Schémata, rovnice, grafy a obrázky promítané na přednáškách
Transkript
Obsah 1 Modely polovodičových součástek 2 2 Pracovní bod a zátěž 19 3 Zesilovače s jedním tranzistorem 29 4 Stejnosměrně vázané stupně I 41 5 Stejnosměrně vázané stupně II 47 6 Řazení bloků 55 7 Operační zesilovače I 65 8 Operační zesilovače II 73 9 Tvarovače a měniče signálů 79 10 Elektronické spínače 95 11 Zpracování několika vstupních signálů 108 12 Regenerativní obvody – oscilátory 113 13 Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody 125 i Obsah ELEKTRONICKÉ OBVODY PRO SDĚLOVACÍ TECHNIKU Soubor obrázků a elementárních vzorců je určen pro usnadnění sledování přednášek v předmětu X31EOS - Elektronické obvody pro sdělovací techniku. Jen v konfrontaci s přednáškami a po doplnění poznámkami z přednášek, může tento soubor usnadnit přípravu na zkoušku. Prof. Ing. Jan Uhlíř, CSc. 1 Kapitola 1 Modely polovodičových součástek Dioda – Nelineární statický model diody uD nUT i D = IS e −1 , IS2 = IS1 eγ(T2 −T1 ), UT = kT , q uD nUT 2 (1.1) (1.2) (1.3) i D = IS e . uD iD = IS e nUT − 1 + uD G (1.4) u = uD + R s iD (1.6) (1.5) Kapitola 1. Modely polovodičových součástek iD uD ideální skutečná iD uD uD ideální iD skutečná Obrázek 1.1: V-A charakteristika diody Dynamické vlastnosti diod Barierová kapacita CT 0 m , CT ≈ uD 1 − Uj (1.7) Difuzní kapacita C D ≈ τ iD 1 , nUT (1.8) Dioda při vypínání proudu tz ≈ τz ln(1 + ip ), iz (1.9) 3 i R u1 u1 u1 u1 t ip ip i i iz τz t i iz t Obrázek 1.2: Zotavení diody 4 t t 10% 100% τz t Kapitola 1. Modely polovodičových součástek Linearizovaný model diody g Cd gd rs Obrázek 1.3: Linearizovaný model diody uD diD IS nU gd = = e T (1.10) duD nUT iD nUT gd = → rd = (1.11) nUT iD Diferenciální odpor diody při proudu 1 mA je cca 25 Ω (1.12) Cd = CD = τ gd, (při propustné poalrizaci) 1 m , (při závěrné polarizaci) (1.13) Cd = CT = CT 0 uD 1 − Uj 5 Bipolární tranzistor a jeho modely Obrázek 1.4: Tranzistor PNP a NPN báze P N emitor N kolektor Obrázek 1.5: Tranzistor jako dvě diody uBE nE U T iED = IES e −1 uBC nC U T −1 , iCD = ICS e iEI = αI iCD , (1.14) (1.15) iCN = αN iED αN iED (1.16) αi iCD iED E iCD B C E Obrázek 1.6: Vliv tranzistorového jevu 6 B C Kapitola 1. Modely polovodičových součástek . αN iED αi iCD iE iC E uBE iED iB C iCD B uBC Obrázek 1.7: Ebersův-Mollův model tranzistoru uBE nE U T uBC nC U T − 1 − αI ICS e −1 uBE uBC iC = αN IES e nE UT − 1 − ICS e nC UT − 1 iE = IES e iB = iE − iC . (1.17) (1.18) (1.19) 7 Nelineární statický model tranzistoru C rC uBC B iBC2 iBC1 rB iCT iB uBE iBE2 iBE1 rE E Obrázek 1.8: Gummellův-Poonův model bipolárního tranzistoru IS e iBE1 = uBE UT BF −1 uBE nE U T (1.20) −1 iBE2 = ISE e uBC UT −1 IS e iBC1 = B uRBC nC U T −1 iBC2 = ISC e 8 (1.21) (1.22) (1.23) Kapitola 1. Modely polovodičových součástek iCE − iEC KuBE = IS e U T − 1 uBC = IS e U T − 1 iCT = (1.24) iCE (1.25) iEC 1 , 1 − uVBC A αN BF = 1 − αN αI BR = 1 − αI K= BS = iC (uCB = 0). iB iC = Bn < BS . iBn (1.26) (1.27) (1.28) (1.29) (1.30) (1.31) iC VA uBE 0 uCE Obrázek 1.9: Grafická interpretace Earlyho napětí VA v kolektorových charakteristikách tranzistoru 9 Dynamické vlastnosti tranzistoru C rC CSUB CJX B rB CBC iCT CBE rE E Obrázek 1.10: Náhradní obvod s kapacitami přechodů CT E = CT C = CT E0 1− CT C0 1− uBC UjC mE (1.32) mC (1.33) iCE UT iEC = τR UT CDE = τF (1.34) CDC (1.35) ωαN = 10 uBE UjE 1 . τF (1.36) Kapitola 1. Modely polovodičových součástek Linearizovaný model bipolárního tranzistoru C rC CJX CS c B rB gµ Cµ gmube b Cπ ube g0 gπ e rE E Obrázek 1.11: Linearizovaný náhradní obvod tranzistoru odvozený z G-P modelu • Cπ = CDE ze vztahu (1.34) • Cµ = CT C ze vztahu (1.33) • derivací vztahu (1.25), když ICP je klidový proud kolektoru ICP gm = UT • ze vztahu (1.20) gπ = gm BF • gµ je paralelní vodivost uzavřeného přechodu kolektor-báze • vodivost způsobená Earlyho jevem ICP g0 = VA 11 gm Cbe gbe gce = gm = Cπ = gπ = g0 rbb = rB Ccb = Cµ gcb = gµ Ccb B rbb b C gbe ube Cbe gcb gce Cce gmube E CCS substrt Obrázek 1.12: Lineární širokopásmové modely bipolárních tranzistorů ic gm = (= BF ) ib gπ ic β α= = ie β + 1 α0 α(f ) = 1 + j ffα β= ωα = 2πfα = ωαN α 1−α β0 β(f ) = . f 1 + jf β= (1.37) (1.38) (1.39) (1.40) (1.41) (1.42) β 12 fα = fβ (β0 + 1). (1.43) fα ≈ fT = fm |βm| (1.44) Kapitola 1. Modely polovodičových součástek Tranzistor řízený elektrickým polem Obrázek 1.13: Vnitřní struktury FETů typ kanálu indukovaný drain zabudovaný PN přechod gate source vodivost kanálu P N P N N P Obrázek 1.14: Schematické značky FETů iD iD iD ochuz. zakázaná oblast obohac. 