Strategie Evropa 2020 - Vzdělávací středisko na podporu demokracie

Transkript

Přepis příspěvků z VI. konference
Evropské fórum podnikání
STRATEGIE EVROPA 2020:
NOVÉ VÝZVY,
PŘÍLEŽITOSTI A HROZBY
PRO EKONOMIKU EU
Praha, Ministerstvo zahraničních věcí ČR,
22. září 2010
nové výzvy,
příležitosti a hrozby
pro ekonomiku EU
Přepis příspěvků přednesených na konferenci
pořádané na Ministerstvu zahraničních věcí ČR dne 22. září 2010
vysokou školou NEWTON College, a. s.
a
Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie
NEWTON College, a. s.
Politických vězňů 10, 110 00 Praha 1
tel.: 222 192 406
Vzdělávací středisko na podporu demokracie
Ječná 2, 120 00 Praha 2
tel.: 257 311 489
Vytiskla tiskárna:
SV, spol. s r. o., Na Louži 2a, Praha 10
1. vydání, Praha 2010
ISBN 978-80-904281-4-0
STRATEGIE EVROPA 2020: NOVÉ VÝZVY,
PŘÍLEŽITOSTI A HROZBY PRO EKONOMIKU
OBSAH
EU
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Blok A
Priority, cíle, nástroje a souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Blok B
Implementace v podmínkách České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Předmluva
EU
Strategie Evropa 2020 byla přijata na zasedání Evropské rady v červnu 2010.
Jedná se o novou ekonomickou a sociální strategii Evropské unie, která do určité
míry navazuje na předcházející Lisabonskou strategii, a je to také reakce Evropské unie na finanční a ekonomickou krizi. Strategie Evropa 2020 obsahuje komplex návrhů opatření hospodářské politiky a institucionálních změn, které by měly
členským zemím EU pomoci překonat důsledky finanční a ekonomické krize, vrátit
je na dráhu udržitelného ekonomického růstu, obnovit finanční stabilitu a makroekonomickou rovnováhu, zajistit vysokou míru zaměstnanosti a sociální soudržnost a celkově obnovit vysokou míru konkurenceschopnosti členských zemí EU
v mezinárodním srovnání. Pokouší se definovat cesty k posílení ekonomiky EU
a zachování modelu evropské sociálně tržní ekonomiky i v pokrizovém období.
Na jaké slabé stránky ekonomik členských zemí EU v porovnání s mimoevropskými konkurenty strategie Evropa 2020 upozorňuje? Odpovídá tento výčet problematických míst v evropských ekonomikách realitě? Jaká opatření k posílení
konkurenceschopnosti ekonomik členů EU strategie Evropa 2020 navrhuje? Podpoří spolehlivě a dostatečně konkurenceschopnost evropských ekonomik, nebo
jejich realizace může přinést i vedlejší negativní efekty? Povedou opatření navrho-vaná ve strategii Evropa 2020 k obnově a posílení finanční stability a makroekonomické rovnováhy členských zemí EU? Jaký vliv mohou tato opatření mít na
různé typy ekonomických subjektů? Poučila se EU při formulaci strategie Evropa
2020 z problémů, které provázely realizaci předcházející Lisabonské strategie?
Má strategie Evropa 2020 šanci být úspěšnější než její předchůdkyně? Jak je
Česká republika připravena na implementaci strategie Evropa 2020? Odpovídá
strategie Evropa 2020 českým národním zájmům?
Tyto a mnohé další otázky si kladlo a pokoušelo se na ně odpovědět VI. Evropské fórum podnikání na téma „Strategie Evropa 2020: nové výzvy, příležitosti
a hrozby pro ekonomiku EU“, jehož pořadatelem byla soukromá vysoká škola
NEWTON College, a. s. ve spolupráci se Vzdělávacím střediskem na podporu
demokracie. Konference byla zorganizována v rámci řešení projektu Národního
programu výzkumu II č. 2D06028 „Hodnocení postavení České republiky a její
schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“.
7
PŘEDMLUVA
PhDr. Jiří Malý, Ph.D.
ředitel Institutu evropské integrace
Záštitu nad konferencí převzaly PaedDr. Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR, Zastoupení Evropské komise v České republice
a Svaz průmyslu a dopravy ČR. Mediálními partnery byly BusinessInfo.cz, E15,
EurActiv.cz a Lobby.
Fórum představilo široké spektrum názorů na potenciální ekonomické a sociální
účinky priorit, cílů a opatření obsažených ve strategii Evropa 2020. Dalo prostor
k hodnocení strategie ze strany ekonomických odborníků z akademické sféry
i z praxe, členů Národní ekonomické rady vlády, zástupců zahraničních ekonomických výzkumných institucí, bankovní rady České národní banky, Úřadu vlády
ČR, Ministerstva průmyslu a obchodu, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory ČR a dalších. Účastníci konference se tak mohli seznámit s názory
tvůrců hospodářských politik i příjemců jejich rozhodnutí a porovnat jejich pohledy
jak na možné makroekonomické důsledky této strategie, tak na její dopady na
různé typy subjektů v ekonomice – na malé a střední podniky, nadnárodní nefinanční firmy, banky a další finanční instituce apod.
Přednášející na konferenci se lišili v pohledu na to, jestli cíle strategie Evropa 2020 jsou dosažitelné, jestli mix opatření obsažený v této strategii povede
skutečně k vyšší konkurenceschopnosti zemí EU v porovnání s jejich hospodářskými partnery. Řada přednášejících vyjadřovala obavu z toho, aby strategii
Evropa 2020 nepotkal stejný osud jako předcházející Lisabonskou strategii, jejíž
cíle se nepodařilo naplnit. Mnoho z nich se také věnovalo otázce, do jaké míry
je strategie Evropa 2020 vhodná pro zvyšování konkurenceschopnosti české ekonomiky s její specifickou strukturou s nadprůměrně vysokým podílem průmyslu
v rámci EU.
Jestli se podaří naplnit priority a cíle strategie Evropa 2020 a jestli strategie
Evropa 2020 bude úspěšnější než její předchůdkyně, ukáže až budoucnost. S názory
účastníků VI. Evropského fóra podnikání na tuto problematiku se však můžete
seznámit již nyní v předkládaném sborníku, jenž obsahuje všechna vystoupení,
která na fóru zazněla.
8
Blok A
PRIORITY, CÍLE, NÁSTROJE
A SOUVISLOSTI
Přepis příspěvků
přednesených na konferenci
konané
na Ministerstvu zahraničních věcí ČR,
Praha, 22. září 2010
Moderátoři
Jiří Malý,
Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s.
Hynek Opolecký,
EU
PROGRAM KONFERENCE
ZAHÁJENÍ KONFERENCE, ÚVODNÍ SLOVO
EU
Dr. Jan Mojžíš, prorektor pro vnější vztahy NEWTON College, a. s.,
předseda dozorčí rady NEWTON Holding . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
PhDr. Jiří Malý, Ph.D., ředitel Institutu evropské integrace,
NEWTON College, a. s. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Ing. Hynek Opolecký, výkonný předseda
Vzdělávacího střediska na podporu demokracie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
PaedDr. Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně
Senátu Parlamentu ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
BLOK A
STRATEGIE EVROPA 2020: PRIORITY, CÍLE, NÁSTROJE A SOUVISLOSTI
Silné a slabé stránky evropských ekonomik
podle strategie Evropa 2020 a jejich soulad s realitou . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Ing. Vladimír Dlouhý, CSc., ekonomický poradce Goldman Sachs,
člen Národní ekonomické rady vlády
Strategie Evropa 2020 jako reakce na krizi: cesty k posílení
ekonomického růstu a konkurenceschopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Dipl.-Ing. Peter Havlik, zástupce ředitele Wiener Institut
für Internationale Wirtschaftsvergleiche
Možné důsledky opatření strategie Evropa 2020 k obnově
finanční a makroekonomické stability . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
Ing. Petr Zahradník, MSc., EU Office České spořitelny
a New York University, člen Národní ekonomické rady vlády
DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Porovnání Lisabonské strategie a strategie Evropa 2020:
budou mít podobný, nebo rozdílný osud? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
PhDr. Jiří Malý, Ph.D., ředitel Institutu evropské integrace,
PROGRAM
KONFERENCE
Možnosti změn strategie Evropa 2020 jako reakce
na skutečný vývoj v EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
prof. Ing. Milan Šikula, DrSc., ředitel Ekonomického ústavu
Slovenské akademie věd
Cíle a nástroje strategie Evropa 2020
z pohledu nadnárodních firem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
Radek Špicar, M.Phil., ředitel vnějších vztahů
společnosti Škoda Auto a. s.
DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
ZAHÁJENÍ
KONFERENCE, ÚVODNÍ SLOVO
Jan Mojžíš
Dovolte, abych vás všechny jako prorektor pro vnější vztahy vysoké školy
NEWTON College a předseda dozorčí rady NEWTON Holding přivítal na dnešním VI. ročníku konference Evropské fórum podnikání, tentokrát s názvem Strategie Evropa 2020: nové výzvy, příležitosti a hrozby pro ekonomiku EU. Nejsem ekonom, tak se nebudu příliš pouštět do úvah na toto téma, jenom řeknu, že dopolední
program se bude zabývat prioritami, nástroji a opatřeními ve vztahu k této strategii. Odpolední program pak implementací strategie Evropa 2020 a jejími možnými důsledky pro Českou republiku. Doufám, že dnešní program bude pro vás zajímavý, že to bude smysluplně strávený čas a že budete rádi, že jste si tento program
na dnešní den vybrali. Na závěr tohoto krátkého přivítání musím vzpomenout paní
docentku Evu Klvačovou, prorektorku NEWTON College pro vědu a výzkum,
zakladatelku tradice těchto konferencí, která až do loňska tyto konference připravovala, která řadu let působila v týdeníku Ekonom a byla určitý čas i šéfredaktorkou tohoto časopisu, později byla předsedkyní redakční rady našeho časopisu
Scientia et Societas a členkou akademické rady NEWTON College. Ještě připravila loňskou konferenci, ale už se jí nezúčastnila a po těžké nemoci zemřela letos
v únoru. Paní docentku jsme všichni dobře znali a byl bych rád, kdybychom teď
mohli uctít její památku minutou ticha... A nyní už nezbývá, než popřát zdar vašemu jednání a příjemné prožití dnešního dne. Děkuji vám.
13
EU
ZAHÁJENÍ
KONFERENCE, ÚVODNÍ SLOVO
Alena Gajdůšková
„Vážení pořadatelé konference, vážení účastníci, dámy a pánové. V prvé řadě mi
dovolte, abych poděkovala za pozvání na dnešní konferenci a za možnost ji zaštítit. Je mi líto, že se musím omluvit vzhledem k dnešnímu zasedání Senátu. Je mi
velmi líto, že nemohu být v tento okamžik s vámi a diskutovat o materiálu, který
považuji z mnoha důvodů za velmi důležitý. Strategie Evropa 2020 je jistě dokument, který v následujících letech ovlivní životy nás všech. Podle mého soudu je
třeba nahlížet ho jako rámec, ve kterém se bude Evropa pohybovat, který jsme
spolu vytvořili, nebo alespoň měli možnost spoluvytvořit. Měl by být tudíž chápán jako náš vlastní a na nás je, jak využijeme šance, která se nám strategií Evropa 2020 otevírá. Strategii chápu jako výzvu pro celou Evropskou unii i pro naši
republiku zejména z následujících důvodů: Strategie vyšla z období hluboké
finanční a hospodářské krize, která poznamenala celý svět. Má ambici krizi nejenom překonat, ale zároveň nastavit takové mechanismy, aby se krize neopakovala. Prosperující ekonomiku však nechápe jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek
k blahobytu půl miliardy občanů žijících společně v jednom společenství. Oceňuji, že dokument strategie Evropa 2020 v úsilí o hospodářskou prosperitu neopomíjí hospodářskou, sociální a územní soudržnost. Musím přiznat, že vize inteligentního růstu a evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století je mi
osobně blízká. Stejně tak jako ekonomika založená na znalostech a inovacích.
Jsem přesvědčena i o tom, že podpora výzkumu a vzdělávání, podpora ekologických způsobů výroby a podpora zaměstnanosti jsou cesty, které mohou vést
k trvalému, ale zároveň inteligentnímu a udržitelnému růstu. Opakuji: je jen na
nás, zda dokážeme otevírajících se šancí využít. Přeji vám plodnou debatu,
úspěšnou konferenci a formulaci závěrů, které obohatí současný, převážně jednostranně ekonomický, diskurz o vizi Evropy v roce 2020.
Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR.“
cím a osobám, které převzaly záštitu nad touto konferencí, jmenovitě Svazu průmyslu a dopravy ČR, dále Zastoupení Evropské komise v České republice a také
paní doktorce Aleně Gajdůškové, první místopředsedkyni Senátu Parlamentu
České republiky. Paní Gajdůšková měla také na této konferenci pronést úvodní
slovo. Bohužel pracovní zaneprázdněnost jí to nedovolila, ovšem poslala zdravici,
kterou přednese pan Hynek Opolecký a bude dál pokračovat v moderování této
konference. Děkuji.
