Režimy státního území a mezinárodních prostorů

Mezinárodněprávní režimy
státního území, moře,
Antarktidy a kosmu
Mezinárodně právní režimy
• Státy vykonávají svojí činnost především na
svém státním území, ale také v jiných
(mezinárodních) prostorech (volné moře,
Antarktida, kosmický prostor a nebeská tělesa)
• Státy mají v těchto prostorech různá práva a
povinnosti
• Soubor těchto práv a povinností tvoří právní
režim příslušné oblasti
Státní území
= ta část země, která podle MPV podléhá
suverénní moci státu a tvoří nedílný celek
= je to třírozměrný prostor, který zahrnuje:
1. povrch Země:
a. suchozemský povrch
b. vodní hladiny
2. zemské nitro - prostor pod povrchem Země
3. vzdušný prostor nad zemským povrchem
1 a. Suchozemská část státního území
= části zemského povrchu, které se nacházejí
uvnitř státních hranic
• nezávisí na tom, zda státní území je
geograficky souvislé nebo členité
• součástí suchozemské části jsou i ostrovy
1 b. Vodní hladiny
• Vnitřní vody = leží uvnitř jeho suchozemského
území
– jezera
– průplavy
– řeky včetně jejich ústí do moře
– přístavy
– některé mořské zálivy a zátoky
• Pobřežní vody (pobřežní moře, teritoriální
vody, teritoriální moře) = pás mořských vod
přiléhající k mořské hranici státu a zahrnující
eventuálně část mořských zátok, zálivů a úžin
Polární sektory
• Součástí státního území států, které sousedí
se Severním ledovým mořem, jsou i části
pevniny a ostrovy ležící v jejich polárních
sektorech
• Polární sektor = trojúhelník, jehož vrcholem je
severní pól, základnou je severní hranice
příslušného státu a stranami poledníky,
probíhající krajními body státní hranice
• Polární sektory mají: Dánsko, Kanada, Norsko,
Rusko, USA
2. Zemské nitro
=prostor pod suchozemskou i vodní částí
státního území až do středu Země
• rovněž podléhá suverénní moci teritoriálního
státu
3. Vzdušný prostor
= prostor nad suchozemskou i vodní částí
povrchu, který je součástí státního území, až
po hranici kosmického prostoru
• Hranice kosmického prostoru není přesně
stanovena (obvykle se za ni považuje výška
100 km, což je nejnižší výška přeletu umělých
družic)
Nabývání a ztráta státního území
• Pouze stát disponuje takovou mezinárodně
právní subjektivitou, která mu umožňuje
nabývat státní území
• Způsoby získání státního území:
1. Prvotní (originární) – území nepodléhalo
suverénní moci jiného státu:
A. prvotní okupace
B. rozšíření suverenity na přirozený nebo umělý
přírůstek země
2. Odvozené
1 A. Prvotní okupace
• Předpokladem je trvalé obsazení a faktické
dlouhodobé vykonávání suverénní moci nad
ním
• Významná byla prvotní okupace v minulosti v
souvislosti s kolonialismem – domorodci a jejich
státní útvary byli označováni za necivilizované a
jejich území za ničí
• Prvotní okupací nelze nabýt území Antarktidy
(nároky států byly Smlouvou o Antarktidě
zmraženy), volné moře ani kosmický prostor a
nebeská tělesa
1 B. Přírůstek území
(akcese, akrescence)
• Přirozená:
– naplavením zeminy
– pozvolná změna toku pohraniční řeky (alluvio)
– vznik ostrova v pobřežních vodách
– odtržení části země a spojení s územím jiného
státu (avulsio)
• Umělá:
– vysušováním pobřeží moře
– vytváření umělých ostrovů
2. Odvozené nabytí státního území
= nabytí území, které dosud podléhalo suverénní
moci jiného státu
1. na základě smlouvy (cese území)
2. na základě rozsudku (adjudikace), který má
konstitutivní (nikoli jen deklaratorní) účinky
3. nebo vydržením – předpoklady jsou
–
–
–
–
faktický dlouhotrvající výkon suverénní moci (není určeno
přesně, jak dlouho; aby vzniklo obecné přesvědčení)
úmysl ovládat území trvale jako suverén (animus domini)
aby výkon suverénní moci byl nepřerušený
aby tento výkon nebyl popírán jinými státy
(4.) anexe (debellace) - jen v minulosti
Ztráta státního území
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Opuštění území (derelikce)
Působení přírodních sil
Cese
Vydržení
Adjudikace
Odtržení (secese)
Zánik státu (ztráta celého území ve prospěch
sukcesorů)
• Zahrnuje:
Územní suverenita
1. územní výsost = stát vykonává na daném území
nezávisle a výlučně veškerou veřejnou moc
2. možnost svobodně disponovat územím navenek
• Stát vykonává územní výsost na svém území, popř.