0 UT 0 a) uGS UT 0 0 uGS b) UT 0 uGS 0 c) Obrázek 1.15: Převodní charakteristiky FETů 13 Statický model unipolárních tranzistorů oblasti lineární saturační uDSsat = uGS − UT 0 iD iD uDS uGS uGS uBS UT 0 uzavřená uDS Obrázek 1.16: Charakteristika FETu Uzavřená oblast iD = 0 pro uGS ≤ UT 0 (1.45) Lineární oblast pro 0 < uDS ≤ (uGS − UT 0) W uDS (1.46) iD = µnCoxuDS uGS − UT 0 − L 2 kde W je šířka kanálu, L je délka kanálu, µn pohyblivost nosičů náboje, Cox je kapacita na jednotku plochy gatu Saturační oblast pro uDS > uDSsat W µnCox(uGS − UT 0)2 [1 + λ(uDS − uDSsat)] (1.47) 2L kde λ určuje sklon chrakteristik jako VA u bipolárních tranzistorů VA(MOS) = 1/λ iD = Vliv napětí substrátu na prahové napětí UT 0(uBS 14 = UT 00 + γ( 2φ − uBS − 2φ) (1.48) Kapitola 1. Modely polovodičových součástek D iD rD G iD B uDS rS S D iD rD uGD iD G uDS uGS rS S 15 Dynamické modely FETů D rD CBD CGD G uBD uBS ID CGS CBS CGB rS S D CGD G rD uGD iD uGS CGS uDS rS S 16 B Kapitola 1. Modely polovodičových součástek Linearizované modely FETů D Cbd rd Cgd G gbd gm ugs gmbs ubs B gds Cgs gbs Cbs Cgb rs S D Cgd rd ggd G gm ugs ggs Cgs gds rs S 17 gm = W µnCoxuDS (uGS − UT 0) = L 2 W µnCoxID L (1.50) γgm gmbs = √ 2 2φ − uBS (1.51) D gds Cgs Cds gmugs Přímé úměry gm ∝ 18 W I L D (1.49) gds ≈ λID Cgd G S gds ∝ ID L Cgs ∝ W LCox Kapitola 2 Pracovní bod a zátěž Nelineární vlastnosti zesilovačů i1 i2 u2 u1 i2 u1 u2 u1 u2 0 u2 u1 i1 i2 i1 u2 u2 0 i1 u2 i1 u1 Obrázek 2.1: Závislosti obvodových veličin u nelineárního dvojbranu 19 iD S R UB uG S IR F450 450.00m ugs=4,15V 300.00m iD S R =4Ω ugs=4,1V 150.00m ugs=4,05V ugs<3,9V ugs=4,0V 0.00m 0.00 0.50 1.00 uD S 1.50 Obrázek 2.2: Výstupní charakteristiky MOS FETu omezení iDS aktivní K zánik UGSK uGS Obrázek 2.3: Nastavení klidového bodu 20 2.00 Kapitola 2. Pracovní bod a zátěž i A u i B u i C u i AB u Obrázek 2.4: Charakterizace tříd zesilovačů - A, B, C, AB 21 • třída A – pracovní bod nikdy nevystoupí z aktivní oblasti, • třída B – klidový pracovní bod B je nastaven přesně do místa zlomu idealizované, po úsecích lineární, převodní charakteristiky, při buzení dochází k omezení signálů jedné polarity, druhá polarita je lineárně přenášena, • třída C – klidový pracovní bod C je nastaven do oblasti zániku výstupního proudu, takže výstup je necitlivý na malé budicí signály; vstupní signál se uplatní na výstupu jen když jeho okamžité hodnoty vstoupí do aktivní oblasti, • třída AB – klidový pracovní bod AB je nastaven do aktivní oblasti, jakmile amplituda buzení překročí určitou hodnotu, je výstupní proud v jedné půlvlně omezován. 22 Kapitola 2. Pracovní bod a zátěž Nastavení klidového pracovního bodu – třída A +UB RC CC CB CE RB IEK +UB RC RB1 CB RB2 CC CE RE +UB RD CD CG RG CS RS Obrázek 2.5: Zapojení střídavého zesilovače SE (SS) se stabilizací pracovního bodu 23 Zesilovač s rezonanční zátěží – třída C gm Ua Gp Cr Ls Uk Rs 0 3 dB -2 -4 A-6u [dB] -8 -10 fd fr fh 900000 1e+06 1.1e+06 f [Hz] -120 -140 135◦ -160 ϕ-180 180 ◦ fd -200 -220 225◦ fr fh -240 900000 1e+06 1.1e+06 f [Hz] Obrázek 2.6: Model a kmitočtová závislost modulu a fáze napětí v zesilovači s rezonanční zátěží 24 Kapitola 2. Pracovní bod a zátěž L1 1m R2 20k C1 1n R1 1k V2 V1 Q1 R 3 10 20.000 15.000 v(1)(V) 10.000 5.000 5*v(4) 100*v(3) 0.000 -5.000 0.000u 10.000u 20.000u 30.000u 40.000u 50.000u T (Secs) Obrázek 2.7: Třída C s rezonančním obvodem v zátěži 25 Vazba transformátory C14 C12 1 Rs1 Ls1 Ls2 Lh C1 2 Rs2 Rv N1 C2 N2 Rh 3 P V C32 S C34 b) Obrázek 2.8: Model transformátoru Au [dB] L s , C1 , C2 Lh logf Obrázek 2.9: Modulová frekvenční charakteristika transformátoru 26 4 Kapitola 2. Pracovní bod a zátěž +Ub R1 R2 a) +Ub Rs1 N1 1:m R2 N2 b) Obrázek 2.10: Připojení zátěže přes kondenzátor a přes transformátor R1 id stat. dynam. R1 Ug1 R1 ||R2 Pk dynam. UB Rs1 stat. id Pk Pk Ug2 uds Rs1 Ug1 R2 /m2 dynam. UB dynam. Pk Ug2 uds Obrázek 2.11: Pohyb pracovního bodu v oblasti středních kmitočtů a na jejím okraji 27 Parametry zesilovačů I1 ZS Au0U1 Z0 U0 U1 I1 ZS l0 I2 ZB Zk U2 Za ZB Z I2 Aik I1 = Y21U1 Zz Z Y0 U1 Yk Ya U2 Yz Aik = H21 • přenos napětí Au = U2/U1 (2.1) Ai = I2/I1 (2.2) • přenos proudu • vstupní impedance a admitance (odpor, vodivost) Za = 1/Ya = U1/I1 (2.3) • výstupní impedance (odpor) Zk = (U2 − Au0U1)/I2 (2.4) • transimpedance • transkonduktance ZT i = U2 /I1 (2.5) YT k = I2/U1 (2.6) • externí přenos napětí a proudu Auex = U2/U0 , Aiex = I2/I0. 28 (2.7) (2.8) Kapitola 3 Zesilovače s jedním tranzistorem Zapojení SE (SS) – odporový obvod R0 rbb B B gcb C gce gm Ube U0 Uce gbe Ube E Ga Au gcb B C gce gm Ube G0 gbe Ube Gz Gk E G D gm Ugs gds Uds Gz Ugs S 29 • přenos napětí −gm gds + Gz −(gm − gcb ) AuE = gce + gcb + Gz • výstupní vodivost AuS = pro FETy, (3.1) pro BT, (3.2) GkS = gds pro FETy, GkE = gce + gcb 1 + gm − gcb gbe + gcb + G0 (3.3) pro BT, (3.4) • vstupní vodivost GaE = gbe +gcb gm − gcb 1+ gce + gcb + Gz = gbe +gcb (1 − AuE ) pro BT, (3.5) • přenos proudu AiE = AuE Gz /GaE , 30 (3.6) Kapitola 3. Zesilovače s jedním tranzistorem Pro bipolární tranzistory: gm gbe gce gcb . (3.7) gm ≈ 40icK [mS, mA], (3.8) gbe gce gcb gm 100 mS 1 mS 30 µS 0.3 µS GaE = gbe , AiE = gm /gbe ≈ h21e ≈ βN (3.9) Pro unipolární tranzistory iD = gm = W µnCox(uGS − UT 0)2 [1 + λ(uDS − uDSsat)] 2L (3.10) iD ∝ (uGS − UT 0 )2 , (3.11) W µnCoxuDS (uGS − UT 0) = L W gm ∝ iD L 2 W µnCoxiD L AuS = AuE ≈ −gm Rz , (3.12) (3.13) (3.14) 31 Kmitočtová závislost základního zapojení SE R0 C0 U0 Cp gbe rbb Cbe U1 Ya U0 C1 Ya C2 U2 Au Cp R0 gm U1 GZ gm U1 U1 GZ C2 U2 Au U2(p) gm − pCp =− (3.15) U1(p) Gz + p(Cp + C2) gm − pCp YaE (p) = pCp(1 − AuE (p)) = pCp + pCp Gz + p(Cp + C2) (3.16) AuE (p) = 32 Kapitola 3. Zesilovače s jedním tranzistorem |Au | [dB] |Aus | |Au |(f ) f (log) 0 fT fN fM ϕ π oblast nadměrného fázového posuvu ϕ(f ) π/2 f (log) 0 0.1 fN fN fM 0.1 fM fT = |Aus| fN = YaE (jω) = jωCp + gm . 