raid
Transkript
Válečný en Válečný d de >> raid Transorientale 2008 OFFROAD MAGAZÍN / 78 / www.ioffroad.cz V DÁLKOVÝCH MARATÓNECH SE ZAČALA PŘED MĚSÍCEM PSÁT NOVÁ KAPITOLA. TO, JAK BUDE VYPADAT BUDOUCNOST ZÁVODU TRANSORIENTALE, JE VE HVĚZDÁCH, ALE JEHO PRVNÍ ROČNÍK NAZNAČIL, ŽE BY MOHL BÝT ADEKVÁTNÍ NÁHRADOU ZA „NEJISTÝ“ DAKAR, KTERÝ SE ODSTĚHOVAL DO DALEKÉ JIŽNÍ AMERIKY. Náročnost tratě, její délka a celkový čas strávený na cestách– necestách se Dakaru hodně přiblížil a v některých aspektech jej i překonal. Zprvu se závod nevyhnul organizačním problémům, ale na ty jsme při francouzské patronaci již zvyklí. Ono uřídit takový kolotoč bez zaváhání by asi bylo nemožné, a tak jen díky “bláznivé“ a dobrodružné povaze několika frantíků s mottem: „ono to nějak dopadne!“ se tento závod asi mohl uskutečnit. Na druhou stranu, zajistit hladký přechod rusko-kazachstánských a následně i čínských hranic je téměř nadlidský úkol. Navíc se snad poprvé v historii podařilo dostat na území a do vzdušného prostoru Číny čtyři organizátorské helikoptéry, bez kterých by se soutěž konat nemohla. Takže „klobouk dolů“ za odvahu s jakou do toho šel René Metge a celý jeho organizační tým. Po čas závodu jsem si psal průběžné zprávy, které asi nejlépe vystihují atmosféru tohoto nevšedního závodu. Nebude se tedy jednat o standardní reportáž, kdo s jakým vozem jel a jak to probíhalo obecně, ale o subjektivní pohled do účinkování jednoho českého týmu. Jak dopadli jednotlivé etapy si můžete najít na internetu, pokud vám budou chybět potřebné „statistické údaje“, předem se omlouvám. Pro úplnost dodejme, že na startu stálo 164 strojů (motorek, čtyřkolek, aut či nákladních vozů) a do cíle jich dorazilo 81. Úmrtnost byla více než poloviční! Největší konkurence byla v kategorii kamionů. Na startu jich stálo 35 a do cíle dorazilo pouze 14 klasifikovaných strojů. Náš MAN TGA 18.480 v kategorii T4.1 (nákladní auta s minimálními úpravami) nezklamal a dovezl nás až k Velké Čínské Zdi u Pekingu a to na skvělém 8. místě celkově. Na premiérovou jízdu s náklaďákem je to heroický výkon. Jsme historicky prvními Čechy, kteří absolvovali a dojeli maratón rally raid s jiným vozem než je Tatra či Liaz. Česká účast nebyla špatná. V motorkách nás reprezentoval Dušan Randýsek na Yamaze, na čtyřkolce stejné značky jel Josef Macháček, v osobních vozech s Hummerem H2 startoval Jiří Jestřáb s Petrem Hášou a v náklaďácích jel s Liazem ještě Martin Macík. Společnost v kabině mu dělali Josef Kalina a Josef Valtr. Naše posádka ve složení Miroslav Zapletal, Míla Janáček a Martin Mikulenčák obývala po celou dobu kabinu zmíněného MANu. Nesmíme zapomenout na Jaroslava Katriňáka na KTM ze raid << en ík eník OFFROAD MAGAZÍN / 79 / www.ioffroad.cz Slovenska, který patřil k velkým favoritům v kategorii motocyklů. Pojďme se tedy podívat, jak to vypadalo na trati den po dni. Nejdelší maratón Světa začínal 11.6. v Petrohradu a končil 28.6. u Velké Zdi nedaleko Pekingu: >> START ST. PETERBURG – RAMPA PŘED ERMITÁŽÍ Všechno začalo večer 11. 6. po technických a administrativních přejímkách velkolepou přehlídkou v Petrohradu na náměstí před Zimním Palácem, tedy známou Ermitáží. Motorky a osobní auta přejela přes rampu, kamióny samozřejmě vedle, zatroubilo se, zamávalo a rychle zpátky do hotelu. Byla už půlnoc, takže se šlo honem spát. Další den jsme před sebou měli 840 km směrem k Moskvě! Motorkáři vstávali už ve čtyři ráno, neboť první vyjížděl už na pátou. >> ETAPA 1, ST. PETERBURG – ROGAČEVO My naštěstí startovali až v 7.44h. Čekal nás 160 km dlouhý přejezd na RZ a pak první ostré kilometry našeho MANu i naše. Je to oproti malému Mitsubishi opravdu velký rozdíl. Sedíte o více jak metr a půl výše, kabina je odhlučněná jako v osobáku, a tak na přejezdech ani nemusíme používat jinak nezbytná sluchátka. MAN si spokojeně přede, ale už přejezd nám připadá jako RZ, neboť je na něj krátký časový limit a jen v koloně na výjezdu z Petrohradu zůstáváme téměř dvě hodiny. Premiérový start se tedy odehrává v lehké „hektice“. Musíme ještě upevnit na korbě bedny a vyrážíme. Tři, dva, jedna start… ticho… my sice jedeme, ale kromě mé navigace není slyšet prostě nic… opravdu nezvyklé! Kvičení motoru V6 v Mitsubishi L200 či převodovky