na jiných územích
–
–
–
mezinárodní oblasti,
cizí okupovaná území (podle obecného válečného práva)
nesamosprávná území (kolonie, poručenská nebo mandátní
území apod.)
• Naopak na svém území může být omezen
(mezinárodní řeka nebo průplav, demilitarizovaná
území, cizí vojenské základny)
Státní hranice
= čára na povrchu Země, která odděluje území dvou
států nebo státu a mezinárodní oblasti včetně
vzdušných prostorů a prostorů pod povrchem
Země
• Z hlediska MPV nehraje roli, zda
1. orografická (přirozená) hranice – vedena podle
přírodního reliéfu
2. geometrická (umělá) hranice – od jednoho
stanoveného bodu ke druhému bez ohledu na
přírodní útvary (i ona by měla respektovat zájmy
místního obyvatelstva) – zvláštní případem
astronomická (podél poledníků nebo rovnoběžek)
Pravidla určení přirozených hranic
• V pohraničních horách (po nejvyšších hřebenech
nebo podél rozvodí)
• Na pohraničních jezerech (stejná vzdálenost od
obou protějších břehů)
• Na pohraničních splavných řekách (středem
splavného toku)
• Na pohraničních nesplavných řekách (středem
řeky)
• Mořské hranice končí na vnější hranici
pobřežních řek
Vymezení státních hranic
• obvykle na základě mez. smlouvy a to ve 2 fázích
1. Delimitace hranice – určení jednotlivých
hraničních bodů a všeobecného směru hraniční
čáry (zakresleno do mapy malého měřítka,
která bývá součástí smlouvy)
2. Demarkace hranice v terénu - rozhraničení na
místě samém zpravidla pomocí hraničních
znaků. Provádí demarkační komise složená ze
zástupců obou států. Vyhotovuje demarkační
protokol a zakresluje do mapy velkého
měřítka.
Hranice ČR
• S Rakouskem: 1919 Saint Germainská smlouva,
1973 Smlouva o společných státních hranicích
• S Německem: 1919 Versailleská smlouva (ve znění
starších smluv mezi Německem a RakouskoUherskem)
• S Polskem: 1919 Versailleská smlouva, 1920
Sevreská smlouva, 1920 rozhodnutí velvyslanecké
konference o Těšínsku, 1956 dohoda o řešení
některých hraničních otázek
• Se Slovenskem: 1992 Smlouva o generelním
vymezení společných státních hranic, 1996
Smlouva o společných státních hranicích
Pohraniční režim
• Na hranicích může docházet k incidentům –
státy, které mají zájem na přátelských vztazích
se sousedy, mohou uzavírat dohody o
pohraničním režimu, které obvykle upravují:
– udržování státních hranic
– užívání pozemků a toků poblíž hranic
– určení míst pro přechod hranic
– společné akce při přírodních pohromách apod.
– předcházení a postihování nelegálních přechodů
aj.