2π(Cp + C2) jωCp gm Gz + jω(Cp + C2) (3.17) (3.18) |YaE | (log) vliv Cp vliv Rf vliv Cf f (log) fN 33 Cf Cp Rf Cf = Cpgm Rz = Cp |AuEs| C2 + Cp Rf = . gm Cp R0, U0 rbb U1 Cbe Cf Cp R0 Cf U1 U0 Rf 34 (3.20) gbe C0 C1 (3.19) Cp Rf Kapitola 3. Zesilovače s jedním tranzistorem Vliv emitorového odporu I0 R0 CB I b B U0 RB gm Ube gbe E Ue Ube Ua C CE RE Ic RC CC UZ RZ Obrázek 3.1: Lineární model zapojení SS a SE s kondenzátory Pro CC → ∞ označíme Rk = RC ||RZ UZ GE + pCE = −gm Rk Ua gm + GE + pCE (3.21) Takže pro CE → 0 a GE gm bude Au ≈ − RREk a pro CE → ∞ bude, jak již bylo uvedeno, Au ≈ −gmRk log (|Ic /Ua|) ZE → 0 ZE → RE 1/RE CE (gm + GE )/CE log(ω) Obrázek 3.2: Asymptoty modulu přenosu samostatné zesilovací části s kombinacíRE CE v emitoru 35 Zapojení SC (SD) – odporový obvod C R0 B uBE u0 E UB ua RZ UA Gac Ia B Ua gbe Ik E GZ gbe B gce Ube gm Ube uk Uk E gce Ube gm Ube Gkc G0 Auc C C a) b) Uk gm + gbe = <1 (3.22) Ua gm + gbe + gce + Gz gbe (gm + gbe ) (3.23) GaC = gbe − gm + gbe + gce + Gz Ik AiC = = −AuC Gz /GaC (3.24) Ia gbe (gm + gbe ) (3.25) GkC = gm + gbe + gce − gbe + G0 Pro unipolární tranzistor v zapojení SD dosadíme za gbe nulu, za gce dosadíme gds a dostneme AuD a GkD . AuC = 36 Kapitola 3. Zesilovače s jedním tranzistorem Po zjednodušení platí pro bipolární tranzistory gm gm Rz = (3.26) gm + Gz 1 + gm Rz gbe 1 gm Rz 1 GaC ≈ , resp. RaC ≈ + ≈ + βRz 1 + gm Rz gbe gbe gbe (3.27) 1 RaC ≈ + βRz (3.28) gbe (3.29) gm + gbe ≈ −(β + 1) (3.30) AiC ≈ − gbe gm 1 R0gbe 1 R0 GkC ≈ G0 , resp. RkC ≈ + ≈ + gbe + G0 gm gm gm β (3.31) 1 R0 + (3.32) RkC ≈ gm β Pro unipolární tranzistory po zjednodušení platí AuC ≈ AuD ≈ gm gm Rz = gm + gds + Gz 1 + (gm + gds)Rz 1 RkD ≈ gm + gds (3.33) (3.34) 37 Kmitočtová závislost základního zapojení SC (SD) gbe Ya (p) gbe Cbe B Ua Cbe E G2 Ube gm Ube Au(p) G0 C2 C1 C b) a) gm + pCbe gm 1 + p/ωM , = gm + G2 + p(Cbe + C2) gm + G2 1 + p/ωN (3.35) AuC (p) = YaC (p) = Cb (gbe + pCbe)(G2 + pC2) (1 + p/ωM1 )(1 + p/ωM2 ) , = Gac· gm + G2 + p(Cbe + C2) 1 + p/ωN (3.36) +UB Cb L? +UB RC +UB RB RE CK0 C? RZ a) YkC (p) = 38 Yk (p) Ube gm Ube CZ RZ b) CZ RZ CZ c) (1 + p/ωK1)(1 + p/ωK2 ) (G0 + pC1)(gm + gbe + pCbe) , = GkC G0 + gbe + p(Cbe + C1) 1 + p/ωL (3.37) Kapitola 3. Zesilovače s jedním tranzistorem Zapojení SB (SG) – odporový obvod Cce R0 RZ gce E u0 UB ua uk Ua C Cbe gbe UA gm Ube gcb C2 Ube B a) b) Obrázek 3.3: a) principiální zapojení SB, b) lineární model SB gm + gce gm ≈ (3.38) gce + gcb + Gz gce + Gz (gm + gbe + gce )Gz + gbe gce gmGz gm = ≈ = gce + Gz gce + Gz 1 + gce Rz (3.39) AuB = GaB AuB ≈ gm .Rz , GkB = GaB ≈ gm (3.40) gce(G0 + gbe ) + gcb (G0 + gm + gbe + gce ) ≈ G0 + gm + gbe + gce gce (G0 + gbe ) + gcb (G0 + gm) (3.41) ≈ G0 + gm AiB = − gce β → gce GkB → pro G0 gm (3.42) GkB pro G0 → gm (3.43) Gz AuB = −1, GaB přesněji −β =α β+1 (3.44) 39 Gz . Kmitočtová závislost základního zapojení SB AuB (p) ≈ gm + pCce gce + Gz + p(Cce + C2) YaB (p) → gm + pCbe 40 (3.45) (3.46) Kapitola 4 Stejnosměrně vázané stupně I SC-SE RC R1 RE Obrázek 4.1: Kombinovaný stupeň SC – SE Vstupní odpor SE Výstupní odpor = SE Napěťový přenos Au ≈ SE Redukuje vnitřní odpor zdroje na vstupu SE (Millerův jev) 41 . SE-SC RC RE R2 Obrázek 4.2: Kombinovaný stupeň SE – SC Vstupní odpor = SE Výstupní odpor SE Napěťový přenos Au ≈ SE Neovlivňuje Millerův jev 42 Kapitola 4. Stejnosměrně vázané stupně I SE-SB +UB R1 Rc R3 k u3 T2 Cb1 T1 u2 a u1 Ce R2 Re Cb2 R4 Obrázek 4.3: Kombinovaný stupeň SE-SB - kaskoda Vstupní odpor = SE Výstupní odpor ≈ SE Napěťový přenos Au ≈ SE Redukuje Millerův jev v důsledku malého zatěžovacího odporu stupně SE. Zatěžovací odpor představuje vstupní odpor stupně SB (≈ 1/gm ). Proto je přenos samotného stupně SE AuSE ≈ −1 a kapacita Ccb se netransformuje na vyšší vstupní kapacitu stupně SE. 43 . SC-SB + RC uz CB1 CB2 u1 R1 R2 RE Obrázek 4.4: Kombinovaný stupeň SC – SB Vstupní odpor ≈ dvojnásobek SE Výstupní odpor ≈ SE Napěťový přenos Au ≈ 12 SE, kladný – zesilovač neinvertuje. Neexistuje Millerův jev V důsledku malého zatěžovacího odporu stupně SC (je jím vstupní odpor SB), je jeho přenos (≈ 1/2). SB má přenos shodný s SE, avšak kladný. Rezistor RE stabilizuje klidový bod bez potřeby blokování kondenzátorem – emitorový obvod neovlivňuje přenos na nízkých kmitočtech. 44 Kapitola 4. Stejnosměrně vázané stupně I UAZ uCEZ U0Z R0Z Tz UB iC T R0 U0 iCZ uCE uBE UA iC uBE Tz ICK 0 T K UCEK UB uCE Obrázek 4.5: Zapojení základního stupně SE s dynamickou zátěží Dynamická zátěž umožňuje zesilovači SE pracovat s velkým klidovým proudem do zátěže s velkým diferenciálním odporem (Au ≈ −gmRc). Velký klidový proud kolektoru je nutný pro velkou hodnotu gm = 40IcK 45 . SC – SC – Darlingtonovo zapojení R0 UB u0 ua uz RZ UA Obrázek 4.6: Kaskádní (Darlingtonovo) spojení stupňů SC Násobí proudové zesílení – βDarlingt ≈ β1β2 +UB Cb R1 Rb R2 Cr Re Obrázek 4.7: Sledovač napětí Redukuje vliv děliče R1R2 na vstupní odpor zesilovače SC. 46 Kapitola 5 Stejnosměrně vázané stupně II Obrázek 5.1: Komplementární dvojčinný zesilovač • Komplementární tranzistory pracují v třídě AB→B v zapojení SC. • Diody nastavují předpětí pro přechody B-E. • Malý výstupní odpor, • velká energetická účinnost, • riziko oscilací při kapacitní zátěži. 