pdf zde... - Muzeum Cheb
Transkript
Sborník muzea Karlovarského kraje 21 (2013) Vodní makrofyta na Soosu Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo ÚVOD Charakteristika území Národní přírodní rezervace Soos (4 km SV od Františkových Lázní) se nachází v mezofytiku ve fytogeografickém okrese 24. Horní Poohří, podokrese 24a. Chebská pánev. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí 429–440 m. Centrum zájmového území leží v Sooské pánvi terciérního stáří. V reliéfu podloží je patrné výrazné erozní údolí ve směru od severozápadu k jihovýchodu, které je souběžné s Vonšovským potokem, lemujícím území na jihozápadě, i potokem Sázek na severovýchodní hranici. Na východě za hranicí NPR se do potoka Sázek vlévá z levé strany Lužní potok. Za jižní hranicí NPR protéká obcí Nový Drahov ze západu potok Stodolský, do něhož se pak vlévá zmíněný Vonšovský potok a záhy i bezejmenný potok napájený dvěma prameny, jehož bažinné aluvium tvoří jižní cíp rezervace. Hydrologicky téměř uzavřený celek Soosu, přestože leží mezi zmíněnými vodotečemi, je zásobován pouze vyvěrající nebo srážkovou vodou a odvodňován je téměř zanedbatelně. Soustavně působící hydrochemické podmínky umožnily vznik jedinečného prostředí, o němž lze bez nadsázky říci, že má celoevropský význam. Prakticky od počátku holocénu byla Sooská pánev naplněná vodou, ve které docházelo k nerušené sedimentaci organické hmoty v podobě slatin a rašelin na nepropustném podloží kaolinických jílů. Hustý les byl postupně vystřídán mokřadní vegetací (ostřicové slatě) a v jihozápadní části Soosu, kde se nacházejí vývěry minerálních vod, neustálé hromadění solí podpořilo masivní rozvoj rozsivek (sladkovodních i mořských) a vznik mohutného tělesa křemeliny, křemelinového štítu, dnes vystupujícího nad okolní železito-síranovou slatinu (Hájek & Vízdal 1998). V okolí oligotrofních pramenů v severních okrajových částech nebo v místech hromadění srážek vznikly rákoso-ostřicové slatiny a suchopýrové rašeliny s ostřicemi, které mají dnes opět tendenci zarůstat lesem (březo-borové lesy, okrajově podmáčené smrčiny). Nepříznivý antropický vliv na vývoj území měla těžba humolitů, křemeliny a kaolinu, zahájená v 18. a vrcholící v 19. století. S těžbou byla odstraněna vegetace, reliéf v těžených částech klesl až o několik metrů a následkem odvodnění nastaly zásadní změny v hydrologii i hydrochemii (zvláštností je zejména silně kyselá půdní reakce, způsobená oxidací a rozpouštěním pyritu: Vonšovský potok je dodnes kontaminován nejen solemi, ale i kyselinou sírovou; Hájek & Vízdal 1998). Zatímco střední a jihozápadní část je dnes v důsledku těžby typická silně zasolenými polygonálními půdami bez rostlinného pokryvu (obr. 1), v okolí lze najít pozoruhodnou vegetaci vázanou na slaniska a rašelinné mokřady, které je věnována poměrně intenzivní botanická pozornost. Vyskytují se zde však i další zajímavé biotopy. Kvůli přírodním hodnotám byla r. 1964 vyhlášena státní přírodní rezervace Soos. Území je významným mezinárodním mokřadem, bioregionem ÚSES a patří do soustavy Natura 2000. V okrajových částech Soosu, kde je zasolení a toxicita nižší, se v nádržích, vzniklých těžbou, vyskytují bohaté porosty vodních makrofyt, jak s běžnými, tak i vzácnějšími taxony, které jsou oproti slaniskovým druhům podstatně méně zmapovány. Jedná se o mělké (vysychavé) až hluboké rozsáhlejší nádrže od patrných těžebních jam (Sorgen, obr. 2) až po přirozené 119 120 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo Obr. 1: Zasolené půdy v centrální části NPR Soos. Foto Klára Kabátová, 18. 7. 2013. či renaturalizované vodní plochy (Nohavice), obvykle obklopené degradovanými rašeliništi a slatiništi, místy se nacházejí také lesní vrchoviště (as. Sphagno-Pinetum sylvestris, Chocho loušková & Vaněčková 1998). Vodní plochy ve střední a jihozápadní části Soosu, kolem dnešní naučné stezky, vznikly patrně důsledkem těžby humolitů. Lokálně se v těchto částech vyskytují vývěry minerálních pramenů, které dočasně (v deštivějších obdobích) mohou vytvářet rozsáhlejší vodní plochy, v sušších obdobích naopak téměř vysychají a bahnem probublává suchý oxid uhličitý. Některé nádrže v území mají vlivem prosycení podloží oxidem uhličitým z vyznívající sopečné činnosti silně uhličité vody. Několik poměrně velkých vodních nádrží se vyskytuje i za severní hranicí NPR, jedná se však o rybníky s výraznou rybí obsádkou, kde prakticky nerostou vodní makrofyta. Historie a současnost botanického poznání ve vodách Soosu Botanický výzkum Soosu byl prováděn už od nejstarších dob (bibliografie prací o Soosu viz Sofron 1986). První vodní makrofyta ze Soosu uvádí Bieber (1887). Jeho údaj o výskytu druhu Potamogeton lucens považují C hocholoušková & Vaněčková (1998) za mylný. O úplný soupis druhů cévnatých rostlin Soosu se snažili tito další autoři: Hostička & Nesvadbová (1978), Turoňová (1998) a C hocholoušková & Vaněčková (1998). Příspěvek k poznání vegetačních poměrů Soosu je v práci K. Domina (D omin 1924). Ze Soosu bylo udáváno několik druhů bublinatek. Kromě U. minor a v ČR běžné Utricularia australis (Turoňová 1998) se zde vyskytovala i U. ochroleuca, pozorovaná v území ještě v roce 2001 (Z. Chocholoušková, ústní sdělení) a v roce 2012 v nedaleké NPR Děvín (viz obr. 3; J. Brabec, ústní sdělení). Turoňová v letech 1984–1986 nalezla v Nohavici a v okolí pramene Věra Potamogeton alpinus (Turoňová 1998). Netypický je zde výskyt druhu Schoenoplectus tabernaemontani, který jen vzácně roste mimo oblast termofytika (S oušková & S oukupová 1998). Indikátorem slanisek s izolovaným Vodní makrofyta na Soosu Obr. 2: Sorgen, zatopený kaolinový lom, zřejmě jediná současná lokalita druhu Potamogeton alpinus na Soosu. Foto Klára Kabátová, 19. 7. 