Dohody o malém pohraničním styku
• uzavírané z důvodů společenské, náboženské
nebo turistické činnosti
• usnadňují určitým osobám přechod státních
hranic a jejich pobyt na území sousedního
státu
• Př.: 1994 smlouva o malém pohraničním styku
mezi Německem a ČR – sice formálně platí, ale
její ustanovení zásadně modifikovány vstupem
ČR do Schengenského prostoru 21. prosince
2007
Vzdušný prostor
= prostor nad státním územím až po hranici
kosmického prostoru (kolem výšky 100 km)
• Podléhá plně a výlučně suverénní moci
teritoriálního státu
• Užívání cizími letadly je možné jen po
předchozím souhlasu (na rozdíl od pobřežních
vod)
• Nad volným mořem přístupný letadlům všech
států
Vzdušný prostor
• Přelétávající letadla sice podléhají jurisdikci
teritoriálního státu, ale ten ji vykonává, jen
pokud jde o skutečnosti, které se projevují na
zemi
• Při přistání na cizím letišti letadlo podléhá cizí
jurisdikci zcela
• Souhlas s přeletem letadla:
– pro jednotlivý přelet (ad hoc)
– obecný souhlas daný v mezinárodní smlouvě
Smluvní úprava letectví
• 1919 Pařížská úmluva (regionální)
• 1944 Chicagská úmluva:
– založena Mezinárodní organizace pro civilní letectví (sídlo Montreal)
– národní pravidla létání musí být v souladu s jejími usneseními
(určují např. mezinárodní normy v letectví apod.)
– vztahuje se pouze na civilní letadla – nikoli pro státní letadla (ve
vojenských, celních a policejních službách)
– každé letadlo musí mít jedinou státní příslušnost a registrační značku
a musí mít na palubě určité dokumenty (osvědčení o tech.
způsobilosti aj.)
– stát může určit na svém území bezletové zóny
– letadlu v tísni poskytne stát pomoc, kterou uzná za proveditelnou
– při nepravidelných letech pro neobchodní účely může letedlo přistát
nebo přeletět, brát na palubu zboží nebo osoby
Mez. letecká přeprava komerční
povahy
• Podle Dohody o mezinárodní letecké
přepravní službě mají komerční letadla pouze
dvě svobody:
1. právo přeletu bez přistání
2. právo přistání pro nekomerční účely
• Tzn. že podmínky komerční letecké dopravy
nejsou příliš upraveny na mnohostranné
úrovni, ale jsou upraveny v bilaterálních
smlouvách
Ochrana civilního letectví
Vzhledem k nebezpečnosti protiprávních činů
namířených proti letadlům, byly uzavřeny
mnohostranné smlouvy k jejich ochraně:
1963 Úmluva o trestných a některých jiných činech
spáchaných na palubě letadla (Tokyo)
1970 Úmluva o potlačování protiprávních
zmocnění se letadel (Haag)
1971 Úmluva o potlačování protiprávních činů
ohrožujících bezpečnost civilní letecké
dopravy (Montreal)
Vnitrozemské (národní) vody
1. řeky, jezera, průplavy
2. části mořských vod – vnitřní moře, zálivy,
zátoky a přístavy
• Teritoriální stát si určuje sám, koho do těchto
vod vpustí
• Pohraniční řeky, pohraniční jezera – podléhají
státu tou částí, která je jejich státním územím
– volnost státu zde omezena (nesmí měnit
přirozené vlastnosti vody, toku apod.)
Mořské zálivy
• Jsou vnitřními vodami, pokud:
1. celé jejich pobřeží je pod suverénní mocí jednoho
státu a
2. vstup do nich nepřesahuje 24 námořních mil
• Výjimkou jsou tzv. historické zálivy – ty jsou
považovány za vnitřní vody, i když jejich ústí
přesahuje zmíněných 24 námořních mil (např.
Hudsonův záliv, Rižský záliv) – pokud ale ústí širší
než 24 nám. mil a zálivem prochází dopravní cesta
mez. významu, musí stát umožnit pokojný průjezd
(jako v pobřežních vodách)
Námořní přístavy
• Jsou vnitřními vodami a podléhají plně jeho
suverénní moci
• Některé přístavy země otevírají pro přístup
cizích obchodních lodí
• Cizí válečné lodě mají obvykle zvláštní
vnitrostátní úpravu – buď vyloučeny úplně
nebo omezeny podmínkami
• Stát nemůže odmítnout přístup obchodním ani
válečným lodím z důvodu nuceného přistání,
způsobeném havárií nebo nepohodou
Mezinárodní řeka
= řeka, která byla mezinárodní smlouvou
prohlášena za přístupnou obchodním lodím
všech států, nebo alespoň obchodním lodím
všech pobřežních států
1856 - zmezinárodnění Dunaje
po 1. sv. válce – mírové smlouvy zmezinárodnily
Rýn, Mosela, Němen, Labe od ústí Vltavy, Vltava
od Prahy, Odra od ústí Opavice, Dunaj od Ulmu
1948 - Úmluva o režimu plavby na Dunaji
Mořské právo
• Historicky upraveno obyčejovým právem
• 1958 ženevská konference o mořském právu
– Úmluva o pobřežních vodách a pásmu souvislém
– Úmluva o pevninské mělčině (kontinentálním
šelfu)
– Úmluva o volném moři
– Úmluva o ochraně biologického bohatství volného
moře
• Neřešena celá řada problémů
• 1982 Úmluva OSN o mořském právu
Pobřežní moře
= pásmo mořských vod, které přiléhá k pevninskému území a
vnitřním vodám pobřežního státu, popř. k jeho
souostrovním vodám
• Max. 12 námořních mil (22,224 km).