47 . +UB IN T1 D1 T01 R1 iz u1 u2 R2 D2 T02 T2 IP −UC Obrázek 5.2: Komplementární koncový stupeň SC s proudovou pojistkou 48 Kapitola 5. Stejnosměrně vázané stupně II . Proudová zrcadla I1 I2 T1 I2 I1 T1 T2 U1 T2 U1 U2 U2 IB2 IB1 a) I1 b) I2 I3 I4 I1 I2 ∆UBB T1 T2 UBE1 c) UBE2 d) Obrázek 5.3: Základní zapojení proudových zrcadel I 2 = I1 B B+2 I 2 = I3 = I4 = I1 (5.1) B B+4 (5.2) 49 . +UB R R ud uc ur us RE 2IE −UC +UB R R ud uc ur us 2IE −UC +UB R uc ur us 2IE −UC Obrázek 5.4: Zapojení a) můstkového a b) diferenčního stupně 50 Kapitola 5. Stejnosměrně vázané stupně II . ud = −gmR ur (5.3) R uc = gm ur 2 (5.4) uc R ≈− us 2RE (5.5) Aurm = Aurd = Ausd = |Aurd| =H |Ausd | (5.6) H = gmRE (5.7) CMR = 20 log(H) [dB]. (5.8) 51 Komparátor R1 ucb > 0 R2 UB ∆uC ic2 ic1 uc2 ur UC us IE UB R1 R2 ∆uC ic1 uc1 ube1 ie2 ic2 ie1 uc2 ube2 IE ie1 = IES (eaube1 − 1) , ie2 = IES (eaube2 − 1) IE = ie1 + ie2 = IES (eaube1 + eaube2 ) ur = ube1 − ube2 IE /ie1 = 1 + e−aur , 52 IE /ie2 = 1 + eaur (5.9) (5.10) (5.11) (5.12) Kapitola 5. Stejnosměrně vázané stupně II ic1 = αN ie1, ic2 = αN ie2, uc2 = UB − ic2R2 uc1 = UB − ic1R1, ∆uc = uc1 − uc2 = ic2R2 − ic1R1 ie2/IE = y2 ie1/IE = y1, ∆uc/(RαN IE ) = z , 1 1 aur aur y1 = 1 + tgh , y2 = 1 − tgh 2 2 2 2 aur z = −tgh 2 (5.13) (5.14) (5.15) (5.16) (5.17) (5.18) (5.19) . 53 . 4 µA +lN a 54 100 µA 4 µA 100 µA +UCC -lN b OUT k Kapitola 6 Řazení bloků Sériové, paralelní a zpětnovazební spojení B1 B2 B3 a) Ba R S Bb b) S A R B c) 55 Sériové spojení Z0 1 U0 2 U1 U2 B1 3 4 U3 B2 U4 B3 ZZ a) 3 U3 2 ZZ U4 B3 Za3Au3 b) Z0 U0 d) 4 U2 c) 1 3 U3 B2 Za3 Za2Au2 2 U1 U2 B1 Za2 Au = U4 U1 = Au1Au2Au3 Za1Au1 Obrázek 6.1: Oddělování bloků přímého řetězce U4 = Au1Au2Au3 U1 Za1 Auex = Au Za1 + Z0 Au = 56 (6.1) (6.2) Kapitola 6. Řazení bloků Paralelní přenosové větve R,S S R,S R S a) R b) Obrázek 6.2: Řazení bran rozdělovacího a slučovacího obvodu uk Ba Bb Zz ua Kua u1 u2 ua Kua a) i1 i2 Ba ua Gua Bb ik Zz Gua ua b) 57 Zpětnovazební soustava . K1 U0 K2 Au U1 Ua = Ua + Ub Uk ZS Z1 S Za A U2 R Z2 Z B βu Obrázek 6.3: Zpětnovazební soustava βu = Ub /Uk (6.3) Au = Uk /Ua (6.4) Ua = Ua + Ub Au = Auex = K1K2 58 Au 1 − βu Au Au = K1K2Au , 1 − βu Au (6.5) (6.6) (6.7) Kapitola 6. Řazení bloků Slučovací obvod má zapojení • sériové • paralelní Rozdělovací obvod má zapojení • proudové • napěťové Z0 Za U0 Ua Zk Zz AUa β Zβ Uβ Iβ Ya I0 Y0 Ua Zk Zz AUa β Uβ Yβ Iβ Obrázek 6.4: Obvod se smyčkou zpětné vazby 59 . Kladná podkritická 0 < βA < 1 (6.8) Mez stability, kladná kritická βA = 1 (6.9) Kladná nadkritická – nestabilní obvod se zpětnou vazbou βA > 1 (6.10) βA < 0 (6.11) Záporná zpětná vazba Vysoká hodnota |A| → ∞ Au ≈ 1/β • „S sériový −→ vstupní odpor vzroste, • „S paralelní −→ vstupní odpor klesne, • „R proudový −→ výstupní odpor vzroste, • „R napěťový −→ výstupní odpor klesne 60 (6.12) Kapitola 6. Řazení bloků K1(p)K2(p)A(p) 1 − β(p)A(p) K1K2AP (p) Aex (p) = 1 − βAP (p) Aexs P (p) = Aexs P (p), Aex (p) = 1 − βAP (p) (1 − βA)P (p) P (p) = 1 − βAP (p) 1 Ph(p) = 1 + pτh Aex (p) = Ph(p) = 1 − βA 1 1 = = pτh 1 + pτh − βA 1 + (1−βA) 1 + pτh τh = τh /(1 − βA), fh = fh .(1 − βA) τd = τd.(1 − βA) fd = fd/(1 − βA) (6.13) (6.14) (6.15) (6.16) (6.17) (6.18) (6.19) (6.20) bez ZV 20 +20 dB/dek posuv (1 − βA) [dB] 10 |Aex| [dB]0 se zápornou ZV -20 dB/dek -10 -20 fd 10. fd 100. fh fh 1000. 10000. 1e+05 1e+06 1e+07 f [Hz] Obrázek 6.5: Vliv záporné zpětné vazby na kmitočtové charakteristiky modulu přenosu, působí-li jediný integrační a jediný derivační článek. 61 Cpa Cpk R0 RZ Cp ZS S A R Z B a) Cva R0 ZS Cvk Cv A S RZ R Z B b) Obrázek 6.6: Umístění kapacitorů v jinak odporovém modelu Stabilita zpětnovazební soustavy U0 (x) S (x) Au (x) β R Z x UβA1 UβA2 Obrázek 6.7: Vyšetření přenosu rozpojené smyčky Přenos uvnitř rozpojené smyčky βAu = Re(βAu ) + Im(βAu ) = 62 UβA2 UβA1 (6.21) Kapitola 6. Řazení bloků n=3 Im(βA) n=4 70 60 n=2 n=1 50 40 30 20 10 -100 -80 -60 -40 -20 0 20 Re(βA) Obrázek 6.8: Nyquistovy charakteristiky stejnosměrného zesilovače Im(βA) n=3 60 40 20 -100 -80 -60 -40 -20 Re(βA) m=1 m=2 0 20 -20 -40 -60 m=3 Obrázek 6.9: Nyquistovy charakteristiky střídavého zesilovače 63 1.2 1 Im(βA) 0.8 0.6 A 0.4 0.2 K -0.2 0 0.2 0.4 0.6 0.8 Ad -0.2 1 1.2 Re(βA) Obrázek 6.10: Nyquistova charakteristika smyčky s operačním zesilovačem ϕβA 180◦ fáze ◦ [] |βA| modul [dB] A’ ◦ B’ γ = 30 |Adop | = −6 dB AB 0◦, 0 dB 1. 10. 100. 1000.10000.1e+05 1e+06 1e+07 1e+08 f [Hz] Obrázek 6.11: Bodeho charakteristiky 64 Kapitola 7 Operační zesilovače I Diferenční operační zesilovač a a k uab k b uk Auab . . . A → ∞ uab b Obrázek 7.1: Diferenční operační zesilovač Transkonduktanční a transimpedanční zesilovač ik a k −GT uab . . . GT → ∞ uab b −RT ib . . . RT → ∞ k a uab uk ib b uab Obrázek 7.2: Transkonduktanční a transimpedanční operační zesilovač 65 R1 i0 R2 0 u0 0 uk i1 Rz R2 0 u0 R1 Rz uk Obrázek 7.3: Lineární odporová operační síť Triviální výpočty pro Au → ∞ a stabilní zápornou zpětnou vazbu. u0 = i0R1, uk = −i0R2 ⇒ Auid = uk R2 =− u0 R1 u0 = i1R1, uk = i1(R1 + R2) ⇒ Auid = 1 + 66 R2 R1 (7.1) (7.2) Kapitola 7. Operační zesilovače I R11 R12 u01 u02 R2 R1n u0n 0 uk Obrázek 7.4: Zapojení sumátoru napětí n u0j uk = −R2 R1j j=1 ii ui in R1 (7.3) b R2 k un in up R3 a R4 uk ua Obrázek 7.5: (a)Operační síť s několika zdroji signálu ua = un R4 R3 + up R4 + R3 R4 + R3 ub = ua ub = ui − ii R 1 uk = ui − ii(R1 + R2). R2 un R 4 + up R 3 R2 (1 + ) − ui . uk = R4 + R3 R1 R1 R2 R4 Ki = Kn = . R1 R3 (7.4) (7.5) (7.6) 67 uk = (unKn + up) 1 + Ki − ui K i K n = K i = K d 1 + Kn uk = Kd(un − ui) + up. iz (7.7) (7.8) u Z R 0 0 R ub iz u Z (a) (b) Obrázek 7.6: Zdroje proudu R1 R2 0 ui in k a ik R3 un R4 Rz iz ua uk