v Pajeru nám chybí. Helmy nás úplně odřezávají od reality a přijde nám, jako bychom sledovali nějakou videohru. Učíme se. Mirek za volantem hledá optimální kvalty pro jízdu na písečných lesních cestách a zjišťuje, co si nechá podvozek na výmolech líbit. Já se přepínám do optimální polohy navigace a snažím se příliš nezatěžovat nedávno zlomenou nohu. Martin sleduje trať a kurz na GPS tak, abychom neztráceli správný směr. I on si užívá svou vůbec první závodnickou zkušenost! První RZ má jen 72 km, je celkem technická, namotaná po vojenském prostoru, a tak je o zábavu postaráno. Po jejím absolvování máme smíšené pocity, ale hlavní je, že to máme za sebou. Alespoň pro dnešek. Teď nás ještě čeká více jak 600 km dlouhý přejezd do Rogačeva nedaleko OFFROAD MAGAZÍN / 80 / www.ioffroad.cz >> raid Transorientale 2008 Moskvy. Dorážíme sem v deset večer, autu ani nám zdá se nic není, a tak si dáváme spokojeně malou slivovici před spaním. 19. místo v kamiónech bereme s rezervou a ani nás po pravdě řečeno moc nezajímá. Jsme tu proto, abychom to doválčili až do Pekingu a ne abychom honili Čagina, Staceyho nebo De Rooye. Martin Macík dojel první etapu jedenáctý. Motorky ovládli favorité. Vede Ullevaseter o vteřinu před Katriňákem. Dušan Randýsek skončil po prvním dni na skvělém 5. místě, Pepa Macháček na čtyřkolce dojel dvaadvacátý. V autech zaváhal favorizovaný Eric Vigouroux s Pro-truckem a po technických problémech byl rád, že může pokračovat v závodě. Vyhrál další z favoritů Španěl J.L. Monterde na Schlesser-buggy, před Němcem Mathiasem Kahlem na další buggy (Fast speed Honda) a třetí byla pro změnu další buggy, tentokrát SMG s Francoisem Delecourem za volantem. Do spacáků zalézáme brzy, bivak je na rozmáčené louce a komáři štípou. >> ETAPA 2, ROGAČEVO – PETROVSKI Druhý den nás čeká téměř to samé. Nejdříve dlouhý přejezd 420 km a poté kratší, 94km dlouhá RZ, a na závěr ještě 220 km do bivaku. Přejezd jsme absolvovali bez problémů, a tak v půl třetí odpoledne startujeme. Po sedmi kilometrech nás ale zastavují hlídkující vojáci, neboť se u prvního kontrolního bodu propadl most a trať je neprůjezdná. Po dvouhodinovém chaosu je rozhodnuto. RZ odstartuje znovu od druhého CP. Startujeme a máme před sebou už jen 63 km. Opět žádný problém, trať je podobná, tedy lesní úseky a písčitá cesta, jen je to zpestřené tankodromem. Bohužel! Jízda po krátkých vlnách, navíc plných smradlavého bahna je opravdu silným zážitkem! Houpeme se do rytmu a pomalu si zvykáme na „výletní“ tempo, kterým se >> Česko-Slovenská trojka na startu: Dušan Randýsek, Josef Macháček a Jaroslav Katriňák budeme snažit dostat až k čínské zdi! Před mořskou nemocí nás vysvobozuje cíl. Sundaváme helmy a vyrážíme se zabláceným autem do bivaku. Po cestě tankujeme asi 350 litrů na další den a snažíme se najít myčku. Marně, ale nakonec by to bylo zbytečné. Bivak je sice na krásném místě u obrovské Volhy, ale přehnala se nad ním bouřka s krupobitím, a tak je to tu jak v řašeliništi. Bezpečně na suchu parkujeme, jdeme se najíst a zjišťujeme, že další den byla RZ zrušena právě kvůli vodě, a tak se bude jen přejíždět. Komárů je tu opět požehnaně a bláta ještě >> Martin Mikulenčák s Mirkem Zapletalem lepí na masku MANu startovní číslo 419, které je provázelo až do cíle závodu. víc. Pátek třináctého nepřinesl žádný zásadní problém. >> ETAPA 3, PETROVSKI – JELABOUGA Dnes jsme jen sedli do našeho kamiónu a přejeli po “kvalitních“ ruských cestách dalších 500 km východním směrem. Po cestě jsme nepotkali nic zajímavého. Bylo jen trochu víc času na sledování přírody, ale protože Míra je závodník a ručička rychloměru je většinou i na přejezdech někde okolo 120 >> Jaro Katriňák na startu 9. raid << – 130 km/h, moc jiného než cestu a okolí zrychleně sledovat nestíháme. Krátká pauza na kafe, jedno tankování – dalších 350 litrů – a jsme v městečku Jelabouga. Na jeho okraji je konečně rozumný bivak s výhledem na deltu řeky Kama. MAN dostává první servis. Je třeba rozchodit v blátě zatuhlé uhlíky u alternátoru, což se po pár hodinách daří. Jdeme spát, druhý den bude náročnější. etapy již vedl průběžné pořadí motocyklů >> ETAPA 4, JELABOUGA – MRAKOVO >> ETAPA 5, MRAKOVO (RUS) - BOGOTSE (KAZ) Ihned po ránu se vyráželo