• Základní linie (baseline) = nejnižší čára odlivu podél
pobřeží, jak je zakreslena na námořních mapách velkého
měřítka, které jsou úředně uznány pobřežním státem
• Pobř. stát zde vykonává výlučnou policejní a správní moc
• Omezeno právem pokojného průjezdu cizích lodí, které zde
sice podléhají jurisdikci, podle ustálené praxe se však
poměry na lodi řídí právem státu vlajky
• Cizí válečná loď naopak požívá během pokojného průjezdu
imunity
Souostrovní státy
• Se skládají z jednoho nebo více souostroví a
může zahrnovat další ostrovy
• Poměr mezi obklopující mořskou vodou a
souší nejvýše devět ku jedné
• Souostrovní vody se nepovažují za volné moře
• Ostatní státy mají pouze právo pokojného
průjezdu souostrovními vodami a přeletu po
námořních koridorech a leteckých cestách
nad nimi, které může určit souostrovní stát
Mořské průplavy
= uměle zbudované vodní cesty, které spojují dvě
moře
• Považovány za významné mezinárodní dopravní
cesty, které mají zvláštní smluvní režimy
• Bývají zpravidla otevřeny přístupu lodí všech
států a neutralizovány
• 1888 Cařihradská úmluva
• 1903, 1977 úmluvy o Panamském průplavu
Mořské průlivy (úžiny)
= úzké vodní cesty přirozeného původu, které
spojují dvě moře
• Právní režim nejednotný, některé významné
průlivy mají zvláštní smluvní režim
(Černomořské úžiny, Gibraltarský průliv,
Magellanův průliv)
• 1982 Úmluva o mořském právu – v průlivech,
které se používají pro mezinárodní plavbu,
mají lodě a letadla právo tranzitního průjezdu
či průletu úžinami
Přilehlá zóna
• Pásmo moře, které přiléhá bezprostředně k
teritoriálnímu moři a jehož vnější hranice
nepřesahuje 24 námořních mil od základní
linie, od níž se měří šíře teritoriálního moře
• Zde pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích
lodí potřebnou k tomu, aby zabránily
porušování jejich celních, fiskálních,
imigračních nebo zdravotních předpisů na
jejich území nebo v pobřežním moři
• Přilehlá zóna je součástí volného moře
Výlučná ekonomická zóna
= oblast nacházející se za pobřežním mořem a k
němu přilehlá
• Může sahat nejdále dvě stě námořních mil
(370,4 km) od základní čáry
• Pobřežní stát zde vykonává svrchovaná práva
za účelem průzkumu a těžby přírodních
zdrojů, zejména ryb a nerostného bohatství
• Jiné státy mohou využívat této zóny k plavbě
lodí, přeletu letadel a ke kladení
podmořských kabelů a dálkového potrubí
Výlučné ekonomické zóny
pobřežních států světa
Kontinentální šelf
(pevninská mělčina)
= mořské dno a podzemí podmořských oblastí, jež
leží za hranicemi jeho pobřežního moře po celém
přirozeném prodloužení jeho pevninského území
k vnější hranici kontinentálního okraje, max. do
vzdálenosti 350 nám. mil (648,2 km), resp.
vzdálenosti 100 nám. mil od izobaty v hloubce
2500 metrů
= pokud kontinentální okraj nedosahuje 200 nám.
