obecná analýsa a ziskovost, Špinar, Metropolitní

Transkript

METROPOLITNÍ UNIVERZITA PRAHA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2011
Petr Špinar
METROPOLITNÍ UNIVERZITA PRAHA
Mezinárodní obchod
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
MIKROFINANCE – OBECNÁ
ANALÝZA A ZISKOVOST
MICROFINANCE – GENERAL ANALYSIS AND
PROFITABILITY
Autor: Petr Špinar
Vedoucí bakalářské práce: Ing. Radek Maxa
2011
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny citace
a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou pouţitou literaturu a podkladové materiály
uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla
zpřístupněna v knihovně MUP a pouţívána ke studijním účelům v souladu s autorským
právem.
V Praze, dne 21. dubna 2011
Podpis diplomanta
3
Poděkování:
Za odbornou pomoc a cenné rady při zpracování předkládané práce chci na tomto místě
poděkovat vedoucímu práce panu Ing. Radku Maxovi. Dále bych chtěl poděkovat panu
Régisi Blazymu a paní Ing. Tereze Němečkové, Ph.D. za to, ţe mě s touto
problematikou seznámili a předali mi své nadšení pro rozvojovou ekonomiku. Zvláštní
poděkování patří Janu Hrabákovi, bez něhoţ by tato práce nikdy nedošla zdárného tisku.
Obsah
ÚVOD..........................................................................................................................................7
1.
DEFINICE MIKROFINANCÍ ..........................................................................................9
2.
VZNIK MIKROFINANČNÍHO HNUTÍ........................................................................ 10
3.
VÝZNAM MIKROFINANCÍ V ČÍSLECH ................................................................... 13
4.
PROBLÉMY CHUDÝCH OBČANŮ ZÍSKAT KAPITÁL........................................... 15
5.
4.1
ZÁKON KLESAJÍCÍCH MEZNÍCH VÝNOSŮ ..................................................................... 15
PŘÍSTUPY BANKOVNÍHO SEKTORU K PŮJČOVÁNÍ CHUDÝM ....................... 19
5.1
PŘÍČINY NEOCHOTY BANKOVNÍHO SEKTORU PŮJČOVAT CHUDÝM ............................. 19
6. ZDROJE FINANCÍ PRO CHUDÉ ................................................................................. 23
6.1
LICHVÁŘI.................................................................................................................... 23
6.2
ROSCA ...................................................................................................................... 24
6.2.1
Základní princip ROSCA .................................................................................... 24
6.2.2
Nevýhody ROSCA a předpoklady, které by měla každá ROSCA splňovat .......... 24
6.2.3
Význam ROSCA .................................................................................................. 26
6.3
ASCA ......................................................................................................................... 27
7. MIKROFINANCE A SKUPINOVÉ PŮJČKY .............................................................. 28
7.1
FUNGOVÁNÍ SKUPINOVÝCH PŮJČEK ........................................................................... 28
7.2
GRAMEEN „CLASSIC“ SYSTEM .................................................................................... 29
7.3
SKUPINOVÉ PŮJČKY .................................................................................................... 32
7.3.1
Výhody a nevýhody skupinových půjček ............................................................. 32
7.3.2
Skupinové půjčky a adverzní selekce .................................................................. 32
7.3.3
Řešení morálního hazardu skupinovými půjčkami .............................................. 34
7.4
POSTUPNÉ NAVYŠOVÁNÍ ÚVĚROVÝCH ČÁSTEK .......................................................... 34
7.5
SPLÁTKOVÉ KALENDÁŘE O TÝDENNÍCH, ČTRNÁCTIDENNÍCH ČI MĚSÍČNÍCH
SPLÁTKÁCH ............................................................................................................................ 35
7.6
VEŘEJNÉ UMOŘOVÁNÍ DLUHU .................................................................................... 36
7.7
ZAMĚŘENÍ SE NA ŢENY ............................................................................................... 37
7.8
FLEXIBILNÍ PŘÍSTUP K ZÁSTAVÁM A RUČENÍ .............................................................. 38
8. MIKROFINANCE V SOUČASNOSTI .......................................................................... 40
8.1
INFORMAČNÍ STRUKTURA ........................................................................................... 40
8.2
MIV ............................................................................................................................ 41
8.2.1
Kiva a MicroPlace ............................................................................................. 42
9. FINANČNÍ PODPORA MIKROFINANČNÍCH INSTITUCÍ A ZHODNOCENÍ
JEJICH ZISKOVOSTI PODLE VYBRANÝCH UKAZATELŮ......................................... 43
9.1
PROBLEMATIKA FINANČNÍCH PODPOR V MIKROFINANCÍCH ....................................... 44
9.2
SMART SUBSIDIES ....................................................................................................... 45
9.3
ZHODNOCENÍ ZISKOVOSTI VYBRANÝCH MFI PODLE UKAZATELŮ ROE A ROA ......... 49
9.3.1
ROE a ROA ........................................................................................................ 50
9.3.2
Analýza vybraných institucí dle ROE a ROA ...................................................... 51
ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 59
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY.....................................................................................62
KNIŢNÍ ZDROJE .......................................................................................................................62
INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................................................................63
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ...........................................................................................64
TABULKY................................................................................................................................64
GRAFY ....................................................................................................................................64
SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................................................65
2
Seznam zkratek
ASA
Association for Social Advancement
ASCA
Accumulating Savings and Credit Association
BancoSol
Banco Solidario
BRAC
Bangladesh Rural Advancement Committee
BRI
Bank Rakyat Indonesia
CGAP
Consultative Group to Assist the Poorest
ELEN
Electronic Loan Exchange Network
FINCA
Foundation for International Community Assistance
GB
Grameen Bank
HDP
Hrubý domácí produkt
M-Cril
Micro-Credit Ratings International Ltd.
MFI
Mikrofinanční instituce
MIV
Microfinance Investment Vehicles
ROA
Rentabilita aktiv
ROE
Rentabilita vlastního kapitálu
ROSCA
Rotating Savings and Credit Association
TIAA-CREF
Teachers Insurance and Annuity Association – College
Retirement Equities Fund
TMSS
Thengamara Mohila Sabuj Sangha
USD
Americký dolar
Úvod
Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolil problematiku mikrofinancí. Dostal
jsem se k ní poměrně náhodou při zápisu stejnojmenného předmětu do svého studijního
plánu na zahraničním studijním pobytu ve Strasbourgu. Právě tam mne nejen tato
problematika, nýbrţ celá rozvojová ekonomika jako taková, velice zaujala. Zjistil jsem,
ţe se jedná o aktuální, nadčasové a jedinečné téma, které zatím, bohuţel, v České
republice zůstává málo známé a v ústraní zájmu.
Ačkoli je mikrofinanční revoluční hnutí velmi mladé, do světa se šíří závratnou
rychlostí. Zpracování této práce mi poskytlo unikátní příleţitost seznámit se s ním
o něco podrobněji a porozumět jeho cílům, principům a posláním. Jedná se však o téma
natolik široké, ţe tato práce neodkrývá víc, neţ jen špičku ledovce.
První tři kapitoly se snaţí definovat pojem mikrofinancí jako takový a popsat
vznik mikrofinančního hnutí, jeho význam a kvantitativní dopad.
Cílem čtvrté a páté kapitoly bude obhájit důvod vzniku tohoto hnutí a poukázat
na peripetie, se kterými se chudí občané musejí potýkat, kdyţ ţádají bankovní sektor
o půjčku. Z pohledu ekonomie jsou mikrofinance totiţ pro lidstvo naprosto zbytečné.
Zákon klesajících mezních výnosů však nebere v úvahu asymetrii vzdělání jednotlivých
ţadatelů o půjčky, ani nedostatek informací o klientech (potenciálních i stávajících),
se kterými se banky potýkají.
Banky však nejsou jediným zdrojem financí, který mohou chudí občané
vyuţívat. Šestá kapitola se proto zaměří na další zdroje financí, lichváře, ROSCA a
druţstevní záloţny, ke kterým se mohou chudí a nemajetní občané uchýlit. Zvláštní
důraz zde bude kladen na význam a fungování ROSCA, neboli Rotating Savings
and Credit Association, která je povaţovaná za přímého předchůdce mikrofinancí.
Celá sedmá kapitola se pak snaţí zachytit klíčové principy, na kterých
mikrofinance fungují. Zabývá se výhodami a nevýhodami skupinových půjček
a ukazuje, jak se s jejich pomocí dají řešit problémy adverzní selekce a morálního
hazardu. Vysvětluje, proč mikrofinance soustřeďují převáţně na ţenskou klientelu,
nebo popisuje mikrofinanční splátkový kalendář.
Osmá kapitola prozkoumá současný stav mikrofinancí a mikrofinanční
investiční nástroje. Trendem posledních let se totiţ stává zakládání mikrofinančních
7
akciových a dluhopisových fondů. Vzhledem k tomu, ţe mikrofinancím chybí
spolehlivá informační struktura, není jednoduché přimět věřitele, aby do nich
investovali.
Poslední devátá kapitola se bude zabývat otázkou finančních podpor, kterými
vlády, různé nadace a nevládní organizace dotují mikrofinanční instituce. Dále bude
v této kapitole zodpovězena otázka, zda je vůbec moţné aby mikrofinanční instituce
byly ziskové. Součástí této kapitoly bude i porovnání výnosnosti aktiv a výnosnosti
vlastního kapitálu čtyř mikrofinančních institucí. Následně pak dojde i ke stručnému
porovnání mikrofinančního a bankovního sektoru.
Cílem práce je poskytnout základní ucelený přehled o problematice vznikajícího
mikrofinančního hnutí, zachytit jeho vývoj a vyvrátit některé mýty jako tvrzení,
ţe mikrofinance jsou jen zbytečným luxusem, nebo názor, ţe závislost mikrofinančních
institucí na finančních podporách musí nutně znamenat jejich neúspěch a krach.
Na toto téma bohuţel neexistují ţádné české publikace, proto mým hlavním
informačním zdrojem bude internet, z kniţních publikací pak The Economics
of Microfinance od Beatriz Armendáriz de Aghion a Jonathana Morducha a další.
8
1. Definice mikrofinancí
Mikrofinance jsou souborem bankovních praktik spočívajících v poskytování
malých půjček s týdenními splátkami, které jsou většinou poskytovány bez jakýchkoli
zástav či ručení, přijímání vkladů drobných úspor a nabízení menších pojistných smluv.
Tyto aktivity jsou zaměřeny na nejchudší část populace1, pomáhají ţenám
a chudým domácnostem zakládat a rozvíjet drobné podnikání a ţivnosti. Původním
záměrem mikrofinancí je pomáhat rozvíjet chudé země a sniţovat chudobu v chudých,
ale i bohatých zemích světa2.
Pro většinu mikrofinančních institucí je ziskovost zatím nedosaţitelná. Proto
tyto instituce bývají dotovány státními podporami a jinými dary.
1
Zde jsou popsaná kritéria, podle kterých se určuje stupeň chudoby: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=23&Itemid=126 dne 25. 12. 2010
2
Zdroje:Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 14-15
http://www.microfinanceinfo.com/the-definition-of-microfinance/ dne 25. 12. 2010
9
2. Vznik mikrofinančního hnutí
Na počátku celého mikrofinančního hnutí stojí jeden člověk a jeho, dá se říci,
„geniální“ nápad. Muhammad Yunus, drţitel Nobelovy ceny míru z roku 2006,
je povaţován za hlavního iniciátora moderní „mikrofinanční revoluce“.
On sám vystudoval ekonomii na univerzitě v Dháce a roku 1969 získal titul
Ph.D. na Vanderbilt University ve Spojených státech amerických. Nakonec se rozhodl
vrátit zpět do Bangladéše, kde opět působil na Chittagong College.
V období hladomoru v Bangladéši roku 1974 Yunus zjistil, jak velký dopad
na ţivot chudého obyvatelstva mohou mít byť i jen velice drobné půjčky a začal
se zajímat o boj s chudobou. První půjčku v hodnotě 27 USD poskytnul z vlastních
zdrojů ţenám z vesnice Jobra, jeţ se zabývaly výrobou bambusového nábytku. Ty
si předtím na nákupy bambusu půjčovaly od lichvářů. Jenţe kvůli obrovským úrokům,
které si lichváři účtovali, jim nezbýval dostatek financí pro zaopatření jejich rodin.
Tradiční banky naopak neměly zájem poskytnout chudým obyvatelům drobné a navíc
rizikové úvěry za rozumnější úrokové sazby. Yunus věřil, ţe poskytování drobných
úvěrů přístupných široké populaci by mohlo zlepšit chudobu venkovských obyvatel,
proto v roce 1976 zaloţil „Banku Gramín“ (Grameen Bank, dále jen „GB“),
coţ v překladu znamená „Venkovská banka“.
Mezi cíle Grameen Bank patří rozšíření bankovních sluţeb chudému
obyvatelstvu, odstranění vykořisťování chudých obyvatel lichváři a vytváření
podnikatelských příleţitostí pro velké mnoţství nezaměstnaných lidí ţijících
ve venkovských oblastech Bangladéše. Dále se GB usilovně snaţí zvrátit prastarý
začarovaný kruh – nízký příjem, nízké úspory, nízké investice – na nízký příjem,
poskytnutí úvěru, investice, více příjmů, více úspor, více investic, více příjmů.
Výzkum během let 1976 – 1979 prokázal úspěch projektu ve vesnici Jobra a také
v některých sousedních vesnicích. Díky finanční podpoře centrální banky země
a podporám znárodněných komerčních bank byl tento projekt postupně rozšířen na celé
území Bangladéše. V říjnu 1983 změnili bangladéšští zákonodárci legislativu
a Grameen Bank se stala nezávislou bankou. Dnes je GB ve vlastnictví těch,
10
kterým slouţí, tedy chudých obyvatel venkova. Dluţníci banky vlastní 90 % jejích
akcií, zbylých 10 % si ponechala bangladéšská vláda3.
GB zvrátila konvence bankovnictví tím, ţe zrušila nutnost ručení a vytvořila bankovní
systém zaloţený na vzájemné důvěře, účasti a odpovědnosti. Poskytuje úvěry
nejchudším z chudých bez jakéhokoli zajištění. Profesor Muhammad Yunus, zakladatel
a výkonný ředitel GB, usoudil, ţe pokud budou chudým lidem poskytnuty finanční
prostředky za vhodných a rozumných podmínek, pak tyto miliony „malých“ lidí a jejich
úsilí přispějí k vytvoření největšího zázraku rozvoje.
Od prosince 2010 má Grameen Bank 8,34 milionu dluţníků, z nichţ 97 % tvoří
ţeny. 2.565 poboček banky poskytuje sluţby v 81.376 vesnicích, coţ je více neţ 97 %
celkového počtu obcí v Bangladéši4. A její model se rozšířil do celého světa.
Grameen Bank není jedinou mikrofinanční institucí (MFI) v Bangladéši,
nýbrţ jednou z mnoha. Mezi další velké MFI tam patří ještě BRAC (Bangladesh Rural
Advancement Committee), ASA (Association for Social Advancement, v českém
překladu bengálské slovo „asa“ znamená slovo „naděje“), ProsHiKa (akronym
tří bengálských slov pro trénink, vzdělání a akci) a TMSS (Thengamara Mohila Sabuj
Sangha).
Poskytování finančních sluţeb chudému obyvatelstvu ale není jediným posláním
mikrofinančních institucí. Tyto instituce svým klientům nabízejí i vzdělávací programy,
ve kterých je učí gramotnosti, atd. Např. jiţ zmíněný bangladéšský BRAC,
který se jen v Bangladéši stará o osm milionů klientů, poskytuje a šíří mezi své klienty
zdravotní výchovu. BRAC vyučuje zdravotní výchovu v 28.170 bangladéšských
školách pro 860.000 dětí. V poslední době se BRAC dokonce stává mezinárodní
mikrofinanční
institucí.
Své
působení
rozšiřuje
za
hranice
Bangladéše,
a to do Pákistánu, Afghánistánu, Libérie, Tanzanie, Ugandy, Jiţního Súdánu, Sierra
Leony a na Srí Lanku.5
3
Zdroj: http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=19&Itemid=114
dne 9. 3. 2011
4
Zdroj: http://www.grameen-info.org/index.php?option=com_content&task=view&id=16&Itemid=112
dne 24. 1. 2011, tyto informace jsou měsíčně aktualizovány
5
Zdroje: The State of the Microcredit Summit Campaign Report 2011: 33
http://www.microcreditsummit.org/SOCR_2011_EN_web.pdf dne 10.3.2011 a
http://www.brac.net/content/stay-informed-brac-glance
11
Také v Indii poskytují mikrofinanční instituce programy zdravotní výchovy.
Vyškolení odborníci přednáší tamním obyvatelům o šesti nejdůleţitějších tématech:
Prevence proti HIV a AIDS; Dětské nemoci; Zdraví ţen; Krmení novorozenců a dětí;
Zdravotní návyky; Zlepšování zdraví, fyzické kondice a uţívání zdravotnických
zařízení a Prevence a léčba malárie.
V roce 2006 byly na Microcredit Summitu v Halifaxu v Kanadě stanoveny dva
základní cíle, kterých by mikrofinanční instituce chtěly do roku 2015 dosáhnout 6.
Prvním cílem je zajistit, aby do roku 2015 získalo 175 milionů nejchudších rodin světa
moţnost přístupu k mikrofinančním produktům. Dále by MFI mezi lety 1990 – 2015
chtěly pozvednout denní limit 100 milionů obyvatel nad práh 1,25 USD/den.
K úspěšnému dosaţení prvního cíle jiţ mnoho nezbývá, splnění druhého cíle
však bude mnohem sloţitější. Zatím totiţ existují hlavně studie, z nichţ plyne,
ţe mikrofinance úspěšně podporují vznik mikropodniků a jaký příznivý dopad
mikrofinance mají na postavení ţen, vzdělání, zdraví a spoření obyvatel v rozvojových
zemích. Studií mapujících dopad mikrofinancí na příjmy a míru chudoby klientů
mikrofinančních institucí je dosud velmi málo a jejich závěry jsou nejasné.
Navíc je třeba si uvědomit, ţe dopad mikrofinancí na míru chudoby občanů nebude
zjevný a měřitelný ze dne na den. Tento pokrok můţe trvat i několik let.
6
Zdroje: State of the Microcredit Summit Campaign Report 2011: 3
http://www.microcreditsummit.org/SOCR_2011_EN_web.pdf dne 10.3.2011
12
3. Význam mikrofinancí v číslech
V současnosti existuje ve světě zhruba dvanáct tisíc mikrofinančních institucí7.
V roce 2004 Microcredit summit registroval 3.164 institucí, z toho jich 3.046 působilo
v rozvojových zemích8.
