zpravodaj 2-2012

SK KESL RYU SHOTOKAN & SAISHO KI DO
WWW.SK-KESL-RYU.CZ TEL: +42 777 940 769—E-MAIL - [email protected]
Únor-březen
ZPRAVODAJ SK
KESL RYU
2/2012
UPOZORNĚNÍ:
Stále se setkáváme s určitou
laxností karateků ohledně
průkazů ČSKe. Je třeba si
uvědomit, že každý karateka
(tj. ne maminka či tatínek..)
je povinen si zkontrolovat
svůj průkaz, zda-li je platný,
tedy zda-li obsahuje platnou
lékařskou prohlídku tj. platnou jeden kalendářní rok, a
známku, nyní na rok 2012.
Vedení klubu neplatný průkaz nebude tolerovat ani na
zkouškách na vyšší STV a už
vůbec zachraňovat na soutěžích! Prosím zkontrolujte si
každý průkaz, později nebude
možno známku získat.
Uvnitř tohoto
vydání:
Spanilá jízda v lize
kumite pokračuje...
2
2.Kolo NP ČSKe pod 2
taktovkou našich
borců...
Karate je především
bojové umění pro
individuality
2
Zimní camp opět
velkou akcí našeho
SK...
3
Ve zkratce...
3
Četba na pokračová- 4
ní: „Moje cesta bojovým uměním“
102 FIGHT-OPRAVDOVÝ SVÁTEK PRO VŠECHNY BOJOVNÍKY
Již druhého ročníků „102 FIGHT
tedy setkání bojovníků různých
bojových umění a stylů karate,
se letos zúčastnilo rekordních
čtyřicet těch, kteří přišli demonstrovat svá bojová umění či styly v tom nejlepším světle. Je
třeba zdůraznit, že myšlenku
102 fight a první neoficiální ročník řídil GM Danny Hazan,
nositel více mistrovských stupňů ve více bojových umění a
instruktor speciálních jednotek
v Izraeli a díky seipaiovi Janovi Juklovi,
pořadateli této akce a
současně i zápasícím
členem, se tento projekt zrealizoval dále a
myšlenka tohoto setkání se stala již stálicí
mezi vrcholnými akcemi bojových umění. Samotný fakt že se
soutěže jako čestný host zúčastnil Jan Soukup, mistr Japonska, vicemistr světa a mistr
Evropy v kjókušinkai, vynikající
bojovník který se prezentoval i
v K1, již povýšilo toto setkání na
velmi kvalitní akci, zvláště když
se v ní i osobně realizoval ten,
který stál právě u začátků J.
Soukupa, Michal Starý s velkou
skupinou svých skvělých žáků.
Mohli bychom ale jmenovat i
nestory českého karate jako
Miroslav Nosál, Tomáš Kyncl
bývalí či nejstarší účastník tohoto setkání Karel Kesl. Skvělé
bylo letos i pestré zastoupení
bojových stylů a sice karateShotokan, karate-kyokushin,
karate-goju ryu, brazilské jiu
jitsu, hung kar, muay thai, krav
maga, box, sai- sho ki do a
MMA. I když někteří účastníci si
odnesli lehké modřiny, či jiné
drobné památky na tuto akci,
hlavní myšlenkou není pouze
102 zápasů bez přerušení, bez
možnosti občerstvení či jiného
přerušení, není ani myšlenkou
konfrontační, tedy aby smyslem
bylo sparingpartnerovi znemožnit další účast v zápasech.
Hlavní myšlenkou je setkání
těch, kteří mají rádi své bojové
umění a mají respekt k těm
ostatním a prezentují svojí cestu svého dojo. Myslím, že letošní ročník 102 fight právě díky
výjimečným bojovníkům kteří se
zde sešli splnil na sto procent
tuto myšlenku a nezbývá než
všem poděkovat a popřát ještě
hodně dlouhou a úspěšnou cestu bojovníků.
