sonografie v buiatrické praxi a její diagnostické možnosti
Transkript
Česká buiatrická společnost Klinika chorob přežvýkavců FVL VFU Brno a PRION, s.r.o. SONOGRAFIE V BUIATRICKÉ PRAXI A JEJÍ DIAGNOSTICKÉ MOŽNOSTI VETfair, Hradec Králové, 8.dubna 2006 NABÍDKA SONOGRAFŮ PRO PRAXI U VELKÝCH HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Současný trend ve vývoji sonografů pro diagnostiku u velkých hospodářských zvířat směřuje k maximálnímu snížení hmotnosti, nezávislosti na pevném zdroji el. energie při zachování výkonu a kvality zobrazení. Zřejmě nejlepším přístrojem v této kategorii je AGROSCAN L francouzského výrobce ECM, vítěz srovnávacího testu magazínu Top Agrar. Tento sonograf je vybaven LCD diplejem o úhlopříčce 12,5 cm, umožňuje 3 hladiny měření při rozlišovací schopnosti 256 odstínů šedi. Skutečnou raritou je hmotnost 1,85 kg včetně akumulátoru, který má kapacitu 5 hodin plného výkonu na jedno dobití. Cena tohoto přístroje bez DPH je 249.000,- Kč včetně 5 MHz lineární rektální sondy. Mezi klasickými sonografy došlo v poslední době k mimořádnému rozšíření nabídky a výraznému poklesu cen. Toto dokumentuje nová řada sonografů MAGIC německého výrobce Eickemeyer. Pro jednoduchou diagnostiku gravidity je nabízen MAGIC 1000 s 5 MHz lineární rektální sondou za pouhých 121.000,- Kč. Hmotnost přístroje pouze 7,7 kg. Kvalitativně o třídu výš je MAGIC 2000 s multifrekvenční lineární rektální sondou. Sondu lze přepínat ve frekvencích 3,5 , 5 , 6, 7 MHz . V nabídce je i multifrekvenční mikrokonvexní sonda se stejným rozsahem. Cena kompletního přístroje se sondou je opět přijatelná 162.000,-, respektive 176.000,- Kč bez DPH. Hmotnost 10 kg. Tradičně vyhledávanými a vysoce ceněnými sonografy jsou japonské přístroje ALOKA. Ze současně vyráběných je pro terénní praxi určena ALOKA SSD 500 MICRUS. Tento špičkový sonograf je nabízen včetně 5 MHz lineární rektální sondy za 265.000,- Kč. Všechny přístroje je možno před závaznou objednávkou vyzkoušet v praxi. V ceně je zahrnuta přeprava k zákazníkovi, základní zaškolení obsluhy. Servis je zajištěn. Česká buiatrická společnost Klinika chorob přežvýkavců FVL VFU Brno a PRION, s.r.o. SONOGRAFIE V BUIATRICKÉ PRAXI A JEJÍ DIAGNOSTICKÉ MOŽNOSTI Sborník referátů z odborného buiatrického semináře uspořádaného u příležitosti mezinárodní veterinární výstavy „VETfair“ Odborná garance Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc. Doc. MVDr. Radovan Doležel, CSc. VETfair, Hradec Králové 8.dubna 2006 Obsah Úvod B. Hofírek, Česká buiatrická společnost .. OBSAH 7 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení,interpretace obrazu I.Grygar, privátní veterinární práce, Valašské Meziříčí ........................................................................................................ 9 Sonografie u skotu S. Franz, Veterinární univerzita Vídeň, Rakousko ............................................................................................................... 24 Využití ultrasonografie ke zpřesnění gynekologického vyšetření u krav R.Doležel, S. Čěch, J. Zajíc, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno ....................................................................... 36 Využití ultrasonografie při produkci embryí in vitro S. Čech, R. Doležel, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno .................................................................................... 39 Hodnocení tělesné kondice sonografickým měřením síly hřbetního tuku B. Hofírek, L. Ottová, I. Hofírek, Česká buiatrická společnost, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fak. nemocnice u sv. Anny, Brno ........................................................... 41 Sonografické stanovení výšky hřbetního tuku u krav ve vztahu k poruchám metabolismu v peripartálním období J. Illek, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno .......................................................................................................... 46 5 Úvod ÚVOD Prof. MVDr. Bohumír Hofírek, DrSc., Česká buiatrická společnost V posledních letech jsme svědky, že i ve veterinární medicině se ve stále hojnější míře uplatňují moderní diagnostické postupy, souborně označované jako zobrazovací diagnostické metody. Jednou z nich je sonografie, respektive ultrasonografie. Zatím co v praxi malých zvířat je používání této diagnostické metody již zcela běžné, v buiatrické praxi je širší využívání této metody v diagnostice v podstatě stále, až na výjimky (např. diagnostika gravidity), v počátcích, i když metodické postupy byly již v mnoha směrech propracovány a jejich využitelnost v diagnostice, diferenciální diagnostice a také v prognostice chorob ověřeny. Velkou předností sonografické diagnostiky je, že se jedná o metodu neinvazní, která pacienta nepoškozuje, je nebolestivá, a zpravidla nevyžaduje zvláštní fixační postupy. V současnosti jsou již k dispozici vhodné ultrasonografické diagnostické přístroje, které umožňují různé způsoby zobrazení nejrozmanitějších patologických stavů. Je již více oblastí, kde sonografie poskytuje vysokou vypovídací diagnostickou a tím i užitnou hodnotu. Jedná se o dnes již zcela běžnou diagnostiku časné březosti. V oblasti reprodukce je možno využít sonografii také v diagnostice poruch reprodukce, zobrazování a posuzování zejména vaječníků, ale i dalších částí pohlavního aparátu. Široké možnosti se otvírají pro sonografii v oblasti diagnostiky orgánových alterací. Zejména jde o patologické alterace vnitřních orgánů, jejich dislokace, dilatace, narušení morfologické struktury zánětem nebo malfor- macemi. Nejčastěji se sahá k sonografickému vyšetření při onemocnění předžaludku, slezu, střev, jater, ledvin, vývodných cest močových, srdce a mléčné žlázy. V těchto případech se naskytují nevídané možnosti rychlé diagnostiky, diferenciální diagnostiky, rychlého prognostického i terapeutického rozhodování, což přináší nemalý ekonomický efekt. Sonografickým vyšetřením mohou být odhaleny také některé vrozené nebo získané vady již v ranném mládí a tato zvířata mohou být tak zavčas z chovu vyřazena. Sonografické vyšetřování zvířat může být uplatněno i v oblastech, kde bychom to nepředpokládali, v oblasti poruch látkové výměny u stád s vysokou užitkovostí, kdy je nutné posuzovat kondici zvířat, respektive stavy energetické bilance a v této souvislosti i následné poruchy látkové výměny. Jedná se zejména o poškození jater, steatózu i jaterní abscedace. S úspěchem se při této diagnostice uplatňuje také stanovení síly hřbetního tuku u dojnic v průběhu laktace, včetně doby stání na sucho. Výsledkem je poměrně přesné určení jejich kondice. Cílem tohoto monotematického semináře o diagnostickém využití sonografie v buiastrické praxi je přiblížit Vám, praktikujícím veterinárním lékařům na úseku buiatrických zvířat, především dojnic možnosti, jak využít tuto moderní diagnostickou metodu a jak zvýšit efektivnost vaší činnosti v rutinní diagnostice. Přál bych si, aby obsah tohoto semináře ve Vás podnítil zájem o tuto metodu a vyvolal touhu tento moderní diagnostický postup uplatnit ve vaší praxi. 7 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu ZÁKLADNÍ PRINCIPY ULTRASONOGRAFIE, TECHNICKÉ VYBAVENÍ, INTERPRETACE OBRAZU MVDr. Ivo Grygar, privátní veterinární praxe, Valašské Meziříčí 1. Ultrazvukové vlny (fyzikální principy) o různé akustické impedanci dochází k lomu, odrazu nebo částečnému lomu i odrazu. Podíl zpět odražené ultrazvukové energie nezávisí při kolmém dopadu na rozhraní na absolutních hodnotách jednotlivých akustických impedancí, ale na jejich vzájemném poměru (Při malém rozdílu akustických impedancí jednotlivých tkání je odražená část ultrazvukové energie relativně malá a většina energie přechází hlouběji, naopak velké rozdíly akustických impedancí jednotlivých prostředí vedou téměř k úplnému odrazu). V lékařské technice se výhradně používá způsob generování ultrazvukových vln, jenž vychází z nepřímého piezoelektrického jevu, při kterém se krystal smršťuje a roztahuje (kmitá), když na jeho povrch se střídavě a velmi rychle přivádí pozitivní a negativní elektrický náboj (obr. 1) Při konstrukci lékařských ultrazvukových přístrojů se v současnosti místo krystalů (např. křemen, Energie zvuku je harmonické kmitání částeček prostředí, kterým se zvuk šíří, kolem rovnovážné polohy. Nejdůležitější jsou podélné ultrazvukové vlny, kdy částice prostředí kmitají přímočaře ve směru šíření vlny. Při tomto pohybu vzniká střídavé zhušťování (komprese) a zřeďování částic prostředí (obr. 1), přičemž dochází i ke střídavé změně jeho objemu. Jestliže slyšitelný zvuk má frekvenci 20 – 20 000 Hz, pak ultrazvuk je definován frekvencí 20 000 – 1010 Hz. Frekvence se udává v hertzech (Hz), přičemž 1 kmit za sekundu se rovná 1 Hz, pak milión kmitů za sekundu je 1 megahertz (MHz). Pro diagnostické lékařské přístroje se používá ultrazvuk o frekvenci 1 – 15 MHz, při speciálním použití dnes i o vyšší frekvenci. Obr. 1 Geneze, šíření a charakteristika ultrazvukových vln. Pro pochopení dále uvedených principů sonografie a správné nastavení a používání ultrazvukových přístrojů je žádoucí alespoň zjednodušené vysvětlení některých základních fyzikálních jevů, ke kterým dochází při prostupu ultrazvukového vlnění prostředím. V ultrazvukové praxi se zavádí a používá pojem akustická impedance, která je definována jako součin hustoty prostředí (tkání) a rychlosti šíření ultrazvuku v prostředí. Obecně můžeme říci, že akustická impedance je největší pro pevné látky, nižší pro kapaliny a nejnižší pro plyny. Na rozdílu akustických impedancí prostředí (tkání) tvořících určité rozhraní bude mimo jiné záviset výsledné echo (obraz rozhraní). Při každém dopadu ultrazvukového paprsku na rozhraní dvou prostředí 9 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu rozdíl frekvence vysílané a přijímané. Metoda odrazová se používá pouze v dopplerovském způsobu měření pohybu a rychlostí (kontinuální dopplerovská technika). Nejvíce se používá metoda impulzní - odrazová. Při ní je využíván stejný převodník (piezoelektrický měnič – krystal v sondě) pro vysílání a příjem, které jsou od sebe časově oddělené. Do vyšetřované oblasti je vysílán ultrazvukový pulz a do začátku dalšího vysílaného pulzu převodník přijímá echa odražená od přechodů a překážek s rozdílnou akustickou impedancí. Právě metoda impulzní - odrazová (impulz - echo) je jedním z principů ultrasonografie. Na hraničních plochách (přechodech) jednotlivých tkání a tekutin v závislosti na jejich akustické impedanci se ultrazvukové vlny vycházející z kmitajícího krystalu (sondy) přiloženého na tělo zčásti (eventuálně zcela) odrážejí a vracejí nazpět a zčásti pronikají hlouběji, přičemž dochází k jejich různě veliké absorpci. Časový rozdíl mezi vysíláním a přijímáním vln je mimo jiné závislý na hloubce uložení odrážející vrstvy. Množství odražených a vracejících se ultrazvukových vln je závislé na vlastnostech jednotlivých tkání a tekutin (jejich akustické impedanci). Zachycené odražené ultrazvukové vlny jsou převáděny piezoelektrickým měničem zpět na elektrický signál, který je veden kabelem sondy do vlastní přístrojové jednotky a dále zpracován a upravován (např. zesilován) podle potřeby a způsobu zobrazení a znázorňován ve vizuální formě na monitoru. turmalín) s přirozenými piezoelektrickými vlastnostmi používá hlavně umělá keramika, která je polykrystalická a má velmi silné elektrostrikční vlastnosti. Piezoelektrické měniče (krystaly) jsou v různém počtu (např. 3 nebo 128) součástí důležité části ultrazvukového přístroje – ultrazvukové sondy (obr. 2). Ultrazvukové sondy jsou nejrůznějších tvarů a velikostí podle typu (způsobu) zobrazení (viz kap. 2.2) a frekvence, ale také podle účelu k jakému jsou používány (viz kap. 2.3). Piezoelektrické měniče v sondě slouží nejen k vysílání, ale i k příjmu odražených vln (echo – odraz, ozvěna) vracejících se k sondě z vyšetřované oblasti. Impulsní systémy (sonografy) mají své vlastnosti, jejichž vysvětlení přesahuje rámec tohoto sdělení a proto pro podrobnější seznámení s problematikou (i v následujících částech) doporučuji studium uvedené literatury. Přesto uvádím alespoň nejpodstatnější skutečnosti. Kvalita impulzního systému je určována jednak konstrukcí daného přístroje, jednak fyzikálními vlastnostmi vyšetřované oblasti. Z dílčích prvků systému se především uplatňují rozlišovací schopnost, citlivost, kvalita výstupního signálu, dynamika zpracování přijatého echa, digitální zpracování signálu a pod. Rozlišovací schopností přístroje rozumíme minimální vzdálenost mezi dvěma body, které lze ještě registrovat odděleně. Vztahuje se jak na směr osy ultrazvukového paprsku (axiální rozlišovací schopnost), tak i v kolmém směru na osu paprsku (laterální rozlišovací schopnost – v rovině „řezu“, respektive transverzální rozlišovací schopnost – v rovině kolmé na rovinu řezu). Axiální rozlišovací schopnost je dána délkou vysílaného pulzu (určo- Obr. 2 Generování ultrazvukového vlnění piezoelektrickým měničem v lineární sondě. 