Jiří Malý
Dámy a pánové. Rád bych ještě pronesl několik slov k tématu konference. Když
jsme začali konferenci připravovat, bylo to zhruba před tři čtvrtě rokem, tak tenkrát ještě nebyla známa definitivní podoba strategie Evropa 2020, ještě se utvářela. Tenkrát ještě nebylo například ani oficiální hodnocení bývalé, nebo dobíhající
Lisabonské strategie, kterou realizovala Evropská unie v předchozích deseti letech.
Tyto záležitosti se teprve postupně vyvíjely. Přesto jsme určitým způsobem odhadovali, anticipovali, jakým způsobem se bude situace kolem strategie Evropa 2020
zřejmě vyvíjet, a proto také program konference, myslím, nakonec do značné míry
odráží – doufám, že uspokojivě – jednotlivá témata, která jsou s touto strategií spojena. Ještě bych trochu rozvinul, co říkal pan Mojžíš. Jak vidíte, v dopolední části
se budeme zabývat jednak hodnocením evropských ekonomik podle strategie
Evropa 2020, jednak opatřeními na zvýšení konkurenceschopnosti a posílení ekonomického růstu v Evropské unii a dále také možnými opatřeními a jejich možnými důsledky na posílení makroekonomické a finanční stability v zemích Evropské
unie. Dojde také na porovnání dobíhající Lisabonské strategie se strategií novou,
stejně jako na posouzení toho, jestli i nová strategie Evropa 2020, podobně jako
strategie předchozí, ve svém průběhu dozná některých změn. Jak víme, Lisabonská strategie v poločase svého plnění doznala dost velkých změn v důrazu na různé
své priority. Pokud jde o odpolední část, tam se budeme především věnovat České
republice, implementaci strategie Evropa 2020 v české ekonomice a důsledkům,
jaké tato implementace může pro českou ekonomiku mít, a to jak pro ekonomiku
jako celek, tak pro jednotlivé její sektory. Proto v odpolední části vystoupí zástupci jak ústředních orgánů státní správy, tak zástupci jednotlivých sektorů české ekonomiky. Rovněž bych vás chtěl v této souvislosti upozornit na podkladové materiály, které máte před sebou. Ty, které jsou v deskách, shrnují různé názory právě na
novou strategii Evropa 2020. U vchodu je rovněž k dispozici náš časopis Scientia
et Societas, kde můžete ve třetím čísle najít poměrně podrobný popis strategie
Evropa 2020 a její srovnání s právě končící Lisabonskou strategií. V předcházejících číslech, v čísle 1 a 2, se více věnujeme průběhu ekonomické krize v členských
zemích Evropské unie v loňském roce. Ještě mi dovolte vyjádřit určitá poděkování. Chtěl bych poděkovat především našemu organizačnímu partnerovi Vzdělávacímu středisku na podporu demokracie a řediteli tohoto střediska, panu Hynku
Opoleckému. Dále bych chtěl poděkovat našim mediálním partnerům; jsou to
BusinessInfo.cz, EurActiv.cz, Lobby a E15. A chtěl bych také poděkovat institu-
15
Hynek Opolecký
Přeji dobrý den všem přítomným. Jak již bylo předestřeno, paní senátorka Gajdůšková se nemůže zúčastnit naší konference, protože je na zasedání Senátu,
a proto se nám omluvila. Je nám samozřejmě líto, že zde nemůže být, ale jako jistou
satisfakci nám předala svých několik slov úvodem. Začnu tedy jejími slovy.
14
EU
Hynek Opolecký
Tolik tedy zdravice paní senátorky. A nyní se ještě jednou představím. Mé jméno
je Hynek Opolecký a budu vás provázet částí dnešní konference ve spolupráci
s panem doktorem Malým. Zahájení máme úspěšně za sebou, ponoříme se tedy do
tématu naší dnešní konference Evropského fóra podnikání, jímž je strategie Evropa 2020. V první části se budeme věnovat spíš obecné problematice, jako jsou priority, cíle, nástroje a souvislosti strategie Evropa 2020, a ve druhé, odpolední části
se zaměříme na její implementaci v podmínkách České republiky, na určité její
možné důsledky, vazby a souvislosti pro Českou republiku. Prvním přednášejícím
je pan Vladimír Dlouhý. Bude se zabývat silnými a slabými stránkami evropských
ekonomik, i když, jak mi tady předtím naznačil, možná bude jeho téma nazváno
jinak. Pan Ing. Vladimír Dlouhý, CSc., je v současnosti ekonomickým poradcem
Goldman Sachs a mimo jiné i členem Národní ekonomické rady vlády – je to jeden
ze dvou členů této vrcholové instituce, kteří tady v panelu momentálně sedí. Prosím,
pane Dlouhý, máte slovo.
16
BLOK A
SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY EVROPSKÝCH EKONOMIK
PODLE STRATEGIE EVROPA 2020
A JEJICH SOULAD S REALITOU
Vladimír Dlouhý
Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Především děkuji pořadatelům za pozvání.
Na druhé straně, když jsem se minulou středu vrátil z dovolené, kterou jsme letos
z nějakých osobních důvodů měli dost pozdě, a podíval se na příští týden, tak jsem
se trochu zarazil, k čemu že jsem se to v průběhu léta zavázal. Jsem totiž člověk,
který má pocit, že tomuto tématu až zas tolik nerozumí. Vidím v něm strašně
mnoho nejasností, jsem k vlastní strategii kritický, jsem člověk, který radši pracuje s krátkodobými daty.
Nicméně jsem si připravil pro prezentaci teze přednášky a trochu jsem posunul
název svého vystoupení. Název je Strategie Evropa 2020 – z Lisabonu do neznáma…
Proč jsem to takhle nazval? Protože i když vím, že Peter Havlik potom bude mluvit
o tom, co znamená strategie Evropa 2020 jako reakce na krizi, já jsem více méně přesvědčen – a každý z vás, kdo ten materiál prostudoval, mi asi dá za pravdu –, že to
není nějaká velká reakce na krizi, že to je de facto pokračování Lisabonské strategie,
nebo nalezení nějakých alternativ k Lisabonské strategii. Pokusím se poukázat také na
to, že se tak vlastně mlčky, tiše přechází neúspěch Lisabonské strategie.
Nejdřív udělám přehled toho, co strategie Evropa 2020 nabízí. Na konci zmiňuje prioritu, kterou jsem dal schválně na začátek; je to jedna okamžitá priorita. Je to
strategie pro překonání krize, reforma finančních systémů, rozpočtová konsolidace
pro dlouhodobý růst a samozřejmě to, co je naprosto nejtěžší, nejproblematičtější,
co naráží na otázky priorit národních vlád, totiž koordinace uvnitř EMU. To skutečně reaguje na krizi. Nicméně materiál o tom hovoří velmi okrajově.
Z hlediska vlastní substance nabízí strategie Evropa 2020 tři základní priority.
Jsou to: 1. inteligentní růst založený na znalostech a inovacích, 2. udržitelný růst
postavený na konkurenceschopnosti, který respektuje základní ekologické zásady
a nižší závislost na zdrojích, a konečně 3. růst podporující začlenění – vysoká
zaměstnanost a sociální a územní soudržnost –, to je opět obecně velmi přijatelné,
ale problematické. Toto jsou tři základní obecné priority. Když si je takto uvedeme, tak nemůžeme proti nim nic říct. Dále materiál specifikuje pět cílů k roku
2020. Za prvé, sedmdesát pět procent obyvatelstva ve věku 20 až 64 let by mělo
být zaměstnáno. Za druhé, tři procenta HDP celé EU by mělo být investováno do
vědy a výzkumu. Za třetí, v oblasti klimatu a energií přijímá základní princip
20-20-20, eventuálně – pokud budou podmínky v následujícím desetiletí příznivé –
se hlásí ke snižování emisí až o třicet procent. Za čtvrté, počet dětí předčasně končících školní docházku bude nižší než deset procent a nejméně čtyřicet procent
17
18
mladší generace dosáhne terciárního vzdělání. Za páté, počet ohrožených chudobou klesne o 20 milionů. Po jedné okamžité prioritě, třech prioritách a pěti cílech
následuje sedm iniciativ. Mají nádherné názvy: 1. Inovace v Unii, 2. Mládež
v pohybu, 3. Digitální program pro Evropu, 4. Evropa méně náročná na zdroje,
5. Průmyslová politika pro éru globalizace, 6. Program pro nové dovednosti a pracovní místa, 7. Evropská platforma pro boj proti chudobě. Nicméně když se pokusíte kriticky zhodnotit třeba problém a důvody neúspěchu Lisabonské strategie, tak
musíte tato hesla velmi silně rozklíčovat. Netvrdím, že vůbec nereagují na neúspěch Lisabonské strategie, ale musíte je velmi hluboce rozklíčovat, abyste se dostali v některých případech k tomu, kde se snaží reagovat na problémy, které zabránily naplnění Lisabonské strategie. Nezbývá mi nic jiného, než říct, že opravdu celý
materiál dál pokračuje v tom, co Lisabonskou strategii charakterizovalo jako problematický dokument. Tím myslím specifický slovník – ne ekonomický, ale ani,
myslím, ne sociálně politický –, prostě jakýsi evropský slovník, kterým se strašně
těžko dostáváte dopředu. Když se podíváte, že je tam jedna okamžitá priorita, tři
základní priority, pět cílů a sedm iniciativ, tak máte dojem, jako kdyby strategie
Evropa 2020 byla založena na posloupnosti 1, 3, 5, 7…; skoro by se čekalo, že jako
další slide dám třeba devět průšvihů. Nicméně nedám a přestanu se k tomu vyjadřovat úsměvně. Naopak, budu se snažit velmi vážně na to reagovat.
Za prvé tím, že si položím otázku, zda je to strategie na dalších deset let, nebo
reakce na nedávnou krizi. Jak už jsem říkal, dokument reaguje na obě skutečnosti,
nicméně považuji ho především za strategii na deset let. Za druhé mlčky se přechází
koncový rok Lisabonské strategie 2010, což je z jednoho pohledu logické, protože
krize, která začala v létě 2007 a plně vypukla v září 2008, jako by Lisabonskou strategii odsunula. Stalo se naprosto nemožným kvantifikovat stav evropské ekonomiky
v roce 2010 a konfrontovat ho s cíli Lisabonské strategie, což je v pořádku dokonce
i pro Evropu. Alespoň ta první fáze globální finanční krize byla exogenním šokem.
Pro Evropskou unii ne tolik, kolik pro nás, ale alespoň zčásti. Samozřejmě exogenním šokem už nebylo to, co se stalo na jaře letošního roku. Nicméně ano. Lisabonskou strategii nebylo asi možné hodnotit z hlediska kvantitativních cílů, které si
dala v roce 2000 vůči roku 2010, ale současně nikde jsem na evropské úrovni neviděl kritickou diskusi k Lisabonské strategii samotné. Posledním zásadním dokumentem byl dokument Wima Koka, bývalého předsedy holandské vlády, který
v letech 2005–2006 spolu s týmem spolupracovníků zpracoval již tehdy varovný
dokument ohledně Lisabonské strategie. Wim Kok byl dokonce v Praze; byl jsem
tehdy na setkání s ním, na nějaké uzavřené diskusi. Vysokým představitelům Evropské unie už tehdy bylo jasné, že se Lisabonská strategie dostává do nemalých problémů. Strategie Evropa 2020 současně mlčky přechází to, že záměry Lisabonské
strategie by v žádném případě naplněny nebyly – ať s krizí, nebo bez ní. A to je to
hlavní. Dokonce i za hypotetického předpokladu, že by krize nenastala, tak záměry
Lisabonské strategie by rozhodně naplněny nebyly. Samozřejmě je možno o tom diskutovat, je možné postavit si otázku, jak moc byla evropská ekonomika zranitelná,
BLOK A
19
co pro ni znamenal jednak exogenní šok, jednak pak další následky krize, která proběhla v uplynulých osmnácti měsících, nebo spíš dvou letech; ale také by se mělo
diskutovat o tom, do jaké míry a ve kterých bodech došlo k selhání Lisabonské strategie samotné, do jaké míry a v čem byla evropská ekonomika zranitelná i bez krize.
Ale mám pocit, že možná některý z následujících přednášejících o tom bude hovořit.
Vůbec netvrdím, že mám pravdu, a možná i řada panelistů se mnou nebude souhlasit, ale pokusil jsem se vytáhnout hlavní čtyři kritické body podle mého názoru.
K prvnímu bodu: Zajímavé je, že strategie Evropa 2020 nekvantifikuje růst.