Velkou úctu zasluhují i
bojovníci z našeho SK,
kteří se tohoto setkání
zúčastnili a nikdo nevzdal, i když tento ročník byl zvlášť „výživ–
ný“:). Náš SK a karate shotokan
reprezentovali Váša (Petr Vašíček), který reprezentoval i brazilské jiu jitsu, Hanka Vašíčková, jako jediná odvážná reprezentující karate shotokan, Petr
Matějovský, Josef Štefl, Petr
Konfršt, David Hanus a již zmíněný K.Kesl. Snad nás příště
KOUČOVÁNÍ NENÍ JEDNODUCHÉ A NENÍ PRO KAŽDÉHO...
Souboje kumite kulminují a každý
by rád přispěl se svou troškou do
mlýna, trošku emotivně a trošku s
vědomím, že on je opravdu ten
nejpověřenější, který ví co v té či
oné chvíli je nejlepší pro závodníka
na tatami, se pak navzájem překřikuje několik jedinců u tatami, mají
pocit že jejich trenér který tam stojí
buď koučovat neumí a nebo oni
jsou pověřenější se realizovat jako
koučové. Pokud pomineme krátkozrakost a neúctu těchto jedinců,
měl by si každý uvědomit že povzbuzování je jedna věc a koučování není pro dobré závodníky, ale
pouze pro dobré zkušené trenéry,
kteří ví, co a kdy je v jaké chvíli na
závodníka upozornit. Dobrý karateka nejen že by měl sám vědět co
má na tatami dělat, ale i upozorňování na zbývající čas degradujeme
bojovníka na pouhého sportovce
který se snaží vyskákat medaili!
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Stránka 2
SPANILÁ JÍZDA NAŠICH TÝMŮ V LIZE KUMITE POKRAČUJE..
Foto z archívu ke straně č.4 K.Kesl 7.Kyu 1982
Z ničeho se nesmí dělat
Druhé kolo ligy kumite tentokrát
v Odrách se odehrálo z pozice
našich barev ve velkém stylu.
Velkým přínosem bylo posílení
seniorského týmu uzdravenou
maximální posilou v osobě Tomáše Reicha. V dorosteneckém
týmu se zase zázračně dali dohromady zranění Pepa Černík a
David Kletečka. Jediná smůla
byla, že nenastoupil proti našim
borcům v seniorech klub Shinmu Hodonín, ale jelikož ho porazili v prvním kole, dalo se předpokládat že by ho porazil i nyní.
Kontumačně zvítězili tedy naši
3:0, po té porazili tým s Hradce
Králové též 3:0 a stejně nadělili i
Karate Praha a udrželi si tak
celkově po dvou kolech skvělé
druhé místo. Naši „mlaďáskové“
si však vedli stejně luxusně.Prezentovali se všichni o třídu výše
du Ml.B., stejným rozdílem vrátili
porážku z prvního kola TJ Jiskře
Domažlice a více měně smolně
remizovali s favoritem této kategorie Č.Budějovicemi. Toto famózní kolo vyneslo náš tým na
4.místo a ještě se ve finále popere o medaili! Velká gratulace
všem a osobní poděkování náčelníka SK všem za opravdu
skvělé výkony a bojovné srdce!
něž první kolo a zvláště Libor
Podroužek exceloval svým bojovným i technickým výkonem
Nejdříve popravili Ústí „B“ 2:0,
po té stejným rozdílem Autoško-
věda, ani z vědy ne,
natož ze života. Když
už člověk jednou je,
tak má koukat aby byl,
a když už kouká aby
byl a je, tak má bejt to
co je a nemá bejt to co
není, jak tomu v
mnoha případech je…
J.Werich
Co nás čeká a nemine ve
sportovním klání:
18.3. FINÁLE LIGY
DRUŠTEV-Ústí n. L.
7.4. MČR seniorů a masters Č. Budějovice
21.4. GRAND PRIX
Hradce Králové, všechny
kategorie
28.4. VC NYMBURKA,
všechny kategorie
12.5. WAKIZAŠI CUP
všechny kategorie
20.5. PŘEBOR Prahy
všechny kategorie
2.KOLO NP ČSKE OPĚT POD TAKTOVKOU NAŠICH BORCŮ...