2013. výskytem na Soosu je Bolboschoenus maritimus, rostoucí u nás nejblíže ve středním Poohří (Ducháček et al. 2006). Výskyt vodních makrofyt na Soosu byl zaznamenáván i během floristického kurzu v roce 1996 (především Z. Kaplanem; M artínek 1999), zaznamenány zde byly kromě zmíněného kamyšníku např. druhy Calla palustris, Callitriche hamulata, Carex otrubae, Carex rostrata, Carex vesicaria, Eleocharis palustris, E. uniglumis, Equisetum fluviatile, Glyceria fluitans, G. maxima, Iris pseudacorus, Juncus articulatus, J. bufonius (P. Havlíček), J. bulbosus, J. effusus, J. filiformis, J. gerardii, Lemna minor, Menyanthes trifoliata, Phragmites australis, Potamogeton natans, Rumex aquaticus, Schoenoplectus tabernaemontani, Sparganium emersum, Typha angustifolia, T. latifolia, Utricularia australis, U. minor (zaznamenal P. Havlíček). V práci o řasách a sinicích (L ederer et al. 1998) je uvedeno, že druh makrofytní zelené řasy rodu Enteromorpha rostoucí na Soosu není dříve udávaná E. intestinalis, ale E. flexuosa (nyní řazená do rodu Ulva). Dále je zde uveden výskyt skleněnky Nitella flexilis. Mechorosty v oblasti mapovala Gutzerová (1998). Jiná je na Soosu situace v prozkoumanosti vodních makrofytních společenstev. Asociace vodních makrofyt byly v literatuře uváděny jen výjimečně, např. v práci Chocholoušková & Vaněčková (1998) jsou to: Ranunculo flammulae-Juncetum bulbosi, Utricularietum australis, Sagittario-Sparganietum emersi, Elodeetum canadensis a Typhetum latifoliae. Ve Vegetaci ČR (Chytrý 2011) jsou z mapovacích kvadrantů, v nichž leží Soos, uváděny (kromě asociací vyskytujících se jen v Ohři) tyto asociace: Lemnetum minoris, Potametum pectinati, Glycerio-Sparganietum neglecti, Schoenoplectetum tabernaemontani, Equiseto limosi-Caricetum rostratae, Caricetum gracilis a Caricetum vesicariae. V práci věnované druhu Schoenoplectus tabernaemontani na Soosu (S oušková & S oukupová 1998) není věnována přílišná pozornost porostům tohoto druhu v nevysychajících vodních nádržích. 121 122 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo NP R žn íp k B . ze 3 23 6 14 17 A . 1000 m ov sk 16 F ý k lsk ý p 715 nš 22 ze Vo E 18 21 19 20 2 13 St odo D 12 Sá 11 10 9 8 SOOS 5 R 4 C NP 1 DĚVÍN Lu Sá p. G Stod olsk ý p. Obr. 3: Mapa zkoumaných lokalit. Čísla 1 až 23 označují stojaté vody nebo obnažená dna, písmena A až G úseky vodních toků. Metodika Průzkum jsme prováděli v červenci 2013 na 30 lokalitách v NPR Soos, v ochranném pásmu a v navrhované evropsky významné lokalitě. Ve vybraných nádržích a úsecích vodních toků (obr. 3) jsme se snažili zaznamenat všechny druhy vodních makrofyt (při brodění a plavání) a některé význačné (vzácnější a v porostech dominantní) druhy obnaženého dna. V hustěji zarostlých částech nádrží a potoků (tam, kde byla celková pokryvnost > 25 %) jsme zapisovali fytocenologické snímky (Braun-Blaquettova sedmičlenná stupnice abundance a dominance, tab. 1–5), a když to bylo možné, v nádržích jsme odhadli celkovou plochu porostů jednotlivých asociací (u porostů rákosinných druhů jsme velikost porostů neodhadovali, pokud rozsáhlá vodní společenstva svazu Phragmition communis plynule přecházela do rozsáhlých terestrických porostů se stejnými dominantními druhy, ale zcela jiného fytocenologického zařazení – odhad plochy by v tomto případě byl velmi nespolehlivý). V tabulkách je u snímků zkratkou uvedena charakteristika dna (B – organogenní bahno, H – hlinité dno, J – jíl, K – kameny, P – písek) a proudění vody (S – stojatá voda, P – pomalu proudící voda – méně než 0,2 m/s, R – rychle proudící voda – více než 0,2 m/s; rychlost proudění jsme odhadovali). Jako lokalita je u snímků uvedeno číslo nádrže, písmenem jsou označeny úseky vodních toků. Uváděné souřadnice jsou v souřadnicovém systému WGS 84. U nově popisované asociace Callitrichetum vigentis byly pro srovnání přidány snímky této asociace z jiných lokalit v ČR, viz lokality snímků u tab. 3. Vodní makrofyta na Soosu Fytocenologické snímky byly přiřazeny k asociacím podle dominantního druhu, a to i v případě těch druhů, které ve Vegetaci ČR (Chytrý 2011) vlastní asociaci nemají. Jména asociací a svazů byla použita s přihlédnutím k platným jménům uvedeným ve 3. dílu Vegetace ČR (Chytrý 2011). Jména cévnatých rostlin jsou podle práce Danihelka et al. (2012). Herbářové položky rodu Callitriche jsou v soukromém herbáři Jana Prančla, ostatní položky jsou uloženy v herbáři PRC. Problematické nebo méně známé taxony revidovali: Callitriche sp. – Jan Prančl, Potamogeton sp. – Zdeněk Kaplan, Drepanocladus aduncus – Jiří Váňa, Chara sp., Nitella sp. – Štěpán Husák. Seznam lokalit 1 – Kateřina, 600 m Z od osady, 50°9'18"N, 12°23'38"E 2 – Povodí, 1,1 km SZ–SSZ od osady, 50°8'44"N, 12°25'23"E 3 – Kateřina, 500 m Z–JZ od osady, 50°9'15"N, 12°23'42"E 4 – Kateřina, Blatkové jezírko, 600 m JZ od osady, 50°9'12"N, 12°23'40"E 5 – Kateřina, 500 m J–JZ od osady, 50°9'8"N, 12°24'1"E 6 – Hájek, u pramene Věra, 300 m S od žel. zast. Nový Drahov, 50°9'1"N, 12°23'50"E 7 – Hájek, 600 m V–JV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'43"N, 12°24'32"E 8 – Hájek, 150 m S–SV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'54"N, 12°24'1"E 9 – Hájek, 250 m S od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'55"N, 12°23'57"E 10 – Hájek, naproti prameni Věra, 300 m S–SV od žel. zast. Nov ý Drahov, 50°9'0"N, 12°23'59"E 11 – Hájek, 375 m S-SSV od žel. zast. Nový Drahov, 50°9'1"N, 12°24'2"E 12 – Kateřina, Hadačovo jezírko, 500 m J od osady, 50°9'4"N, 12°24'11"E 13 – Hájek, 300 m V od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'50"N, 12°24'13"E 14 – Hájek, 500 m V–SV od žel. zast. Nový Drahov, rákosiny s malými volnými vodními plochami, 50°9'4"N, 12°24'20"E až 50°8'52"N, 12°24'23"E 15 – Hájek, 900 m V–VJV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'44"N, 12°24'37"E 16 – Hájek, 1 km V–VJV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'42"N, 12°24'50"E 17 – Hájek, Nohavice, 1,4 km V–VSV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'57"N, 12°25'12"E 18 – Povodí, Sorgen, 1,3 km SZ–SSZ od osady, 50°8'50"N, 12°25'19"E 19 – Povodí, 1,15 km S–SZ od osady, 50°8'46"N, 12°25'21"E 20 – Povodí, 1,1 km SZ–SSZ od osady, 50°8'44"N, 12°25'21"E 21 – Povodí, 1,1 km SZ–SSZ od osady, 50°8'44"N, 12°25'19"E 22 – Milhostov, 1,9 km Z–JZ od silničního mostu přes Plesnou, 50°8'59"N, 12°25'33"E 23 – Kateřina, 400 m V od osady, 50°9'22"N, 12°24'30"E A – Hájek, potok 700 m V–SV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'56"N, 12°24'35"E B – Děvín, Lužní potok, 750 m JJZ od osady, 50°9'32"N, 12°25'41"E C – Děvín, Lužní potok, 900 m J–JZ od osady, 50°9'25"N, 12°25'45"E D – Děvín, Lužní potok, 1,3 km J–JJZ od osady, 50°9'12"N, 12°25'43"E E – Povodí, potok Sázek, 20 m nad soutokem s Lužním potokem, 1,5 km S–SZ od osady, 50°8'57"N, 12°25'26"E F – Hájek, potok pod nádrží č. 16, 900 m VJV od žel. zast. Nový Drahov, 50°8'39"N, 12°24'46"E G – Dvorek, Stodolský potok u silnice, 500 m SV od osady, 50°8'19,5"N, 12°24'42,5"E 123 124 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo VÝSLEDKY Přehled společenstev Lemnion minoris de Bolós et Masclans 1955 Lemnetum minoris von Soó 1927 Utricularion vulgaris Passarge 1964 Utricularietum neglectae Müller et Görs 1960 Hydrocharition morsus-ranae (Passarge 1964) Westhoff et den Held 1969 společenstvo s dominantním druhem Ulva flexuosa Nymphaeion albae Oberdorfer 1957 Potamo natantis-Polygonetum natantis Knapp et Stoffers 1962 Potamion Miljan 1933 Potametum