu je podle autora moţné předpovědět ovulaci s 95 % spolehlivostí. Poporodní sonografické vyšetření klisen odhalilo ovulaci mezi 9. a 12. dnem po porodu u 54,3% klisen. Tato perioda je tedy doporučena k zapouštění. Do 9. dne mělo ovulaci 8,6 % klisen. Po 14. dni po porodu ovulovalo 25,7 % z vyšetřených klisen. Carnevale a kol. (1988) sledovali průměrnou velikost folikulu, která klesla mezi 30 minutami před ovulací a samotnou ovulací o 13 %. Mezi 15 a 77 minutami (průměrně 41 min.) před ovulací došlo k prolomení nebo vytvoření výčnělku na stěně folikulu směrem k ovulační jamce. Tento jev byl pozorován u všech folikulů a byl odpovídajícím znakem nastupující ovulace. Prudké zmenšení velikosti folikulu během ovulace nastalo během 5 aţ 90 sekund (průměrně 42 sekund). Dominantním folikulem je největší rostoucí folikul přítomný na vaječnících. Současně s dominantním folikulem roste na vaječnících několik menších folikulů. Dominantní folikul blokuje dokončení vývoje ostatních rostoucích folikulů, které přibliţně po 2-3 dnech růstu podléhají atrézii. V případě odstranění dominantního folikulu, např. kauterizací, okamţitě přebírá jeho roli druhý největší folikul přítomný na vaječnících (Ginther, 1993). Růstové vlny dominantních folikulů jsou spuštěny FSH hormonem. K nárůstu jeho hladiny v krevní 63 plazmě klisny dochází vţdy přibliţně 5 dnů před růstovou vlnou dominantního folikulu (Ginther a kol., 1996). 3. Puberta Období puberty je definováno jako období od první ovulace v reprodukčním ţivotě klisny, která se objevuje jako výsledek dozrání hypotalamo-hypofyzárně-ovariální osy. Obecně klisny dosahují puberty mezi 12 a 24 měsícem stáří. U jarních klisen narozených mezi lednem a květnem, které mají kvalitní výţivu a dobrý zdravotní stav v prepubertálním období, se můţe nástup puberty očekávat během následujícího jara, tedy během druhého roku jejich ţivota. U klisen narozených během letních měsíců se puberta většinou objeví později, během druhého roku stáří. Bez ohledu na roční období, ve kterém se klisna narodila, můţe stres způsobený nedostatečnou výţivou a špatným zdravotním stavem během prepubertálního období změnit endokrinní prostředí a tím potlačit dozrání hypotalamo-hypofyzárně-ovariální osy (Samper, 2007). Navzdory vysokým koncentracím FSH během prvního roku cyklu, je ovariální vývoj vajíček minimální, folikuly zřídka dosahují průměru 10 mm. Nicméně během první zimy a druhého jara lze sledovat dramatický nárůst folikulů větších neţ 10mm. Předpokládá se, ţe morfologické změny na vaječnících a vývodných pohlavních cestách u mladých klisniček během pohlavního cyklu jsou shodné jako u vyspělejších starších klisen. Zapouštění klisen před třetím rokem stáří můţe ohrozit březost a moţná i ţivot matky. V případě rozhodnutí zařadit klisnu do chovu před jejím třetím rokem, mohou být ztráty sníţeny pouţitím technologie transferu embryí. V případě klisen-dárkyň ve věku dvou let byla úspěšnost zabřezávání 33% při přenosu embryí do starších klisen, kdy byly všechny březosti sledovány aţ do porodu (Samper,2009). 