mil od základní linie, je pevninskou mělčinou
mořské dno a podzemí sahající do vzdálenosti
200 námořních mil od základní čáry na pobřeží
Kontinentální šelf
(pevninská mělčina)
• Pobřežní stát vykonává svrchovaná práva za
účelem průzkumu a využívání jejich přírodních
zdrojů (ropa, zemní plyn a kovových a jiných
prvků). Součástí kontinentálního šelfu jsou i živé
organismy přisedlé ke dnu
• Jiné státy mají právo klást podmořské kabely
nebo dálková potrubí. Se souhlasem
pobřežního státu (za úplatu) mohou provádět
průzkum kontinentálního šelfu nebo těžbu jeho
bohatství
Volné moře
= souvislé mořské vody za hranicí pobřežního moře,
vnitrozemských vod nebo souostrovních vod
• Je věcí, která slouží společnému užívání všech
států, jak pobřežních tak i vnitrozemských
• Základní svobody volného moře: 1. plavby, 2.
přeletu, 3. kladení podmořských kabelů a potrubí,
4. budování umělých ostrovů a jiných zařízení, 5.
rybolovu, 6. svoboda vědeckého výzkumu
• Tyto svobody státy musí užívat s ohledem na zájmy
jiných států a s ohledem na omezení ve výlučné ek.
zóně, kont. šelfu, Oblasti a přilehlé zóně
Volné moře – další zásady
• Státy, které leží mezi mořem a vnitrozemským
státem jsou (po dohodě) povinny umožnit
svobodu tranzitu svým územím všemi
dopravními prostředky osvobozeného od cel,
daní a poplatků
• Svrchovaná moc státu se na volném moři
uplatňuje vůči lodím a letadlům u něj
registrovaným
• Každá loď musí být registrována právě u
jednoho státu
Vnitrozemské rozvojové země
(Landlocked Developing Countries – LLDCs)
•
•
•
Nemožnost přístupu k moři je podle OSN vážnou překážkou rozvoje
Z 31 LLDCs je 16 klasifikováno jako LDCs
V roce 2003 přijat akční plán v kazašské Almatě
Volné moře – další zásady
• Stát je povinen svojí jurisdikci skutečně
vykonávat (efektivně kontrolovat apod.)
• Válečné lodě mají plnou imunitu z jurisdikce
jiného státu, než je stát vlajky
• Válečné lodě: 1. náleží k válečnému loďstvu, 2.
nesou jeho zevní znaky, 3. podléhají velení
důstojníka zapsaného v seznamu, 4. její posádka
je podrobena disciplíně pravidelných
ozbrojených sil
Volné moře – další zásady
• V určitých případech může válečná loď zadržet cizí
obchodní loď a podrobit ji prohlídce (stíhání lodě z
pobř. moře, zneužití vlajky, pirátství, obchod s
otroky, neoprávněný rybolov apod.)
• V některých případech může válečná/státní loď
zatknout posádku, zabavit loď nebo náklad a pokud
dojde k odporu i loď potopit.
• Právo pronásledovat – stát může pronásledovat cizí
obchodní loď, pokud má vážné podezření, že
porušila jeho předpisy a pokud pronásledování
započne ve vnitrozemských nebo teritoriálních
vodách a není přerušeno
Oblast mořského dna a podzemí za
hranicemi národní jurisdikce
• Oblast – dno moří a oceánů a jejich podzemí za
hranicí nár. jurisdikce (tj. většinou 200 n.m.)
