Expedice Orient Expres aneb Praha
Transkript
50-54 cesty Turecko:Sestava 1 22.4.2010 11:33 Stránka 2 âTENÁ¤I NA CESTÁCH Turecko Modrá me‰ita v Instanbulu I Expedice Orient Expres Praha – Istanbul Text a foto: KAREL JE¤ÁBEK Turecko je zemí mnoha kontrastů. Bylo pro nás destinací autem nepoznanou a neprávem obávanou. Veškeré naše pochyby z cesty, strach a neznalosti se rozplynuly s přejezdem hranic a po nabytí prvních dojmů, poznání kultury a lidí. P lánovat každou dovolenou začínáme s velkým předstihem. Pravidlem je, že každé Vánoce již diskutujeme o cíli dovolené nadcházejícího roku. Tentokráte po demokratickém rodinném hlasování padlo rozhodnutí pro Turecko. Začal čas krásného shonu a maratónu hledání informací, objednávání cestopisů, map, aktualizací GPS a plánování itinerářů. Problém nastal při sestavování posádky. Jsme rodina se smyslem pro humor, takže již několik let jezdíme pod jménem Expedice Apalucha, o. s. Začalo to v době, kdy děti ještě neodmlouvaly, nepotřebovaly takové kredity a kapesné. Jednou jsme seděli, a abychom zvedli jejich sebevědomí a důležitost, založili jsme přípravný výbor EA. Já, taťka Karel, zpravuji funkci předsedy, 50 CAMPING, CARS & CARAVANS 3/2010 mamka Hana funkci hospodáře – jako doma, dcera Stáňa a syn Patrik představují členy. Každému rodiči přeji pohled do dětských důležitých očí při podepisování zakladatelských listin a valných hromad. Od té chvíle jezdíme s polepeným autem, všichni musí nosit jednotná trička s výšivkami, kšiltovky a holky kšilty. Samozřejmě na autě nesmí chybět dobře viditelná česká vlaječka. Povinnou výbavou jsou i průkazky, které musíme nosit. Z Apaluchy jeli všichni mimo naší dcery Stáni. V jejich letech měla již jiné plány. Problém začal s naším čtyřnohým miláčkem. Máme fenku německého ovčáka se jménem Candy a přezdívkou Kaďák. Všichni ji chtěli s sebou. Dříve jsem si myslel, že v Turecku se bere pes jako nečisté zvíře, ale kamarád mi vysvětlil, že podle pověsti pes vyhrabal pozůstatky Proroka Mohameda, a proto i naše Candy alias Kaďák musí zůstat doma. Den D nastal a konečně vyjíždíme. Vyrážíme po D1, kde nám příbory skáčou samy ze šuplíků, zapichují se do podlahy a tančí radostí, že už jedeme. Projíždíme Slovensko a k prvnímu spánku se ukládáme na odpočívadle v Maďarsku. Další den přejíždíme do Rumunska. Hlavním cílem letošního cestování je moře a teplo. Dojíždíme do Constanty a plíživým pohybem na jih se blížíme k bulharským hranicím. Moře nechceme pouštět ani z dohledu. Projíždíme Bulharsko kořeněné Černým mořem a jsme na hranicích Turecka. Přechod se jmenuje DEREKÖY HUDUT KAPISI (N 41°58’04.15¨ E 27°27’32.46¨) a vypadá jako u nás před dvaceti lety. Jen kontrolních stanovišť je daleko víc. První nás čekají bulharští celníci s dezinfekcí auta. Je to koryto se sprchovací bránou, která nefunguje. Jakmile jsme se ocitli v celním prostoru, začíná byrokratické peklo. Jedeme přes sedm kontrol. Docela velký zážitek s přívlastkem stresu a strachu. Když už je polovina kontrol za námi, vyženou nás z vozů, abychom si vyřídili víza. Je to anabáze několika přepážek a úředníků. Po první identifikační kontrole a skenování našich pasů nás posílají pro vízum. Zjišťujeme, že na rozdíl od Slovenska máme bezvízový styk. U poslední přepážky se musí zapsat vozidlo do pasu řidiče. Nikdo jiný potom s autem nesmí vyjet ze země. Nasedáme do auta a hurá k další kontrole. Projíždíme ještě tři železobetonové zátarasy, dvě exkurze našeho vozu a jsme konečně v Turecku. Ještě zde navštěvujeme banku, měníme peníze a těšíme se z pocitu nezpoplatněných dálnic a silnic. Turecko je