K 31. 12. 2007 Microcredit summit registroval jiţ 3.552 MFI, které celkem spravovaly
154.825.825 klientů, z toho 109.898.894 byly ţeny a 106.584.679 klientů,
tedy více neţ dvě třetiny, patřilo k nejchudší populaci světa, kdyţ poprvé zaţádalo
o půjčku. Z těchto nejchudších klientů ţeny tvořily 83,4 %, tedy 88.726.893.
V roce 2008 předloţilo zprávu o své další činnosti pouze 861 mikrofinančních
institucí. Těchto 861 institucí se staralo o 86 % reportovaných nejchudších klientů.
Předpokládáme-li, ţe v kaţdé rodině ţije pět členů, tak půjčky poskytnuté těm
106,6 milionům nejchudších klientů evidovaných ke konci roku 2007 ovlivnily ţivoty
553 milionů lidí (klientů + jejich rodinných příslušníků) 9, coţ je číslo téměř srovnatelné
s celkovou populací Latinské Ameriky10.
7
Zdroj: http://www.forbes.com/2007/12/20/top-microfinance-philanthropy-biz-cz_ms_1220intro.html
dne 25. 12. 2010
8
Zdroj: http://microcreditsummit.org/pubs/reports/socr/2005/SOCR05.pdf: 1 dne 25. 12. 2010
9
Zdroj: http://www.microcreditsummit.org/uploads/socrs/SOCR2009_English.pdf,: 3 dne 25. 12. 2010
10
Zdroj: http://www.answers.com/topic/latin-america dne 25. 12. 2010
13
Tab. 1 - Růst mikrofinančního pokrytí mezi roky 1997 aţ 2009 hlášeného u
Microcredit Summit Campaign
Konec
roku
Celkový počet MFI
Celkový počet
dosaţených klientů
(v mil.)
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2009
618
925
1.065
1.567
2.186
2.572
2.931
3.164
3.13311
3.316
3.552
3.589
13,5
20,9
23,6
30,7
54,9
67,6
80,9
92,3
113,3
133,0
154,8
190,1
Zlomek klientů
patřících mezi
„nejchudší“
obyvatelstvo (v mil.)
7,6
12,2
13,8
19,3
26,8
41,6
54,8
66,6
81,9
92,9
106,6
128,2
Zdroj: http://microcreditsummit.org/socr_archive/ 12dne 31. 3. 2011
Naproti tomu portál Microfinance Information Exchange k 17. březnu 2011
registroval 1. 928 mikrofinančních institucí, jejichţ hrubé portfolio půjček v roce 2009
činilo 65 mld. USD a tyto půjčky byly poskytnuty 92,4 mil. klientů. Výše průměrné
půjčky jednomu klientovi v roce 2009 činila 521,3 USD a klienti si u těchto MFI uloţili
vklady v celkové výši 26,9 mld. USD13.
11
Pokles v počtu MFI je způsoben změnou způsobu v jejich počítání a ukončení činnosti některých z nich
Do roku 2007 byly Microcredit Summit Campaign Reports zpracovávány kaţdoročně, od roku 2007
jsou vydávány jednou za dva roky, proto data z let 2008, 2010 a 2011 nejsou dostupná
13
Zdroj: http://www.mixmarket.org/ dne 17. 3. 2011
12
14
4. Problémy chudých občanů získat kapitál
„Microfinance is banking the unbankables“14, tak zní první věta definice
mikrofinancí. Mikrofinance vznikly, aby se ujaly těch občanů, které klasické banky
odmítají jako naprosto nevhodné a nevýhodné klienty, tedy chudé a mnohdy nemajetné
občany.
4.1 Zákon klesajících mezních výnosů
Z pohledu ekonomie jsou mikrofinance zbytečné a jejich potřeba je překvapující.
Zákon klesajících mezních výnosů totiţ praví, ţe pokud při výrobě statku zvyšujeme
mnoţství jednotek jednoho vstupu, přičemţ rozsah ostatních vstupů zůstává konstantní,
dochází k jistému zvýšení celkové produkce. Přírůstek produkce získaný z poslední
přidané jednotky vstupu a měřený naturálně či peněţním výnosem, se nazývá mezní
produkt nebo mezní výnos. Výše uvedený zákon se projeví tak, ţe od určitého bodu
kaţdá následující jednotka vstupu přináší menší přírůstek produkce (výkonu či výnosu)
neţ jednotka předchozí. Jinými slovy, od určitého okamţiku při dodatečných
jednotkách vstupu klesají přírůstky výstupu.15
Je zřejmé, ţe pokud firma více investuje, měla by i více vyrábět. S kaţdou další
jednotkou kapitálu je však jeho mezní výnosnost niţší.
14
15
Zdroj: http://www.microfinanceinfo.com/the-definition-of-microfinance/ dne 25. 12. 2010
Zdroj: http://www.eamos.cz/amos/kat_spo/externi/kat_spo_2966/1/kap112.html dne 26. 12. 2010
15
Obr. 1 - Mezní výnosnost kapitálu s konkávní funkcí produkce
Zdroj: Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 5
Chudší podnikatel má vyšší mezní výnosy z kaţdé další jednotky kapitálu a je ochoten
zaplatit vyšší úrokovou míru neţ bohatší podnikatel
Podle výše uvedeného zákona klesajících mezních výnosů by společnosti
s relativně malým kapitálem měly být schopné vydělat větší výnosy ze svých investic
neţ ty, co mají kapitálu mnoho. Chudší společnosti by tak měly být schopny bankám
splácet vyšší úroky. Bankéři by tedy měli půjčovat hlavně chudým a to čistě z důvodu
zisku.
Skutečnost je ovšem opačná! Investice proudí z chudých zemí do bohatých a pro
obří společnosti je mnohem jednodušší získat úvěr neţ drobní podnikatelé
a mikropodniky.
Hlavní příčinou je totiţ riziko. Rozvojové země mají nestabilní ekonomiky.
Investice v rozvojových zemích jsou tudíţ mnohem riskantnější, co se týče návratnosti
aktiv, neţ kdyţ investujeme ve Spojených státech amerických nebo v Evropě.
Aby bylo riziko vyváţeno, chudým ţadatelům o úvěr by měl být navíc účtován
rizikový příplatek. To ovšem nelze praktikovat v dostatečné míře, jelikoţ vlády zavedly
úrokové stropy jako obranu proti lichvářství a vykořisťování.
Ani zrušení těchto stropů by však ţádnou velkou změnu nepřineslo. Dalším
problémem je nedostatek informací. Banka totiţ při poskytování úvěru nikdy nemá
úplné informace o svém klientovi. Neví, který z klientů je rizikový a který ne. Zvedání
úrokové míry můţe vést k adverzní selekci a nedostatek ručení zase můţe zvyšovat
morální hazard (viz. níţe).
16
Třetím problémem, který vzniká kvůli nedostatku informací, jsou vysoké
transakční náklady.
Banky nemají moţnost získávat informace levně, proto při obchodování
s chudými komunitami čelí vysokým transakčním nákladům. Řízení mnoha malých
půjček je mnohem náročnější a draţší, neţ spravovat jednu velkou transakci
pro movitého klienta.
Také předpokládaná konkávnost výrobní funkce je zavádějící. Tato úvaha
je zaloţena na předpokladu, ţe všechny veličiny kromě kapitálu jsou konstantní.
To ale v praxi není reálné. Lidé z chudých domácností nemají stejný přístup ke vzdělání
nebo k obchodním sítím jako lidé z bohatých rodin, kteří mají více zkušeností, znalostí,
schopností, atd. Chudí lidé tedy nemusejí být schopní běţně splácet vysoké úroky,
protoţe jejich mezní výnosy jsou většinou menší neţ mezní výnosy těch bohatých.
Movitější občané jsou tudíţ pro banky zajímavější.
Obr. 2 - Mezní výnosnost kapitálu pro podnikatele s rozdílnými vstupy
Chudší podnikatelé mají menší mezní výnosy, i kdyţ mají méně kapitálu
17
Ani konstantní konkávnost této funkce však není reálná. Různé úspory vzniklé
zavedením velkovýroby mohou změnit konkávnost funkce v konvexnost. Fakt,
ţe mezní výnosy chudých jsou menší neţ mezní výnosy bohatých ovšem zůstává
beze změn.
Obr. 3 - Mezní výnosnost kapitálu s funkcí produkce před a po zavedení úspor
z rozsahu
18
5. Přístupy bankovního sektoru k půjčování chudým
Bankovní sektor čelí mnoha problémům, protoţe banky mají velice málo
informací o svých potenciálních klientech. Proto většinou poţadují nějakou záruku
poskytnutou proti půjčce. V rozvojových zemích má ale málokdo prostředky potřebné
k ručení a navíc tyto země postrádají jakékoli vymáhací mechanismy.
Budeme proto předpokládat, ţe úvěrová smlouva zahrnuje „omezené ručení“,
čímţ je myšleno, ţe dluţník nemůţe splácet víc, neţ je jeho běţný příjem.
5.1 Příčiny neochoty bankovního sektoru půjčovat chudým
Právě nedostatek a asymetrie informací (kaţdá ze stran má přístup k jiným
informacím) a z toho vyplývající problémy adverzní selekce a morálního hazardu
jsou důvodem, proč bankovní sektor neuspěl v poskytování úvěrů chudým.
K problému adverzní selekce dochází, kdyţ banka postrádá informace o typu
ţadatele o úvěr a není schopná určit, zda se jedná o rizikového či nerizikového klienta.
Jediná informace, kterou banka má, je podíl nerizikových klientů v populaci.
Aby banka mohla úvěr vůbec poskytnout, musí si peníze nejprve sama vypůjčit
od centrální banky. Vypůjčení kapitálu ale není bezplatné, proto banka musí účtovat
klientům úroky, aby mohla tyto náklady na kapitál pokrýt.
Investice nerizikových klientů dojdou vţdy zdárného konce a banka dostane
půjčené peníze zpět i s úroky. Naproti tomu u rizikových klientů existují 2 moţnosti.
Buď existuje pravděpodobnost p, ţe jejich investice bude úspěšná, rizikový klient
tak získá větší výnos neţ nerizikový klient a vrátí bance vypůjčenou sumu i s úroky.
Nebo existuje pravděpodobnost
1-p, ţe jejich investice úspěšná nebude. Rizikový klient tak nezíská ţádné výnosy,
a protoţe uvaţujeme omezené ručení, banka nedostane zpět ani peníze půjčené
klientovi, ani úroky.
Aby banka byla schopná pokrýt náklady na kapitál i v případě, kdy investice
rizikového klienta úspěšná nebude, navýší mu úrokovou míru o rizikový příplatek.
Vzhledem k tomu, ţe banka kvůli nedostatku informací není schopná určit,
zda ten, kdo o úvěr ţádá, je rizikový či nerizikový, bude účtovat všem klientům úroky
19
o stejné výši. Nerizikoví klienti tak budou nepřímo podporovat ty rizikové.
Tak tomu bude tak dlouho, dokud banka nezvýší úroky natolik, aby náklady obětované
příleţitosti (práce) nerizikových klientů převyšovaly jejich výnosy z investic. Tehdy
se pro ně obyčejná práce za mzdu stane výnosnější a jedinými ţadateli o úvěr zůstanou
rizikoví občané. K nepřímému podporování rizikových klientů nerizikovými jiţ tedy
nebude docházet. Banka, jeţ si je toho vědoma, pak bude nucena navýšit úrokovou míru
ještě více, aby byla schopna uhradit náklady na kapitál16.
Jiţ Stiglitz a Weiss ve své studii 17 z roku 1981 dokazují, ţe zvýšení úrokové
míry má 2 opačné efekty. Zaprvé dojde ke zvýšení úrokové marţe, tedy rozdílu
mezi průměrnými úrokovými sazbami banky z vkladu a průměrnými úrokovými
sazbami z úvěru a druhým efektem je degradace portfolia klientů. Pokud stoupne cena
úvěru, méně rizikové a tím pádem méně ziskové projekty o úvěr ţádat přestanou.
Rizikové projekty, kde výnosy jsou vyšší, to neodradí, ale jejich vyšší předpokládaný
výnos je provázen i vyšším rizikem neúspěchu. Pokud bude investor úspěšný, dostane
banka své peníze zpět i s úroky, v příp. neúspěchu ale nedostane banka nic,
protoţe uvaţujeme omezené ručení.
Pokud banka zvedá úroky v intervalu (0;R*>, tak vydělává, protoţe o půjčku
ţádají rizikoví i nerizikoví občané a dochází k nepřímému podporování rizikových
klientů nerizikovými.
V intervalu (R*;∞) jiţ ţádají o úvěr pouze rizikoví občané, k nepřímému
podporování nedochází. Banka v tuto chvíli úroky zvyšovat musí, aby vyváţila riziko
a byla i za těchto podmínek schopná uhradit náklady na kapitál.
Tyto dva opačné efekty vedou k nemonotónnosti fce výnosu z pohledu banky.
Na ose x je zachycena výše úrokové míry, osa y ukazuje předpokládaný zisk bankéře při
úrokové míře R.
16
Problém adverzní selekce je pro názornost ukázán na jednoduchém příkladu v příloze č. 1.
17
Zdroj: Stiglitz, Weiss 1981
20
Obr. 4 - Efekty zvýšení úrokové marţe a degradace
portfolia klientů
Zdroj: Stiglitz, Weiss 1981
Banka by teoreticky mohla prověřovat své klienty jednoduchým počinem.
Dát jim na výběr mezi dvěma smlouvami:
Smlouva č. 1 by byla bez ručení, úroky by ale byly velmi vysoké.
Smlouva č. 2 by naopak měla úroky nízké, ale banka by poţadovala např. dům
do zástavy proti úvěru.
Chování klientů by odhalilo, o který typ klienta se jedná. Movití nerizikoví
klienti si vyberou smlouvu č. 2, zatímco chudí klienti, kteří nemají ţádný majetek,
který by mohli nabídnout zástavou, zvolí smlouvu č. 1.
Naproti
tomu
„morální
hazard
je
činnost
jednoho
(informovaného)
ekonomického subjektu v situaci asymetrických informací, který při maximalizaci
svého uţitku sniţuje uţitek ostatních (neinformovaných) účastníků trţní transakce.“18
Existují dva druhy morálního hazardu: ex-ante a ex-post.
„Ex-ante morální hazard můţe vzniknout, kdyţ investor investuje cizí peníze,
podílí se na zisku z investice, ale nenese riziko ztráty. V tom případě má investor
motivaci k upřednostnění rizikovějších investic, i kdyţ jsou (z hlediska porovnání rizika
a výnosu) pro majitele kapitálu méně výhodné. Kdyby investor plně pociťoval riziko
18
Zdroj: Holman 2005:348 - 349
21
ztráty, morální hazard by neexistoval. Jakmile z něho však někdo toto riziko sejme,
ocitne se v pokušení morálního hazardu.“19
Mluvíme-li o ex-post morálním hazardu, máme na mysli strategický neúspěch.
Jakmile investor obdrţí výnosy z investic, rozhodne se tvrdit, ţe jeho investice
byla neúspěšná, i kdyţ to není pravda a ve skutečnosti si peníze ponechá. Pokud banka
neprovede drahý audit, tak tato informace nemůţe být ověřena. V rozvojových zemích
navíc ţádné kontroly neexistují.
Aby banky předešly problémům spojeným s morálním hazardem, poţadují
ručení proti úvěru. Chudí ţadatelé o úvěr ale ţádné ručení nabídnout nemohou. Tradiční
bankovní systém jim tedy půjčku poskytnout nemůţe. Mikrokredit musel najít jiný
způsob, jak vyřešit problémy způsobené asymetrickými informacemi a/nebo jak
nahradit nedostatek moţností ručení dluţníků.
Díky tomu, ţe si jeho členové, kteří spolu ţijí ve vesnicích, navzájem kontrolují
ex-post výnosy a při strategickém neúspěchu jim tedy hrozí morální sankce od ostatních
členů ţijících ve vesnici, mohlo dojít ke zmírnění omezení a sníţení smluvní úrokové
míry.
19
Zdroj: http://business.center.cz/business/pojmy/p1600-moralni-hazard.aspx dne 27. 12. 2010
22
6. Zdroje financí pro chudé
Bankovní sektor tedy v poskytování půjček chudému obyvatelstvu selhal.
Chudým občanům, kteří nevlastní ţádný majetek, který by poskytli bankám do zástavy,
tedy nezbylo nic jiného, neţ hledat jiné způsoby, jak si obstarat finance, spoření
nebo pojištění. Mikrofinance jsou jejich jednou, ne však jedinou moţností.
Kromě mikrofinancí mohou vyuţít např. ještě sluţeb lichvářů, ROSCA, druţstevních
záloţen, půjček od přátel či členů rodiny.
V průzkumech prováděných ve venkovských oblastech Indonésie roku 1990,
70 % dotazovaných domácností vypovědělo, ţe vyuţívá úvěry z neoficiálních zdrojů.20
6.1 Lichváři
Lichváři patří do stejné komunity jako jejich dluţníci. Svým spoluobčanům
poskytují flexibilní, příhodné a rychlé bankovní servisy. Kvůli geografické segmentaci
mají většinou monopol na finančním trhu dané vesnice a mohou si účtovat velmi vysoké
úroky. Např. v Indii se úroky lichvářů pohybují mezi 130 % a 160 %, v Pákistánu
od 18 % do 200 % a v Thajsku činí 60% - 120 %.
Lichváři bývají často obviňovaní z vykořisťování. Svými vysokými úroky
se prý vesničanům snaţí zabránit v jejich zbohatnutí, aby neustále ţádali o nové a nové
půjčky.
Oni si ale mohou dovolit účtovat vysoké úroky, protoţe vţdy se najde někdo,
kdo jim je ochoten je zaplatit. Vysoké úroky mohou navíc odráţet vysoké transakční
náklady (prověřování ţadatelů o půjčku, kontrola pouţití zapůjčených peněz, vymáhání
splátek, atd.). Tyto náklady nebudou malé, dluţník totiţ nemá nic, čím by se zaručil
a právní mechanismy na vymáhání peněz jsou v rozvojových zemích velmi špatné
a pomalé, pokud vůbec právní systém dané země na něco takového pamatuje. Půjčka
by navíc měla být poskytnuta pouze tomu, jehoţ předpokládané výnosy jsou vyšší
neţ cena kapitálu.
Dalším problémem je, ţe na rozdíl od bank, jeţ mají kapitálu dostatek, zdroj
kapitálu lichvářů je značně omezený. Lichvář si tedy sám určuje, komu své peníze
půjčí, coţ vede k diskriminaci některých ţadatelů o půjčku. Podobně jako na trhu práce,
20
Převzato z Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 57
23
příčiny diskriminace mohou být různé, např. pohlaví, rasa, příslušnost k určitému
náboţenství či sociální třídě.
6.2 ROSCA
Další moţný zdroj financí poskytuje ROSCA (Rotating Savings and Credit
Association), je to vlastně něco podobného jako tontina a právě ROSCA by se dala
označit za předchůdce mikrofinancí.