2. Ultrazvukové diagnostické metody a principy ultrasonografie Ultrasonografie (zkráceně sonografie, USG) využívá druhé ze dvou základních ultrazvukových diagnostických metod: - metoda prozvučovací (transmisní), - metoda odrazová. Metoda odrazová se zakládá na odrazu ultrazvukové vlny na rozhraní dvou prostředí s různou akustickou impedancí. Tato metoda, při které je vysílán i přijímán signál kontinuálně, vyžaduje zvlášť vysílač a zvlášť přijímač. Po demodulaci se vyhodnocuje 10 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu vanou vlastnostmi celého impulsního systému – přístroje) a frekvencí ultrazvukového paprsku. Frekvence ovlivňuje axiální rozlišitelnost, protože je v podstatě funkcí vlnové délky. V praxi ji můžeme ovlivnit vhodným výběrem ultrazvukové sondy o určité frekvenci (o určitém rozsahu frekvencí). Čím kratší je vlnová délka, tím je axiální rozlišovací schopnost vyšší. Čím vyšší je frekvence ultrazvukového paprsku, tím vyšší je rozlišitelnost, ale současně se zvyšuje útlum ultrazvukového vlnění v materiálu (ve vyšetřované oblasti), a tím se snižuje dosah (hloubka zobrazení). Laterální rozlišovací schopnost je dána především šíří ultrazvukového paprsku a jeho fokusací. Je nejvyšší v ohniskové zóně, kde je paprsek nejužší. Na rozlišovací schopnost (jak axiální tak i laterální) má rozhodující vliv sonda (frekvence a způsob fokusace) a dále je také určována samotným elektronickým zpracováním přijatých ech a způsobem zobrazení. Pokud to daný přístroj umožňuje (většina vyráběných sonografů) doporučuji měnit fokusaci ultrazvukového paprsku (svazku, snopce) se zřetelem na dosažení optimální ohniskové zóny v požadované hloubce zobrazení, která má zásadní vliv na laterální rozlišovací schopnost a tím i na kvalitu výsledné diagnózy. je nejlepší, ale lze určit, který způsob je pro určitý obor nebo cíl nejvhodnější. U moderních diagnostických přístrojů se nyní vedle hlavního způsobu zobrazení (B-způsob) využívají mnohdy ještě doplňkové zobrazovací metody (A-, M-způsob, i ve veterinární medicíně na významu nabývají dopplerovské metody). Dále se budu zabývat především dynamickým B-způsobem zobrazení (ultrasonografie). 2.1.1. A - způsob zobrazení A-způsob zobrazení (amplitude-modulated) je nejjednodušší a byl používán v ultrazvukové diagnostice jako první. Je to jednorozměrný způsob zobrazení a dává informaci o velikosti (amplitudě) ech na jedné dráze ultrazvukového paprsku. Sonda se při vyšetřování nepohybuje. Jednotlivá rozhraní, jež jsou kolmá k dráze ultrazvukového paprsku, se zobrazí jako posloupnost vertikálních výchylek. Vzdálenost těchto výchylek na časové ose je úměrná vzdálenosti jednotlivých rozhraní, jež způsobují odraz vlnění. Většinou se používá jednoho převodníku. Systém pracuje v pulzním režimu. Již v roce 1966 referoval LINDAHL o použití A-způsobu zobrazení k diagnostice gravidity u ovcí a následně byl využíván ke stejnému účelu i u prasnic. Tento způsob zobrazení se stále využívá k měření tloušťky vrstvy některých tkání (např. tuku), dále v oftalmologii a neurologii. 2.1. Základní druhy zobrazení Se zřetelem na vytváření obrazu na monitoru rozeznáváme řadu ultrazvukových zobrazovacích metod (viz obr. 3). Nelze jednoznačně říci, který typ zobrazení Obr. 3 Rozdělení způsobů ultrazvukového zobrazení (upraveno podle JANDY, 1988). 11 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu 2.1.2. M - způsob zobrazení dem ke konstantní frekvenci vysílače (frekvenční posun). Např. při pohybu přijímače směrem ke zdroji na něj dopadne za stejnou časovou jednotku větší počet kmitů než v klidu. Přijímaná frekvence je tedy vyšší než vysílaná. V praxi však nastává situace, kdy se pohybuje reflektor, to je rozhraní, které odráží ultrazvukové vlny, a nebo se pohybuje prostředí, v němž se vlny šíří, a vysílač ani přijímač se nepohybují. Výsledná frekvence je vyšší, pokud se rozhraní blíží k měniči, nižší, když se od něho vzdaluje. V současné době je nejvíce Dopplerova efektu využíváno k neinvazivnímu měření rychlosti toku krve a vyhodnocení charakteru proudění. Pohyblivými rozhraními jsou přitom povrchy krvinek, vzhledem ke své početnosti především erytrocyty. Frekvenční (dopplerovský) posun je přímo úměrný frekvenci ultrazvukového vlnění, měřené rychlosti toku krve a úhlu, pod kterým vysílané ultrazvukové vlnění na cévu dopadá. Používány jsou dva způsoby: kontinuální a pulzní dopplerovská technika. Kontinuální dopplerovská technika (continuous-wave Doppler, CW) využívá, jak je již zřejmé z názvu, kontinuální vysílání ultrazvukového signálu a kontinuální přijímání odraženého signálu od pohybujících se struktur v měřené oblasti. Proto vyžaduje dva piezo-převodníky (jeden vysílač a druhý přijímač). Relativně jednoduché přístroje se používaly, a vzhledem k nízké ceně ještě omezeně používají, k diagnostice březosti u malých přežvýkavců, prasnic a malých zvířat. Pomocí akustické informace jsou registrovány pohyby fetálního srdce nebo proudění krve ve velkých cévách plodu, případně po zavedení sondy do rekta lze u prasnic zaznamenat pulzaci děložních arterií. Předností kontinuálního měření je možnost měřit vysoké rychlosti krevního proudu, jednou z nevýhod je sumace všech rychlostí v ose šíření ultrazvukového vlnění bez možnosti hloubkového rozlišení. Zatímco kontinuální dopplerovská technika vyhovovala pro měření v povrchových cévních systémech a monitorování srdeční činnosti plodu, pro analýzu krevního toku v srdečních dutinách, v břišních cévách a ve vzdálenějších cévních systémech, respektive srdci a cévním systému plodu, kde je nutná přesná lokalizace pozice měřeného toku, je nezbytné použití později vyvinuté pulzní dopplerovské techniky (pulsed-wave Doppler, PW). Na rozdíl od kontinuální dopplerovské techniky u pulzní techniky využíváme stejný převodník pro vysílání i příjem. V čase mezi jednotlivými emitorovanými ultrazvukovými pulzy převodník přijímá odražená echa, která ve svém frekvenčním spektru obsahují vysílané frekvence s příslušným dopplerovským posunem. Příslušný dopple- M-způsob zobrazení (movement-modulated) neboli TM-způsob (time movement-modulated) je dvourozměrný záznam, kde vertikální osa představuje hloubku a horizontální čas. V principu se jedná o A-způsob zobrazení, kde se sleduje struktura na jedné pevné ultrazvukové dráze (sonda se nepohybuje), ale amplituda odražených ech je převedena do stupnice šedi (viz kap. 2.4.2) a získaný obraz rozvinut v čase. Maximálnímu echu ve zkoumané dráze odpovídá bílá barva a žádnému, respektive minimálnímu echu odpovídá černá. Obraz je statický a obnovuje se zleva doprava nebo zprava doleva. M-způsob zobrazení vznikl především z potřeb kardiologie ke sledování pohybu dynamických struktur a kvalitativnímu vyhodnocení tohoto pohybu v čase. Na základě měření v M-obraze lze automaticky vypočítat rychlost pohybu určité struktury (např. chlopně) nebo frekvenci srdeční. Pro lepší orientaci je velmi výhodné současné použití B-způsobu zobrazení, kde v B-obraze vidíme přesně pomocí tzv. M-mode cursoru, v které části vyšetřovaného objektu je M-zobrazení (případně měření) prováděno. M-způsob zobrazení se používá v kardiologii sportovních koní a malých zvířat, ale i při prenatální diagnostice srdečních vad. 2.1.3. B - způsob zobrazení B-způsob (brightness-modulated) je nejdůležitější a nejužívanější dvourozměrné zobrazení. Plošným zobrazením tvarů a topografickým přístupem umožnilo největší rozvoj ultrazvukové diagnostiky. Z hlediska možnosti sledování dynamických změn vyšetřovaných struktur ho lze rozdělit na: - statické B-zobrazení - dynamické B-zobrazení Dynamické B-zobrazení (ultrasonografie) je nejrozšířenější a nejdůležitější způsob zobrazení a dále mu bude věnována hlavní pozornost. 2.1.4. Dopplerovské metody Dopplerovské metody a diagnostické přístroje využívají Dopplerova efektu a slouží k měření pohybu tkání, ale hlavně toku krve v srdci a cévách, popřípadě k diagnostice dalších dynamických dějů v těle. Z naměřených výsledných hodnot se pomocí vestavěných počítačů vypočítávají potřebné informace - rychlosti, objemy, tlaky a další. Princip Dopplerova jevu spočívá v tom, že pohybuje-li se zdroj nebo přijímač ultrazvukových vln nebo oba současně, lze pozorovat změnu přijímané frekvence vzhle12 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu rovský signál se detekuje z daného vyšetřovaného místa - přesné polohy - která je udána tzv. vzorkovacím (měřícím) objemem. Např. jsou sledovány hemodynamické poměry jen v určité části srdce (např. v pravé komoře). Po transformaci ech měničem na elektrické impulzy se ve fázovém detektoru celé frekvenční spektrum přijatého signálu porovnává s vysílanou frekvencí (tzv. demodulace). Protože frekvenční dopplerovský posun leží ve slyšitelném pásmu, může být nízkofrekvenční signál z demodulátoru přiváděn přímo do sluchátek nebo do přístroje vestavěného reproduktoru. Hodnocení audio-signálu však vyžaduje značnou zkušenost a je relativně subjektivní. V principu rozeznáváme dva základní typy dopplerovského záznamu: - spektrální dopplerovský záznam („černobílý“ Doppler), - barevný dopplerovský záznam Spektrální záznam je grafickým vyjádřením závislosti rychlosti krevního toku na čase a umožňuje přesnou kvantifikaci průtokových parametrů např. v dané cévě. Barevný dopplerovský záznam je metodou semikvantitativní, která kromě směru toku umožní určit pouze přibližný rozsah rychlostí, avšak ve více cévách najednou. Kladné dopplerovské frekvenční posuvy (tj. toky směrem ke zdroji ultrazvukového vlnění) se standardně ve spektrálním dopplerovském záznamu vynášejí nad nulovou linií, v případě barevného záznamu se zobrazují červenou barvou. Záporné frekvenční posuvy se zobrazují pod nulovou linií a jsou kódovány modrou barvou. Frekvenční (spektrální) analýza dopplerovského signálu umožňuje přesné změření jednotlivých rychlostí, které se ve vzorkovacím objemu vyskytují, s vyjádřením jejich četnosti v čase. Rychlost toku krve není totiž konstantní, ale jde o charakteristickou distribuci různých rychlostí (od nízkých po vysoké) v různých fázích srdečního rytmu. Navíc rychlostní profil krevního toku významně ovlivňuje průměr cévního lumina. Obecně platí, že největší je rychlost v centru cévy, směrem ke stěnám klesá. Spektrum frekvencí (rychlostí) v dopplerovském záznamu, který je v konečné fázi graficky vyjádřen na monitoru přístroje, se rozšiřuje (charakteristicky mění) např. při turbulentním proudění při výrazné stenóze cévního lumina. V praxi se pulzní dopplerovská technika používá v kombinaci s dvourozměrným dynamickým B-způsobem zobrazení. To umožňuje dobrou orientaci (např. měření jen na určitém místě v luminu jedné konkrétní tepny). V posledních letech se i ve veterinární medicíně roz- šiřují přístroje (vycházející v podstatě z pulzní dopplerovské techniky), které umožňují barevné mapování krevního řečiště (toku krve) v ploše obrazu a v reálném čase s vyhodnocením směru (od sondy nebo k sondě), respektive charakteru proudění. Tento způsob poskytuje zejména lepší orientaci při vyšetření srdce nebo cévního systému a odlišení cév od jiných anechogenních struktur (např. od malých folikulů nebo v mléčné žláze od mlékovodů). Dopplerovská pulzní technika umožňuje určit rozložení jednotlivých rychlostí v časovém průběhu na předem zvoleném místě – barevné dopplerovské mapování průtoku (Color Doppler Imaging – CDI, Color Flow Mapping – CFM). Analyzuje rychlost toku v mnoha vzorkovacích místech v celém obraze nebo jeho zvolené části. Výsledkem je prostorové rozložení (mapa) jedné hodnoty - střední dopplerovské frekvence, respektive střední rychlosti toku krve v časovém sledu daném snímkovou frekvencí. Je znázorněn směr toku krve (tzv. směrové systémy) a naměřené hodnoty jsou kódovány do barevné škály. Při frekvenční analýze odražených signálů se obvykle rychlosti toku ve směru k sondě zobrazují nad osou x (nulovou linií) a většinou je tento směr toku zobrazen odstíny červené barvy. Naopak tok krve od sondy je znázorněn pod osou x a v barevném