V roce 1950 je Berlín rozervaný na kusy. Leží uprostřed sověty

V roce 1950 je Berlín rozervaný na kusy. Leží uprostřed sověty okupované části Německa
a je rozdělen do 4 sektorů (sfér vlivu) mezi vítězné mocnosti 2. světové války – Spojené
státy americké, Velkou Británii, Francii a Sovětský svaz. Věci se ale od konce války
změnily a nedůvěra na obou stranách rozdmýchává nový konflikt – studenou válku. V
roce 1948 se SSSR stahuje ze spojenecké kontrolní komise, mezinárodní organizace pro
správu poraženého Německa.
Následná blokáda přístupu do Berlína přes Sověty ovládané území krizi jenom
prohloubilo. Veškeré cesty, železnice a přívody do západní části města byly Sověty
přerušeny s cílem získat kontrolu nad celým Berlínem. Tomu však zabránila jedna z
největších logistických operací v historii lidstva, když letadla zásobovala město
uhlím, vodou, jídlem, léky a dalšími zásobami déle než rok, tzv. „berlínský letecký
most“. Sověti pochopili, že blokáda západní mocnosti nezastaví a blokádu ukončili.
Po sovětském opuštění kontrolní komise je situace napjatá a vzpomínky na blokádu
čerstvé. Všichni si velmi dobře uvědomují, že Berlín by mohl být prvním místem střetu
východu a západu. Přesto existuje mezinárodní organizace, ze které se Sovětský svaz
nestáhl – Rezervní policejní agentura (RPA) stále funguje. I přes velké rozepře mezi
bývalými spojenci je důležitost práce agentury RPA uznávána všemi zeměmi včetně SSSR.
Berlín dnes
Známky války jsou stále vidět, ať už na vybombardovaném nádraží Anhalter Bahnhof
nebo na poškozené Brandeburské bráně. Většina sutě byla odvezena nebo znovu využita
při opravách, a přestože je mnoho budov opraveno a znovu obydleno, stále zůstávají
některé domy, skladiště a továrny poškozené a temné coby připomínka nedávného násilí.
Práce na obnově města probíhají neustále, takže se obyvatelům každodenně nabízí stále
se měnící pohled na Berlín.
Skrze město protéká řeka Spree (Spréva) a na jihu leží spojovací říční kanál Landwehr
Canal. Ze severu na jih prochází městem hlavní bulváry Wilhelmstrasse a
Friedrichstrasse, které z východu na západ protíná bulvár Unter den Linden. Město má
dva hlavní způsoby dopravy – podzemní železnici zvanou U-Bahn a nadzemní dráhu SBahn.
Východ proti Západu
Ačkoliv pohyb mezi americkou, britskou, francouzskou a sovětskou zónou je stále
relativně volný, rozdíly začínají být znatelné. Západní část se pod správou bohatých
mocností s volnější politikou začíná i přes problémy během blokády obnovovat rychleji,
zábava a bary fungují do noci, zatímco ve východní části je stále tužší despotická
atmosféra a budovám i lidem začíná vládnout šedá barva. Nepomáhá tomu ani používání
dvou různých měn - Deutsche Mark v západní a Ostmark ve východní části. Ačkoliv
oficiálně si návštěvníci východního Berlína mění marky v poměru 1 : 1, na černém trhu
můžete za západní marku dostat 5 až 10 východních marek.
Černý trh
S obnovováním Berlínské ekonomiky zažívá černý trh zlaté časy. Když máte dost peněz a
správné kontakty, můžete sehnat cokoliv od kartonů cigaret Lucky Strike až po munici
ráže .303. Černý trh ale netvoří jenom postavy skrývající se ve stínu postranních
uliček. Využívají jej obchodníci, ženy v domácnosti, studenti, tedy velká část obyvatel
města.
Podzemí
Mokré páchnoucí stoky, tiché a temné bunkry, tunely U-Bahn plné strašidelných ozvěn.