na náročný spe- ciál měřící (opět po zkrácení) 125 km. RZ vedla nádhernou přírodou úpatí Uralu. Přes pár náročných technických (až trialových) pasáží kličkujeme strmě dolů k řekám, následuje brodění řek a pokračujeme krkolomnými, nekonečnými a hlavně opravdu prudkými výjezdy zase vzhůru. To nám ale vyhovuje a dostáváme se do dobrého tempa. Na osmdesátém kilometru nás za jedním horizontem čekalo překvapení. Stálo zde asi dvacet aut a vrtulník. Při vyprošťování jednoho auta s čínskou posádkou prasklo lano a kovové oko s hákem zasáhlo jezdce Xu Langa do hlavy. Podle pravidel by měl mít stále na hlavě helmu, ale bohužel neměl. My jsme se snažili spolu s ostatními dostat přes rozbahněný úsek. Postupně jsme s Martinem Macíkem vytáhli >> Den volna věnovala posádka MANu preventivní údržbě vozu a ten je za tuto péči dovezl až do Pekingu. OFFROAD MAGAZÍN / 81 / www.ioffroad.cz Celá etapa měřila opět téměř 700 km a z toho rychlostní test činil 125km. Tedy činil… měl činit, ale na to už jsme si začali zvykat. Neprůjezdný úsek v lese nedaleko startu způsobil hromadný přesun celého pelotonu na CP2, kde vzniknul provizorní start. Z původních 125 km zbyla skoro polovina. Nevadí nám to, dále se učíme ovládat našeho MANa. RZ zvládáme bez zaváhání a držíme se stále na konci druhé desítky, tady na 18. - 19. místě. Výkonný motor dává tušit velké možnosti, ale jsme limitováni celkovou hmotností, neboť vezeme věci Dušanu Randýskovi a náhradní díly na Hummer posádky Jestřáb – Háša. Hledáme optimální rozložení váhy, tlaku v pneumatikách či řazení 4x4. Ono se řekne náklaďák, ale když se jedná o závodní nářadí, je třeba s ním zacházet trochu v rukavičkách. Skvělé zázemí máme u továrního týmu, který nám poskytuje cenné rady. OFFROAD MAGAZÍN / 82 / www.ioffroad.cz >> raid Transorientale 2008 >> V Rusku byl problém dostat se z bivaku stojícího na podmáčené louce z hlubokého bláta pár bezmocných buggy, které mají pohon pouze na zadní nápravě, a tak se tu moc nechytají. Pak zapadnul i Maritn Macík, společnými silami dostáváme jeho Liaz z bahna a vyrážíme do cíle etapy. Našim posádkám byla za pomoc ostatním odpuštěna penalizace a dán náhradní čas, neboť v opačném případě jsme překročili stanovený limit na průjezd rychlostky. Ještě po RZ nás čeká náročný přejezd 520 km s přechodem Kazachstánské hranice. Do bivaku dorážíme pozdě, ale musíme ještě vše připravit na následující maratónskou dvojetapu. Nevadí nám to a s dobrým pocitem jdeme po náročném a dlouhém přejezdu spát.. >> ETAPA 6, BOGOTSE – ARKALIK Poprvé se setkáváme s katastrofálními silnicemi Kazachstánu! Přesuny jsou snad náročnější než rychlostní zkoušky samotné. Pokud jsme si mysleli, že nemůže být nic horšího než Ruské silnice, hodně jsme se pletli! To, čemu v Kazachstánu říkají “silnice“, se nedá popsat. To se musí zažít. MAN ale drží skvěle, a tak po osmdesáti kilometrech přijíždíme ke startu speciálu. Přejezd jsme si okořenili prvním defektem. Premiérově tedy měníme obří michelinku na zadním kole. Dostat připečenou roztrhanou a horkou pneumatiku z disku je celkem oříšek, celá operace trvá 35 minut. Čas přejezdu ale stíháme, a tak penalizace nehrozí. Díky náhradnímu času stejně startujeme celkem vzadu, ale nevadí. Před námi jsou rozsáhlé stepy a rychlostní průměr se na prvních 150 km SS pohybuje okolo 110km/h. A to se bavíme o kamiónech! Osobní auta jsou ještě o něco rychlejší. De Rooyovi s jeho kamiónem Iveco už se ale podařilo vyhrát SS celkově! Nás to nechává v klidu a jedeme si tu svou tak, abychom neudělali chybu a neublížili technice. Cesta do Pekingu je ještě dlouhá. Na dvoustém kilometru, však čekalo další z mnoha překvapení. Bylo zde asi dvacet různě kličkujících aut, která hledala nejbližší možný přejezd hodně široké řeky. Jediný brod, který byl v roadbooku, byl po průjezdu prvních pěti vozů nepoužitelný, a tak začal boj o dobytí druhého břehu. Vydali jsme se tak jako ostatní vpravo a asi po deseti kilometrech jsme našli cestu vedoucí k vodě. Napadlo nás, že se zde bude nacházet další brod. Byl tam, ale v něm zapadl velký Renault Kerax týmu Dessoude France. Vytáhli jsme jej zpět na náš břeh a pokusili se zdolat vodu sami. Povedlo se napoprvé. Poté jsme přátelsky přetáhli i zmíněný Renault a již