5 ZPRAVODAJSTVÍ
Transkript
5 ZPRAVODAJSTVÍ
deník ZPRAVODAJSTVÍ 5 sobota 3. května 2014 SERIÁL: Po stopách Julesa Verna Veřejnosti je otevřena už více než rok. Během této doby si tady se zábavnými technickými exponáty hrály denně stovky malých i velkých návštěvníků. Řeč je o interaktivní herně U6 v Dolních Vítkovicích. Prohlédněte si motor ze stíhačky M alý Svět techniky U6 představuje světu, mimo jiné, nejrůznější druhy dopravních prostředků i jejich motorů. V části zvané Ze Země na Měsíc naleznete dokonce originál proudového motoru Tumanskij R-11, který se používal v letounech MiG- 21. Stíhačky MiG-21 se začaly vyrábět v roce 1959 v Sovětském svazu a staly se snad nejslavnějšími a nejpoužívanějšími nadzvukovými letouny vůbec. Dodnes jsou používány ve více než třiceti zemích světa. Na začátku jejich výroby jimi však bylo vyzbrojeno více než 50 států. Jenže ani takový slavný letoun by nebyl nic, kdyby neměl pořádný motor. A právě motor z této stíhačky si můžete v malém Světě techniky prozkoumat. „Proudový motor Tumanskij R-11 byl nejvíce používaný právě v letounech MiG-21,“ vysvětluje průvodce malého Světa techniky Jirka Vavřík. Jeho vynálezcem je ruský konstruktér a letec Sergej Konstantinovič Tumansky. Výroba motorů započala v roce 1956 a celkem se jich vyro- Z EXPOZICE v interaktivní herně U6 v Dolních Vítkovicích. Foto: Jiří Zerzoň bilo 21 tisíc kusů. Motor je dlouhý přes 4,5 metru, váží 1200 kg a jeho průměr dosahuje téměř jeden metr. Motor se vyhotovoval celkem v šesti variantách a později jej nahradily modely Tumanskij R13 a Tumanskij R-25. „Jako palivo se v motoru používal le- tecký petrolej, takzvaný kerosin,“ vysvětluje dále průvodce. V malém Světě techniky U6 si můžete tento jedinečný motor nejen osahat, ale můžete také vyzkoušet, jak se točí, a detailně prozkoumat jeho jednotlivé části a součástky. (pva) Krkavec bělokrký TEREZA PINTÉROVÁ Ostrava – Krkavec bělokrký je o něco menší africký příbuzný našeho krkavce velkého, největšího zástupce pěvců. Krkavec bělokrký dosahuje délky těla až půl metru a váhy téměř jednoho kilogramu. Rozpětí křídel je až 110 centimetrů. Poznáme jej podle charakteristického bílého pole na zadní části krku a podle silně vyklenutého zobáku s bílou špičkou. Obývá hornaté oblasti jižní a východní Afriky. Nejčastěji se vyskytuje v nadmořské výšce od tisíce do tří tisíc metrů, ve východní Africe žije téměř v šesti tisících metrech nad mořem. Je velmi otužilý a snáší dobře i naše zimy. Hnízdí v párech. Hnízdo buduje na skalních stěnách, příležitostně na stromech. Obvykle sná- ší tři až šest vajec. Hnízdní sezona začíná podobně jako u jiných druhů krkavcovitých brzo zjara. Inkubace trvá přibližně tři týdny, mláďata zůstávají v hnízdě 40 dnů i déle. Společně s rodiči se drží po celé léto. Mladí ptáci jsou podobní rodičům, jen má jejich opeření jakoby hnědší nádech a bílá skvrna na krku má více či méně znatelné žíhání. Krkavci patří mezi všežravce a nepohrdnou žádnou potravou, mršinami počínaje, přes různé rostlinné a živočišné složky až lidskými odpadky na skládkách konče. Je možné je zastihnout ve společnosti jiných druhů krkavcovitých ptáků a supů u jedné mršiny. Loví také drobné ptáky a savce. Využívá však i nabídky hmyzu, například sarančat, útočí na ještěrky a jiné plazy, vyhledává různá semena či měkké plody. Většinu potravy sbírá na zemi, méně často pak na stromech. Byl také pozorován při házení želv z velké výšky na zem, nejčastěji KRKAVEC BĚLOKRKÝ. Foto: Zoo Ostrava na skály, podobně jako to dělají orlosupi. Do Zoo Ostrava přicestovali dva mladí samci z plzeňské zoo v prosinci 2012 a nyní jsou v expozici v řadě voliér dravců. Jsou nápadní nejen svým vzhledem, ale i výrazným hlasovým projevem. Válečný zápisník Leopolda Horáka Slezské zemské muzeum si v roce 2014 připomíná významné jubileum. Dne 1. května uplynulo právě 200 let od zpřístupnění prvního veřejného muzea na území dnešní České republiky, v jehož tradici Slezské zemské muzeum pokračuje. Při této příležitosti připravilo SZM celou řadu zajímavých akcí, koncertů i výstav. V sérii článků o zajímavostech ze sbírkových fondů SZM se tentokrát představuje Národní památník II. světové války. Byl postaven v bezprostřední blízkosti míst, na kterých probíhaly jedny z nejtvrdších bojů konce války na území dnešní ČR. Jeho hlavním úkolem je prezentace novodobých dějin, zejména období druhé světové války. Spravuje a uchovává doklady o příslušnících čs. domácího i zahraničního odboje, o obětech perzekucí nacistického režimu i civilním obyvatelstvu republiky v dobách války. Opava – O bitvách druhé světové války již bylo napsáno mnoho. Méně se hovoří a píše o životě vojáků v době, kdy nebojovali. Přitom právě čekání na střet s nepřítelem mnohdy