zpravodaj sk kesl ryu

Kesl-Ryu Shotokan & Saisho Ki Do-www.sk-kesl-ryu.cz, 777940769, e-mail: [email protected]
Zpravodaj 4/2008
Květen-červenčervenec-srpen
ZPRAVODAJ SK
KESL RYU
DLOUHOLETÁ NADVLÁDA PRAHY NAŠEHO SK POKRAČUJE
Uvnitř tohoto vydání:
Wakizaši opět medailová 2
smršť...
Pololetní bilancování
našeho SK...
2
Camp v Itálii opět super
akcí...
3
Dannyho camp Saisho
Ki Do bez Dannyho...
4
Letní camp SK opět
lepší...
5
Jindra Pilmann a jeho
další obří medaile...
6
Pár slov pro novou soutěžní sezonu...
6
Nejdůležitější body:
• Nezapomeňte se obratem přihlásit na MS
F.S.K.A v Benátkách.
Informace na tel.čísle
vedení SK.
• 2 DVD z letního campu je možno zakoupit
u vedení SK za 200,Kč, jako bonus zdarma CD se všemi fotografiemi.
• DVD z campu Saisho
Ki Do účastníkům
zdarma, ostatní
150,- Kč.
Takřka 30 klubů pražského
svazu karate a kolem 130 závodníků se snažilo ohrozit
vedoucí pozici našeho SK v
Praze na postupové soutěži
Pražského přeboru 2008 bez
nejmenší šance na úspěch.
Rekordním ziskem 30 medailí
posunuli naši borci vlastní
laťku opět výše. Samotné
pořadatelství soutěže se opět
velmi vydařilo též našemu
klubu, pod vedením ředitele
soutěže Miloše Linkeho a za
přispění většiny těch straších ź
našeho oddílu, kteří nejen
obětavě pomáhali připravit
soutěž již v předvečer soutěže,
ale i druhý den, nejen že
úspěšně reprezentovali náš
SK, ale ještě zvládli i pořadatelskou činnost. Soutěž byla
tím pádem i při překvapivě
vysokém počtu účastníků
velmi dynamická a zásluhou i
našeho super STK p. Jukla
skončila kolem 3 hodiny odpolední. Velmi potěšující byli
výkony naší nastupující
nejmladší generace. V mladších žácích exceloval Libor
PODROUŽEK, který nejen
nedal svým soupeřům šanci v
kata a získal titul přeborníka
Prahy, ale na své první soutěži
kumite ukázal, že ani boj mu
není v žádném případě cizí a
dobrým výkonem si vybojoval
druhý titul. Dva tituly nejlepšího v Praze a tím i postup na
MČR získal stejně jako Libor i
Pim BRANDS, ostřílený
závodník ve straších žácích.
Dvojnásobným přeborníkem
Prahy se stal David LUKÁŠEK (kata -junior a muži) a
dobrým výkonem získala svůj
titul i Markétka KOTĚROVÁ (kata-juniorky). Kdo si
však opravdu svůj vůbec první pražský titul užil byla Hanka VAŠÍČKOVÁ, za kterou
zůstaly všechny velké soupeřky, včetně Anežky Kotěrové,
Novákové, Zandtové apod.
Další zlaté medaile získali
Zmarak AMIRI (kumite-st.
žáci), Láďa ČÍŽEK (kumitejunior)a přidal 3. místo kata,
Petr SLÁDEK (kumite-st.
žáci )a to ještě přidal hezký
bronz v katách, Anežka KOTĚROVÁ (kumite-ženy) a jak
je jejím zvykem, přidala i další
medaili, stříbro v kata. Již po
několik let je absolutní jedničkou celé soutěže Tomáš REICH a ani letos
nebyla vyjímka.
Titul nejlepšího
z Prahy a postup
v nejtěžší váze
kumite, titul v
kumite bez rozdílu hmotnosti a jako všestranný závodník přidal i 3.
místo v kata. Stříbrný den si
udělal v kata Jakub SLANAŘ
(ml. žáci) a Anička DRHOŇOVSKÁ nástupce svého
úspěšného bráchy. Ten se
vystříbřil ještě více a i když
sahal po zlatě, zbyly pro Daniela DRAHOŇOVSKÉHO dvě druhá místa v kata a
kumite dorostu. Hezky se
nám v kategorii dorostenecké
prokousává i Daniela SÁRAZOVÁ, stříbro v kumite a
bronz v kata hodně dobré a
nadějné. Tomáš LINKE,
ostřílený harcovník se trošku
trápí růstem, ale na této soutěži se předvedl dobře a vybojoval pro sebe i SK v kumite 2.
a kata 3. místo. V těch
nejmladších si velmi úspěšně
začíná na závodní půdu zvykat Zuzka AUGUSTINOVÁ a její třetí místo stejně jak
Eriky HUBKOVÉ je hodně
dobrý počinek do budoucna.
A to ještě na místě utvořený
tým ve složení Z. AUGUSTINOVÁ, N. JANOUŠOVÁ a
A. DRAHOŇOVSKÁ vůbec
nevypadá špatně a 3.místo
super… Radost si konečně
udělal bronzovou medailí v
kata i Martin PAZDERA a
tak nezbývá než moooc poděkovat všem, kdo se podíleli
jakoukoliv pomocí na této
soutěži včetně přípravy lahůdek pro rozhodčí (H. Vašíčková
a V. Linkeová), všem
pořadatelům a rodičům, kteří své ratolesti dovezli na soutěž a
podporovali všechny závodníky našeho SK. Při slavnostním nástupu byli vyhlášeni
nejlepší sportovci Prahy 2007
a nás může moc těšit že mezi
vyhlášenými byli Jindra PILMANN, Tomáš REICH,
Anežka KOTĚROVÁ a nejlepší klub SK KESL RYU.