nazýváno „Malá Asie“ nebo „Most mezi Evropou a Asií“. Každý si ale představí idylické pláže omývané 50-54 cesty Turecko:Sestava 1 22.4.2010 hned několika moři. Turecko je významnou kolébkou lidské civilizace. Představuje zemi s velkým tajemstvím a rozmanitostí. My se vydáváme na jih po silnici E87 přes město Kirklareli k dálnici O-3 na Istanbul. Po testech kvality D1 u nás, v Rumunsku a Bulharsku si připadá naše auto jako v ráji. Oceňuje dobrý stav a kvalitní povrch. Stavíme na odpočívadle asi 30 km před Istanbulem a přemlouváme sami sebe, jestli máme vjet do největšího města Evropy. Začíná se stmívat a my víme, že nestačíme město přejet a nemáme žádné ubytování. Rozhodneme se riskovat a večer vjíždíme do gigantického města. Istanbul je proslulý především svou rozlohou na dvou kontinentech. Rozděluje ho Bosporská úžina. Je to největší město v Turecku. Žije zde skoro 20 mil obyvatel. Do historie se zapsal Istanbul pod jmény Byzantion, Konstantinopol a Cařihrad. Při průjezdu městem, oceňujeme pomoc navigace a vůbec nelitujeme vjezdu po soumraku. Noční Istanbul je nádherný, i když bloudíme. Dostáváme se k centru starého Istanbulu, kde se nachází největší památky. Nacházíme Stelplatz na břehu Bosporu ve starém Istanbulu (N 41°00’06.63¨ E 28° 58‘38.72¨). Má perfektní polohu, kousek od Modré mešity s krásným a lákavým pohledem do Asie. Veškeré významné památky jsou nedaleko a dají se bez problému zvládnout pěšky. Cena za den bez poplatku za vodu, chemický záchod je 20 TL (10 EUR). Ráno posnídáme a vyrážíme vstříc památkám. Začínáme Modrou mešitou, 11:33 Stránka 3 která dostala jméno podle množství modrých dlaždiček, jež zkrášlují její interiér. Postavena byla v letech 1609 až 1616 Ahmedem I. Honosná, pyšná stavba vyvolala v muslimském světě ostré protesty, protože mešita se šesti minarety byla považována za pokus o soupeření s Mekkou. Rituální kašna u vstupu na nádvoří kdysi sloužila očistě před modlitbou. Dnes se muslimové fyzicky očistí ve vestibulu jednoho z minaretů. Při vstupu do mešity jsme požádáni policií o sundání bot a ženy si musejí zahalit ramena a kolena. Interiéry jsou překrásné. Příjemná je i chůze bosých nohou po ručně tkaném koberci, který pokrývá celou podlahu mešity. Přes náměstí Sultanahmet se vydáváme k ještě honosnější stavbě, která se řadí k velkolepým architektonickým výtvorům lidstva. Chrám Hagia Sofia vznikl kolem roku 500 n. l. Dnes představuje největší muzeum v Istanbulu. Ne nadarmo se nazývající „Chrám boží moudrosti“. Chytří už jsme dost, tak jdeme dál. Vyrážíme směrem na Serailový mys, kde se nachází palác Topkapi. V letech 1459 až 1465 po dobytí Konstantinopole ho nechal Nehmed II. vybudovat jako svoje honosné sídlo. Místo jedné budovy nařídil postavit řadu pavilonů s neobyčejně rozlehlým nádvořím. Palác sloužil jako sídlo vlády až do 16. století. V ohromném areálu se nachází pavilón sultána, školy, knihovny, klenotnice, zbrojnice a mě se nejvíce líbil harém. Celý komplex má rozlohu několika fotbalových hřišť. „Bavlnûn˘ hrad“ Pamukkale, památka UNESCO a jedna z nejnav‰tûvovanûj‰ích tureck˘ch atrakcí Stelplatz v Istanbulu Unaveni si odcházíme východním směrem prohlédnout Grand Bazar. Istanbul byl a zůstává obchodním městem na hranici mezi Asií a Evropou. Nachází se zde několik bazarů jako Egyptský, Knižní, my jsme si vybrali Grand Bazar, který nás ohromil hned po příchodu. Je to bludiště starobylých uliček zastřešených vykládanými klenbami. Bazar byl založen v roce 1453 Nehmedem II. Je rozdělen do čtvrtí vždy se stejným druhem zboží. Nachází se tu čtvrtě s kůžemi, starožitnostmi, koberci, zlatem