Neříká, jak by měly ekonomiky růst. To je na jedné straně v pořádku, zvláště
v dnešní době nějaká obsese středně- a dlouhodobými predikcemi je problematická. Nechtěl bych, aby tam bylo řečeno, že evropská ekonomika poroste v následujících deseti letech tempem x procent ročně, nicméně tento fakt odráží jednu věc:
odráží to určité vidění světa. Ne celé Evropy, ale vybraného okruhu evropských
zemí, můžeme říct těch nejvyspělejších, mezi nimi především německé společnosti – a teď nemyslím německé vlády, ale spíše těch myšlenkových proevropských,
evropských, německých, francouzských, italských a dalších elit. Toto vidění světa
vnímá, že životní úroveň v jejich zemích dosáhla takové úrovně, že dneska již není
v popředí otázka dalšího kvantitativního růstu, ale je to otázka celkových strukturálních změn, které změní kvalitu ekonomického života podle ekologických kritérií, sociálních kritérií, odstranění chudoby atd. Pamatuji si diskusi, když jsem byl
před patnácti lety v politice, v níž významný vysoký německý vládní představitel
říkal: „My nepotřebujeme růst, u nás už všechny rodiny mají dvě auta. Na co třetí?
Je potřeba změnit kvalitativní faktory.“ Nyní se obávám, že strategie Evropa 2020
je pohledem jenom určité podmnožiny evropských zemí. Když říkáme dnešní
Evropa, Evropa 27, případně s potenciálním rozšířením o dvě další země, o kterých
se mluví, tak tam je celá řada zemí, které naopak budou mít jednoznačný národní
cíl určitého urychlení ekonomického růstu, určité konvergence, určitého dohánění.
Dále: v tomto sále jsou ekonomové, od kterých jsem se učil a kteří se mnou třeba
nebudou souhlasit, když říkám, že požadavek určité úrovně zaměstnanosti v sobě
má implicitní popírání hospodářského cyklu. Nevím, jak to cítí oni, asi by mnozí
ekonomové nad tímto materiálem řekli, že ne, že to už je střednědobý a dlouhodobý pohled a že cyklus mezi tím bude kolem trendového vývoje kolísat, nicméně já
jsem vždycky strašně nervózní, když vidím takový cíl, jako že 75 % obyvatelstva
ve věku 20 až 64 let bude zaměstnáno. Jsem nervózní proto, že jen Bůh ví, kde
bude v roce 2020 fáze dalšího ekonomického cyklu. To je první věc. Můj druhý kritický bod se týká nedotknutelnosti evropského sociálního modelu. Ten z tohoto
materiálu s prominutím přímo čouhá, mohu-li použít hezkého českého slova. Domnívám se, že to je jeden z hlavních důvodů, proč Lisabonská strategie nedosáhla
svých cílů, nebo jeden z hlavních důvodů toho, že se od začátku zdála být odsouzená k nezdaru. A domnívám se, že to je jeden z největších problémů, který Evropa bude řešit po překonání krize, že jej bude řešit v důsledku této globální finanční krize a následné krize v eurozóně. Evropský sociální model se svou filozofií
VLADIMÍR DLOUHÝ
20
státu blahobytu souvisí s tím, jak se vyvíjí v těch nejvyspělejších zemích názor
mladé a střední generace na funkce státu, jak roste spoléhání se na abundantní sociální jistoty, na přehnané sociální jistoty, princip neustále napřažené ruky. Dokonce
v elitách vyspělých evropských států narazíte na názor, že tento sociální model je
specifikum evropského poválečného vývoje a celé evropské integrace. Ovšem já se
obávám, že evropský sociální model v té podobě, v jaké existuje dnes, opět představuje základní překážku efektivnější realizace této strategie, nebo vůbec takovýchto
strategií. Třetí kritický bod se týká důvěry v prohlubující se soudržnost. Souvisí to
s prvním bodem. Soudržnost je základním heslem dlouhodobého procesu evropské
integrace. Vezměte si třeba jen problém eurozóny a eura, problém mezi jižními zeměmi uvnitř eurozóny a ostatními. Všechny další věci ovšem ukazují, že na soudržnost
nemůžeme příliš spoléhat. Nedovedu si představit, jak se některé země, které se
momentálně potýkají s důsledky hluboké zadluženosti, budou schopny přihlásit
k cíli, aby 3 % HDP Evropské unie bylo investováno do vědy a výzkumu. Možná, že
Evropané by mi řekli: „No dobře, tak Řekové nebudou investovat tolik, ale protože
jiné země budou investovat více, tak v průměru to budou 3 %.“ Ale já si myslím, že
– jak to ukazuje daleko vyhrocenější diskuse o finanční pomoci Řecku – čím více
budeme mít takovýchto parametrů, které budou za Evropu zprůměrňovány a v nichž
budou jednak černí pasažéři a jednak jiní, kteří to budou platit, tím více se soudržnost stane spíše problémem než východiskem. A konečně kritický bod čtyři: Nevím,
jestli dokonce není i určitý problém ve vzájemné konzistenci mezi prioritami a cíli.
Ale vzhledem k ubíhajícímu času půjdu v přednášce dál.
Materiál se vyznačuje nulovou sebereflexí právě neúspěchu Lisabonské strategie.
Vůbec se nezmiňuje o problému evropského sociálního modelu, rigidity na trzích, což
bylo do začátku krize nejvíce citováno jako problém Lisabonu, a to především rigidity na trhu práce. V mnoha zemích, v nichž samých jsou nemalé rozdíly, jsou tyto problémy minimálně diskutovány. Vraťme se ke zmíněným sedmi iniciativám strategie
Evropa 2020, třeba k iniciativě číslo šest, která se týká programu pro nové dovednosti a pracovní místa. České slovo „dovednost“ mě přivádí spíše k úsměvu, protože si
představím českého inženýra, který konstruuje šicí stroj. Když si tedy trochu víc přečtete program pro nové dovednosti a pracovní místa, tak tam najdete určité odkazy na
pružnější politiku vůči pracovním trhům atd. Nicméně jeden ze zásadních problémů
tady není vůbec pořádně reflektován. Totiž to, že vytvoření jednotného trhu je v půli
cesty. Zde se dostávám k alternativnímu materiálu, který Evropská unie rovněž v průběhu tohoto roku předložila. Je to Montiho zpráva o vnitřním trhu, kterou považuji za
nesrovnatelně lepší, protože si myslím, že místo strategie Evropa 2020 by Montiho
zpráva mohla být nejenom věcným, ale dokonce i politickým východiskem pro Evropu v tom, jak postupovat dál; na konci se k tomu vrátím. Montiho zpráva reaguje na
to, že vytvoření jednotného trhu je v půli cesty. Minimálně reaguje na přeregulaci,
byrokracii, demokratický deficit a všechny základní věci, na které superkritici evropské integrace, mezi které já se rozhodně nepočítám, poukazují a které potom stojí
třeba za problémy soudržnosti apod. A konečně je ve strategii Evropa 2020 nulová
BLOK A
21
sebereflexe nejdůležitějšího rozporu, totiž rozporu mezi národními a unijními zájmy,
mezi cíli a politikami. Ale o tom jsem se už zmiňoval.
Zamysleme se nad tím, jak hluboké jsou rozdíly na startovní čáře. Jenom když si
vezmete různé skupiny zemí uvnitř eurozóny: Irsko, Portugalsko, Španělsko, Řecko.
Domnívám se, že do roku 2015 budou čelit tak významným fiskálním omezením, že
budou mít téměř nulový prostor pro aktivní politiku. Přitom strategie Evropa 2020
opravdu žádá aktivní politiku a aktivní politika znamená, že ji někdo musí zaplatit,
a domnívám se, že tyto země toho nebudou schopny. Vrací nás to k soudržnosti, vrací
nás to k tomu zprůměrování, třeba když půjdou 3 % HDP na vědu a výzkum. Myslím
si, že je to v pořádku, že v evropském průměru toho dosáhneme, ale bude to proto, že
pak dojde ještě k větší diverzifikaci uvnitř Evropské unie. Země, které budou nositeli
investic do vědy a výzkumu, ještě více prohloubí svůj náskok oproti zemím, které takových investic nebudou schopny, které to nebudou dělat. Nebo to bude znamenat daleko větší obecný impuls pro celou Evropu. To potom souvisí s jednotným vnitřním
trhem a s těmi dalšími věcmi. Jestli opravdu vyšší investice v Německu, ve skandinávských a dalších zemích do vědy a výzkumu budou mít i určité přetékání, určitý pozitivní efekt i na další země, pak to bude v pořádku. Ale já mám o tom závažné pochybnosti a materiál takový problém vůbec neřeší. Podobně je tomu s některými zeměmi
střední a východní Evropy: Maďarsko, Pobaltí, Rumunsko, Bulharsko budou na tom do
roku 2015 v podstatě stejně. Celá střední a východní Evropa bude mít prioritu konvergence k evropskému průměru a některé z těch priorit, některé z těch závazků – schválně bych uvedl ekologii, protože je provokativní, ale to mohou být i další oblasti – se
mohou stát kontraproduktivní a bude velmi záležet na tom, jak se vlády dokáží každý
rok vypořádat s formováním státního rozpočtu. Všimněme si České republiky, která
spolu s Polskem je na tom nyní ve střední a východní Evropě nejlépe. To znamená, že
teoreticky má největší prostor pro investice do vědy a výzkumu, vzdělání, infrastruktury, do všech těch oblastí, které strategie Evropa 2020 zmiňuje. Ale i u nás je v současné době nesmírně těžká diskuse; hovoří se o tom, že se zbytečně škrtá i u dlouhodobých faktorů růstu, jako jsou infrastruktura, vzdělání a další. Samozřejmě problém
konvergence bude platit i pro některé regiony uvnitř eurozóny, třeba jižní Itálie, Španělsko aj. Irsko má formálně HDP vyšší než Británie, i když kdykoliv jsem tam byl, tak
jsem si vzpomněl na to, že je to spíš papírový tygr než keltský tygr. Ale dobře, ti mají
alespoň vysoká čísla, ale pro Portugalsko, Španělsko – Španělsko méně, Itálie méně,
ale určitě uvnitř těchto zemí jih versus sever, prostě pro jižní křídlo eurozóny bude konvergence důležitá. To je další problém. Navíc je tam mnoho dalších obrovských strukturálních rozdílů, o kterých již není čas, abych mluvil. Mám pochybnosti ohledně obecných cílů (3 % HDP na vědu a rozvoj, 40 % mladých dosáhne terciárního vzdělání,
počet ohrožených chudobou klesne o 20 %), protože to bývá tak, jak říkal klasik,
zakladatel prognostického ústavu: je to průměrná teplota za nemocnici, která více
méně o kvalitě zdraví jednotlivých pacientů nic neříká.
Co tedy dělat? Strategii Evropa 2020 by bylo nejlepší neschválit, to je však politicky patrně nemožné. Jde tedy o proklamativní, provokativní závěr. Samozřejmě
VLADIMÍR DLOUHÝ
BLOK A
v materiálu je celá řada nezpochybnitelných správných kroků. Ty však, myslím, bude
především nutno realizovat na úrovni národních vlád a bude záviset na situaci jednotlivých národních vlád – na politické situaci, fiskálních a dalších aspektech –, zda
a v jakém rozsahu bude realizace možná. Bude vhodné soustředit se na ty reformní
kroky, které byly jasné již před krizí. Tak tomu bylo ve střední a východní Evropě
i v eurozóně. Krize tyto reformní kroky jenom jakoby zamlžila, odsunula. Tím mám
na mysli: strukturální změny, větší pružnost pracovních trhů, všechno to, co jsme diskutovali jak v západní, tak ve východní Evropě mezi rokem 2000 a 2007. I to ale
bude v kompetenci národních vlád. Samozřejmě je nutno věnovat se postkrizovému
období, o čemž dnešní konference a priori není. Promýšlet hospodářskou politiku na
další 1–3 roky, tj. věnovat se problematice eura, koordinaci politik atd. Vidíme, že
i v této krátkodobější oblasti je hledání konsenzu obtížné. Vrátím se zpátky k Montiho zprávě. Když člověk čte obrovskou záplavu článků, studií a jedna hlava to nestačí všechno přečíst, tak se mi zdá, že uvnitř eurozóny to bude to, čemu angličtina říká
krásně mydlinky snů nebo chůze pískem, bahnem. Budeme pomalu pokračovat
kupředu, euro samozřejmě přežije, bude tam obrovský problém v koordinaci fiskálních, dokonce i regulačních a dalších politik, budeme se přít o úloze ECB, nicméně to
všechno půjde kupředu a bude kolem toho velké politické napětí. Myslím si, že je tady
jedna oblast, kterou dobře Mario Monti v Reportu vystihl: místo abychom šli po nějakých obrovských strategiích typu Lisabon nebo Evropa 2020, řekněme si, co je
nedoděláno a kdy a v čem bychom mohli najít politický konsenzus. A to je ukončení dalších saturačních zásahů v oblasti finančních služeb a odstraňování dalších bariér, které souvisejí s hodnotným vnitřním trhem. Závěrem bych snad řekl, že
místo celé strategie Evropa 2020 – která když už vznikla, také bude žít svým životem v evropských strukturách – bych se soustředil spíše na Montiho Report a na
cesty, kterak prohloubit jednotný vnitřní trh. Děkuji za pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Dlouhému. Dalším přednášejícím bude pan Dipl.-Ing. Peter Havlik,
zástupce ředitele Wiener Institut für Internationale Wirtschaftsvergleiche. Bude se
věnovat tématu Strategie Evropa 2020 jako reakce na krizi: cesty k posílení ekonomického růstu a konkurenceschopnosti.