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Květen-červen-červenec-srpen
Stránka 2
WAKIZAŠI-OPĚT MEDAILOVÁ SMRŠŤ NAŠEHO SK
Zatím co byla soutěž Wakizaši
cup spíše nižší soutěží co do
počtu a kvalitou závodníků,
letos díky statutu postupová,
se zařadila mezi nejobsazenější soutěže vůbec. Takřka 400
závodníků kvalitou většiny
kategorií odpovídající MČR
zaplnilo sportovní halu v
Nymburce . 64 závodníků se
prezentovalo v kategorii ml.
žáků a co nás nejvíce těšilo byl
fakt, že zvítězil Libor
PODROUŽEK,
který si vyzkoušel
snad všechny kata
které zná. V této kategorii nejel vůbec špatně ani náš další zástupce Jakub Slanař, který se
však po delší nemoci musí
dostat do tempa. O to větší
milé překvapení přichystal
všem Pavel HORÁLEK,
který nejel špatně v kata, ale
pak na svém první velké
soutěži kumite ukázal, že
je pravý bojovník a získal
bronzovou medaili. Největší radost je z našich
nejmenších slečen, po
hodně dlouhé době opět obsazujeme tuto kategorii a to je
moc dobře. A i zde již sbíráme stálé umístění. Stříbrnou
medaili si odnesla překvapivě,
ale naprosto zaslouženě talen-
tovaná Nikola JANOUŠOVÁ a rodící se pomalu ale
jistě tým žákyň ve složení
Z. AUGUSTINOVÁ,
N. JANOUŠOVÁ a A.
DRAHOŇOVSKÁ získal též druhé místo.
Ostatní členky tohoto týmu v
žádném případě též nepřišly
zkrátka a jak Anička, tak Zuzka obsadily výborná 4. místa.
Ve starších žácích se nedařilo
v katách podle představ
Pimovi BRANDSOVI, kd e obsad il
„pouze“ nepopulární
čtyřku, ale vzhledem k
jeho růstu z pozice
trenérů hodně dobré.
Vynahradil si to ale v kumite, kde pohár pro vítěze získal
právě on. Ve stejné kategorii
se v kata nedařilo ani našemu
dalšímu zástupci Petrovi
SLÁDKOVI, ale též si to
vynahradil v kumite,
kde obsadil pěkné druhé místo. V dorostenkách máme obsazení
na soutěžích opět minimální a proto je velmi
pozitivní sportovní růst
naší Daniely SÁRAZOVÉ, která se umístila v
kata na 4. místě a v kumite obsadila dokonce
skvělé 2.místo. V doros-
tencích máme ostříleného
borce Daniela DRAHOŇOVSKÉHO,
kterému se tentokrát v
silné konkurenci obzvláště dařilo a vítězství si nenechal ujít.
Druhý dorostenec Jarda
SLÁDEK není v katách také
vůbec špatný, ale marná sláva,
kumite je jeho parketa. A že
hodně silná parketa demonstroval další zlatou medailí
pro náš SK. V juniorech sice David
Lukášek jel opravdu velmi dobře, ale
specielní část pavouka a jeho stálý
růst do výšky mu
zde dovolil vybojovat jen
4. místo. Zato Tomáš
LINKE si udělal hodně
dobrý den i když bronzový. V kata i v kumite jel
velmi slušně a odvezl si
tedy ze soutěže dvě bronzové medaile. Velmi milým
překvapení v juniorkách byla
Lucka PAPÍKOVÁ, které se
podařil doslova husarský kousek a obsadila skvělé
druhé místo. V seniorech se opět ve velké
formě představily Hanka VAŠÍČKOVÁ a
Anežka KOTĚRO-
VÁ, obě výborné bronzové
medaile a jen opravdu kousíček stačila aby se obě potkaly
ve finále. No tak snad příště… Bohužel náš jediný zachránce v kategorii mužů a
současně nejúspěšnější závodník celé soutěže Tomáš REICH
začal
skvěla katu, kde
skončil na 4.
místě a pak už
se rozjel medailové. Zlatá v
nejtěžší kategorii kumite a druhá zlatá v kumite bez rozdílu hmotnosti.
Skvělé!! Ze všech zúčastněných klubů jsme skončili na
druhém místě a tak většině
našim úspěšným
borcům určitě přišlo
na mysl jaká je škoda, že tyto závody
jsou pro některé
naše výborné závodníky asi příliš malé,
nebo podřadné, než aby se
zde angažovali. Škoda, k prvenství nám chyběla jedna
medaile… A tak díky všem
kteří se zúčastnili této soutěže
a tím i skvěle reprezentovali
náš SK. Pochopitelně i opět
velké díky všem rodičům,
kteří strávili dlouhý slunečný
den zavřeni v hale.
POLOLETNÍ BILANCOVÁNÍ NAŠEHO SK A NEJLEPŠÍ KARATEKOVÉ
Jako každoročně dopadlo bilancování soutěžních úspěchů
našeho SK na domácí a mezinárodní půdě více jak kladně.