a dalším zbožím. Většina se údajně vyrábí v zákulisí obchůdků. Najdeme zde kavárny, restaurace, banky, poštu a policii. Držíme se jen hlavních tříd, abychom našli cestu zpět. Večer se vracíme na náš Stelplatz u Bosporu a jedeme dál. Během pár minut jsme na dohled Bosporského mostu, brány do Asie. Bospor je úžina, oddělující Černé a Marmenské moře. Při přejezdu fouká vítr, doprava je poměrně hustá, je cítit jak se most houpe, přesto je to úžasný zážitek. Krásný rozhled na Bospor a uvítací nápis „Velcome to Asia“. Jsme hrdí na to, že jsme dojeli autem až do Asie. Pokračujeme dál po dálnici O-2, která vede do města Izmit, kde zůstáváme na dálničním odpočívadle s benzínkou a Burger Kingem. Velká odpočívadla s restauracemi a obchody měla vždy i vlastní ochranku. Pokaždé jsme se šli zeptat, jestli můžeme parkovat přes noc a přespat. Nikdy se nám nestalo, že nás vykázali z parkoviště, spíše naopak. ➤ CAMPING, CARS & CARAVANS 3/2010 51 50-54 cesty Turecko:Sestava 1 22.4.2010 11:33 Stránka 4 âTENÁ¤I NA CESTÁCH Turecko Antické láznû Pamukkale Pamukkale vznikalo tisíce let stékáním vápenité vody po skalách. Ochotně nám poradili, kde je relativní klid, kde sprcha a záchod. Při cestování po zemi, kterou neznáme, máme vždy obavy o bezpečnost nás i dětí. Turecko nás i po této stránce velice nadchlo. Setkávali jsme se s hodnými, sdílnými a komunikativními lidmi. Snažili se nevtíravě zapojit do hovoru. Když zjistili, že pocházíme z ČR, vždy odvětili: „Ó Milan Baroš“. Trošku měníme itinerář a jedeme vnitrozemím jižně k přírodnímu útvaru 52 CAMPING, CARS & CARAVANS 3/2010 Pamukkale. Z Izmitu jedeme směrem na Afyon a míříme k městu Dinar. Tento den je vyloženě přemisťovací a zpestřený servisními úkony okolo obytného auta a doplňováním zásob. Vodu do nádrží jsme natočili u benzinové stanice. Voda zdarma je opravdu u každé. Když byla zavřená, ochotně nám obsluha pomohla. S chemickým záchodem to bylo stejné. Z cestování po Evropě jsme zvyklí na omezení vody, odpadu a záchodu pouze za poplatek. V opačném případě musíte složitě hledat, kde se dá servis za určitých podmínek zajistit. Zde nic není problém. Ihned nám chtěl každý oslovený pomoci a přinejmenším poradit. Večer dojíždíme k městu Denizli. Jsme již kousek od zmiňovaného cíle. Kemp nenacházíme, tak byvakujeme bez problémů u benzinové pumpy s velkou restaurací, kde se slaví malá turecká svatba s asi 300 svatebními hosty. Následující den přijíždíme do města Pamukkale. Parkujeme a jdeme si nejdříve prohlédnout stejnojmenné město. Po pár minutách nás už slušně oslovují „náhončí“ místních ubytovacích zařízení a doporučují nám hotel Delphine s kempem. Je na velice dobré úrovni s přípojkami na elektřinu, vodou a chemickou výlevkou. Pro osvěžení se můžeme koupat v hotelovém bazénu nebo využít hotelové restaurace. Cena je 20 TL za noc, což je velice přijatelné. Poloha kempu je N 37°54‘58.25¨ E 29°07‘16.54¨. Bazén nás přesvědčil o odpočinkovém dni. Strávili jsme krásný slunečný den na lehátkách. Ráno vyrážíme na Pamukkale. Minerální voda vyvěrající tisíce let na vrcholku hory vytvořila z usazenin bělavého travertinu božská jezírka a kaskádové útvary se smaragdově modrou vodou. Tento panoramatický úkaz je jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Turecku. O pramen se lidé zajímali již v antické době, kdy zde bylo založeno lázeňské město Hierapolis. Pamukkale bereme z druhé strany a můžeme tuto cestu jen doporučit. Necháváme se vyvézt autem kolem travertinové hory na nejzazší místo Hierapolis. Začínáme pěšky procházet kolem ohromného množství antických rozvalin pohřebiště Necropolis. Část cesty se svezeme mikrobusem, který je v ceně vstupenky a potvrzuje rozlehlost těchto památek. Projíždíme kolem dominantní Byzantské brány antického Pantheonu až k hlavní třídě u Antických lázní. Koupili jsme vstupenky (23 TLY osoba) do přírodního bazénu s minerální vodou, kde se na dně povalují ruiny antických sloupů. Voda má kolem 40 °C, cena je jen za jedno vykoupání a nedoporučuje se pobývat ve vodě déle než dvě hodiny. My jsme vydrželi asi půl hodiny a poté nám bylo poprvé na vzduchu chladno. Z lázní si jdeme prohlédnout divadlo a to nejlepší nás čeká na konec. Travertinové jezírka si prohlížíme shora dolů. Bohužel krása a výjimečnost se nedá ani popsat. Travertin neklouže, vypadá jako pórovitý, drsnější vápenec, což je dobře, protože jdeme bosí. Scházíme pěšky do městečka, kde jsme ubytováni v kempu. Potom nám itineráře ukazují směr Bodrumský poloostrov. Neváháme ani chvilku a vydáváme se k ještě vzdálenějším místům od domova. Do města Bodrum přijíždíme až za soumraku. Cestou míjíme několik kempů na velice nízké úrovni, ale jsme rádi, že město nám ukázalo úplně jinou tvář. To co znamená Krym pro Rusy, St. Tropez pro Francouze, znamená Bodrum pro Turky. Městečka jsou plná hotelů, restaurací a snad nezavírajících obchůdků. Po prohlídce jedeme na nejzazší místo poloostrova. Je to kouzelné městečko Turgutreis. Pomalu začíná noc a je nám jasné, že kemp už nenajdeme. Zastavili jsme a ptali jsme se s jistými obavami hlídky státní policie. Opět zabodovala turecká ochota, okamžitě začali hledat mapy a kempy, které se tu nacházely, a začali se domlouvat, co nám doporučí na přespání. Nakonec nás poslali na velké placené parkoviště U Mariny ve středu města, kam nám i zavolali. Při příjezdu nás už čekala ochranka a postavila nás na krásné zastrčené místo (N 37°00‘10.65¨ E 27°15’26.89¨). Cena za 24 hodin je 10 TLY. Druhý den jsme šli vyfotit mořský obzor narušený řeckými ostrovy. Hospodář expedice (mamka) navštívil místní zlatnictví s potřebou exportu několika sametových balíčků. V odpoledních hodinách jsme se přemístili na severní úpatí bodrumského poloostrova do jednoho poměrně dobrého kempu, kde jsme strávili dva odpočinkové dny (N 37°07‘32.91¨ E 27°32‘43.67¨). Zde na poloostrově nám naše navigace způsobila poměrně horké chvilky. Projížděli jsme uličkami, ve kterých nás nemohl předjet ani cyklista, natož auto. A v jednom zúžení cesty jsme museli sklopit i zrcátka. Naštěstí jsme průjezd absolvovali bez škrábancové újmy naší obytky. Další putování je ve znamení přibližování se k domovu, jelikož jedeme severně podél Egejského pobřeží, směrem na Dardanely. Tento den tankujeme naftu a vodu. Snažíme se tankovat u značkových benzinek, kterých je v této zemi velké množství. Zajímavý je i systém tankování zavedený u všech čerpacích stanic. Nacházíme krásné plážové stání přibližně 10 km od Efesu (N 37°56‘32.42¨ E 27°16‘30.27¨), kde 50-54 cesty Turecko:Sestava 1 22.4.2010 při příjezdu stojí jeden italský a dva německé karavany. Parkujeme dvacet metrů od moře, po levé straně máme ústí řeky, kde navečer chytáme pražmy. Na dohled od karavanu je plážový bar otevřený do nočních hodin. Stání je bezplatné, a pokud se člověk chová civilizovaně, tak je bezproblémové. Nikdo si nás nevšímal a projíždějící policejní hlídky jen potvrzují velké bezpečí, které je v této zemi samozřejmostí. Západy slunce nad obzorem jsou tak kouzelné, pláže dokonalé a moře teplé, že zůstáváme ještě dva dny. Bohužel válení u moře nám zkrátilo časový rozvrh natolik, že Efesos jsme minuli a nezastavili. Na druhou stranu máme velký důvod, proč se do