Indonésie, země úvěrům zaslíbená

Banky a finance
Banky a finance
Indonésie a bankovnictví
Indonésie a bankovnictví
Indonésie, země
úvěrům zaslíbená
Indonésie je rozlohou velká a geograficky různorodá země, která
ekonomicky závisí na vývozu nerostných surovin, hlavně černého
uhlí, neželezných rud a některých zemědělských produktů
(např. je světovou jedničkou v produkci palmového oleje).
P
o letech diktatur si Indonésané
v roce 2004 poprvé přímo volili
prezidenta a premiéra. Současná
legitimní vláda ale čelí řadě problémů, jakými jsou separatistické
snahy Acehu a Papui, sociální nepokoje a islámský terorismus. Mnohonárodnostní země s téměř 260 miliony obyvatel, rozdělená do 32 provincií je velice těžko řiditelná.
Rozdíly jsou v kultuře, jazyku, mentalitě i ekonomické úrovni regionů. Navíc regionální vlády
mají velké pravomoci, což nepomáhá na úrovni
celku řešit velké strukturální problémy, nedostatečnou infrastruktura a prohlubující se nerovnost příjmů. Je to, jako byste chtěli vytvořit
homogenní stát ze Švýcarska, Česka a Albánie.
Stát hospodaří s relativně malým schodkem
a poměr státního dluhu k HDP se za rok 2015
očekává okolo 23,5 procenta. Mírný růst zadlužení způsobují hlavně sociální výdaje. Na domácích investicích, např. do infrastruktury,
není růst dluhu bohužel zatím vidět. Veřejná
doprava ve 30milionové Jakartě a její aglomeraci neexistuje, metro je jen v projektech a za 10
let budování stojí pár sloupů plánované nadzemní dráhy. Náš tunel Blanka je proti tomu docela rychlá stavba. A vzhledem k obrovské korupci v indonéské státní správě bude i levnější.
Transparency International umístila Indonésii
v roce 2015 na 107. příčku světového žebříčku
míry korupce.
Ačkoli se Indonésie označuje za otevřenou
ekonomiku, došlo v roce 2004 k legislativnímu omezení pro vstup zahraničních investic
a na dovoz byla uvalena řada celních bariér.
Vládní nařízení např. obsahuje „negativ investment list“, který vyjmenovává obory, v nichž si
„neškrtnete“ a investorům ukládá povinnost
předání know-how místním podnikatelům. Pokud byste chtěli jako cizinci založit v Indonésii
společnost, připravte si milion dolarů a hodně
času. S místním 100procentním společníkem
to zvládnete s běžnými náklady za pár měsíců.
Ovšem pracovní povolení pro vás jako cizince
bude problém. Nemusíte ho dostat ani po půl
roce intervencí na úřadech. Dají vám ho jen
na omezenou dobu a pak už jste v zemi vítán jen
jako turista. Cizinci také nemohou vlastnit po-
30 / BANKOVNICTVÍ 2016
zemky ani nemovitosti. Možná i proto je v reportu Doing Business 2015 Indonésie až na 114.
místě. Pracovních sil je na trhu, kde je uváděna šestiprocentní nezaměstnanost, dost. Sehnat zaměstnance do textilky je snadné, ale pokud potřebujete specialisty za rozumnou cenu,
zjistíte, že jich je v páté nejlidnatější zemi světa jako šafránu.
Přes všechny obtíže HDP Indonésie od roku
2006 roste v průměru o šest procent, formuje se střední třída a zvyšuje se celková domácí
poptávka. Obyvatelé chtějí dohnat svět a jsou
ochotni utrácet. Chtějí všechno, co je „západní“, což je problém, protože indonéská rupie se
od roku 2010 propadla vůči dolaru o více než
60 procent na současných 13,725 IDR za 1 USD.
Za značkové tenisky, které v Čechách koupíte
za 1500 korun, zaplatí Indonésané v přepočtu 5000 korun. Přitom průměrný plat v korunách je v Jakartě okolo 5000, ve zbytku země
Hlavní město Indonésie,
Jakarta
ve střední vrstvě je běžné, že nepracují a o chod
jejich domácnosti se starají služky.