Velmi kvalitní akcí se opět
mohl nazvat zimní camp SK v
Radostíně, kterého se zúčastnil
rekordní (zimní) počet karateků. Opět perfektně dopadl i
přebor Prahy pořádaný naším
SK ve spolupráce s PSKe, pod
vedením ředitele soutěže p.
Milošem Linkem. O mezinárodním výborné akci v Itálii je
psáno v jiném článku tohoto
listu a velký dík patří za nezištnou propagaci našeho SK na
výstavě Sport Prague skupině
K. Kesl, Petr Vašíček a Hanka
Vašíčková. Nejlepší docházku
z „D“ měli vynechanými 2
tréninky Amiri Zarif a Amiri
Laila. Z „B“ první Sárazová
Daniela před Zuzkou Augustinovou a v „A“ naprosto nedostižná Hanka Vašíčková se
100% docházkou!! Nejlepší
karatekové z „D“ byli Jan
Jan Dörrer st. a Jan Dörrer ml.
V „B“ to byla 1. Zuzka Agustinová, 2. Nikola Janoušová, 3.
Daniela Sárazová a Zdenko
Maršálek. „A“ slečen vévodí
bezkonkurenčně Hanka Vašíčková před Anežkou Kotěrovou a Luckou Papíkovou.
V mužích „A“ těsně zvítězil
Jindra Pilmann před Tomášem Reichem a překvapivě i
když naprosto zaslouženě třetí
byl Tomáše Linke. Jako vždy
bylo na místě poděkování
všem sponzorům a ostatním,
kteří se jakýmkoliv způsobem
zasloužili o výborný chod našeho SK, jmenovitě p. Sládkovi, Nejezchlebovi, Linkemu,
Bílkovi, pí. Šimůnkové, p.
Pilmannovi a ostatním, kterým
se tímto omlouvám že jsem je
nejmenoval z důvodu málo
místa. První pololetí zkrátka
splnilo předsevzetí a hlavní
poslání našeho SK. Vychovávat nejen špičkové sportovce,
ale hlavně výborné lidi!
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Květen-červen-červenec-srpen
Stránka 3
...CAMP KARATE V ITÁLII OPĚT SUPER AKCÍ...
V termínu od 6. – 15. června se
naše malá výprava, která se skládala nejenom z lidiček z našeho
oddílu, ale byla posílena i o jedince z jiných klubů, vydala do krajin
velmi vzdálených, kde měla v
úmyslu okupovat italské pláže,
pojídat dobré zmrzlinky a v neposlední řadě pořádně si zacvičit
- otestovat fyzickou kondici,
zlepšit techniku, naučit se některé
nové kata a dobře si zaspárovat
kumite. Starat se o naše těla a
vyučovat karate měli mít na starost nejen naše výborné duo
Karel a Ivča, ale letos byli posíleni o dvě známé tváře českého
karate a to Petru Novou a Petru Pecekovou., jedna mistryně
Evropy v kata a druhá v kumite. Cílem naší cesty se stalo San
Benedetto del Tronto. První
část cesty nám zpříjemňovalo
DVD a tak jsme koukali na
filmy a troufám si říct, že všichni si tak přemýšleli, jaké to letos
bude. Ovšem ten, kdo vymyslel
lůžkovou úpravu v autobusech
musel být génius, není nad to si
po několika hodinách sezení
natáhnout rozlámané tělo a hned
ta cesta rychleji utíká, jo a když
má člověk necelých 160 cm, spí
se mu opravdu pohodlně. Do
místa určení jsme se dostali kolem poledního, následně proběhlo nezbytné ubytování a vybalování a pak už šupky hupky, rychle
k moři. Je pravda, že první den
nebyl zrovna nejteplejší, ale to
nás nemohlo odradit. Zkouška
moře proběhla na výbornou a tak
nám všem bylo jasné, že tento
červnový týden v Itálii si pořádně
užijeme. A co jsme tam po celou
dobu dělali? Každé ráno byla
rozcvička, která za pomalu se
klubajícího sluníčka byla velmi
příjemná, skládala se z rychlé
chůze po promenádě směr maják,
a následného zpátečního běhu
italským pískem směr hotel Exelcior, obvyklá trasa asi šest kilometrů, ale během pobytu se trha-
ly i rekordy. UF. Tato forma se
pravidelně střídala s atletickou
abecedou, takže jednou vytrvalost
a podruhé abeceda. Následovalo
protažení celého těla, zopakování
technik, kata a výuka Tai-ti, plus
některé aplikace v praxi. Nakonec
jsme absolvovali nezbytnou posilovačku. Čas určený na rozcvičku
vždy utekl nesmírně rychle a
cestou zpět do apartmánů jsme
byli popoháněni nesmírným hladem, ale vyhlídka na luxusní snídani byla tak příjemná, že nikomu
to ani nevadilo. Následovala
aktivita u moře podle každého,
někdo se jen tak opaloval, aby
měl co nejlepší barvičku, jiný byli
neustále v moři, až jsme měli
strach, že se jim objeví ploutve. U
moře jsme se byli schopní domluvit a spunktovat společnou zábavu do které se zapojili nejen
všichni trenéři a cvičenci, ale i
rodiče, kteří s námi vyrazili. Tak
ať jsme hráli „na důvěru“ nebo
„šátečkovou“ či „prostřílej se
k vítězství“, vždy nás bylo dost a
o zábavu jsme měli postaráno
nejen my, ale i celá pláž. Někdy
byla dopolední zábava vystřídána
tréninkem, ale to je přeci taky
zábava. Byli jsme rozděleni do
dvou skupin. Obě skupiny projely
kata i kumite, kdy se u nás vystřídali všichni zkušení trenéři. Přes
největší vedro jsme se ukryli na
svých apartmánech a po doplnění
nezbytné energie formou různých
ovocných či zeleninových salátů,
mohla proběhnout malá siestička,
která byla nezbytná, protože
sluníčko přeci hodně unavuje. A
pak už zase rychle na pláž a užívat si nejen moře a pláže formou
různých krkolomných skoků a
výhozů, či jen obyčejným plaváním, ale i stavěním z písku, pinkáním si s míčem, fotbálkem, petanqem či házením si s talířem, ať
už v moři nebo na pláži, to je
přeci fuk. Po této relativně odpočinkové části dne se navečer opět
konal další trénink, kde se na nás
přišel podívat i „náš Valdesi“,
kdo ví proč, ale přišel vždy. Po
tréninku opět hezky nakrmit
bříško, o to se postaral pan kuchař, který vařil hodně dobře a
pak už na promenádu, ať už po
svých nebo na bruslích.