22
BLOK A
STRATEGIE EVROPA 2020 JAKO REAKCE NA KRIZI:
CESTY K POSÍLENÍ EKONOMICKÉHO RŮSTU
A KONKURENCESCHOPNOSTI
Peter Havlik
Dobrý den, dámy a pánové. Za prvé bych chtěl poděkovat za pozvání k účasti na
této konferenci a za druhé bych se chtěl omluvit, že moje prezentace, moje slidy
budou v angličtině; ale přednášet budu samozřejmě v češtině. Strategie Evropa 2020
se dotknu v podstatě jen okrajově. Částečně také proto, že víceméně souhlasím
s panem kolegou Dlouhým, který poukázal na některé kritické aspekty tohoto dokumentu, ale přesto si myslím, že obsahuje určité prvky, které jsou rozhodně důležité
a Evropská unie by se měla vytyčeným směrem pohybovat. Ve svém vystoupení se
zaměřím především na důsledky globální krize, a to zvláště pro země střední
a východní Evropy, a na to, jaký přínos má krize pro budoucí hospodářský růst
v Evropě. To už bezprostředně souvisí i se strategií. Ve svém vystoupení se chci konkrétně zaměřit na tři body. Jednak bych chtěl něco říci o modelu růstu, který používaly především země střední a východní Evropy, a na to, jestli se model růstu bude
měnit vzhledem k tomu, co přinesla krize. Dalším bodem, kterým bych se chtěl zabývat, je to, že globální krize přišla do regionů střední a východní Evropy zvenčí a do
značné míry byla zvenčí přenesena právě díky tomu růstovému modelu, který tyto
země používají. Nakonec se krátce zmíním o strategii Evropa 2020.
Když bych chtěl začít rozborem modelu růstu, tak samozřejmě především je
třeba nějakým způsobem identifikovat, eventuálně charakterizovat hlavní rysy toho
starého, tradičního modelu růstu. Především to byla velmi důsledná vnitřní i vnější liberalizace nejrůznějších ekonomických činností – od zahraničního obchodu
přes ceny, pohyb kapitálu atd. Další charakteristikou růstového modelu bylo zaměření na integraci v rámci Evropské unie, a to platí nejenom pro současné členské
země Evropské unie, ale i pro tzv. kandidáty a budoucí adepty na členství v EU.
Růstový model přinesl značné výhody jednak díky přílivu kapitálu, především
zahraničních investic, integraci v oblasti zahraničního obchodu, transferu technologie, managementu, know-how, jednak díky institucionálním změnám; tím došlo
ve všech zemích střední a východní Evropy, samozřejmě v odlišném stupni,
k velmi významné modernizaci a restrukturalizaci hospodářství. Když si srovnáme
situaci a strukturu např. vývozu České republiky – ale i Maďarska nebo Slovenska
– s tím, jak tato struktura vypadala před deseti nebo i dvaceti lety, tak vidíme, že
je to úplně něco jiného, že došlo k podstatným změnám. Dalo by se říci, že starý
růstový model fungoval; ale současně nedávná globální krize jasně ukázala, že
23
NMS-5 (CZ)
Baltics
1996 1997 1998 1999
SEE
1995
BLOK A
2000 2001 2002 2003 2004
2005 2006 2007 2008 2009
Graf 1 Trade balance of goods and services, in % of GDP
6
0
-6
-12
-18
-24
6
0
-6
-12
-18
-24
6
0
-6
-12
-18
-24
NMS-5: CZ, HU, PL, SK, SI. Baltics: EE, LV, LT.
SEE: BG, RO, HR, MK, BA (from 1998), RS (from 1999), ME (from 2001).
◆
◆
◆
■
◆
◆
◆
1996 1997 1998
SEE
1995
◆
◆
◆
Baltics
◆
■
◆
◆
■
■
NMS-5 (CZ)
■
◆
◆
◆
■
◆
◆
■
◆
◆
◆
■
◆
◆
■
◆
◆
◆
2003 2004 2005 2006
◆
◆
◆
■
PETER HAVLIK
◆
■
◆
◆
◆
1999 2000 2001 2002
◆
◆
■
◆
Graf 2 Current account, in % of GDP
6
0
-6
-12
-18
6
0
-6
-12
6
-18
0
-6
-12
-18
NMS-5: CZ, HU, PL, SK, SI. Baltics: EE, LV, LT.
SEE: BG, RO, HR, MK, BA (from 1998), RS (from 1999), ME (from 2001).
Pramen: wiiw Annual Database incorporating national statistics, Eurostat.
© wiiw
Pramen: wiiw Annual Database incorporating national statistics, Eurostat.
Graf 3 Income catching-up: per capita GDP at PPP
25
■
◆
◆
■
◆
◆
◆
■
◆
◆
2007 2008 2009
© wiiw
Projection assuming a 50% growth differential with respect to EU-27 after
2013 (compared to the average growth differential in the period 2000–2008).
© wiiw
EU-27 average = 100
tento model má některé velmi podstatné nedostatky, především co se týče vzniku
strukturálních nerovnováh, které se v některých zemích ukázaly jako neudržitelné.
Nebudu se detailně zabývat jednotlivými zeměmi, jenom bych to chtěl ilustrovat na
grafu č. 1 a 2, které ukazují, dalo by se říci, deficit nebo přebytek bilance obchodu
se zbožím a službami jako procento hrubého domácího produktu, a to ve třech skupinách zemí. Jednak jsou to nové členské země ze střední a východní Evropy. Sem
patří i Česká republika. Českou republiku jsem navíc zdůraznil světlejší barvou.
Druhou skupinu tvoří tři baltické země – Estonsko, Lotyšsko a Litva – a konečně
dole spodní část grafu ukazuje země jihovýchodní Evropy. Tam patří jednak Bulharsko, Rumunsko, ale i řada států bývalé Jugoslávie. Co nám tyto grafy ukazují?
Zcela jasně, že pro střední a východní Evropu, včetně České republiky, strukturální disekvilibria (výkyvy rovnováhy) nebyly tak významné především ve srovnání
s baltickými zeměmi a se zeměmi jihovýchodní Evropy. Situace byla v tomto regionu neudržitelná a samozřejmě se to projevilo také tím, že dopad krize byl zvlášť
silný. Poslední část grafu ukazuje situaci v roce 2009 a tam došlo k velmi výrazné
změně bilancí, ale právě především kvůli důsledkům krize. Další aspekt, který
bych chtěl zdůraznit, pokud se zabýváme starým modelem růstu a snažíme se nějakým způsobem spekulovat ohledně vývoje v budoucnosti, je proces konvergence,
který probíhal v průběhu posledních deseti, patnácti let samozřejmě s určitými
výkyvy. Kolega Dlouhý se o něm také zmínil. Na grafu č. 3 ukazuji vývoj hrubé24
BLOK A
PETER HAVLIK
Unsustainable
-12
High fiscal deficit
-9
♦
GR
140
♦
IT
♦ NMS ♦ OMS
120
100
80
FR
♦ EU-27
♦
6
9
© wiiw
Maastricht compliant
HU♦♦ PT
DE
60 ♦
♦ NL
UK
AT♦ ♦
-6 ♦
-3 EU-27 0
SE 3
IE♦
♦ ♦DK
♦ 40 CZ
ES
♦
BG
LV♦ 20 ♦ ♦SI
SK
RO♦
♦
♦EE
0
Fiscal deficit (<3%)
Pramen: wiiw Database based on Eurostat.
-15
Graf 5 Budget deficit and public debt, 2008
in % of GDP (Maastricht criteria)
Pramen: wiiw-Monatsdatenbank.
Graf 4 Collapse of exports after September 2008
in EUR, January 2007 = 100
pro rok 2010 – ukazují dvě z maastrichtských kritérií, jednak výši deficitu veřejných financí, který podle Maastrichtu má být nižší než 3 % HDP, jednak výši
veřejného dluhu, který má být podle maastrichtských kritérií nižší než 60 % HDP,
viz graf č. 5 a 6. V podstatě nejtmavší část grafu ukazuje země, kde maastrichtská
kritéria v této oblasti v roce 2008 byla plněna; tam patří většina zemí střední
© wiiw
ho domácího produktu v paritě kupní síly v přepočtu na obyvatele ve srovnání
s průměrem Evropské unie. Co chce graf víceméně říci, je to, že krize nejenom
zastavila proces konvergence, ale většinu zemí střední a východní Evropy vrhla
o několik let zpátky. To znamená, že v současné době jsme v situaci, kdy země jako
Maďarsko nebo Lotyšsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko ztratily pět a více let v procesu vyrovnávání hospodářské úrovně. Když si dovolíme určitý spekulativní
pohled na vývoj v budoucnosti – rok 2020 jsem vybral v podstatě uměle –, když
spekulujeme o určitém modelu vývoje, tak hlavní věcí, kterou většina výzkumů
ukazuje, je zjištění, že se velmi pravděpodobně nedá očekávat, že budoucí růst
bude tak vysoký, jako tomu bylo před obdobím krize. To znamená, že proces
vyrovnávání hospodářské úrovně se pravděpodobně zpomalí. Tolik velmi stručně
o problematice důsledků krize.
Teď ještě několik slov o tom, jaké byly převodní kanály krize. V podstatě dají se
identifikovat tři nejdůležitější. Prvním z nich byl propad zahraniční poptávky po
vývozu z regionu střední a východní Evropy. Jako bezprostřední důsledek došlo
k propadu průmyslové výroby a v některých zemích – to se teď netýká České
republiky nebo ostatních zemí střední a východní Evropy, ale zemí jako Ruska
nebo Ukrajiny – došlo také v průběhu krize ke kolapsu cen komodit, především
energie a kovů, oceli. To bylo pro zemi, jako je například Ukrajina, značně důležité. Druhým převodním kanálem krize byla celá oblast financování. Samozřejmě
byly nastaveny daleko obtížnější podmínky pro získávání kreditu jak pro domácnosti, tak pro soukromé podniky a samozřejmě i příliv zahraničních investic se
významně zpomalil, především po kolapsu banky Lehman Brothers v září roku
2008. Konečně posledním převodním kanálem krize, na který se často zapomíná
a který je podle mě velmi důležitý, je ten fakt, že ve většině zemí střední a východní Evropy vlády z nejrůznějších důvodů v podstatě neměly žádnou protikrizovou
politiku. Když to srovnáme se situací, co dělalo třeba Německo, Francie, Spojené
státy nebo i Velká Británie, tak by se dalo říci, že reakce na krizi byla v podstatě
nulová. S tím se dá souhlasit, nebo nesouhlasit, je to ale fakt; výjimkou z této
„nereakce“ na krizi bylo např. Polsko a podle většiny odborníků zabývajících se
analýzou se ukazuje, že to právě bylo jedním z důvodů, proč polská ekonomika
nespadla ani v roce 2009. Nespadla, protože polská vláda používala určitá protikrizová opatření. Velmi krátce jenom k vývoji vývozu ve třech vybraných zemích
střední a východní Evropy: Česká republika, Maďarsko, Slovensko, viz graf č. 4.
Vidíte kolaps vývozu prakticky měsíc po září 2008, po kolapsu Lehman Brothers,
velmi ostrý propad vývozu až na přibližně 80 % stavu v lednu 2007. Ale pozitivní
je, že v současné době dochází opět k oživení ve většině zemí střední a východní
Evropy a úroveň vývozu dostihla již víceméně předkrizové úrovně. Ale nejenom
v této oblasti, i jinde se zahraniční obchod zvedl, a přitom je zahraniční obchod
jeden z významných motorů hospodářského růstu.
