listopad 2013

Gesto, či obrat k lidským právům?
Zahra Rahnavard (1945), přední íránská vědecká pracovnice, spisovatelka, která vydala už
patnáct knih, a politička, první žena rektorka na Alzahra University v Teheránu v letech
1998-2006, je od února 2011 držena v domácím vězení pro vlastní politickou aktivitu a
aktivitu svého muže. Spolu s jinými, přes zákaz vlády, podpořili v únoru 2011 lidové hnutí
v Tunisu a Egyptě. V době výkonu své rektorské funkce byla politickou poradkyní prezidenta
Chátamího. Je členkou reformistické skupiny Zelená cesta naděje, kterou vede její muž Mir
Hossein Mousavi, a aktivistkou za ženská práva.
Je matkou tří dcer, oddanou muslimkou. Přesto jako první žena v Íránu porušila konvenci při
prezidentské volební kampani 2009, kde kandidoval i její muž Mousavi: Slovně sice
obhajovala hidžáb, ale žádala rovná práva pro obojí pohlaví. Tím se stala pro mladé ženy
přitažlivou osobností, snad i proto, že zdůrazňuje, že bude záležet na volbě každé z nich.
Zahra Rahnavard a vůdci opozice Mir Hossein Mousavi a Mehdi Karroubi od doby svého
zadržení nebyli podrobení žádnému legálnímu právnímu procesu. Oba muži pouze prohlásili
volby z roku 2009 za podvodné, porušující lidská práva, a protestovali proti jejich výsledku.
Jen pro tuto kritiku dochází k tvrdým zákrokům - státní agenti začali pronásledovat nejen tyto
aktivisty, ale i jejich spolupracovníky, manželky a jejich hnutí, a zároveň odvolali
prezidentské kandidáty novin Etemad-e Melli a Kalame – ye Sabz.
Nutno doznat, že od doby zvolení prezidenta Rouháního a nástupu nové vlády v červenci
2013 byly učiněny některé pozitivní kroky, slibující osvobození těchto tří opozičních
intelektuálů. Bylo to např. propuštění íránské právničky Nasrín Soudeh, nositelky americké
ceny B. Goldsmithové a Sacharovovy ceny – která se 18. září 2013 dostala na svobodu po
šestiletém věznění - jehož důvody byly zcela nejasné, jak se vyjádřil její manžel. Otázkou
zůstává, zda jde jen o gesto pro uklidnění světa, určené známé hvězdě, nebo zda je to začátek
obratu k lidským právům. Mimo jmenované tři protestmany zůstává totiž v Íránu ve vězení
ještě dvacet spisovatelů a novinářů. Mezinárodní PENklub a Amnesty International hlídají
jejich postavení a zasazují se o jejich propuštění. To si připomeňme zvlášť 15. listopadu, který
by vybrán jako Den vězněných spisovatelů.
Jana Červenková