zobrazení spektrem modré barvy. Střední rychlost krevního toku v jednotlivých částech krevního řečiště je vyjádřena pomocí jemných rozdílů v jasnosti barevné stupnice, přičemž vyšší rychlosti jsou zobrazeny jasnějšími (světlejšími) odstíny. Pro lepší vyjádření variancí se mnohdy přidává žlutá barva (červená přechází ve žlutou), nebo při opačném směru toku krve zelená (modrá přechází v modrozelenou). To umožňuje ještě lépe diagnostikovat změny v charakteru proudění (např. turbulenci). Kromě již vzpomenutých výhod (snadné a názorné zjištění toku krve, jeho směru a charakteru proudění, rychlé odlišení cév od jiných anechogenních struktur) přináší barevné dopplerovské zobrazení další dodatečné informace, mající význam např. pro určení benignity či malignity tumorů (informace o vaskularizaci na periferii a uvnitř patologické formace). V současnosti jsou moderní přístroje vybaveny další metodou – barevné zobrazení dopplerovské energie (Color Doppler Energy – CDE, Color Power Angio – CPA a pod.). Princip barevného zobrazení dopplerovské energie je založen na určení amplitudy, tj. energie dopplerovských signálů vznikajících na pohybujících se strukturách. Za cenu obětování informace o směru a přibližné rychlosti toku, kterými tato modalita nedisponuje, umožní energetická barevná mapa zobrazit větší dynamický rozsah energie dopplerovských signá13 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu lů, a tím i lépe vizualizovat drobné cévy s velmi pomalým tokem. Barevný odstín pixelu tedy přímo odpovídá amplitudě (energii) dopplerovského signálu a vyjadřuje v podstatě množství krvinek, které se v dané oblasti pohybují, přičemž na rychlosti a směru jejich pohybu při tomto typu zobrazení nezáleží. Proto také energetická barevná mapa obsahuje jen odstíny jedné barvy. Čím více krvinek je v cévě v pohybu (čím lepší perfuze), tím světlejší odstín. chanická zobrazení jsou sektorová. „Phased array“ sektorové, lineární, konvexní a trapezoidní zobrazení jsou plně elektronická. V současné době se pro potřeby veterinární medicíny používá sektorové zobrazení („mechanické i elektronické sondy“), lineární a konvexní zobrazení. 2.2.1. Sektorové zobrazení Je charakterizováno obrazem ve tvaru kruhové výseče (obr. 4). Jeho hlavní výhodou je snímání obrazu z malé plochy (nevyžaduje k přiložení sondy na povrch těla velkou lysou plochu a může se vyhnout anatomickým překážkám při šíření ultrazvuku - např. žebrům). Nevýhodou je, že hustota ultrazvukových řádků na ploše obrazu klesá s rostoucí vzdáleností od sondy, a tím úměrně klesá i rozlišovací schopnost, hlavně laterální. Nevhodné zobrazení objektů bývá také v oblasti nejblíže sondy v důsledku úzkého výhledu a vysoké hustoty ultrazvukových řádků na malé ploše. Vychylování ultrazvukového paprsku sektorovou sondou, a tím tvorba sektorového zobrazení, může být mechanické nebo elektronické. Mechanická sektorová sonda s kývavým způsobem vychylování ultrazvukového paprsku je tvořena jedním krystalem. U sond rotačních, které mají oproti prvně jmenovaným sondám několik výhod, rotuje kolem osy 1 - 5 (nejčastěji 3) měničů, které v příslušné poloze vysílají a přijímají odražené ultrazvukové paprsky, a tím vytvářejí sektorový obraz. Úhel sektorového obrazu bývá nejčastěji kolem 90o (běžné jsou i tzv. panoramatické sondy s úhlem až 120o) a hloubka zobrazení (dosah) do 25 cm. Z hlediska veterinární medicíny je důležité, že životnost a spolehlivost mechanických sond je podstatně nižší než u elektronických sond. I vzhledem k dalším zde neuváděným nevýhodám mechanických sond je dávána přednost sice dražším sektorovým sondám s elektronickým vychylováním ultrazvukového paprsku - „phased array“ sektor. Sonda je konstruována pomocí řady měničů – krystalů. Princip vychylování ultrazvukového paprsku z osy u elektronické sektorové sondy spočívá v podstatě v rozdílné fázi přiváděného budicího signálu pro jednotlivé piezoelektrické elementy, v jejich „fázovém seřazení“. Elektronické sektorové sondy jsou celkově menší než mechanické, a také plocha pro snímání obrazu může být podstatně menší. Velkou výhodou elektronických sektorových sond je možnost elektronicky prováděné dynamické fokusace (viz kap. 4.1.2). Rozhodující však je (zejména z pohledu humánní medicíny), že pro tzv. dvourozměrné dopplerovské zobrazení v reálném čase, kódované 2.2. Typy (způsoby) dynamického B - zobrazení Dynamický B - způsob zobrazení vyplynul z potřeby dvourozměrně sledovat pohyb zobrazovaných struktur ve skutečném (reálném) čase, tzv. real-time technique. Obraz ve skutečném čase předpokládá snímkovou frekvenci více než 25 snímků za sekundu. Při nižší snímkové frekvenci pohyb není v reálném čase. Protože lidské oko začíná vnímat obrazy odděleně při frekvenci nižší než 15 - 20 obrazů/s, je již při této frekvenci vidět obnovování obrazu. Podle způsobu tvorby obrazu a konstrukce sondy (hlavice s piezoelektrickými měniči - krystaly) dělíme dynamické B-zobrazení na: 1. sektorové 2. lineární 3. konvexní Všechny jmenované způsoby využívají pulzně odrazovou techniku. Vznik jednotlivých obrazů je podmíněn rychlým vychylováním ultrazvukového paprsku (svazku), které lze provádět mechanicky nebo elektronicky. Mechanický způsob předpokládá kývavý pohyb nebo rotaci při vychylování jednoho či více měničů. Tato me- Obr. 4 Tvary obrazů při použití jednotlivých způsobů zobrazení. 14 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu v barvách (kap. 3.3.5), lze použít pouze sektorové sondy s elektronickým vychylováním ultrazvukového paprsku. Sektorové zobrazení lze použít při diagnostice přes stěnu břišní u všech druhů hospodářských zvířat, kdy stačí pouze malá plocha kůže pro dokonalé přiložení sektorové sondy (např. lysé místo pod předkolení řasou u ovcí), nepostradatelné je v kardiologii (snadné přiložení mezi žebra) nebo je sektorové zobrazení vhodné tam, kde v určité hloubce potřebujeme co největší šíři obrazu. pro abdominální diagnostiku a transkutánně, respektive transrektálně prováděná porodnicko-gynekologická vyšetření se obvykle používají sondy s větším rádiem (např. 50 - 100 mm), ale pro některá vyšetření jsou naopak výhodné i sondy s malým rádiem (mikrokonvexní sondy). Pohledový úhel (scanning angle) se volí podle konkrétního použití sondy a je závislý na příslušném rádiu a délce krystalové řady. Tedy tvar obrazu, který mimo jiné danou konvexní sondu charakterizuje, je dán rádiem a úhlem. Možnosti a výhody použití mikrokonvexní sondy (malý rádius, velký úhel) jsou podobné jako u sektorových sond. Tvar obrazu takovýchto konvexních sond se podobá tvaru obrazu některých sektorových sond se stejným úhlem sektoru, takže podle tvaru výsledného obrazu na monitoru nelze mnohdy rozlišit použití sektorové nebo konvexní sondy. Přestože konvexní sondy spojují přednosti sond sektorových a lineárních, zároveň přebírají nevýhody sektorového zobrazení (rozšiřování mezer mezi jednotlivými ultrazvukovými řádky s rostoucí hloubkou, což způsobuje ve větší vzdálenosti od sondy horší rozlišovací schopnost), ale v mnohem menší míře. S použitím konvexních sond se dnes setkáme prakticky ve všech oborech humánní a veterinární medicíny. 2.2.2. Lineární zobrazení (pravoúhlé) Je charakterizováno lineárním (pravoúhlým, většinou obdelníkovým) tvarem obrazu (obr. 4). Získává se pomocí lineární sondy s krystaly uspořádanými v řadě („linear array“), které umožňují elektronické vychylování ultrazvukového paprsku a tzv. dynamickou fokusaci. Počet krystalů v lineární sondě závisí na konstrukci celého přístroje a pohybuje se od 64 do 256 krystalů. (Uvedená čísla jsou jen orientační podle počtu krystalů používaných některými firmami.) Každý ultrazvukový řádek (paprsek, svazek paprsků) je tvořen aktivací několika - skupiny krystalů (např. od 3 až do 128) v závislosti na konstrukci sondy a celého přístroje na rozdíl od „phased array“ sektorové sondy, kde je tvořen všemi krystaly v řadě. Výsledný obraz je tedy složen z jednotlivých ultrazvukových řádků kolmých na krystalovou řadu lineární sondy. .Lineární zobrazení se používá především tam, kde je dostatečně veliká plocha pro přiložení vhodného typu sondy (ty jsou nejrůznějších tvarů a rozměrů - zejména délky, která určuje i velikost záběru neboli šíři pohledu). Na rozdíl od sektorového zobrazení lze dobře vyšetřovat útvary ležící i v blízké vzdálenosti od sondy. Pravoúhlý tvar obrazu i tvar celé lineární sondy umožňuje dobrou orientaci v průběhu vyšetření. Lineární zobrazení je velmi vhodné při rektálním zavedení sondy k vyšetření pohlavního ústrojí u velkých a případně i středně velkých druhů hospodářských zvířat. Je však dobře použitelné i pro transkutánní vyšetření u středně velkých a zejména malých druhů zvířat. 2.3. Ultrazvukové sondy a způsoby použití Ultrazvuková sonda pracující s kterýmkoliv způsobem zobrazení (sektorové, lineární a konvexní) do značné míry limituje jeho výsledek v rámci ultrazvukové techniky. Sonda je nejen důležitou, ale také velmi drahou součástí každého ultrazvukového přístroje, a proto je nezbytné jejímu výběru věnovat náležitou pozornost. Z obecného hlediska určujícím faktorem pro použití sondy v různých situacích a za různým účelem je její pracovní frekvence (viz kap. 1). Při respektování známé skutečnosti, že nižší frekvence se vyznačuje průnikem ultrazvukových paprsků do větších hloubek, a tudíž je vhodná k vyšetření větších a hlouběji uložených objektů, a naopak, že vyšší frekvence je účelnější vzhledem k lepší axiální rozlišovací schopnosti a menšímu průniku ultrazvukových vln k detailnímu sledování objektů blízkých sondě, se u skotu používají sondy s frekvencí od 3 do 7,5 MHz respektive 2 až 10 MHz. Např. pro vyšetření pohlavních orgánů krav a jalovic včetně diagnostiky rané březosti je optimální sonda s frekvencí 5 respektive až 8 MHz. S frekvencí a zobrazovací hloubkou dané sondy koreluje i její fokusace. Dnes jsou nejvýhodnější tzv. širokopásmové nebo multifrekvenční sondy vysílající simultánně určité frekvenční spektrum. Vývoj a výroba širokopásmových a multifrekvenčních sond znamenaly prudký průlom ve vyřešení protichůdných 2.2.3. Konvexní zobrazení Konvexní zobrazení (electronic convex sector) spojuje výhody sektorového a lineárního zobrazení (ze kterého v principu vychází) a je plně elektronické. Konvexní sondy jsou konstruovány tak, že řada krystalů je uspořádána (prohnuta) do oblouku s určitým poloměrem (rádiem) se zřetelem na danou sondu a určení jejího použití. Rádius sond pro kardiologická vyšetření je malý (např. 15 mm), 15 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu problémů - vysoké rozlišovací schopnosti a hluboké penetrace. U širokopásmových sond je jedna hlavní (dominantní) frekvence, která může být i frekvencí střední, a tato hlavní frekvence je také pro každou sondu uváděna. Nejnovější multifrekvenční sondy vysílají do tkáně celé spektrum prakticky rovnocenných frekvencí. V podstatě je, podle výrobce, možností multifrekvenčních sond využíváno automaticky (frekvence se mění se změnou hloubky zobrazení), nebo lze u některých typů sonografů frekvenci libovolně měnit ve vícestupňovém režimu. Pro takovouto multifrekvenční sondu je rozmezí frekvencí uvedeno. Výrobci mobilních sonografů, kteří nepoužívají systém širokopásmových sond, se snaží zvýšit využití některých typů sond možností přepnutí frekvence alespoň ve dvoustupňovém režimu - tzv. dvoufrekvenční sondy (např. 5 a 7,5 MHz). Tvar, velikost, omyvatelnost a jiné vlastnosti sondy závisí na způsobu použití. Transkutánní sondy se používají k vyšetření přes kůži, transrektální sondy k vyšetření přes rektum, vaginální sondy k vyšetření přes pochvu apod.). 2.4. Tvorba obrazu a konstrukční uspořádání ultrazvukových diagnostických přístrojů Hlavice sondy je spojena různě dlouhým kabelem (2 – 3 m ) s vlastní přístrojovou jednotkou ultrazvukového Obr. 5 Schematické znázornění sonografu s lineární sondou a postupu signálu jednotlivými komponenty přístroje. 