Jednou moţností, jak se vyhnout strmým úrokům lichvářů, je půjčovat si
od přátel a sousedů. V tomto případě jsou sice úroky nulové nebo téměř nulové,
zato sociální závazek je obrovský.
6.2.1 Základní princip ROSCA
Skupina jednotlivců se dohodne, ţe budou pravidelně přispívat peníze
do společné pokladny, která je vţdy po uplynutí určitého dohodnutého období přidělena
jednomu ze členů skupiny. Záleţí na členech ROSCA, jak dlouhá období si stanoví.
Období můţe být libovolně dlouhé, např. týden, čtrnáct dní nebo měsíc. Stejně tak
se mohou lišit varianty, jak určit pořadí příjemců částky obsaţené ve společné pokladně.
Pořadí lze předurčit, vybírat náhodně na začátku kaţdého cyklu, nebo přidělovat formou
aukce. Tento poslední způsob není příznivý pro ty chudší členy ROSCA, jedná se ale
o mechanismus běţně uţívaný např. na Taiwanu.
Tím, ţe jednotlivec vstupem do ROSCA urychlí předpokládané datum
své investice, je pro něj tato moţnost výhodnější, neţ kdyby spořil sám. Vstoupit
do ROSCA se v podstatě vyplatí kaţdému kromě toho, komu je obsah společné
pokladny přidělen jako poslednímu.21
6.2.2
Nevýhody ROSCA a předpoklady, které by měla kaţdá
ROSCA splňovat
Největší nevýhodou ROSCA je její nestálost. Kdyţ se člen ROSCA dozví,
ţe peníze ze společné pokladny získá jako poslední, bude chtít ROSCA opustit.
Ve výsledku ho to totiţ vyjde stejně, jako kdyby spořil sám doma a do ROSCA
nevstupoval.
21
To, ţe se občanům vyplatí zakládat ROSCA je ukázáno na jednoduchém příkladu v příloze č. 2.
24
Aby ROSCA úspěšně fungovala, měla by splňovat následující čtyři předpoklady,
které zmírňují její nestabilitu:
Nedělitelnost – kdyby bylo moţné předmět, do kterého chce jedinec investovat,
např. šicí stroj, koupit po částech, nemusel by pak vstupovat do ROSCA. Místo toho
by postupně nakupoval jednotlivé části kýţeného předmětu a začal vydělávat okamţitě.
Netrpělivost – jedinci by měli preferovat současnost před minulostí. Musí si být vědomi
toho, ţe dnešní hodnota 1 CZK je vyšší, neţ její hodnota v budoucnu. Kdyby tomu
tak nebylo, tak by si mohli spořit sami a nemuseli by vstupovat do ROSCA.
Sociální cítění a závazek spořit – kdyţ se jedinec dozví, ţe částka ze společné pokladny
mu bude přidělena jako poslednímu, proč by měl v ROSCA zůstávat? To, ţe vstoupil
do ROSCA ho nutí pravidelně spořit. Málokdo má takovou morálku, aby vydrţel spořit
aţ do doby, kdy bude mít dostatek kapitálu na provedení investice. Většinou naspořené
peníze pouţije ještě v průběhu spoření na něco jiného. Navíc je moţné, ţe ten,
kdo vybíral v prvním kole ROSCA peníze jako poslední, bude v příštím kole vybírat
pokladnu jako první.
Vymáhací mechanismy – také ROSCA čelí problémům morálního hazardu. Poslední
člen nebude chtít čekat, aţ se na něj dostane řada, kdy získá peníze ze společné
pokladny a bude chtít ROSCA opustit. Naopak první člen, který peníze z pokladny
vybere, nebude chtít pokračovat v placení příspěvků. Jiţ dříve bylo zmíněno,
ţe v rozvojových zemích jsou vymáhací mechanismy špatné a pomalé, nebo neexistují
vůbec. Zde je nutné si uvědomit, ţe členové, kteří spolu zakládají ROSCA, spolu ţijí
v jednom kmeni nebo jedné vesnici a všichni se navzájem znají. Kdyby některý z nich
nedodrţel pravidla, čelil by on i celá jeho rodina sociálním sankcím, tzn., ţe by
se např. nesměli účastnit kmenových obřadů a slavností, atd. Další uţívané metody
sankcionování a vymáhání peněz jsou hrubá síla, zabránění dotyčnému v přístupu
do příštích ROSCA nebo jiných finančních vztahů, příp. mají nespolehliví jedinci
moţnost investovat peníze ze společné pokladny ROSCA aţ mezi posledními.
Nestabilita ROSCA ale není její jedinou nevýhodou. ROSCA jsou dále lokálně
závislé a nejsou flexibilní. Ani velikost společné pokladny, ani výše příspěvků
se v jejich průběhu nedá změnit. Aby se zvýšila částka ve společné pokladně,
bylo by nutné buď zvýšit příspěvky jednotlivých členů, coţ by mohlo být pro chudé
25
členy obtíţné, nebo rozšířit počet členů ROSCA, coţ by ale naopak mohlo ještě zhoršit
podněty k morálnímu hazardu a zvýšit tak jeho riziko.
6.2.3
Význam ROSCA
ROSCA je ve světě překvapivě velice oblíbeným a často uţívaným prostředkem.
V Etiopii na začátku sedmdesátých let ROSCA tvořila 8 – 10% HDP a minimálně
polovina venkovského obyvatelstva ve státech Kamerunu, Pobřeţí slonoviny, Konga,
Libérie, Togské republiky a Nigérie v té době pouţívala ROSCA jako způsob spoření.
Také přibliţně jedna pětina Taiwanců byla ve všech letech mezi roky 1977 a 1991
účastníky některé z ROSCA.22
ROSCA je spořící mechanismus vyuţívaný v rozvojových zemích po celém
světě, její názvy se však mohou v různých zemích lišit. Např. v Indii jí říkají „chit“,
v Indonésii „arisans“, v Koreji „kye“. V Africe je známá jako „susu“ v Ghaně, „esusu“
v Nigérii, „upatu“ nebo „mchezo“ v Tanzanii a „chilemba“ nebo „chiperegani“
v Malawi. V některých zemích Afriky ROSCA říkají „kolotoč“.
Besley a Levenson ve své studii zjistili, ţe lidé na Taiwanu pouţívají peníze
uspořené pomocí ROSCA na nákup věcí typu klimatizace, videorekordéru
nebo mikrovlnné trouby. Ve slumech v Nairobi lidé tyto peníze pro změnu pouţívají
na nákup oblečení, nebo placení školného, nájmu či zdravotních poplatků.
Mary Kay Gugerty zkoumala ROSCA v západní Keni a zjistila, ţe tamní obyvatelé
běţně pouţívají peníze z ROSCA na nákup více neţ jedné poloţky, někteří za ně
dokonce pořizují potraviny. To je ovšem v rozporu s pravidlem nedělitelnosti, viz výše.
Přesto tamní ROSCA úspěšně fungují23.
Gugerty ve své studii mimo jiné analyzuje odpovědi 308 členů ROSCA
na otázku: „Co byl hlavní důvod, proč jste vstoupili do ROSCA?“
Třicet sedm procent dotazovaných odpovědělo, ţe spořit doma je obtíţné,
protoţe peníze v průběhu spoření pouţili na drobné potřeby domácnosti. Pro 22%
respondentů je těţké spořit sám o sobě, ale ostatní ve skupině jim dodávají „sílu spořit“.
A deset procent dotazovaných vyuţívá ROSCA kvůli domácímu konfliktu (manţel
by peníze propil), obavě z krádeţe nebo na ţádost příbuzných.
22
23
26
6.3 ASCA
ASCA (Accumulating Savings and Credit Association) se postupně vyvinula
z ROSCA. Zatímco ROSCA je spíše způsob jak si spořit neţ prostředek na vypůjčování
peněz, členové ASCA si mohou buď spořit, nebo si půjčovat. Ti, co spoří, uţ si nemusí
půjčovat a velikost půjček se můţe měnit podle potřeby členů.
ASCA je v zásadě druţstevní záloţna (credit cooperative nebo credit union),
sdruţení, které svým členům poskytuje malé půjčky za malé úroky.
Velkou výhodou těchto záloţen je, ţe jejich členové nemusí čekat,
neţ se dostanou na řadu, aby si mohli půjčit peníze, ani nemusí dávat nabídky na odkup
společné pokladny. Na rozdíl od ROSCA, zde jsou všichni členové jakýmisi podílníky
a všichni účastníci vlastní podíl na druţstvu s právem rozhodovat. Členové činí klíčová
rozhodnutí (o úrokové míře, max. výši půjčky, atd.) společně a to demokraticky
na principu jeden podíl rovná se jeden hlas. Členy ASCA rovněţ váţe společenské
pouto, ţijí ve stejné oblasti, chodí do stejného kostela, atd. I zde se proto pro vymáhání
pohledávek pouţívají sociální sankce. Dluţníci v prodlení ještě navíc ztratí svůj podíl
ve druţstvu.
27
7. Mikrofinance a skupinové půjčky
Jiţ bylo řečeno, ţe mikrofinance jsou souborem bankovních aktivit zaměřených
na nejchudší obyvatelstvo. Nejedná se o pouhé poskytování malých půjček bez ručení,
nýbrţ i o přijímání vkladů drobných úspor a nabízení menších pojistných smluv.
Hlavním, ne však jediným prostředkem, který mikrofinanční instituce pouţívají
a se kterým se v tradičním bankovním sektoru nesetkáme, jsou skupinové půjčky.
Právě ty pomáhají zmírňovat riziko adverzní selekce a morálního hazardu, díky čemuţ
je pak moţné klientům účtovat niţší úrokovou sazbu. Mezi další prostředky typické
pro mikrofinance patří postupné navyšování úvěrových částek, veřejné splácení úvěrů,
splátkové kalendáře o týdenních, čtrnáctidenních či měsíčních splátkách, atd.
7.1 Fungování skupinových půjček
Jako model je zde pouţit příklad bangladéšské Grameen Bank, který vznikl
jako první a postupně byl přejat do různých zemí světa a adaptován tamním poměrům.
Kaţdý týden se v bangladéšských vesnicích konají přibliţně půlhodinová
setkání, kterých se účastní bankéř mikrofinanční instituce a čtyřicet obyvatel
dané vesnice, tzv. „centrum“. Toto centrum je celé rozděleno do osmi skupin po pěti
členech a v jeho čele stojí předseda. Kaţdá ze skupin má dále zvoleného svého
vedoucího člena skupiny. Tito členové postupně předají účetní knihy své skupiny
předsedovi centra, který je donese bankéři. Ten pozorně zaznamená jednotlivé transakce
do hlavní knihy, sdělí celému centru nevyřízené nebo naopak vynikající týdenní splátky,
spořící vklady a poplatky jednotlivých členů centra. Zkontroluje, zda je vše, jak má být
a pokud dojde k nějakým nesrovnalostem, vše hned namístě vyřeší. Neţ vesnici opustí,
můţe ještě udílet klientům nějaké cenné rady nebo podniknout patřičné kroky,
aby zákazníci dostali nové půjčky. To vše se děje na veřejnosti, čímţ se celý proces
stává transparentnějším a vesničané sami vidí, komu se daří a kdo se začíná dostávat
do problémů.
Přístup k financím skrze skupiny není nový, skupinový princip uţívá např. jiţ
zmíněná ROSCA nebo druţstevní záloţny. Důleţitost skupin v mikrofinancích ale
posiluje a rozšiřuje jejich dřívější pouţití. Základním rysem skupinových půjček je
přenesení odpovědnosti z bankovních úředníků na samotné dluţníky. Kromě toho ještě
dochází ke sniţování transakčních nákladů, protoţe se v krátkém čase vyřeší více
28
transakcí najednou. Banka chodí ke klientům, takţe případné problémy (např. chybějící
dokument) se dají řešit přímo na místě. Díky společnému skupinovému ručení se navíc
sniţuje riziko adverzní selekce a morálního hazardu. To vše má pozitivní vliv na
úrokovou míru.
Systémy skupinového půjčování se během času vyvíjejí a modernizují.
I samotný model Grameen banky se během svého pětadvacetiletého působení vyvíjel
a dnes se jiţ pouţívá novější model, tzv. „Grameen Bank II“.
7.2 Grameen „classic“ system24
V době, kdy Grameen Bank začala jako experiment ve vesnici Jobra
v Bangladéši, byly první půjčky poskytovány jednotlivcům bez klauzule skupinového
ručení. Podnět k vyuţití skupinových půjček dala aţ myšlenka úspor z rozsahu,
zde tedy sníţení transakčních nákladů. Yunus a jeho společníci však brzy zjistili,
ţe poţadavek, aby potenciální ţadatelé o půjčku sami tvořili skupiny, měl i jinou
výhodu. Došlo ke sniţování nákladů na prověřování ţadatelů o půjčku, kontrolu
a sledování pouţití zapůjčených peněţ a nákladů na vymáhání splátek.
Tento systém byl však rozvinut ještě dále. Bankéři poskytnou půjčku nejprve
pouze dvěma členům skupiny. Pokud tito členové dokáţou včas hradit poţadované
splátky, o čtyři aţ šest týdnů později putuje půjčka k dalším dvěma členům skupiny.
Pokud je i nadále vše v pořádku, čtyři aţ šest týdnů nato putuje půjčka i k vedoucímu
členovi dané skupiny. Ten je buď vybrán náhodně, nebo o něm bankéř předem získal
informaci, ţe se jedná o nejbohatšího nebo nejméně rizikového člena skupiny. Tomuto
modelu se říká „rozvrţení 2:2:1“.
Na skupiny bylo zprvu nahlíţeno jako na zdroje solidarity a vzájemné pomoci
v příp. potřeby. Kdyţ se např. jeden člen skupiny nemohl dostavit na setkání
s bankéřem, předal svou splátku vedoucímu skupiny, který to za něho uhradil,
aby záznamový arch daného člena i dané skupiny zůstal i nadále neposkvrněný.
Původní premisou při problémech se splátkami bylo, ţe další členové skupiny dostali
svou půjčku aţ se zpoţděním, tedy ne hned 4 – 6 týdnů po poskytnutí půjčky členům
předchozím. Ţádné další sankce nehrozily. Výhoda rozvrţení 2:2:1 spočívá ve zvýšené
24
Zdroj: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=30&Itemid=764&limit=1&limitstart=2 dne 28.
12. 2010
29
šanci, ţe některý ze členů skupiny očekává novou půjčku právě v době, kdy se jiný člen
skupiny dostává do potíţí se splácením.
Formální sankce se staly běţnější aţ postupem času. V případě, ţe někdo
ze skupiny není schopen splácet, je další úvěr odepřen všem členům skupiny. Nebylo
původním záměrem, aby ostatní členové skupiny spláceli pohledávky druhých členů,
kterým se nedaří. Měli pouze ztratit výsadu si půjčovat. V praxi však lidé raději
pomohou ostatním, neţ aby přišli o další půjčky. Není výjimkou, ţe bankéř neodejde
z vesnice dříve, neţ se vyřeší pohledávky všech čtyřiceti členů centra.
BancoSol, mikrofinanční instituce v Bolívii, má trochu jiný přístup. Její bankéři
odmítají
přijímat
jen
částečné
splátky
pohledávek
od
svých
skupin.
Tzn., ţe pokud jeden ze členů skupiny nemá potřebnou sumu peněz na splacení
své pohledávky daný týden, bankéř nepřijme splátku od ţádného člena této skupiny.
Všichni členové jsou pak pozadu s platbou. Splátky jsou přijímány pouze v případě,
kdy všichni členové skupiny mají dostatek prostředků připravených k odevzdání
bankéři. Tento model má stejné dopady jako model Grameen Bank. Členové skupiny
pracují tvrději a usilovněji, nakládají obezřetně s penězi a pomáhají si navzájem.25
Pokud vše dobře funguje, klienti řádně dodrţují splátkový kalendář, je jim
v dalším cyklu úvěr navýšen. V původním Grameen Bank systému trval jeden cyklus,
tzn. doba od poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, po dobu jednoho roku.
Postupem času, jak se klient stává zavedenější a vzniká jeho úvěrová historie, se mohou
sumy půjček zvýšit natolik, ţe se z jedné půjčky dá postavit nebo opravit dům, koupit
rikša nebo zaplatit potomkovi studium na univerzitě.
Velikost skupin a úvěrů se v různých zemích a organizacích liší. Zatímco
v bangladéšské GB jsou skupiny pětičlenné, bolivijský BancoSol organizuje své klienty
do skupin po třech nebo čtyřech členech, kteří společně ručí za úvěr jim poskytnutý.
Maximální poskytnutá suma úvěru jedné skupině je 6000 USD, z toho jeden člen nesmí
dostat více jak 2000 USD. 26 Naproti tomu instituce FINCA International tvoří skupiny
25
26
Zdroj: http://www.bancosol.com.bo/en/solidario.html dne 30. 1. 2011
30
o 10 aţ 50 členech.27 Tyto skupiny se na rozdíl od dvou předešlých příkladů nevytváří
samostatně. Odpověď na otázku, jak se tvoří skupiny ve FINCA International poskytuje
studie Deana Karlana28, který zkoumal fungování FINCA village bank v Ayacuchu
v Peru, ve městech s populací dosahující aţ 150.000 obyvatel. Skupiny se vytváří
zvláštním způsobem. Existuje pouze jeden typ smlouvy - FINCA's village banking
contract, ale klienti jsou do skupin přiřazovaní namátkově. Kaţdá ze skupin klientů,
které tvoří v převáţné většině ţeny, má 30 členů, kteří se setkávají kaţdý týden, stejně
jako v příp. systému Grameen classic. Na rozdíl od ostatních modelů tato setkání
neprobíhají ve vesnici nebo okolní čtvrti, ale přímo v kanceláři FINCA v centru města.
Tyto skupiny jsou tvořeny tak, ţe FINCA rozhlásí úvěrovou nabídku a vyzve případné
zájemce, aby se zapsali. Úředníci vyvěsí na nástěnku seznam, a jakmile se na něm
objeví třicet jmen, první skupina je utvořena. Z dalších třiceti jmen se stane druhá
skupina, atd. Pro úředníky je to nejrychlejší způsob jak vytvořit skupinu. Většina členů
se předtím nikdy nesetkala, tím, ţe jsou spolu v jedné místnosti, se však vytváří
podobná sociální pouta jako v předešlých modelech.