Velmi krátce se chci zmínit ještě o podmínkách financování. Zaměřím se zde
pouze na situaci ve státních financích. Tyto grafy – jeden pro rok 2008 a druhý
27
High public debt
26
Public debt (<60%)
♦
♦
-12
UK
GR
Unsustainable
♦
♦
BLOK A
120
140
♦ NMS ♦ OMS
0
♦ EU-27
Graf 6 Budget deficit and public debt, 2010
in % of GDP (Maastricht criteria)
IE
♦
-15
♦
BG
Fiscal deficit (<3%)
0
IT
100
HU
PT
♦ 80
♦♦
DE
AT♦♦
FR
♦ES
EU-27 ♦NL
60
-9 ♦
-6 ♦PL
--3
40♦
LV SK♦ SI
SE
♦
LT ♦ ♦♦DK
20
RO♦ CZ
♦ EE
High fiscal deficit
3
High public debt
6
Maastricht compliant
9
PETER HAVLIK
Graf 7 Employment by skill groups
average changes 2000–2007, 2008 and 2009, in %
© wiiw
šanci přinejmenším si udržet své pozice v globálním hospodářství, nebo alespoň
ne z nich tolik ztratit. Ilustruji to jenom na malé analýze vývoje na trhu pracovních sil. Graf č. 7 ukazuje vývoj zaměstnanosti podle kvalifikační úrovně. Je zde
zachycen celkový růst nebo pokles zaměstnanosti a pracovní trh je rozdělen na
tři skupiny pracovníků: vysoce kvalifikovaní, středně kvalifikovaní a s nízkou
kvalifikací. Pouze dvě poznámky k tomuto grafu. I v období relativně vysokého
hospodářského růstu v letech 2000–2007, kdy se celkový pracovní trh vyvíjel
pozitivně a zaměstnanost rostla, tak přesto existovaly segmenty pracovního
trhu, které i v této době byly negativně postiženy; byli to pracovníci s nízkou
kvalifikací. To jasně ukazuje, že tato oblast pracovních sil je velmi problematická. A když se podíváme na situaci v době krize v loňském roce, tedy v roce
2009, vidíte velmi hluboké propady ilustrované na tomto grafu tmavou barvou.
Vidíte, že například ve Slovenské republice segment pracovního trhu s nízkou
kvalifikací v loňském roce poklesl o 15 %; to znamená, že se to týká desetitisíců lidí. Tento příklad ilustruje vážnost nutnosti zaměřit se na oblast zvyšování
kvalifikace.
V materiálech, které máte ke konferenci, je také můj příspěvek, kde se
pokouším analyzovat vývoj konkurenceschopnosti, jednotkových pracovních
nákladů a jejich jednotlivých komponentů v závislosti na tom, jaký režim
měnného kurzu jednotlivé země používají. Mám to rozdělené na země, které
používají pevný směnný kurz – sem patří nejen Slovensko, Slovinsko, které již
mají euro, ale například i země Pobaltí a Bulharsko, které mají různý způsob
fixního směnného kurzu –, a na země, které mají flexibilní směnný kurz – sem
Pramen: Eurostat, wiiw calculations.
29
© wiiw
a východní Evropy. Co se týče vyspělejších západoevropských zemí, tak jenom
například Rakousko, Německo a Holandsko v roce 2008, tj. před krizí, tato kritéria plnila. Podíváme se, co se stalo v průběhu krize, to je odhad situace v roce
2010. Významné poznání nebo poselství z tohoto grafu je, že většina zemí se
posunula buď do světle šedé oblasti, nebo bílé oblasti; to znamená, že maastrichtská kritéria nejsou plněna. Dvěma výjimkami jsou Bulharsko a Estonsko. Všechny ostatní členské země Evropské unie jsou vysoko za hranicí plnění maastrichtských
kritérií v této oblasti. To má samozřejmě řadu významných konsekvencí. Jednou
z nich je, že veřejné finance se musí dát do pořádku, vlády musí snižovat výdaje
státního rozpočtu. Existuje velká diskuse o tom, jak rychle to dělat, jestli to neohrozí ještě velmi křehkou konjunkturu v Evropě, nebo zdali to nebude mít také
významné globální důsledky. To můžeme eventuálně později probrat ve větším
detailu v průběhu diskuse.
Co se týče strategie Evropa 2020, nebudu se podrobně zabývat jednotlivými
aspekty, snad jednu anekdotickou poznámku k cíli vydávat na výzkum a vývoj
3 % HDP. Vzpomínám si, že když jsem v polovině 70. let pracoval s kolegou
Karlem Mráčkem v Ústavu pro filozofii a sociologii Akademie věd v oddělení
vědeckotechnické revoluce, tak cíl 3 % hrubého domácího produktu byl již
tehdy vybrán jako něco, čeho by se mělo dosáhnout v socialistickém Československu. A to do jisté míry ilustruje paradox celé situace. Ale přesto si myslím,
že zaměření evropské strategie na zaměstnanost, především pak na zvyšování
kvalifikační úrovně pracovních sil, je samozřejmě cíl velmi chvályhodný. Jestli
se podaří toho dosáhnout, je druhá věc, ale je to jedna z oblastí, kde má Evropa
Pramen: wiiw European Commission forecast.
28
Public debt (<60%)
30
patří i Česká republika. Jeden z hlavních závěrů této analýzy je, že v období
krize se flexibilita ukázala jako velmi významný faktor, který pomohl udržet
konkurenceschopnost, pomohl obnovit růst exportu. Z hlediska aspektů strategie Evropa 2020 je možná ještě důležitější, že ztráty zaměstnanosti
v zemích, které mají flexibilní směnný kurz, byly daleko menší, protože tam
se mohla konkurenceschopnost vyrovnat jiným způsobem, především úpravou
směnného kurzu. Problematika směnných kurzů je dost komplexní a komplikovaná, nemohu se jí z časových důvodů zabývat tak podrobně, jak by si
zasluhovala. Jenom musím přiznat, že před dvěma lety na podobné konferenci jsem velmi vehementně podporoval to, aby Česká republika fixovala směnný kurz pokud možno co nejdříve a vstoupila do eurozóny. Musím nyní uznat,
že se ukázalo, že flexibilní směnný kurz České republice v průběhu krize
pomohl.
Velmi stručně několik poznámek k výhledu do budoucnosti o tom, jaká jsou
omezení pro růst. Jednak vnější, jednak vnitřní faktory. Mezi nejdůležitější vnější
faktory, které budou ovlivňovat hospodářský vývoj v Evropě v budoucích letech,
patří daleko větší percepce pro riziko celého regionu. Podmínky pro vnější a vnitřní financování budou nadále velmi problematické, přinejmenším budou těžší, než
byly v době před krizí. Také vzhledem k tomu, že hlavní trhy pro vývoz např.
z České republiky v západní Evropě porostou pomaleji, nebude poptávka po exportech ze střední a východní Evropy tak silná, jako byla v minulosti; to povede k nižšímu růstu. A konečně i podmínky pro rozšíření eurozóny budou daleko přísnější.
Ani ne z toho důvodu, že by se kritéria změnila, ale bude se pravděpodobně na
jejich plnění dohlížet daleko přísněji, než tomu bylo v minulosti. Na závěr ještě
poznámka o několika vnitřních omezeních růstu v postkrizovém období. Jednak
soukromý sektor – ať už jsou to domácnosti, nebo podniky – bude muset snížit
svoji zadluženost, a to samozřejmě povede také k tomu, že růst bude nižší. A dále
z důvodů potřeby sanace státních rozpočtů bude i manévrovací schopnost fiskální
politiky nižší a bankovní sektor samozřejmě bude daleko opatrnější při poskytování kreditů.
Co se dá říci na závěr? Evropská unie jako celek i jednotlivé její státy musí zlepšit tzv. „economic governance“. Musí odstranit, zmírnit vnitřní i vnější nerovnováhu;
v této souvislosti by mohla v některých oblastech strategie Evropa 2020 pomoci.
A důležitým faktorem je, že integrační model růstu, který byl relativně úspěšný
v minulosti, je třeba nadále rozvíjet, možná adaptovat, ale rozhodně bychom se
neměli od něj odvrátit a vrátit se k autarknímu vývoji na úrovni jednotlivých zemí.
Tudy rozhodně cesta do budoucnosti nevede. A konečně: existuje celá řada velmi
zajímavé aktuální literatury k těmto tématům jak z našeho ústavu, tak z Mezinárodního měnového fondu od kolegů z Ameriky a já bych vám doporučoval, pokud
se chcete něco podrobnějšího o těchto problémech dozvědět, abyste se na tyto
materiály podívali. Všechny jsou svobodně dostupné na internetu. Děkuji za pozornost.
BLOK A
31
Hynek Opolecký
Děkuji panu Havlikovi. Třetím v řadě přednášejících v první části dopoledního
bloku je pan Ing. Petr Zahradník, MSc. z EU Office České spořitelny. Pan Zahradník také přednáší na New York University a je to druhý člen Národní ekonomické
rady vlády v tomto panelu. Bude se věnovat tématu Možné důsledky opatření strategie Evropa 2020 k obnově finanční a makroekonomické stability. Prosím, máte
slovo.
PETER HAVLIK
BLOK A
nom v tom, jakou podobu bude mít evropský rozpočet na následující období.
Zatím není ani v konečném důsledku rozhodnuto, jak dlouhé to období bude
a jakou podobu budou mít třeba podmínky pro využívání fondů kohezní politiky
v této době. Pokud bych měl stručně shrnout, jaký je smysl celé té debaty, tak
myslím, že v první řadě spočívá určitě v obnovení fiskální disciplíny. Na některém z příštích slidů si dovolím stručně ilustrovat, jakým způsobem se fiskální
disciplína zhoršila během velmi krátké doby. Aktuální potřeba obnovení fiskální
disciplíny je nutná také proto, že bez ní by byl silně ohrožen proces následného
ekonomického oživování i důvěryhodnosti ekonomiky EU jako celku. A to je
druhá věc, totiž že jedno z vnímaných východisek z krize je právě posílení akceschopnosti celku Evropské unie. Možná jsem přílišný optimista ohledně vývoje
Evropské unie, ale mám pocit, že důsledky krize odhalily, že opravdu existují
určitá společná témata pro řešení v rámci EU, která se i finančně vyplatí řešit
vzájemným nebo společným postupem. Třetí věcí je odolnost vůči globálním vlivům. Myslím si, že naplnění strategie Evropa 2020 posílí Evropu tak, aby byla
schopna více čelit ekonomicky sílícím teritoriím. Jak již bylo řečeno, právě
Evropa a severoamerický kontinent jsou z hlediska míry poklesu ekonomické
výkonnosti vlivem krize nejvíce zasažená teritoria globální ekonomiky. V Číně
a v jiných teritoriích jihovýchodní Asie hovoříme spíše o kosmetickém zpomalení z deseti procent na sedm, ale záporná ekonomická výkonnost těchto teritorií
zaznamenána nebyla.
Myslím si, že vlastním obsahem, který strategie Evropa 2020 odráží, je situace ve světě, na kterou reaguje poukazem na nezbytné posílení konkurenceschopnosti; tj. nejenom ekonomické ozdravení po krizi, ale nastartování nějaké dlouhodobější přesvědčivé ekonomické doktríny, která umožní dlouhodobý
výraznější růst. Naprosto souhlasím s tím, co zde bylo dosud řešeno: ekonomická propojenost v rámci EU samé – to znamená v logice jednotný vnitřní trh,
měnová integrace a vlastní ekonomická propojenost, případně nějaká silnější fiskální koordinace – je víceméně nutnou podmínkou proto, abychom za deset nebo
za jedenáct let shledali, že obsah a cíle dokumentu Evropa 2020 se naplnily. Lze
těžko očekávat od tohoto dokumentu nějaký úspěch za předpokladu, že jednotný
vnitřní trh bude fragmentován, že se ještě více rozdrobí, že měnové prostředí
bude nestabilní, značně kolísavé a že velmi odpudivá fiskální disciplína bude převládat i v letech následujících. Myslím, že velmi špatná fiskální disciplína je
v podstatě klíčovým determinantem všech úvah, které zde vedeme. Bez jejího
obnovení je úvaha o realizaci strategie víceméně bezpředmětná. Pan Dlouhý použil termín „černý pasažér“, při přípravě své prezentace jsem od něj neopisoval,
ale používám termín stejný. Potřeba zpoplatnění černých pasažérů, těch, kteří se
vezou na úkor druhých, je opravdu velmi klíčovým parametrem toho, jakým způsobem fiskální disciplínu obnovit. Původně jsem chtěl zahrnout do tabulek
o deficitu k HDP a o dluhu k HDP všechny členské země Evropské unie, abych
na tomto fóru demonstroval, jak strašným způsobem se za tři uplynulá léta fis-
PETR ZAHRADNÍK
Petr Zahradník
Děkuji, pane Opolecký. Příjemné dopoledne, dámy a pánové. Dovolím si vřele
poděkovat za pozvání na tuto konferenci. Předtím, než přistoupíme ke komentování jednotlivých slidů, dovolím si prezentovat zaměření svého příspěvku.