To je podzemní svět Berlína. Pokud se vydáte do podzemí, čeká vás labyrint tvořený
složitými chodbami, skladišti, podzemními komplexy a nacistickými továrnami, to vše
navíc poznamenané válkou i následnými přestavbami. Právě v těchto místech musí agenti
RPA zasahovat proti následkům nacistických experimentů se zvrácenými technologiemi.
Nádraží Anhalter Bahnhof
Významné vlakové nádraží ležící v městské části Friedrichshain-Kreuzberg bylo během
války bezmála zničeno a nyní jsou jeho ruiny velmi nebezpečným místem. Kromě
všudypřítomných děr, prohlubní plných vody a padajících zdí se v ruinách mohou
ukrývat i jiné věci. Přes dezolátní stav nádraží je jedna jeho část - Nord-Süd S-Bahn
– v provozu. V blízkosti nádraží se jako připomínka války nachází mohutný betonový
protiletadlový kryt.
Flakové věže
Jako součást protiletadlové obrany města vybudovali nacisté v Berlíně celkem tři
monstrózní betonové věže. Flakové věže Tiergarten-Zoo, Freidrichshain a Humbolthain se
ve skutečnosti skládají ze dvou budov – G-Tower na níž byly umístěny zbraně a L-Tower
s velením věže. I přes svou ohromnost a sílu jsou dvě věže (Tiergarten-Zoo v britském a
Freidrichshain v sovětském sektoru) bezmála zničeny a třetí Humbolthain je silně
poškozena.
Hlavní velitelství Rezervní Policejní Agentury
Po stažení Sovětů z většiny spojeneckých úřadů a organizací v roce 1948, zůstala budova
Kammergericht (starý Nejvyšší soud Pruského státu) v městské části Schoneberg téměř
prázdná. Jediný zbylý úřad byla Berlínská protiletadlová obrana (Berlin Air Safety
Center – BASC), který zabral zhruba 40 z 550 volných kanceláří. Budova zůstala pod
dohledem americké armády a vstoupit mohou pouze osoby s povolením. Velká a téměř
prázdná budova se stopami po bojích dává vzniknout všelijakým strašidelným historkám.
Prázdnost budovy ale není zcela pravdivá, protože zde sídlí ještě RPA, v
nejvzdálenějších kancelářích od BASC a v podzemních místnostech. Vstupná dveře jsou
vybaveny těžkými pancéřovými dveřmi a stovky pracovníků RPA v tichosti chrání svět
před nezměrnými hrůzami, které se snaží dostat na povrch.
Vězení Spandau
Známé vězení je pojmenováno dle čtvrtě, kde stojí a bylo navrženo pro stovky vězňů.
Cihlová budova je obehnána vysokými zdmi, elektrickými a ostnatými dráty, k tomu je
okolo budovy devět věží s kulometným hnízdem. Vítězné mocnosti se v hlídání věznice
střídají vždy po jednom měsíci (celkem tedy 3 měsíce ročně), přičemž nejde o nijak
složitou práci. Ve vězení je momentálně jenom 7 vysoce postavených nacistů (Karl
Donitz, Walther Funk, Rudolph Hess, Konstantin von Neurath, Erich Raeder, Baldur von
Schirach a Albert Speer). O budově se vypráví zvláštní historky a lidé si šeptají o
záhadném „osmém vězni“.
Virus Haus
Nedaleko Berlína leží městečko Dahlem, sídlo Kaiser Wilhelm Institut nyní
přejmenovaného na Max Planck Institut. Právě zde se nacisté snažili sestrojit atomovou
bombu, a přestože jejich snažení v tomto směru bylo marné, v jiných experimentech
překonali největší očekávání i noční můry.
V institutu se vyvíjelo více projektů, z nichž některé byly ještě tajnější než atomová
bomba. Právě zde probíhaly výzkumy zvrácených technologií, které vedly ke stvoření
živých mrtvých. Nacističtí vědci zde stavěli zvláštní stroje, s jejichž pomocí
narušovali časoprostor a přiváděli na svět věci a bytosti neznámého původu. Na konci
války dům zabrala Rudá armáda a většinu strojů zničila, nebo odvezla zpět do Moskvy.