27
Zdroj:
http://www.finca.org/site/c.6fIGIXMFJnJ0H/b.6088223/k.802B/Frequently_Asked_Questions.htm#vban
k dne 30. 1. 2011
28
Převzato z Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 93, 105
31
7.3 Skupinové půjčky
7.3.1 Výhody a nevýhody skupinových půjček
Tab. 2 - Výhody a nevýhody skupinových půjček
Výhody
Nevýhody
Jsou praktické a pohodlné - banka přijde Tajné dohody – skupiny se mohou spolčit
za vesničany a jakýkoli vzniklý problém, proti půjčovateli a rozhodnout se neplatit
jako např. chybějící dokument, lze vyřešit
přímo namístě
Menší transakční náklady - 40 operací se Napětí mezi vesničany se zvyšuje.
děje v krátkém čase a na jednom místě,
coţ má pozitivní dopad i na úrokovou
míru
Informace - společné skupinové ručení Společenské sankce fungují velmi dobře
sniţuje
riziko
morálního
hazardu
a ve vesnicích, kde se lidé vzájemně znají.
adverzní selekce. Klienti poskytují bankéři Ve městech je dopad společenských sankcí
i sobě navzájem informace o ostatních menší nebo ţádný.
členech skupiny. Mikroúvěrové smlouvy
navíc
nabádají
členy,
aby pouţívali
informace ku prospěchu banky.
7.3.2 Skupinové půjčky a adverzní selekce
K adverzní selekci dochází, kdyţ věřitel není schopen rozlišit rizikové ţadatele
o půjčku od těch nerizikových. Kdyby je věřitelé rozlišit uměli, mohli by účtovat různé
úroky různým typům ţadatelů. Věřitelé k tomu ale bohuţel nemají potřebné informace.
Adverzní selekce podněcuje věřitele, aby kaţdému účtovali stejnou úrokovou sazbu,
tu vyšší, aby byli schopni za kaţdých okolností pokrýt náklady na kapitál, viz kapitola
Adverzní selekce výše. Problém nastává, kdyţ úroky stoupnou natolik, ţe odradí
nerizikové ţadatele o půjčku, aby se o úvěr přihlásili.
32
Půjčování ve skupině se společným ručením můţe pomáhat řešit tento problém dvojím
způsobem:
Přímo – ostatní informují přímo banku o důvěryhodnosti potenciálního ţadatele
Nepřímo – tvořením skupin
Opět uvaţujeme rizikové a nerizikové ţadatele o půjčku, které banka ovšem není
schopná od sebe rozlišit. Všichni dluţníci mají tedy stejnou smlouvu. Díky společnému
skupinovému ručení se však skupiny stávají homogenními. Členové rizikových skupin
tedy budou muset splácet i za ty členy své skupiny, kteří se ocitli v platební
neschopnosti. V průměru tak zaplatí za půjčku více neţ ti nerizikoví.
K tomuto jevu dochází díky tomu, ţe skupiny se tvoří samostatně a potenciální
ţadatelé o skupinovou půjčku se navzájem znají, protoţe spolu ţijí ve stejné vesnici.
Mohou tedy vyuţít svých informací a najít si pro sebe ty nejvhodnější partnery.
Nerizikoví občané do své skupiny nepřijmou nikoho, o kom vědí, ţe ho láká riskovat,
protoţe za něj nebudou chtít splácet jeho pohledávky. Rizikovým občanům tak nezbude
nic jiného, neţ utvořit vlastní skupiny spolu, z čehoţ vyplývá jiţ zmíněná homogennost
skupin. Tomuto typu tvoření skupin se říká „asortativní sjednocování“ 29. Bude-li banka
všem skupinám účtovat např. 20 % úrok, členové nerizikových skupin, kde je platební
neschopnost některého člena výjimečným jevem, budou splácet opravdu pouze 20 %
úroky. Členové rizikových skupin budou splácet 20 % úroky kaţdý sám za sebe. Pokud
se ale některý z nich dostane do platební neschopnosti, ostatní budou muset splácet ještě
navíc pohledávky člena, který nemůţe dostát svým závazkům. Jinak bude celé skupině
odepřen přístup k dalším úvěrům. Zaplatí tedy mnohonásobně víc neţ členové
nerizikových skupin.
Díky asortativnímu sjednocování banka přenáší odpovědnost a riziko na své
klienty. Banka má stejně málo informací jako předtím, společné skupinové ručení
a sjednocovací mechanismus však problém adverzní selekce řeší za ni. Navíc jsou
banky také lépe pojištěny vůči neplatícím klientům, mohou tedy celkové úroky
účtované skupinám sníţit, coţ přiláká ještě více nerizikových klientů.30
29
Zdroje: http://www.microfinancegateway.org/p/site/m/template.rc/1.9.40876/ dne 28. 2. 2011
http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6VBV-4P12J702&_user=1490772&_coverDate=08/31/2008&_rdoc=1&_fmt=high&_orig=search&_origin=search&_sor
t=d&_docanchor=&view=c&_acct=C000053052&_version=1&_urlVersion=0&_userid=1490772&md5=
796cbea3400161675e60d2496b5c8421&searchtype=a dne 28. 2. 2011
30
Ilustrace problému se nachází v příloze č. 3.
33
Ne vţdy se ale členové skupin navzájem znají a tvoří si skupinu sami viz FINCA
International. I v tomto případě namátkového tvoření skupin, kdy ani banka, ani klienti
navzájem netuší, kdo je rizikový a kdo nerizikový, je úroková sazba niţší neţ u modelu
bankovního sektoru. I zde dochází ke zmírnění adverzní selekce a půjčky se stávají
přístupnější většímu počtu klientů. Je tomu tak proto, ţe úspěšní rizikoví dluţníci
mohou vţdy splatit pohledávku jejich neúspěšného partnera, ať uţ rizikového
nebo nerizikového. Nerizikoví dluţníci naopak nemohou splatit pohledávky za oba
členy skupiny, protoţe jejich výnosy z investic nejsou dostatečně vysoké a všichni
klienti jsou chráněni omezeným ručením. V tomto případě tedy za nezaplacené
pohledávky ručí opět hlavně rizikoví klienti a banka je schopná stanovit dostatečně
nízkou úrokovou míru, aby přilákala i klienty nerizikové. 31
7.3.3 Řešení morálního hazardu skupinovými půjčkami
V tradičním bankovnictví můţe docházet k problémům morálního hazardu
v důsledku nedostatku informací. Při skupinovém půjčování lze tomuto problému
zabránit. Skupinová půjčka ve smlouvě zahrnuje společné skupinové ručení, členové
skupiny se tedy kontrolují navzájem. Kdyby některý ze členů porušoval pravidla
a např. rizikově investoval, musel by pak i s celou rodinou čelit sociálním
a ekonomickým sankcím nejen od ostatních členů skupiny, ale celé vesnice,
viz ROSCA.
7.4 Postupné navyšování úvěrových částek
Pokud je klient schopen pravidelně splácet své pohledávky, stává se pro banku
důvěryhodným a v dalším období mu je nabídnut vyšší úvěr. Tento systém umoţňuje
bance nejprve otestovat dluţníka na malých půjčkách. Teprve, kdyţ se banka přesvědčí,
ţe můţe dluţníkovi věřit, začne mu poskytovat vyšší úvěrové částky. Další výhodou
tohoto systému je sniţování mezních nákladů na kapitál. S kaţdou další zapůjčenou
korunou mezní náklady na její pořízení klesají.
Tato výhoda má však i svou zápornou stránku. V dnešní době jiţ ve světě není
zrovna málo mikrofinančních institucí, jen v Bangladéši, kolébce mikrofinancí,
si „konkurují“ čtyři velké MFI a bezpočet malých. V minulosti se pak stávalo,
ţe si dluţníci brali více půjček současně, a to od různých institucí. Zadluţili se moc
31
Ilustrace problému se nachází v příloze č. 4.
34
a pak spláceli jeden úvěr jiným úvěrem od konkurenční MFI. Instituce proto mezi sebou
uzavřely dohody, ţe si nebudou zasahovat do území. Mikrofinanční programy se také
alespoň z části snaţí navzájem spolupracovat a vytvářet statistiky dluţníků. MFI uvaţují
o zřízení tzv. „Úvěrového výboru“, který by zaznamenával všechny půjčky dluţníků
ve státě.
7.5 Splátkové kalendáře o týdenních, čtrnáctidenních či měsíčních
splátkách
Mikrofinanční instituce očekávají, ţe půjčky budou spláceny po malých částech.
Tyto splátky však začínají jiţ nedlouho po poskytnutí úvěru. V bangladéšské Grameen
Bank jsou splátky vybírány kaţdý týden. V bolivijském BancoSolu je moţné splácet
buď kaţdý týden, nebo kaţdých čtrnáct dní. Výjimku tvoří 6% jejich půjček,
které jsou spláceny měsíčně.
Zatímco v tradičním bankovnictví dochází k poskytnutí půjčky klientovi,
který následně provede investici, rozšíří svůj podnik a pak, kdyţ mu dostatečně
vzrostou zisky, splatí úvěr i s úroky, v mikrofinančních smlouvách splátky běţně
začínají jiţ týden nebo měsíc po poskytnutí půjčky. Chudší domácnosti splácejí
v průměru častěji a po menších dávkách, u větších obnosů půjček bývají splátky
nastaveny jako čtrnáctidenní či měsíční.
Důvodů, které k tomu vedou je hned několik. Zaprvé, bankovní úředníci mají
moţnost dobře poznat své klienty, kdyţ je vidí kaţdý týden. Krátké časové úseky
mezi jednotlivými splátkami umoţňují pravidelnou kontrolu klientů. A zatřetí,
čím častější splátky jsou, tím menší je riziko, ţe dojde k nesplacení pohledávky. Klienti
nestačí nabyté peníze utratit za nic jiného. Hned jak je utrţí, splácejí.
Tento způsob splácení je velice specifický a někomu se můţe zdát nelogický,
má však své opodstatnění. Důvodem, proč dluţníci začínají splácet své půjčky
ještě v době, kdy jejich investice nenese zisk, je sniţování rizika.
Aby dluţníci byli schopni umořovat tyto rané splátky, musí mít i jiný příjem
na jejich pokrytí. Z toho vyplývá, ţe kdyţ se pak náhodou investice projeví méně
výdělečná, neţ investor předpokládal, je stejně schopný svou půjčku splácet. MFI chtějí
docílit i toho, aby jejich klienti měli našetřenou nějakou menší sumu do začátku.
Navíc je třeba si uvědomit, ţe výnosnost investic těchto chudých klientů se projevuje
35
téměř okamţitě. Klienti nakoupí např. dřevo, vypálí z něj cihly nebo uhlí a hned je
prodají. Nebo nakoupí slepice a hned mohou prodávat vejce nebo maso, atd.
I tento systém ale má své slabiny. Pravidelné splátky lze jen těţko uvalit
na oblasti se sezónním zaměstnáním, např. zemědělství. Z tohoto důvodu bangladéšská
Grameen Bank změnila v roce 2004 svůj Grameen classic systém na Grameen Bank II,
kde týdenní splátky sice zůstaly zachovány, banka však povoluje měnit jejich výši
podle období. V obdobích s malým příjmem mohou klienti splácet po menších částkách
a naopak.
Systém Grameen Bank II nezahrnuje pouze skupinové půjčky, nýbrţ poskytuje
úvěry i individuálním ţadatelům o půjčku a sestává ze dvou druhů kontraktů. Kaţdému
ţadateli je nejprve poskytnuta tzv. „základní půjčka“ (Basic Loan). Doba půjčky
se můţe pohybovat od třech měsíců do tří let a výše splátek se můţe v různých
obdobích měnit. Splátky však i nadále zůstávají týdenní. Pokud se dluţník dostane
do problémů se splácením úvěru, je mu nabídnuta tzv. „pruţná půjčka“ (Flexible Loan).
Tato půjčka má méně přísné podmínky a splátky rozloţené v delším časovém horizontu.
Napomáhá klientovi, aby se dostal z úzkých a i se případně nakonec vrátil zpět
k základní půjčce. Přechod ze základní půjčky na pruţnou není zdarma, je pokutován
prudkým poklesem velikosti půjčky. V době přechodu ze základního reţimu
do pruţného je polovina půjčky uhrazena z rezervy na úvěrové ztráty. Teprve kdyţ není
klient schopný splácet ani pruţnou půjčku, je z programu vyřazen a jeho úvěr je celý
odepsán jako nedobytná pohledávka.
Někteří kritici toto chápou jako podstatný odklon od skupinového půjčování,
v praxi však tento systém stejně není příliš oblíben a jen zřídka uplatňován.32
7.6 Veřejné umořování dluhu
Splácení dluhu na veřejnosti je typické pro skupinové i individuální
mikrofinanční kontrakty. Má hned několik kladů. Kromě sniţování transakčních
nákladů banky, která vyřídí mnoho půjček v krátkém čase a na jednom místě, se lidé
bojí veřejné potupy, coţ je nutí splácet a zabraňuje to podvodům. Skupina obyvatel
vesnice můţe také bankovním úředníkům vţdy rovnou poskytnout informace
32
Zdroj: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=30&Itemid=764&limit=1&limitstart=3 dne 20.
2. 2011
36
o jednotlivých členech. Těmto prohlášením jednoho dluţníka o jiném se říká „cross reporting“.
Zamítnutí ţádosti o obnovu půjčky je váţná hrozba, hlavně pokud se jedná a
půjčku celé skupině. Cross – Reporting ale můţe pomoci tyto situace řešit. Pokud paní
X úmyslně odmítá zaplatit, přestoţe peníze má a paní Y to poví bankovnímu
úředníkovi, který pak můţe nějak zakročit. Stejně se banka můţe zařídit v případě,
kdy paní X nemůţe zaplatit, protoţe se jí nedařilo ne vlastním zaviněním. Paní Y můţe
úředníka upozornit na nastalou situaci a ten můţe poradit paní X, jak tuto situaci řešit.
Aby cross – reporting fungoval, musí banka odměňovat pravdivá sdělení, a tudíţ
si informace ověřovat z více zdrojů. Nevýhodou cross – reportingu je, ţe můţe zvyšovat
napětí mezi členy vesnice, nebo dokonce podporovat jejich spiknutí proti bankéři
samotnému.
Sniţování transakčních nákladů a poskytování informací bankovním úředníkům
však nejsou jediným důvodem veřejných splátek. Tato setkání slouţí hlavně
jako vzdělávací společenská událost a trénink jednotlivých klientů, kteří se učí
z povídání a problémů ostatních a také z rad, které jim poskytují bankovní úředníci.
Pro mnoho lidí, kteří jdou ţádat o půjčku, je neméně důleţitá psychická podpora
ostatních.
7.7 Zaměření se na ţeny
Původně byly mikrofinance zaměřené na chudé obyvatelstvo obojího pohlaví.
Ţeny mezi portfoliem klientů převládly přirozenou selekcí, neboť ţeny se prokázaly
být spolehlivějšími a mají méně často problémy splácet neţ muţi. V současnosti tvoří
ţeny okolo 97% klientely MFI.
Důvodů, proč jsou ţeny vnímány jako spolehlivější neţ muţi, je několik. Muţe
přitahuje riziko, je pro ně těţší dlouho vydrţet v jednom vztahu. Ţeny naproti tomu
pracují spíše z domu, čili se lépe navzájem kontrolují. Navíc v těchto rozvojových
zemích mají menší přístup ke kapitálu, kvůli diskriminaci nemají tolik alternativ
a moţností pracovat nebo si půjčovat peníze jako muţi.
37
7.8 Flexibilní přístup k zástavám a ručení
Některé MFI vyţadují od svých klientů nějaký zastavený předmět jako ručení,
např. indonéská BRI. Instituce jsou ale velmi flexibilní v tom, co do zástavy přijmou.
Trţní cena zastavené věci není příliš důleţitá, mnohem větší roli hraje osobní hodnota,
kterou daný předmět má pro svého majitele. I kdyţ je zastavená věc v rukou BRI
bezcenná, pro majitele můţe mít nevyčíslitelnou hodnotu. Jako příklad zde lze uvést
půdu bez vlastnického certifikátu. Takovou půdu je bez pomoci vlastníka a celé místní
komunity téměř nemoţné prodat. Ale pro vlastníka, který nic jiného nemá, je téměř
vším, on se bude snaţit splácet půjčku, aby o ni nepřišel. Právě proto je i takováto
záruka potenciálně hodnotná.
Jiné MFI zase chtějí, aby ţadatelé o půjčku dříve, neţ je jim půjčka poskytnuta,
prokázali, ţe jsou schopni spořit. To totiţ dokazuje jejich disciplínu a schopnost
nakládat s penězi. Nejdříve je tedy klientům otevřen spořicí účet. Pokud tam ţadatelé
o půjčku zvládají přispívat určitou částku pravidelně kaţdý týden po dané období, je jim
po uplynutí dohodnuté lhůty poskytnuta půjčka. Tato depozita pak rovnou slouţí
jako ručení za půjčky. Pro chudé občany je velmi těţké spořit, proto si budou
naspořených peněz více váţit a budou pro ně mít větší hodnotu.
Stejně jako celý finanční trh, ani mikrofinance nezůstávají pozadu a neustále
se vyvíjejí a rozšiřují svou škálu nabízených produktů. Mikrofinance se rozšiřují
i do oblastí s nízkou hustotou obyvatel, kde není vţdy moţné poskytovat skupinové
půjčky. Mikrofinanční instituce proto začínají nabízet i individuální kontrakty.
Např. bolivijský BancoSol přesunul velkou část svého portfolia z půjček poskytovaných
„solidárním skupinám“ na individuální smlouvy. Skupinové smlouvy z jeho portfolia
nezmizely, existují i nadále. Pouţívají se pro chudší klienty nebo málo zavedené klienty
a půjčky od 50 USD do 2.000 USD. Náklady jsou však ve srovnání s velikostí půjček
mnohem vyšší. Individuální půjčky jsou pouţívané pro zavedené klienty a ve zřídka
obydlených oblastech nebo sociálně rozdělených oblastech, městech, kde je vzájemné
sledování klientů sloţité a nákladné a sociální sankce se hůře uplatňují. Velikost těchto
půjček se pohybuje mezi 1.000 USD a 30.000 USD.
I nadále se však MFI snaţí vytvořit dlouhodobý, opakovaný vztah s dluţníky
a zamezit, aby stávající klienti neţádali o půjčky, nebo neměli půjčky od jiných institucí
38
ve stejnou dobu. Jejich hlavní zbraní i nadále zůstává zabránění klientům v přístupu
k dalším půjčkám
39
8. Mikrofinance v současnosti
Investovat do mikrofinancí se stalo módním trendem posledních let.
Ještě nedávno bylo téměř nemoţné sehnat investory, kteří by byli ochotni
na mikrofinanční trh vstoupit, a dnes na mikrofinančním trhu operují komerční finanční
instituce typu Citygroup, J. P. Morgan, TIAA-CREF, Standard & Poor's, atd. Na tento
jev je nahlíţeno jako na znak vitálnosti a ţivotaschopnosti mikrofinančního sektoru.