natantis Hild 1959 Elodeetum canadensis Nedelcu 1967 Potametum tenuifolii Kiprijanova et Laščinski 2000 Potametum berchtoldii Wijsman ex Schipper, Lanjouw et Schaminée 1995 Batrachion fluitantis Neuhäusl 1959 Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis Oberdorfer 1957 Fontinalietum antipyreticae K aiser 1934 Ranunculion aquatilis Passarge 1964 Ranunculetum aquatilis Géhu 1961 Callitrichetum vigentis Kabátová et Rydlo Jar. ass. nova Nitellion flexilis Krause 1969 Nitelletum flexilis Corillion 1957 Charion globularis Krausch 1964 Charetum globularis Zutshi ex Šumberová, Hrivnák, Rydlo Jar. et Oťaheľová in Chytrý 2011 Eleocharition acicularis Pietsch ex Dierßen 1975 Ranunculo-Juncetum bulbosi Oberdorfer 1957 Sphagno-Utricularion Müller et Görs 1960 Scorpidio scorpioidis-Utricularietum Ilschner ex Müller et Görs 1960 Bidention tripartitae Nordhagen ex Klika et Hadač 1944 Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati Oberdorfer 1957 Rumici crispi-Alopecuretum aequalis Cîrţu 1972 Phragmition communis Koch 1926 Typhetum latifoliae Nowiński 1930 Phragmitetum communis Savič 1926 Equisetetum fluviatilis Nowiński 1930 nom. mut. propos. Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani Passarge (1964) 1978 Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae Passarge 1964 Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis Tüxen 1953 Eleocharitetum palustris Savič 1926 Glycerio-Sparganion Br.-Bl. et Sissingh in Boer 1942 Glycerietum fluitantis Nowiński 1930 Carici-Rumicion hydrolapathi Passarge 1964 Lemno minoris-Solanetum dulcamarae Rydlo Jar. 2007 Vodní makrofyta na Soosu Lemno minoris-Comaretum palustris Rydlo Jar. 2007 Magno-Caricion elatae Koch 1926 Equiseto limosi-Caricetum rostratae Zumpfe 1929 Magno-Caricion gracilis Géhu 1961 Caricetum gracilis Savič 1926 Caricetum vesicariae Chouard 1924 Agropyro-Rumicion crispi Nordhagen 1940 Juncetum effusi Jonas 1935 Výskyt společenstev v jednotlivých nádržích a v potocích U stojatých vod je v závorce uvedena plocha porostu v m2 s výjimkou rozsáhlých rákosinných porostů, kde by byl odhad velmi nepřesný. Lemnetum minoris – 2 (30), 22 (30), A Utricularietum neglectae – 3 (500), 8 (20), 9 (100), 10 (100), 15 (50), 16 (200) společenstvo s dominantním druhem Ulva flexuosa – 14 (30) Potamo natantis-Polygonetum natantis – 19 (20), 21 (7) Potametum natantis – 1 (300), 3 (20), 17 (500), 18 (100), 19 (20), 21 (50) Elodeetum canadensis – 17 (300) Potametum tenuifolii – 18 (50) Potametum berchtoldii – 16 (500), F Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis – 22 (25), C, E, G Callitrichetum vigentis – 10 (6) Ranunculetum aquatilis – C Fontinalietum antipyreticae – B Nitelletum flexilis – 3 (1000), 17 (100), 20 (100) Charetum globularis – 3 (3000) Ranunculo-Juncetum bulbosi – 1 (10) Scorpidio scorpioidis-Utricularietum – 23 (500), 4 (150) Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati – 14 (10) Rumici crispi-Alopecuretum aequalis – 2 (20) Typhetum latifoliae – 1 (400), 8 (100), 9 (1000), 13 (25), 14 (1000), 15 (rozsáhlé porosty), 16 (rozsáhlé porosty), 17 (100), 18 (100), 19 (100), 21 (20) Phragmitetum communis – 8 (1000), 14 (rozsáhlé porosty) Equisetetum fluviatilis – 17 (100), 19 (200) Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani – 4 (150), 5 (10), 9 (100), 10 (2000), 11 (2000), 12 (5000), 13 (500), 14 (rozsáhlé porosty) Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis – D Eleocharitetum palustris – 14 (600), 18 (50), 19 (20), G Glycerietum fluitantis – 1 (10), 2 (40), 19 (6), 21 (5), 22 (50), D Lemno minoris-Solanetum dulcamarae – 22 (6) Lemno minoris-Comaretum palustris – 2 (30), 3 (200), 10 (10), 17 (20), 19 (25), 20 (200), 21 (30) Equiseto limosi-Caricetum rostratae – 17 (50), 18 (250) Caricetum gracilis – 19 (20) Caricetum vesicariae – 19 (8) Juncetum effusi – 1 (50), 8 (50), 16 (200) 125 126 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo Nejčastějšími nezakořeněnými submerzními porosty v mělké i hluboké v létě nevysychající vodě jsou porosty Utricularia australis (as. Utricularietum neglectae). S malou pokryvností v nich bývá přítomna i vrstva pleustofyt (nejčastěji tvořená druhem Lemna minor). Na několika místech jsou i porosty vzácnějšího druhu Utricularia minor (as. Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Tato vzácná asociace se v ČR kromě Soosu vyskytuje na Českomoravské vrchovině, na Dokesku, Třeboňsku a u Vidnavy (Chytrý 2011). Na jednom místě jsou na ploše asi 30 m2 vyvinuty husté porosty makrofytní řasy Ulva flexuosa (viz obr. 7), do níž jen ojediněle z kontaktních rákosinných společenstev pronikají druhy Typha latifolia a Schoenoplectus tabernaemontani. Ulva flexuosa byla poprvé zaznamenána v roce 1972 na jižní Moravě a od té doby se šíří (L ederer et al. 1998). Okřehkové porosty vodní hladiny jsou na Soosu dosti vzácné (vyskytuje se zde jen as. Lemnetum minoris, a to jak ve stojaté, tak v mírně proudící vodě). Buď jsou to porosty Lemna minor bez dalších druhů, nebo do nich pronikají z kontaktních společenstev i emerzní druhy (s nízkou pokryvností), např. Glyceria fluitans, Equisetum fluviatile, Comarum palustre. Některé nevysychající hluboké nádrže jsou zarostlé rozsáhlými porosty parožnatek Nitella flexilis a Chara globularis (as. Nitelletum flexilis a Charetum globularis). Kromě dominantních makrofytních řas v nich někdy bývají i další druhy, např. Lemna minor, Utricularia australis, Utricularia minor, Potamogeton natans a Comarum palustre. Ze společenstev, jejichž dominantu tvoří do dna zakořeněné submerzní a natantní druhy (svazy Nymphaeion albae a Potamion), je nejčastější as. Potametum natantis (místy tvoří dosti rozsáhlé porosty). Kromě dominantního druhu Potamogeton natans bývá (někdy i s vysokou pokryvností) přítomen druh Lemna minor a submerzní druhy Utricularia australis, U. minor a Nitella flexilis. Z kontaktních společenstev proniká Comarum palustre. Ostatní asociace se vyskytují jen na jedné až dvou lokalitách. Porosty s dominantní vodní ekomorfózou Persicaria amphibia (as. Potamo natantis-Polygonetum natantis) jsou vyvinuty v hluboké i mělké vodě a přítomna bývá z dalších druhů hlavně Lemna minor. V porostech as. Elodeetum canadensis je kromě dominantního vodního moru rovněž s vysokou pokryvností Lemna minor. V jedné nádrži (lokalita č. 16) jsou v hluboké vodě rozsáhlé porosty as. Potametum berchtoldii, tvořené dominantním druhem P. berchtoldii, přítomny jsou i další druhy, hlavně Utricularia australis a Lemna minor. Na malé ploše se tato asociace vyskytuje i v pomalu proudící vodě ve výtoku z této nádrže (lokalita F). Na jedné lokalitě (Sorgen) se v hluboké stojaté vodě vyskytuje as. Potametum tenuifolii. Její porosty jsou tvořeny dominantním druhem P. alpinus, přítomna je i Nitella flexilis. Tato asociace je v Čechách dosti vzácná v čistých stojatých i proudících vodách a vyskytuje se hlavně v mezofytiku, ojediněle i v termofytiku a oreofytiku. Do svazu Ranunculion aquatilis patří vegetace makrofyt snášející výrazné kolísání výšky vodního sloupce během roku. Na Soosu se vyskytuje v proudící vodě (v Lužním potoce) as. Ranunculetum aquatilis s dominantním druhem Batrachium peltatum, přítomen je i druh Callitriche hamulata. Na malé ploše v mělké stojaté vodě naproti prameni Věra je porost s dominantní C. ×vigens (viz popis nové as. Callitrichetum vigentis). Ze společenstev svazu Batrachion fluitantis, kam patří společenstva s optimem v proudících vodách, je na Soosu nejčastější as. Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis. Dominantním druhem této asociace je C. hamulata. Z dalších druhů se v těchto porostech v potocích na Soosu vyskytuje Fontinalis antipyretica a Callitriche cophocarpa, ve stojaté vodě i Lemna minor. Ve stojaté i proudící vodě do porostů proniká Glyceria fluitans. Z rákosinných společenstev (sv. Phragmition communis) jsou na Soosu rozsáhlé vodní porosty druhů Phragmites australis, Typha latifolia a Schoenoplectus tabernaemontani a menší prosty Equisetum fluviatile (as. Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Vodní makrofyta na Soosu Equisetetum fluviatilis). Vodní porosty druhu Schoenoplectus tabernaemontani neřadíme do slaniskové asociace Schoenoplectetum tabernaemontani, ale do rákosinné asociace Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani tak, jak je zvykem na Slovensku a v Německu (O ťaheľová 2001). Kromě dominantního druhu příslušné asociace se často v porostech vyskytují s nízkou pokryvností i další rákosinné druhy. Častá bývá přítomnost natantních a submerzních druhů (např. Lemna minor, Utricularia australis, U. minor, Potamogeton natans, Ulva flexuosa, v as. Equisetetum fluviatilis i Elodea canadensis a Nitella flexilis, v as. Phragmito-Schoenoplectetum taberaemontani i ojediněle Callitriche ×vigens). Z emerzních druhů v as. Typhetum latifoliae roste občas Comarum palustre. Ze společenstev mělkých vod ze sv. Eleocharito palustris-Sagittarion sagittifoliae se na Soosu vyskytují asociace Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis (porosty druhu Sparganium emersum v Lužním potoce s přítomností dalších druhů, např. Callitriche hamulata a Batrachium peltatum) a Eleocharitetum palustris, kam řadíme nejen porosty Eleocharis palustris, ale i vodní porosty s dominantním druhem Eleocharis uniglumis. Podle Vegetace ČR (Chytrý 2011) patří do této asociace jen porosty druhů E. palustris a E. mamillata. Domníváme se, že vodní porosty E. uniglumis (např. s druhy Potamogeton alpinus a P. natans) není vhodné řadit do terestrických (nebo alespoň po část roku terestrických) slaniskových asociací, např. Eleocharitetum uniglumis Nordhagen 1923. Ze svazu Glycerio-Sparganion jsou časté, ale nijak rozsáhlé, porosty as. Glycerietum fluitantis (ve stojatých vodách a v Lužním potoce). Kromě dominantního druhu Glyceria fluitans se v porostech vyskytují např. Lemna minor a Comarum palustre, v Lužním potoce i Callitriche hamulata. Vodní porosty vysokých ostřic (svazy Magno-Caricion elatae a Magno-Caricion gracilis) jsou na Soosu jen málo zastoupeny. Větší porosty tvoří pouze Carex rostrata (as. Equiseto limosi-Caricetum rostratae). Kromě dominantní ostřice je výrazně zastoupena Lemna minor, méně např. Potamogeton natans, Typha latifolia a Glyceria fluitans. Další dvě asociace Caricetum gracilis (porost s dominantním druhem Carex acuta) a Caricetum vesicariae jsou na Soosu jen na velmi malé ploše. Z vodní vegetace patřící do svazu Rumicion hydrolapathi jsou nejčastější porosty Comarum palustre ve stojaté vodě hluboké až 70 cm (as. Lemno minoris-Comaretum palustris, vodní zábělničiny; viz obr. 6 a zadní předsádka). Kromě dominantního zábělníku je téměř vždy přítomna Lemna minor, a to často i s vysokou pokryvností, občas se vyskytuje i Utricularia australis, U. minor, Elodea canadensis a Potamogeton natans. Na malé ploše se na jedné lokalitě (č. 22) vyskytuje i vodní potměchutina (as. Lemno minoris-Solanetum dulcamarae). Kromě dominantní potměchutě jsou přítomny hlavně druhy Lemna minor a Callitriche hamulata. Ze svazu Eleocharition acicularis je na Soosu přítomna jediná asociace, a to jen na velmi malé ploše v mělké vodě (Ranunculo-Juncetum bulbosi, lok. 1). Dominantním druhem je Juncus bulbosus, s nízkou pokryvností se vyskytují i další druhy, např. Glyceria fluitans a Potamogeton natans. Na třech místech se v mělké vodě vyskytují i porosty Juncus effusus (as. Juncetum effusi, sv. Agropyro-Rumicion crispi). Kromě dominantního druhu Juncus effusus v těchto porostech roste hlavně Utricularia australis a Lemna minor a z kontaktních společenstev pronikající Typha latifolia. Ze společenstev obnaženého dna (sv. Bidention tripartitae) jsme zaznamenali jen dvě asociace, a to jen na velmi malé ploše: Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati (porosty s dominantním druhem Ranunculus sceleratus) a Rumici crispi-Alopecuretum aequalis (porosty s dominantním druhem Alopecurus aequalis). 127 128 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo Obr. 4: Společenstvo Callitrichetum vigentis na lokalitě č. 10. Foto Klára Kabátová, 19. 7. 2013. V roce 2008 nalezl J. Prančl na Soosu Callitriche ×vigens na prvním místě v ČR (Prančl 2011, 2013). V současnosti jsme zde druh zaznamenali na třech lokalitách a porosty s dominantní Callitriche ×vigens (viz obr. 4 a zadní předsádka) popisujeme jako novou asociaci Callitrichetum vigentis Kabátová et Rydlo Jar. ass. nova, vzhledem k tomu, že ostatní převážně vodní druhy rodu Callitriche mají své vlastní asociace, v jejichž porostech jsou dominantní (Veronico beccabungae-Callitrichetum platycarpae (Grube 1975) Meriaux 1978, Veronico beccabungae-Callitrichetum stagnalis Müller 1962, Callitrichetum cophocarpae Pócs (1958) 1998, Callitrichetum hermaphroditicae Černohous et Husák 1986). Callitriche ×vigens (kříženec druhů C. platycarpa a C. cophocarpa) se v některých územích vyskytuje již nezávisle na výskytu rodičů (např. v Pootaví; cf. Prančl 2013) a tvoří stejně jako ostatní druhy rodu Callitriche porosty, v nichž je dominantní. V porostech této asociace se z dalších druhů nejčastěji vyskytují Lemna minor a Spirodela polyrhiza. S malou pokryvností mohou být přítomny další druhy (tab. 3). Nomenklatorickým typem je snímek