po druhém břehu se vraceli k výchozímu brodu, abychom mohli dle roadbooku pokračovat v cestě do cíle. Vše se povedlo na výbornou ři také nestíhali, neboť motorkáři ještě o půlnoci čekali v bivaku na své batohy s oblečením a spacáky. Promrzlí se přikrývali bočnicemi od stanů nebo tím, co jim zapůjčili kamarádi z aut a kamiónů. V jednu ráno jsme se po příjezdu prvních organizátorů dozvěděli, že následující RZ bude zrušena a bude jen přejezd do dalšího bivaku. Bohužel i toto patří k náročným maratónům… >> ETAPA 7, ARKALIK – BOTAKARA. cíle v Pekingu jako jediný čtyřkolkář. Na 90 km krátkém ranním přejezdu jsme se ještě probouzeli, abychom v 10h14h. vyrazili do 450 km dlouhé RZ. Délka etapy je hrozivá, ale cesta ubíhá velmi svižně. Nekonečné stepy, ve kterých nepotkáte i více než sto kilometrů ani živáčka, zvedají rychlostní průměr vysoko nad 100 km/h, a tak se zadrháváme až při přejezdu nedalekého pohoří. Cesta se začíná klikatit a nepříjemný prach brání předjíždění ostatních, ale i ostatním nás. My volíme tempo opět tak, abychom hlavně neublížili autu. Zítra se má přejíždět do Číny a my tam prostě chceme! Do cíle dorážíme na 15. místě, které si držíme i v celkovém pořadí. Motorky stále vede Jaro Katriňák před Ullevaseterem. Dušan Randýsek se před šestou etapou sice probojoval na 3. místo celkově, ale po lehkých navigačních chybách se propadl o 2 příčky dolů na 5. místo. Technika mu zatím drží. Náročné přesuny zvládá s lehkostí i Hummer H2 Jirky Jestřába, a tak i on zítra překročí Čínskou čáru. Tým Kamaz Master dnes ohlásil, že i když etapu celkově vyhrál Vladimír Čagin, rozhodl se kvůli tragické události z předvčerejška odstoupit ze závodu. Jeho kolegové Kabirov i Mardějev na dalších Kamazech v týmovém duchu též odstupují. Kategorie kamiónů tak přišla o velká jména a boj o vítězství se bude pravděpodobně odehrávat jen mezi Gerardem De Rooyem a Hansem ���������� ������� OFFROAD MAGAZÍN / 83 / www.ioffroad.cz a k našemu údivu jsme zde byli jako jedni z prvních. Náš čas nás řadil na 7. místo v kamiónech a 15. absolutně tento den. Naše nadšení v depu ochladlo poté, co jsme se dozvěděli o smrti francouzského motorkáře Phillipe Tonina, kterého srazil Vladimír Čagin s Kamazem. Navíc přišla zpráva, že v nemocnici podlehl zranění hlavy čínský jezdec Xu Lang. Na jeden den toho bylo trochu moc. Organizáto- OFFROAD MAGAZÍN / 82 / WWW.iOFFROAD.CZ >> Pepa Macháček dojel do Původních 750 km kvůli společnému přesunu po silnicích narostlo na útrapných 940 km na místních komunikacích. Ani se nám nechce věřit, že jsme tuto vzdálenost zvládli urazit za 11 hodin. A to jsme ještě v hlavním městě Astana tankovali a měli zde zastávku u pódia pro diváky a novináře. Byla to spíše jedna dlouhá RZ, ale v běžném provozu. V bivaku jsme se setkali s posádkou Hummeru a sdělovali si dojmy za poslední dva dny. Jako vždy to ale nemohlo být dlouho do noci, neboť jsme již v 5.30h vstávali na zatím nejdelší speciálku závodu. Martin Macík bohužel zjistil, že mu zdejší silnice úplně vymlátili přední kardan a protože jej nemá, je nucen ze závodu odstoupit. Pokračovat do Pekingu tedy bude s naším Hummerem H2 a dalšími doprovodnými vozy po asistenční trase. >> ETAPA 8, BOTAKARA – AYAGUZ raid << > zveme vás ���������������������������� ����� �������� � � �������� � ������� � ����� � �������� � >> Ani zkušený Franz Echter, tovární pi- lot MANu, se nevyhnul položení svého vozu na bok. Nakonec dojel na 5. místě. OFFROAD MAGAZÍN / 84 / www.ioffroad.cz >>raid Transorientale 2008 >> Matthias Kahle si na Honda buggy připsal dvě etapová vítězství a celkově se radoval z bronzu. Staceym na MANu. Zatím má navrch oranžové Iveco, ale věřím, že tým MAN ještě zamíchá kartami. V autech tak trochu chybí velká jména, a tak dle očekávání vede J. L. Monterde na Schlesser Buggy, druzí jsou bratři Gibonové na Bowleru a třetí Jerome Pelichet také na voze Bowler. Skvěle měl závod rozjetý i Lotyš Saukans na Oscaru, ale dnes utrhl rameno a ztratil mnoho času opravou. Eric Vigouroux na Pro-trucku si vybral další „den blbec“ a musel na trati s ulomeným pravým zadním kolem počkat na svou rychlou asistenci. >> ETAPA 9, AYAGUZ (KAZ) – KARAMAY (CHIN) Poslední etapa na území Kazachstánu měři- la 530 km. Rozlučková