Z počátku 80. let 20. století mikrofinanční sluţby poskytovalo jen několik
malých nevládních organizací. Jejich jediným přístupem k penězům byly bankovní
půjčky, které málokdy přesahovaly jeden či dva miliony USD a byla k nim nutná velká
záruka. V současné době mikrofinanční sluţby zajišťuje několik tisíc poskytovatelů
různých forem – druţstva, nevládní organizace, formálně registrované MFI, pošty,
depozitní banky – kteří provádí velkou škálu transakcí. Bankovní půjčky vzrostly
do stamilionů a záruky se sníţily. Bankovní půjčky jiţ rovněţ nejsou jediným zdrojem
financí těchto institucí. Vlády do mikrofinancí investují daňové příjmy a poskytují
různé daňové pobídky ve snaze podpořit rozvoj, soukromí investoři riskují svůj vlastní
kapitál s vidinou zisku a také jednotlivci mají moţnost poskytovat přímé investice
klientům skrze online makléře, jakým je např. Kiva. Kromě toho ještě vznikají různé
akciové a dluhopisové fondy. V roce 2007 kapitálové investice do dluhopisů a akcií
dosáhly 5,4 mld. USD33. Podle CGAP (Consultative Group to Assist the Poorest) byla
v roce 2009 mikrofinancím z investičních fondů přidělena částka 11 mld. USD34.
8.1 Informační struktura
Největším problémem mikrofinančního trhu je dostat správné a spolehlivé
informace do rukou potenciálních investorů. Informační struktura na podporu
mikrofinancí se teprve vyvíjí a je mnohostranná. Patří do ní centrální zdroj dat
Microfinance Information Exchange (známý jako MIX), tradiční a specializovaní
poradci, sdruţení investorů a ratingové agentury35. První ratingovou agenturu
specializovanou
na
mikrofinance,
MicroRate,
zaloţil
v roce
1996
Damian
von Stauffenberg. Později se přidaly další jako např. evropský Planet Rating, italská
Microfinanza nebo indický M-Cril. Tyto agentury vyvinuly specifické nástroje
33
Zdroj: http://www.microcreditsummit.org/SOCR_2011_EN_web.pdf: 6 dne 16. 3. 2011
Zdroj: Rhyne 2009: 78
35
34
40
přímo určené na měření mikrofinancí, které dávají moţnost porovnávat MFI
mezi sebou. Díky nim si MFI dávají větší pozor na to, jak obdrţeným finančním
obnosem nakládají a svým raterům se snaţí podávat co moţná nejlepší informace,
coţ pomáhá dárcům i investorům. Tyto nástroje jsou ale rozdílné od těch, které
pouţívají kapitálové trhy, proto se komerčním investorům nejeví jako transparentní
a uţitečné pro srovnání36.
Mezi hlavní investiční poradce, kteří spustili mikrofinanční jednotky, patří
Citibank, Deutsche Bank a J. P. Morgan. Kdyby nebylo Citibank, mexičtí instituciální
a soukromí investoři by se nikdy nezačali zajímat o emisi dluhopisů banky
Compartamos v letech 2004 a 2005. Credit Suisse byla zase klíčová při úspěchu první
veřejné nabídky akcií téţe banky v roce 200737.
Důvody, proč banky investují do mikrofinancí se mohou lišit, ne vţdy je zisk tím
hlavním důvodem. Většinou se jedná o sociální misi, která jim dodá dobrou image
a přitáhne zájemce ze strany poptávky i motivované zaměstnance.
8.2 MIV
Většina mezinárodních investic do mikrofinancí se provádí prostřednictvím
mikrofinančních investičních nástrojů (Microfinance Investment Vehicles, dále jen
MIV). Těmito nástroji jsou akciové a dluhopisové fondy, a pak organizace typu Kiva
a MicroPlace.
První akciový fond ProFund, byl zaloţen 7. 12. 1993. Investoval 20 mld. USD
do 10 MFI v Latinské Americe a byl uzavřen v roce 200538. Na konci roku 2007
existovalo 91 MIV spravujících 5,4 mld. USD, z toho 78 % investic tvořily dluhopisy.
Rozrůstání MIV dočasně zpomalila finanční krize ke konci roku 2008.
36
38
Zdroj: http://www.mixmarket.org/funders/profund dne 16. 3. 2011(Potřebné informace o dostupných
MIV jsou k nalezení na stránkách Mix Market: www.mixmarket.org)
37
41
8.2.1 Kiva a MicroPlace 39
Organizace
Kiva
a
MicroPlace
sdruţují
jednotlivé
drobné
investory
s mikrofinancemi. Jejich internetové portály umoţňují provádět online investice,
čímţ za efektivní cenu sdruţují mnoho malých investorů.
V případě portálu MicroPlace, který patří pod e-bay, investoři skrze zodpovědné
MVI poskytnou malé půjčky mikrofinanční instituci dle vlastního výběru. Instituci
si investor vybírá přímo na stránkách www.microplace.com. Nejmenší moţný obnos
investice je 20 USD, průměr se pohybuje okolo 500 USD na investici. Nevýhodou je,
ţe tento portál mohou vyuţívat pouze občané USA.
Naproti tomu organizace Kiva poskytuje ještě osobnější přístup. Na jejích
stránkách, www.kiva.org, si investor vybere přímo osobu, které chce pomoci
a přes systém PayPal jí poskytne půjčku. Nejniţší moţná výše půjčky je 25 USD.
V České republice existuje server www.myelen.com, který funguje na stejném
principu jako Kiva. Rozdíl je v tom, ţe tento server se specializuje pouze na mexické
mikropodnikatele a Kiva na celý svět. Minimální výše půjčky se zde pohybuje od pěti
tisíc CZK.
I kdyţ internet poskytuje osobní pouto mezi investorem a dluţníkem,
tento způsob investování je stále ještě velmi drahý, coţ nese následky pro investory.
Kiva je většinou nezisková, jedná se o něco mezi dobročinností a sociálním
investováním. MicroPlace nenabízí výnosy vyšší neţ 3%. Tyto organizace znamenají
důleţitý průlom, drobné investování do mikrofinancí však stále ještě nelze povaţovat za
příliš výnosné.
Kromě internetu začínají MFI zavádět a pouţívat i další nové technologie a snaţí
se tak drţet krok s dobou. V Opportunity International Bank of Malawi si klienti
vybírají peníze z bankomatů pomocí čipových karet a otisků prstů. A v Equity Bank
v Keni se spořitelé vkládají peníze na účet skrze textovou zprávu z jejich mobilního
telefonu40.
39
Zdroje: https://www.microplace.com/howitworks/how_you_invest dne 17. 3. 2011
http://www.kiva.org/about/how dne 17. 3. 2011-03-17
Rhyne 2009: 130
40
Zdroj: http://www.microcreditsummit.org/SOCR_2011_EN_web.pdf: 6 dne 17. 3. 2011
42
9. Finanční podpora mikrofinančních institucí a zhodnocení
jejich ziskovosti podle vybraných ukazatelů
Původním záměrem MFI bylo slouţit chudým a v důsledku svého působení
sniţovat chudobu a zvyšovat gramotnost či zlepšovat zdravotní péči chudých obyvatel.
V osmdesátých letech 20. století přibyl nový cíl, dosáhnout dlouhodobé finanční
samostatnosti a zisku. Tento druhý cíl však, bohuţel, bývá obvykle staven na první
místo a v důsledku slepé honby institucí za ziskem a nezávislostí na finančních
podporách pak často bývá opomínaná pravá příčina, proč mikrofinance vznikly.
Jak jiţ bylo řečeno výše, po celém světě existuje více neţ dvanáct tisíc MFI
různých druhů a velikostí. Můţeme mezi nimi najít malé programy poskytující
mikropůjčky, rozvinuté nevládní organizace specializující se na mikrofinance,
ale také širokou škálu komerčních bank, které mikrofinanční sluţby poskytují buď spolu
s ostatními bankovními sluţbami, nebo vznikly přímo za účelem nabízení finančních
sluţeb.
Většina z těchto MFI je silně závislá na darech a podporách a tudíţ nemá příliš
velkou šanci rozrůst se natolik, aby se jejich závislost na příspěvcích sníţila. Pouze
150 aţ 300 nejlepších MFI je povaţováni za samostatně finančně udrţitelné.41
Mikrofinanční programy tedy můţeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu
tvoří instituce finančně podporované vládou, nadacemi a nevládními organizacemi.
Do té druhé patří instituce samostatně finančně udrţitelné, které si všechny prostředky
potřebné na úhradu svých provozních nákladů shání samy.
Samostatně udrţitelné MFI provozují komerční instituce, jeţ poskytují finanční
sluţby chudým ekonomicky aktivním občanům, a to za úrokové míry, která těmto
institucím umoţní pokrýt všechna rizika i náklady, včetně nákladů na kapitál. Navíc jim
ještě pomůţe vytvořit zisk. Těmito institucemi nemusí být pouze banky, v některých
zemích sem mohou patřit i druţstevní záloţny nebo jiné nebankovní finanční
organizace. Tyto instituce financují portfolio svých půjček z vkladů vlastních
zákazníků, vlastních rezerv, investic do dluhopisů, nebo dokonce emisí vlastních
cenných papírů, atd. Komerční instituce mají moţnost a prostředky rozšířit pole
41
Zdroj: Matthäus Maier, von Pischke (2009): 321
43
své působnosti sníţením ceny vlastních finančních sluţeb, čímţ mohou oslovit i chudší
klientelu, zatímco jejich status samostatnosti a ziskovosti zůstane nezměněn. 42
Zatímco udrţitelné programy se mohou zcela vyhnout vnějším zásahům vlády
a dalších třetích stran, podporované programy potřebují nevládní organizace, nadace,
mezinárodní dárce a vlastní vlády pro své financování.
9.1 Problematika finančních podpor v mikrofinancích
Proti finančním podporám poskytovaným mikrofinančním institucím brojí
někteří experti jiţ odnepaměti. Podle nich jsou totiţ podporované mikrofinanční
programy neefektivní a odsouzeny k zániku. Nemohou prý se svým omezeným
přístupem ke kapitálu přeţít dostatečně dlouhou dobu, jelikoţ se nestihnou rozrůst
natolik, aby dosáhly rozměrů dostatečně významných na to, aby stačily zajistit jejich
udrţitelnost. Toto tvrzení vniklo na základě minulých neúspěchů z šedesátých
a sedmdesátých let 20. století. Tehdy bylo běţnou praxí, ţe se chudé domácnosti,
pro které
byl
podporovaný
kredit
určen, k němu vůbec
nedostaly. Většina
podporovaných programů tehdy byla vládních, přidělování půjček pak probíhalo
na základě politických záměrů a známostí. Podle expertů, kdyby nebylo státních
podpor, tyto problémy by nevyvstaly.
Těmto problémům by se ale také dalo předejít, kdyby podpory mikrofinancím
byly eliminovány pouze částečně a velikost úrokové míry byla efektivně nastavena.
V případě podporovaných úvěrů nemusí úroková míra pokrývat reţijní náklady,
ale musí být určena podle míry, za které mohou získat úvěr i ostatní politicky
a ekonomicky silnější občané. Uvaţujme mikrofinanční program určený pouze chudým
ţadatelům o půjčku. Aby pokryl své reţijní náklady, musel by klientům účtovat
úrokovou míru o výši 30 %. Program bankovního sektoru určený bohatším ţadatelům
o půjčku můţe pokrýt reţijní náklady jiţ při účtování 15 % úrokové míry.
Pokud by tento mikrofinanční program získal finanční podporu a sníţil úrokovou míru
na pouhých 5 % ve snaze usnadnit přístup chudých občanů k úvěru, stanou se jeho
půjčky atraktivní nejen pro chudé občany, ale pro všechny domácnosti. Jeho úroková
míra by totiţ byla o 10 % niţší, neţ úroková míra bankovního sektoru. K těmto jevům
však dříve běţně docházelo, nelze se tedy divit, ţe tato nevhodně zvolená úroková míra
vedla ke zneuţívání finančních podpor.
42
Zdroj: Arun, Hulme (2009): 58
44
Pokud by však mikrofinanční programy stanovily úrokovou míru okolo 20 %
na místo 5 %, tyto úvěry by jiţ pro bohatší domácnosti atraktivní nebyly.
Takto nastavená úroková míra by poskytla účelnou podporu chudým domácnostem,
ale nejednalo by se o dar. Z tohoto příkladu tedy vyplývá, ţe státní podpory nejsou
špatné, ale nesmí v jejich důsledku docházet k přílišnému zlevňování úvěrů.
A právě díky
tomuto
zjištění
se
současné
mikrofinanční
programy
liší
od těch původních.43
Podporovaná
Grameen
Bank
a
Bangladesh
Rural
Advancement
Committee (BRAC) společně poskytují sluţby více neţ 12 milionům klientů44 a čelí
konkurenci dalších skupin jako např. ASA či Proshika. Otázkou zůstává, jak dlouho
ještě budou státní podpory institucím přidělovány. Sniţování chudoby je však
dlouhodobě aktuálním tématem a nepředpokládá se, ţe by tomu v blízké budoucnosti
bylo jinak. Pokud se tedy MFI budou i nadále snaţit maximalizovat svůj dosah
k nejchudším klientům a budou si hlídat své náklady, tak o státní podpory nepřijdou.
Další důleţitou otázkou je, zda i podporované programy mohou být efektivní.
Pokud je výkon instituce posuzován podle ziskovosti, dostávají manaţeři správné
podněty k motivaci. Ale správné podněty mohou mít i manaţeři neziskových programů.
Klíčovým podnětem by totiţ neměla být maximalizace zisku, nýbrţ rozpočtová
omezení. Pokud jsou rozpočtová omezení příliš mírná a výkonnostní kritéria nepřesně
specifikovaná, tak manaţer, který vykáţe špatné výsledky, přijde o práci.
Pokud jsou však výkonnostní kritéria přesně stanovená a rozpočtová omezení značná,
musí se manaţeři začít zabývat důvodem, kterým byl neúspěch způsoben, čímţ můţe
být zachována efektivita i v neziskových programech. Tento přístup není nový. Většina
nemocnic a některé univerzity v USA fungují na neziskové bázi se sociálními cíli.45
9.2 Smart subsidies
Jako „smart subsidies“ se označují zásahy do mikrofinancí prováděné za účelem
maximalizace sociálního uţitku a minimalizace zneuţití poskytovaných podpor.
Pokud je finanční podpora správně rozmístěná, můţe zlepšit přístup MFI ke komerčním
financím (instituce si účtují úroky o takové výši, aby pokryly své náklady), ale zároveň
mohou poskytovat sluţby i těm nejchudším občanům, pro které se díky sníţení úrokové
43
Zdroj: www.mixmarket.org/mfi/country/Bangladesh dne 5. 4. 2011
45
44
45
míry staly úvěry dostupnější. Naopak příliš veliké spoléhání instituce na finanční
podporu můţe mít opačné důsledky.
Příklady tohoto problému se hojně vyskytují po celém světě. Např. čínská vláda
se snaţila hodně podporovat své vesnické banky, aby sníţila chudobu obyvatel
a podpořila rozvoj státu. Tento její pokus skončil nechvalně, 35 – 40 % všech půjček
zůstalo zcela nesplaceno a pouze polovina půjček byla splacena včas.
Finanční podpory státu jsou navíc limitované, tzn., ţe programy fungující pouze
na této bázi mají velice omezený rozpočet. Aby mohly MFI fungovat v masovém
měřítku, potřebují kromě podpor i čistě komerční zdroje kapitálu.46 Finanční podpora
by proto měla být časově omezená. Ideálním řešením je tzv. „start-up subsidies“,
neboli finanční podpora do začátku. Tato podpora by měla být instituci poskytována
pouze po dobu prvních pěti aţ deseti let jejího působení. Má tedy tu výhodu,
ţe ječasově omezená a relativně transparentní. MFI navíc tuto podporu potřebují,
protoţe jsou zpočátku ztrátové stejně jako většina nově vzniklých podniků předtím,
neţ dosáhnou úspor z rozsahu výroby.
První půjčky, které MFI poskytují svým klientům „nazkušenou“ jsou natolik
malé, ţe na nich instituce kvůli vysokým transakčním nákladům tratí. Teprve
aţ s dalšími půjčkami o vyšších obnosech mohou instituce své náklady vykompenzovat.
Jedním z moţných řešení by bylo zvýšit efektivní úrokovou míru, to by však zhatilo
sociální cíle, protoţe nejchudší populace by si úvěr jiţ nemohla dovolit. Dalším řešením
by mohlo být pouţití nepřímého podporování chudých klientů těmi bohatšími.
To by ale skončilo ve chvíli, kdy by se na trhu objevil konkurenční hráč s niţší
úrokovou mírou. V tomto případě je tedy finanční podpora, jeţ cíleně pomáhá
nejchudším klientům dosáhnout na půjčku, ideálním řešením.47
V současné době se brojení proti finančním podporám v mikrofinancích
zmírňuje. MFI sice potřebují komerční zdroje kapitálu, aby mohly poskytovat
své sluţby, pokud jim však někdo nabídne finanční podporu, bylo by krátkozraké
ji nepřijmout. Nedávné studie totiţ prokázaly, ţe MFI sice slouţí chudým domácnostem
s nízkými příjmy, ale jen málo jejich klientů patří mezi ty opravdu nejchudší občany
46
47
Zdroj: Balkenhol (2007): 74
Zdroj: Balkenhol (2007): 80 - 81
46
světa. V Peru, v Kazachstánu a v Ugandě pouze 15 % klientů vyuţívajících
mikrofinančních sluţeb patří mezi nejchudší z chudých, v Bangladéši to je 44 %.
Tato čísla jsou mnohem niţší, neţ se očekávalo. Podle Microbanking Bulletinu
z července 2003 šedesát šest ze sto dvaceti čtyř pozorovaných MFI bylo finančně
nezávislých, tedy o něco málo více neţ polovina. A pouze 18 ze 49, tedy pouze 37 %,
institucí zaměřujících se na nejchudší obyvatelstvo nepotřebovalo ţádné finanční
podpory.
Toto zjištění sice dokazuje, ţe i mezi programy zaměřenými na ty nejchudší
se najdou takové, jeţ zvládnou pokrýt své náklady zcela samy, většina programů je ale
závislá na finančních podporách.48
Spousta úspěšných MFI působí na trzích, kde poptávka vysoce převyšuje
nabídku. Různé odhady předpokládají, ţe světová poptávka po mikropůjčkách přesahuje
300 miliard USD, zatímco stávající nabídka se pohybuje okolo 4 miliard USD. Portfolio
půjček velkých MFI se většinou rozrůstá o 10 – 30 % ročně, i nadále však mají tyto
instituce enormní potenciál. Podle průzkumů by mikropůjčky mohly za stálé finanční
základny vzrůstat aţ o 15 – 30 % za rok. K tomu by však bylo zapotřebí dalšího
financování dluhopisy a akciemi. Odhady se pohybují mezi 2,5 – 5 miliardami USD
ročně v dluhopisech a 300 aţ 400 miliony USD ročně v nově vydaných akciích.49
Při emisi cenných papírů opětovně naráţíme na problémy s teprve vznikající
a navíc mnohostrannou informační strukturou v mikrofinančním odvětví. Důvěryhodné
informace hrají pro potenciální investory klíčovou roli. Další důleţitou roli hrají
pro většinu investorů výnosy.