č. 41 v tabulce 3 (nomenklatorický holotypus: tab. 3, sn. 41). Lokality jednotlivých druhů U druhů uvedených v Červeném seznamu (G rulich 2012) je stupeň ohrožení uveden v závorce). Alisma plantago-aquatica (žabník jitrocelový) – 17, 18, 19, 22 Alopecurus aequalis (psárka plavá) – 2, D Batrachium peltatum (lakušník štítnatý) – B, C, D Bidens cernuus (dvouzubec nicí) – 23 Bidens frondosus (dvouzubec černoplodý) – 2, 8, 9, 10, 17, 19, 23 Vodní makrofyta na Soosu Callitriche cophocarpa (hvězdoš mnohotvarý) – G Callitriche hamulata (hvězdoš háčkatý) – 6, 22, B, C, D, E, G Callitriche stagnalis (hvězdoš kalužní) – E, G Callitriche ×vigens – 8, 10, 23 Carex acuta (ostřice štíhlá) – 19, 20 Carex otrubae (ostřice Otrubova; C4a) – 13 Carex rostrata (ostřice zobánkatá) – 7, 9, 16, 17, 18 Carex vesicaria (ostřice měchýřkatá) – 19, 23 Chara globularis (parožnatka křehká) – 23 Comarum palustre (zábělník bahenní; C4a) – 1, 2, 6, 7, 9, 10, 11, 16, 17, 19, 20, 21, 23 Drepanocladus aduncus (srpatka zahnutá) – 17, 19, 20 Eleocharis mamillata (bahnička bradavkatá; C4a) – 1 Eleocharis palustris (bahnička bahenní) – 18, 19, 21 Eleocharis uniglumis (bahnička jednoplevá; C2b) – 7, 14, 15, 23 Elodea canadensis (vodní mor kanadský) – 17 Equisetum fluviatile (přeslička poříční) – 17, 18, 19, 20 Fontinalis antipyretica (pramenička obecná) – B Glyceria fluitans (zblochan vzplývavý) – 1, 2, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, C, D Iris pseudacorus (kosatec žlutý) – 16 Juncus bulbosus (sítina cibulkatá) – 1, 23 Juncus effusus (sítina rozkladitá) – 1, 2, 3, 8, 9, 16, 18, 19, 21, 23 Lemna minor (okřehek menší) – 2, 8, 9, 10, 11, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, A, F Nitella flexilis (skleněnka křehká) – 17, 18, 19, 20, 23 Nymphaea sp. (zahradní kultivar leknínu) – 19 Persicaria amphibia (rdesno obojživelné) – 10, 19, 21 Phragmites australis (rákos obecný) – 7, 8, 9, 12, 14, 15 Potamogeton alpinus (rdest alpský; C2b) –18 Potamogeton berchtoldii (rdest Berchtoldův) – 16, F Potamogeton natans (rdest vzplývavý) – 1, 16, 17, 18, 19, 21, 23 Ranunculus flammula (pryskyřník plamének) – 17, 18, 23 Ranunculus sceleratus (pryskyřník lítý) – 14 Rumex aquaticus (šťovík vodní) – 2, 8, 9, 10, 11, 13, 14, 16 Schoenoplectus tabernaemontani (skřípinec Tabernaemontanův; C2b) – 4, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 14 Scirpus sylvaticus (skřípina lesní) – 22 Solanum dulcamara (lilek potměchuť) – 2, 8, 9, 14, 22, F Sparganium emersum (zevar jednoduchý) – 23, D, E Typha latifolia (orobinec širokolistý) – 1, 4, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 21, 23, F Ulva flexuosa – 14 Utricularia australis (bublinatka jižní; C4a) – 8, 9, 10, 11, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 23 Utricularia minor (bublinatka menší; C2b) – 4, 9, 23 Z vodních makrofyt vzácnějších v ČR na Soosu roste ohrožená bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) i méně ohrožená, avšak ubývající bahnička bradavkatá (E. mamillata). Rdest alpský (Potamogeton alpinus; viz obr. 5 a zadní předsádka), druh vázaný na čisté vody, který dříve v oblasti rostl na několika lokalitách, jsme nyní zaznamenali jen v Sorgenu (obr. 2). Skřípinec Tabernaemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani), druh ohrožený vzácností i mizením, tvoří na Soosu zřejmě vůbec nejrozsáhlejší porosty v ČR (i když převážně 129 130 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo Obr. 5: Potamogeton alpinus (Potametum tenuifolii) na lokalitě č. 18 (Sorgen). Foto Klára Kabátová, 19. 7. 2013. v nevodních biotopech). Z bublinatek jsme zde v současnosti potvrdili pouze výskyt – i jinde poměrně běžné – bublinatky jižní (Utricularia australis) i ohrožené bublinatky menší (U. minor), která tvoří výrazné porosty zejména na lokalitě č. 23, v rozsáhlé rašelinné nádrži s členitým břehem v lesnaté severní části území. Na této lokalitě byl letos prvně zaznamenán i výskyt hybridního hvězdoše Callitriche ×vigens (lokálně na obnaženém bahně), který je jedním z nejpozoruhodnějších taxonů na Soosu a již dříve byl znám z nádrží naproti prameni Věra (lokality 8–10; Prančl 2011, 2013). Jeden z rodičovských druhů hybridního Callitriche ×vigens (C. platycarpa) má v ČR učebnicově subatlantské rozšíření, a proto i jeho kříženec se u nás vyskytuje téměř výhradně v subatlantsky laděných oblastech. Ve stálejších vodách, kde nehrozí promrznutí dna, může tento hybrid vegetativně přežívat i stovky let bez přítomnosti rodičů (M artinsson 1991). Z druhů uváděných ze Soosu v minulosti jsme nenalezli: Potamogeton lucens, P. crispus, Nymphaea candida, Lemna gibba, Oenanthe aquatica, Eleocharis acicularis, Glyceria maxima, Bidens tripartitus, Alopecurus geniculatus, Utricularia ochroleuca. Bolboschoenus maritimus je na Soosu druhem zaplavovaných, avšak vysychavých půd, proto se při našem zaměření na vodní biotopy dostal poněkud stranou zájmu a v našich záznamech se nevyskytuje. Potamogeton berchtoldii (dříve zahrnovaný pod druh P. pusillus) se na Soosu vyskytoval na třech lokalitách: u pramene Věra, u osady Kateřina a v kaolinovém jezírku na JV okraji rezervace Soos (položky revidoval Z. Kaplan). Druh jsme nyní našli pouze v jihovýchodní části území. Vodní makrofyta na Soosu Obr. 6: Společenstvo Lemno minoris-Comaretum palustris na lokalitě č. 23. Foto Klára Kabátová, 18. 7. 2013. Obr. 7: Hustý porost vzácné makrofytní řasy Ulva flexuosa na lokalitě č. 14. Foto Klára Kabátová, 19. 8. 2013. 131 2 3 10 P B 1 60 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . proudění vody dno počet druhů celková pokryvnost (%) Lemna minor Utricularia australis Utricularia minor Ulva flexuosa Nitella flexilis Chara globularis Drepanocladus aduncus Potamogeton berchtoldii Potamogeton natans Callitriche hamulata Nymphaea sp. Eleocharis palustris Equisetum fluviatile Typha latifolia Schoenoplectus tabernaemontani Glyceria fluitans Solanum dulcamara Comarum palustre Lysimachia vulgaris . . + 2 . . . . . + . . . . . . . . 5 90 4 B S 10 4 5 23 . . . . + + + + 1 . . . . . . . . + 5 90 7 P S 6 9 7 8 8 10 9 20 16 16 . + . 1 . . . . . . . . . . . . . . 5 100 3 B S . + . . . . . . . . . . . . . . 2 5 + 100 4 B S . . . . . 1 . . . . . . . . . . . 5 1 100 3 B S 15 16 . . . . . + . . . . . . . . . . . 5 1 80 3 B S 30 16 . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 1 40 2 B S 15 16 10 + . . + . . . . . . . . . . 1 . . 5 2 90 5 P S 11 15 12 4 13 23 14 14 15 23 16 17 17 19 18 20 16 . . . . . . . . . . r 1 . . . . . 5 1 100 4 B S . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 + 35 2 B S 10 16 . . . . 1 . . . . . . . . . . . 5 . . 