speciálka měla jen 85 km, ale zato vedla krásnou přírodou po úzkých horských cestách plných kamení. Kličkovali jsme mezi kopci nahoru a dolu a brodili horské potoky a řeky. I když RZ neměla příliš mnoho kilometrů, byla navigačně velmi náročná a někteří tak ztratili mnoho cenných minut. Nám se naštěstí chyby vyhýbaly, a tak jsme v poklidu dojeli na 11. místě. V průběžném pořadí jsme se posunuly do top ten. MAN zvládl trasu skvěle a my se mohli vydat na přejezd vedoucí ke státní hranici s Čínou. Úděsné cesty Kazachstánu nás vyprovodili asi 150 km na hranici s Čínou. Čekání 4 hodiny na opuštění této země nás trochu zaskočilo, stejně jako naopak rychlá a perfektní organizace Číňanů při vyřizování celních formalit na druhé straně. Jiný kraj, jiný mrav. Vy- >> Systémem start – cíl zvítězil J.L. Monterde na Schlesser buggy fasovali jsme ještě čínskou SPZku a vystavili nám každému i čínská řidičská oprávnění. Všichni se na nás usmívali a po důkladné prohlídce všeho možného jsme vjeli na území Číny. K našemu překvapení nás přivítaly skvělé silnice a dálnice a také neskutečné množství mávajících dětí a lidí podél cest. Během prvních dvaceti kilometrů jsme jen s vlaječkami a kytkami viděli mávat snad milión Číňanů. Jejich spontánní radost je až zarážející a chvílemi se nám zdá, jakoby to dostali příkazem. Do bivaku dorážíme před půlnocí. Opět se nám posouvá čas o dvě hodiny vpřed, takže máme další kratší noc. Skvělé, když víte, že ráno vstáváme okolo šesté.. >> ETAPA 10, KARAMAY – TURFAN Další osmistovka! Ráno jsme se na briefingu dozvěděli, že se bude startovat později. Organizátoři podcenili přechod hranic a čekalo se na vrtulníky, které jsou nezbytné k zajištění trati. RZ měla mít 342 km, ale když jsme dorazili na start, bylo nám sděleno, že se bude startovat až z bodu CP3, tedy že se trať opět zkrátila na necelých 100 km. Pokračovali jsme tedy dalších 100 km po cestách k novému startu. Motorkáři již měli natankováno a mohlo se závodit. My se tak dostali na trať až ve čtyři odpoledne. V dobrém závodním tempu jsme vše bez problémů dovezli do cíle a po krátké pauze za cílem jsme osvěžení vyrazili na další nekonečný třísetkilometrový přejezd k městu Turfan. Na RZ se nám podařilo urazit na zadní nápravě čidlo k uzávěrce, a tak jsme jej zatím provizorně zaaretovali a vyrazili s tím, že jej v den volna vyměníme. Opět dorážíme před půlnocí, dáváme si něco k jídlu a na oslavu dojezdu až do volného dne povídáme a sedíme při vínu asi do dvou do rána. Pepa Kalina, navigátor od Martina Macíka a starý dakarský pardál, má v zásobě nepřeberné množství historek nejen z Dakaru, ale i dalších závodů. Zalézáme do spacáku s pocitem, že se popr- raid << vé můžeme trochu vyspat. MAN září jako nový, neboť se nám jej podařilo poprvé od startu závodu umýt. Zaslouží si to! >> ETAPA 11, VOLNÝ DEN – TURFAN Tento den se pracuje na tom, co se zatím nestíhalo. Přehazujeme přední kola za zadní, snažíme se marně opravit nepříliš spolehlivé dofukování kol, takže jej nakonec zavíráme „natvrdo“ a budeme raději spoléhat na manuální práci s tlakem v obřích pneumatikách. Dále měníme zmíněné čidlo na zadní nápravě a prolézáme co se dá. Víme, že nás čekají ty nejtěžší etapy a vypadá to, že i když jsou mezi prvními velké odstupy, závod zde prakticky začíná. >> ETAPA 12, TURFAN – HAMI >> Soliska jsou zrádná a kamión pohltí během chvíle. Dostat se však ven trvá o poznání déle… udělal chybu v navigaci a když se snažil vedle tratě vrátit pro neprojetý waypoint, podařilo se mu s jeho buggy SMG zapadnout do soliska. „Ukecává“ nás, a tak zajíždíme na kraj soliska, abychom se ho pokusili vytáhnout. Opatrně krokujeme, abychom zde nezůstali také. Horní krusta praská, Míra přidává a snaží se odtud rychle dostat pryč. Marně! Zapadáváme levou stranou asi metr do soliska a zůstáváme tu bezmocně ležet také. Nadáváme si za naší dobrosrdečnost a běžíme k cestě zastavit další kamión a přesvědčit ho, aby nás vytáhl. Tři projíždí bez povšimnutí, ale naštěstí se nám daří zastavit posádku jednoho Unimogu. Ten na třetí škubnutí dostává náš MAN zpět na pevný podklad! Vše nakládáme a rychle mizíme. Přijíždíme k prvním dunám a musíme uznat, že se chvíli přemlouváme k prvnímu sjezdu. Přeci jen pustit dvanáct