Nominální výnosy z akcií ziskovějších MFI mohou dosáhnout 20 – 30 % ročně.
Tato cifra vypadá velice lákavě, vlastní výnosy, které investoři obdrţí, se ale budou lišit
v závislosti na faktorech, jako jsou podíl investora na výplatách dividend, devalvace
měny, ve které je investice do akcií uskutečněna a daně, které jsou na výplatu dividend
uvaleny. Kromě toho ještě tyto investiční fondy musí pokrýt vlastní provozní náklady
a balanci výnosů a ztrát mezi úspěšnými a neúspěšnými investicemi. Mikrofinanční
investiční manaţeři předpokládají, ţe po odečtení provozních nákladů a ztrát
48
49
Zdroj: Balkenhol (2007): 75
Zdroj: Matthäus Maier, von Pischke (2009): 322
47
z neúspěšných investic zbude vnitřní výnosové procento okolo 12 – 15 %. Investiční
fondy mají zpravidla stanovenou poţadovanou míru návratnosti potenciálních investic.
Tyto míry návratnosti odráţí nejen všechna potenciální rizika (kurzové, inflační, atd.),
ale také riziko politické, které se ovšem v zemích bez aktivních trhů s cennými papíry
těţko odhaduje.
Většina investorů, kteří se rozhodnou investovat do mikrofinancí ale hledá spíše
sociální výnosy jako počet klientů, demografická penetrace, průměrná velikost půjček,
atd. Jde jim o to zlepšit si svou image a prestiţ. 50
To, ţe současné MFI nechtějí pouze pomáhat chudým, ale chtějí hlavně
vykazovat zisk, má paradoxně za následek ztrátu podpory mnoha potenciálních
investorů. Ti, kdo byli ochotni investovat do těchto institucí i za cenu ztrátovosti
investice, se odvrací, protoţe MFI se snaţí roztáhnout účetní data, aby vykázaly zisk,
zatímco se současně vyhýbají sociálním evaluacím.
Dalším zdrojem financí pro MFI jsou depozita jejich klientů. Pro ty instituce,
které přijímají vklady od svých klientů, tvoří tyto peníze nejlevnější zdroj financování.
Původní
mikrofinanční
programy
nepřijímaly
depozita
od
domácností,
protoţe převládala domněnka, ţe chudé domácnosti jsou příliš chudé na to, aby spořily.
Postupem času pak vyšel najevo pravý opak. Pokud jsou těmto domácnostem nabídnuty
zajímavé úroky, neváhají spořit. Indonéská BRI v roce 1996 napočítala 16 milionů
deponentů s nízkým příjmem, jejich počet vzrostl do konce roku 2006 na více neţ
30 milionů.51
To, ţe mikrofinanční programy začlenily vybírání depozit mezi své sluţby, dává
smysl z několika důvodů. Kromě toho ţe se jedná o levný zdroj kapitálu pro půjčky,
mohou být dnešní deponenti zítřejšími ţadateli o půjčku, čímţ se vytváří přirozené jádro
klientů. Navíc tyto vklady svým deponentům nabízejí moţnost shromaţďovat majetek,
který mohou později pouţít jako záruku proti půjčce, případně jako zdroj
samofinancování svých budoucích investic.
50
51
Zdroj: Ledgerwood, White (2006): 220 - 221
Zdroj: www.mixmarket.org/mfi/bri/data dne 31. 3. 2011
48
Přijímání vkladů je typické pro podporované i finančně nezávislé programy.
Nevládní organizace však nemají k vybírání a drţbě úsporných vkladů oprávnění.52
S odkazem na výše uvedené lze konstatovat, ţe komerční mikrofinanční
instituce mohou být ziskové a dlouhodobě finančně samostatné i bez vládních a jiných
podpor, viz např. jiţ zmíněná mikrobankovní divize BRI. BRI začala svůj komerční
přístup k mikrofinancím roku 1984. Od roku 1986 BRI vykazuje kaţdoroční zisk
a od roku 1987 je nezávislá na podporách. V prosinci roku 1999 spravovala
tato instituce 2,5 milionu nevrovnaných půjček v hodnotě 802 milionů USD
a 21,4 milionů spořicích účtů, na kterých byly uloţeny vklady v hodnotě 2,3 miliard
USD. V roce 2006 spravovala BRI jiţ 3 miliony půjček v hodnotě třech miliard USD
a dalších 4,8 miliard USD na 30,9 milionech spořicích účtech. Dlouhodobá míra
splácení se pohybuje na 98 %, tzn., ţe pouze 2 % půjček zůstávají nesplacena.
To je více ne uspokojivý výsledek.53
Takto samostatných MFI jako BRI je ale poskrovnu, bez finančních podpor
se většina MFI neobejde. Je však nutné si znovu připomenout, ţe ne ziskovost,
ale pomáhání nejchudším z chudých postavit se na vlastní nohy bylo původním
záměrem mikrofinancí. Čili místo toho, aby se MFI slepě honily za ziskem,
měly by raději dohlíţet na to, aby jim poskytnuté finanční podpory byly vyuţity
co nejefektivněji.
9.3 Zhodnocení ziskovosti vybraných MFI podle ukazatelů ROE
a ROA
Obsahem další části této kapitoly bude porovnání efektivnosti výsledného
hospodaření čtyř významných MFI. Jedná se o bangladéšskou Grameen Bank,
bolivijský BancoSol, latinskoamerickou instituci ProMujer a celosvětovou FINCA
International. „Banka přes všechna svá specifika zůstává ve své podstatě podnikem.
Základní cíl bankovní činnosti, maximalizace zisku, je proto shodný s jinými podniky.
Efektivnost výsledného hospodaření banky lze měřit řadou různých ukazatelů.
52
Zdroj:
http://www.mixmarket.org/node/2312/data/100699/balance_sheet.total_assets%2Cbalance_sheet.total_eq
uity%2Cbalance_sheet.gross_loan_portfolio/usd/2005-2009/ dne 31. 3. 2011
53
49
Nejčastěji se pouţívají dva poměrové ukazatele – rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
a rentabilita aktiv (ROA).“ 54
Najít potřebné informace pro vypočítání těchto ukazatelů nebylo vůbec
jednoduché. Málokteré MFI vypracovávají výroční a finanční zprávy. Např. FINCA
International tyto zprávy zpracovává aţ od roku 2005, proto, ani po konzultaci přímo
s touto MFI, nebylo moţné sehnat data za roky 2000 – 2003. Tyto čtyři instituce
jsou navíc velmi odlišné, jedná se o dvě komerční banky, jednu nevládní organizaci
a jednu nebankovní finanční instituci. Kaţdá z nich navíc pochází z jiného prostředí,
má rozdílný počet zaměstnanců, klientů i objem kapitálu, byla zaloţená v jiné době
a poskytuje půjčky o různé velikosti různému počtu klientů. Hodnoty jejich aktiv,
ROA i ROE se proto mohou hodně lišit.
9.3.1 ROE a ROA
„Ukazatel rentability vlastního kapitálu (Return on Equity, ROE) hodnotí
výnosnost kapitálu, který do banky vloţili její vlastníci či akcionáři. ROE je definována
jako podíl čistého zisku a celkového vlastního kapitálu, tedy:“ 55
ROE
č
ý
í
á
„Tímto ukazatelem akcionáři, majitelé a další investoři zjišťují, zda je jejich kapitál
vyuţíván s intenzitou odpovídající velikosti jejich investičního rizika a zda jsou výnosy,
které jim přináší dostatečné. Investor poţaduje, aby cena, kterou od podniku přijímá
za vloţený kapitál (dividenda z akcií, podíl na zisku z vloţeného vkladu, apod.) byla
vyšší neţ cena obdrţená při alternativní formě investování (např. nákupu obligací,
uloţení peněz u peněţního ústavu, atd.). Tento poţadavek má své opodstatnění,
neboť investor, který vloţil svůj kapitál do vlastního jmění banky, nese poměrně vysoké
riziko spojené se špatným hospodařením nebo jejím bankrotem, při němţ můţe
o svůj kapitál přijít.“56
54
Zdroj: Synek (2002): 324 - 325
Zdroj: Tamtéţ
56
Zdroj: Grünwald, Holečková (1999): 196
55
50
Výpočet ROE v sobě ale také zahrnuje spoustu nepřesností. Kromě toho, ţe měří
výnosnost na základě účetní hodnoty vlastního kapitálu a ne hodnoty trţní,
tak nezohledňuje inflaci, ani náklady na vlastní kapitál. Dále neudává informaci
o rizikovosti návratnosti vlastního kapitálu. Pokud je podnik hodně zadluţený, podíl
vlastního kapitálu je tedy malý, hodnota ukazatele paradoxně nabývá vyšších hodnot. 57
„Rentabilita aktiv (Return on Assets, ROA) je definována jako podíl čistého
zisku k celkovým aktivům, neboli k celkovému vloţenému kapitálu (cizímu
i vlastnímu):
ROA
Tento ukazatel vyjadřuje průměrnou výnosnost celkových aktiv banky, neboli jaká část
zisku byla vygenerována z investovaného kapitálu, resp. celkových aktiv. Čím vyšší
hodnotu tento ukazatel má, tím lepší.“58
9.3.2 Analýza vybraných institucí dle ROE a ROA
Grameen Bank
Grameen Bank Project vznikl roku 1976 ve vesnici Jobra v Bangladéši.
V roce 1983 se GB stala formální zákonnou bankou ve vlastnictví svých klientů,
coţ jsou převáţně ţeny. Klienti GB vlastní 94 % všech akcií banky, zbylých 6 % vlastní
bangladéšská vláda. V současné době má GB 6,4 milionů klientů, kterým poskytuje
půjčky v hodnotě 817,4 milionů USD. Výše průměrné půjčky se pohybuje na
127,1 USD. Banka dále spravuje vklady 8 milionů deponentů v hodnotě 1,2 miliardy
USD. Celkový majetek banky činí 1,49 miliard USD.59
57
Zdroj: http://www.faf.cz/rentabilita/rentabilita-vlastniho-kapitalu.htm dne 6. 4. 2011
Zdroj: Synek (2002): 325
59
Zdroj: http://www.mixmarket.org/mfi/grameen-bank dne 6. 4. 2011
58
51
Tab. 3 - Grameen Bank, procentuální hodnoty ROA a ROE
Mil.
USD
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Vlastní
kapitál
46,87
46,02
48,36
162,79
105,42
114,82
134,73
137,41
147,67
154,70
Celková
aktiva
406,52
383,58
360,78
464,38
558,00
678,28
849,42
1004,87
1204,90
1490,67
Čistý
zisk
0,20
1,04
1,04
6,11
7,00
15,20
20,00
1,56
18,99
5,38
3ROA
%
0,05
0,27
0,29
1,32
1,25
2,24
2,35
0,16
1,58
0,36
ROE %
0,43
2,26
2,15
3,75
6,64
13,24
14,84
1,14
12,86
3,48
Zdroj: http://www.grameeninfo.org/index.php?option=com_content&task=view&id=39&Itemid=430 dne 31. 3.
2011
Z dat jasně vyplývá, ţe Grameen Bank mezi lety 2000 a 2009 svůj vlastní i cizí
kapitál téměř zečtyřnásobila. Spolu s růstem GB rostl i její čistý zisk a rentabilita.
Rentabilita vlastního kapitálu se mezi lety 2000 a 2006 zvýšila o více neţ 14 %
a rentabilita aktiv o 2 %. V roce 2007 došlo k výraznému poklesu a to jak zisku,
tak obou rentabilit. Tento pokles mohl být způsobený tím, ţe v předchozích letech
banka navýšila cizí kapitál o 600 milionů USD a musela začít splácet své závazky.
V roce 2008 se zisk i rentability téměř vrátily k předchozím hodnotám, následný pokles
v roce 2009 byl pravděpodobně zapříčiněn celosvětovou finanční krizí.
BancoSol
Dnešní Banco Solidario S. A. začínala jako nevládní organizace zaloţená
17. listopadu 1986 v Bolívii. Poptávka po jejích sluţbách stoupla natolik, ţe ji samotná
nevládní organizace nemohla uspokojit, proto se BancoSol roku 1992 stala se komerční
bankou. V dnešní době má více neţ 100 poboček. BancoSol poskytuje půjčky v hodnotě
351,8 milionů USD 129.705 klientům. Výše průměrné půjčky se pohybuje
okolo 2.712,5 USD. BancoSol také spravuje vklady 323.022 deponentů v hodnotě
342,9 milionů USD. Celkový majetek banky činí 495 milionů USD.60
60
Zdroj: http://www.mixmarket.org/mfi/bancosol dne 5. 4. 2011
52
Tab. 4 – BancoSol, procentuální hodnoty ROA a ROE
Mil.
USD
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Vlastní
kapitál
14,6
14,5
14,8
16,8
18,7
20,0
20,8
26,3
28,5
38,6
Celková
aktiva
91,9
98,1
104,3
114,3
138,2
175,7
228,4
269,9
393,1
494,5
Čistý
zisk
0,55
0,06
0,25
2,23
3,89
4,33
4,67
7,67
2,30
12,08
ROA %
0,60
0,06
0,24
1,95
2,81
2,46
2,04
2,84
0,59
2,44
ROE %
3,77
0,41
1,69
13,27
20,80
21,65
22,45
29,16
8,07
31,30
Zdroj: http://www.bancosol.com.bo/archivos/memorias/report2009.pdf: 34 dne
6. 4. 2011
V porovnání s bangladéšskou Grameen Bank je bolivijská BancoSol sice menší
institucí s ohledem na její rozsah a výši kapitálu, umí však svůj kapitál lépe
zhodnocovat. I BancoSol se mezi lety 2000 – 2009 rozšiřovala. Svůj vlastní kapitál
navýšila 2,5krát a cizí dokonce pětinásobně. Výnosnost jejího vlastního kapitálu
se zvedla o 28 % a výnosnost jejích aktiv o 2 %, coţ je stejné jako u GB. Jediný propad
v růstu zisku a obou výnosností nastal v roce 2008, a to pravděpodobně v důsledku
celosvětové finanční krize vzniklé v USA.
ProMujer
ProMujer je mezinárodní nevládní organizace zabývající se mikrofinancemi
a podporou ţen. Její mise je poskytnout chudým ţenám v Latinské Americe moţnosti
zřídit ţivobytí pro sebe a své rodiny skrze mikrofinance, obchodní trénink a podporu
zdravotní péče. ProMujer zřizuje samostatně udrţitelné mikrofinanční organizace
nabízející ţenám balíčky finančních sluţeb spolu se sluţbami pro lidský rozvoj,
které jim pomáhají zaloţit a zlepšit jejich vlastní mikropodniky. První pobočka
ProMujer vznikla v roce 1990 v Bolívii, další roku 1996 v Nikaragui, roku 1999
následovala pobočka v Peru a roku 2001 v Mexiku. Jako poslední byla zatím otevřena
pobočka v Argentině v roce 2005. Pobočky ProMujer zatím poskytují své sluţby
196.345 klientkám. Celková hodnota jejich půjček činí 52,6 milionů USD, výše
53
průměrné půjčky v Argentině, Mexiku, Nikaragui a Peru se pohybuje okolo 200 USD,
pouze v Bolivii se průměrná půjčka blíţí 350 USD. ProMujer funguje jako nevládní
organizace, proto nemůţe přijímat vklady a zakládat spořicí účty. Změna nastala
od roku 2008 v Mexiku, kde tamní pobočka začala depozita přijímat. Celkové vklady
v Mexiku zatím tvoří 1,5 milionu USD.61
Tab. 5 – ProMujer, procentuální hodnoty ROA a ROE
Mil.
USD
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Vlastní
kapitál
5,45
7,26
10,10
11,06
12,74
15,24
21,32
26,64
32,25
36,44
Celková
aktiva
6,33
7,90
14,63
16,11
18,83
25,15
39,14
51,52
62,48
70,35
Čistý
zisk
1,29
1,81
2,84
0,97
1,68
2,70
6,08
5,32
5,61
4,19
ROA %
20,38
22,91
19,41
6,02
8,92
10,74
15,53
10,33
8,98
5,96
ROE %
23,67
24,93
28,12
8,77
13,19
17,72
28,52
19,97
17,40
11,50
Zdroj: https://promujer.org/index.tpl?&ng_view=97 dne 31. 3. 2011
ProMujer se za dobu těchto deseti let svého působení velice rozrostla.
Svůj vlastní kapitál zvýšila téměř o 600 % svá celková aktiva dokonce o 1000 %.
Nejvíce se jí dařilo zhodnocovat vlastní kapitál i celková aktiva v období let 2000 2002, tehdy hodnoty rentabilit převyšovaly 20 %. V roce 2003 došlo k markantnímu
propadu obou rentabilit o
14 %, následující dva roky opět stoupaly. V roce 2006 rentabilita vlastního kapitálu
znovu dosáhla své nejvyšší hodnoty. Od roku 2007 do konce 2009 rentability opět,
nejspíše vlivem finanční krize klesají. Rentabilita vlastního kapitálu v roce 2009
dosáhla hodnoty 11,5 % a rentabilita celkových aktiv 6 %. Tyto hodnoty jsou
oproti začátku tisíciletí méně neţ poloviční, je však veliká pravděpodobnost,
ţe se v příštích letech budou opět zvedat.
61
Zdroj: http://www.mixmarket.org/networks/pro-mujer dne 31. 3. 2011
54
FINCA International
FINCA International byla zaloţena roku 1984 a v dnešní době poskytuje
finanční sluţby nejchudším domácnostem po celém světě. Snaţí se jim pomoci zaloţit
vlastní mikropodniky, pozvednout jejich příjem a zvýšit ţivotní standard. FINCA
International sdruţuje spoustu samostatných poboček soustřeďujících se na chudé ţeny
v Severní i Jiţní Americe, subsaharské Africe a v Postsovětských republikách. FINCA
má status nebankovní finanční instituce. Celkový majetek FINCA má hodnotu 467
milionů USD, svým 717.217 klientům poskytuje tato organizace půjčky ve výši 327,9
milionů USD a spravuje jejich úspory ve výši 15,2 milionů USD. Výše průměrné
půjčky se liší podle geografické zóny působnosti kaţdé pobočky. V Africe se průměrná
půjčka pohybuje okolo 290 USD, v Latinské Americe okolo 452 USD a ve Střední Asii
je to zhruba 458 USD. Pouze v Eurasii jsou průměrné půjčky vyšší, pohybují se kolem
944 USD.62
Pro tuto instituci bohuţel nebyla dostupná data za roky 2000 – 2004,
protoţe zpracované výroční zprávy z těchto let nevlastní ani sama instituce.