4. Sexuální chování Sexuální chování klisen se vyvinulo v sociálním kontextu rodinných skupin, které se většinou skládají z několika dospělých klisen a jejich mladých hříbat, plus jeden nebo více dospělých hřebců. Tyto dlouhodobě soudrţné rodinné struktury jsou pravděpodobně důleţitým faktorem v evoluci neobyčejně dlouhé estrální periody, 5-7 dní v porovnání s 1-2 dny u ostatních samic kopytníků (Crowell-Dawis, 2007). Klisna během říje častěji vykazuje sociálně komfortní chování olizováním trupu, slabin nebo poštipováním kůţe pysky. Při přiblíţení k jiným klisnám močí a blýská (tj. rozevírání stydkých pysků). Časté močení klisny, které je doprovázeno vylučováním hlenu do moči, neujde pozornosti nejen rodinného hřebce, ale i ostatních samčích členů stáda. S pokračující říji se uvedené znaky stupňují (Kliment a kol., 1983). Naopak v době diestru se hřebci vyhýbá a v případě jeho doráţení na něj útočí, jedná se o období relativního klidu vaječníků, kdy působí ţluté tělísko (Hajič, Koštvanec, Čítek, 1995). Nicméně, klisny a hřebci s dlouhodobými sociálními vztahy se často pasou a odpočívají společně, vše bez vzájemného sexuálního ovlivňování (Crowell-Dawis, 2007). 5. Metody detekce říje Pro úspěšnou reprodukci klisen je velice důleţitá detekce říje a vymezení doby ovulace. U klisen je oproti skotu méně výrazné homosexuální chování. Také hlen vytékající z ochodu u nich není obvyklým znakem říje, ale spíš příznakem infekce reprodukčního traktu. Rovněţ další příznaky říje nejsou u všech klisen vţdy tak výrazné, aby mohly být jednoznačně posouzeny (Back a kol., 1974). V pastevním odchovu jsou klisny a hřebec společně na jedné pastvině. V tomto případě se hřebec opakovaně zajímá o klisny. Diestrická klisna se mu vyhýbá, ignoruje ho 64 nebo se chová agresivně, pokud ve svých pokusech vytrvá. Regulérní námluvy trvají několik dní, aţ postupně dosáhnou stadia, kdy klisna zaujme pářící pozici a dojde k samotné kopulaci. Zde je říje snadno určitelná díky dramatické změně v chování obou – klisny i hřebce (Steinbjornsson a Kristjanssin, 1999). U klisen chovaných ve stájích je detekce říje většinou zaloţena na pozorování chování klisny v přítomnosti hřebce. Estrus klisny je hodnocen pomocí rostoucí atraktivity a proceptivity (chování a pach podporující hřebce) nebo receptivity (chování usnadňující páření) (Beach, 1976). Pro dosaţení co největší přesnosti v hodnocení chování klisny u hřebce a detekce říje byla vytvořena tabulka hodnotící chování klisny a jeho intenzitu (bodové ohodnocení postoje, močení, blýskání, zvedání ocasu, kopání, pokládání uší, odbíhání a další). Ale tak jako je značně variabilní průběh cyklu u jednotlivých klisen, je u jednotlivých klisen rozdílné i jejich chování během říje. Není proto moţné jednoznačně určit na základě chování, zda je klisna v říji (Ginther, 1992; Gorecka a kol., 2005). Nejběţněji vyuţívanými metodami jsou podle Sampera (2009) transvaginální vyšetření, transrektální palpace a ultrasonografické vyšetření reprodukčních orgánů. Podle Ginthera (1974) nepatří transrektální palpace mezi rutinní zjišťovací metody kvůli riziku protrţení stěny střeva, coţ se u koní můţe stát poměrně snadno. Touto metodou u klisny lze zjistit hmatem vyvíjející se folikul a otevření děloţního krčku. Zobrazení pomocí ultrasonografie hraje hlavní roli v rostoucím porozumění ovulaci a vývoji ţlutého tělíska a je drahocenným diagnostickým a prognostickým nástrojem při hodnocení těchto jevů u klisen (Samper a kol., 2007). Jako doplňkové informace k určení fáze reprodukčního cyklu mohou být podle Sampera (2009) pouţity objem, viskozita, pH a cytologické změny cervikálním a vaginálním hlenu. Během estru je tato tekutina řídká, čistá a s vysokými lubrikačními vlastnostmi (s nízkou viskozitou). PH je relativně nízké v porovnání s neutrální hladinou během diestru. Vyšší vypovídací hodnotu má cytologické hodnocení, které ale nemá moc praktické vyuţití díky vysokým technologickým poţadavkům. Mezi další metody patří zjišťování hormonální hladiny v moči a ve slinách klisen (Steinbjornsson a Kristjanssin, 1999). 