Obrázek 7.7: Howlandův zdroj proudu uz , in = (un − uz ), Rz uk − uz ui − uz uz − uk , = . ik = R4 R1 R2 R4 R2 R4 R2 un . − ui = iz R 4 + R z − R3 R1 R3 R1 K ur iz = (un − ui) = . R4 R3 iz = in + ik , 68 iz = (7.9) (7.10) (7.11) Kapitola 7. Operační zesilovače I Skutečné zesilovače pro operační sítě +UB I2 I1 +IN a -IN b Ck0(+Rk0) k D −UC Obrázek 7.8: Typická vnitřní struktura integrovaného operačního zesilovače OA . +UB I -IN +IN b a k −UC OTA Obrázek 7.9: Příklad struktury operačního transkonduktančního zesilovače OTA 69 . +UB PZP +IN -IN a b k PZN −UC OTI Obrázek 7.10: Příklad struktury operačního transimpedančního zesilovače OTI 70 Kapitola 7. Operační zesilovače I . Iin a ? + k IoS uab b Rk Ra A0 u a ua − UoS Iin ? Obrázek 7.11: Odporový makromodel skutečného operačního zesilovače OA Model reprezentující aditivní zdroje vad reálných operačních zesilovačů – ofsetové napětí, ofsetový proud (napěťová a proudová nesymetrie), vstupní proudy invertujícího a neinvertujícího vstupu, vstupní a výstupní odpor, konečné zesílení. Konečné A0 musí též modelovat omezený rozkmit výstupního napětí. R1 R2 ?+UB ?−UC I1B− R3 R3 4M7 uk R3 = R1||R2 a) 22 k I1B+ b) c) Obrázek 7.12: Úpravy pro kompenzaci vlivu Iin 71 +UC uk ±ukmax/A0 ±ukmax/A0 −UE Obrázek 7.13: Omezení výstupního rozkmitu 72 u0 Kapitola 8 Operační zesilovače II R2 a R0 DZ b ZN KZ U0 R1 C1 C2 C4 C3 Obrázek 8.1: Operační síť s operačním zesilovačem rozděleným na bloky I1 -IN b +UB I2 +IN a Ck0(+Rk0) k D −UC Obrázek 8.2: Vytvoření dominantního pólu 73 Nutnost dominantního pólu – viz Ck0 v obrázku 8.2 log |A|[dB] 0 dB/dek 20 dB/dek Aπ 40 dB/dek 20 dB/dek f1 log f f1k 0 60 dB/dek ϕ 0 log f −π/2 −π −3π/2 Obrázek 8.3: Kompenzace frekvenční charakteristiky – modul a fáze 74 Kapitola 8. Operační zesilovače II Vliv konečné doby přeběhu výstupního napětí OZ R R k ub u0 uk Obrázek 8.4: Invertující zesilovač se zpětnou vazbou Au = −1 10 u0(t) 5 ub(t) u [mV] 0 uk (t) -5 -10 0 1 2 3 4 5 6 7 t [µs] Obrázek 8.5: Průběhy napětí v obvodu při malém rozkmitu budicího impulsu 75 10 u0(t) 5 ub(t) u [V] 0 uk (t) -5 . SR = 0, 6 V/µs -10 0 10 20 30 40 50 60 70 t [µs] Obrázek 8.6: Průběhy napětí v obvodu při velkém rozkmitu budicího impulsu du2(t) = ωU2m cos ωt dt SR fMAX = [MHz, V, µs] 2πU2m (8.1) (8.2) f = 12 kHz ktot = 5 % 10 f = 10 kHz ktot = 0.04 % f = 20 kHz ktot = 11 % 5 uk [V] 0 -5 -10 0 2e-05 4e-05 6e-05 8e-05 0.0001 t [s] Obrázek 8.7: Časové průběhy výstupního napětí při harmonickém buzení a omezením SR 76 Kapitola 8. Operační zesilovače II Složená odporová operační síť ui Z1 R1 R2 zv iv R8 Z3 R5 uk R6 R7 Z2 un R3 R4 up R9 nv R2 = R4 , R1 = R3 , R2/R1 = Kd , R6 = R7 = R 2R K d + up uk = (un − ui) 1 + (8.3) R5 77 up Operační integrátor i0 i C2 R1 C2 u0 i0 uk i0 , u 0 uk I0 , U 0 0 t uk Obrázek 8.8: Operační integrátor proudu, napětí a jejich typické časové průběhy uk (t) = Uk (0) − 1 C2 t i0(t)dt (8.4) 0 I0(p) . pC (8.5) U0(p) . pR1C2 (8.6) Uk (p) = − Uk (p) = − ∆uk U0 U0 I0 =− . =− =− ∆t C2 R1 C 2 τRC 78 (8.7) Kapitola 9 Tvarovače a měniče signálů id ud uR id U1 U1 R R uR ud Obrázek 9.1: Omezovače – usměrňovače s diodou id iP u = g(ud) P u = U1 − Rid U1 0 ud uR u Obrázek 9.2: Konstrukce pracovního bodu P 79 R u1 Zd u2 a) R D u1 u2 Zd b) R u1 2 × Zd u2 c) R u1 2×D u2 Obrázek 9.3: Různé omezovače napětí 80 Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů Obrázek 9.4: Vlastnosti omezovačů napětí 81 Usměrňovač, obvod pro vytvoření ss složky a usměrňovač – násobič D Rz u0 R C u2 M icro-C ap 8 Evaluation Version eosli-dio1.cir 15.000 10.000 5.000 0.000 -5.000 -10.000 0.000m v(1)(V) 1.200m v(2)(V) v(3)(V) 2.400m 3.600m T (Secs) Obrázek 9.5: Zapojení sériového usměrňovače 82 4.800m 6.000m Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů . C Rz u0 R D u2 M icro-C ap 8 Evaluation Version eosli-dio1.cir 20.000 15.000 10.000 5.000 0.000 -5.000 -10.000 0.000m v(1)(V) 1.000m v(2)(V) v(3)(V) 2.000m 3.000m 4.000m 5.000m 6.000m T (Secs) Obrázek 9.6: Zapojení paralelního usměrňovače – upínacího obvodu 83 . D Cv u0 Rz R u2 D C z M icro-C ap 8 Evaluation Version eosli-dio1a.cir 20.000 15.000 10.000 5.000 0.000 -5.000 -10.000 0.000m 2.000m v(4)(V) v(2)(V) v(3)(V) 4.000m 6.000m 8.000m T (Secs) Obrázek 9.7: Kombinace paralelního a sériového usměrňovače 84 10.000m Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů C u2 UB C u2 UB Obrázek 9.8: Upínání temene periodických impulsů 85 Usměrňovače D1 D2 u1 u2 C D4 D3 D1 C1 u1 u2 D2 C2 Cv2 D4 Cn2 Cv1 D2 D3 u2 u1 D1 Cn1 Obrázek 9.9: a) Graetzův usměrňovač, b) zdvojovač, c) násobič (stejnosměrného)napětí 86 Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů Tvarovače s operačními zesilovači Jednocestný operační usměrňovač R1 b D1 R2 R1 u0 D1 b R2 uk uk u0 D2 uk D2 uk −R2 /R1 1 + R2 /R1 0 (a) u0 1 0 (b) u0 Obrázek 9.10: Základní zapojení po úsecích lineárních operačních sítí s (a) paralelní, (b) sériovou zpětnou vazbou 87 Dvojcestný usměrňovač – – zesilovač absolutní hodnoty R4 R2 i0 R3 i2 R5 C R1 u2 u0 u3 u1 R2 R2 (a) u3 L P 5 −R R4 R2 R5 R1 R3 0 − R5 R4 u0 (b) Obrázek 9.11: Zesilovač absolutní hodnoty AL = − 88 R5 R4 AP = R2 R5 R5 − R1 R3 R4 (9.1) Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů u0 u1 t (a) i0 i2 t (b) u3 i2 t t i0 (c) (d) Obrázek 9.12: Časové průběhy veličin operačního usměrňovače při dostatečně nízkém kmitočtu 89 Stabilizátory