90 2 B S 50 16 . + . . . . . . . . . . . . . . 5 + + 100 4 B S 50 16 . . . . + + . . . . . . . . . 5 . . . 100 3 B S 10 16 . . . . . . . . . . . . . 1 5 . . 1 . 100 3 B S 70 16 . r . . . . . . . . . + 1 . 5 . . . 2 100 5 B S 70 6 . 1 . . . 1 1 . . . 2 . . . 5 . . . 2 100 6 BP S 80 16 . + . . . . + . . . . . . . 5 . . . 1 100 4 P S 90 16 19. 7. 19. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 16 10–40 50 16 19. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 2 30–80 5–20 60 16 hloubka vody (cm) 16 19. 7. 19. 7. 19. 7. 16 19 plocha snímku (m2) 22 datum (2013) 1 A číslo snímku lokalita . . . . . . . . . . + . . 5 . . + + . 100 4 B S 60 16 18. 7. 23 19 Tab. 1: Společenstva Lemnetum minoris (sn. 1–4), Utricularietum neglectae (sn. 5–11), Scorpidio scorpioidis-Utricularietum (sn. 12–13), spol. s dominantním druhem Ulva flexuosa (sn. 14), Nitelletum flexilis (sn. 15 – 18) a Charetum globularis (sn. 19). 132 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo . 5 . Persicaria amphibia Potamogeton natans 4 . + . + Equisetum fluviatile Typha latifolia Glyceria fluitans . . Callitriche stagnalis Callitriche cophocarpa . 1 Drepanocladus aduncus . . . . . . . 1 Utricularia minor . . Nitella flexilis 3 . Lemna minor Utricularia australis . . . Fontinalis antipyretica Batrachium peltatum . . . . Potamogeton berchtoldii . S 1–40 Callitriche hamulata . 6 80 počet druhů celková pokryvnost (%) . 4 + S P proudění vody dno Elodea canadensis 4 95 70 hloubka vody (cm) Potamogeton alpinus B 16 7 19. 7. 19. 7. datum (2013) plocha snímku (m 2) 21 21 20 19 číslo snímku lokalita . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . 80 1 B S 100 16 18. 7. 1 22 . . . . . . . 1 4 . . . . . . . 4 . 100 4 B S 15 8 18. 7. 23 23 . . . . . . 2 . 1 3 . . . . . . 5 . 100 5 B S 80 16 19. 7. 17 24 . . + . . . 1 . . . . . . . . . 5 . 100 3 B S 150 16 19. 7. 18 25 . . 1 . . . . . . 3 . . . . . . 5 . 90 4 B S 100 16 19. 7. 19 26 . . . . . . . . . 5 . . . . . . 5 . 100 2 B S 70 16 19. 7. 21 27 . . . . . . . . . 5 . . . . . 5 . . 100 3 B S 60 16 19. 7. 17 28 30 6 19. 7. F . . + . . . 1 . . . . . . . 5 . . . 100 3 JP S . + . . . . . . . 1 . . . 5 . . . . 100 4 B P 50–150 1–5 16 19. 7. 18 29 . . . . . . . . 2 + . . . 5 . . r . 80 4 B S 100 16 19. 7. 16 31 + . . . . . . . . . . . 5 . . . . . 80 2 K R 15 6 19. 7. C 32 2 . . . . . . . . + . . 5 . . . . . 100 3 B S 10 10 19. 7. 22 33 . . . . + . . . . . . r 5 . . . . . 80 4 H P 0–10 16 19. 7. E 34 . . . 1 1 . . . . . . . 3 . . . . . 40 3 KP R 0–40 16 19. 7. G 35 . . . . . . . . . . . 3 r . . . . . 30 2 K R 1–15 16 19. 7. P 36 r . . . . . . . . . 3 . + . . . . . 30 3 K R 15 10 19. 7. C 37 Tab. 2: Společenstva Potamo natantis-Polygonetum natantis (sn. 20–21), Potametum natantis (sn. 22–27), Elodeetum canadensis (sn. 28), Potametum tenuifolii (sn. 29), Potametum berchtoldii (sn. 30–31), Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis (sn. 32–35), Fontinalietum antipyreticae (sn. 36) a Ranunculetum aquatilis (sn. 37). Vodní makrofyta na Soosu 133 . 22 . . . 23 . . 1 6 0–5 S B 4 40 3 2 . 2 . . . . . r . . . plocha snímku (m2) hloubka vody (cm) proudění vody dno počet druhů celková pokryvnost (%) Callitriche ×vigens Lemna minor Spirodela polyrhiza Utricularia australis Elodea canadensis Potamogeton berchtoldii Typha latifolia juv. Glyceria fluitans Solanum dulcamara Bidens frondosus Phalaris arundinacea Lycopus europaeus Myosotis palustris agg. 39 . . . r . . 1 . . 2 . 2 4 90 5 B S 1–4 6 26. 8. 24 . . r 25 + . + . 1 . . . . . + + 5 100 6 B S 15 16 8. 9. 40 . . . 26 . . 1 27 . r r . . . . . . . + + 5 90 5 B S 15 16 8. 9. 41 . . . 28 . . + . . . . + . 1 . . . . . + + 5 80 5 B S 10 16 8. 9. 42 29 . 30 . + . . . . . + . + . . . . . + + 5 90 5 B S 15 16 8. 9. 43 31 . 32 . . . 33 . . . . + . . . . . 1 . . . . . 3 4 100 3 B S 0–1 6 26. 8. 44 34 . 35 . . . 36 . . . . . . . 1 2 . . . 5 100 3 B S 0–10 10 26. 8. 45 . . . 37 . . . Lokality snímků k tab. 3: 38, 39 – lokalita č. 10 na Soosu (nádrž naproti prameni Věra), 40–43 – Mimoň, strouha se stojatou vodou v zámeckém parku: 40 – 50°39'23"N, 14°43'44"E; 41 – 50°39'26"N, 14°43'44"E; 42 – 50°39'29"N, 14°43'47"E; 43 – 50°39'29"N, 14°43'45"E; 44 – Děčín-Přípeř, vypuštěný rybníček, 50°47'13"N, 14°12'10"E; 45 – Maxičky, nejdolejší rybníček, 50°48'19"N, 14°10'58"E (snímky č. 44 a 45 jsou převzaty z práce: R ydlo Jan & R ydlo Jar . 2013). 38 18. 7. číslo snímku datum (2013) Tab. 3: Společenstvo Callitrichetum vigentis. . . . Solanum dulcamara Persicaria lapathifolia 21 r 20 . číslo snímku Comarum palustre 134 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo 48 49 50 51 52 53 57 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 1 . . 2 . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . Utricularia minor Utricularia australis Potamogeton natans Callitriche ×vigens Ulva flexuosa Persicaria amphibia Eleocharis uniglumis Glyceria fluitans Comarum palustre Juncus effusus Peucedanum palustre . . . . . . . . . 5 . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . + . . . . . r . . . 5 . . + . . r . . + . . 2 3 1 . . . + + . . . . 1 2 . . 4 . . . 2 3 . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . + . . + . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 . . . . . . . . . . 2 . . 1 . . 4 1 r . . . . . . + . 3 . . 1 . . 5 + . . . . . . . . . . . . 1 . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . 2 5 . . . . . + . . . . . . . . . . 5 . 100 2 B S . . . . . . . . . . . . . . . 5 . 80 1 B S . . . . + . 1 . . . . . . . . 5 . 80 3 B S 5 16 . 2 . 3 1 16 5–10 10 16 Drepanocladus aduncus . . . 3 100 2 B S 1 16 Lemna minor . . . 4 90 1 B S 10 16 Equisetum fluviatile . . . 3 95 2 B S 5 16 . . 3 90 6 B S 5 16 . . 3 80 4 B S 15 16 . + 3 30 1 B S 40 10 . + 3 50 3 B S 50 16 Phragmites australis . 3 30 3 B S 10 16 + 90 4 B S 5 16 3 100 6 B S 50 16 . 80 7 B S 40 16 3 100 5 B S 100 16 Schoenoplectus tabernaemontani 50 3 B S 10 16 Typha latifolia 40 2 B S 15 16 celková pokryvnost (%) 90 3 B S 30 16 50 14 40 13 počet druhů 14 4 14 2 12 B 11 B 10 dno 9 S 5 S 4 proudění vody 15 15 16 16 21 50 19 hloubka vody (cm) 17 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 14 16 13 plocha snímku (m2) 8 datum (2013) 47 9 46 1 číslo snímku lokalita Tab. 4: Společenstva Typhetum latifoliae (sn. 46–55) a Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani (sn. 56–65). Vodní makrofyta na Soosu 135 68 69 70 71 72 73 1 4 počet druhů . . . . . . . . 1 . . . Alopecurus aequalis Typha latifolia Schoenoplectus tabernaemontani Lemna minor Nitella flexilis Juncus bulbosus . . . . . Eleocharis palustris Sparganium emersum . . . Glyceria fluitans . . Eleocharis uniglumis Ranunculus sceleratus 5 . 