62
Zdroje: http://www.mixmarket.org/fr/networks/finca-international dne 6. 4. 2011
http://www.finca.org/atf/cf/%7BFD809671-5979-4D43-BFB83301E4FC97EB%7D/FINCA%202009%20Annual%20Report.pdf dne 6. 4. 2011
55
Tab. 6 – FINCA International, procentuální hodnoty ROA a ROE
Mil. USD
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Vlastní
kapitál
64,14
79,58
99,51
125,22
126,78
125,20
Celková
aktiva
98,41
133,88
251,63
372,31
450,90
466,90
Čistý zisk
17,04
15,44
18,14
21,31
8,58
0,74
ROA %
17,32
11,53
7,21
5,72
1,90
0,16
ROE %
26,57
19,40
18,23
17,02
6,77
0,59
Zdroj:
http://www.finca.org/site/c.6fIGIXMFJnJ0H/b.6088409/k.4C93/Financial_Statements_
and_Reports.htm dne 30. 3. 2011
Také FINCA International se snaţí rozšiřovat, začíná se ale aţ nebezpečně
upínat ke zdrojům cizího kapitálu. Zatímco hodnota vlastního kapitálu je 125 milionů
USD, hodnota cizího kapitálu je 4krát vyšší. Nelze se tedy divit, ţe rentabilita vlastního
kapitálu spadla z 26,5 % na pouhého 0,5 % a rentabilita celkových aktiv je zcela
zanedbatelná. FINCA by rychle měla podniknout nějaké kroky k nápravě této situace,
neţ bude pozdě a zbankrotuje.
Klíčové závěry analýzy v porovnání s bankovním sektorem
Všechny výše zkoumané instituce prozatím vykazují zisk. Z pohledu výnosnosti
se pro investory jeví nejvýhodněji bolivijská BancoSol, jejíţ výnosnost vlastního
kapitálu v roce 2009 dosáhla 31,3 %. Druhou nejvýnosnější institucí se zdá být nevládní
organizace ProMujer, jejíţ ROE dosáhlo 11,5 %, zde by však potenciální investoři měli
hlídat následný vývoj, protoţe v posledních třech letech se její rentabilita sniţovala.
Naopak investice do FINCA International by mohly být pro investory velice
nebezpečné. Výnosnost této instituce je téměř nulová, a pokud její vedení něco rychle
nepodnikne pro její záchranu, tak jí hrozí bankrot.
Pokud by investor neinvestoval za účelem peněţních výnosů, ale výnosů
sociálních, aby si zlepšil svou image, měl by investovat do bangladéšské Grameen
56
Bank. Z těchto čtyř institucí je totiţ největší, poměrně stálá, stará se o více neţ šest
milionů klientů a není ztrátová, v některých letech její ROE dosahovalo i 15 %.
Z pohledu klientů je ziskovost těchto institucí lhostejná. Jejich hlavním zájmem
je získat potřebné peníze za co moţná nejniţší úrok. Nejdůleţitější pro klienty
je tedy dlouhodobá udrţitelnost mikrofinančních institucí.
Česká spořitelna
Tab. 7 – Česká spořitelna, procentuální hodnoty ROA a ROE
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
ROA %
0,4
1,1
1,4
1,4
1,4
1,5
1,5
1,8
1,4
ROE %
7,6
21,4
23,7
21,8
22,3
23,0
23,8
26,3
19,3
Zdroje:
http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/VZ_2009.pdf dne 12. 4. 2011
http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/CS_VZ2005_web.pdf dne 12. 4. 2011
Komerční banka
Tab. 8 – Komerční banky, procentuální hodnoty ROA a ROE
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
ROA %
0,6
2,0
2,1
1,9
1,8
1,6
1,8
1,9
1,6
ROE %
11,6
30,6
25,0
20,7
18,5
17,9
22,5
23,6
17,0
Zdroj: http://www.kb.cz/cs/o-bance/o-nas/publikace-kb.shtml dne 12. 4. 2011
Podíváme-li se pro srovnání na hodnoty rentabilit České spořitelny a Komerční
banky, zjistíme, ţe se jejich procentuální hodnoty pohybují v podobném rozmezí
jako hodnoty rentabilit zkoumaných mikrofinančních institucí. Hodnoty ROA
se pohybují okolo 2 % a hodnoty ROE okolo 20 %. Na rozdíl od mikrofinančního
sektoru jsou však tyto hodnoty stálé a kolísají pouze minimálně. I v době celosvětové
finanční krize neklesají nijak závratně pod 20 %. Naproti tomu volatilita hodnot obou
rentabilit je u mikrofinančních institucí obrovská. V případě bolivijské Bancosol došlo
mezi lety 2007 a 2009 k meziročním výkyvům od 20 %.
Mikrofinanční trh je oproti bankovnímu trhu velice odlišný. Tyto trhy se tudíţ
porovnávají velice těţko a jakékoli porovnání můţe být jen orientační. I přes svou
57
vysokou volatilitu a problémy s vykazováním zisku má mikrofinanční trh velkou
perspektivu. Více neţ dvě třetiny světové populace ţijí v rozvojových zemích a všichni
tito občané se chtějí nebo budou chtít brzy dostat ke kapitálu. Portfolio potenciálních
klientů mikrofinančních institucí je tedy obrovské. Mikrofinanční instituce sice zatím
nejsou schopné vykazovat velké zisky, tento trh je ale stále ještě v plenkách a jeho
budoucnost je více neţ slibná. Tak jako je kaţdý nově vznikající podnik ve svém
počátku ztrátový, nelze ani od mikrofinančního sektoru v jeho počátku očekávat
milionové zisky. Uţ jen samostatnost a dlouhodobá udrţitelnost jeho institucí
je úspěchem.
Porovnání mikrofinančních institucí podle jejich rentabilit je přístupem novým.
Tato analýza by mohla mít veliký význam v rozvojových zemích Asie, Afriky
a Latinské Ameriky. Mikrofinanční trh podobné zkoumání zatím nenabízí, jedná se tedy
o neprozkoumaný přístup, který by mohl být předmětem dalšího výzkumu.
58
Závěr
Mikrofinanční revoluce je stále ještě ve svém počátku, za třicet let své existence
se však rozrostla do značné velikosti a ovlivnila ţivoty několika set milionů lidí po
celém světě.
V souvislosti s vypracováním této bakalářské práce jsem dospěl k závěru, ţe
mikrofinance jsou potřebné, protoţe povzbuzují chudé občany světa konat a poskytují
jim prostředky potřebné k zakládání a rozšiřování jejich mikropodniků, zvyšování
produktivity práce a příjmů. Tím vším napomáhají mikrofinance zlešovat ţivotní úroveň
chudé populace. Chudí lidé si mohou dovolit posílat své děti do školy, opravovat svá
obydlí a navštěvovat odbornou zdravotní péči, čímţ se sniţuje negramotnost, práce dětí
a také všeobecná úmrtnost. Rozšířením svých podniků navíc mikrofinanční klienti často
vytváří nová pracovní místa pro ty úplně nejchudší.
Dále se mi podařilo vyvrátit tvrzení, ţe mikrofinančním institucím vyuţívajícím
finanční podpory vlád, nadací, atd. nutně hrozí krach a neúspěch. Naopak jsem zjistil,
ţe v počátku své existence se nová mikrofinanční instituce bez finančních podpor
většinou neobejde.
Zjistil jsem také, ţe se začínají mnoţit komerční mikrofinanční instituce, jeţ
mohou být ziskové a dlouhodobě udrţitelné i bez finančních podpor. Z toho profitují
nejen vlády, které nemusí ze svého rozpočtu vyčleňovat peníze na finanční podpory,
aby pokryly ztráty těchto institucí, ale z vyšší produkce a nových zdrojů vhodných pro
investování těţí celé ekonomiky. Komerční mikrofinance ještě navíc napomáhají tvořit
vhodné demokratické prostředí podporující volnou soutěţ politických stran.
V prvních třech kapitolách své práce jsem definoval pojem mikrofinancí, stručně
popsal jejich vznik, vývoj a počet mikrofinančních institucí a jejich klientů
registrovaných u Microcredit Summitu mezi lety 1999 aţ 2009.
Ve čtvrté aţ šesté kapitole byla zdůvodněna potřeba mikrofinancí. Bankovní
sektor není schopný poskytnout půjčky chudým občanům za přijatelné úrokové míry.
Banky totiţ nemají dostatek informací o svých klientech. V důsledku problémů
adverzní selekce a morálního hazardu pak transakční náklady úvěru a následně i
úroková míra vzrůstají natolik, ţe pro potenciální klienty jiţ nejsou tyto úvěry výhodné
59
nebo dostupné. Ostatní zdroje financí, např. půjčky lichvářů nebo ROSCA, jsou buď
omezené nedostatkem kapitálu, nebo velmi nákladné či časově náročné. Lichváři si
mohou účtovat úrokovou míru 100 a více %, pokud se jedinec rozhodne vstoupit např.
do ROSCA, musí čekat, neţ se na něho dostane řada a bude moci vybrat peníze ze
společné pokladny.
V sedmé kapitole se mi podařilo zachytit šest principů, na kterých jsou
mikrofinance zaloţené a na kterých fungují. V této kapitole je dokázáno, ţe asortativní,
neboli samostatné, sjednocování nemusí být nutně jediným způsobem tvoření skupin,
jimţ jsou následně poskytovány mikroúvěry. I v případech, kdy jsou skupiny tvořeny
náhodně, coţ je ve městech naprosto běţná praxe, viz např. FINCA International,
dochází ke sniţování adverzní selekce a morálního hazardu a tím i ke sníţení úrokové
míry. Důvodem je, ţe se mezi zprvu neznámými klienty na společných setkáních
postupem času vytvářejí stejná sociální pouta jako mezi lidmi ţijícími v jedné komunitě.
Osmá kapitola prozkoumala nejnovější mikrofinanční trendy. Na mikrofinanční
trh začínají vstupovat velké komerční instituce jako Citigroup, J. P. Morgan, Standard
& Poor's a další. Aby se podařilo přilákat další investory na mikrofinanční trh, začíná se
vyvíjet i mikrofinanční informační struktura a vznikají první mikrofinanční ratingové
agentury. Investovat do mikrofinancí se dá skrze mikrofinanční investiční nástroje,
kterými jsou akciové a dluhopisové fondy a organizace typu Kiva a MicroPlace.
Zatímco do cenných papírů investují spíše velcí hráči, Kiva a MicroPlace umoţňují
vstup na mikrofinanční trh drobným investorům z pohodlí jejich domácností.
Závěrečná kapitola rozebrala problematiku finančních podpor poskytovaných
finančním institucím. Finanční podpory nejsou špatné, pokud v jejich důsledku
nedochází k přílišnému zlevňování úvěrů. Některé podporované mikrofinanční
programy mohou být dokonce udrţitelnější a efektivnější neţ programy komerčního
charakteru. V prvních letech fungování mikrofinančních institucí jsou podpory dokonce
nezbytnou součástí jejich rozpočtu. Na tomto místě je ale nutné si uvědomit, ţe
primárním cílem MFI je zlepšovat ţivotní úroveň chudého obyvatelstva, ne honba za
ziskem.
Asi nejvýznamnější část této práce tvoří porovnání čtyř mikrofinančních institucí
podle ROA a ROE a následné porovnání mikrofinančního a bankovního sektoru.
Všechny čtyři porovnávané instituce prozatím vykazují zisk a jejich ROA i ROE
60
nabývají kladných hodnot. Hodnoty ROA a ROE jednotlivých mikrofinančních institucí
se velmi liší a vyznačují se velkou volatilitou. Meziroční výkyvy ROE v některých
letech dosahovaly i 20 %. Naproti tomu hodnoty ROA a ROE obou institucí
bankovního sektoru jsou téměř totoţné a kolísají minimálně. Srovnávat mikrofinanční a
bankovní trh lze však jen stěţí a orientačně, jedná se totiţ o trhy diametrálně odlišné.
Mikrofinance jsou tématem novým a málo prozkoumaným. V českém jazyce o
nich prozatím neexistují ţádné publikace, ani široká veřejnost většinou nemá tušení, ţe
takové téma vůbec existuje. Cizojazyčné studie se zabývají spíše mikrofinančními
nástroji a jejich fungováním. Studie na téma ziskovosti mikrofinancí by se daly spočítat
na prstech jedné ruky. Toto téma tudíţ nabízí ještě velký prostor pro další zkoumání.
61
Seznam pouţité literatury
Kniţní zdroje
ARMENDÁRIZ DE AGHION, B., MORDUCH, J. The Economics of Microfinance.
Cambridge, USA: The MIT Press, 2005.
ARUN, T., HULME, D. Microfinance. Oxon: Routledge, 2009.
BALKENHOL, B. Microfinance and Public Policy. New York: Palgrave Macmillan,
2007.
BARR, M. S., KUMAR, A., LITAN, R. E. Building Inclusive Financial Systems.
Washington D. C.: Brooking Institution Press, 2007.
DICHTER, T., HARPER, M. What's Wrong With Microfinance? Rugby, Warwickshire:
Practical Action Publishing, 2007.
GRÜNWALD, R., HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza a plánování podniku. 2. vydání.
Praha: Ekopress, 1999.
HOLMAN, R. Ekonomie. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.
LEDGERWOOD, J., WHITE, V. ET AL. Transforming Microfinance Institutions,
Providing Full Financial Services to the Poor. Washington D. C.: The World Bank,
2006.
MATTHÄUS MAIER, I., VON PISCHKE, J. D. New Partnerships for Innovation in
Microfinance. Berlin Heidelberg: Springer – Verlag, 2009.
RHYNE, E. Microfinance for Bankers and Investors. Columbus, USA : McGraw – Hill,
2009.
SYNEK, M. Podniková ekonomika. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H.
Beck, 2002.
STIGLITZ, J., WEISS, A. Credit Markets with imperfekt information. American
Economic Review 71, 1981.
62
Internetové zdroje
Answers
http://www.answers.com/
BancoSol
http://www.bancosol.com.bo
BRAC
http://www.brac.net
BRI
http://www.bri.co.id/
Business Center
http://business.center.cz/
CGAP
http://www.cgap.org
Česká spořitelna
http://www.csas.cz
eAmos
http://www.eamos.cz
Finanční analýza firmy
http://www.faf.cz/
FINCA International
http://www.finca.org
Forbes
http://www.forbes.com/
Grameen Bank
http://www.grameen-info.org
Komerčni banka
http://www.kb.cz
Kiva
http://www.kiva.org/
M – Cril
http://www.m-cril.com/
Microcredit Summit Campaign
http://www.microcreditsummit.org/
Microfinance and Microcredit
http://www.microfinanceinfo.com/
Microfinance Gateway
http://www.microfinancegateway.org
Microfinance Information Exchange
http://www.mixmarket.org/
MicroFinanza Rating
http://www.microfinanzarating.com/
MicroPlace
https://www.microplace.com/
MicroRate
http://microrate.com/
myELEN
http://www.myelen.com
Planet Rating
http://www.planetrating.com
ProMujer
https://promujer.org/
Science Direct
http://www.sciencedirect.com/
63
Seznam tabulek a grafů
Tabulky
Tab. 1 - Růst mikrofinančního pokrytí mezi roky 1997 aţ 2009 hlášeného u Microcredit
Summit Campaign ........................................................................................................... 14
Tab. 2 - Výhody a nevýhody skupinových půjček .......................................................... 32
Tab. 3 - Grameen Bank, procentuální hodnoty ROA a ROE ......................................... 52
Tab. 4 – BancoSol, procentuální hodnoty ROA a ROE .................................................. 53
Tab. 5 – ProMujer, procentuální hodnoty ROA a ROE .................................................. 54
Tab. 6 – FINCA International, procentuální hodnoty ROA a ROE ................................ 56
Tab. 7 – Česká spořitelna, procentuální hodnoty ROA a ROE ....................................... 57
Tab. 8 – Komerční banky, procentuální hodnoty ROA a ROE ....................................... 57
Grafy
Obr. 1 - Mezní výnosnost kapitálu s konkávní funkcí produkce ................................... 16
Obr. 2 - Mezní výnosnost kapitálu pro podnikatele s rozdílnými vstupy ...................... 17
Obr. 3 - Mezní výnosnost kapitálu s funkcí produkce před a po zavedení úspor
z rozsahu .......................................................................................................................... 18
Obr. 4 - Efekty zvýšení úrokové marţe a degradace portfolia klientů ........................... 21
64
Seznam příloh
Příloha č. 1. Ukázka problému adverzní selekce………………………………..I
Příloha č. 2. Vyplatí se občanům zakládat ROSCA? …………………………..IV
Příloha č. 3. Ilustrace řešení problému adverzní selekce pomocí
skupinových půjček a asortativního sjednocování………………….V
Příloha č. 4. Ilustrace řešení problému adverzní selekce pomocí
skupinových půjček bez asortativního sjednocování……………….IX
65
Příloha č. 1: Ukázka problému adverzní selekce63
Náklady na kapitál
20 €/měsíc pro půjčku 50 €
Náklady obětované příleţitosti ţadatele o úvěr
22,50 €/měsíc
Podíl nerizikových ţadatelů v populaci
50%
Situace
Hrubý
výnos Pravděpodobnost
Předpokládaný
úspěšné investice
úspěchu
hrubý výnos
Nerizikový klient
100 €
100%
100 €
Rizikový klient
111 €
90%
100 €
Situace
Hrubý
Předpokládaný
úspěchu
hrubý výnos
Nerizikový klient
100 €
100%
100 €
Rizikový klient
133,50 €
75%
100 €
Náklady na 1 € kapitálu banku stojí 40 centů. Aby banka byla schopná tyto
náklady uhradit, musí v průměru od všech klientů získat tuto částku zpět na úrocích
(teď neuvaţujeme zisk banky). Pro uskutečnění projektu je nutná investice v hodnotě
50 € po dobu jednoho měsíce. Pokud se případný klient rozhodne nezaţádat o úvěr,
vydělá si v zaměstnání mzdu 22,50 € za měsíc.
Budeme-li předpokládat, ţe investice nerizikových klientů jsou vţdy úspěšné,
získají tito klienti 2 € za kaţdé investované euro. Jejich předpokládaný hrubý výnos
je tedy 100 €. Pokud od této částky odečteme výši úvěru (50 €), náklady na kapitál
(20 €) a náklady ušlé příleţitosti (22,50 €), zjistíme, ţe si klient vydělal o 7,50 € více,
neţ kdyby neinvestoval. Investice se mu tedy vyplatila.