napětí u2 +Ub +Ub R3 R2 R3 ZD u2 ZD R4 R1 R1 (a) (b) Obrázek 9.13: Operační sítě stabilizátoru napětí se Zenerovou diodou UR3 = UZD u2a = UZD 90 R2 R 1 R2 1+ R1 UR1 = UZD u2b = UZD R4 R 3 R4 1+ R3 (9.2) (9.3) Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů Sledovač vrcholové hodnoty D u1 C u2 Obrázek 9.14: Usměrňovač vrcholové hodnoty se zesilovačem a diodou Operační sítě jako logaritmátory a exponenciátory R ib ia 0 u2 u0 ib i0 R ia 0 u2 u0 ib = αN IED0(e−aua − 1), (9.4) u2 = αN IED0R e−aua (9.5) i0 , αN IED0 u0 u2 = −UT ln αN RIED0 u2 = −UT ln (9.6) (9.7) 91 x z v = xy/z ln(x) exp() ln(z) ln(y) y Obrázek 9.15: Blokové schéma logaritmátorové analogové násobičky – děličky v = exp [ln x − ln z + ln y] = xy . z (9.8) iz am = 1 m > 1 m < 1 ix u1 ua −∞ −∞ b u2 ub iy u3 −∞ u4 R iv −∞ ua = u1 − u2 , R1 v uv uc = u4 − u3 , uv = iv R m ix uv = iy R . iz R2 c uc m = 1 + R2/R1, nebo m = R4/(R3 + R4). 92 R3 (9.9) (9.10) (9.11) R4 Kapitola 9. Tvarovače a měniče signálů Uef Uef T 1 = [u0(t)]2dt. T 1 = T 0 T (9.12) [u0(t)]2 dt. Uef (9.13) 0 |u| x y z × () Obrázek 9.16: Blokové schéma (a) odpovídající definici efektivní hodnoty periodické obvodové veličiny, (b) s využitím násobičky – děličky 93 Izolační zesilovač s optrony ia LED ib FD ib2 R0 N2 OZ1 (a) ia ib i0 ib1 ia B LED R OZ2 u2 N1 FT izolace (b) (c) Obrázek 9.17: Izolační zesilovač s optrony u2 = −Ri0. 94 (9.14) Kapitola 10 Elektronické spínače on/off us on/off ron u1 u3 u2 u23 rs uon r23 u2 u1 rof f uof f Obrázek 10.1: Model spínače • Odpor v sepnutém stavu ron • Rušivé napětí vzniklé na sepnutém spínači uon • Odpor v rozpojeném stavu rof f • Rušivé napětí vytvořené rozpojeným spínačem uof f • Izolace vůči okolí (dalším spínačům) u23, r23 • Způsob ovládání – mechanické – elektromagnetické – elektrické • Vliv řídicího obvodu na spínaný obvod us, rs • Rychlost sepnutí a rozpojení. 95 Mechanický spínač • Odpor v sepnutém stavu ron může být v řádu tisícin ohmu a záleží na materiálu kontaktů a na stavu jejich povrchu. • Rušivé napětí na sepnutém spínači uon vzniká převážně termoelektrickým jevem, pokud spoje mezi různými materiály nemají shodnou teplotu • Odpor v rozpojeném stavu rof f závisí na konstrukci a kvalitě povrchu materiálu, na kterém jsou kontakty namontovány. Může dosahovat terraohmů • Rušivé napětí vytvořené rozpojeným spínačem uof f = 0 • Izolace vůči okolí (dalším spínačům) u23, r23 závisí na konstrukci a použitých materiálech. Většinou je působení okolních ektrických obvodů zanedbatelné • Rychlost sepnutí a rozpojení závisí na setrvačných hmotách kontaktů a mechanické konstrukci. Bývá v řádu milisekund až sekund. Klávesy klávesnic kalkulaček a mobilních telefonů z vodivé pryže. Odpor v sepnutém stavu může být u takových klávesnic v řádu jednotek až stovek ohmů. Sepnutí je vyhodnoceno elektronickým obvodem. pružný kontakt membrána Obrázek 10.2: Spínače 96 Kapitola 10. Elektronické spínače Elektromagnetické relé Obrázek 10.3: Klasické relé Rychlost spínání a vypínání je určována dvěma zpožďujícími činiteli – přechodným dějem ve vinutí cívky a setrvačnými hmotami kotvy a pérového svazku. Jazýčkové kontakty Obrázek 10.4: Jazýčkové relé Rychlá jazýčková relé dosahují spínací a vypínací doby v řádu desetin až jednotek milisekund. Samotný jazýčkový kontakt lze také spínat permanentním magnetem. Může pak sloužit jako indikátor polohy (koncový spínač) a indikátor pohybu. Obrázek 10.5: Jazýčkový kontakt 97 Polovodičové spínače – FET D uDB uGD uDS uGB G B uGS uSB S Obrázek 10.6: FET jako spínač • ron může být v řádu desetin i setin ohmu – používají se i spínače s odporem v sepnutém stavu v řádu desítek ohmů • rušivé napětí vzniklé na sepnutém spínači uon je v ustáleném stavu nulové – rušit může kapacitní vazba mezi řídicí elektrodou a kanálem • rof f řádu stovek megaohmů • uof f – podobně jako u uon • Izolace vůči okolí (dalším spínačům) – bezpečně uzavřené diody S-B a D-B • řízení napětím elektrody G vůči substrátu B – k ovládání není potřeba proud • rychlost sepnutí a rozpojení – významnou roli hraje přechodný děj, při kterém se nabíjí a vybíjí kapacita řídicí elektrody. Např. spínací MOSFET IRF450 spíná proud max. 12 A (odpor sepnutého spínače je 0,4 Ω). Na rozpojeném spínači může být až 500 V, vstupní kapacita je 2,7 nF a čas sepnutí a vypnutí cca 200 ns. V logických členech CMOS je odpor sepnutého spínače v řádu desítek ohmů a časy sepnutí v jednotkách až desetinách nanosekundy. 98 Kapitola 10. Elektronické spínače Polovodičové spínače – bipolární tranzistor iC R = 50 Ω iB = 4 mA zapojení UZ = 5 V iC iB = 4 mA R = 50 Ω model uon UZ = 5 V M icro-C ap 8 Evaluation Version curves.cirIB = 0...0.005 200.00m iB = 4 mA 160.00m iC 120.00m 80.00m R = 50 Ω 40.00m 0.00m 0.00 1.00 2.00 3.00 4.00 Vce(Q 1)(V) uCE 5.00 UZ = 5 V Obrázek 10.7: Charakteristiky tranzistoru jako spínače 99 • ron může být v řádu desetin i setin ohmu • uon v řádu jednotek až desítek milivoltů • rof f v řádu stovek megohmů • uof f = 0 • řídicí a spínaný obvod mají společnou svorku • řízení proudem do báze tranzistoru – řídicí proud protéká částí spínaného obvodu • rychlosti sepnutí v řádu zlomků až jednotek nanosekund – saturační zpoždění Dioda – můstkový spínač is R us1 D1 1 us2 D3 2 R D2 D4 is Diodový můstkový spínač se Schottkyho diodami dosahuje spínacích časů v řádu pikosekund. 