16 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu ních pacientů i jinde, kde dochází k většímu útlumu ultrazvukového vlnění, je nutné použít vyšších hodnot zisku. přístroje - sonograf, scanner. Na vlastnostech a kvalitě kabelu sondy zejména při použití u zvířat také velmi záleží. Vlastní přístroj obsahuje komponenty sloužící jednak k aktivaci krystalů sondy v určeném rytmu, jednak ke zpracování echo signálů (vytvářených piezoelektrickými měniči po přijetí příslušných ech) a tvorbě vlastního obrazu na monitoru (obr 5). K dalšímu zpracování signálu vytvářeného sondou dochází v elektronickém bloku přístroje. Předpokladem vytvoření obrazu na obrazovce je přeměna ultrazvukových svislých (u lineárního zobrazení) řádků na vodorovné televizní řádky. Je to ve skutečnosti velmi složitý proces, který probíhá v digitální části přístroje s pamětí. Časová kompenzace zisku (time gain compensation, TGC), označována také jako „sensitivity time control, STC“ slouží k srovnání úrovně signálu v celé hloubce obrazu. Ultrazvukový paprsek je průchodem vyšetřovaným prostředím utlumován jak na vysílací dráze, tak po odrazu na dráze přijímací. Z toho vyplývá, že echa ze dvou stejných rozhraní ale z rozdílných hloubek budou rozdílná, což je nevyhovující. Tento rozdíl se srovnává větším zesílením signálu z větších hloubek (far field) nebo zeslabením signálu z blízké vzdálenosti od sondy (near field). Mezi p o s t p r o c e s s i n g k o r e k c e patří např. tzv. gama korekce. Při ní se lineární přiřazení stupňů škály šedi příslušným intenzitám registrovaných ech nelineárně deformuje (mění na nelineární). Tím se zvýrazňuje nebo potlačuje určitý rozsah intenzit ech. 2.4.1. Úpravy (korekce) obrazu K získání kvalitního obrazu umožňujícího stanovit co nejpřesnější diagnózu se provádějí různé úpravy signálu. Podle umístění korekce signálu v signální cestě rozeznáváme úpravy před pamětí - „preprocessing“ a za pamětí - „postprocessing“. Preprocessing korekce můžeme použít jen během snímání reálného obrazu, postprocessing korekce lze provádět i po zastavení („zmrazení“) obrazu. Mezi p r e p r o c e s s i n g k o r e k c e patří zisk (gain), časová kompenzace zisku (time gain compensation, TGC), z dalších např. automatické řízení zisku (automatic gain control, AGC), dynamický rozsah (DR), zvýšení echa (echo enhance, EE) a zprůměrnění snímkové (frame correlation). Pochopení významu těchto korekcí je velmi důležité, protože si některé z nich (gain, TGC) nebo všechny (podle dokonalosti přístroje) může vyšetřující před každým vyšetřením nastavit, nebo je může během vyšetření měnit. Jen tak lze docílit co nejkvalitnějšího a nejvíce vyhovujícího obrazu pro ten který druh vyšetření a pro každý jednotlivý případ. 2.4.2. Výsledný obraz na monitoru při B – způsobu zobrazení Echa různých amplitud (rozdílných intenzit) se na televizní obrazovce zobrazí jako různě zářivé nebo jasově modulované body - pole (obr. 6). Podle tohoto fenoménu je také odvozen název - B-způsob zobrazení (B = Brightness - jas, záře). Zářivost (světlost) těchto bodů je reprezentována různým stupněm šedi od bílé až po černou. Tento způsob vyjádření intenzity ech je označován jako metoda odstupňované šedi (grey scale system). Bílou barvou se zobrazují echa největší intenzity, tj. v případech, že se vysílané paprsky maximálně odrážejí od tkání vysoce echogenních (kost). Naopak černě se zobrazí echa s nejnižší intenzitou, případně oblasti, které neposkytují žádné odrazy, tj. anechogenní nebo neechogenní zóny (tekutina). Mezi echy nejvyšších a nejnižších intenzit leží široká škála ech různých intenzit, která se zobrazují v různých odstínech šedé barvy. Ve veterinární medicíně běžně používané přístroje mají dnes stupnici šedi o 64, 128 nebo 256 stupních. Protože však rozsah intenzit vracejících se ech je podstatně větší, je k jednomu stupni šedi přiřazeno několik ech blízkých intenzit. Lidské oko není schopné rozlišit nepatrné odstínové rozdíly mezi sousedními stupni těchto hustých stupnic (rozlišuje jen kolem 30 stupňů šedi), obraz je však „jemnější, uhlazenější“, než když bylo dříve používáno jen např. 8 nebo 16 stupňů šedi. K vyjádření relativní echogenity a tím i struktury útvaru se používají termíny jako hypoechogenní, hyperechogenní a izoechogenní (nor- Korekcí zisku (gain) zesilujeme stejnoměrně přijímaný signál v celé hloubce obrazu, který se tím zesvětluje nebo v opačném případě ztmavuje, podle hodnoty zisku (volitelný od 30 do 90 dB, respektive ve větším rozsahu podle konstrukce přístroje). Při nedostatečném zisku nelze důležitá echa vidět, opačně při nadměrném zisku jsou některá echa zakryta přezvučením (šumem). Pro optimální nastavení zisku je také důležité prvotní správné nastavení jasu a kontrastu na monitoru. Z praktického hlediska je správné nastavení zisku při každém vyšetření velmi důležité, protože má velký vliv na kvalitu výsledného obrazu. Velmi obecně platí, že pro větší hloubky zobrazení, ale také např. při vyšetření přes kůži u obéz17 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu Obr. 6 Znázornění jednotlivých ech ve výsledném obraze na monitoru v závislosti na lokalizaci a akustické impedanci příslušných reflektorů. Každý ultrazvukový diagnostický přístroj (sonograf, ultrazvukový scanner) se skládá ze sondy (výkonné části) a vlastní přístrojové jednotky. Ta se skládá z elektronického bloku, monitoru, ovládací klávesnice a dalších přídavných zařízení. Schematicky je uspořádání lineárního sonografu uvedeno na obr. 5. Vysílač vytváří elektrický signál (v určeném rytmu časovým synchronizátorem) k buzení piezoelektrických krystalů sondy. Ty po vyslání ultrazvukového pulzu přijímají odražený ultrazvukový paprsek a přeměňují ho zpět na elektrický signál, který je veden kabelem sondy do přijímače, kde je částečně upravován (viz výše) a poté uložen v digitalní formě v paměti DSC (digital scan converter). V konečné fázi je informace z digitální paměti po převedení zpět na elektrický signál přenesena do monitoru, pomocí kterého je na obrazovce zobrazena. mechogenní). Je samozřejmé, že echogenita (resp. akustická impedance) určité tkáně se fyziologicky může měnit (např. endometrium v průběhu pohlavního cyklu), a tak je možné rozpoznat její stav. Umístění příslušných ech v dvourozměrném obraze vzhledem k lineární sondě ukazuje obr.6. Zřejmá je závislost na hloubce uložení a stranové lokalizaci jednotlivých reflektorů ve vyšetřované oblasti. Řádkování (rastrování), dané pohybem elektronového svazku po obrazovce monitoru, je horizontální, ale ultrazvukové řádky probíhají vertikálně, což umožňuje dobrou orientaci. Reflektor nacházející se ve vyšetřované oblasti blíže sondě se na monitoru přístroje zobrazí blíže k hornímu okraji obrazu než reflektor uložený hlouběji. Kvalita speciálních monitorů (daná např. počtem televizních řádků), které jsou důležitou součástí každého sonografu, také ovlivňuje kvalitu obrazu, a tím i výsledný efekt vyšetření. Monitor by měl být takové velikosti (zejména při vyšetření ve stáji), aby objekty byly zobrazeny při nejběžněji používané sondě a hloubce zobrazení v přiměřené velikosti (nejlépe 1 : 1, případně o něco větší než ve skutečnosti). U každého monitoru je důležité správné nastavení jasu a kontrastu, které musí předcházet nastavení zisku. Sonografy rozdělujeme na stabilní a mobilní (přenosné). Stabilní sonografy jsou rozměrnější a mají větší hmotnost (asi 50 - 250 kg). Jsou umístěny ve vyšetřovací místnosti a vyšetřovaná zvířata jsou k nim přiváděna. Celý přístroj je na malých kolečkách, takže přejíždění ke zvířeti je velmi omezené (jen v rámci k tomu přizpůsobeného pracoviště - ošetřovny, kliniky). Mají určité výhody: umožňují převážně zobrazení více způsoby - B, M, příp. 2.4.3. Ultrazvukové diagnostické přístroje 18 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu 3. Interpretace obrazu Doppler, mnohé z nich mohou používat sondy sektorové, lineární i konvexní, elektronický systém může být dokonalejší a výsledný obraz kvalitnější, mají také větší monitor a jsou komfortněji vybaveny - např. ovládání přístroje. Nevýhodou je kromě omezené mobilnosti (prakticky je nelze použít v terénních podmínkách) většinou také vyšší pořizovací hodnota. Zvláště pro práci ve stáji jsou daleko vhodnější přenosné (mobilní) fonografy, které vzhledem k značnému zdokonalení ultrazvukové diagnostické techniky v posledních letech v mnohých parametrech dosahují dokonalosti stabilních přístrojů. Jako přijatelná hmotnost se připouští do 10 kg respektive do 15 kg. Dále jsou vyžadovány co nejmenší rozměry přístroje, kompaktnost (monitor a elektronický blok tvoří jeden celek) a vhodné umístění ovládacích prvků. S přístrojem o hmotnosti kolem 10 kg lze však dobře pracovat pouze ve vazné stáji skotu (kde je přístroj vezen na k tomuto účelu zhotoveném vozíku) a nebo ve stáji s volným ustájením, pokud jsou zvířata k přístroji přiváděna a vhodným způsobem fixována. Kompromisem by mohla být pro tyto sice přenosné, ale relativně těžké přístroje fixace celé skupiny dojnic např. chytacími zábranami přímo ve stáji a umístění sonografu na vozík. Pořízení tohoto způsobu fixace do většího počtu kotců (sekcí) je však ekonomicky náročné a přehánění jednotlivých skupin zvířat do jednoho takto vybaveného kotce je nevýhodné. Proto se dnes jednoznačně prosazuje např. při velkém počtu prováděných gynekologických vyšetření ve volném ustájení vyšetřovat zvířata přímo v kotcích. Dojnice jsou fixovány obvyklým způsobem jen jedním ošetřovatelem. Za hraniční pro takto prováděná vyšetření považuji hmotnost přístroje 5 kg. Dlouholetá praxe a neustálé zdokonalování ultrazvukových přístrojů ukazují, že pro vyšetření velkého počtu zvířat „najednou“ jsou nejvýhodnější scannery o hmotnosti kolem 2 max. 3 kg. Vyšší hmotnost přístroje však nehraje roli např. při vyšetření jednoho nebo několika zvířat. Zde je naopak upřednostňována kvalita výsledného obrazu na monitoru a tím i získání co nejpřesnější diagnózy. Pokud přicházíme s přístrojem ke zvířeti měl by být vždy napájen z akumulátoru, který je součástí sonografu. Výběru a nákupu přístroje musíme věnovat náležitou pozornost. Je třeba především stanovit, který druh hospodářských zvířat budeme prioritně vyšetřovat (malá, velká zvířata nebo obojí), zda bude přístroj využíván jen v porodnictví a gynekologii, nebo musí pokrýt i diagnostiku v jiných oborech, a konečně v jakých podmínkách a k jakým účelům bude přístroj používán (klinika x stáj, praxe x vědeckovýzkumné účely). Správné posuzování a následná interpretace ultrazvukových obrazů není jednoduchou záležitostí a vyžaduje mnoho trpělivé práce a velké pracovní zkušenosti se sonografickým vyšetřováním. Velkou pomocí pro správné posouzení obrazu tvořeného jednotlivými echy, zvláště u začátečníků, je možnost ověření a porovnání sonografického obrazu se sekčním nálezem a studium tkání různých struktur technikou umístění zkoumaného bjektu ve vodní lázni. Správnost klinické interpretace sonografického nálezu např. v porodnictví a gynekologii je určována také schopností vyšetřujícího získat co nejpřesnější palpační nález a využít jej pro srovnání se sonografickým nálezem. Echa zobrazená na monitoru pocházejí ze dvou typů reflexí ultrazvukových paprsků, tj. zrcadlové reflexe a difuzní (nezrcadlové) reflexe a existuje určitý vztah mezi nimi a tkáňovými strukturami. Difuzní reflexe (backscatter) je původem velké většiny diagnostických ech z parenchymatózních orgánů a dává tkáním typickou granulární strukturu. Zrnitý vzor je sice částečně charakteristický pro určitou strukturu tkáně, závisí ale i na typu použitého přístroje a jeho nastavení (geometrie ultrazvukového pole, fokusace, frekvence, počet stupňů šedi, korekce signálu - zisk, AGC, DR a pod.), ale také na odstupu objektu od sondy. Tkáně a struktury lidského a zvířecího těla však způsobují jak zrcadlové, tak nezrcadlové odrazy, poskytující do určité míry pro ně typický obraz. V něm jsou sonograficky rozeznatelné jednak jednotlivé tkáňové komponenty (např. vazivová septa, cévy), jednak typický složený výše uvedený granulární vzor. V kap. 1 je vysvětleno, že se ultrazvukový paprsek nemusí v dané struktuře šířit přímočaře, ale dochází i k jeho lomu a dalším jevům, nebo mohou vznikat při odrazu od silných, kolmo na vlnění stojících rozhraní vícenásobné odrazy (např. mezi takovýmto rozhraním a sondou). Výsledkem těchto a mnoha dalších skutečností je pak v obraze výskyt ech (neskutečných ech), která nejsou výsledkem odrazu od skutečných reflektorů, nebo tato echa mají nepatrně posunutou polohu oproti skutečné poloze daného reflektoru v tkáni. Arteficiální echa (artefakty) nejen ztěžují interpretaci obrazu, ale mohou být i příčinou chybného hodnocení jak fyziologických, tak patologických stavů. Některé artefakty komplikují hodnocení obrazu (reverberace), ale jsou i žádoucí artefakty, jejichž výskyt pomáhá určit správnou diagnózu (akustické stíny např. za osifikovanými částmi odumřelého plodu). Pro vyšetřujícího je nejen důležité, aby znal formy 19 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu 3.2. Difuzní (nezrcadlová) reflexe a původ artefaktů, ale aby je dovedl vhodnou vyšetřovací technikou odstranit nebo alespoň nežádoucí z nich snížit na minimum. Např. vyšetřením objektu ve více rovinách, nebo změnou nastavení některých parametrů přístroje (např. zisku). K difuzní reflexi dochází při dopadu ultrazvukového paprsku na nerovnou plochu, nebo když je plocha užší než ultrazvukový paprsek (obr. 8). Na rozdíl od zrcadlového odrazu není amplituda echa závislá na úhlu dopadu paprsku. Ultrazvukový paprsek je ve fokální zóně široký asi 2 - 3 mm. Plochy menší než je šíře ultrazvukového paprsku dávají difuzní odrazy. Příkladem mohou být malé plochy mezi parenchymatózními buňkami (luteálními, endometriálními, buňkami parenchymatózních orgánů) a obklopujícími malými cévami. Při průchodu ultrazvukového paprsku různorodým prostředím (nerovné plochy nebo rozhraní užší než paprsek) se echa rozptylují. Tato změna odrazu zvukových vln ve více směrech je nazývána rozptyl (satter) a velmi malá část těchto rozptýlených ech směřující zpět ke zdroji ultrazvuku je „zpětný rozptyl“ (backscatter). Amplitudy ech vracejících se k sondě jsou velmi nízké (dosahují 1/100 amplitudy zrcadlových ech). Při interakci paprsku s více podobnými částečkami vzniká více ech najednou a ta, která přicházejí k sondě ve stejnou dobu, mohou interferovat. Odrazy pocházející z difuzní reflexe dávají vyšetřovanému objektu určitou sonografickou strukturu (např. jemně zrnitý vzhled luteální tkáně), která napomáhá identifikaci tkáně. Metoda odstupňované šedi plně využívá fenoménu difuzní reflexe, která dává buněčné tkáni relativně konstantní sonografický obraz nezávislý tolik na orientaci sondy. 