tun do 100 m hluboké díry připomínající výtahovou šachtu chce trochu kuráže! Navíc je třeba přesně odhadnout nájezdovou rychlost, neboť duny jsou měkké a vyškrábat se na její hranu chce trochu rychlosti, ale opravdu jen trochu, aby se člověk neskutálel dolů. To se samozřejmě již prvním jedincům podařilo. My jsme nakonec odvahu našli a sjeli si první vysokou dunu. Nahoře pocit strašný, dole skvělý! Také je třeba najet přesně kolmo na hranu a když se to daří, kamión se dole téměř zapichuje na čumáku, ale poté se narovnává a pokračujeme dál. Pomalu si zvykáme na novou zkušenost. MAN kráčí v měkkém OFFROAD MAGAZÍN / 85 / www.ioffroad.cz Do rychlostky se tentokrát startovalo hned za depem, takže odpadnul únavný přejezd a hned se začalo závodit. 412 km slibovalo rychlé pisty, prach a písek. Severní Čína (v dávné minulosti Jižní Mongolie) představuje také část pouště Gobi. Jízda ve vyschlých řečištích mezi krásnými scenériemi kaňonů by si zasloužila zvolnit a vnímat ty krásy okolí, ale my přijeli závodit, takže vše míjíme rychlostí okolo 110 km/h. Ještě než přijíždíme k prvním dunám, přibíhá k nám po pistě Etienne Smulevici, který >> Dušan Randýsek dojel na OFFROAD MAGAZÍN / 86 / www.ioffroad.cz >> raid Transorientale 2008 písku skvěle. Další hodinu je to jak na houpačce – nahoru a dolů. Čekali jsme písek, ale tohle nás překvapilo. Kdybychom věděli co ještě zažijeme… V táhlém stoupání se nám daří zapadnout a užíváme si premiérové vyhrabávání. Nájezdy a lopaty létají vzduchem a za 20 minut pokračujeme v jízdě. Tlak v pneu snižujeme postupně až na 1,2 baru. Prvním “lehlým“ kamiónem byl rychlý Hans Stacey, kterého ale týmový kolega Franz Echter rychle zvedl zpět na kola. Ztratil jen 30 minut, což ho nemohlo ohrozit. Jen mechanici měli v depu celou noc co dělat. Pro zahřátí se v dunách jelo 25 km, další dny se má přitvrdit. Do cíle dorážíme v poklidu, plni nových zážitků z premiérové jízdy s kamiónem v dunách. Trochu nás zdržuje nefunkční automatický systém upouštění a dofukování kol, takže musíme vždy před pískem vyběhnout z auta a odfouknout na potřebný tlak. To nám bere v průměru asi 15 minut. Časový limit stíháme přes všechna zdržení s téměř dvouhodinovou rezervou. >> ETAPA 13, HAMI – QUINGUAN Celková délka etapy měla hodně přes 700 km a rychlostka opět přes 400 km. Náročnost se stupňovala kilometr po kilometru. Písku přibývalo a okolní skály měnily barvu téměř za každým kopcem. Maximální časové limity stanovené na etapu jsme viděli jako nereálné, ale nakonec jsme se do času vešli. Podařilo se to ještě dalším šesti kamiónům. Tento den jsme jeli asi 80 km v těžkých dunách. Kousek za prvním CP potkáváme stát speciál mladého De Rooye. Spolu s ním zde stojí i jeho rychlá asistence. Vypadá to na něco vážnějšího. Později se v bivaku dozvídáme, že Gerard De Rooy měl poruchu na motoru, proto tým De Rooy skvělém 8. místě a mohl si vychutnat pódium u Velké Čínské zdi ostoupil ze závodu z prvního místa. Do vedení se dostal opět Hans Stacey na MANu, my se posunuli na 9. místo absolutně. Katriňák si drží svůj náskok nad Norem Ullevaseterem a taktickou jízdou mu nedává šanci dostat se do vedení. Třetí Kolomytzin z Ruska je rád za své umístění, Dušan Randýsek zatím drží páté místo, ale tlačí se na něj dva Italové. >> ETAPA 14, QUINGUAN – ALXA YOUQI Vstávali jsme brzy ráno, abychom se řádně unavení přesunuli na další speciál. Měl sice “jen“ 280 km, ale z toho téměř 120 km v dunách. A ne ledajakých. Je jich čím dál víc a jsou pořád větší. Písek je tu jemný jako pudr. Pomalu se jimi prokousáváme kilometr po kilometru, opět si zkoušíme, co je to vykopat lopatou tohle monstrum z jemného písku, nájezdové plechy už dávno nejsou rovné, ale bereme to jako součást závodu. Vyprošťování zapadlého kamionu je únavné. V klidu, vždy tak ve čtyřicetistupňovém vedru, vylezeme ven, pot z nás lije, takže na sebe lijeme jednu láhev vody za druhou. Ta má snad ještě více stupňů, než je venku, ale aspoň ze sebe člověk dostane písek a prach. Díky písečné bouři na začátku je tahle etapa hodně náročná na navigaci, ale my s orientací nemáme probléme, díky čemuž získáváme na soupeře cenné minutky… No, o minutky tu nejde, ale máme z toho alespoň dobrý pocit! Před dunami, kdy vylézáme z