Na druhém kole NP v Odrách
reprezentovalo náš SK pouze
někdejší torzo silného seniorské
ho týmu, ale i díky těmto pěti
statečným se stal náš SK bezkonkurenčně nejlepším týmem
tohoto NP. Určitou tragédií je, že
v seniorské kategorii kata nemáme ani jednoho zástupce, ale je
to bohužel o postoji dnešních
závodníků. V ženách ale díky
Anežce KOTĚROVÉ, která zvítězila a Hance VAŠÍČKOVÉ,které vybojovala bronzovou medaili, se dařilo velmi. Na své skvělé
úspěchy v kumite navázal Jindra
PILMANN, který tentokrát neponechal nic náhodě, zorientoval
se mezi všemi těžkými soupeři
nejlépe a získal zlato jak ve své
váze do 80.kg tak i v prestižní
BRH. Hodně dobrý comeback
do kumite individuál předvedl
Petr VAŠÍČEK.
Po úspěšných
vystoupeních v
kumite družstev
vybojoval velmi
cennou stříbrnou medaili ve své
váze (-67), a ještě se zraněním
vybojoval vynikající bronz v
BRH. Stejný kov vybojoval i
Tomáš LINKE ve stejné váze
jako Jindra. Všem pochopitelně
gratulace a díky za vzornou
reprezentaci našeho SK, v pěti
být nejúspěšnějším klubem…
všechna čest.
KARATE JE PŘEDEVŚÍM BOJOVÉ UMĚNÍ PRO INDIVIDUALITY...
Karate i přes to,že se trénuje v kolektivu, je vysoce individuální záležitostí. Při vstupu do doja a oblečení
karate gi se se zbavujeme všech
vnějších vlivů a snažíme se o svůj
osobní a co nejdynamičtější rozvoj
po stránce duševní, technické i
fyzické. Každý je pouze sám sobě
zodpovědný v jakém nasazení a
duševní pohodě bude cvičit, jak
dalece bude vnímat pokyny senseie
a tím sám sebe směřovat k dokonalosti a k cestě opravdového bojovníka. Dojo a prostor kolem něj není
pro opravdového karateku prostor k
intrikám, pomluvám a řešením věcí
přinesených zvenčí. Koncentrace a
soustředění je jedním z nejdůležitějším faktorem pro bojová umění a
jsou přímo úměrné faktu, zdali jde-
me dobrou či špatnou cestou bojovníka.Všichni v doju jsou si rovní a
všichni mají stejná práva. Pokud má
někdo tendenci měnit toto základní
pravidlo doja, nepochopil z karate
nic. Pokud si všichni neuvědomí, že
v doju je sensei a pak již každý sám
za sebe a stará se pouze sám o
sebe, je nejvyšší čas, aby se poohlédl po jiném druhu seberealizace.
Únor-březen
Stránka 3
ZIMNÍ CAMP SK KESL RYU OPĚT VELKOU AKCÍ NAŠEHO SK
Uplynulo víc jak půl roku a náš
oddíl se opět vydal do Radostína, aby zde absolvoval další z
oddílových soustředění, tentokrát zimní. Protože někteří jedinci popadali chřipkovou chorobou ještě před začátkem campu,
jen přes třicet karateků se vypravilo za novými poznatky v karate. V místě campu se sice po
našem příjezdu začalo topit na
plné pecky, ale nejspíš se mělo
začít dříve,tak že první dny jsme
si připadali jako Eskymáci,ale ne
tak otužilí. Program soustředění
byl opět hodně naplněný, a když
nám při první „přednášce“ Karel
říkal, co všechno bude a co se
musí stihnout, jako vždy nejeden
z účastníků zapochyboval o
reálnosti takto „nadupaného“
plánu. Ale jako vždy, problém se
nekonal.Každé ráno v tělocvičně
jsme se seznamovali se základy
Tai-chi. Následovalo protažení a
zopakování kata formou tai-chi.