3.1. Zrcadlová reflexe Zrcadlová reflexe (odraz) vzniká při dopadu ultrazvukového paprsku na hladkou plochu (zrcadlový reflektor) širší než paprsek a kolmou k ultrazvukovému paprsku. Při dopadu ultrazvukového paprsku na hladkou, tekutinou naplněnou strukturu je obvykle jen malá část paprsku odražena a větší část prochází prvním rozhraním jako prostupující paprsek (obr. 7). Konkávní stěna takovéto struktury rovněž způsobí zrcadlový odraz. Velikost zrcadlového echa je tedy závislá na rozdílu akustické impedance tkání tvořících rozhraní a na úhlu dopadu ultrazvukového paprsku (na orientaci sondy k hladké ploše). Zrcadlové odrazy jsou např. velmi časté v sonografických obrazech samičího pohlavního ústrojí v důsledku přítomnosti struktur naplněných tekutinou (folikulární cysty, endometriální cysty) a velkého množství hladkých ploch (sliznice pochvy a dělohy). Obr . 8 Srovnání původů zrcadlových a nezrcadlových ech (podle GINTHERA, 1986). 3.3. Artefakty Mezi nejdůležitější arteficiální (neskutečná, falešná) echa vyskytující se při vyšetřování pohlavního ústrojí patří: akustické stíny, artefakty způsobené zesílením ech, artefakty způsobené šíří ultrazvukového paprsku, artefakty způsobené postranními laloky ultrazvukového paprsku Obr. 7 Vzájemný vztah mezi úhlem dopadu ultrazvukového paprsku a vznikem zrcadlových odrazů. 20 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu a artefakty z několikanásobných odrazů. Při každém použití přístroje se můžeme setkat s artefakty způsobenými závadou na přístroji nebo vnějšími vlivy. vě celý vnitřní prostor malých, tekutinou naplněných struktur (malé folikuly, raný embryonální váček). Vznikají tím, že ultrazvukový paprsek o určité šíři (o určité laterální rozlišitelnosti) protíná v dané hloubce současně stěnu (tkáň) a tekutinu zobrazovaného útvaru. Když se např. dvě echa vznikající při tomto průchodu ultrazvukového paprsku vracejí ve stejném čase, jsou zpracovány a zobrazeny jako echo jedno. Tyto artefakty se objevují zejména v laterálních, ale i ventrálních (při spodině) a dorzálních částech útvarů a mají mnohdy meniskovitý tvar, který je způsoben rozdílným poměrem pevné tkáně a tekutiny této struktury při postupu ultrazvukových paprsků v řadě krystalů lineární sondy. Artefakty způsobené šíří ultrazvukového paprsku mohou být vytvářeny i v transverzální rovině (kap. 2), a pak korespondují se „sílou řezu“ tkání. Proto mohou být redukovány sondou, která má nejužší paprsek v hloubce našeho největšího zájmu. Častý výskyt těchto artefaktů může vést k dezinterpretaci kvality stěny útvaru, stěna se jeví jako dezintegrovaná (mylně poukazuje např. na poškození embryonálního váčku). Popsané artefakty musíme také rozlišit od reverberací (kap.3.3.5), jejichž výskyt je častý zejména při pólu takovýchto útvarů nacházejícím se blíže k sondě. Odlišení artefaktů daných šíří ultrazvukového paprsku nacházejících se při spodině útvaru (pseudosludge) od skutečných ech vytvářených např. pískem nebo sedimentem tkáňového detritu (sludge, např. ve žlučníku, močovém měchýři) je možné provést balotáží těchto struktur sondou (pravé částice flotují v tekutině), případně u malých zvířat změnou polohy pacienta. 3.3.1. Akustické stíny Akustické stíny vznikají v důsledku značného poklesu nebo úplné absence ultrazvukových vln za silně odrážejícími plochami nebo útvary s velikým akustickým útlumem (kosti, močové kameny, plynové bubliny a pod.). Akustické stíny se také vytvářejí při tangenciálním dopadu ultrazvukového paprsku na hladké zakřivené plochy (např. zakřivená plocha ovaria, folikuly, ovariální cysty, malý embryonální váček klisny) tím, že dochází k odrazu nebo lomu ultrazvukového paprsku. Akustické stíny jsou výraznější, pokud se objekt nachází ve fokální zóně, a i malý objekt zde může způsobit úplnou blokádu ultrazvukového paprsku, který je v této zóně nejužší. V praxi akustické stíny napomáhají identifikaci některých struktur (např. částí kostry odumřelého plodu), ale naopak struktury s velkým odrazem nebo útlumem ultrazvukového vlnění (např. žebra) zcela brání nebo komplikují vyšetření orgánů uložených za nimi. 3.3.2. Artefakty způsobené zesílením ech Artefakty způsobené zesílením ech (enhancement artifacts, through-transmission artifacts) jsou důsledkem prostupu ultrazvukového paprsku strukturami téměř nezpůsobujícími útlum ultrazvukového vlnění, tj. anechogenní tekutinou. Za takovou bezodrazovou strukturou se objevuje sloupec ech s vyšší amplitudou (jasnější nebo světlejší echa), než jsou echa způsobená reflexí paprsků oslabených prostupem tkáněmi po stranách této struktury, přestože struktura tkáně je v obou případech (v celé šíři) přibližně stejná. Relativní zesílení ech za tekutinou naplněnými strukturami (folikuly, cysty, plodový vak, močový měchýř, žlučník) způsobují obtíže při určení hranic těchto struktur, což je umocňováno u takovýchto útvarů často se vyskytujícími zrcadlovými echy. Částečné redukce těchto artefaktů lze dosáhnout vhodným nastavením zisku nebo použitím sondy o nižší frekvenci, při které není útlum ultrazvukového vlnění procházejícího tkáněmi tak výrazný. 3.3.4. Artefakty způsobené postranními laloky ultrazvukového paprsku Tato falešná echa v obraze jsou dána odrazy způsobenými vyzařováním postranních laloků ultrazvukového paprsku (Vyzařovací diagram ultrazvukového zdroje se skládá z hlavního laloku a postranních neboli bočních laloků, které se vyskytují v blízkosti zdroje a směřují mimo osu centrálního paprsku – do stran). Protože postranní laloky mají až 100krát nižší intenzitu ultrazvukového vlnění než je intenzita hlavního (centrálního) ultrazvukového paprsku, obyčejně se tato echa nízké intenzity vůbec nezobrazí. V praxi vznikají tyto artefakty zejména při dopadu ultrazvukového paprsku na velké odrážející plochy (šikmé k ose hlavního paprsku) jako je bránice, cysta, naplněný močový měchýř a pod. a jejich výskyt je umocněn, je-li např. těsně za stěnou cysty nebo žlučníku silný reflektor (střevní plyn). 3.3.3. Artefakty způsobené šíří ultrazvukového paprsku Artefakty způsobené šíří ultrazvukového paprsku se objevují při periferii velkých, tekutinou naplněných útvarů (ovariální cysty, plodový vak, močový měchýř) nebo v důsledku těchto ech bývá zobrazen velmi mlha21 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu echo. To vede postupně i k nižší amplitudě následujících reverberačních ech. Druhé (falešné) echo se vrátí k sondě od vyslání ultrazvukového pulzu za dvojnásobnou dobu než první (skutečné) echo, a zobrazí se proto na monitoru v dvojnásobné vzdálenosti od sondy. Vzdálenost mezi dvěma echy pak odpovídá vzdálenosti mezi sondou a reflektorem ve vyšetřované oblasti. Je-li reflektor uložen ve větší vzdálenosti od sondy, jsou i vzdálenosti mezi reverberačními echy větší. Uvedené skutečnosti umožňují stanovit charakteristické vlastnosti reverberačních artefaktů v obraze: Echa jsou od sebe stejně vzdálená, stupňovitě se snižuje jejich intenzita a jsou orientována paralelně s odrážejícím rozhraním (lineární sondou), neboli jsou kolmá na osu ultrazvukového paprsku (při sektorovém nebo konvexním zobrazení). Tyto artefakty mají podobu zdvojení skutečné struktury nebo septa prominujícího do anechogenního útvaru. Mnohdy mají tyto různě echogenní linie (septa) obloukovitý tvar a podle toho se nazývají obloukovité (hyperbolické) artefakty. Někdy mají tato echa spíše difuzní charakter a mnohdy se vyskytují společně s artefakty způsobenými šíří ultrazvukového paprsku (kap.3.3.3), od kterých se je nemusí podařit vůbec rozlišit. Technicko-technologickým problémem je konstrukce sondy s minimálními postranními laloky ultrazvukového paprsku. V praxi můžeme výskyt těchto artefaktů omezit snížením vysílacího výkonu nebo zisku. 3.3.5. Artefakty z několikanásobných odrazů (reverberace) Reverberace (ozvěna) jsou falešná echa vznikající druhým a dalším odrazem ultrazvukových paprsků mezi dvěma silnými reflektory. Ultrazvukový paprsek je přitom postupně oslabován (především vzniká útlum při prostupu tkání, ale také část energie odraženého ultrazvukového vlnění je převedena měničem sondy). Jedním silně odrážejícím rozhraním bývá např. při transrektální vyšetřovací technice nejčastěji ultrazvuková sonda, respektive sonda a stěna rekta, a druhým např. rozhraní mezi měkkou tkání a bublinou plynu nebo tekutinou naplněnou strukturou, pánevními kostmi a pod. Méně časté a výrazné a také obtížněji identifikovatelné jsou tzv. vnitřní reverberace způsobené dvěma silně odrážejícími plochami uloženými v hloubce vyšetřované Ve skutečnosti však může docházet při odrazu paprsků mezi dvěma reflektory i k daleko složitějším procesům, než bylo uvedeno výše, což se projeví i v různorodosti zobrazení reverberací. Reverberace se často vyskytují v souvislosti s velkým množstvím bublin plynu (ve fécés v rektu nebo ve střevě) a výskytem velkého množství tekutinou naplněných útvarů při vyšetřování pohlavních orgánů uložených v pánvi a dutině břišní. Určitým typem artefaktů z několikanásobných odrazů jsou tzv. zrcadlové artefakty (zrcadlový obraz) vznikající v blízkosti velkých silně odrážejících ploch, speciálně bránice. Bránice se stává silným reflektorem také proto, že těsně za ní (při vyšetřování z krajiny břišní) jsou plíce obsahující množství plynu. Vzhledem k velkému útlumu ultrazvukového vlnění v plicní tkáni se plíce téměř nezobrazí. Část ultrazvukových paprsků odražených od bránice a směřujících k sondě je reflektory nacházejícími se v játrech odražena zpět směrem k bránici, od které se znovu odrazí. Tato neskutečná echa se vracejí zpět k sondě s příslušným zpožděním, kterému odpovídá i hloubka jejich zobrazení (za bránicí). Tak se jaterní tkáň nebo v ní se nacházející struktury (cysty, tumory) různě zřetelně zrcadlově zobrazí směrem do hrudníku. O eliminaci reverberačních artefaktů se můžeme pokusit snížením vysílacího výkonu, zisku nebo změnou polohy sondy, manipulací s konečníkem a pohlavními orgány, odstraněním fécés z rekta, ale také vyčkáním, až povolí napětí rektální stěny. oblasti (tedy bez účasti sondy). V prvním případě se reverberace vyskytují zejména tehdy, je-li druhý reflektor uložen v blízkosti sondy. Nejprve se zobrazí skutečné echo vytvořené rozhraním, např. měkká tkáň - plyn. Část energie prvního echa je převedena piezoelektrickými měniči na elektrický signál, ale velká část energie ultrazvukového vlnění prvního echa je odražena od rozhraní sonda - stěna rekta zpět do tkáně (paprsek č. 2). Po odrazu od rozhraní měkká tkáň - plyn je opět část energie druhého echa převedena krystaly sondy na elektrický signál a na obrazovce se zobrazí jako neskutečné echo (reverberace, echo č. 2). Tak se celý jev může několikrát opakovat až do „vyčerpání“ energie ultrazvukového paprsku, ke kterému dochází jednak právě popsaným jevem, jednak absorpcí ve vyšetřované tkáni. Protože