této země vrátit. Následnou perlou Egejského pobřeží je město Izmír. Se svými čtyřmi miliony obyvatel je třetí největší město Turecka, které se nachází v nejvzdálenějším bodě Izmírského zálivu. Svou polohou si město vybudovalo významnou pozici ve světě obchodu, kterou si drží dodnes. Naše cesty vedou středem na náměstí Konak. Navigace nás opět protáhla uličINZERCE 11:34 Stránka 5 kami až k náměstí, kde po dvou stech metrech nacházíme hlídané parkoviště (N 38°24‘59.87¨ E 27° 07‘26.66¨). Stání má úžasnou polohu, hlavní památky Izmíru jsou v pěším dosahu a dalo by se na něm i přespat (5TLY). Symbolem Izmíru je Hodinová věž na náměstí Konak, která byla postavena za účelem rozšířit v Turecku evropské metody měření času. Připomněla mi malý Big Ben. Dále jsme navštívili krásnou mešitu Konak s blýskavým keramickým obkladem. Kolem Guvernérského paláce jsme prošli do Velkého bazaru, který se podobal tomu v Istanbulu. Navečer jedeme dál. V nočních hodinách dojíždíme do města Aliaga a po domluvě s pumpařem přespáváme na benzinové stanici, kde tankujeme a děláme servis. Další den je opět posunovací a dojíždíme za město Dikli, kde nacházíme panenskou zátoku (N 39° 10‘36.68¨ E 26°45‘52.43¨). Už ani neumím krásu pláže popsat, horizont mořské hladiny narušuje v dáli jen Řecký ostrov Lesbos. Večer přijíždí policejní hlídka, která zastavuje, pozdraví a hlídkuje ➤ Hodinová vûÏ na námûstí Konak v Izmíru pfiipomíná mal˘ Big Ben 50-54 cesty Turecko:Sestava 1 22.4.2010 11:34 Stránka 6 âTENÁ¤I NA CESTÁCH Turecko s dalekohledem opodál. Zde jsme strávili dvě noci. Dalším a posledním známým místem, které chceme navštívit je Trója. Kolem desáté odjíždíme z pohádkové pláže s potřebou doplnit zásoby jídla. V Turecku se nám osvědčilo nakupovat v marketu KIPA, jehož síť je zde velice rozšířena. Naše markety by se mohly stydět, trumfnou je, jak velikostí, tak sortimentem. Kolem druhé odpoledne dojíždíme do Tróji (N 39° 57‘ 25.68 E 26° 14‘ 20.20). Abychom napsali pravdu, tak nás trošičku zklamala. Připadala nám jako rozkopaný kopec, maminka tu očekávala Brada Pitta a my zachovalé nedobytné hradby výškového osídlení. Byl to ovšem omyl zapříčiněný naší neznalostí. Tróju nejvíce proslavil Homerův epos „Ilias“ věnovaný desetileté válce. Vznik se datuje 3000 let před n. l. až do roku 500 n. l., kdy byla devětkrát zničena a znovu postavena. Jen málokterá lokalita Turecka byla podrobena tak důkladnému archeologickému průzkumu jako Trója. Všechny vykopávky jsou dobře popsány. Nejviditelnější atrakcí je rekonstrukce Trojského koně, se kterým se podařilo Řekům obelstít Trojany. Kupujeme nezbytné suvenýry a jedeme dál. Pokračujeme severně k městu Canakkale, odkud odplouvají trajekty do Evropy. Po silnici E87 to máme kousek a během chvíle jsme na předměstí. Je tu hodně lodních společností a dva přístavy, ze kterých si vybíráme ten na okraji města. Značení je výborné a než se nadějeme, jsme v přístavu (N 40°06‘11.96¨ E 26°22‘46.10¨). Tady je zakotveno několik trajektů a do jednoho se právě naloďují auta. Zastavujeme, obsluha na nás mává, abychom jeli. My si v tu chvíli uvědomujeme, že jedeme domů. Ne, že by se nám nechtělo, ale je tu tak krásně. Otáčíme se, zapříčiňujeme logistický zmatek v portu a jedeme ještě zpět k moři. Ukážeme trajektu záda a ujíždíme pryč. Jižně od Canakkale nacházíme malebné městečko Dardanos s kempem a stáním hned u moře (N 40°04‘52.68¨ E 26°21‘53.80¨). Trávíme poslední krásný večer s pozorováním ohromných Kempování u mûsta Dikli PláÏ u mûsta Dikli pfii západu slunce 54 CAMPING, CARS & CARAVANS 3/2010 Procházka trójsk˘mi hradbami Legendární