Nezbytná zmrzlinka, pizza
to vše bylo samozřejmostí. A
když už drobek hodina pokročila, tak na terásku a
povídat a povídat, vždyť
zážitků každý má, že by na
to nestačilo dvacet takových
zájezdů. Tak takhle v kostce
vypadalo naše soustředění,
ale ne vždy byly dny úplně
stejné. Vyrazili jsme i na
výlet do manufaktury domácích těstovin, kde jsme kromě
ukázky jak se takové těstoviny
vyrábí, měli i možnost výborné
italské těstoviny s několika druhy
omáček ochutnat. Ochutnávka
těstovin byla spojena s ochutnávkou vína, což ocenili převážně
někteří rodiče, ale hlavně naše
spoluvýletnice aerobičky, které se
od „vínového“ stolku nehnuly do
té chvíle, dokud tam zůstala jedna
láhev plná. Ale přejme jim to.
Mužská část naší výpravy pravidelně chodila sledovat fotbalové
zápasy české reprezentace a zpátky do apartmánů se vracívali se
smíšenými pocity. Proběhlo několik výprav do italské pizzerie,
kde většina jedlíků vedla ukrutné
boje s velkou pizzou, každý chtěl
zvítězit, ale ne každému se to
zdařilo, někdy měla navrch pizza,
jindy strávník, skóre bývalo různé. A pak ty italské zmrzlinky, to
je lahoda pro mlsné jazýčky, ale
vybrat si mezi tou velkou škálou
příchutí není zrovna pro každého
lehká záležitost, obzvlášť, když
všechny vypadají na první pohled
nádherně. Ale i ti nejmíň rozhodní si nakonec museli vybrat a
odměnit tak svá těla za celodenní
dřinu. A odměna to byla vskutku
sladká. Takže sluníčko se na nás
usmívalo a bylo k nám přívětivé a
my za to byli velmi rádi a vděční.
Ovšem nejspíš stejně jako nám,
tak i jemu bylo líto, že již budeme
muset odjet a tak poslední večer,
po posledním tréninku se schovalo a nechtělo se ukázat a rozloučila se s námi opravdu nemilosrdná
bouřka. Vše začalo nenápadně,
malými neškodnými kapkami,
kdy jsme ještě stihli několik foteček, ale pak déšť začal přidávat
na své síle. Mračna se zbláznila a
z nebe tekly proudy vody. Kdo se
včas nedostal na svůj apartmán,
neměl šanci. Ale ani ti, co se
domů dostali, skoro suchou nohou, neměli vyhráno, přeci jen
v těchto přímořských oblastech
asi zrovna nepočítají s takovými
bouřkami a tak voda dovnitř tekla
všude, okny, terasou, dveřmi,
vody bylo najednou opravdu
mnoho. A co dělat? Coby, popadnout košťata a vymetat nebojácně vodu opět ven. Naštěstí
déšť, nebo spíše obrovský lijavec,
po nějaké době přestal, a tak jsme
mohli uskutečnit i náš program
pro poslední večer a to opět vyrazit na výbornou italskou pizzu
s pojenou s procházkou po noční
promenádě, nakoupit poslední
nezbytné dárečky a vrátit se zpět
do svých pokojíků a vyrovnat se
s myšlenkou, že vše hezké jednou
končí a bude nutné se opět vrátit
zpátky do svých domovů, za
svými povinnostmi a starostmi.
Nezbývá než věřit , že i příští rok
se sejde stejně výborná parta,
rozšířená o další zájemce, bude
nám přát opět krásné počasí a
užijeme si všechno stejně dobře
jako letos. Vždyť o tom ten život
je.
Díky za příspěvek Hance Vašíčkové.
Pozn.redakce
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Květen-červen-červenec-srpen
Stránka 4
DANNYHO CAMP SAISHO KI DO BEZ DANNYHO
Na začátek srpna byl naplánován již osmý camp našeho
klubu, nejen pro náš klub, ale
i pro všechny příznivce bojového umění Saisho Ki Do,
jehož zakladatelem je shihan
Danny Hazan, nositel 9 Danu.