6. Odchylky od normálního cyklu 6.1. Přetrvání sexuálního chování v odbobí anestru Klisny jsou mezi kopytníky zvláštní tím, ţe u nich lze pozorovat říjové chování i v zimním období, kdy nedochází k ovulaci. To je pravděpodobně způsobeno uvolňováním estrogenních steroidů kůrou nadledvinek. Za důvod předvádění sexuálního chování klisnou v průběhu celého roku je povaţováno usnadnění udrţení sociální struktury. U koní samec zůstává se skupinou samic po celý rok, na rozdíl od většiny kopytníků, u kterých se samec a samice setkávají pouze v době páření (Crowell-Dawis, 2007). 6.2. Tichá říje Tento jev nastane v případě, ţe dochází k normálnímu vývoji folikulu a ovulaci, ale u klisny nedojde k ţádným zevním projevům říje. Podle Klimenta a kol. (1989) se jedná o nejváţnější problém narušující dobré zabřezávání klisen zařazených do inseminace. Vliv můţe sehrát sociální faktor, kdy je estrické chování potlačeno u nedominantních klisen v přítomnosti dominantní. Podle Pickerela a kol. (1993) můţe svoji roli hrát to, ţe ne všichni hřebci jsou pro kaţdou klisnu atraktivní. Proto nemusí ani zkoušení dvěma různými hřebci odhalit říji u klisny, pro kterou není ani jeden atraktivní. Vyvolávající příčiny mohou být alimentární poruchy, roční období, nedostatek pohybu, transportní stres, nedostatečná erotizace při nepřítomnosti plemeníka, sníţená 65 rezistence vůči nepříznivým vlivům zevního prostředí u geneticky přešlechtěných zvířat a genetické faktory (Kliment a kol., 1989). ZÁVĚR Klisny se řadí mezi sezónně polyestrická zvířata a moţnost jejich zapouštění je v České republice omezena na období od 15. února do 15. srpna. První jarní říje jsou navíc většinou delší s neplnohodnotnou ovulací. Hlavním úskalím v chovu klisen je tedy nedostatek času. Následující text shrnuje informace podstatné pro dosaţení co nejlepších výsledků v reprodukci u klisen. Sledování první jarní říje – následující cykly se dostavují v intervalu přibliţně 21 dní, kdy samotná říje trvá 5 – 7 dní a ovulace se dostavuje 1 aţ 2 dva dny před koncem říje. Projevy říjí jednotlivých klisen jsou silně variabilní, proto není moţné ji jednoznačně určit pouze pozorováním. Při zkoušení hřebcem existuje moţnost, ţe u klisny nebude odhalena říje z důvodu, ţe pro ni hřebec není atraktivní. Nejspolehlivější a nejpouţívanější metody pro určení fáze říje jsou sonografické vyšetření a palpace. Pomocí sonografie je dnes moţné s velkou přesností určit přesnou dobu ovulace. První jarní říji lze pomocí umělého osvětlení vyvolat aţ o měsíc dříve. Po předchozím zatemnění stáje (působení krátkého světelného dne) následně stimulovat světlem 14,5 aţ 16 hod. Při úpravě světelného reţimu na začátku prosince se první ovulace dostaví na začátku března. K zahájení pohlavního cyklu a tedy k první říji dochází u klisen mezi 12 a 24 měsícem věku. Vliv má přesná doba narození klisny, kvalita výţivy a zdravotní stav. Klisny narozené v období mezi lednem a květnem mohou mít první říji na jaře následujícího roku, tedy jako ročci. Nedoporučuje se zapouštění klisen před třetím rokem věku, protoţe to můţe ohrozit březost i ţivot matky. V případě rozhodnutí zařadit klisnu do chovu před jejím třetím rokem, mohou být ztráty sníţeny pouţitím technologie transferu embryí. První poporodní ovulace se u 54,3% klisen dostavuje mezi 9. a 12. dnem po porodu. Tato perioda je tedy doporučena k zapouštění. Do 9. dne má ovulaci 8,6 % klisen. Po 14. dni po porodu ovuluje 25,7 % klisen. Jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují úspěšnost reprodukce u klisen je sám chovatel. Do značné míry výsledky reprodukce závisí na jeho znalostech a zkušenostech, stejně tak na pečlivosti jeho práce. Snahou by mělo být kombinovat všechny známé postupy a informace s cílem dosáhnout co nejvyšší úspěšnosti zabřezávání klisen. POUŢITÁ LITERATURA Asa, C.S. (1986): Sexual behavior of mares. Veterinary Reproduction, 100, 68-71. Alexander, S.A., Irvine. C.H.G. (1996): GnRH secretion in the mare. Animal Reproduction Science, 42, 173 – 180. Back, D.G., Pickett, B.W. Voss, J.L., Seidel, G.E.(1974): Observations on the sexual behavior of nonlacting mares. Journal of the American Veterinary Medical Association, 165, 717720. Beach, F.A. (1976): Sexula attractivity, proceptivity and receptivity in female mammals. Hormones and Behavior, 7, 105 – 138. Crowell-Dawis, S. L. (2007): Sexual behavior of mares. Hormones and Behavior, 52, 12-17. Dušek, J. a kol. (2007): Chov koní. Nakladatelství Brázda s.r.o. ISBN 80-209-0352-6. 432 s. 66 Ginther, O.J. (1974): Occurence of anestrus, estrus, diestrus and ovulation over a 12 month periods in mare. American Journal of Veterinary Research, 35, 1173-1179. Ginther, O.J. (1992): Reproductive Biology in the Mare: Basic and Applied Aspects. Cross Plains, WI, Equiservices, 642 s. Ginther, O.J. (1993): Major and minor follicular waves during the equine estrous-cycle. Journal of Reproduction and Fertility, 13, 18-25. Ginther, O.J., Wiltbank, M.C., Fricke, P.M., Gibbons, J.R., Kot, K. (1996): Selection of the dominant follicle in cattle. Biology of Reproduction, 55, 1187-1194. Gorecka, A., Jezierski, T.A., Sloniewski, K. (2005): Relationships between sexual behaviour, dominant follicle area, uterus ultrasonic image and pregnancy rate in mares of two breeds differing in reproductive efficiency. Animal Reproduction Science, 87, 283-293. Hughes, J.P., Stabenfeldt, G., Cupps, P., Evans, J.W., Kennedy, P. (1984): Production of progesteron by corpora-lutea formed by ovulation during the luteal phase of the estrouscycle (diestrous-ovulations) Vlaams Diergeneeskundig Tijdschrift, 53, 191-196. Chen, F.J., day, W., Evans, J.W., Peterson, K.D. (1993): Follicular, estrus, gonadotropin and ovulation responses in anestrous mares treated with a GnRh analog. Journal of Equine Veterinary Science, 13, 636-642. Ivkov, V. (1999): The use of ultrasonography in the control of mares fertility. Disertation on University of Novi Sad, Faculty of Agriculture, 58s. Keiper, R., Houpt, K. (1984): Reproduction in feral horses – an eight-year study. Journal of Equine Veterinary Science, 45, 991-995. Kliment, J., Hintnaus, J., Rob, O., Šťastný, P., Novák, M. (1989): Reprodukcia hospodarskych zvierat. Priroda. ISBN 508-23-85. 392 s. Kuller, H.J. (1982): Uberwachung und Kontrolle der Fortflanzung. Handduch der Pferdekrankheiten fur Wissenscgaft und Praxis, 733-742. Maršálek, M. (2008): Chov koní – popis, posuzování, šlechtění. Jihočeská univerzita. 109s. Machek, J., Gaudníková, J. (2010): Situační a výhledová zpráva koně. Ministerstvo zemědělství. ISBN 80-7084-914-9. 36 s. Morel, M.C.G., Newcombe, J.R., Hayward. K.