Možná že titul, který je uveden v programu, by někoho sváděl k myšlence, že
se budu primárně zabývat možnými důsledky implementace strategie Evropa
2020 na ekonomickou, makroekonomickou a finanční stabilitu. Nicméně já ten
vztah nevnímám jako implikaci, ale spíš jako ekvivalenci zejména v tom, že se
domnívám, že vlastní realizace strategie Evropa 2020 je mimořádně silně a daleko více než v případě minulé Lisabonské strategie podmíněna právě makroekonomickou stabilitou a fiskální disciplínou v tom smyslu, jak to zde bylo prezentováno pány Dlouhým a Havlikem. Mé vystoupení by mělo sledovat v podstatě
čtyři úhly pohledu na již na počátku zmiňovanou determinaci ekonomickou krizí
a fiskální situací. Domnívám se, že právě v determinaci spočívá základní odlišnost mezi strategií Evropa 2020 a Lisabonskou strategií, protože tato předpokládala v podstatě jakýsi nekonečný nebo neomezený hospodářský růst. Myslím si,
že strategie Evropa 2020 si je vědoma svých limitů, byť, jak pan Dlouhý zcela
trefně poznamenal, není doprovázena žádným kvantifikovaným odhadem,
respektive žádnou růstovou predikcí. Z mého pohledu jsou v ní právě ta růstová
omezení daleko silněji akcentována. Za druhé vnímám strategii Evropa 2020
jako možný tmel pro společný evropský postup, byť souhlasím s tím – a budu
o tom hovořit v samém závěru –, že větší orientace například na rezervy týkající
se jednotného vnitřního trhu tak, jak byly popsány ve zprávě pana Maria Montiho, jsou možná pro vlastní účinnost strategie Evropa 2020 důležitější než trochu
prázdné floskule, které se v dokumentu samém objevují. Za třetí bych se rád
zaměřil také na téma koordinace hospodářských politik, protože zejména ve
výhledu do konce roku 2020 si myslím, že bez silnější nebo možná nové koordinace hospodářských politik v EU by asi strategie Evropa 2020 zůstala nenaplněna. Respektive silnější akcent na tuto problematiku povede podle mého názoru
k naplnění obsahu strategie Evropa 2020.
Zatím zde nepadla zmínka o jedné věci. Myslím si, že dokument je současně
i docela silnou inspirací pro podobu kohezní politiky EU po roce 2013 a koneckonců i docela silným, inspirativním námětem do diskuse o podobě reformy
finančního rámce Evropské unie po roce 2013, do které v současné době začínáme pozvolna vstupovat a která někdy v roce 2012 pravděpodobně vyvrcholí neje-
33
MOŽNÉ DŮSLEDKY OPATŘENÍ
STRATEGIE EVROPA 2020 K OBNOVĚ FINANČNÍ
A MAKROEKONOMICKÉ STABILITY
32
BLOK A
Tabulka 1 Obnovení fiskální disciplíny (deficit k HDP; %)
CZ
EU-16
EU-27
-5,1
-0,7
-0,6
-0,8
2007
-1,7
-11,5
-13,6
-5,9
-6,3
-6,8
2009
-2,4
-12,0
-9,3
-5,7
-6,6
-7,2
UK
GR
CZ
EU-16
EU-27
3,8
44,7
95,7
29,0
66,0
58,8
2007
7,2
68,1
115,1
35,4
78,7
73,6
2009
9,6 ↑
79,1 ↑
124,9 ↑
39,8 ↑
84,7 ↑
79,6 ↑
2010 odhad
2010 odhad
GR
-2,8
EE
Tabulka 2 Obnovení fiskální disciplíny (dluh k HDP; %)
+2,6
PETR ZAHRADNÍK
Nicméně druhé z témat, kterému bych se chtěl věnovat v souvislosti se strategií
Evropa 2020, jsou tzv. „nová témata“. Tento termín je ve zmiňovaném dokumentu
také použit. Na těchto „nových tématech“ by se měly členské státy EU shodnout
bez ohledu na to, že mají v jiných oblastech odlišné názory. Jsem přesvědčen
o tom, že v souvislosti s obstáním Evropy v globální soutěži se otevírá jakýsi nový
typ veřejné služby, který by měl být zajišťován z úrovně Evropské unie jako takové. Kladu si ovšem otázku, zda výčet těch témat je v dokumentu vyčerpávající, ale
jsem přesvědčen, že energetika, životní prostředí, transevropská mobilita – tím
nemám zdaleka na mysli pouze kultivovaný a kapacitní dopravní systém, ale i další
alternativní faktory mobility – a sociální problémy sem jistě patří. K těm sociálním
problémům jen poznámku: s jejich transferem z jedné členské země do druhé se
právě setkává Francie a Sarkozyho přístup k této problematice demonstruje, že
záležitosti sociální politiky mají poměrně silné oprávnění být řešeny na úrovni celé
Evropské unie. Právě společné řešení všech těchto „nových témat“ je pro homogenitu Evropy důležitější a je i výhodnější než jejich řešení prostřednictvím izolovaných a nekoordinovaných akcí jednotlivých států.
Strategie Evropa 2020 by měla akcentovat i schopnost EU odolávat globálním
vlivům a měla by být podstatně empatičtější k tomu, co se děje v jiných částech
globalizující se ekonomiky. Evropská unie by měla mít nejen schopnost vstřebávat
ekonomické, sociální a kulturní impulsy přicházející z prostředí globální společnosti, ale měla by i aktivně participovat na klíčových aktivitách mimo Evropskou
unii; sem patří investiční aktivity v dlouhodobě prosperujících teritoriích – Čína,
Indie, jihovýchodní Asie, Blízký východ, Brazílie aj. Tento moment je důležitý
zvláště pro Českou republiku, jejíž zahraničněobchodní a obecně ekonomická
expozice vůči ostatním zemím EU je možná až příliš silně vychýlená proevropsky.
Poznali jsme to během krize, kdy jsme si uvědomili, že naše vnější ekonomické
aktivity by měly být více zaměřeny na teritoria, která nebyla až tak silně krizí
poznamenána. Podíl takové naší ekonomické aktivity je relativně malý a jde i o to,
že perspektivní aktivity se nekoncentrují toliko v teritoriu Číny nebo jihovýchodní
Asie, ale i v ostatních oblastech, které si zaslouží v tomto ohledu více pozornosti.
Co se týče posílení konkurenceschopnosti, na níž je dokument strategie Evropa
2020 primárně zaměřen, tak tam je asi rovněž dobré rozlišit krátkodobý a dlouhodobý časový horizont. Krátkodobý časový horizont je naplněn přijetím stimulačních a ozdravných balíčků, které v drtivé většině v průběhu letošního roku vyprší.
V tabulce č. 3 je demonstrována různá intenzita uplatnění těchto balíčků v rámci
Evropské unie. Co se týká posílení konkurenceschopnosti v dlouhodobém horizontu, pak tím dlouhodobým strategickým konceptem – který z poučení z krize
vychází pouze částečně, protože se domnívám, že obsahuje řadu témat, která by
byla aktuální bez ohledu na to, zda zde nějaká krize je či byla – je zcela určitě náš
„diskutovaný“ dokument. Uvedu k němu jen pár poznámek. Ztotožňuji se s názorem, že Lisabonská strategie byla velmi rozpačitě přijímaným dokumentem, velmi
rozpačitě nejenom vnímaným, ale i rozpačitě interpretovaným. K onomu alibismu,
UK
kální disciplína zhoršila, ale nakonec jsem vybral signifikantní příklady jak ty
nejstrašnější, tak ty průměrné (Českou republiku), tak i příklad země, kde to
jde (Estonska), viz tabulky č. 1 a 2. Zde na ukazateli deficitu veřejných financí
k HDP a zde na ukazateli veřejného dluhu vidíte, že ještě před třemi lety relativně umírněná výše deficitu a dluhu ve Velké Británii se v podstatě zdvojnásobila. Samozřejmě, že faktory prohloubení dluhu v Británii a v Řecku jsou
fatálně odlišné, protože naděje na zastavení tohoto negativního vývoje je v Británii daleko nadějnější než v případě Řecka, a to zejména díky tomu, že Británie sanovala finanční sektor významným způsobem veřejnými finančními
injekcemi. Zajímavý je i příklad Estonska, z něhož je patrné, že krizovým obdobím lze projít s jistou fiskální disciplínou. Myslím si, že odhad Estonska pro
celkový kumulovaný veřejný dluh na rok 2010 by brala zhruba čtvrtina zemí
Evropské unie i pro roční deficit. Nezdá se vám, že je to poměrně odstrašující
situace?
35
EE
34
Tabulka 3 Posílení konkurenceschopnosti a ekonomického ozdravení EU
BLOK A
mělo do horizontu tohoto roku dovést minimálně k úrovni průměrně vyspělé
evropské ekonomiky.
Několik komentářů k jednotlivým cílům, které zde byly zmíněny.
Priorita 1. Myslím si, že poněkud novým přístupem je ve strategii Evropa 2020
zdůrazněný vztah ke vzdělání. Jestliže v úvodu Lisabonské strategie bylo akcentováno především vysokoškolské a postgraduální vzdělání, případně celoživotní
vzdělávání, pak strategie Evropa 2020 se v podstatě rovnoměrně zaměřuje na
všechny formy školní docházky, na všechny vzdělávací úrovně a vychází z docela
ponurého faktu, že v řadě západních zemí, nebo spíše jižních zemí dochází k tomu,
že varovně roste podíl dětí, které nejsou schopny dokončit školní docházku. To je
zásadní křižovatka v jejich životě, to podstatně ovlivňuje jejich začlenění do společnosti. Právě tyto děti se stávají velmi rizikovou skupinou pro další sociální nebo
ekonomické vyloučení. Myslím si, že je docela dobrým postřehem, že právě strategie Evropa 2020 se snaží v jakési logické linii oslovit všechny vzdělávací úrovně. V oblasti výzkumu akcent na evropský výzkumný prostor není novinkou.
Samozřejmě i Lisabonská strategie tento termín obsahuje. Jistou novinkou je daleko intenzivnější podpora výzkumné komunity akcentem na její propojenost s podnikatelským sektorem za účasti veřejných subjektů. Problematika inovace a kreativity – zde moc nového není. Zdůrazněno je, že kreativita se daleko silněji opírá
o potřebu účinné ochrany práv duševního vlastnictví; v Lisabonské strategii nebyla takto fundamentálně rozebrána. Digitální hospodářství je jakýsi mediálně atraktivní výkřik, od kterého si strategie Evropa 2020 slibuje nejenom efektivnější ekonomické a podnikatelské procesy, ale dokonce i „nový výkon demokracie“. To
vyplývá z faktu, že mladá generace je zvyklá na zcela automatické zacházení s prostředky ICT; mladé generaci stávající politická debata včetně účasti na volbách
jaksi nevyhovuje a zapojení prostředků ICT do této oblasti snad podnítí zájem mládeže o politické a společenské dění. To je cílem právě této priority.
Priorita 2. Zde si dovolím lehce nesouhlasit s tvrzením pana Dlouhého; on se
domnívá, že evropský sociální model je v tomto, řekněme, rigidní nebo setrvává na
neměnných principech. Myslím si, že právě druhá priorita, která se týká sociálního začleňování, v sobě obsahuje jisté novum. Tradičně vnímaný sociální model je
založen na pasivních transferech do řad sociálně vyloučených, bez nějaké významné motivace těchto lidí zapojit se do ekonomického dění, do ekonomického procesu; pojmenoval bych to až uplácením za to, že budou „sekat latinu“ a nebudou dělat
problémy. Na rozdíl od tohoto pojetí druhá priorita je v dokumentu Evropa 2020
zaměřena na daleko silnější motivaci této skupiny lidí. Jde o to přilákat je k práci,
reagovat na významné změny v podobě a struktuře trhu práce (flexicurity), ale také
například o to, aby jakékoliv stávající nástroje podpory zaměstnanosti, které stále
mají primárně pasivní podobu, získávaly podobu aktivní, aby jakékoliv transfery
byly podmíněny nejen nějakým alespoň elementárním pracovním výkonem, ale
také vzděláváním, rekvalifikací, profesním tréninkem atd. Cílem je jednak dosažení stavu, kdy celoživotní učení a profesní trénink jsou považovány za samozřej-
PETR ZAHRADNÍK
Objem stimulačních opatření
celkem EU-27 – 1,1 % HDP v roce 2009
0,7 % HDP v roce 2010
nejvíce – Španělsko (2,3 % HDP)
Rakousko (1,8 % HDP)
Finsko (1,7 % HDP)
Česká republika 1,0 % HDP
Rozdílný přístup k opatřením na příjmové i výdajové straně
Sedm zemí EU nepřijalo žádná opatření
Europe 2020 Strategy
• Dlouhodobě: strategický koncept
•
který zmiňoval pan Dlouhý v souvislosti s interpretací výsledku – respektive neinterpretací, protože prakticky žádná diskuse k tomuto tématu nebyla –, mám rovněž výhradu. Na druhou stranu si říkám, že ten dokument právě třeba při využívání krátkodobých stimulačních balíčků sloužil jako dobrý inspirativní nástroj, který
právě v čase hrozící krize byl docela slušným způsobem použitelný. Už na začátku jsem říkal, že osobně vnímám – možná v určitých nuancích textu – obsahové,
nebo dokonce i mentální odlišení strategie Evropa 2020 od Lisabonské strategie.