Bohužel letos v létě nás shihan Danny nemohl poctít
svou přítomností, ale i přes
tuto skutečnost se sraz všech
bojovníků a vyznavačů Saisho
Ki Do konal. Dějištěm této
super akce se stala stejně jako
vloni krásná vesnička jménem
Nekoř. Jediným mráčkem nad
tímto campem mohla být
skutečnost, že účastníků nebylo příliš, počet 29 opravdu
není mnoho, ale ti co dorazili
určitě potvrdí, že to byl skutečně velmi vydařený týden,
kdy jsme nejenom hodně
mákli, naučili se spoustu nových obranných technik, přehozů, porazů, procvičili se
v práci se zbraněmi, zapracovali na své fyzické kondici a i
si užili hodně příjemných večerů. Naše oddílové řady rozšířili tradiční účastníci této
akce jako sensei Martin Sláma,
seipai Honza Přibyl a ostatní,
se kterými si člověk nejen
dobře zacvičí, ale i pěkně popovídá. Někdo by se mohl
ptát, co jsme na campu vůbec
dělali, když s námi nebyl shihan Danny. Ale právě on moc
dobře ví, že v našem shihanovi má skvělého zástupce, a tak
mu zaslal veškerý potřebný
učební materiál. Což ve výsledku zajisté znamenalo pro
Karla mnoho času stráveného
u DVD a studovat a studovat... Ale klobouk dolů, Karel
se této role zhostil více jak
mistrovsky a troufám si tvrdit,
že jeho vysvětlovací schopnosti jsou přímo precizní.
Spolu se svým sparingpartnerem Vášou předvedli všechny
staré i nové věci tak perfektně,
že zajisté nikomu nedělalo
problém technickou stránku
pochopit a pak techniku provést. Letošní camp byl zaměřen především na přípravu na
zkoušky na černý pás v Saisho
Ki Do. Hodně přehozů a
porazů z juda, pak nezbytné
saisho combo 1, saisho combo 2, obrany proti noži, práce
s nunchakou a výuka pro nové dvou kata, nunchaka no iči,
šinzou do, práce s bo, a výuka
taktéž dvou kata jisaido, šihonuke, a práce s tonfou. Samozřejmě nemohlo chybět skvělé
cardio pod vedením senseie Ivči.
Zbyl i čas na každovečerní čistě
shotokanský trénink, kdy jsme
stihli rozebrat a
naučit se několik
kata, projet kihon
a vyzkoušet si
bunkai. A samozřejmě každý trénink byl proložen
nezbytnou posilovačkou veškerých partií těla. A jak to
vůbec vypadalo? Možná někdo z vás by to velmi ocenil,
ale na tomto campu nebyla
ranní rozcvička, každý den
začínal snídaní v osm hodin.
Někteří jedinci opravdu
z pelíšků vylezli až za dvě
minuty osm a měli pak problém včas dorazit na snídani,
ale ať je jim přáno, i když
přesnost je …Od půl desáté
byl první trénink každého
dne, a ten se konal buď na
basketbalovém hřišti nebo na
louce, které se koncem týdne
už ani louka říkat nedalo, bylo
to hodně dobře zdusané prostranství a podle mého názoru
tam asi dlouho tráva neporoste. Každý trénink začal něja-
kým během, v lepším případě
jen „od zdi ke zdi“, v horším
k lesu a zpět (což bylo hodně
do kopce a po snídani nic
moc). Následovalo lehké rozhýbaní a posilovačka břicha,
rukou, trapézů, nohou atd.
Následovala technická část,
boxing, judo, boj na zemi,
zbraně atd. prostě podle programu. Někdy jsme přebíhali
z jednoho stanoviště na druhé, aby se nám nezkrátili šlachy. Dopolední trénink končil
tak za 12 minut dvanáct, tudíž
zbyl čas jen na nezbytné vyprášení karate-gi a dynamic-
kou sprchu a už rychle na
oběd. Následoval polední klid,
který každý z účastníků rád
využil. Od půl třetí byl další
trénink a náplň byla podobná,
to co nebylo dopoledne, bylo
odpoledne a naopak. Jen jednou jsme absolvovali výklus k
přehradě a zpět. Ukazatel
k přehradě Pastviny z našeho
místa ubytování ukazoval číslo
4, tudíž čtyři kilometry
k vytoužené vodě, ale my jsme
z toho dokázali vytěžit kilometrů minimálně sedm a to
ještě s horskou túrou. Tam
jsme ochladili naše vedrem
zničená těla, někteří z nás
toho stihli i více a pak zase
šupky zpátky, aby se stihla
večeře a ještě nějaké to cvičení. Takže ve výsledku z odpočinkového odpoledne se stal
docela drsný trénink na vytrvalost, a ne všichni z toho byli
nadšení. V šest hodin byla
večeře a v půl osmé další trénink, tudíž většině z nás ještě
na tréninku skákaly v bříškách
různé druhy pokrmů, ale co se
dalo dělat, chtěli jsme toho
stihnout co nejvíce a tak nebyl
čas ztrácet čas. Po tomto posledním tréninku dne jsme
absolvovali asi již třetí nezbytnou sprchu a následně jsme si
mohli večer zpříjemnit kyta-
rou, olympiádou či nějakým
lahodným nápojem a u toho
povídat a relaxovat. Když pak
už hodina pokročila, byl čas
vydat se do postýlek a poskytnout unavených a namožených tělíčkům nezbytný odpočinek a alespoň částečnou
regeneraci. Musím teda říct, že
když jsem na tento camp jela
a věděla jsem, že tam nebude
shihan Danny, drobek jsem
spoléhala na to, že to bude víc
pohoda, ale opak byl pravdou.