Dopoledne klasika, každodenní
trénink od půl 10,nejčastěji výuka nových kata, posilování formou kruhového tréninku, střídavou metodou či seznámení s
jinými bojovými uměními jako
judo, kick box atd. Odpolední
trénink začínal novinkou a sice
cvičením jogy a pokračoval kumite, kihonem, krav maga, cardio fighting, brazilským jiu jitsu
atd. Nižší STV zkompletovali
základní kata až po H4, takže
aby je „udrželi“ je nutné si je
opakovat, aby práce nevyšla
vniveč. Někteří, kteří se ke svému velkému údivu „vyskytli“ ve
skupiny A a B :) se naučili kata
G sho, Kanku sho a Unsu. Jsou
to kata velmi složitá a určitě se
všem, kdo je při příjezdu nezna-
li, zavařila hlávka. Jako vždy
nemohlo chybět několik oblíbených soutěží, jako super klikař,
kde většina účastníků zaznamenala určitě zlepšení od minulého
soustředění a to je dobře. Samozřejmě jak se stává již pravidlem, proběhlo 102 Fights. Této
„akce“ se účastnili i ti nejmenší a
rozhodně do všech bojů šli bez
jakéhokoliv respektu a strachu.
Nepřišli jsme ani o soutěž kata:
O pohár SK Kesl ryu. Kde ve
skupině „začátečníků“ zvítězila
Johanka Kynclová, druhé místo obsadil Jáchym Hořák a třetí
místo patřilo Klárce Pilařové.
Soutěž čekala i na skupinu B,
která měla za povinnost v první
kole jet vyučovanou kata G sho
a následně v druhém kole svou
nelepší katu, dle vlastního výběru. Zde se jelo formou modelo-
vého utkání, kdy rovnou na tatami byly všem sděleny postřehy a
výhrady rozhodčích. Zde zvítězil
Honza Fanta, druhé místo patřilo Petru Konfrštovi a třetí Danu
Sládkovi. Soutěži se nevyhnuli
ani „závodníci“ z áčka, i těm byla
kata vybrána a byla to kata Unsu. Všechny tři kategorie byly
rozhodovány podle pravidel
ČABK, zde si pohár vítěze odnesĺa Hanka Vašíčková, stříbro
Tomáš Reich a třetí místo Libor Podroužek. Bohužel pro
nepřízeň počasí jsme se ven
nedostali tak často jak bychom
chtěli. Ale i to málo, které jsme
zvládli, myslím stačilo. Jedna
„vycházka“ na zámek Sychrov,
kde se následně strhnula nelítostná bitva se zbytky sněhu,
pobavila všechny bez rozdílu
věku a technického stupně. A ani
další venkovní akce se neobešla
bez „sněhové války“ ne nadarmo
se říká: kdo si hraje, nezlobí.
Jako vždy, i letos se konaly
zkoušky na vyšší STV. Jelikož
zkoušených bylo méně, zkoušky
si sjeli všichni účastníci campu,
to aby nevyšli ze cviku a že si
všichni mákli, o tom se nedá
vůbec pochybovat. A kdo úspěšně složil? Na 7.Kyu to byla Klára
Pilařová, 6.Kyu Nikolas Al Otri a
Jáchym Hořák, na 5.kyu Martin
Schmadl a Pepa Štefl a na druhé
Kyu Petr Konfršt. Rozhodování
koho vyhlásit jako nejlepším
campu je vždy velmi složité,
protože většina
zúčastněných jela
stále na plno,
dávali do tréninků
vše. Ale nelze
vyhlásit všechny a
tak s titulem Nejlepší karateka zimního campu
2012 odjížděl Jonáš Matějíček,
Klárka Pilařová, Pepa Štěfl, Kamil Al Otri a Šárka Hubková.
Svou cenu si domů vezl i
nejmladší účastník campu pětiletý Honza Pilař. Zimní soustředění je za námi, ale není proč
smutnit, jak mi někdo řekl, teď
přichází ta lepší část roku, za tři
měsíce některé z nás čeká Skotsko, pak letní camp, následně
hned camp s GM Dannym a
Itálie. Takže nám nezbývá nic
jiného než se těšit zase na nějakou super akci pod vedením
našeho SK.Dík H.Vašíčkové za příspěvek
Ve zkratce:
Na konci campu se naši
Johanka Kynclová a Petr
Matějovský zúčastnili
turnaje VC Trutnova. Oba
získali bronzové medaile.
Gratulujeme!