5 . Phragmites australis Equisetum fluviatile 100 B dno celková pokryvnost (%) 100 S - B proudění vody . . . . . . . . . . . . 5 100 1 B S 2 . 4 . . . . . . . . . 4 . 100 4 B S 5 2 . . . . . . . . . 5 . 100 4 B S 70–100 80 . . 1 1 . . . . . . 5 . . 100 3 B S 5 . . 2 r . . . . . . 5 . . 95 4 B S 2 16 74 16 19. 7. 19 75 16 19. 7. 18 76 S . . . . . . + . . 4 . . . 80 5 B S . 5 . + . . . . . 5 . + . 90 5 B S . r . . . . . . . 4 . + . 70 7 B 77 D 78 1 79 1 80 D 81 22 82 17 83 19 16 - . . + . . . . . . . 5 . r 100 5 B . . . . . . + . 4 . . . . 60 4 BK P 15 16 . . . + . . 1 5 . . . . . 100 8 B S 1–5 10 16 . . . + . . 5 . . . . . . 80 3 B S . . . . . . 4 . 1 . . . . 60 3 K P 5–15 15 10 . + . . . . 5 . . . . . . 100 4 B S 20 16 6 84 S . 4 . . . . 4 . . . . . . 100 5 B . 3 . . . . 4 . . + . r . 80 6 B S 85 2 10 - . . + 1 . 3 . . . . . . . 40 4 B . 1 . . 5 . 1 . . . . . . 100 6 B S 0–1 16 19. 7. 19. 7. 14 2–30 30–60 0 16 19. 7. 19. 7. 18. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 19. 7. 7 30–50 10–50 30–70 0 10 10 16 0 16 hloubka vody (cm) 16 19. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 18 10 14 16 14 18. 7. 18. 7. 19. 7. 19. 7. 19 16 17 plocha snímku (m2) 14 datum (2013) 67 14 66 8 číslo snímku lokalita Tab. 5: Společenstva Phragmitetum communis (sn. 66–68), Equisetetum fluviatilis (69–70), Eleocharitetum palustris (sn. 71–76), Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis (sn. 77), Ranunculo-Juncetum bulbosi (sn.78), Glycerietum fluitantis (sn. 79–83), Rumici maritimi-Ranunculetum scelerati (sn. 84) a Rumici crispi-Alopecuretum aequalis (sn. 85). 136 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo . . Lycopus europaeus . . . . . . . . 69 . . . . . . . . . 3 2 70 . . . . . . . . . . . 71 . . . . . . . . . . . 72 . . . . . . . . . . . 73 . r . . + . . . . 3 . 74 . . . . + . . . . . . 75 . . . . r . . 1 1 + . 76 . . . . . . . . . . . 77 . . . . . 1 1 . . . . 78 + . . . . . . . . + . 79 . . . . . . . . . + . 80 . . . . . + . . . . . 81 . . . . r 4 . . . . . 82 2 . . . . . . . . . . 83 . . . . r . . r . . . 84 . . . r . . . . . . . 85 . . + + . . . . . . . Pouze v jednom snímku byly zaznamenány (s nízkou pokryvností) tyto druhy: 70: Utricularia australis +; 72: Rumex aquaticus r; 76: Eriophorum angustifolium +, Juncus articulatus +; 78: Juncus effusus +, Calamagrostis epigejos r; 82: Peucedanum palustre +. . + Lysimachia vulgaris . Alisma plantago-aquatica . . . . . . Batrachium peltatum Callitriche hamulata . . . Persicaria amphibia + . . Potamogeton alpinus Solanum dulcamara . . Potamogeton natans Galium palustre agg. . . . Drepanocladus aduncus 68 . 67 . 66 . číslo snímku Vodní makrofyta na Soosu 137 . . . . . . . . Callitriche hamulata Typha latifolia Iris pseudacorus Equisetum fluviatile . . . . . . 5 1 Utricularia australis Utricularia minor Elodea canadensis + . Juncus effusus Lemna minor Potamogeton natans . . . . Carex vesicaria . . . . Carex rostrata Carex acuta 3 . 5 . celková pokryvnost (%) Comarum palustre 30 100 počet druhů Solanum dulcamara B 2 B 3 proudění vody dno 1.V S 25 S hloubka vody (cm) 18. 7. 10 18. 7. 16 datum (2013) plocha snímku (m2) 87 10 86 23 číslo snímku lokalita . . . . + 2 . + 5 . . . . . 3 100 5 B S 70 16 19. 7. 17 88 1 . 1 . . . . . 3 . . . . . 5 90 4 B S 50 16 19. 7. 19 89 . . . . . . . + 3 . . + . . 5 100 5 B S 60 16 19. 7. 20 90 . . . . . . . . 3 . . . . . 4 70 3 B S 0-5 16 19. 7. 2 91 . . 1 . . . . 2 3 . . . . . 5 100 4 B S 60 16 19. 7. 21 92 . . . 2 . . . . 3 . . . . 3 . 50 4 B S 5 6 19. 7. 22 93 95 16 19. 7. 18 96 16 19. 7. 19 . . . . + . . 3 5 . . . 5 . + 100 5 B S . . 1 . 1 . . . + . . . 5 . . 80 9 JP S . . 1 . . . . . 1 + . 5 . . 1 100 6 B S 20 - 50 40 - 70 0 - 20 16 19. 7. 17 94 . . . . . . . . . + 4 . . . . 60 5 B S 0-4 8 19. 7. 19 97 . . + . . . . . . 5 . . . . . 80 3 B S 0-1 16 18. 7. 1 98 . . 1 . . . . 2 1 5 . . . r . 100 6 B S 0-2 16 18. 7. 8 99 . + 1 . . . . 1 1 5 . . . . + 100 7 B S 20 16 19. 7. 16 100 Tab. 6: – Lemno minoris-Comaretum palustris (sn. 86–92), Lemno minoris-Solanetum dulcamarae (sn. 93), Equiseto limosi-Caricetum rostratae (sn. 94–95), Caricetum gracilis (sn. 96), Caricetum vesicariae (sn. 97), Juncetum effusi (sn. 97–100). 138 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo . . . . . . . . Lysimachia vulgaris Galium palustre agg. Ranunculus flammula Bidens frondosus . . . . Lycopus europaeus Peucedanum palustre . . . . Glyceria fluitans . . Drepanocladus aduncus Alisma plantago-aquatica Rumex aquaticus 87 . 86 . číslo snímku 88 . . . . . . . . . . 89 . . . . . . . . . . 90 . . . . . . . . . 1 91 . . . r . . . . . . 92 . . . . . . . . . . 93 . . . . . . . + . . 94 . . . . . . . . . . 95 . . + . + + . 1 + . 96 . + . . . . . . . . 97 + 1 . . . . . + . . 98 . . . . . + . . . . 99 . . . r . . . . . . 100 . . . . . . r . . . Vodní makrofyta na Soosu 139 140 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo Závěr Nejběžnějšími porosty volné hladiny ve stojatých vodách zájmového území jsou porosty bublinatek (hlavně Utricularia australis, méně U. minor; as. Utricularietum neglectae, Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Druh U. ochroleuca, ještě v roce 2001 v území rostoucí, jsme nenašli. Časté je i Potametum natantis. Z rákosinných společenstev jsou časté asociace Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani a Typhetum latifoliae. Ze společenstev nezpevněného podkladu v okrajových částech nádrží (v hloubce až 70 cm) je nejvíce zastoupena as. Lemno minoris-Comareum palustris (obr. 6). V potocích obtékajících rezervaci jsou nejčastější porosty Callitriche hamulata (as. Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis), v Lužním potoce též porosty druhu Fontinalis antipyretica, Batrachium peltatum a Sparganium emersum (as. Fontinalietum antipyreticae, Ranunculetum aquatilis a Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis). Ze vzácnějších taxonů se v území vyskytuje např. Potamogeton alpinus (viz obr. 5 a zadní předsádka), Ulva flexuosa (viz obr. 7), Utricularia minor a Callitriche ×vigens (viz obr. 4 a zadní předsádka). Poděkování Jirkovi brabčákovi děkujeme za podnět ke studiu a za vytvoření pracovních podmínek v úžasném prostředí sooských slanisek a rašelinišť. Honzovi Prančlovi vděčíme za revizi všech našich sběrů rodu Callitriche, bez níž bychom neodhalili nové lokality hybridních hvězdošů a nepopsali novou asociaci. Za pomoc s určováním děkujeme také Zdenku Kaplanovi, Jiřímu Váňovi a Štěpánu Husákovi. Průzkum vodních makrofyt v oblasti Soosu se uskutečnil v rámci operačního programu realizovaného AOPK ČR „Implementace soustavy Natura 2000 v územích v péči Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a jejich monitoring“. Literatura Bieber V. (1887): Seznam rostlin Soosu (Phanerogama). – Ms. [Výzkumná zpráva; depon. in: NPR Soos.] Danihelka J., Chrtek J. jun. & K aplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 84: 647–811. D omin K. (1924): Příspěvek k seznání vegetačních poměrů Františkových Lázní a jejich nejbližšího okolí. – Časopis Českého Muzea, Praha, 113–128. Ducháček M., Hroudová Z. & M arhold K. (2006): Rod Bolboschoenus v květeně České republiky I. Bolboschoenus maritimus s. str., B. planiculmis, B. glaucus. – Zprávy České botanické společnosti, Praha, 41: 17–43. G rulich V. (2012): Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia, Praha, 84: 631–645. G utzerová N. (1998): Mechorosty NPR Soos. – In: L ederer F. & C hocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 59–67. H á jek M. & Vízdal P. (1998): Prostorová hydrologická struktura NPR Soos. – In: L ederer F. & Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 3–13. Vodní makrofyta na Soosu H ostička M. & N esvadbová J. [eds] (1978): Státní přírodní rezervace Soos. Inventarizační průzkum provedený v letech 1970 až 1978. – Ms., 124 p. [Depon. in: botanické oddělení Západočeského muzea v Plzni.] C hocholoušková Z. & Vaněčková I. (1998): Flóra a vegetace cévnatých rostlin NPR Soos. – In: L ederer F. & Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 68–107. C hytrý M. [ed.] (2011): Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha, 827 p. L ederer F., G ardavsk ý A., L ukešová A., K ubečková K., Č ápová R., L odrová E. & Trojánková K. (1998): Biodiverzita a ekologie sinic a řas minerálních pramenů a rašelinišť na území NPR Soos a v okolí Františkových Lázní a Mariánských Lázní. – In: L ederer F. & Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 14–58. M artínek K. (1999): Flóristický kurz České botanické společnosti v Chebu (8.–13. 7. 1996). – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda, Plzeň, 99: 7–29. M artinsson K. (1991): Natural hybridization within the genus Callitriche (Callitrichaceae) in Sweden. – Nordic Journal of Botany 11: 143–151. O ťaheľová H. (2001): Phragmition communis Koch 1926. – In: Valachovič M. [ed.], Rastlinné spoločenstvá Slovenska 3. Vegetácia mokradí. Veda, Bratislava. p. 63–86. P rančl J. (2011): Taxonomická revize rodu Callitriche v České republice. – Ms. [Dipl. práce; depon. in: Knihovna Katedry botaniky PřF Univerzity Karlovy, Praha] P rančl J. (2013): Rod Callitriche (hvězdoš) v České republice. II. C. cophocarpa, C. stagnalis, C. platycarpa, C. × vigens. – Zprávy České botanické společnosti [in press]. R ydlo Jan & R ydlo Jar . (2013): Vodní makrofyta v českokamenické a levobřežní části CHKO Labské pískovce. – Severočeskou Přírodou [in press]. S ofron J. (1986): Bibliografie státní přírodní rezervace Soos. – Zpravodaj Muzea Západočeského kraje, Příroda, Plzeň, 32–33: 111–118. S oušková P. & S oukupová L. (1998): Skřípinec Tabernemontanův (Schoenoplectus tabernaemontani) na slaništích Soosu. – In: L ederer F. & Chocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 116–126. Turoňová D. (1998): Flóra NPR Soos v letech 1984–86. – In: L ederer F. & C hocholoušková Z. [eds], Flóra a vegetace minerálních pramenů rašelinišť NPR Soos. Sborník katedry biologie. Západočeská univerzita, Plzeň, p. 10. 141 142 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo Summary Aquatic macrophytes of Soos (Western Bohemia) Klára Kabátová & Jaroslav Rydlo The research was focused on macrophytes of still and flowing waters and on notable species of exposed lake and stream bottom in the National Nature Reserve Soos and its surroundings. The basin of Soos represents closed hydrologic unit with special hydrogeochemical conditions, and it is a well known example of salt marshes not only in the Czech Republic but also in the whole Europe. Various types of aquatic habitats, so far not well studied, occur in the area. Relevés were recorded (Tables 1–6) in each lake (1–23) and in selected sections of streams (A–G; Fig. 3). The most common vegetation of open still waters are Utricularia communities (especially Utricularia australis, less U. minor; as. Utricularietum neglectae, Scorpidio scorpioidis-Utricularietum). Potametum natantis is also common. The reed communities are frequently represented by the association Phragmito-Schoenoplectetum tabernaemontani and Typhetum latifoliae. The most common association of littoral communities is Lemno minoris-Comaretum palustris. The patches in streams were mostly formed by Callitriche hamulata (as. Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitantis), Fontinalis antipyretica, Batrachium peltatum, Sparganium emersum (as. Fontinalietum antipyreticae, Ranunculetum aquatilis and Sagittario sagittifoliae-Sparganietum simplicis) in the Lužní potok brook. We have described the vegetation dominated by Callitriche ×vigens as a new association Callitrichetum vigentis Kabátová et Rydlo Jar. ass. nova because other (mainly aquatic) species of genus Callitriche have their own associations in which they are dominant (Veronico beccabungae-Callitrichetum platycarpae, Veronico beccabungae-Callitrichetum stagnalis, Callitrichetum cophocarpae, Callitrichetum hermaphroditicae). Callitriche ×vigens (C. platycarpa × C. cophocarpa) already occurs independently of its parents in some areas (cf. Prančl 2013) and forms – as well as other species of the genus Callitriche – stands, in which it dominates. Nomenclatoric holotype is shown in Table 3 – Relevé 41.
Podobné dokumenty
pdf zde... - Muzeum Cheb
m. Nejníže položeným místem je hladina rybníka Šmatovka v jihovýchodním cípu území. Studované území kulminuje kopcem Bukový vrch (649,7 m) v jihozápadní části. Reliéf je členitý
s bohatou sítí menš...
Katalog biotopù - biomonitoring.cz
fias rodÛ Chara, Nitella a Tolypella uchycen˘ch
rhizoidy ve dnû pfieváÏnû stojat˘ch vod. Porosty
jsou ãasto tvofieny pouze jedin˘m druhem. Patfií
sem jednak vysoké porosty (1–2,5 m) v hloubkách
0,2...
Zprávy VMO - Vlastivědné muzeum v Olomouci
na východě až severovýchodě do průlomového údolí řeky Moravy (Demek et al., 1987). Geologické podloží tvoří zkrasovatělé devonské vápence částečně překryté sprašemi. Z fytogeografického hlediska pa...
Katalog biotopù - biomonitoring.cz
vegetation, 22.421 Large pondweed beds
EUNIS. C1.1/P-22.13 Eutrophic water bodies,
C1.3/P-22.41 Free-floating vegetation, C1.3/P-22.42
Rooted submerged vegetation
Fytocenologie. Svaz Lemnion minori...