od sondy odražený ultrazvukový paprsek (paprsek č. 2) má ve srovnání s původním paprskem emitovaným měniči sondy nižší energii, je druhé zobrazené echo slabší než první skutečné 22 Základní principy ultrasonografie, technické vybavení, interpretace obrazu 3.3.6. Artefakty způsobené závadou sonografu nebo vnějšími vlivy Literatura Vzhledem ke složitosti ultrazvukových přístrojů může být i jejich sebemenší závada příčinou výskytu artefaktů nebo snížené kvality obrazu. Časté jsou např. stíny v obraze vyvolané poškozením kontinuity řady krystalů sondy nebo jejich chybným spojením s vlastním přístrojem. U některých typů přístrojů (zejména mobilních) se mohou výrazněji projevit artefakty způsobené elektrickou interferencí jinými elektrickými spotřebiči nebo vysokofrekvenčními vysílači se silným elektrickým polem. GINTHER, O.J.: Ultrasonic Imaging and Reproductive Events in the Mare. Equiservices, Cross Plains, 1986. GRYGAR, I., KUDLÁČ, E.: Ultrasonografie ve veterinárním porodnictví a gynekologii. Nakladatelství SLEZAN, Hlučín, 1997. JANDA, L.: Ultrazvuk a jeho využití v lékařské diagnostice. MS archiv Chirana – školící středisko BELVEDER, Brno, 1988. LINDAHL, I.L.: Detection of pregnancy in sheep by means of ultrasound. Nature 212, 1966, 642 - 643. ELIÁŠ, P., ŽIŽKA, J.: Dopplerovská ultrasonografie. NUCLEUS, Hradec Králové, 1998. Adresa autora: MVDr. Ivo Grygar, CSc. Poličná 493, 757 01 Valašské Meziříčí e-mail: [email protected] 3.4. Kritéria používaná při interpretaci výsledného obrazu Po poznání jednotlivých typů reflexe a artefaktů vyskytujících se v získaném obraze je nezbytné vyhodnotit obraz jako celek, zejména se zřetelem na sledované orgány a struktury. K tomu napomáhají určitá kritéria, která musí vyšetřující u daného objektu posoudit. Můžeme je rozdělit na hlavní a pomocná. H l a v n í k r i t é r i a: 1. Akustická kontura (tvar a charakter obrysů tkání, orgánů a jednotlivých fyziologických a patologických struktur). 2. Akustická struktura charakterizující danou tkáň, orgán nebo jejich části, případně jinou strukturu (echogenní x anechogenní, homogenní x heterogenní a pod.). 3. Velikost orgánů a struktur. P o m o c n á k r i t é r i a: 1. Pulzace cév (pomáhá odlišit např. abdominální část aorty od děložního lumina u feny, rozpoznat pupeční provazec apod.). 2. Peristaltika střevní (rozlišuje např. střevní kličky od děložních rohů u feny). 3. Kontrakce děložní (mění snadno tvar embryonálního váčku na rozdíl od relativně stálejších endometriálních cyst u klisny, nebo pomáhají identifikovat kontrahující se rohy děložní po porodu u feny). 4. Dýchací pohyby (např. pomáhají identifikaci bránice). 5. Změny tvaru a charakteru struktury pod tlakem ultrazvukové sondy (např. změna tvaru folikulu a embryonálního váčku u klisny, močového měchýře nebo víření a přelévání echogenního exsudátu v děloze po balotáži). 6. Následné změny zjištěné opakovaným vyšetřením (fyziologické vývojové a růstové změny, patologické změny velikosti, tvaru a struktury). 23 Sonografie u skotu SONOGRAFIE U SKOTU Dr. Sonja Franz Klinika chorob přežvýkavců, sekce hospodářských zvířat, Univerzita veterinární medicíny Vídeň, Rakousko 24 Sonografie u skotu 25 Sonografie u skotu 26 Sonografie u skotu 27 Sonografie u skotu 28 Sonografie u skotu 29 Sonografie u skotu 30 Sonografie u skotu 31 Sonografie u skotu 32 Sonografie u skotu 33 Sonografie u skotu 34 Sonografie u skotu 35 Využití ultrasonografie ke zpřesnění gynekologického vyšetření u krav VYUŽITÍ ULTRASONOGRAFIE KE ZPŘESNĚNÍ GYNEKOLOGICKÉHO VYŠETŘENÍ U KRAV Doc. MVDr. R. Doležel, CSc., MVDr. S. Čech, Ph.D., MVDr. J. Zajíc, Ph.D. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Ultrasonografické vyšetření vejcovodů Hlavní indikace k použití ultrazvuku zobrazujícího struktury v reálném čase (tzv. typ B zobrazení) u skotu představuje diagnostika gravidity. Poněvadž ultrasonografická (USG) diagnostika gravidity je všeobecně rozšířená a známá, v našem příspěvku se zaměřujeme na možnosti využití USG u krav v dalších indikacích, u kterých diagnostika rektální palpací často není dostatečně přesná. Vyšetření dělohy a vaječníků se provádí obvykle transrektálně za použití lineární 5 – 7,5 MHz sondy. Vejcovody za normálního stavu nelze běžným USG vyšetřením zobrazit. Nicméně zobrazení je možné při jejich neprůchodnosti s nahromaděním sekretu různé povahy v luminu vejcovodů (hydrosalpinx, pyosalpinx). Patologický obsah se znázorňuje anechogenně nebo s různě hustou nepravidelnou echogenitou připomínající sněžení. Šířka dilatovaného vejcovodu patologickým obsahem může dosahovat až 3 cm. Z hlediska častého výskytu zánětů dělohy s rozšířením zánětů do okolí (parametritida) nejsou srůsty zapříčiňující neprůchodnost vejcovodů vzácným jevem. V případě jednostranného poškození je možné v průběhu říje určit lateralitu preovulačního folikulu a krávu inseminovat pouze v případě přítomnosti tohoto folikulu na kontralaterálním vaječníku vzhledem k postiženému vejcovodu. Ultrasonografické vyšetření dělohy Nález na děloze pro určení stádia pohlavního cyklu u krávy má nízkou vypovídací hodnotu, poněvadž změny endometria, případně děložního obsahu, v závislosti na estrogenizaci nebo progesteronizaci zvířete jsou málo zřetelné. Větší význam má sonografie dělohy při průkazu patologického obsahu v děloze (odumření embrya/plodu, pokročilá endo/metritis, mukometra, pyometra). I když lze USG vyšetření využít rovněž k diagnostice abscesů, nádorů, indurací nebo srůstů, tyto stavu jsou obvykle s dostatečnou nebo i vyšší přesností diagnostikovány rektální palpací. Patologický obsah v děloze může vykazovat různou echogenitu. Odumřelý plod nevykazuje srdeční činnost, ztrácí morfologickou integritu a plodové vody se obvykle zahušťují, což se projevuje zvýšenou nepravidelnou echogenitou. Hlen se zobrazuje anechogenně, případně nepatrnou nepravidelnou echogenitou. Hnis se zobrazuje jako echogenní částečky pohybující se na anechogenním pozadí připomínající různě husté sněžení. Stěna abscesů, nádory, indurace a srůsty vykazují obvykle vysokou, však nestejnorodou echogenitu. Na absces poukazuje patologický obsah (viz výše), nádor obvykle vykazuje jednotnou echogenitu a je v sonografickém obraze ohraničitelný, naopak srůsty a indurace se obvykle typicky nezobrazují. Je možné pouze zjistit rozličně echogenní tkáň, která v závislosti na pokročilosti procesu v různém stupni znemožňuje zobrazení dělohy a vaječníků. Nicméně, jak již bylo uvedeno, kromě patologických obsahů dělohy tekuté povahy jsou výše uvedené patologické stavy často snadněji, rychleji i přesněji rozlišitelné rektální palpací. Ultrasonografické vyšetření vaječníků Přestože při určitém stupni zkušenosti lze většinu klinicky významných ovariálních struktur vyšetřit rektální palpací, v některých případech je tento způsob diagnostiky nedostatečně přesný a USG vyšetření může diagnostiku významně zpřesnit. Jde především o rozpoznání folikulárních cyst od luteálních, luteálních cyst od žlutých tělísek s dutinou, případně rozpoznání nádorů nebo abscesů. Dále lze USG využít ke zpřesnění určení stáří žlutého tělíska, stádia folikulárního vývoje, případně k přesnější lokalizaci a určení velikosti folikulu, cysty, nádoru nebo abscesu. Poněvadž přesné ohraničení ovariální tkáně v sonografickém obraze často není možné, je nutné se při vyšetření přímo zaměřit na funkčně významné ovariální struktury, které lze obvykle od ostatní tkáně dobře rozlišit. V případě patologických stavů správná diagnostika ovariálních útvarů je limitující pro zvolení vhodného způsobu ošetření. Folikulární populace Folikuly se zobrazují jako kulaté, čistě anechogenní (černé) útvary při povrchu vaječníku. Zobrazuje se folikulární tekutina, poněvadž stěnu folikulu představující 36 Využití ultrasonografie ke zpřesnění gynekologického vyšetření u krav tenkou blanku nelze běžným způsobem vyšetření zobrazit. Folikulární útvary lze diagnostikovat v závislosti na kvalitě diagnostického přístroje obvykle od velikosti 2 – 3 mm v průměru. Vývoj folikulární populace u pohlavně dospělých jalovic nebo krav neustále probíhá (kromě druhé poloviny gravidity nebo 1. – 2. týdne po porodu) formou tzv. folikulárních vln. Typická folikulární vlna u krávy představuje frontální růst několika folikulů v průběhu 3 – 4 dnů od průměru 2 – 3 mm do velikosti 7 – 8 mm (fáze růstu), při této velikosti dochází k selekci tzv. dominantního folikulu (fáze selekce), který dále v průběhu 4 – 6 dnů roste (fáze dominance) a po dosažení velikosti 1,5 – 2,5 cm ovuluje nebo v případě zvýšené koncentrace progesteronu nebo snížené funkce hypofýzy atretizuje a nastupuje další folikulární vlna. Proto folikuly s průměry minimálně 2 – 3 mm by měly být prokazatelné na vaječnících téměř vždy. Jejich absence za fyziologického stavu může být pouze v pokročilé graviditě nebo bezprostředně po porodu, v ostatních případech poukazuje na závažný patologický stav (hluboká acyklie až dystrofie vaječníků), při kterém je prognóza vzhledem k další plodnosti dubiózní až infaustní a v rámci případné terapie je nezbytné se nejprve pokusit stimulovat folikulární růst aplikací FSH nebo eCG. Při běžné acyklii probíhají folikulární vlny, pouze nedochází k dozrání a ovulaci dominantních folikulů. Morfologicky dominantní je folikul s průměrem více než 8 mm (maximálně 25 mm), který je minimálně o 2 mm větší než folikuly ostatní. Vhodná léčba ovariální acyklie v přítomnosti dominantního folikulu, který nabývá citlivost (receptory) na LH (většina případů) představuje aplikaci GnRH nebo hCG, případně několikadenní aplikaci gestagenů. Dominantní folikul endokrinní a parakrinní cestou inhibuje růst ostatních folikulů, proto nástup nové folikulární vlny je limitován ztrátou jeho funkce. Poněvadž morfologický zánik folikulu se opožďuje za zánikem jeho funkce, obvykle určitou dobu dominantní folikul perzistuje na vaječníku i po nástupu další folikulární vlny. Proto se často na vaječnících vyskytuje morfologicky dominantní (největší) folikul současně s menším, ale funkčně již dominantním folikulem. Proto výskyt cyklujících krav, které vykazují na vaječnících pouze malé folikuly s průměry 2 - 7 mm s receptory pouze pro FSH, je ojedinělý. Preovulační folikul, tedy folikul, který bude v krátké době ovulovat, nelze s jistotou na základě USG vyšetření určit, poněvadž velikost ovulujících folikulů se může u jalovic či krav pohybovat v širokém rozmezí od 15 do 25 mm a strukturální změny v preovulačním folikulu jsou běžným USG vyšetřením nepostihnutelné. Z výše uvedených údajů vyplývá, že v rámci hodnocení folikulární populace, kromě velikosti folikulů, jiné změny na folikulech, jako například jejich tvar, síla stěny, echogenita folikulární tekutiny atd. ve vztahu k pohlavní aktivitě nelze hodnotit. Žlutá tělíska Žluté tělísko (CL) se zobrazuje jako oválný, stejnoměrně jemně granulózní útvar s nižší echogenitou (tmavě šedý), často se silně echogenní linkou uprostřed. Uprostřed luteální tkáně může být anechogenní dutina kulatého tvaru různé velikosti. Tato dutina se obvykle v průběhu luteální fáze postupně zmenšuje až zaniká. Stádium vývoje CL lze posuzovat především na základě jeho velikosti. Pomocným ukazatelem může být echogenita luteální tkáně, která současně se stárnutím CL se zvyšuje, dále velikost dutiny, která se postupně zmenšuje a ohraničení od ostatní ovariální tkáně, které je zřetelné především v maximálním stádiu vývoje žlutého tělíska. Rozlišit mladé vyvíjející se žluté tělísko od starého v průběhu regrese lze tak pouze s poměrně vysokou úrovní nepřesnosti. Značně obtížné a nepřesné je určení ovariálního útvaru bezprostředně po ovulaci. Na stav může poukazovat výrazně echogenní střed (krevní sraženina) s okolím s nestejnoměrně nízkou echogenitou. Corpus hemorrhagicum do 3. – 4. dne po ovulaci je malé velikosti (5 – 10 mm) a obvykle vykazuje nízkou echogenitu. Za typické vlastnosti žlutého tělíska v maximálním stupni vývoje 9. – 16. den pohlavního cyklu (tzv. CL v rozkvětu) v USG obraze se považuje minimální délka jeho nejdelší osy 20 mm a zřetelné ohraničení od ostatní ovariální tkáně. Tyto vlastnosti jsou do určité míry zárukou citlivosti CL k prostaglandinu F2α (PGF2α). Na perzistující žluté tělísko poukazuje neměnící se luteální útvar na obdobném místě na vaječníku při opakovaných vyšetřeních po delší dobu (10 – 15 dní). Navíc USG vyšetření může pomoci při průkazu často atypických menších žlutých tělísek po první, případně druhé poporodní ovulaci u krav nebo při pohlavním dospívání u