vozu a trávíme ušetřený čas odfukováním pneumatik, nás zas zbloudilé vozy a kamióny předjíždí. Jedeme si svoje tempo a nenecháváme se nervově rozhodit. Přestože neděláme zásadní chyby, vidíme, že časový limit 6h58min je nereálný. Přijíždíme za dunami k CP3 a dostáváme vytoužené razítko. Zde nám oznámili, že v tomto bodě etapa končí. Ušetřených 80 km jsme rádi oželeli. Asi 150 km přejezdu do bivaku, >> ETAPA 15, ALXA YOUQI – BAYAN HOT >> ETAPA 16, BAYAN HOT – HOHHOT Na tu přejíždíme dalších 325 km, takže v autě pomalu dospáváme a psychicky se připravujeme na závěrečných 125 km. Pro změnu se jede opět v písku. Před star- tem odfukujeme na standardní 2,0 baru. Uvidíme, co to udělá. Od organizátorů se dozvídáme, že v minulých dvou etapách skončilo mnoho aut a náklaďáků. Úmrtnost je v naší kategorii v tuto chvíli více než 60%, což je opravdu hodně! V autech je tomu podobně, motorek je na startu asi polovina. Nevíme, čím to je, ale závěrečný test, i přes to, že organizátoři před ním varovali, tak náročný nebyl. Možná jsme se během minulých čtyř dní i trochu vyjezdili a nemůže nás už nic překvapit. Snažíme se jet na jistotu, ale když za sebou máme po dvou hodinách jen 45 km musíme chtě nechtě přidat. Časový limit je zase šibeniční, 4h10min. To bychom nestihli. CP1 je na 75. km, kam se dostáváme za 3 hodiny. Doufáme, že se pak trať zrychlí. Dvakrát se nám opět podařilo domáčknout pneumatiku, ale stačilo ji jen dofouknout a jelo se dál. Ztráta po pěti minutách neznamenala nic, ale běžel neuvěřitelně rychle. Zvyšujeme tlak v pneu na 2,4 baru a přidáváme. Chytli jsme skvělé tempo a závěr závodu si užíváme. Předjíždíme Behringera, Verzellettiho a pár osobních vozů. Kousek >> Dokázali jsme to! Premiéra s náklaďákem a hned 8. místo v takové konkurenci se dá považovat bez nadsázky za fantastický výkon. OFFROAD MAGAZÍN / 87 / www.ioffroad.cz Opět vstáváme brzy ráno, ale nemůžeme si stěžovat, neboť motorkáři jsou na tom ještě hůř. Startovalo se po 75 km dlouhé přejezdu rovnou do písečných dun. Kousek za startem leží kamión Franze Echtera, stojí tu už další dva vozy, a tak po krátké konzultaci zjišťujeme, že jsme tu zbyteční a vyrážíme dál. Pomalu jsme se dostali přes první dunová pole a najeli jsme mezi dva pruhy vysokých dun. Když říkám vysokých, myslím tím duny 300 až 500 m vysoké. Mezi nimi zůstáváme prakticky celý den. Každých 10 km nás pak čeká přejezd menších či větších dun. Na horizontech vidíme nekonečné písečné kopce. Než jsem odjížděl, viděl jsem Krausův pořad „Uvolněte se prosím“ a hned jsem si při pohledu na nekonečná dunová pole vzpomněl na frázi, kterou se jej snažil naučit lektor čínštiny. Jeho slova zněla: „Čína je velká, Japonsko malé.“ Nevím jak moc je Japonsko malé, ale jistě vím, že Čína je fakt veliká a v této části i neobyčejně krásná. Když jsme prvních 100 kilometrů zvládli za 5 hodin, bylo nám jasné, že nesmyslný limit 6h43min. nemůžeme stihnout. Nechávalo nás to v klidu, neboť takových byla v kategorii kamiónů opět většina. Dvakrát jsme upouštěli kolo, ale naštěstí už jsme věděli jak na to, a tak jsme si nepřipsali výraznou časovou ztrátu. Za 18 minut jsme jeli dál. Opět jsme pomohli několika soupeřům z prekérních situací, neboť sami moc dobře víme, že tady je třeba si pomáhat. Před CP2 vytahujeme beznadějně zapadlý MAN Francouze Jacquota a jedeme dál. Dvakrát zůstáváme viset na hraně duny, používáme měchy na zvednutí zadní nápravy a pokračujeme. V pozdějším odpoledni písek pomalu chladne a už není tak jemný jako v poledne. Stále si ale musíme dávat pozor. Obzvlášť záludné duny je třeba najíždět na několikrát. Někdy je nutné jet hodně rychle, jinak se kamion nahoru nevyškrábe. Velbloudí tráva prorůstající pískem je nebezpečná při sjezdech a předek auta dostává zabrat. Spolehlivost MANu byla neuvěřitelná. Pomalu ale jistě jsme se prokousali přes obrovské duny a velbloudí trávu až k CP3. Ještě před ním se snažíme pomoci Verzelettimu s Unimogem. Přestal mu řadit. Když jsme přetrhli druhou kurtu, vzdali jsme to. Od CP3 na 144. km konečně duny ustupují, cesta se zrychluje a zbývajících 60 km absolvujeme ve sviž- ném tempu. Slunce zapadá a my musíme zastavit a narovnat zohýbanou rampu s přídavnými xenonovými Hellami, neboť hlavní světla