63
Jako vzoru pro tuto ilustraci bylo pouţito příkladu v Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 41-43
I
Rizikoví klienti investují do rizikovějších projektů. V případě úspěšné investice
ale získají větší výnosy. Uvaţujeme-li první situaci, úspěšná investice jim vynese 111 €,
neúspěšná investice (která můţe nastat v 10% případů) nic. Jejich předpokládaný hrubý
výnos je tedy také 100 € a jejich přebytek taktéţ činí 7,50 €.
Za stávající situace je pro oba druhy klientů efektivnější zaţádat o úvěr,
protoţe investováním získají větší výnosy, neţ prací. Banka klientům úvěry poskytne,
ale za vyšší cenu. Musí totiţ uvaţovat, ţe pouze polovina občanů je nerizikových.
Průměrná pravděpodobnost úspěšných investic mezi občany činí 95% (0,5
x
0,90 +
0,5 x 1,00). Banka tedy bude od klientů poţadovat 47,4% úroky, aby pokryla náklady
na kapitál (0,95 x 147,4% ≈ 140%).
I za tuto cenu si všichni klienti vezmou úvěr, protoţe si stále vydělají
investováním více, neţ prací.
Nerizikoví:
100 € – 73,70 € ≈ 26,30 € > 22,50 €
Rizikoví:
0,90 (111 € – 73,70 €) ≈ 33,57 € > 22,50 €
Nerizikoví klienti nepřímo podporují klienty rizikové.
Ve druhé situaci zůstaly všechny zadané veličiny úplně stejné, jen rizikoví
klienti se stali ještě rizikovějšími. Jejich investice jsou úspěšné jen v 75% případů,
vynesou jim ale 133,50 €. Předpokládaný hrubý výnos rizikových a nerizikových
klientů je opět stejný, tedy 100 € (0,75 x 133,50 €) a jejich přebytek opět činí 7,50 €.
Situace banky se ale změnila, čelí teď mnohem většímu riziku. Průměrná
pravděpodobnost úspěšných investic mezi občany je nyní pouze 87,5%
(0,5 x 0,75 + 0,5 x 1,00), banka tudíţ musí zvýšit úroky na 60% (0,875 x 160% ≈ 140%),
aby pokryla náklady na kapitál.
I v tomto případě budou rizikoví klienti stále ještě ţádat o úvěr, protoţe je to
pro ně výhodnější neţ práce: 0,75 (133,50 € – 80 €) ≈ 40,13 € > 22,50 €.
Nerizikoví jedinci ale budou raději pracovat: 100 € – 80 € = 20 € < 22,50 €.
Tato situace jiţ ale není efektivní. Rizikoví i nerizikoví klienti by měli
investovat, banka jim ale nemůţe poskytnout přístupnou úrokovou míru. Kdyby banka
měla dostatek informací, mohla by kaţdému typu klienta účtovat jinou úrokovou míru.
II
Jakmile se úvěr a následná investice stanou pro nerizikové občany méně
výnosnou variantou neţ práce, rizikoví občané zůstanou jedinými ţadateli o půjčky.
Banka si je vědoma vzniklé situace a je nucena úrokovou míru zvýšit ještě více,
aby byla schopná uhradit náklady na kapitál, jelikoţ k ţádnému nepřímému
podporování rizikových klientů nerizikovými jiţ nedochází. Úroky tedy vzrostou
na 86,7 %, coţ bance umoţní pokrýt náklady na kapitál a rizikoví občané stále ještě
budou stát o půjčku, i kdyţ jejich předpokládané výnosy nebudou tak veliké
jako předtím: 0,75 (133,50 € – 93,35 €) ≈ 30,10 € > 22,50 €.
III
Příloha č. 2: Vyplatí se občanům zakládat ROSCA?
Uvaţujme skupinu o 15 členech, kteří si stanovili délku cyklu o trvání jednoho
měsíce. Bude tedy trvat 15 měsíců, neţ se všichni vystřídají ve výběru částky
ze společné pokladny. Uvaţujme dále paní X, jejíţ měsíční příjem činí 60 €, z toho 40 €
spotřebuje na obţivu. Paní X by si ráda pořídila šicí stroj, díky němuţ by se její měsíční
příjem zvýšil o 25 €. Ten ale stojí 300 €. Paní X se teď nabízejí dvě moţnosti:
Spořit si sama doma 20 € měsíčně, které jí zbudou z platu a za 15 měsíců si zakoupit
šicí stroj
Stát se členkou ROSCA, kde měsíční příspěvky ukládané do společné pokladny činí
také 20 € a částka přidělovaná měsíčně vţdy jednomu členu ROSCA je 300 €.
Kterou moţnost by si měla zvolit?
Pokud do ROSCA nevstoupí, bude model její spotřeby vypadat takto:
Pokud vstoupí do ROSCA a budeme předpokládat, ţe ona bude osmá v pořadí,
kdo získá obsah společné pokladny, model spotřeby bude následující:
Tím, ţe vstupem do ROSCA paní X urychlí předpokládané datum své investice
do šicího stroje, je pro ni tato druhá moţnost výhodnější, neţ kdyby spořila sama.
Vstoupit do ROSCA se v podstatě vyplatí kaţdému kromě toho, komu je obsah
společné pokladny přidělen jako poslednímu.
IV
Příloha č. 3: Ilustrace řešení problému adverzní selekce pomocí
skupinových půjček a asortativního sjednocování64
Předpokládejme, ţe banka poţádá zájemce o půjčku, aby utvořili dvoučlenné
skupiny, kde oba členové za sebe navzájem ručí. Dostane-li se jeden do platební
neschopnosti, druhý bude splácet jeho pohledávky. Pro další zjednodušení
předpokládejme také to, ţe se jednotlivci pokusí maximalizovat svůj předpokládaný
příjem bez ohledu na riziko.
Kaţdý z jednotlivců chce investovat, pro svou investici potřebuje 1€. Počet
nerizikových občanů v populaci je q < 1, počet rizikových občanů je (1 – q). Euro
investované nerizikovým klientem vţdy vynese svému majiteli hrubý výnos y. Rizikový
klient, který investuje 1€ získá hrubý výnos y* > y v případě úspěšné investice. Pokud
by jeho investice byla neúspěšná, nezískal by nic. Pravděpodobnost úspěšné investice
je p < 1, pravděpodobnost neúspěšné investice je (1 – p). Předpokládaný hrubý výnos
je stejný pro oba typy klientů, tedy p x y* = y.
Uvaţujeme-li fakt, ţe zájemci o půjčku se navzájem znají, dojde k asortativnímu
sjednocení homogenních rizikových a nerizikových skupin. Pokud je zlomek
nerizikových občanů v populaci q < 1, tak počet nerizikových skupin bude také q < 1
(pokud je 35% občanů nerizikových, tak 35% dvoučlenných skupin bude také
nerizikových).
Jak velkou úrokovou sazbu R (výše úvěru + úroky) musí banka skupinám
účtovat, aby pokryla náklady na kapitál (zisk banky neuvaţujeme)? Předpokládejme
ještě navíc, ţe úspěšný rizikový investor je vţdy schopen splácet pohledávky
i za druhého člena skupiny, tedy y* > 2R.
V tradičním bankovnictví platí vztah: R
protoţe πB = q
x
R + (1 – q)[p
x
R + (1 – p)
,
x
0] – k , kde k jsou náklady
na kapitál a πB je zisk banky.
64
Ilustrace problému byla čerpána z Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 90 - 93
V
Aby banka nebyla ztrátová, musí být její zisk minimálně roven 0:
<=> 0 = q x R + (1 – q)p x R – k
<=> R
V případě skupinové půjčky existuje pravděpodobnost q, ţe banka půjčuje
peníze nerizikové skupině a tudíţ dostane vţdy zaplaceno. Dále existuje
pravděpodobnost (1 – q), kdy je skupina riziková. V tomto případě banka nedostane
zaplaceno pouze tehdy, kdyţ oba členové skupiny investovali neúspěšně. Moţnost,
kdy obě investice jsou neúspěšné současně, můţeme vyjádřit vztahem (1 – p)(1 – p).
Z toho vyplývá, ţe pravděpodobnost, kdy banka obdrţí své peníze zpět i od rizikové
skupiny lze vyjádřit vztahem 1 – (1- p)2.
Platí tedy následující vztah: R
,
v tomto případě πB = {q + (1 – q)[1 – (1 – p)2]}R – k
Úroková sazba R je v tomto případě niţší, protoţe 1 – (1 – p)2 > p, tzn., ţe díky
společnému ručení mohou rizikoví jedinci uhradit své pohledávky vůči bance častěji,
neţ kdyţ si půjčují sami.
Pro ukázku řešení problému asymetrických informací v praxi se vrátíme
k příkladu pouţitému v kapitole o adverzní selekci. Polovina občanů je rizikových
a polovina nerizikových. Investice nerizikových občanů jsou vţdy úspěšné, naproti
tomu investice rizikových občanů jsou v 25 % případů neúspěšné. Pro uskutečnění
projektu je nutná investice v hodnotě 50 € po dobu jednoho měsíce. Pokud se jedinec
rozhodne neinvestovat, vydělá si v zaměstnání mzdu 22,50 € za měsíc. Náklady
na půjčku 50 € stojí banku 20 €. Předpokládaný hrubý výnos nerizikových klientů
je 200 €, předpokládaný hrubý výnos rizikových klientů je 267 €.
VI
Náklady na kapitál
20 €/měsíc pro půjčku 50 €
Náklady obětované příleţitosti ţadatele o úvěr
22,50 €/měsíc
Podíl nerizikových ţadatelů v populaci
50 %
Hrubý
Předpokládaný
úspěchu
hrubý výnos
Nerizikový klient
100 €
100 %
100 €
Rizikový klient
133,50 €
75 %
100 €
V tomto případě se však jedná o úvěr nabídnutý dvoučlenným skupinám klientů
s úroky o výši 55 %, které dluţník splácí pouze tehdy, byla-li jeho investice úspěšná
(jeho celková pohledávka tedy činí 77,50 €). Smlouva dále zahrnuje společné ručení,
tzn., ţe pokud je jeden investor ze skupiny úspěšný a druhý ne, ručí ten úspěšný za toho
nespěšného a musí bance kromě své pohledávky zaplatit ještě 22,50 € navíc (banka
nemůţe ţádat víc, protoţe hrubý výnos nerizikového investora je 100 € a úspěšný
rizikový investor bude vţdy tvrdit, ţe je nerizikový). Opět se uplatní pravidlo
asortativního sjednocení skupin.
Očekávaný
Druh partnera
čistý zisk
Nerizikový
Rizikový
Druh
Nerizikový
22,50 €
17 €
Dluţníka
Rizikový
42 €
37,50 €
Členové nerizikových skupin vědí, ţe na konci měsíce budou dluţit 77,50 €,
jejich čistý zisk z investice bude 22,50 €. Členové rizikových skupin vědí, ţe mají 75 %
šanci, ţe jejich investice budou úspěšné a ţe 0,25
x
0,75 času budou ještě navíc dluţit
22,50 € kvůli společnému ručení. Jejich předpokládaná výše pohledávky je tedy
VII
0,75 x 77,50 € + 0,25
x
0,75
x
22,50 € = 62,34 € a jejich čistý zisk z investice bude
37,66 €.
Kdybychom uvaţovali smíšené skupiny, rizikoví jedinci by chtěli utvořit
skupinu s těmi nerizikovými. Jejich očekávaný čistý zisk by tak stoupl na 41,88 €
(místo původních 37,66 €).
Je ovšem moţné, aby se rizikovým jedincům podařilo zlákat ty nerizikové, aby s nimi
utvořili skupinu? Ne, protoţe nerizikoví jedinci by po nich poţadovali min. 5,63 € (=
22,50 € - 16,87 €) jako kompenzaci. Budou chtít, aby jejich předpokládaný výnos
ve spojení s rizikovým investorem byl stejný jako při spojení s nerizikovým jedincem.
Ale čistý zisk rizikového investora ze spojení s nerizikovým činí pouze 4,22 € (= 41,88
€ - 37,66 €). K utvoření smíšených skupin tedy nedojde.
Na základě tohoto příkladu je vidět, ţe v případě skupinové půjčky si tedy
i nerizikoví jedinci vydělají takovou sumu, která se jim vyplatí. Kaţdý si tedy bude chtít
zaţádat o půjčku. Banka bude chtít poskytovat půjčky za těchto podmínek,
protoţe zvládne pokrýt své náklady na kapitál.
VIII
Příloha č. 4: Ilustrace řešení problému adverzní selekce pomocí
skupinových půjček bez asortativního sjednocování65
Uvaţujme stejnou situaci jako v předchozím příkladě s tím rozdílem,
ţe potenciální ţadatelé o půjčku se navzájem neznají. R je opět úroková sazba určená
bankou tak, aby banka nebyla ztrátová a dokázala pokrýt náklady na kapitál.
Předpokládané hrubé výnosy investorů jsou opět y < 2R < y*. V tomto případě y < 2R
znamená, ţe nerizikoví jedinci nejsou schopni zcela pokrýt pohledávku svého
neúspěšného společníka ve skupině. Skupiny si jiţ netvoří asortativním sjednocováním,
nýbrţ nahodile. Počet nerizikových občanů v populaci je opět q, šance, ţe se náhodně
spojí dva nerizikoví jedinci a vytvoří spolu homogenní skupinu, je q2. Podobně je
moţnost utvoření homogenní rizikové skupiny (1 – q)2. Moţnost, ţe se utvoří
heterogenní skupina rizikového jedince spolu s nerizikovým je tedy 1 – q2 – (1 – q)2,
neboli 2q (1 – q).
Homogenní nerizikové skupiny jsou vţdy schopné bance splatit pohledávku,
banka tedy obdrţí 2R v q2 počtu případů. S pravděpodobností (1 – q)2 se jedná
o skupinu dvou rizikových klientů. Pokud jsou oba úspěšní, coţ je v p2 počtu případů,
banka opět získá celou pohledávku 2R zpět. Můţe se stát s pravděpodobností (1 – p)2,
ţe oba rizikoví klienti špatně investovali. V tomto případě banka nedostane nic. Ve 2p
(1 – p) případech je jeden rizikový investor úspěšný a druhý neúspěšný, banka však opět
získá celou pohledávku (2R) zpět, protoţe úspěšný rizikový investor je schopný uhradit
pohledávku i za svého neúspěšného kolegu. Pak ale ještě existuje pravděpodobnost
2q (1 - q), kdy banka půjčuje smíšenému páru klientů. Nerizikový člen této skupiny
vţdy uspěje a je schopen splatit svou pohledávku. Pokud uspěje i jeho partner
(coţ se stává v p procentech případů), banka opět získá zpět 2R. Ale v (1 – p)
procentech případů je riziková investice klienta neúspěšná. Nerizikový člen skupiny
však nemá dostatek prostředků, aby splatil pohledávku i za svého partnera, y < 2R.
V tomto případě tedy banka získá zpět pouze částku y od nerizikového člena skupiny,
protoţe opět předpokládáme omezené ručení (= banka nemůţe získat více, neţ je příjem
nerizikového člena skupiny).
65
Ilustrace problému byla čerpána z Armendáriz de Aghion, Morduch 2005: 94 - 95
IX
Protoţe nyní analyzujeme půjčky poskytnuté oběma členům dvoučlenné skupiny
současně, předpokládané náklady na kapitál musí být 2k. Z předchozí analýzy vyplývá
následující vztah:
q2 x 2R+ (1 – q)2 [p2 + 2p(1 – p)] x 2R + 2q(1 - q)[p x 2R + (1 – p)y] = 2k
q2 x R+ (1 – q)2 [p2 + 2p(1 – p)] x R + 2q(1 - q)[p x R + (1 – p) ] = k
Po dalších úpravách dostaneme:
–
R
R
I v tomto případě je úroková sazba niţší neţ u modelu bankovního sektoru. Toto
je důkaz, ţe skupinové půjčky mohou pomoci sníţit výši úroků i v případě
namátkového tvoření skupin, kdy ani banka, ani klienti navzájem netuší, kdo je rizikový
a kdo nerizikový. I zde dochází ke zmírnění adverzní selekce a půjčky se stávají
přístupnější většímu počtu klientů. Je tomu tak proto, ţe úspěšní rizikoví dluţníci
mohou vţdy splatit pohledávku jejich neúspěšného partnera, ať uţ rizikového
nebo nerizikového. Nerizikoví dluţníci naopak nemohou splatit pohledávky za oba
členy skupiny, protoţe jejich výnosy z investic nejsou dostatečně vysoké a všichni
klienti jsou chráněni omezeným ručením. V tomto případě tedy za nezaplacené
pohledávky ručí opět hlavně rizikoví klienti a banka je schopná stanovit dostatečně
nízkou
úrokovou
míru,
aby
přilákala
X
i
klienty
nerizikové.
ABSTRAKT
Předloţená bakalářská práce se věnuje problematice mikrofinancí. Jejím cílem
je poskytnout ucelený přehled o vznikajícím mikrofinančním hnutí, zachytit jeho vývoj
a zkoumat ziskovost čtyř vybraných mikrofinančních institucí.
První část práce zachycuje důvody, proč se bankovní sektor neprosadil v poskytování
půjček chudým občanům, vznik a význam mikrofinancí, jejich předchůdce a základní
principy, na kterých mikrofinance fungují. Tato část je ukončena pojednáním o jejich
současné situaci a nových trendech v tomto odvětví.
Druhá část se věnuje problematice finančních podpor poskytovaných mikrofinančním
institucím vládami, nadacemi, nevládními organizacemi, atd. Součástí této kapitoly je
porovnání výkonnosti čtyřech mikrofinančních institucí pomocí poměrových ukazatelů
ROE a ROA a porovnání mikrofinančního a bankovního sektoru.
ABSTRACT
The focus of this bachelor´s thesis is microfinance. It aims to offer an overview
of the microfinance revolution, to pursue its birth and development and to examine
whether or not the four selected microfinance institutions are profitable.
The first part of the thesis rationalizes why the traditional banking had problems
in the provision of loans to the poor. It describes the origin, development, significance
and impact of microfinance, its predecessors and basic mechanisms used
by microfinance institutions. The conclusion of this part refers to the new trends
which are apparent in the microfinance branch.
In the second part, the problems of subsidies in microfinance are considered.
Included here is a comparison of the performance of four selected microfinance
institutions in accordance with the calculated values of the ROA and ROE indicators.
Finally, there is also a comparison between the performance of microfinance
and the performance of traditional banking.

obecná analýsa a ziskovost, Špinar, Metropolitní

Transkript

Podobné dokumenty

Bílková, ČZU Praha, CZE, 2015

definování klíčového klienta v ČR, Charvátová, ČZU

Klecová lůžka a používání omezovacích

Příroda v offsidu / C5

Doporučení Mezinárodní asociace medicínské informatiky

Srovnání systémů alternativních finančních

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE