zde-cesta

Autem do Chorvatska 2014: tipy na
nejšikovnější cestu na Jadran
Autor: Roman Švidrnoch, 9. června 2014
Před vaším putováním za chorvatskými krásami máme dvě zprávy - dobrou a
špatnou. Dobrá je, že silnice se na této trase zlepšují. Špatná, že jedinou výjimkou
jsou ty české. Problémy přicházejí hned na dálnici D1, kde je několik zúžených míst.
Tady je pár užitečných rad pro cestu na Jadran i zpátky.
Rakouskem to jde dobře
Na první skutečnou kolonu narážíme až těsně před Brnem, posunujeme se asi deset
minut, do Mikulova pak už je cesta hladká.
Hned za česko-rakouskou hranicí zastavujeme, abychom koupili rakouskou dálniční
známku. Tradičně jsme to dělávali na čerpací stanici BP, teď však stojí ještě před ní
zbrusu nová budova se svítivým nápisem Republik Österreich a tam známky vedou.
Oproti loňsku "viněta" podražila o 20 centů na 8,50 eura.
Mapa a omezení na trase
Infografika s mapkou projeté trasy, cenami benzinu a nafty, upozorněními na
dopravní omezení na cestě i možnostmi ubytování na trase. STAHUJTE ZDE.
První rakouské kilometry plynou velmi příjemně, zadrháváme se až ve Vídni, kde
postojíme pět minut ve frontě na mostě přes Dunaj. V sezoně je to tady horší, ale
podle našich zkušeností se moc nevyplatí tenhle neuralgický bod objíždět.
Na konci obchvatu směrem na Graz (29. km) jsou podobně zúžené pruhy jako na D1,
ovšem hned tři, takže se jede lépe. Do Grazu jedeme ve zúžených pruzích dvakrát,
jinak ale nenarážíme ani na jeden opravdu problematický bod. Loni rozebraná
dálnice A9 do Slovinska je letos zbrusu nová. Z ní jsme odbočili na výjezdu 226
směrem na Gersdorf-Mureck.
Slovinsko: raději objížďkou
Na konci Murecku to bereme doprava přes
hraniční most nad řekou Murou a vjíždíme do
Slovinska. Z vesnice Trate míříme směrem
na Lenart (silnice 433), vyhýbáme se
předražené dálnici. Letos je to s placením
ještě horší než loni: slovinská vláda zavedla
novou kategorii aut, jejichž výška nad přední
nápravou je více než 1,3 metru. Za větší
MPV, osobní dodávky typu VW Transporter,
ale i vozy typu SUV tak zaplatíte místo 15
Odbočka z rakouské dálnice na slovinskou objížďku
eur rovných 40! Kupon je navíc jen sedmidenní. Ještě víc než dříve tak platí, že
placenou dálnici je lepší objet.
Prázdniny v Evropě
Pokud se zrovna strefíte do začátku dovolených v některé ze spolkových zemí
Německa, v Rakousku nebo ve Slovinsku, můžete zažít na dálnicích peklo. Užitečný
web www.schoolholidayseurope.eu vás informuje o začátku prázdnin ve všech
zemích EU, můžete si tak cestu lépe naplánovat.
Silnice na Lenart je rok od roku hrbolatější. Ve Ptuji se nedá zabloudit, odbočíte hned
na prvních světlech vlevo, před křižovatkou je směrová tabule a v ní ještě malá šipka
Zagreb. Přes kruhové objezdy (přes první rovně, na druhém doprava) pojedete kolem
obchodního centra Tuš přes další "kruháče" (první rovně, druhý doprava) na most
přes řeku Drávu. Po dalším objezdu už míříte na samotný konec slovinské dálnice
(křižovatka Draženci). Značka dálnice na tabulích je už tady přeškrtnutá. Celá
objížďka trvá zhruba 40 minut.
Pomoc ENC: Předplacené mýto

Loni jsme věnovali pozornost možnosti předplacení výhodnějšího mýta ENC.
Chorvatský provozovatel většiny dálnic HAC nabízel několik výhodných
balíčků, v jejichž rámci bylo možné získat samotný přístroj zdarma. Letos to už
neplatí, krabička ENC stojí 122 kun, tedy 470 korun. To znamená, že se už
jednorázovému cestovateli prakticky nevyplatí: za nejdelší cestu, kterou



můžete v Chorvatsku po dálnici absolvovat, ze Záhřebu-Lučka na poslední
sjezd Čarapine před Ploče, zaplatíte 223 kun, totéž zpět. Z těchto 446 kun
ušetříte díky slevě na mýtném ve výši 21,74 procenta přesně 96 kun, do ceny
ENC tedy zbývá ještě 26 kun.
Pokud budete po zemi jezdit více nebo se plánujete vracet, už druhý rok
se vám ENC zaplatí. Navíc přístroj můžete půjčit komukoli, je anonymní a z
výpisu účtu na internetu pak odečtete, kolik vám má dát. Nezapomeňte však
částku ponížit o oněch 22 procent, protože sleva se načítá jednorázově při
nákupu ENC nebo jeho dobíjení, na výpisech (i na mýtných branách) se
odečítá mýtné v plné výši.
Dobíjení je snadné, stačí zadat na stránce prodaja.hac.hr uživatelské jméno
a heslo, které dostanete při nákupu, a pomocí platební karty on-line nabijete
kredit. ENC se prodává na mýtných branách 24 hodin, a to na dálnicích ATZ i
HAC. Na mýtnici je vždy přítomen někdo, kdo objednávku vyřídí.
*** Pokud máte problémy s přihlášením na web a dobitím kreditu ENC,
přečtěte si další užitečné informace v rámečku na konci článku
Čekání na teplou vodu
Na dálnici navazuje hlavní silnice číslo 9 a ta nás dovádí až na chorvatskou hranici v
Macejlu. Z té od loňska, kdy Chorvatsko vstoupilo do EU, zmizeli celníci, zbyla jen
pohraniční policie. Kontrola dokladů je formalita - stačí ukázat občanky, doklady od
auta ani zelenou kartu nikdo vidět nechtěl.
Po dálnici A2 míříme na jih, hned za hranicí bereme z mýtnice kartičku, před
Záhřebem platíme 48 kun hotově. U Záhřebu se pak napojujeme na páteřní tah A1,
který nás dovede až k moři. Na mýtnici Lučko poprvé vytahujeme náš přístroj ENC
na předplacené mýtné (o 22 procent levnější než to hotovostní). Na téhle největší
mýtnici jsou pro ENC vyhrazeny tři zvláštní pruhy, takže se vyhnete kolonám před
běžnými branami. Systém nás načetl, ukázal zůstatek 913 kun; a můžeme svištět.
Ale jen do Karlovacu, pokračovat budeme až zítra.
Po 800 kilometrech hledáme nocleh. První dům u silnice s nápisem "sobe" čili pokoje
má plno, druhý naproti přes cestu je volný. Pokoje za 220 kun (790 korun) jsou malé,
ale čisté, vyspali by se tady dva dospělí a dítě. Jen teplé vody se dočkáme až po
nekonečných pěti minutách odpouštění studené. A také nechtějí brát eura, je třeba
mít vyměněné chorvatské kuny, na placení kartou zapomeňte.
V létě se pracovat (skoro) nebude
Ráno znovu najíždíme na dálnici směr Split a Dubrovník. Zpomalujeme jen na
několika opravovaných úsecích. V Chorvatsku platí zákaz stavebních prací na dálnici
v průběhu turistické sezony, takže všechny práce na údržbě dálnice budou ukončeny
do 15. června. Pokud se něco přece jen opravuje, musí ministerstvo udělit výjimku.
Ta letos platí pro opravy dálnice A4 z Goričanu (přechod z Maďarska) do Záhřebu
mezi Svetou Helenou a Popovcem či Ludbregem a Čakovcem.
Dalších šestnáct kilometrů dálnice
Po 400 kilometrech klidné jízdy opouštíme na výjezdu číslo 29 autostrádu, abychom
vyzkoušeli loni otevřený 4,2kilometrový tunel Sv. Ilja-Biokovo, který zkracuje cestu na
Makarskou riviéru. Za průjezd se platí poplatek 20 kun v každém směru (společná
mýtnice pro oba je nahoře, za sjezdem z dálnice). Po malé odbočce se vracíme zpět.
První nocleh Karlovac
Za dalších 30 kilometrů dálnice loni končila, sjíždělo se na 466. km u Vrgoracu - letos
pokračujeme dál. A to ještě 16 kilometrů, až do sjezdu Ploče-Karamati - tento nový
úsek byl zprovozněn 20. prosince 2013. Přesně po deseti kilometrech autostrády
však musíme sjet na modře značenou silnici směrem na Ploče.
Na konci nás čeká mýtnice, z našeho ENC se odečítá 27 kun (z Makarské).
"Čtyřpruh" ještě chvíli vydrží, končí až za tunelem Petrovac, to už pod sebou vidíme
přístav Rogotin a deltu řeky Neretvy. Řídíme se dále směrovkami, které nás navádějí
hned za dalším tunelem Medak na starou silnici. Do Dubrovníku zbývá 92
"nedálničních" kilometrů.
Bosna: nejlevnější tankování
Kde natankovat