Makali jsme opravdu hodně,
jako by tam shihan Danny byl
a kdo ví, jestli jsme nemakali
ještě více, a myslím, že kdyby
nás viděl, a třeba zrovna parakotouly do kopce, nebo trakaře do kopce, baťůžky či různé druhy posilování břicha, či
čokoládovej trénink, určitě by
si spokojeně pobrukoval a
v duchu si říkal, že moc dobře
věděl, proč Karlovi tak důvěřuje. Stejně se myslím, že tam
byl po celou dobu s námi a
tak si to hezky kontroloval a
byl spokojený jak to hezky
šlape, jak všichni do cvičení
dávají maximum, jak si ten
týden pořádných bojovníků
všichni užíváme. Vždyť i to
počasí nám přálo, sluníčko se
na nás celý týden smálo, to se
taky hned lépe cvičí, i když
někdy toho sluníčka a tepla
bylo přeci jen příliš. Ale my
lidi jsme skoro pořád nespokojení, a kdyby pršelo zas
bychom reptali, že je škaredě.
Prostě to byl opravdu vydařený camp, se super partou lidí a
super dobrotami od všech
kuchařů, kteří v Nekoři vaří.
Pamatujete na Brazilské palačinky? To je přeci taková lahoda. Takže kdo nejel opravdu prohloupil a to ve všech
směrech. Myslím, že když
napíšu díky Karle, že to bude
za všechny, kdo se této skvělé
akce účastnili. A já jen doufám, že příště se naše řady
rozrostou a my si to stejně
dobře užijeme jako letos.
Jak jinak než opět poděkovat pilné
dopisovatelce Hance Vašíčkové, jinak
by se z toho šéfredaktor už….
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Květen-červen-červenec-srpen
Stránka 5
LETNÍ CAMP SK OPĚT O KOUSEK LEPŠÍ NEŽ TY MINULÉ
Většina členů z našeho SK první týdny letních prázdnin strávila na krásném místě s nezaměnitelným názvem nedaleko Turnova, ve vesničce Radostín. Zde
se konalo letošní 14 denní letní
soustřední, kterého se zúčastnila většina našich borců všech
věkových kategorií a přínosem
byla účast i pár karateků
z ostatních oddílů. Byl pro nás
připraven pestrý program, jen to
počasí se rozhodlo, že nás nebude příliš pouštět z haly, která
leží přímo vedle ubytovacích
prostor a dá se k ní dostat
„suchou nohou“ podzemní chodbou. Díky Miloši Linkemu, který
nám jako již po několikáté dovezl tatami a ostatní věci, které
používáme při trénování
nám nic nebránilo na
sobě pořádně pracovat,
hodně trénovat, ale hlavně si dobře užít 14 prázdninových dní. Kromě
technických tréninků, kde
se vyučovaly nové kata a
projížděl kihon na vyšší
technické stupně, trénovalo se i kumite, bušilo do lap,
vylepšovala sebeobrana a zvláště hodně času jsme strávili fyzickou přípravou. Nezbytností byla
atletická abeceda, kliky, sklapky,
dřepy, cardio, prostě vše, přičemž jsme se pořádně zapotili.
Absolvovali jsme několik běhů
po okolí, nějakou tu procházku,
jednou i na zámek Sychrov a tak
podobně. Ale nejenom tréninkem je člověk živ, a tak bylo na
programu mnoho soutěží, kde
se všichni účastníci snažili zvítězit, nebo alespoň získat nějaký
ten bod za umístění do týmové
soutěže. Stejně jako každý rok, i
letos jsme byli rozděleni do
jednotlivých týmů, a ty mezi
sebou zápolili. Při jednotlivých
soutěžích jsme si užili spoustu
legrace a to někdy i jen sledováním našich soupeřů. Např.
„prostřílej se k vítězství“ nenápadná hra, při níž se trénuje
postřeh, rychlost, přinesla nemalá překvapení. A tak nejeden
vynikající závodník musel odejít
zpět ke svému družstvu
s porážkou a sklonit se před
„pidilidíkem“ soupeře. Velkým
zpestřením celého campu bylo
kumite pro nejmladší. Člověku
až zůstával rozum stát, co se
v těch našich malých bojovnících skrývá, kolik chutě, odvahy
a bojovnosti. Nakonec v kategorii nejmladších zvítězil a domů si
odvezl krásný pohár pro vítěze
nejmladší účastník celého campu Jonáš Sanislo, na druhém
místě skončil neohrožený Martin
Polanka a bronzovými medailemi se ozdobili Piskáček Tomáš a
Sigler Jan. Mezi staršími nenechal nikoho na pochybách že je
velkým talentem Amiri Abaseen
před již ostříleným závodníkem
Petrem Nejezchlebem. Na tře-
tích místech výkonem velmi mile
překvapili Marko Takáč a Lukáš
Volavka. Ukázkové kumite demonstrovali bez soutěže Pim
Brands, Petr Sládek, Zmarak
Amiri a Vašek Bartoška. Všichni
hodně dobří ale zvítězil po zásluze nejzkušenější Pim. Každoroční campovou tradicí je soutěž
kata a je až neuvěřitelné, že
letos proběhl už 28 ročník „O
pohár SK Kesl ryu“. A stejně
jako vždy byla rozdělena do
několika kategorií, od nadějí
našeho SK, až po nejstarší a
nejzkušenější závodníky. V nadějích stejně jako v kumite exceloval Jonáš Sanislo, který ve
finále porazil neméně dobrého
Michaela Kasla. Třetí místa
obsadili Faix Sebastian a Jan
Sigler. V kategorii „B“ nemohl
nikdo výrazně ohrozit ostříleného borce Kubu Slanaře i když
druhý Abaseen Amiri nejel vůbec špatně a bronz si rozdělili
výborný Zmarak Amiri a Vašek
Bartoška. Ve slečnách i přes
hodně dobrý výkon druhé Danie-
ly Sárazové nakonec většina
rozhodčích přiřkla vítězství Zuzce Augustinové, které hlavně
vyšli hodně dobře eliminační
kola. Třetí místo si zasloužila
stále se zlepšující Nikola Janoušová a Aneta Balínová z Plzně.
