3 MBRichie Kotzen
Transkript
„MOC PŘEMÝŠLÍŠ, NEPŘEMÝŠLEJ, SPOJ HLAVU A VŮBEC CELÝ TĚLO S K YT AROU A HRAJ. A NAVÍC, CHYBY JSOU DOBRÝ, PŘIJĎ SE PODÍVAT NA MĚ, KOLIK BĚHEM KONCERTU UDĚLÁM CHYB. JSOU INSPIRATIVNÍ !" Richie chie Kotzen se narodil v roce 1970 v Pensylvánii a od šesti let nedělal nic jiného, než hrál na kytaru a piano. pi Samozřejmě chodil do školy, ale veškerý rý svůj volný čas věnoval cvičení, a to hlavně jamování s nahrávkami pouštěnými v rozhlasových stanicích. Mimořádně talentovaný kluk pak za pomoci vyhlášeného vyhledavače kytarových talentů Mika Warneyho vydal své debutové album a první vní videoškolu ve svých osmnácti letech. letech Postupem času prošel mnoha styly a spoluprací spo s mnoha muzikanty anty (Poison, Mr. Big, Stanley Clark, Greg Howe... Howe ), začal se více věnovat zpěvu pěvu a skládání s rockových písní. Dnes má ji již silnou fanouškovskou základnu po celém světě a je bezpochyby by kytarovým velikánem, i když už nyní nehraje takové divočiny, jako předvádí na společných CD s Gregem Howem. Je už trochu jinde a je rád, že to tak je. U příležitosti jeho pražského koncertu 18. 3. v Retro Music Hall v rámci turné k nedávno vydanému CD Go Faster, jsem měl možnost si před ním nejen zahrát, ale také ho řádně vyzpovídat. Dlouhá léta jsi byl vídán zásadně s kytarou Fender Telecaster.. Poslední dobou však hraješ na svůj signovaný model Stratocastera RK STR 145. Proč jsi přesedlal na stratocastera? V roce 1995 mě firma Fender oslovila, že by udělala mnou signovaný nástroj, a chtěli vyrobit hned dva modely; jak telecaster, telecas tak stratocaster. Poté jsem je různě střídal jak na nahrávkách, tak při živém hraní, víceméně podle nálady. V období Poison to bylo tele, pak v období Mother Head's s Family Reunion to byl strat, s Mr. Big to bylo napůl a pak dlouho už jen tele RK 145. Ke stratu jsem se vrátil asi před čtyřmi roky ro a Fender obnovil výrobu těchto modelů. Tentok krát rát v bílé barvě a custom snímači DiMarzio pod značkou STR 145 RK. První měl označení STR 135 RK. Oba typy kytar mají naprosto stejný krk, který přesně sedí mé ruce, a tak je j střídám více méně podle nálady. Ted' mám momentálně „strato“ období. Ten proklatě tlustý krk na tvých telecasterech telecasterech byl tvůj požadavek, proč až taková tloušťka? Poté, co mi Fender věnoval jeden model z custom shopu, začali jsme spolupracovat spolupraco na úpravách dle mých návrhů. Krk je o něco tlustší, než byl na onom modelu, a přidal jsem k tomu nějaké „comfort cuts“ (vybrání dřeva na těle v místě dotýkajícím do se břicha a zkosení těla v místě dotyku pravé ruky), tak abych měl větší pohodlí při hře. V podstatě to, co je na každém běžném stratocasteru, má i můj model telecasteru. Takže ten krk je prostě přesně pro tvé ruce... Velikost krku je striktně osobní volba, kytara vám musí padnout dobře do ruky, a pokud jsem měl možnost toto si ohlídat, udělal jsem to. Prostě když ji vezmu do ruky, musím se cítit dobře a pohodlně, protože to je moje kytara. Mám poměrně velké ruce a tloušťka krku má zásadní vliv na celkový sustain kytary, takže proč bych nevolil raději tlustší krk? Jakou značku a jakou sílu strun používáš? Od svých osmnácti hraji na d'Addario 011-.049, nic speciálního. To je docela náročné na ruce. Měl jsi někdy problémy se šlachami? Ne, nikdy. Jen úplně v začátcích, když jsem byl malý, měl jsem určité problémy. Ale spravilo se to odpočinkem a změnou, například jak jsem držel kytaru, úhlem ruky... Tyhle problémy vždy vychází z toho, že děláte něco špatně. Tvoje nahrávky mívají většinou dost bohaté aranžmá, množství vokálů, efektů, piano, hammondky, atd. Ale živě hraješ jen v triu a