100 Kapitola 10. Elektronické spínače Modulace vodivosti kanálu – komplementární spínač MOS V analogovém multiplexeru jsou použity paralelně spojené komplementární MOSFETy, které zajišťují konstantní hodnotu odporu v sepnutém stavu při proměnném napětí na spínači, a to v řádu sto ohmů, se spínacím časem v řádu 100 ns. +UB Tp 1 −UC 2 Tn 3 rn rp 2.5 2 1.5 rs [kΩ] 1 rv 0.5 0 -4 -2 0 2 4 ua [V] Obrázek 10.8: spínač CMOS, závislost jeho odporu na vstupním napětí 101 Vzorkovací obvody R0 S up u0 Cp S 1 1 u0 up Cp R0 D S 1 Rp u0 up Cp R1 u0 R2 S Cp up Obrázek 10.9: Principiální uspořádání vzorkovacích obvodů 102 Kapitola 10. Elektronické spínače Obvody s přepínanými kapacitory i1 i1 S1 C S2 Ua Ub S1 S2 Ub Ua C a) b) Obrázek 10.10: Základní obvod a) paraleního, b) sériového přepínaného kapacitoru ∆Q1 = C(Ua − Ub ) = C∆U . (10.1) C∆U = Is1∆T ∆U/Is1 = ∆T /C = Rekv (10.2) (10.3) Rekv = 1 . fC (10.4) Rekv Ua Ub Obrázek 10.11: Ekvivalentní obvod k obvodu s přepínaným kondenzátorem 103 U0 Cs Cd u2 u1 a) Rekv U0 Cs u2 Obrázek 10.12: Střádací obvod s přepínaným kapacitorem Q1 = CdU0 (10.5) Cd 1 Q1 u2 = U21 = = U0 = U0 (10.6) Cd + Cs Cd + Cs 1 + Cs/Cd τ = Rekv Cs = Cs/(f Cd) 104 (10.7) Kapitola 10. Elektronické spínače Měniče DC/DC C Cd D E A U B Rz Ce Cd U −U E A Obrázek 10.13: Princip kondenzátorového měniče a alternativy jeho připojení Du iz iB Ra S +UB uL L C Du iz iB Ra L !−! uk +UB uL Rb a) S Rb b) C iB Ra S !+! uk L Dr C +UB uD c) Obrázek 10.14: Principiální obvody indukčních měničů s paralelní a) cívkou, b) spínačem, c) rekuperační diodou 105 iz !+! uk Operační sítě se spínanými kapacitory S3 C2 S1 C2 S2 S1 S2 OTA OTA u1 u1 C1 C1 u2 u2 (a) (b) Obrázek 10.15: Operační síť s přepínaným kapacitorem C1 (a) kvantovaný integrační, (b) kvaziodporový invertující Q1(t1) = u1(t1)C1. u2(t2) = −Q1(t1) (10.8) 1 C1 = −u1(t1) . C2 C2 S1 S2 C2 S1 u1 S2 (10.9) OTA1 C1 C4 S2 S1 OTA2 C3 uk Obrázek 10.16: Kaskádní řazení invertujících sítí SC Číslicově-analogové bloky 106 Kapitola 10. Elektronické spínače DAC R UR R 2R MSB P1 R 2R 2R P2 P3 2R PN 2R R LSB ii Uk Obrázek 10.17: Principiální obvod odporového převodníku D/A UR1 +UB I MSB LSB I˜ Rp P1 P2 4× 8× 4× 4R 2R PN 2× 1× 2R R 2R UR2 −UC 2R R 2R R Obrázek 10.18: Převodník D/A s bipolárními tranzistory 107 2R Kapitola 11 Zpracování několika vstupních signálů Zesilovače s řízeným zesílením +UB +UB ureg iE ureg R1 a) b) R1 R2 uv T1 T2 ur i2 iE uy Ry Obrázek 11.1: Zesilovače s řízeným zesílením 108 R2 R3 Kapitola 11. Zpracování několika vstupních signálů Amplitudové modulátory a směšovače +UB ω3 Cb ω1 CL1 CL2 ω3 ω1 Cb ω2 ω2 nftr. Up Cv Ce Re a) b) Obrázek 11.2: Obvody pro amplitudovou modulaci a směšování u3(t) = Umn 1 + m cos(ω2t) cos(ω1t) , u3(t) = Umn cos(ω1t) + Umn m cos (ω1 ± ω2)t 2 (11.1) (11.2) 109 u1 us u2 u1 + u2 us u1 − u2 Obrázek 11.3: Zapojení a) kruhového, b) křížového modulátoru 110 Kapitola 11. Zpracování několika vstupních signálů Fázové komparátory, synchronní detektory a demodulátory ib ia L u1 P L P 1 L P 2 u2 I I a) b) c) Obrázek 11.4: Princip fázového komparátoru 111 R Cp u1 us R Cv us u1 a Cp Da u1 us u1 Db u2 b Obrázek 11.5: Fázové (synchronní) demodulátory 112 Kapitola 12 Regenerativní obvody – oscilátory . • oscilátory generují harmonické průběhy napětí a proudu, • klopné obvody a multivibrátory se periodicky nebo vnějším popudem aperiodicky překlápějí mezi dvěma stavy, přičemž přechody jsou provázeny skokovými změnami obvodových veličin, • generátory funkcí, které generují časové průběhy lineární, trojúhelníkové, pilovité nebo tvarované nelineární funkcí. 113 Oscilátory Aekv (jω) = Aekv (jω) 1 − βekv (jω) Aekv (jω) (12.1) βekv (jωo ) Aekv (jωo) = 1 , (12.2) βA = |β| |A| ej (ϕβ +ϕA) , (12.3) ϕβ + ϕA = ϕZV = 0 , (12.4) |βekv (ωo ) Aekv (ωo)| = 1 , (12.5) |βpo (ωo ) Apo (ωo )| > 1 . (12.6) 1. Oscilátory LC s rezonančním obvodem 2. Krystalem řízené oscilátory, u nichž je kmitočet oscilací určen mechanickou rezonancí krystalu křemene nebo elektromechanického rezonátoru, piezokeramického nebo magnetostrikčního 3. Oscilátory RC využívající kombinace prvků R-C k nastavení potřebné fázové charakteristiky 114 Kapitola 12. Regenerativní obvody – oscilátory Oscilátory LC ωo → ωr = √ 1 . LC (12.7) C C B L C B L E TP-SE b) TG-SE a) C L C E C B Cv C1 E C B L1 E C2 L2 TPTG-SE d) TP-SB c) C L U1 L1 C B L2 E U2 U1 C B C1 e) U2 E C2 f) Obrázek 12.1: Základní principy oscilátorů LC 115 Cbc gm Ube B Ube gce gbe Cbe C Cce E Obrázek 12.2: Lineární model zesilovací součásti C’ C Rb1 B’ Rb2 C’(B’) 1 B +UB E Re L (tl.) 2 C(B) Obrázek 12.3: Napájecí obvod tranzistoru pro oscilátor LC 116 C’ R C Kapitola 12. Regenerativní obvody – oscilátory C1 UK L CL (C2 ) C R b1 b Re R b2 -U B + UB R b1 L C3 Cb C2 C1 R b2 Re U K Obrázek 12.4: Úplná zapojení oscilátorů LC 117 Oscilátory řízené krystalem . 3fs Lk X Cd Rk Ck Obrázek 12.5: Schematická značka krystalu, jeho model a kmitočtová závislost reaktance ωs = √ 1 . Lk Ck 1 ωp = . Ck .Cd Lk C +C k 118 d (12.8) (12.9) Kapitola 12. Regenerativní obvody – oscilátory r12i1 i1 X X Su1 u1 C1 C2 a) b) +12 V Rc∗ 10 n 22 k +12 V 15 k 22 n SC C2∗ SB 15 k 1n C1∗ 6k8 Cs 6k8 22 k 3k9 d) c) 1k 10 M 1k TTL 10 n 32768 Hz TTL CMOS 1 MHz Cp Cs 39 e) 33 C2 22 C1 25 f) Obrázek 12.6: Principiální a skutečná zapojení oscilátorů řízených krystalem 119 Oscilátory RC • oscilátory s postupně posouvanou fází • oscilátory můstkové. βu Au R C U2 U1 aR bR C /a C /b a) βu Au C /a C U1 U2 R C /b aR bR b) βu Au R R R 1 U1 U2 1 C C c) Obrázek 12.7: Principiální zapojení oscilátorů RC s posouvanou fází 120 C Kapitola 12. Regenerativní obvody – oscilátory . Au R1 Y1 Y2 Bu R2 R1 OZ1 R2 R2 OZ2 Ca R2 OZ3 Cb U3 U1 Ra U2 Rb U3 Obrázek 12.8: Oscilátor RC s posouvanou fází s využitím operačních sítí s nadměrným fázovým posuvem Au (jω) = U2 U3 1 − jωCR = =− . U1 U2 1 + jωCR (12.10) ωo2 CaCbRaRb = 1 . 