Myslím si, že zejména v první verzi Lisabonské strategie ideologicky podbarvený
akcent opírající se o představu nekonečného růstu ve strategii Evropa 2020 nenajdeme, ale je jen samozřejmé, že určitá obsahová témata jsou pro oba dokumenty
společná. Strategie Evropa 2020 v sobě obsahuje nejen nenaplněné a nedovršené
úkoly Lisabonské strategie, ale i skutečnosti nové, zejména dopady a východiska
z ekonomické a finanční krize. Jako zásadní strategický dokument ekonomického
rozvoje bude mít strategie Evropa 2020 rovněž zásadní determinující efekt na
budoucí podobu kohezní politiky EU po roce 2013. Myslím si, že strategie Evropa
2020 může být velké vodítko pro podobu kohezní politiky nejenom pro starou část
v EU, ale i pro transformující se členy naší nové Evropy. V České republice budeme v této souvislosti zcela určitě řešit určitý konflikt mezi konvergenčními prioritami a kvalitativními prioritami obsaženými ve strategii Evropa 2020. Mám pocit,
že se váhá. Pořád u nás bude mírně převažující tendence pro konvergenční témata
nebo konvergenční priority, ale současně zřejmě nesmíme donekonečna spoléhat
na to, že budeme dotahující se ekonomikou. Mám pocit, že právě efektivní využití programového období po roce 2013 společně se strategií Evropa 2020 by nás
37
Krátkodobě: sada stimulačních a ozdravných balíčků
I zde se projevila odlišnost ekonomických situací a následně
aplikovaných fiskálních politik v rámci EU
36
BLOK A
most, jednak posílení pracovní mobility, která je v EU přeshraničně průměrně stále
velice nízká. Možná jsem naivní, ale právě v tomto spatřuji jistý posun od pasivity k nástrojům působícím ke zvýšení aktivity.
Priorita 3. V otázce konkurenceschopnější, úspornější, ekologičtější Evropy
z hlediska ekonomického a podnikatelského systému stojí za pozornost zejména
snaha sdružit zdroje na klíčové dopravní, komunikační, energetické problémy nebo
projekty. Potřeba řešení problému dostupnosti a cenové úrovně nejčastěji využívaných energetických zdrojů znamená ekologizaci hospodářství. To ovlivní proces
korporátní restrukturalizace, rozvoje dopravní, komunikační a energetické infrastruktury a jejich vzájemné propojenosti (GALILEO, GMES, ERTMS, SESAR).
Termín integrované průmyslové politiky, která má řešit problém strukturálního přebytku kapacit – vytvořených v předkrizovém období – na jedné straně a potřebu
rozvoje kapacit nových v určité oblasti na straně druhé, může být rovněž vnímán
jako novinka tohoto dokumentu. Do integrované průmyslové politiky patří také
zajištění komplementarity s prostředím vytvořeným jednotným vnitřním trhem.
Osobně se opravdu domnívám, že další úspěšný ekonomický vývoj Evropské
unie není možný bez náležitě fungujícího jednotného vnitřního trhu, kdy trhy
zboží, služeb, osob a kapitálu jsou zcela pružné a uvolněné. Zatím je realita stále
ještě velmi vzdálená nejenom optimálnímu, ale i suboptimálnímu stavu, kdy
zejména trhy služeb a osob vykazují velmi značné poruchy nejenom systémové,
ale i reálné. Jenom čistě pro ilustraci uvedu jedno číslo. Vezmeme-li si hypotetický trh práce v průměrné zemi Evropské unie – hovořili jsme již o ošidnosti průměrů, ale přesto toto riziko podstoupím –, tak na tomto hypotetickém trhu práce členských zemí EU pracuje pouze 1,3 % zaměstnanců, kteří přijdou z jiných členských
zemí, a na tomtéž hypotetickém trhu práce působí zhruba 4 % lidí, kteří přijdou ze
států nezačleněných do EU, respektive dokonce z neevropských států. Mám pocit,
že toto může být vnímáno jako důkaz, že v oblasti volného pohybu pracovníků existují nejenom bariéry viditelné, ale i neviditelné, které brání většímu zapojení, větší
otevřenosti, větší mobilitě na pracovním trhu. O službách asi nemá cenu v tomto
časově omezeném prostoru hovořit, ale jen podotknu, že v sektoru, který generuje
téměř 70 % unijního HDP, si Evropa podle mého názoru nemůže dovolit existenci
tak silné národní fragmentace, která zde existuje. Takže nutnou podmínkou pro to,
aby strategie Evropa 2020 byla úspěšná a životaschopná, je žádoucí fungování jednotného vnitřního trhu.
Současně za předpokladu, že funguje jednotný vnitřní trh, by měla být pozornost
zaměřena na to, aby i prostředí společné měny a sblížení ekonomického prostředí
bylo odpovídající. Asi zřejmě není žádným objevem, když uvedu, že ekonomický
stav eurozóny je nejhorší od momentu jejího spuštění v roce 1999. Jestliže jednotný vnitřní trh funguje řádně, pak existence národních měn se stává při vysoké míře
ekonomické propojenosti zbytnou překážkou a vytváří se tlak na měnové sjednocení jak spontánní, tak řízené. Bez toho, aby tyto propojenosti fungovaly, je velmi
obtížné uvažovat nad nějakými silnějšími formami koordinace a součinnosti ve fis38
PETR ZAHRADNÍK
kální oblasti, byť, jak už jsme říkali, aktuální situace v oblasti fiskální disciplíny je
varující a nějaký zásah zejména v situaci, kdy národní státy v dosahování fiskální
disciplíny zásadním způsobem selhaly, je nanejvýš žádoucí. Zde jsem si dovolil
nejenom okomentovat vlastní obsah strategie Evropa 2020, ale přidat pár – podle
mého názoru – podstatných faktorů nutných pro to, aby celý dokument za deset let
mohl být označen alespoň za částečně úspěšný. Jsem si vědom toho, že čím delší
časový horizont se snaží dokument obsáhnout, tím více odráží spíše přání než
nějakou zcela exaktní ekonomickou racionalitu. Děkuji za pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Zahradníkovi. I když jsme se přiblížili k přestávce, ještě chvíli se
bez ní budeme muset obejít. Pan Dlouhý mě požádal, abychom vzhledem k tomu,
že nás bude muset po přestávce opustit, zařadili nyní krátkou diskusi, která by se
vázala především k první části, tedy k prvním třem panelistům. Poprosil bych pana
Malého, aby se ujal moderování diskusní části, a vyzývám auditorium k diskusi.
39
DISKUSE
BLOK A
Jiří Malý
Dámy a pánové, předneste, prosím, své dotazy, pokud nějaké máte. Vidím, že se
někteří z vás hlásí. Prosím.
Jaroslav Šulc
Jsem z Českomoravské konfederace odborových svazů. Neodpustím si, Vladimíre, abych tě nevyzpovídal z tvého názoru. Proč si myslíš, že ve strategii Evropa
2020 chybí údaj o vizi růstu HDP? Jestli to má být procento, nebo dvě, tři? Jsou
legitimní důvody, proč to tam není, ale rád bych znal tvůj názor.
Vladimír Dlouhý
Je nutno se zeptat především autorů, proč to tam nedali. Domnívám se, jak jsem
si ten materiál procházel, že důvody jsou dva. První je v nesnadnosti; v daném okamžiku, tj. v období končící krize, nebo v období, doufejme, prvního oživení, je
skutečně mimořádně těžké stanovovat si zcela konkrétní cíle. Vždyť nemůžeme
vyloučit, že dojde ještě k nějakým dalším turbulencím, uvidíme. To je první důvod,
že je to těžké. Kdo by to dneska chtěl dělat s vědomím, že třeba za pět let bude
vystaven kritice a zesměšňování? Druhý důvod vidím v tom, o čem jsem zde již
hovořil, totiž opravdu se obávám, že to odráží základní evropský přístup autorů
tohoto dokumentu ke světu. Jim nejde už o údaje kvantitativní, ale o kvalitativní
aspekty našeho ekonomického života. S tím můžeme v obecné rovině asi těžko
polemizovat a polemika by byla obzvlášť nepřípadná, kdybychom se nalézali ne
v Praze, ale v Mnichově, nebo v nějakém jiném bohatém západoevropském městě,
nebo kdybychom byli součástí západoevropských sociálních skupin. Ale my jsme
přece do nemalé míry konfrontováni nejenom s vnitřními evropskými problémy,
ale i s okolím Evropy: Indií, Čínou a podobnými zeměmi. A já se domnívám, že už
kolem roku 2020 se budeme konfrontovat i s určitou skupinou afrických zemí.
Právě z tohoto hlediska považuji za určitý nedostatek strategie Evropa 2020 alespoň se nepokusit naše celkové růstové záměry kvantifikovat, anebo alespoň připustit, že i v tomto bude vnitřek Evropy různý. Bude na tyto věci hledět různým
způsobem. Ale kdybych musel být spoluautorem – a to, zaplať pánbůh, nejsem –
tak bych se také hrozně bránil tomu, dávat tam jakékoliv růstové číslo.
Jiří Malý
Děkuji. Má někdo další dotaz? Prosím, pan Vondrák.
40
DISKUSE
David Vondrák
Jsem zástupce redakce portálu BusinessInfo.cz. Chtěl bych se pana Dlouhého
zeptat, zda souhlasí s názorem pana Havlika na to, že středoevropské vlády špatně,
málo a nedostatečně reagovaly na krizi, konkrétně vláda České republiky. Topolánkova vláda v zásadě původně bagatelizovala krizi i to, že k nám má dorazit
a kdy k nám má dorazit. Chci se zeptat, jestli pan Dlouhý s hodnocením, že reakce byla nedostatečná, souhlasí, a pokud s tím souhlasí, zda vidí nějaký manévrovací prostor, který tam byl a jaký byl, co se dalo dělat a co se neudělalo.
Vladimír Dlouhý
Na to neodpovím příliš široce, protože bychom se dostali významně nad rámec
této konference, který se touto otázkou nezabývá, a vůbec se nemíním nechat
zatáhnout do nějakých politizujících diskusí. Ale Petře, jestli s Vámi mohu trochu
polemizovat, protože to bude implicitní odpověď na Vaši otázku, chci podotknout
toto: Vy jste mezi země, které reagovaly podle Vašeho názoru aktivně, zařadil
Rusko, Kazachstán a Polsko. Dovolím si s Petrem částečně nesouhlasit, a to co se
týče Polska. Domnívám se, že důvody, proč Polsko jako jediná země měla v roce
2009 pozitivní růst, byly trochu jiné než aktivní politika. Především Polsko představuje 38 milionů obyvatel, to znamená daleko větší domácí agregátní poptávku.
To za prvé. Za druhé to byla situace, kdy Jacek Rostowski, polský ministr říkal:
„We are lucky.“ Poláci měli v roce 2002–2003 krizi, kterou my jsme tady příliš
nezaregistrovali. Jejich mzdová úroveň po té krizi byla trochu nižší a nedošlo k tak
velkému nárůstu. Když se podíváte – já tady bohužel ty grafy nemám – na srovnání vývoje reálného efektivního směnného kurzu našich zemí, tak Polsko mělo nejnižší stupeň apreciace tohoto reálného efektivního směnného kurzu. To znamená,
že oni nejméně ztratili hlavně v posledních letech 2005–2007 relativní náskok konkurenceschopnosti vůči dalším trhům. To byl druhý efekt. Je tam něco, co by se
dalo srovnávat, ale nemyslím si, že by to bylo v oblasti vládní politiky. To se pouštím na dost tenký led, protože o tom Česká národní banka strašně nechce diskutovat, je citlivá na diskusi. Nevím, jestli některé kroky Národní banky Polska nebyly rychlejší. Ale to je velmi subtilní diskuse, musí být naprosto apolitická atd. Co
se týče reakcí zemí Maďarska, Slovenska, Slovinska, České republiky, tak v nich
do nemalé míry zafungovaly automatické stabilizátory. Nedíval jsem se ani tak na
Petra Havlika jako na Petra Zahradníka, protože jsme seděli už v prvním NERVu.
Tam řada diskusí byla. Zvažovalo se fiskální omezení, které máme pro nějakou
aktivní politiku, byla tam – kromě několika členů – apriorní nedůvěra vůči opatřením typu šrotovného. Z tohoto hlediska si myslím, že reakce nejenom české vlády,
ale i zemí celé střední Evropy včetně Polska byla adekvátní a že Polsko inkasovalo výhody, které vycházejí z trochu jiných věcí než z okamžité reakce.
Ještě drobnou reakci na Petra Zahradníka. Vůbec netvrdím, že by ve strategii Evropa 2020 nebyly chvályhodné cíle. Mám jen daleko větší skepsi než
41
BLOK A
BLOK A
POROVNÁNÍ LISABONSKÉ STRATEGIE
A STRATEGIE EVROPA 2020:
BUDOU MÍT PODOBNÝ, NEBO ROZDÍLNÝ OSUD?