• Práva na zdroje Oblasti patří lidstvu jako celku
• Jménem lidstva jedná Mezinárodní organizace
pro mořské dno (sídlí na Jamajce) – vytěžené
nerosty podléhají zvláštnímu režimu –
prostředky jsou přerozdělovány se zvláštním
ohledem na potřeby rozvojových zemí
• Podnik – provádí průzkum a těžbu v Oblasti,
zpracovává a prodává nerosty
Antarktida
• V průběhu historie vznášely z různých titulů (prvotní
objevení, efektivní okupace, geologická kontinuita,
geografická blízkost) různé státy územní nároky
(Velká Británie, která později předala část nároků
Novému Zélandu a Austrálii, Francie, Norsko,
Argentina a Chile)
• 1958 – konference 12 států, které chtěly provádět v
Antarktidě výzkum
• 1959 – Smlouva o Antarktidě (na dobu neurčitou)
• Postupně asi 200 opatření konzultativních schůzek
Antarktický smluvní systém
• je dnes tvořen následujícími instrumenty:
• Smlouva o Antarktidě (přijata 1. 12. 1959 – vstoupila v
platnost 23. 6. 1961)
• Asi 200 opatření přijatých státy s konzultujícím statusem
• Úmluva o zachování antarktických tuleňů (1972)
• Úmluva o zachování živých mořských zdrojů Antarktidy
(1980)
• Úmluva o regulaci aktivit při využívání nerostných
surovin Antarktidy (1988; nikdy nevstoupila v platnost)
• Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o
Antarktidě (4. října 1991; platný od 14. ledna 1998)
Antarktida
• Smlouva platí pro oblast jižně od 60. rovnoběžky,
vztahuje se zde především na pevniny, ostrovy a
souostroví včetně plovoucích ledovců. Nejsou
dotčeny svobody spojené s volným mořem
• Územní nároky států jsou po dobu platnosti
smlouvy zmrazeny
• Smlouva rozlišuje 3 kategorie států
1. Zakládající státy (12)
2. Konzultující státy (17) - státy, které zde vyvíjejí
podstatnou vědeckou činnost (vědecká základna či
expedice)
3. Státy, které ke smlouvě přistoupily (21)
Smlouva o Antarktidě
Zmražené územní
nároky a polární
stanice v
Antarktidě
• Mapa je z roku 2005
• Od roku 2006 má ČR
polární stanici na ostrově
Jamese Rosse, která plní
vědecké úkoly (ale jen v
letních měsících – tzn.
zhruba prosinec-březen)
Antarktida
• Může být využívána výhradně k mírovým
účelům (byť s využitím vojenského personálu)
• Zajištěn svobodný vědecký výzkum a
mezinárodní spolupráce (výměna plánů
vědeckých prací, jejích výsledků a personálu)
• Kontrolní systém – inspekce na místě, letecká
pozorování, povinné informování o činnosti
Kosmický prostor a nebeská tělesa
• Aktuální od konce 50. let
• Mezinárodně právní úprava:
1963 – Deklarace právních zásad, jimiž se řídí činnost států při výzkumu
a využívání kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských
těles
1967 - Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání
kosmického prostoru včetně Měsíce a jiných nebeských těles
1968 - Dohoda o pomoci kosmonautům a jejich návratu a o vrácení
předmětů vypuštěných do kosmického prostoru
1972 - Úmluva o mezinárodní odpovědnosti za škody způsobené
kosmickými objekty
1975 - Úmluva o registraci objektů vypuštěných do kosmického prostoru
1979 - Dohoda o činnosti států na Měsíci a jiných nebeských tělesech
Kosmický prostor a nebeská tělesa
• Je volně přístupný výzkumu a využívání všech
států bez diskriminace
• Žádný stát si nemůže kosmický prostor
přivlastnit
• Objekty nesoucí zbraně hromadného ničení
nesmějí být umístěny do kosmického prostoru
• Stát si ponechává jurisdikci a kontrolu nad
objektem zapsaným v jeho rejstříku i nad
celou posádkou
Kosmický prostor a nebeská tělesa
• Kosmonauti se považují za vyslance lidstva.
Všechny státy jim mají poskytnout všemožnou
pomoc v případě nehody, tísně nebo nouzového
přistání
• Státy vypouštějící kosmické objekty nesou za ně
mezinárodně právní odpovědnost
• Za škody způsobené na zemském povrchu nebo
letadlům ve vzdušném prostoru nesou státy
absolutní odpovědnost. Při jiných škodách
vzniká odpovědnost vypouštějícího státu jen v
případě zavinění.
Kosmický prostor a nebeská tělesa
• Měsíc a jeho přírodní zdroje je společným
dědictvím lidstva - jakmile se ukáže možnost
těžby přírodních zdrojů na Měsíci, zavázaly se
smluvní strany založit mezinárodní režim
takové těžby (podobně jako v Oblasti, není zde
ale závazek využití výtěžku s ohledem na zájmy
rozvojových zemí)
• To platí i pro jiná nebeská tělesa sluneční
soustavy kromě Země, pokud nebude přijata
odlišná úprava