starovûké mûsto Trója námořních lodí, které konstantní rychlostí proplouvají kolem blikající poziční bóje asi sto metrů od nás. Další den se smiřujeme s návratem do Evropy a jedeme odvážně na trajekt. Porto na kraji města bylo ten den zavřené, takže jsme museli do středu města Canakkale, do hlavního přístavu (N 40°09‘03.46¨ E 26°24‘ 08.79¨). Lodní lístek přišel na 20 EUR, během pár minut jsme první na trajektu a jedeme z tohoto dominantního kontinentu. Tak jako všechny cesty vedou do Říma, všechny lodě z Canakkale a okolí vedou do přístavu v Eceabat. Plujeme napříč průplavem Dardanely, křižujeme dráhu velkým nákladním i osobním lodím a vyloďujeme se v přístavu (N 40° 11‘ 02.73 E 26° 21‘ 36.56). Na lodi využíváme volné chvíle a platíme moři. Je to takový náš zvyk, který mě naučil můj otec, když jsem byl ještě dítě. Při odjezdu z dovolené jdeme k moři, rozloučíme se a vhodíme do vody každý několik drobných mincí. Nejsme pověrčiví, ale nikdy na to nezapomeneme, vždy to někdo z expedice připomene. Jsme v Evropě a z Eceabat jedeme po silnici E90 k městu Gekibolu. Marmenské moře máme pořád po pravoboku a pomalu se s ním loučíme, hltáme kilometry dále severně po silnici D-550 směrem na Edirne. Tentokráte se objevují poslední vlnky moře Saroského zálivu po levé straně. Poslední dlouhé písčité mořské pláže a čeká nás jen asfalt a kilometry. Napo- jujeme se na silnici D-100 a jsme na hranicích. Máme obavy, jelikož vjezd do země byl hektický, ale jedeme plnou parou. Míjíme poslední mešitu, která je přímo na hraničním přechodu Kapikule (N 41°42‘19.08¨ E 26°22‘ 03.44¨). Než se nadějeme, jsme už v celním prostoru, kde navštívíme tax free shop. Nevím, jaké tu mají daně, ale na cenách, to není znát. Nekupujeme vůbec nic a hurá do Bulharska. Pokračujeme dále po D1 na Sofii, ale o tom až někdy jindy. Ani nevím, co mám napsat na závěr. Naše Expedice Apalucha procestovala již skoro celou Evropu. Projeli jsme Středozemní ostrovy, Gibraltar, severní Skotsko a Nordkapp autem byl zážitek, ale zařadit tuto zemi do žebříčku hodnocení snad nejde. Každá země má něco krásného, ale Turecko nás opravdu nadchlo. Autor tohoto cestopisu od nás obdržel jako dárek cestovního průvodce od nakladatelství JOTA. Chcete-li se i vy podělit s ostatními karavanisty o svůj cestovatelský zážitek a zkušenosti z návštěvy jiné země a získat tak hodnotného knižního průvodce, pošlete nám svůj cestopis na redakční e-mail [email protected].
Podobné dokumenty
Infokniha_Turecka_NEV-DAMA
Jinak jsou hlavní zásady jako v ČR – jezděte vpravo, předjíždějte vlevo a dávejte přednost
zprava. Parkovacích míst je v turistických centrech dostatek, ale z 90 % jsou zpoplatněna.
APOGEO Alert / leden 2015
knih a nezbytně nutné dětské výživy – nemusí vést snížení sazby DPH bezpodmínečně i ke snížení cen.
U těchto produktů bude záležet na konkurenčním prostředí.
Od avizovaného snížení obratu pro regis...
Velický zpravodaj 2015 - Obec Velká nad Veličkou
Pořadatelem turnaje je občanské sdružení Prague Handball Club. Nejvýznamnějším partnerem po celou dobu trvání
turnaje je Hlavní město Praha. Věříme, že
i v příštím roce házenkářky z Velké nad
Veli...
Ceník - Fischer
Na www.fischer.cz se s časy příletů a odletů do jednotlivých destinací můžete seznámit. Časy příletů i odletů mohou být
z provozních důvodů změněny. V takových případech pro vás změnu služby EARLY ...
Ceník plaveb 2015 ()
do ministátečku Andorra, knížectví
v kruhovité kotlině Pyrenejí. Nejprve se zastavíme v hlavním městě
Andorra La Vella, které je nejen centrem tohoto ministátečku, ale i jedním velkým nákupním stře...