Ve srovnání s loňskem se pobyt v Chorvatsku prodraží. Kvůli slabší koruně
prodávají české směnárny chorvatskou kunu o dvacet až čtyřicet haléřů
dráž. Citelné je to v kombinaci s dražším benzinem (v síti INA je litr benzinu v
přepočtu za 37 korun, nafta za 33,50).
"Náplastí" je zlevnění mýtného o necelá čtyři procenta. Na rozdíl od loňska

platí, že nejvýhodnější je natankovat plnou doma v Česku.
Aktuální ceny benzinu
www.tolls.eu/cs/fuel-prices
Až do cíle našeho putování není na silnici žádný "zásek" - kromě dvou bosenskochorvatských hraničních přechodů před a za městem Neum. V Neumu se vyplatí
zdržet na zdejší benzince, nafta i benzin jsou tady nejlevnější na celé cestě. Neplaťte
za palivo eury či kunami, obsluha je sice vezme, ale napočítá vám nepříznivý kurz - a
platební karty fungují spolehlivě. Ani s kvalitou nafty jsme neměli po cestě žádný
problém, natankovali jsme zde i cestou zpátky.
Jediným, co nás zdrží, je výstavba kanalizace v obci Slano - provoz v jednom pruhu
tady řídí semafor, čekáme asi pět minut. A pak už naprosto hladce dojíždíme do
nejjižnější chorvatské metropole, loni ještě děravá silnice u obce Lozica je opravená.
Jsme v cíli.
Nádherné vodopády i hrad
Odbočkami přes poloostrov Pelješac a ostrov Korčula míříme zpátky, tentokrát na
Istrii. Cestou nenarážíme na žádné problémy, na noc zastavujeme v městečku
Skradin - ráno chceme prozkoumat Národní park Krka s jeho vodopády. Opravdu nás
nadchnou, jen bychom příště nejeli lodí ze Skradinu, byť je to v ceně vstupenky, ale
autem - pak bychom se totiž mohli přesouvat mezi jednotlivými částmi parku, jež jsou
od sebe dost vzdálené.
Později po poledni vyrážíme ze Skradinu dále na sever. Po 200 kilometrech dálnice
nás upoutá impozantní stavba na kopci v údolí. Odbočujeme tedy na příštím výjezdu
Brinje a vracíme se "po čuchu" zpátky po paralelní silnici. Po několika minutách a pěti
ujetých kilometrech už hrad vidíme. Zastavujeme přímo pod ním a šplháme nahoru,
je to kousek. Kdo miluje středověké stavby, bude nadšen. Hrad Sokolac byl tak
mohutně opevněný, že jej nikdy nedobyla ani turecká vojska.
Pak už míříme na Istrijský poloostrov. Chceme projet cestu, kterou v opačném směru
putují tisíce Čechů.
Istrie: málo dálnic, hodně placení
Istrie nás vítá průjezdem tunelem Učka, je placený (29 kun), my ale budeme platit až
na konci dálnice při sjezdu. No, dálnice - ukazuje se, že většina trasy má pouze
jeden pruh v každém směru a rychlost na 80 km/h. A když asi padesát kilometrů před
Pulou najíždíme na opravdovou autostrádu, zjišťujeme, že rychlost je tady omezená
na pouhých 110 km/h.
Za chvíli jsme na konci dálnice a se zatajeným dechem dojíždíme na mýtnou bránu
vyhrazenou pro ENC. Všichni nás ujišťovali, že bude fungovat i na Istrii. Ta co? Nic.
Závora se nezvedne, musíme vytáhnout platební kartu a pumpnout ji o 51 kun.
V Pule strávíme krásný den a po něm vyrážíme zpátky domů. S dálnicí je to o něco
lepší. Zaplatíme posledních 41 kun a vítá nás slovinská hranice.
Informační tabule někdy lžou
Peníze vyměňte předem