Pak už začali koncertovat naši
nejlepší borci a bylo se na co
dívat. Ve slečnách si to ve finále
rozdaly Anežka Kotěrová a Hanka Vašíčková a i když nakonec
zvítězila šťastnější Anežka,
rozdíl prakticky nebyl znát. Bronzové medaile si rozdělily Lucka
Papíková a Veronika Selucká. V
mužské kategorii se při menší
soutěžní havárii favorita soutěže
Davida Lukáška otevřely dveře
všem ostatním. Nezaváhal a
konečně si zvedl
pohár pro vítěze kata
Tomáš Reich. Stříbrný Tomáš Linke demonstroval veliké
lepšení a na třetích
místech se velmi
dobrým výkonem
prezentovali Ondřej
Kumpošt a Daniel
Drahoňovský. A aby toho karate
nebylo mnoho, museli jsme se
přeci zase drobek odreagovat a
čím jiným, než nějakou pořádnou hrou, a tak hra „na důvěru“
v některých vzbudila menší
obavy a otázky, zda opravdu je
vhodné některým jedincům věřit.
Někdo důvěřoval a doplatil na
to, někdo nevěřil a raději si během celé cestičky kryl obličej,
jiní to prostě nechali osudu. Ale
hlavní náplní byla legrace a to
se povedlo. A i letos jsme se
dočkali Radostínského Hollywoodu, a tedy mohli jsme
s nedočkavostí čekat, kdo co
předvede, kdo v sobě skrývá
jakého herce. Každý tým, a bylo
jich 5, si připravil pro ostatní
scénku, a všechny byly hezké,
stejně jako herecké výkony jednotlivých herců. Jako novinka
byla soutěž zpěváčků a člověk
by se opravdu divil kolik nadaných a talentovaných lidiček u
nás v oddílu máme a jak dobře
se umí maskovat. Ale tato soutěž nám je odhalila a tak pro
příště, až bude táborák a každý
bude říkat, že zpívat neumí, tak
my už budeme dobře vědět, že
je to lež, že zpěváků a kvalitních
se v SK nachází opravdu mnoho. A poslední soutěží, no teda
spíše tvr dým tr éninkem
s možností vyhrát, byl Železný
karateka. Věřím, že pro některé
jedince, kteří ho letos zažili
poprvé, to nejspíše bude nezapomenutelný zážitek. Ale všichni, a to bez rozdílu, opravdu
mákli, a i když na některých ke
konci bylo vidět, že opravdu
jedou z posledního, nikdo to
nevzdal a každý vydržel až do
úplného konce. Což je super. A
kdo že je pro rok 2008 Železným karatekou našeho SK?
V kategorii nejmladších opět
Jonáš Sanislo. A z těch starších
ovládla bezkonkurenčně pole
fyzicky zdatných rodina Vašíčků. Jak Petr ve své kategorii, tak
Hanka ve své nedali nikomu ze
soupeřů šanci. A co samozřejmě nemohlo chybět stejně jako
na žádném jiném soustředění?
No přeci zkoušky na vyšší technické stupně. Všichni borci měli
možnost se připravovat nejenom na oficiálních trénincích
pod vedením všech trenérů, ale
i po nich. Měli možnost požádat
kohokoliv o radu a pomoct. A
tak zkoušky byly více jak úspěšné, což je určitě radost nejenom
pro zkoušené, jejich rodiče, ale i
pro samotného zkušebního
komisaře. A tak ještě jednou
všech velká gratulace. Soustředění uteklo rychle jako když
voda plyne, a nám nezbude nic
jiného než počkat si na nějaké
další. Snad se vám všem líbilo
tak moc jako mně. Myslím, že
velké poděkování patří Karlovi a
Ivče, kteří se o nás všechny
moc dobře starali a díky nim to
byla zase skvělá akce, kterou
jsme si mohli pořádně užít. Super skutečností je i to, že i když
jsme taková mix-věková společnost, jsem schopní si navzájem
pomáhat, poradit a žít hezky
společně. To je v dnešní době
určitě perfektní a ne vždy se to
všude daří. Takže díky všem.
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Květen-červen-červenec-srpen
Stránka 6
JINDRA PILMANN A JEHO DALŠÍ OBŘÍ MEDAILE...
Když za Jindrou přijeli na
letní camp našeho SK jeho
týmový společníci Lukáš Janda a Jakub Tesárek a po posledním ladění formy se Lukáš
necítil zdravotně nejlépe a
Kuba si ukopl palec, nikdo
netušil, že při odjezdu na akademické mistrovství světa by
mohlo „zahřmět“. Spíš byl
strach, aby kluci vůbec nastoupili. Nakonec v polské
Wroclavi rozhodně nezklamali. V prvním kole vyřadili horké favority na postup domácí
Poláky a po té jim pověstný
vlásek chyběl k poražení favorizovaných Španělů (2:3), kteří
nakonec obsadili druhé místo.