(2010): Factors affecting pre-ovulatory follicle diameter in the mare: the effect of mare age, season and presence of other ovulatory follicles (multiple ovulation). Theriogenology, 74, 1241 – 1247. Palmer, E., Driancourt, M.A., Ortavant, R. (1982): Photoperiod stimulation of the mare during winter anoestrus. Journal of Reproduction and Fertility, 32, 275-282. Pickerel, T.M., Crowell-Dawis, S.L., Caudle, A.B. Estep, D.Q. (1993): Sexual preference of mares (Equus caballus) for individual stallions. Applied Animal Behaviour Science, 38, 1-13. Roberts, S.J. (1980): Abortion and other diseases of gestation in the mares. Current therapy in theriogenology. Philadelphia: W.B. Saunders CO. Samper, J.C., Pycock, J., McKinnon, A.O. (2007): Current therapy in Equine Reproduction. Saunders Elsevier, ISBN 13: 978-0-721602523. 512s. Samper, J.C. (2009): Equine breeding management and artificial insemination, second edition. Saunders Elsevier, ISBN 987-1-4160-5234-0. 310s. Steinbjornsson, B., Kristjanssin, H. (1999): Sexual behaviour and fertility Icelandhorse herds. Pferdeheilkunde, 15, 481-490. 67 Připomínky lektora 1: Je to souhrn citací a poznatků autorů zabývajících se problematikou reprodukce. Experiment nebyl proveden. Obecnou podobu mají rovněţ závěrečná doporučení. Připomínky lektora 2: Výběr tématu i z hlediska názvu má charakter spíše vědeckého článku něţ vědecké práce. Navzdory bohatě vypracovanému literárnímu přehledu podpořenému mnohými zahraničními autory je příspěvek spíše výčtem pevně platných informací neţ nových vědeckých zpráv. Závěr je jasně formulovaný v návaznosti na literární přehled. Připomínky lektora 3: Práce v souladu s poţadavky na studenty prvního ročníku studia zahrnuje pouze literární přehled a závěry z něj vyvozené. Práci povaţuji za velmi dobře zpracovanou a zahrnující aktuální vědecké poznatky z oblasti reprodukce klisen získané především ze světové vědecké literatury. Závěry jsou odpovídající a dobře a srozumitelně formulované. 68
Podobné dokumenty
Stanovení olejnatosti ve vzorcích olejnin pomocí extrakce Kristýna
potřeby. Olej, získaný lisováním za tepla, se vyuţívá pro technické účely. Olej lze také
vyextrahovat pomocí organických rozpouštědel s nízkou teplotou varu. Tuky a oleje
jsou rovněţ významné po ga...
sonografie v buiatrické praxi a její diagnostické možnosti
některé vrozené nebo získané vady již v ranném mládí
a tato zvířata mohou být tak zavčas z chovu vyřazena.
Sonografické vyšetřování zvířat může být uplatněno
i v oblastech, kde bychom to nepředpokl...
sborník - Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat
Stanovení jednotlivých rolí v péči o pacienta a cvičení reakcí na různé život
ohrožující situace nám pomáhá získat cenný čas, a tím snižovat nemocnost pacientů.
Připravenost veterinárního pracovišt...
Studie k statni doktorske zkousce
optimálního řízení, které je zpravidla stanoveno deterministicky, to jest při předpokládané
znalosti průběhů všech veličin.
Pravidla řízení (manipulací) na vodních dílech jsou obsahem manipulačních...
DREZURNÍ PRAVIDLA
nohou jezdce, pobízejících koně proti stále více a více zadržující, ale poddajné ruce,
vyvolávající téměř okamžité, ale ne násilné zastavení na určitém místě.
Sbornik v PDF - Zdravotní a sociální akademie Hradec Králové
neodkladnou nemocniční péči, organizační, logistické a ekonomické aspekty, až po
problematiku CBRNE. V letošních prezentacích se stále více ukazuje multidisciplinarita
oboru a nutnost kooperace s o...
Něžná jízda - Stado Ogierów Książ
o tento obor. Výstava rekapituluje uplatnění koní v chovu, jezdeckém a dostihovém sportu, westernovém i rekreačním ježdění, zemědělství a práci v lese, hiporehabilitaci a dalších oblastech.
Svým zp...
louňovický - Obec Louňovice
Až se k vám dostane toto číslo zpravodaje, bude první
jarní den už za dveřmi. Přesto se zima nevzdá nadvlády jen tak, třeskuté mrazy v uplynulých týdnech
jsou toho důkazem. Nízké teploty potěšily d...