jalovic. Průkaz těchto žlutých tělísek rektální palpací není často snadný. Ovariální cysty Cysta v sonografickém obraze představuje kulatý anechogenní útvar s průměrem nad 25 mm. Tenkou stěnu folikulární cysty lze ztěží zobrazit. Naopak luteální cystu charakterizuje lem luteální tkáně různé šířky (obvykle do 37 Využití ultrasonografie ke zpřesnění gynekologického vyšetření u krav 1 cm) obklopující velkou (obvykle více než 25 mm v průměru) anechogenní dutinu. V anechogenní dutině cyst jsou často patrné tenké echogenní trámčité nebo závojovité útvary či septa. Sonografické vyšetření tak s vysokou přesností může odlišit luteální cystu od folikulární a tak pomoci zvolit vhodný způsob léčby představující aplikaci GnRH, hCG, případně gestagenů při folikulárních cystách nebo aplikaci PGF2α v případě luteálních cyst. Pomocí USG vyšetření jsme na našem pracovišti sledovali dynamiku změn ovariálních struktur po rozličném ošetření cyst. Cysty perzistovaly, luteinizovaly nebo atretizovaly a zanikaly. Léčebný efekt byl dán možností růstu a ovulace některého z folikulů přítomných na vaječníku v průběhu 10 dnů po ošetření. Pravděpodobně největším problémem USG diagnostiky ovariálních struktur je rozeznat výrazně luteinizovanou cystu od žlutého tělíska s dutinou. I když jsou popsány určité vlastnosti odlišující tyto struktury, přesnost těchto ukazatelů je nízká. Na pravděpodobnost žlutého tělíska poukazuje luteální stěna v USG obraze širší než 1 cm, naopak u luteální cysty je luteální lem obvykle užší. Průměr dutiny je obvykle menší než 2,5 cm u CL, zatímco u luteální cysty bývá naopak větší. U žlutého tělíska je dutina obvykle jednotně anechogenní, zatímco u luteální cysty jsou v dutině časté echogenní trámce, závoje či septa. Jak bylo uvedeno, tyto ukazatele jsou však nepřesné a jednoznačné rozlišení je často možné až po opakovaném vyšetření. Výhodou je, že v praxi toto rozlišení u krav, u kterých je vyloučena březost, není často zapotřebí, poněvadž případné ošetření při těchto stavech je obdobné (aplikace PGF2α) a rovněž odpověď na ošetření je často stejná, poněvadž silně luteinizovaná cysta obvykle reaguje na ošetření regresí a zánikem, tedy stejně jako žluté tělísko. Adresa: Doc. MVDr. Radovan Doležel, CSc. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1–3, PSČ 612 42, tel.: 541 562 316, e-mail: [email protected] 38 Využití ultrasonografie při produkci embryí in vitro VYUŽITÍ ULTRASONOGRAFIE PŘI PRODUKCI EMBRYÍ IN VITRO MVDr. S. Čech, Ph.D., Doc. MVDr. R. Doležel, CSc. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Produkce embryí in vitro (IVP) představuje moderní biotechnickou metodu, rozvíjející se především v oblasti reprodukce mléčných krav. Sestává z odběru oocytů z vaječníků dárce a dosažení vývojového stádia blastocysty v podmínkách in vitro (maturace, fertilizace, kultivace). V laboratorních podmínkách jsou oocyty získávány z vaječníků po porážce dárkyně (aspirací obsahu folikulů nebo jejich dissekcí). Tento způsob se běžně používá při produkci IVP embryí pro výzkumné účely, kdy jsou oocyty získávány z vaječníků jatečných krav. V případě potřeby mohou být takto odebrány oocyty z vaječníků dárkyň embryí, které musejí být vyřazeny z chovu a touto cestou je ještě naposledy využit jejich genofond. Hlavním důvodem pro vypracování různých postupů k odběru oocytů od živých zvířat je možnost opakování odběru, případně další využití dárců v reprodukci. S ohledem na invazivitu, nákladnost a pracovní náročnost možných metod odběru, které byly v průběhu vývoje vypracovány, se v současnosti uplatňuje transvaginální laparoskopická nebo transvaginální ultrasonografická punkce folikulů. Nejpoužívanější metodou je transvaginální ultrasonografická punkce (ovum pick up, OPU), protože je technicky méně náročná a za jistých podmínek ji lze provádět přímo ve stáji. epidurální anestezii, kdy místo vpichu se vyholuje a připravuje standardně jako operační pole, aby se minimalizovalo nebezpečí lokální infekce vzhledem k nutnosti opakování anestezie při sérii punkcí. Po nástupu epidurální anestezie se úplně vyprázdní rektum, provede se očista perianální krajiny, hrázky a vulvy a celá oblast je důkladně dezinfikována. Plastový držák sondy je chráněn jednorázovou plastovou veterinární rukavicí tak, že je aktivní plocha hlavice sondy volná, přičemž rukavice je zafixována k držáku sondy běžnou potravinářskou folií. Před zasunutím držáku do pochvy zvířete je na aktivní plochu sondy a na boční strany držáku nanesen sonografický indiferentní gel a aktivní plocha sondy se dezinfikuje. Punkční jehla je šroubovým uzávěrem připevněna k podtlakovým hadičkám, které jsou zaústěny speciální zátkou do sběrné tuby, do níž je systémem hadiček veden podtlak z aspirační pumpy. Sonda s nánosem indiferentního gelu se zavádí hluboko až do dorzální klenby poševní laterálně od krčku. Tlakem dlaně na držadlo se hlavice pevně fixuje v pochvě, vaječník je fixován druhou rukou operatéra per rektum a je přiblížen těsně k sondě, takže mezi aktivní plochou sondy a vaječníkem zůstává jen stěna poševní. Funkční struktury přítomné na vaječníku se nyní zobrazují na obrazovce ultrazvukového přístroje. Do kovového vodiče se zavede dlouhá punkční jehla, operatér otáčí vaječníkem tak, aby byly folikuly na něm přítomné viditelné na obrazovce a prsty druhé ruky ovládá punkční jehlu. Po penetraci vaginální stěny je hrot jehly viditelný na obrazovce jako zřetelně echogenní útvar, který se pohybuje ve směru punkční linie vyznačené na obrazovce (přístrojový software). Hrot jehly je zaváděn do dutiny folikulu přiměřenou silou a rychlostí tak, aby folikulární stěna před hrotem neuhýbala, ale byla perforována při současném zapnutí podtlakové pumpy. Při postupném odsávání folikulární tekutiny je jehla zaváděna hlouběji do dutiny folikulu a vyšetřující při tom zároveň jehlou otáčí tak, aby zkosená špička rotovala v dutině folikulu. Punkce lze opakovat 1 – 2x týdně po dobu několika měsíců bez větší traumatizace vaječníků, různá schémata aspirace zahrnují i hormonální stimulace dárců. Jako dárci nejčastěji slouží cyklující krávy a jalovice, punktovat Transvaginální ultrasonografická punkce K provádění sonografické punkce folikulů je potřebné přístrojové vybavení, zahrnující ultrazvukovou sektorovou sondu vyšší frekvence (minimálně 5 MHz) a speciální držák umožňující fixaci sondy a punkční jehly, jakož i nezbytnou manipulaci ve vagině při provádění aspirace. Další vybavení představuje podtlaková aspirační pumpa s možností regulace podtlaku, aspirační soustava (podtlakové hadičky, sběrná nádoba) a manipulační vozík. Pro punkci je důležitá fixace zvířat, nejlépe ve fixační kleci zabraňující pohybu zvířete do stran. Je možné provádět punkci přímo ve vazné stáji jen za přítomnosti pomocníků, při tom je ovšem nutné počítat s nižším ziskem oocytů, protože úkrokům a obranným pohybům zvířat tak nelze zcela zabránit. Punkce se provádějí v malé 39 Využití ultrasonografie při produkci embryí in vitro ni zabřezávání než po rutinním embryotransferu in vivo produkovaných embryí (40 – 50%), vyšší embryonální mortalitě, problematickým porodům a vyšší perinatální mortalitě potomstva z IVP je zřejmé, že tento způsob reprodukce ještě jistou dobu nebude rutinně používán v praxi. Jeho význam však neustále narůstá a vzhledem k intenzitě výzkumu zabývající se touto problematikou je jisté, že se s ním veterinární lékař působící v chovu skotu v blízké budoucnosti setká. Navíc ultrasonografická punkce umožňuje alternativní terapeutické nebo biotechnické postupy umožňující minimálně traumatické odstranění ovariálních cyst nebo dominantních folikulů nebo vpravení účinných látek přímo do ovariálních struktur. Adresa autorů: MVDr. Svatopluch Čech, Ph.D., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1–3, PSČ 612 42, tel.: 541 562 325, e-mail: [email protected] lze i prepubertální jalovičky nebo březí zvířata. I u zvířat v prvním trimestru gravidity lze provádět hormonální stimulace a aspirace dárců s minimálním rizikem pro průběh březosti. Punktují se obvykle všechny patrné folikuly, tedy od průměru 3 – 4 mm. Pokud se punkce opakují 2x týdně, punktují se neustále folikuly v růstové fázi folikulární vlny, tedy folikuly s průměry 3 – 8 mm, které jsou pro IVP nejvhodnější. Oocyty získané punkcí na živém zvířeti jsou ve speciálním médiu přepraveny do laboratoře a dále ošetřeny (maturace, fertilizace, kultivace). Počet získaných přenosuschopných embryí je kromě laboratorního procesu ovlivněn počtem punktovaných folikulů, ziskovostí (procento získaných oocytů), která kolísá mezi 50 – 70% a meiotickou kompetencí získaných oocytů. Dostupné prameny udávají zpravidla více než jedno embryo na punkci u jedné krávy (0,4 – 6,3). Vzhledem k nižší úrov- 40 Hodnocení tělesné kondice sonografickým měřením síly hřbetního tuku HODNOCENÍ TĚLESNÉ KONDICE SONOGRAFICKÝM MĚŘENÍM SÍLY HŘBETNÍHO TUKU Prof. MVDr. B. Hofírek, DrSc., MVDr. L. Ottová, MUDr. I. Hofírek, Česká buiatrická společnost, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fak. nemocnice u sv. Anny, Brno Hodnocení tělesné kondice pomocí metody adspekce a palpace, a stanovení tzv. BCS bodů, založené na principu posouzení míst výskytu tělního tuku je metoda pro svou jednoduchost v praxi velmi rozšířená , ale je zatížená jistou subjektivní chybou. Proto se hledaly jiné metody, které by tento nedostatek odstranily. Ukázalo se, že zjišťování změn tělesné hmotnosti vážením uvedeným potřebám nevyhovuje ze dvou důvodů. Jednak vážení zvířat je velmi pracné a také při energetické zátěži ubývá tuku rychleji ve srovnání s celkovou tělesnou hmotností. V souvislosti se zaváděním sonografických metod do diagnostiky ve veterinární medicíně byla propracována metoda hodnocení kondice zvířat stanovením síly (tloušťky) hřbetního tuku. Uplatnění této metody v praxi bylo také umožněno širokým využitím sonografie při diagnostice časné březosti, neboť lze použít shodného přístrojového vybavení. Touto metodou měříme vrstvu podkožního tuku, který je ohraničen dorzálně kůží a ventrálně uložen na musculus glutaeus medius a musculus longissimus dlorsi. Jde o rychlou neinvazní metodu. Používá se přístrojů s B způsobem zobrazení a lineárním scanerem (5,0 – 7,5 MHz) při přímém přiložení hlavice sondy na kůži. Vztahy mezi tělesnou kondicí vyjadřovanou pouhou adspekcí a palpací pomocí BCS bodů, tělesnou hmotností a sonografickým stanovení síly hřbetního tuku jsou následující:. Ztráta1,0 BCS = ztrátě 56 kg tělesné hmotnosti Ztráta 1 mm hřbetního tuku = ztrátě 5 kg tělesného tuku Ztráta 1,0 BCS = ztrátě 10 mm hřbetního tuku. – – při porodu, 3x v průběhu laktace a při zaprahnutí při porodu a pak každých 30 dnů a při zaprahnutí Při používání sonografického stanovení síly hřbetního tuku je zdůrazňována objektivita metody a možnost kvantitativního posuzování a srovnávání různých vyšetření, stájí a plemen. Za optimální jsou pokládány následující hodnoty: Optimální hodnoty tělesné kondice podle bodů BCS a síly hřbetního tuku v mm BCS Síla hřbetního tuku v mm kachektická 1,0 <5 < 50 1,5 5 50 špatná 2,0 10 76 méně dobrá 2,5 15 98 dobrá 3,0 20 122 velmi dobrá 3,5 25 146 tučná 4,0 30 170 ztučnělá 4,5 35 194 obezita 5,0 > 35 > 194 Zaprahnutí 3,0 – 3,5 síla hřbetního tuku v mm 22,5 (20 – 25) Porod 3,5 - 3,5 25 (20 – 30) 100 dnů p.p. 2,5 – 3,0 12,5 (10 - 15) 200 dnů p.p. 3,0 - 3,5 17,5 (15 - 20) Po zacvičení příslušného pracovníka je možné během hodiny vyšetřit až 100 dojnic. Vhodné je provádět měření v průběhu dojení. Vyšetřování nepředstavuje pro dojnici žádné stresující zatížení. Optimální místo pro měření je na linii vedené od dorzální části tuber ischiadicum na horní část tuber coxae v úseku mezi kaudální čtvrtinou a pětinou této vzdálenosti. To odpovídá okrsku mezi koncem crista sacralis mediana a koncem os sacrum, respektive mezi začátkem prvního ocasního obratle. Tento bod pro vyšetření splňuje všechny požadavky na optimální měření: – v místě je nejvyšší uložená vrstva tuku – v místě existují vysoce signifikantní korelace s tělním tukem – místo se snadno nalezne Měření probíhá do hloubky od kůže až po fascia profunda, při čemž kůže je silná 5 – 6 mm, kteroužto hodnotu je nutno od naměřeného výsledku odečíst. Pro provedení je vhodný přenosný, bateriový ultrasonograf s lineární sondou o ultrazvukové frekvenci 5,0 MHz. Vyšetření se provádí po zvlhčení kůže ředěným alkoholem. Odchylky při opakovaných měřeních se pohybují okolo 2,3 mm. Naměřené hodnoty u jednotlivých zvířat nebo skupin se srovnávají s referenčními