Neptejte se kdy budou
zkoušky na vyšší STV. Vždy
když alespoň 3 karatekové
jsou schopni si zvýšit STV,
budou i zkoušky. U těch
menší je to problematické,
záleží to na tom, jak ho to
baví a jestli si to doma
opakuje. „Dávání“ STV za
docházku či snahu není
výchovně dobré.
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Stránka 4
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ „MOJE CESTA BOJOVÝM UMĚNÍM“
...třetí pokračování…zpr. 1/2012
Kapitola III. Zkoušky na vyšší STV
tedy technický stupeň v karate,
nebyly vůbec jednoduchou záležitostí. Jednak byly zkoušky pořádány jednou ročně, a jednak
požadavky na zkoušeného byly ve smyslu odkazu dávný východních mistrů, tedy
obsahující techniku,
fyzickou kondici, demonstraci koncentrace,znalost japonských
názvů atd. Přes
všechnu maximální
přípravu a těšení se
na své první dobyté Kyu mi štěstí
nepřálo.Nemoc mi zamezila absolvovat první velkou zkoušku v
bojových uměních a mě nezbylo
než si počkat celý dlouhý rok na
další šanci. Avšak čas ve smyslu
doja utekl jako voda a další den
„D“ v mé cestě karate se pomalu
blížil. Každý den ještě ráno před
cestou do zaměstnání se sroloval
koberec v dětském pokoji, nábytek šel ke stěně a rodina přihlížela mému nácviku základní technik a první katě Heian sh. Kritizovala,doporučovala,občas i chválila a dodávala sebedůvěru. Léta
páně 28. ledna 1982 vcházím s
ostatními kandidáty na bílý pás
do doja a s posvátnou úctou a
respektem sledujeme příchod zk.
komisařů, nositele mistrovských
STV, tedy černých pásů. Jsou to
vlastně první mistři karate které
osobně potkávám. Velký respekt
vyzařoval z pana Ing.Jiřího Fuchse, nositele tehdy nejvyšší hodnosti v podobě 2. Danu a Miroslava Kováře nositele 1.Danu,
tehdejšího fenomenálního závodníka kumite. Tyto informace jsem
se dozvěděl až posléze o těchto
dvou veličinách českého karate v
ČSSR. (Ing. Jiří FUCHS se narodil 21.5.1946 a opustil nás roku
24.5.2009. Karate se věnoval od
roku 1968 a jako jeden z prvních
obdržel v roce 1974 mistrovský
technický stupeň od zkušebního
komisaře JKA Hidea Ochiho.
Dosáhl 6. Danu /který jsem mu
po dlouhých létech uděloval paradoxně já/ a jako kandidát na
mistra sportu v letech 1983-84 se
stal i nositelem mistrovské výkonnostní třídy.Mimo jiných velkých sportovních úspěchů se stal
mistrem ČSSR 1983
a mistrem ČSSR
kumite družstev ve
stejném roku. Byl
zkušebním komisařem od roku 1972,
rozhodčím první třídy
od roku 1981 a trenér I. třídy od roku
1989 a jako dlouholetý předseda TJ
Karate Praha a člen předsednictva Československé a po té České republiky 1973 až 1993, byl i
předsedou svazu Československého karate). Ale zpátky ke dni
zkoušek. Zahajujeme
dynamickou rozcvičkou,
která je svým způsobem už součástí zkoušek. Při kopech stranových (joko geri) jsem
chtěl co nejlépe techniku demonstrovat, ale
přecenil jsem své možnosti.Ostr á bolest
v třísle se skoro nedala
vydržet. Bylo mi do
breku. Zase rok čekat.
„Nástup!“ zazněl direktivní hlas p. Fuchse.
„Co dělat… mám se
omluvit? Ne! Musím to
zvládnout!“ Nastupuji s ostatními
a cvičíme. Je mi tak nějak úplně
jedno co bude dál, jestli mě ze
zkoušek odvezou rovnou do
márnice. Jediná věc, která se mi
honí hlavou je..uspět. Jako kdybych se poprvé v jakémsi náznaku dotknul opravdové hloubky
psychiky bojových umění. Touha
ten večer zvítězit byla větší než
bolest. Získávám vytoužené
8.Kyu! Gratulace od zkuš. komisařů i od kolegů spolucvičenců je
prosyceno neopakovatelnou
atmosférou. Pak už jen strastiplná cesta domů, domácí ocenění
a druhý den k lékaři. „Natržené
tříslo, klid pár týdnů a pak velmi
opatrně“, zněl verdikt doktora.