zpíváš sám. Zastáváš ten názor, že live je něco jiného než studiová verze a není třeba, a b y t o z n ě l o s t ej n ě j a k o n a C D ? Jednoznačně. Hudba by měla být tvořena živě. Studiová nahrávka by měla být živým záznamem kapely ve studiu. Ale je to prostě jen záznam v daném čase a momentálním rozpoložení. A pokud písničce sluší bohaté aranžmá, proč je neudělat. Dobrá píseň funguje jak s bohatým aranžmá, tak například jen s pianem nebo akustickou kytarou. Pro mě je hudba hlavně živé hraní, protože každý koncert a každá píseň je pokaždé nový a originální moment a nová zkušenost. Nemám důvod snažit se na pódiu vytvářet kopii záznamu ze studia. Přestože akordy jsou stejné, melodie taky, je každý koncert originálem. A kdyby někdo chtěl slyšet naživo naprosto stejný projev jako z CD, nemuseli bychom nikam jezdit. Stačilo by vložit CD do přehrávače a na velké aparatuře ho přehrát. O tom to přece není. Proč nepoužíváš alespoň nějaké efekty,které máš na nahrávkách (wah-wah, rotowibe, tremolo...)? Hodně to závisí na tom, jakým způsobem pojmu turné. V podstatě žádné speciální efekty nepotřebuji. Jsou totiž až tou poslední věcí, o kterou se starám. Jsou to další věci v řetězci, které se můžou porouchat. Trávím dost času na turné, kdy se něco může ztratit nebo poškodit, a moje hudba ani speciální efekty nevyžaduje. Vystačím si s jedním zesilovačem a dvoudvanáctkovou bednou. V období Poison jsem měl docela dost efektů, měl jsem dokonce dvě aparatury. Jednu na čistý zvuk a jednu na zkreslený. Byly to stejné zesilovače, jen jinak nastavené. Byl to opravdu skvělý setup, ale byly moc velké a těžké :-) Dnes jsou pro mě tyto věci absolutně nepodstatné, k vyjádření své hudby mám vše, co potřebuji. Musím myslet také na to, že na turné mám k dispozici málo prostoru. Do letadla toho moc nacpat nemohu. Takže se řídím tím, abych cestoval co „nejlehčí“. Dalším důvodem je také to, že hraji svoji muziku. Mohu si v podstatě hrát, co chci a jak chci, a to je na tom to krásné. Všechno si mohu přizpůsobit sám sobě, nikomu jinému. Vždy se mi líbily tvoje instrumentální skladby. Kdybys dostal nabídku třeba účastnit se dalšího turné G3 s Joem Satrianim a Steve Vaiem, přijal bys? Pravděpodobně bych neodmítnul, protože jsou to skvělí lidé a to, co dělají, je opravdu „cool“. Ale není to to, co dělám a chci dělat já. Mám za sebou asi sedmnáct cédéček, a z toho asi tři instrumentální. V mém srdci je na prvním místě hraní a zpívání vlastních písní. Ale kdybych byl osloven, abych se zúčastnil projektu G3, neřekl bych ne. Jsem však absolutně spokojený v pozici, kterou mám nyní. Zpěv a kytara, to je mé srdce. Co si myslíš, že je na hudbě nejpodstatnější, jaký by měl být přístup k ní? Hudbu musíš dělat vždy na sto procent tak, jak ji cítíš. Vždy, když se učíš s jakékoli řemeslo, tak existují postupy, které se musíš naučit. Když chceš být malířem, musíš vědět, jak se který štětec chová, co udělají barvy, když se smíchají dohromady. A stejné je to s hudbou. Musíš se naučit hrát na hudební nástroj, musíš se naučit noty, jak spolu souvisí, co z takového vztahu mezi nimi vznikne a jak spolu znějí. Někomu to trvá pár let, někomu celý život. Záleží na tom, jak moc se na to soustředíš. Tohle všechno se musíš naučit, ale hned jak to budeš umět, tak na to v podstatě musíš zapomenout a musíš se snažit najít sebe sama. Víš, když hraji nebo zpívám, tak nepřemýšlím o technice. Slyším něco ve své hlavě, a tak to zahraji, nebo když hraji, tak něco slyším a na to reaguji - někdo něco zahraje a já na to odpovím. Prostě se to děje, ta muzika je tady teď, jde to z tebe, není to něco, co bys vymyslel dopředu. Prostě si nemůžeš naplánovat, jak