jsou kvůli tvrdým dopadům nepoužitelná. Do cíle dorážíme ale nikdo nás nevítá! Škoda, ale chápeme, že na nás v půl jedenácté asi nikdo čekat nebude. Sundaváme helmy a vyrážíme na únavný 300 km dlouhý přejezd. Do bivaku dorážíme ve tři ráno! Zde se dozvídáme, že limit byl posunut na 9h45min, neboť se do původního nevešel ani vítěz etapy Mathias Behringer na MANu. I tak máme smůlu a dostáváme další 3 hodiny penalizace. Nevadí, hlavně že jedeme dál. Penalizovaných je opět naprostá většina. Na sprchu nemáme “morál“, vstáváme v 6h30min. a je před námi poslední měřená etapa! raid << bylo již pohodových, ale zvládli jsme stejně dojet až po půlnoci. Sprcha a rychle spát, další etapa má být to nejhorší, co program rallye nabízí. Časový limit dnes zvládly pouze první tři kamióny a my dostáváme první penalizaci 3 hodiny. Jsme ale klidní, neboť takových je nás většina. Někteří jsou na tom hůř a dostali další 3 hodiny za neprojeté kontrolní body. OFFROAD MAGAZÍN / 88 / www.ioffroad.cz >> raid Transorientale 2008 >> LIAZ dojel do Pekingu bohužel již mimo soutěž. Spaní ve stanech je klasikou dálkových rallye. před cílem i zapadlého Francoise Delecoura, který tak přišel o třetí místo v absolutním pořadí. Zadní poloosa na jeho buggy SMG nevydržela. Přijíždíme k cíli v čase 4h53min. s úsměvem na tváři. Máme to za sebou. Nyní nás čeká další přejezd dlouhý 300. Bivak v jednu ráno skoro nemůžeme najít. Dozvídáme se, že ráno vyrážíme na společný přejezd do Pekingu již v půl páté ráno. Ještě se zba- vujeme všech zapůjčených přístrojů v autě (iritrack, gps – ertf, sentinel, balise) a jdeme spát. Nemůžeme ale vynechat slavnostní přípitek. >> ETAPA 17, HOHHOT – BEIJING Vstávat se nám nechtělo, únava z předchozích dní se nastřádala, a tak byl 665 km dlouhý přejezd, navíc zorganizovaný jako hromadný, téměř k nepřežití. Mirek střídající se na přejezdech s Martinem zvládl prvních 150 km, pak jsem zaskočil za volant i já, protože Martin nebyl k probuzení. Postupně jsme se prokousávali k Pekingu a někdy okolo páté dorazili k Velké Čínské Zdi na vyhlášení a závěrečný slavnostní ceremoniál. Focení týmů, vyhlášení a předávání cen se protáhlo až do půlnoci a my mohli šťastně zkonstatovat: „Byli jsme při tom! První ročník Transorientale 2008 je úspěšně za námi. Dojeli jsme do cíle na 8. místě v kategorii kamiónů. V této kategorii jsme navíc jeli úplně poprvé a stali se tak prvními Čechy, kteří při dálkovém závodě cross country rallye použili jinou techniku než domácí Tatru či Liaz. Osmý dojel i Dušan Randýsek, který se v posledních etapách trochu trápil s technikou své Yamahy, ale nakonec i on mohl vyskočit na pódium u Velké Zdi. Pepa Macháček dojel jako jediný čtyřkolkář celkově na 17. místě (startovali dva) a pokud budeme, tak jako každý večer v bivaku, jedna rodina, musíme zmínit i fantastické vítězství slovenského jezdce Jaro Katriňáka na KTM! Už se připravuje nový ročník Transorientale 2009 a ten asi rozhodne o budoucnosti závodu. Více fotek najdete na www.offroadsport.cz a další informace na www.transorientale.com. Text Mílo Janáček Foto autor >> 1. Lotyš Saukans byl hodně vidět – 8.místo 2. Bratři Gibonové jeli skvěle a stříbro bylo zasloužené! 3. Spokojený Dušan Randýsek před startem 7.etapy >> Eric Vigouroux jistě pomýšlel na víc než jen 12.místo v cíli
Podobné dokumenty
Zápis z veřejného zasedání zastupitelstva ze dne
společnosti Chrudim pan Libřický a pan Šavelka'kterými bylo sděleno, Že ploch4 která bude
potřeba pro stavbu budovy Čov bude o velikosti cca 600 m2. S majiteli pozemku byl sjedrrrín
případný odkup ...
BSF magazin - Bohemia Servis Finance as
většina z nás se rozhodla pro pěší přesun. Klidným krokem jsme
došli na Pigalle a odtud na Montmartre. V ulici je velké množství
krámků se suvenýry, což znamenalo chvilkový rozchod. Kdo neviděl
a n...
Tisková zpráva 12. 3. 2008 ALCAR má pro rok 2008 opravdu
DOTZ Survival se stal partnerem nejúspěšnějšího českého týmu v cross country rally
– týmu OFFROADSPORT CZ. Posádka Zapletal – Janáček se chystá bojovat, se
svým vozem Mitsubishi L200 EVO
o přední u...
A- B- Nastudujte z6kladnf moZnosti jedno i vfcekvadrantovdho
+* L^:U ffi,a,'(,,.nt44W _e,,% ,! n".,r*_
ltbb''y{/'*,e,^*
/y^ .'t'atr*',,&'{*t*i^u ffi.,'ri,elQ'4