Mě se však hlavou honily jiné
myšlenky než nějaká trudomyslnost. Jsem karateka (jak se
říká karatistům) a dávám si
sám sobě slib, že i když tento
rok dovrším 27 let, neuhnu ze
své cesty a můj cíl je získání
zeleného pásu. To bych opravdu moc rád. Ode dne složení
zkoušek je pro mě pozdrav při
vstupu do doja opravdovým
obřadem, který pochopí pouze
ten, kdo karate nejen cvičí, ale i
myslí jako bojovník. Dva týdny
tréninkového výpadku dle mého
názoru postačí, touha po vůni
doja je silnější a i přes domácí
protesty opět válčím v doju i
když pouze rukama, protože
další den „D“ se blíží.A jaký?
No přece zkoušek na další kyu.
V tomto období mého
ataku na vyšší technický stupeň se předsíň
mého bytu radikálně
změnila. Kout který
sloužil dlouhá léta jako
kuchyňský byl z důvodu
nezbytných zrušen a
prakticky přes noc se
přestěhoval jinam. Na
tomto do té doby vlastně zbytečném místě
vzniklo minidojo umístilo se zde velké zrcadlo
na kontrolu přesnosti
technik a prostor před
ním byl nutnou samozřejmostí. U stropu několik dní
zely větší díry,než se zde umístila trubka od lešení, na níž byl
slavnostně zavěšen boxovací
pytel. Představa a více méně i
slib zbytku rodině, že se bude
vždy po cvičení posunovat do
strany, se vzhledem k
náročnosti operce
rozplynul a tím se i
rapidně omezil přístup
na toaletu. Opravdový
samuraj však ve své
cestě bojovým uměním musel zvládnout i
neustálé výčitky od
všech obyvatelů bytu
na neustálé potyčky
s mým cvičebním nástrojem a
zpětně si uvědomuji že hlavně
v noci, jsem zoceloval všechny
ve smyslu „Stále ve střehu“
Příchod z práce okolo čtvrté
hodiny začal hodinkou úderů do
boxovacího pytle, po té kontrola
technik před zrcadlem a pak
vzhůru na trénink. Den po dni
utíkal. To už nebyl můj trenér
Jarda Bambule, protože můj
první trenér se staral pouze o
začátečníky a dále se věnoval
své sportovní cestě, a lehce
pokročilé, ke kterým jsem se
mohl hrdě hlásit, vedl tenkrát již
podstatně zkušenější trenér
Viktor Vejvoda, nositel hnědého
pásu,tuším tehdy 3.Kyu. Dnes
sice tyto vyšší žákovské STV
má kdejaké dítě, ale v té době
patřil hnědý pás jen několika
opravdu vyvoleným, karatistů,
kteří již měli za sebou, výsledky
na závodní půdě či delší čas
tvrdé práce v doju.(Sensei Viktor Vejvoda 3.Dan, se narodil
26.1.1952 a s karate začínal
roku 1979 v Shotokan karate
klubu u trenéra ing. Karla Turza. Jeho cesta vedla dále do
Uhelných skladů, kde trénoval
pod trenéry ing. Rachmi Soebajem a ing. Ivanem Vlčkem. Zde
získal i licenci trenéra 3. Třídy.
V roce 1994, po založení školy
Karate Do shotokan, založil
posléze klub S. K. Masada ve
kterém vychoval mnoho mistrů
ČR a, kde jako trenér I.třídy
(ukončeným studiem na FTVS
1995) dodnes trénuje karateky
všech věkových kategorií. Mimo jiné získal licence rozhodčího I. třídy - rozhodoval i na MS
WKC a instruktora sebeobrany.
Dlouhou dobu byl i
předsedou pražského svazu karate a
předsedou komise
rozhodčích. Jako
pořadatel velkých
soutěží které si
získaly velkou tradici se i tímto stal
nestorem karate,
zvláště pražského).