121 Můstkové oscilátory (kombinovaná kladná a záporná zpětná vazba) . B1 OZ U1 Um U2 B2 Obrázek 12.9: K principu můstkových oscilátorů 122 Kapitola 12. Regenerativní obvody – oscilátory . R B1 C C R Um U2 Obrázek 12.10: Příklad zapojení dvojbranu B1 - Wienův člen ωosc = 1/RC M icro-C ap 8 Evaluation Version circuit1.cir -6.000 -9.000 -12.000 -15.000 -18.000 -21.000 10 db(v (2)) F (H z) 100 1K F (H z) 100 1K 120.000 80.000 40.000 0.000 -40.000 -80.000 10 ph(v(2))(D egrees) R = 1592 Ω C = 1 µF Obrázek 12.11: Frekvenční charakteristika Wienova členu 123 . R2 R3 Um B2 R2 N U2 Um R3 B2 U2 P 3k3 1µF 100k 100k U2 Um 1µF BF245 Obrázek 12.12: Příklady zapojení dvojbranu B2 - stabilizátory amplitudy 124 4k7 Kapitola 13 Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody V obvodu musí být možné stejnosměrnými poměry nastavit oblast činnosti, kdy βA 1 . (13.1) Bistabilní klopné obvody u1 uk A u0 uB B R3 R4 K R1 OZ R2 K u0 u0 u0 R2 R2 uk a) uk R1 b) R1 uk c) Obrázek 13.1: BKO s integrovaným zesilovačem 125 . K u0 R2 uk R1 Obrázek 13.2: Bistabilní obvod – komparátor s hysterezí M icro-C ap 8 Evaluation Version circuit2.cir 15.000 10.000 5.000 0.000 -5.000 -10.000 0.000m v(2)(V) 0.800m v(3)(V) 1.600m 2.400m 3.200m T (Secs) Obrázek 13.3: Bistabilní obvod – komparátor s hysterezí 126 4.000m Kapitola 13. Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody R 4 20k C 1 1n R2 5k X1 R3 4k M icro-C ap 8 Evaluation Version eosli-BKO 1.cir 22.500 15.000 7.500 0.000 -7.500 -15.000 0.000m v(2)(V) 0.200m v(4)(V) 0.400m 0.600m 0.800m 1.000m T (Secs) Obrázek 13.4: Bistabilní obvod – překlápění impulsy střídavé polarity 127 +UB R1 +UB Rc1 Rb2 R2 Rb1 C0 S1 T1 T2 S2 u 0 T1 Ck2 T2 R0 a) b) +UB Rc1 Rb2 T2 R0 T1 u0 ? Rc2 ? Rb1 u2 u1 c) d) Obrázek 13.5: BKO s diskrétními tranzistory v zapojení SE a s logickými členy 128 Ck1 Kapitola 13. Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody . +UB Rc1 Rc2 +UB R2 T2 T1 SB SC R2 R1 u02 u0 R1 Re u01 −UC a) Obrázek 13.6: b) Schmittův klopný obvod a jeho varianty 129 Astabilní klopné obvody – multivibrátory U2D U2C R2 +UB K R u1 −UB R1 BKO C R C uc a) uc u2 b) u U2D U1D u2 u1 uc t U1C U2C T1 T2 Obrázek 13.7: Jednoduché zapojení astabilního obvodu, vytvořeného z BKO U2D − U1C , U2D − U1D U2C − U1D T2 = τ ln . U2C − U1C T1 = τ ln 130 (13.2) (13.3) Kapitola 13. Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody . R4 20k R2 5k C1 R3 20k 100n M icro-C ap 8 Evaluation Version eosli-BKO 3.cir 15.000 7.500 0.000 -7.500 -15.000 0.000m v(2)(V) 1.000m v(4)(V) 2.000m 3.000m 4.000m 5.000m T (Secs) Obrázek 13.8: Astabilní obvod – simulace 131 R0 C R +UB Rc1 Rc2 Rb1 Rb2 C1 C2 T1 T2 +UB Rc C T2 T1 R Rb Re −UB Obrázek 13.9: Další zapojení astabilních multivibrátorů 132 Kapitola 13. Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody Monostabilní klopné obvody Cd u0 start Rc1 Rb2 Rb1 D Rc2 C T1 u2 Rd T2 u3 u1 UB u1(t) UA 0 t u2(t) 0 t u3(t) 0 t Obrázek 13.10: MKO a jeho časové průběhy 133 R2 +UB R1 −UB R u1 C u2 uC u1 , u2 , uC u2 u2 u1 u1 uC t uC u1 u2 T Obrázek 13.11: Monostabilní klopný obvod s komparátorem, resp. operačním zesilovačem U2C − 0,7 . U2C − U1C R . 1 . Ti = τ ln 1 + R2 Ti = τ ln 134 (13.4) (13.5) Kapitola 13. Regenerativní obvody – klopné a relaxační obvody R 4 40k R2 20k C1 D1 10n V6 R3 40k X1 D2 M icro-C ap 8 Evaluation Version eosli-BKO 5.cir 15.000 7.500 0.000 -7.500 -15.000 0.000m v(8)(V) 0.200m v(4)(V) v(2)(V) 0.400m 0.600m 0.800m 1.000m T (Secs) Obrázek 13.12: Spouštění monostabilního obvodu 135 +15V R K C -15V Obrázek 13.13: Generátor tvarových kmitů 136 R2 R1
Podobné dokumenty
Dražba bytu v Plavech čp. 95
Ing.J.i Kui.,31.12,1952TedlctokiTeplice
pliJtunl,
:adalee
datum
amGlonarcueii
imono/a.
Dnhkov72,ilodhiy otr Taplice
[email protected]@+$r3p€q/{@+sl4
3d€+dri4$+ip€+s€sraRplbrikv
osobni!dal6...
Využití aproximačních funkcí pro kaskádní syntézu filtrů
Materiál slouží pouze jako „průvodce“ k materiálu podrobnějšímu, který je dostupný na stránkách http://mi21.vsb.cz/ Tam jsou
uvedeny i odkazy na literaturu a naznačena některá základní odvození. Čí...
Střední průmyslová škola elektrotechnická
odlišují jakostí rezonančních obvodů a jejich naladěním, u zesilovačů podle II. je
frekvenční charakteristika jednoznačně určena filtrem soustředěné selektivity.
6.1.1 V l a s t n o s t i v y s o k...
Studium vlivu předdepozičních procesů na vlastnosti progresivních
cca 2 % ve srovnání s plochým vzorkem, což je rozdíl 80 % oproti vzorku s malým poloměrem.
Nicméně u vzorků s klínovým úhlem 30 % a poloměrem hrany 100 μm byl pozorován rozdíl
v úbytku hliníku již ...
vybrané partie současné fyziky - Katedra teoretické fyziky
formálně tentýž, bez jakýchkoli korekčních členů či přiblížení. Do hustoty energie
však musíme započítat všechny její formy. K pochopení a správné interpretaci šíření
světla v zakřiveném vesmíru (H...