Od roku 2010 je patrný úvěrový boom, který zajišťuje přes sto bank, z nichž největší jsou
domácí Bank Central Asia, Bank of Tokyo-Mitsubishi, Bank Danamon Indonesia, Bank Mandiri a zahraniční Citibank. K tomu na finančním
trhu působí stejný počet nebankovek, z nich
největší jsou Adia, Aeon. Indonésie je převážně islámský stát a půjčování peněz se řídí islámským „právem“ (11 bank je ryze islámských,
25 má islámské oddělení). Zákaz úroků se obchází zvláštními poplatky a náklady na půjčku se pohybují okolo 14 procent u hypoték a až
40 procent u úvěrů. Vysoké úroky odpovídají
počtu nesplácených půjček, které jsou na úrovni 20 procent.
Snižovat kreditní rizika a předcházet vzniku
pohledávek je komplikované. V zemi není dostupná jednotná databáze neplatičů, neboť tro-
Od roku 2010 je patrný úvěrový boom, který zajišťuje
přes sto bank, z nichž největší jsou domácí Bank
Central Asia, Bank of Tokyo-Mitsubishi, Bank
Danamon Indonesia, Bank Mandiri a zahraniční
Citibank.
se pohybuje od 1800 do 3600. Za oběd v běžné restauraci v Jakartě dáte v přepočtu 300 korun a paušál na telefon stojí 625 korun za měsíc.
Přesto jsou restaurace plné a prakticky každý
obyvatel má chytrý telefon. A to, jak rádi je používají, potvrzuje fakt, že v pět hodin odpoledne na půl hodiny kolabuje síť, neboť je přetížená
lidmi, kteří se po odchodu z práce chtějí z mobilu připojit na web.
Indonésie je sice převážně muslimská
země, ale na většině území je islám umírněný.
Ženy mají stejná práva jako muži a neplatí, že
za ženu rozhoduje muž. Ani v takových záležitostech, jako je braní půjček či kreditních karet.
Zejména ve velkých městech, jsou ženy a muži
jako potencionální zákazníci bráni stejně, jako
třeba v Evropě. Ženy jsou emancipované a už
jice velkých bank, ovládajících 40 procent retailového bankovnictví, nechce tyto informace
sdílet s konkurencí. Jako prevenci proti nesplácení používají dodavatelé kreditní systémy plateb. Elektřinu, vodu, plyn, telefon… vše si musíte předplatit. A u půjček banky i nebankovní
finanční instituce vyžadují nějakou formu krytí. Bankovní sektor je kontrolován centrální
bankou a úřadem IBRA (Indonesian Bank Restructuring Agency), jejichž regulace si nezadá s evropskou směrnicí Basel. Úvěrový limit
je regulovaný zákonem a banky nesmí poskytnut úvěry v objemu více než 10 procent svého
kapitálu. Centrální banka vyžaduje, aby banky
předkládaly měsíční zprávy o výši finančních
prostředků. Objem rizikových úvěrů nesmí přesáhnout určitou mez, a například když mají více
než pět procent nesplácených úvěrů z karet, nejen že nesmí vydávat další karty, ale centrální
banka nasadí do banky fyzický dozor, který hlídá plnění opatření a další vývoj úrovně rizikových dluhů.
Podle islámského práva sice „debts never dies“ a dluhy se dědí, ale vláda přijala zákon, podle kterého musí banky půjčky v selhání po 180 dnech odepsat. A je jen na nich, jestli
je následně budou vymáhat, protože soudní řízení jsou zdlouhavá a neefektivní.
Mimosoudní inkaso je v Indonésii velice
citlivé téma. V roce 2011 na pobočce Citibank
v Jakartě zemřel klient při řešení nespláceného
dluhu. Podle policie smrt způsobilo bití do hlavy. Mimosoudní inkaso je od té doby pod přísnou kontrolou úřadů, které se často a priori přiklánějí na stranu dlužníků.
Přes všechny problémy má retailové bankovnictví v Indonésii ideální podmínky. Ve čtvrt-
Ačkoli se Indonésie
označuje za otevřenou
ekonomiku, došlo v roce
2004 k legislativnímu
omezení pro vstup
zahraničních investic
a na dovoz byla uvalena
řada celních bariér.
miliardové populaci je penetrace bankovních
účtů jen na hranici 40 procent a podle odhadů Světové banky se počet obyvatel zařazených
do střední třídy od roku 2009 do roku 2014
více než zdvojnásobil a stále roste. Tito lidé
budou chtít čerpat spotřebitelské úvěry, platit kreditními kartami a nakupovat auta na leasing. To nabízí ohromný potenciál, který je škoda nevyužít.
Text Roman Bartuška, CEO M.B.A. Finance
www.bankovnictvionline.cz/Banky a finance
www.bankovnictvionline.cz / 31