co zahraješ, tak to nefunguje. Někdo může žasnout nad tím, jak rychle něco dokážeš zahrát, ale ten opravdový smysl vidím v kreativitě. Je to spojení, které musíš najít, a je jedno, jak ho najdeš, to je u každého jiné. Většinu svých CD sis produkoval sám. Když se ohlédneš zpátky, jsi spokojen, nebo bys něco udělal jinak? V ideálním případě, když natočím CD, tak v momentě, kdy se rozhodnu, že je hotové, tak jsem z něho stoprocentně nadšený. Nedívám se zpátky, protože to není důležité. Je to něco, co se událo v minulosti, a je to v podstatě momentka, jaký jsem v té době byl. Když poslouchám něco, co jsem udělal před patnácti lety, je to dobrá šance vidět, kam jsem se posunul. Je logické, že už necítím to pravé spojení s tím, co jsem v té době dělal. Jsou samozřejmě i věci, které když si poslechnu teď, tak mi ještě pořád něco říkají a jsou pro mě inspirací i teď. A tak je pořád hraji na koncertech. A hraji je rád. Mají pro mě pořád velkou hodnotu. A tak se mnou zůstávají. Nyní hraješ na svůj signovaný model zesilovače anglické výroby značky Cornford, dříve jsi hrál na Marshally, jaký je v nich rozdíl? Asi před sedmi lety mi Paul Cornford poslal zesilovač na vyzkoušení. Ležel nějaký čas ve studiu a já ho ani nezapojil. A pak jednou jsem ho zkusil a bylo to fakt dobré. Byl to tenkrát model MK5O. Pak jsem s ním absolvoval nějaké koncerty v Anglii a Paul se rozhodl, že by rád vytvořil zesilovač ve spolupráci se mnou. A tak mám vlastní model zesilovače silovače RK1OO. RK V podstatě je můj zesilovač mojí specifickou součástí. Nerozumím technickým technic kým věcem, jak se dají udělat, ale vím, jak chci, aby se zesilovač vač choval. Je to nejlepší zesilovač, zesi na jaký jsem kdy hrál. Je to naprosto jednoduchý jednokanál jed s minimem ovládacích prvků a to mám rád. Dovedu edu zahrát samozřejmě na spoustu jiných a pořád to zní tak, že jsem to já. Zvuk totiž nevychází zí z aparatury, ale především z vás — jakým stylem na kytaru u hrajete a co do čeho na ní hrajete — čili vlastně z vaší hlavy hla a přeneseně i rukou. A pokud kud máte ještě podle vašich požadavků vyrobenou kytaru a zesilovač, jde to od té hlavy až k reproduktoru mnohem snadněji. A to se mi na tom líbí. Mám svou perfektní kytaru, ru, která si bezvadně rozumí s mým zesilovačem, a celé si to bezvadně rozumí s Richiem. To je celé.
Podobné dokumenty
AUDIX FP7 - MusicData
jako výrazně moderní, s důrazem na průrazné výšky
a hutné basy, s potlačenými středy. To obojí mají série
F a D společné. Rozdíl mezi nimi však spočívá v detailu – v reakci na rychlé transienty a z...
Bonfire - MusicFoto.net -fotografie z rockových koncertů a fe
neslyšel. Kdybych tak měl aspoň desetinu jeho talentu a odcvičených hodin…no nic, tenhle vlak už mi
ujel…..Je velká škoda, že tohle je tak trochu záležitost pro nadšence, co vyhledávají něco navíc,...
Blatenské listy č. 11
se zmínil: „ Futurama byla pes na hraní. Měla nejhorší akci. Měla vynikající
zvuk, a byla na velmi dobré cestě v přepínání mezi třemi snímači a všemi
kombinacemi“. V knize Antolgy, Harrison vzpomín...
Muzikus Review
jsou Steve Lukather, Brent Mason nebo Paul
Gilbert. Takzvané Tremendous Trio, zahrnující RC Booster, AC Booster a dnes testovaný
BB Preamp, se za dobu své existence právem
zařadilo mezi dnešní nepř...
Vintage Fret-King new
a zvuk snímače jimy není ovlivňován. Nezískáte opravdovější zvuk než z Fret-King Green Label Yardbird.
Člověče, zapoj se! - Hrdinou může být každý
alkoholik a násilník, může být sice pravdivá i mediálně po ruce další možnosti (například nová média), jak dostat
zajímavá, ale v případě, že ji neumíme dokázat, máme svou věc mezi veřejnost.
smůlu...