vyvolávalo více obav a nejistoty než samotná bitevní vřava. Své o tom věděli českoslovenští vojáci, kteří po pádu Polska v září 1939 skončili v sovětské internaci. Místo očekávaného vítězného střetnutí s nepřítelem a rychlého návratu do osvobozené vlasti se tito muži dočkali zajetí ze strany slovanské velmoci, k níž mnozí před válkou upínali své naděje. Vždyť na základě smlouvy z roku 1935 byl Sovětský svaz vojenským spojencem ČSR. Nyní však byli vojáci v zajetí, byť na sovětské poměry vcelku komfortním, a o dění na frontách i v okupované vlasti se dozvídali jen zprostředkovaně. Jedním z internovaných byl i Leopold Horák, jehož zápisník se nachází ve sbírkách Slezského zemského muzea. Sám Horák jej jako penzista v roce 1985 daroval tehdejšímu Muzeu revolučních bojů a osvobození v Ostravě spolu se svými fotografiemi a dokumenty z válečných let. Útlý blok s předtištěným prostým nápisem „Album“ postrádá značku výrobce. Horák do sešitu během nuceného pobytu v internačním táboře Jarmolincích na přelomu let 1939 a 1940 sbíral zápisy a malůvky od svých spolubojovníků. Mimo písemných věnování zde najdeme také rozličné kresby a texty písní, některé včetně notových zápisů. Záznamy vypovídají o tehdejší náladě internovaných vojáků. Hned na jedné z prvních stránek můžeme číst motto mužů, kteří byli zbaveni možnosti bojovat: „I kdybychom měli obejít třeba i celý svět – přec se s Němcem střetnem“. Text je doprovázen kresbou siluety Pražského hradu a mapkou předmnichovské republiky. Obrazovou část dále tvoří různé vojenské motivy – obrázky vojáků, bitevních scén, předválečného čs. opevnění apod., ale také malůvky idylické české krajiny. Přirozeně nechybí ani citáty – hlavně z Komenského, Nerudy či Tyrše, ale také např. z Kiplinga. Mezi těmi, kteří připojili svá věnování, byli i pozdější generálové Ludvík Svoboda a Vladimír Janko, stejně jako další významné postavy zahraničního odboje. Janko, v té době poručík, mimo jiné napsal: „Nejtěžší strádání ani nejlákavější nabídky nemohou svésti z cesty muže, který ví, za čím jde“. Tento a podobné zápisy dodávaly vojákům odhodlání a také víru v brzký konec války. Ten někteří optimisticky předpovídali již na rok 1940. V tomto duchu psal i samotný Ludvík Svoboda, který očekával pomoc zejména od Francie. Čas od času však v táboře v Jarmolincích zřejmě zavládla také malomyslnost či bezmocná zuřivost, zejména když přicházely špatné zprávy z domova. Po brutálním potlačení pražských demonstrací 28. října 1939 a následném zásahu proti vysokým školám kapitán generálního štábu František Bauer doplnil do Horákova zápisníku mimo jiné: „Milý Horáku, mrtví a nevině utýraní volají i k Tobě o odčinění křivdy“. Zápis nese datum 18. listopadu a obsahuje vcelku přesný popis represí, k nimž došlo o pouhý den dříve. Jak vidno, i v internaci byli Čechoslováci solidně informováni, patrně zejména rozhlasovým vysíláním. Další časté téma tvořily vzpomínky na domov, mnohdy v podobě nejasných narážek na společné zážitky Horáka a jeho druhů v době před válkou. Ačkoliv převážná většina záznamů pochází z doby pobytu v SSSR, Horák svůj zápisník používal i později během bojů na západní frontě. A po válce sbíral podpisy někdejších spoluvězňů z Jarmolinců, kteří přežili. V červnu 1968 se Horák sešel s tehdejším prezidentem Ludvíkem Svobodou, s nímž se později viděl i při Svobodově návštěvě Ostravy u příležitosti pětadvacátého výročí osvobození města v dubnu 1970. Při obou setkáních prezident připojil ke svému zápisu v Horákově notýsku z listopadu 1939 nový podpis s datem. S dalším někdejším válečným druhem, generálem Václavem Kovaříkem, se Horák viděl až po 31 letech. Zápisník Leopolda Horáka tedy nejen ilustruje život československých vojáků v letech války, ale umožňuje také nahlédnout do pozdějších osudů některých z těch, co přežili. Dokument je součástí podsbírky novodobých dějin Slezského zemského muzea. Ondřej Kolář, pracovník Slezského zemského muzea v Opavě UKÁZKY ze zápisníku Leopolda Horáka. Snímky SZM v Opavě 1001047753_C INZERCE
Podobné dokumenty
MiG-21MFN - Squadron
Kořeny vývoje letounu sahají do první poloviny 50. let minulého století. V roce 1954 byl dokončen projekt Je-1, velmi
rychle nahrazený druhým prototypem Je-2. Oba měly šípové křídlo. Prvním strojem...
ČEŠTÍ A SLOVENŠTÍ DOBROVOLNÍCI V POLSKU 1939
a přes Slovensko emigroval do Polska, kde se pokusil o založení vlastního česko-slovenského národního
odboje orientovaného na Varšavu.
Po porážce Polska v září 1939 se
přesunul na Západ, kde pokrač...
Padouch nebo hrdina
Žáci budou jmenovat filmové a literární postavy, možná též postavy soudobých mediálních kauz. Kdo je padouch a kdo
hrdina však nemusí být na první pohled rozpoznatelné. Často soudíme na základě prvn...