křivkami s přihlédnutím ke stadiu laktace. tělesný tuk v kg velmi špatná BCS Metodika sonografického vyšetření: Posouzení tělesné kondice různými metodami Adspekce Stadium laktace Sledování síly hřbetního tuku se doporučuje zpravidla ve dvou variantách: 41 Hodnocení tělesné kondice sonografickým měřením síly hřbetního tuku Sonografické měření síly hřbetního tuku u dojnice (celkový pohled) Dojnice v popředí určená k sonografickému měření síly hřbetního tuku (BCS – 3,5) 42 Hodnocení tělesné kondice sonografickým měřením síly hřbetního tuku Poloha hlavice sondy při sonografickém měření síly hřbetního tuku u dojnice (BCS 3,5) Sonografické zobrazení síly hřbetního tuku u dojnice (BCS 3,5) 43 Hodnocení tělesné kondice sonografickým měřením síly hřbetního tuku Dojnice určená k sonografickému měření síly hřbetního tuku (BCS 2,0) Sonografické zobrazení síly hřbetního tuku u dojnice (CBS 2,0) 44 Hodnocení tělesné kondice sonografickým měřením síly hřbetního tuku Referenční křivka (s vyjádřenou směrodatnou odchylkou) sonografického zobrazení síly hřbetního tuku dojnic holštýnského plemene v závislosti na fázi reprodukčního cyklu Adresa autorů: FVL VFU Brno, Palackého 1 – 3, PSČ 61242 Tel. 541562401, e-mail [email protected] 45 Sonografické stanovení výšky hřbetního tuku krav ve vztahu k poruchám metabolismu v peripartálním období SONOGRAFICKÉ STANOVENÍ VÝŠKY HŘBETNÍHO TUKU KRAV VE VZTAHU K PORUCHÁM METABOLISMU V PERIPARTÁLNÍM OBDOBÍ Doc. MVDr. J. Illek, DrSc, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno E-mail: [email protected] Poruchy metabolismu a některá orgánová onemocnění spolu navzájem úzce souvisí a jsou řazena do komplexu produkčních chorob Prevalence těchto chorob je v jednotlivých různá a to v závislosti na plemenné příslušnosti, výši produkce, fázi mezidobí, úrovni výživy, technologii ustájení, hygienických podmínkách, úrovni ošetřování a veterinární prevenci. Jejich význam spočívá především v tom, že snižují užitkovost, zhoršují kvalitu produktů, narušují plodnost, způsobují vysokou brykači a úhyn zvířat. Důležitým etiologickým faktorem produkčních chorob je neadekvátní výživa. Výživa krav je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, který determinuje produkci mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a je předpokladem realizace genetického potenciálu jedince i celého chovu. Kráva v průběhu mezidobí má rozdílné požadavky na výživu. Splnit tyto požadavky není jednoduché. Kráva však má značné schopnosti vytvořit si zásoby živin pro překonání nepříznivých období, kdy momentální podmínky prostředí ji nezabezpečují optimální výživu. Tuková tkáň je největším zásobním orgánem, který je schopen zabezpečit potřeby energie na poměrně dlouhé období. Organismus má schopnost si vytvořit i zásoby bílkovin. Ty se ukládají v podobě krevního, orgánového a svalového proteinu. Zásoby minerálních látek – vápníku a fosforu jsou ve skeletu, stopové prvky a některé vitaminy jsou uloženy v játrech. Tvorba optimálních zásob energie, proteinu, minerálních látek a vitaminů je velmi důležitá a významně ovlivňuje metabolismus, produkci, plodnost a zdravotní stav zvířat. Zásoby tělesného tuku a bílkovin můžeme posoudit podle kondice zvířat. Běžně je využíván systém pětibodové stupnice ( BCS), který poměrně dobře vystihuje tělesnou kondici a množství tělesného tuku, ale již méně tělesných bílkovin. Jednotka BCS představuje přibližně 25 až 30 kg tělesného tuku nebo 40 až 50 kg hmotnosti krávy. Zjišťování živé hmotnosti krav má rovněž jistou vypovídací hodnotu, ale v praxi se neujalo. V poslední době byla rozpracována metoda, která využívá sonografické stanovení výšky hřbetního tuku. Tato metoda je velmi přesná a v řadě zemí nachází své uplatnění. O dalších metodách používaných k posouzení kondice krav a množství tukových rezerv bylo již referováno. Objektivní hodnocení kondice krav v průběhu mezidobí umožňuje lepší řízení výživy a tím dosažení lepší produkce i zdravotního stavu zvířat. Udržení optimální kondice krav v průběhu mezidobí je základním předpokladem efektivní produkce mléka, dobré plodnosti a zdravotního stavu krav. Závažnou chybou je vznik syndromu ztučnělých krav v období před porodem a rychlé zhoršení kondice v poporodním období. U takových krav dochází ke zvýšenému výskytu dystokie, různých postpartálních onemocnění, metabolickým poruchám a poruchám plodnosti. Častěji se vyskytuje syndrom ulehnutí, subklinická hypokalcémie,steatóza jater, ketóza, dilatace a dislokace slezu. Krávy se zvýšenou kondicí mobilizují nadbytečný tuk již několik dnů před porodem, snižují příjem krmné dávky a lipomobilizace probíhá ve značné intenzitě i v poporodním období. Vysoká koncentrace volných mastných kyselin v krvi navodí sníženou žravost krav, rozvíjí se negativní energetická bilance a vzniká jaterní steatóza se všemi negativními dopady na metabolismus a zdravotní stav dojnic. U takových dojnic mnohem častěji vzniká dislokace slezu, subklinická a klinická forma ketózy i jaterní koma. Steatózou postižená játra mají nižší metabolickou aktivitu – nedostatečně syntetizují albumin, glukózu, ceruloplazmin a další metabolity. Významně je narušena detoxikační funkce jater. Negativní energetická bilance a jaterní steatóza v průběhu prvních týdnů laktace brání obnovení ovariálních funkcí. Tvorba gonadotropních hormonů je v průběhu negativní energetické bilance omezena, čímž se opožďuje nástup ovariálních funkcí. V důsledku negativní energetické bilance je snížena je snížena i citlivost vaječníků na gonadotropní hormony. Nízká hladina estrogenů neumožňuje ani optimální funkci dělohy. Rovněž inzulin, který ovlivňuje vývoj folikulů má v tomto období nízkou koncentraci v krvi, což přispívá k nedostatečné funkci ovarií a dochází k prodlužování intervalu a servis periody. Zpomalená involuce dělohy a imunosuprese, která zpravidla tento stav doprovází, vede ke vzniku endometritid. V průběhu ketózy a ketoacidózy je zjišťována špat46 Sonografické stanovení výšky hřbetního tuku krav ve vztahu k poruchám metabolismu v peripartálním období ná kvalita gamet a embryí, je narušena nidace a často dochází k embryonální mortalitě. Čím rychlejší a výraznější je pokles hmotnosti krav v poporodním období, tím lze očekávat větší problémy v reprodukci i produkci krav. V poporodním období v průběhu hubnutí dochází i k odbourávání bílkovin. I když primární funkcí kosterní svaloviny je mobilita, má v období negativní dusíkové i glukózové bilance nutriční úlohu. Proteiny krve, orgánů a svaloviny jsou významným zdrojem aminokyselin v době jejich nedostatku, to je především v prvních týdnech laktace. Nejvíce limitujícími aminokyselinami dojnic jsou methionin, lysin, histidin, fenylalanin, glutamin a kyselina glutamová. Na počátku laktace dochází u dojnic k významnému poklesu koncentrace aminokyselin v krvi a kosterní svalovině a to až o 25%. Dojnice tak v průběhu vysoké laktace může ztratit velké množství bílkovin. Odhaduje se , že vysokoprodukční dojnice v prvních pěti týdnech laktace odbourá až 20 kg proteinu. Aminokyseliny uvolněné ze svaloviny jsou především využívány pro tvorbu glukózy, za jistých okolností i pro syntézu kaseinu. Odhady glukoneogeneze z aminokyselin u laktujících dojnic se pohybují v širokém rozmezí a mohou dosáhnout až 40%. Vzhledem k tomu že potřeba glukózy na počátku laktace je značná a ostatní glykoplastické látky jsou nedostatečné, význam zásobních bílkovin je pro produkci a a zdraví dojnice značný. Odbourané bílkoviny v období počátku a vrcholu laktace mít dojnice možnost obnovit. K tomu dochází v posledí třetině laktace a v období stání nasucho. Nedostatečný příjem NL v období konce laktace neumožní obnovu orgánových a svalových bílkovin, což se může projevit na počátku nové laktace nebo ve vývoji a růstu plodu. Pouhým posouzení kondice krav nemusíme tento nedostatek odhalit. Podobně jsou pro zdraví krav, optimální vývoj plodu a kvalitu kolostra důležité i rezervy minerálních látek a vitaminů. V našich chovech bývá velmi problematická dotace selenu u krav v období konce laktace a stání nasucho. Selen podávaný kravám v tomto období v organické formě podporuje obnovu svaloviny a tím že snadno přestupuje přes placentu, dostatečně kraje potřebu plodu. Uvedené zdravotní problémy krav v peripartálním období vyžadují účinoou prevenci. Předpokladem takové prevence je mimo jiné i objektivní posouzení kondice a tělesných rezerv tuku. Posouzení výšky hřbetního tuku v průběhu mezidobí se jeví jako velmi vhodné. Sonografická metoda je velmi přesná, snadná i rychlá. Na základě vlastních zkušeností doporučuji provádět stanovení výšky hřbetního tuku a posouzení kondice krav v období přípravy na porod , v období 30. dne laktace / konec období rozdojování / a v období 100. dne laktace. Další vyšetření je možné i v 200. dnu laktace, ale jeho význam není zásadní. Za nejdůležitější považuj stanovení tělesných rezerv tuku u krav před porodem a v období konce rozdoje. Jestliže změna výšky hřbetního tuku o 1 mm představuje 5 kg celkového tělesného tuku, pak v ranném postpartálním období je vhodné dokázat posoudit rychlost odbourávání tuků a intenzitu lipomobilizace. Čím rychlejší je odbourávání tukových rezerv, tím je větší riziko vzniku steatózy jater, ketózy , dislokace slezu, endometritid a poruch plodnosti. U krav které snížily výšku hřbetního tuku o 10 až 12 mm odbouraly 50 až 60 kg tuku. Jestliže je takové množství tuku odbouráno v prvních 10 dnech laktace vznikají značné zdravotní problémy u dojnice. Jestliže se stejné množství tukových rezerv odbourá v průběhu 60 dnů , zdravotní stav krávy je relativně dobrý, produkce mléka vysoká a mléčné složky / tuk a bílkovina / optimální. Tabulka 1. Výška hřbetního tuku u krav v období 3 až 10 dnů a.p. 30 a 60 dnů p.p. a zdravotní stav krav Kráva 3-10 d. a.p. 30d. p.p. 60d. p.p. zdr. stav 1 36 mm 22 mm 14 mm LDS, K 2 30 mm 20 mm 18 mm K 3 20 mm 16 mm 11 mm Z 4 24 mm 12 mm 10 mm S, EM 5 32 mm 20 mm 12 mm K, EM 6 24 mm 15 mm 12 mm K 7 18 mm 14 mm 14 mm Z 8 20 mm 17 mm 13 mm Z 9 20 mm 9 mm 8 mm LDS, EM 10 14 mm 12 mm 10 mm Z Vysvětlivky LDS - levostranná dislokace slezu K - ketóza EM - endometritida S - steatóza jater Z - zdravá Z uvedených výsledků vyplývá, že významné snížení výšky hřbetního tuku krav v období počátku laktace je doprovázeno zdravotními problémy. Závěr Stanovení tělesných tukových rezerv, respektive výšky hřbetního tuku u krav v období přípravy na porod a následná kontrola výšky hřbetního tuku v období počátku laktace rozšiřuje diagnostické možnosti a umožňuje kontrolu výživy krav. 47 AGROSCAN 126 Bd de la République F 16000 ANGOULÊME Tel. : 00 33 5 45 92 03 57 Fax : 00 33 5 45 92 46 72 www.agroscan.com Email : [email protected]
Podobné dokumenty
Ulcus molle - Výukový portál 1.LF UK
VENEROLOGIE
Pánková, R., Kuklová, I.
Dermatovenerologická klinika 1.LF UK
Konference mladých vědeckých pracovníků.
Práce je zaměřena na aktuální problematiku a významnou oblast vyuţití koní, která je
jistě i do budoucnosti perspektivní. Jsou dobře zmíněny klady a zápory vyuţití koní u jízdní
policie i vhodně ro...
2015_02_Zpravodaj - Svaz chovatelů českého strakatého
producentů mléka. Již od podzimu loňského roku jsme svědky
poklesu cen mléka provovýrobců. Dlouho diskutované zrušení mléčných kvót a nárůst produkce v některých státech EU,
ale i v globálním pohle...
CELÝ ČLÁNEK VE FORMÁTU
nejméně u 50 % žen. Úlevu popisovalo až 80 % žen.
Přibližně v 85 % došlo ke snížení nutnosti užívání jiné
medikace, a to především analgetik a benzodiazepinů.
U SSRI při léčbě PMS/PMDD byl prokázán...
Chovatelské listy 1/2009
Tentokrát AGRO Chomutice a.s. a společnost CHOVSERVIS a.s.,
oblastní středisko Jičín, Sdružení východočeských chovatelů hospodářských zvířat a Svaz chovatelů holštýnského skotu ČR pořádá již
po pat...
Celostátní konference
J. Feyereisl, Z. Hájek, M. Halaška, L. Horčička, I. Huvar,
M. Kudela, J. Ondruš, R. Pilka, J. Nový, J. Mašata,
A. Měchurová, L. Rob, Z. Rokyta, A. Roztočil, A. Skřivánek,
A. Stará, B. Svoboda, J. T...
Hlasatel 23 - Společnost Richarda Wagnera Praha
Poprvé se s Brïnnhildou setkáváme už v předehře k Rheingoldu, kdy v bohaté
knihovně Valhally listuje knihami, ve kterých zoufale cosi hledá (jak se ukáže později, snaží se
najít smysl událostí, jej...
I munologie 98 - Centrum klinické imunologie
Popisy onemocnění připomínajících CFS jsou staré již několik století. Přesto je
CFS považován za "nemoc 20. století", a to nejen proto, že byl jako chorobná
jednotka akceptován až v závěru našeho s...