V boji pak o třetí místo nene-
chali nikoho na pochybách, že
se jim s trenérem Ivčou podařilo vytvořit solidní tým a
smetli dobré Srby (5:0) a získali vynikající úspěch pro čes-
kou výpravu, tedy bronzovou
medaili z MS, Jindra už druhou!! Jindra Pilmann ještě
výtečně reprezentoval naší
republiku v kumite týmů, kde
jen opět dokazoval svojí karatistickou všestrannost. Akademické radosti nebylo konec,
mistryně Evropy Petra Peceková jen potvrdila, že na půdě
ženského kumite hledá těžko konkurenci
jak na evropském
tatami tak světovém.
V nejprestižnější kategorii bez rozdílu
hmotnosti se stala
akademickou mistryní
světa, což je pro ní
určitě dobrý předkrm
před MS v Japonsku, stejně
jako pro nominovaný tým
kata muži!! O cenný kov ještě
bojoval tým ženy a byly
opravdu kousek od bronzové
medaile. S vynikajícími závodnicemi z Japonska o pověstný
vlásek prohrály (1:2). Páté
místo však hodně dobré. (P.
Peceková, R. Krejčová a P.
Linhartová). O celou reprezentaci se perfektně vedle p.
Vrbíka starala Iva Keslová a
díky oběma byla akademická
reprezentace výborně zajištěná, včetně postarání se o zraněného závodníka J. Kočího.
Gratulace všem závodníkům
je určitě na místě a nás může
těšit, že člen našeho SK získal
opět na mistrovství světa medaili!!!! Věříme že pro další
naše naděje je to ta nejlepší
motivace do dalšího tréninkového úsilí.
Pár slov pro novou soutěžní sezonu našeho sportovního klubu...
Vážení karatekové. Máme za
sebou letní měsíce prázdnin a
zahajujeme opět novou soutěžní sezonu 2008-2009. Vždy
každé nové zahájení by mělo
začít dobrým předsevzetím a
ujasněním si co chceme dokázat. Je jasné že prioritou je
uspět ve škole a práci. Naše
sportovní snažení bychom
měli chápat jak mladí tak staří
především jako nezbytnost
pro zdraví a fyzickou zdatnost. Od toho se přímo odvíjí
jednak to, co máme na životě
nejcennější a nejdůležitější tj.
dobré zdraví a jednak schopnost odolávat všem nástrahám
a nepříjemnostem v životě
sebeovládáním a sebejistotou
pramenící z dobré fyzické a
tím i duševní kondice. To je
základ každodenního cvičení,
který bychom měli mít pořád
na mysli, ať již máme soutěžní
ambice nebo ne. Věk 16 či 20
let nebudeme mít věčně a
pokud si chceme udržet elán a
mladost dlouhodobě, již
dneska bychom měli myslet
na zadní vrátka. Závodníci ať
s menšími nebo většími ambicemi si musí uvědomit, že po
delší době cvičení a soustavném trénování se může náhle
dostavit soutěžní bariera. Není v žádném případě neobvyklá situace, kdy i špičkový závodník má tendence všeho
nechat a těsně před vrcholem.
Funguje to tak v životě i v
práci. Rozumný a silný člověk
si však vytváří nejen dostatečnou motivaci ke veškerém své
činnosti, ale stále optimální i
podmínky k tomu, aby se tato
krize nedostavila. Tím se rozlišují slabší a silní jedinci. Závodění a sportovní cesta
vzhůru nedává žádné možnosti budoucí hmotné odměny. Jen pár vyvolených s milionů ostatních se dočká naplnění materiálního snu a vydělá
si sportem dřív než zestárne
na další část života. Ostatní
mají soutěžní sport jako vlastní hledání a nacházení sama
sebe. Hledání svých limitů a
možností. Jako odměnu dostáváme medaile a různé
umístění, které nám pomáhá
nacházet sebevědomí, sebedůvěru a sílu vlastního ega důležitou pro další osobní vývoj.
Pokud si tedy uvědomíme
vlastní podstatu sportovního
soutěžení, nebudeme ztrácet
motivaci když zrovna nezískáme medaili, nebo některý ze
soupeřů kterého jsem vždy
porážel najednou nade mnou
zvítězí. Už skutečnost že jsem
nastoupil a závodil mě řadí
mezi mimořádné jedince a
skutečnost že pro to abych byl
nejlepší udělám maximum a
mnohé obětuji ze mě dělá
jednoho z mála výjimečných
lidí. Mezi tou spoustou sportovců podobně smýšlejících to
mnohdy ani tak nepřijde, ale
ve srovnání s ostatní populací
jste jen zrnkem silných jedinců. To je třeba mít stále na
paměti, ať posilujeme, cvičíme kihon, kata, Saisho Ki do,
cokoliv. To je ta vnitřní síla,
která nám zajistí stálý elán i
když se nedaří a nebo jsme
unavení. Tak že do nové sezony jen kopec energie a pozitivního myšlení K.
Podzimní oddílové
příspěvky je třeba uhradit
nejpozději do 20.9.2008
do konce prosince tj.
2000,-Kč. Kdo nebude mít
zaplacené příspěvky do
tohoto termínu, nebude
moci trénovat! Včasná
úhrada oddílových
příspěvků je jedna ze
základních povinností
každého člena!