Neustále omílaná rada "plaťte v cizině kartou, je to výhodnější než měnit
ve směnárně" už neplatí. Zatímco v české směnárně bychom nakoupili
chorvatské kuny za 3,72 Kč, při zaplacení nafty běžnou platební kartou
vedenou k účtu u mBank nás kuna přišla o deset haléřů dráže.
Ještě horší je to s eurem: směnárna ho nabídne za 27,60 Kč - z karty nás
ovšem přišlo přesně o korunu dráže! Banky totiž při platbě kartou strhávají
podle kurzu devizy-prodej, který je sice o pár haléřů nižší, než když nakoupíte
v jejich vlastní směnárně, ale vyšší, než za kolik byste koupili ve směnárně
nezávislé. Navíc se kurzy jednotlivých bank od sebe liší - a to třeba mezi
ČSOB a mBank o třicet haléřů na každém euru.
Když jsme se předtím radili s navigací, spočítala nám jako nejkratší trasu přes
Lublaň, Villach, Salzburg, Linz a České Budějovice. Tudy jsme ještě nikdy nejeli, do
Prahy to má být pouhých 860 kilometrů, zatímco modifikovaná "klasika" přes Graz a
Vídeň asi 920 km. Na chorvatsko-slovinské hranici ale stojí solidní kolona. Hned za
celnicí je krámek se směnárnou a prodejnou dálničních známek, kde pořizujeme
drahý 15eurový kupon, protože ho tentokrát využijeme.
Pokračujeme zatím po obyčejné silnici, na níž musíme předjíždět spoustu malých
traktůrků i cyklistů. A to celých deset kilometrů do města Koper. Tady narážíme na
problém: navigace nás žene doprava na dálnici A1 Lublaň/Terst, směrové cedule
jsou ale přelepené, zdá se, že cesta je neprůjezdná. Jaké je naše překvapení, když
se ukazuje, že pouze na nájezdu na autostrádu je omezení rychlosti na 40 km/h a
krátké zúžení, pak už je vše naprosto normální - dojedeme až do Lublaně. Ještě že
jsme se nenechali zmást!
Přes Salzburg raději ne
Přijíždíme k obrovské mýtnici, na niž koukáme udiveně, protože ve Slovinsku přece
platí ty drahé známky! Jenže tahle v Grušici slouží k výběru poplatku přes tunel
Karawanky. To jsme netušili, takže platíme, ale netušíme, proč hned za bránou stojí
auta ve třech frontách a ani se nehnou. Ani my se 25 minut nehneme, protože, jak
zjišťujeme vzápětí, tunel se opravuje a doprava se pouští kyvadlově. A tak by to mělo
být až do 20. června, v létě tedy snad nebezpečí půlhodinového čekání nehrozí.
Poplatek ovšem ano.
A není sám. Dalších 11 eur platíme za průjezd Tauernskou dálnicí A10 v úseku
Flachau-Rennweg. Navíc přichází krupobití, teplota padá ke dvěma stupňům a
najednou sněží. Opravdová chumelenice, všechno kolem je bílé - po pětadvaceti
stupních v Chorvatsku jsme trochu v šoku...
Na posledním úseku dálnice ze Salzburgu na Linz žádné omezení není, autostráda
však končí 36 kilometrů před českou hranicí v Unterweitersdorfu. Už jsme tudy nejeli
několik let, takže nás mile překvapilo, jak Rakušané pokročili s výstavbou rychlostní
silnice S10. Hotovo by mělo být v roce 2016, už v příštím roce však budeme moci
objet poslední větší rakouské město na trase, Freistadt, po novém obchvatu. Jsme v
Česku. Příště bychom jeli raději jinudy - jak pak doma počítáme, alternativní trasa
přes Maribor, Graz a Linz je delší jen o pět kilometrů. A ušetříte 18 eur...
Může se hodit
Pokud máte problémy se zařízením ENC - přihlášení na web a dobití


Poměrně dost čtenářů, kteří si loni koupili ENC, se nedokázali přihlásit na
internetové stránky a dobít kredit. Nedostali totiž od obsluhy mýtné brány
smlouvu s uvedením uživatelského jména a hesla. Podle informací na
stránkách hac.hr, které jsme v praxi ověřili, je uživatelským jménem i heslem
pro anonymní uživatele prvních 10 čísel na krabičce ENC. Tím se dostanete
na svůj účet, uvidíte zůstatek a budete moci nabít pomocí platební karty.
Pozor, stává se, že platební brána nefunguje při přepnutí do angličtiny, v
chorvatštině už ano.
Důležité je také vědět, u kterého provozovatele jste ENC koupili - zda od
ARZ (Autocesta Rijeka-Zagreb) nebo HAC (Hrvatske autoceste) - registraci
musíte provést na jejich stránkách, tedy https://prodaja.hac.hr nebo
www.enc.arz.hr.
Pokud by to stále nešlo, může být problém v zablokovaném přístupu - HAC
totiž loni avizoval, že ti, co nejsou registrovaní, to musejí udělat do 4. 12. 2013
(neregistrovaní jsou největšími dlužníky systému). V případě, že by byl přístroj
skutečně blokovaný (není to moc pravděpodobné), napište na [email protected], [email protected] či [email protected], [email protected] , vysvětlete situaci a
požádejte o odblokování.