Jiří Malý
Děkuji vám za slovo. Už jsme tady od předcházejících řečníků slyšeli řadu příspěvků, v nichž srovnávali nějakým způsobem Lisabonskou strategii – obě její
verze, tu původní i revidovanou z roku 2005 – se současnou strategií Evropa 2020.
Pokusil bych se o srovnání poněkud hlubší a také bych ho doplnil o Hodnocení
Lisabonské strategie, které vzniklo už v únoru letošního roku, měsíc před schválením strategie Evropa 2020 na oficiální evropské úrovni. Toto Hodnocení není
příliš rozsáhlé, není to rozsáhlý dokument, ale udělala ho Evropská komise. Hodnocení Lisabonské strategie je pracovním dokumentem útvarů Komise a uvidíte,
že i když Hodnocení zpracovávala evropská instituce, tak jeho vyznění není příliš
pozitivní, takže je vidět, že problém s nedostatečnými výsledky Lisabonské strategie je vnímán jako závažný.
Kdybych chtěl srovnat ty dvě, respektive, já bych řekl, tři strategie – protože
revidovaná Lisabonská strategie obsahovala odlišnosti vůči té původní –, tak bych
se nejprve odrazil od hodnocení evropských ekonomik, která jsou v těchto strategiích obsažena. Když se podíváme na původní Lisabonskou strategii z roku 2000,
tak vidíme, že považovala výhled evropských ekonomik za velmi pozitivní, to
znamená, že v této strategii se vychází z převahy silných stránek ekonomiky
Evropské unie nad slabými. Ze slabých se zaměřuje především na trh práce, kde
se uvádí 15 milionů nezaměstnaných v Evropské unii, dále na nízkou míru
zaměstnanosti především žen a starších osob, potom také na dlouhodobou strukturální nezaměstnanost, regionálně vysokou nezaměstnanost v některých oblastech Evropské unie. Další segment slabých stránek ekonomik Evropské unie se
potom zaměřoval na nedostatečné rozvinutí sektoru služeb zejména v oblasti
informačních a komunikačních technologií a na nedostatečné znalosti části obyvatelstva v této oblasti. Pokud jde o silné stránky, ty byly v původní Lisabonské
strategii velice akcentovány. Dokument říkal, že Evropská unie má nejlepší makroekonomický výhled za poslední generaci, že provádí na stabilitu orientovanou
měnovou a fiskální politiku, že mzdová politika je zdrženlivá, to znamená, že
mzdy nerostou nijak výrazně; pochválil nízkou inflaci a nízké úrokové sazby
zejména v zemích eurozóny, dále výraznou redukci rozpočtových deficitů. Uvědomme si, že původní Lisabonská strategie vznikla v roce 2000, v roce 1999 byl
spuštěn projekt jednotné evropské měny a do roku 1998 museli adepti na členství
v eurozóně splnit fiskální maastrichtská kritéria. To znamená, že adepti členství
v eurozóně se skutečně dva, tři roky před vstupem snažili rozpočtové deficity sní-
řada dalších lidí u nás i v Evropě vůči tomu, do jaké míry je potřebujeme mít
vytyčeny na evropské úrovni. To je přece řada úkolů pro národní vlády, o nichž
jsme věděli před krizí a víme o nich i po krizi. A musí to být národní vlády,
které tyto věci musí realizovat, národní vlády se musí zabývat třeba otázkou,
že roste počet dětí, které neukončí základní školní docházku. Neznám čísla
podle jednotlivých zemí, ale mám podezření, že to není Skandinávie a Německo, kterých se to týká, ale že to jsou jižní země. A dokud si v tom neudělají
pořádek vlády těchto zemí, tak problém nezmizí, Evropa nebo Německo to za
ně nevyřeší. Samozřejmě jsou jiné věci týkající se infrastrukturních investic,
investic do vědy a výzkumu, kde určitá soudržnost, evropská solidarita může
znamenat transfery fondů z bohatších zemí do chudších zemí. Nebo se může
stát, že díky investici v Německu, jak už jsem se o tom zmiňoval, nastanou
nějaké žádoucí multiplikativní efekty pro jiné země. A ještě jedna věc. Jsem
poněkud fatalistický, co se týče evropského sociálního modelu. Mně je mladá
západoevropská generace protivná svými mobily, levnými dovolenými a tím,
že ji zajímá jenom fotbal, že jen tak létá po jednotlivých městech. Já prostě
tomu modelu nijak moc nevěřím, obzvláště když to srovnám s tím, co vidíte
a cítíte třeba v Indii; létám do Hajdarábádu několikrát do roka. Tam pozoruji
úplně jiný přístup mladé generace a to ve mně vzbuzuje velké obavy. Ne že by
se mi v Hajdarábádu líbilo, já vždycky utíkám domů a pak je mi tři dny špatně, ale to sem nepatří.
Nakonec bych si dovolil učinit poslední poznámku. Kdybych si měl v hlavě
zhodnotit tu diskusi, tak řeknu, že se mi zdá, že je tady kauzální závislost. Řekl
bych: nejprve Montiho zpráva, jednotný vnitřní trh a od reálně fungujícího jednotného vnitřního trhu vede implikační šipka k naplnění cílů, k postupnému naplňování cílů strategie Evropa 2020. Mně se dokonce zdá, že je zbytečné teď tak
zevrubně diskutovat o strategii, ale asi to někdo chtěl. Abychom dosáhli strategických cílů, měli bychom se daleko více soustředit na jednotný vnitřní trh.
Omlouvám se, musím odejít, někam odlétám, takže děkuji.
Hynek Opolecký
Budeme pokračovat druhou částí dopoledního bloku, ve které prvním, kdo přednese další příspěvek, bude pan PhDr. Jiří Malý, Ph.D., ředitel Institutu evropské
integrace NEWTON College, a. s. Téma jeho příspěvku nese název Porovnání
Lisabonské strategie a strategie Evropa 2020: budou mít podobný, nebo rozdílný
osud? Máte slovo.
43
***
Jiří Malý
Dámy a pánové, nyní nás čeká patnáctiminutová přestávka na občerstvení.
42
44
žit. Z tohoto hlediska byl tenkrát ten pohled optimistický. Dále za klady původní
Lisabonská strategie považovala úspěšný start jednotné měny euro a téměř dokončený vnitřní trh EU. Dnes víme, že hodnocení těchto skutečností jsou odlišná.
Původní Lisabonská strategie také uváděla vzdělanou pracovní sílu a propracovaný systém sociální ochrany. Tedy znovu opakuji: v té původní Lisabonské strategii velice výrazně převažovaly silné stránky hodnocení nad slabými a konstatovalo se, že k pokračování příznivého ekonomického vývoje je nutno slabé stránky
odstranit.
Když se podíváme na revidovanou Lisabonskou strategii z roku 2005, tak vidíme, že tato strategie reagovala na nedostatečný pokrok při plnění původní Lisabonské strategie a kromě situace na trzích práce a v oblasti informačních a komunikačních technologií už zmiňuje i další slabiny evropských ekonomik: zpomalení
růstu produktivity v Evropské unii, zhoršující se ukazatele ekonomického růstu
Evropské unie v porovnání s dalšími velkými ekonomikami světa, nedostatečné
investice do výzkumu, vývoje a inovací. Tento dokument také více akcentoval
vnější rizika vyplývající z nejistot a z turbulencí v globální ekonomice, zejména na
finančních a měnových trzích. Z hodnocení silných stránek už v roce 2005 vypadl
makroekonomický výhled. Už tam není nejlepší makroekonomický výhled za
poslední generaci. Najednou tou silnou stránkou jsou v minulosti dosažené ekonomické úspěchy, v minulosti dosažená vysoká ekonomická úroveň a jednotná měna.
Jako silná stránka ekonomiky Evropské unie je uváděn participační sociální model
a schopnost jít po cestě k udržitelnému rozvoji. I když na jedné straně slabinou
evropských ekonomik podle původní Lisabonské strategie byly nedostatečné
investice do výzkumu a vývoje, na druhou stranu se nyní za silnou stránku považovala rozvinutá vědecká základna, existence dynamických, inovativních a velmi
konkurenceschopných společností na evropském trhu. Jako taková červená nit se
ve všech strategiích vine silná stránka: možnost jednat společně v integrovaném
celku; to už je až klišé v jednotlivých strategiích. Vidíme, že v revidované Lisabonské strategii došlo ke zúžení výčtu silných stránek, k rozšíření výčtu slabých
stránek a výhled nebyl již příliš příznivě hodnocen.
V nové strategii Evropa 2020 došlo pak k naprostému zvratu v hodnocení evropských ekonomik. Tento dokument reaguje na příčiny a důsledky finanční a ekonomické krize, silné stránky v něm téměř nenajdeme a naopak vidíme dlouhý výčet
stránek slabých, takže výhled je dosti ponurý. Strategie Evropa 2020 říká, že krize
– není to nic objevného – zcela znehodnotila výsledky ekonomického růstu a zvyšování počtu pracovních míst v posledním desetiletí, kdy byla realizována Lisabonská strategie. Uvádí známá statistická data z roku 2009 o poklesu reálného
HDP o 4 % a naopak nárůstu počtu nezaměstnaných v Evropské unii na 23 milionů. Dále uvádí, že růstový potenciál Evropské unie v průběhu krize klesl na polovinu a že krize také významně zkomplikovala cesty k dosažení ekonomického
růstu v budoucnosti zejména kvůli silnému zasažení finančního systému. Tady je
ještě zajímavé, že zatímco v původní Lisabonské strategii byl příznivý výhled,
BLOK A
45
v revidované Lisabonské strategii z roku 2005 o něm nebylo hovořeno. Zde ve strategii Evropa 2020 už je tímto nepřímým způsobem uvedeno, že výhled je nepříznivý. Dále strategie Evropa 2020 hodnotí i rozpočtové dopady krize, konstatuje, že
krize zmařila předchozí období fiskální konsolidace; v roce 2009 byl v Evropské
unii schodek veřejných rozpočtů 7 % HDP a veřejný dluh přes 70 % HDP. Ovšem
strategie Evropa 2020 mezi slabé stránky zahrnuje i oblasti, které byly problematické již před propuknutím krize, např. nižší úroveň ekonomického růstu a méně
dynamické podnikatelské prostředí v Evropské unii než u hlavních hospodářských
partnerů, nebo nedostatečné investice do výzkumu, vývoje a inovací. Konstatuje
také, že je stále nedostatečná míra zaměstnanosti, a to navzdory jejímu nárůstu
v posledním desetiletí; tento jistý pozitivní posun, totiž jistý nárůst míry zaměstnanosti, je asi jediný alespoň částečně kladný výsledek Lisabonské strategie,
ovšem nedosáhla cílových úrovní a v průběhu krize opět míra zaměstnanosti
v Evropské unii poklesla. Dále strategie Evropa 2020 zmiňuje, že pracovní doba
v Evropské unii je o 10 % kratší než ve Spojených státech a Japonsku a že se prohlubuje problém stárnutí populace, čímž roste zatížení sociálního systému
v zemích Evropské unie. Na rozdíl od Lisabonské strategie, která velice kladně
hodnotila sociální model v Evropské unii, naopak strategie Evropa 2020 ho hodnotí jako riziko. Mezi další rizika pro evropské ekonomiky nová strategie řadí sílící konkurenci velkých rozvíjejících se ekonomik, jako jsou například ekonomiky
Číny a Indie, jejich rostoucí ekonomickou a politickou moc. Poukazuje také na slabost světového finančního systému v důsledku krize. V nové strategii Evropa 2020
zbylo jen několik silných stránek: propojenost ekonomik členů EU, vnitřní trh,
jednotná měna, možnost společného postupu Evropské unie jako celku v globálním prostředí, v minulosti dosažené ekonomické výsledky a konečně snaha o dosahování hospodářské, sociální a územní soudržnosti.
Přikročím k analýze, jakým způsobem se toto hodnocení evropských ekonomik
v jednotlivých strategiích promítlo do cílů a priorit, které strategie definují.
Původní Lisabonská strategie si vytkla jako základní cíl učinit z Evropské unie
do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomiku světa založenou na znalostech a inovacích, schopnou dosahovat udržitelného ekonomického
růstu a schopnou vytvářet početnější a lepší pracovní místa a zajišťovat větší sociální soudržnost. To všechno je velmi pozitivní a tento základní cíl je opravdu velmi
ambiciózní. Základní cíl se potom určitým způsobem rozčleňoval do tří priorit,
které se základním cílem souvisejí. Upozornil bych tady alespoň na prioritu, která
byla kvantifikována konkrétním číslem, a to byla míra zaměstnanosti. Původní
Lisabonská strategie považovala za důležité zvýšit celkovou míru zaměstnanosti
v zemích EU k 70 % a míru zaměstnanosti žen na více než 60 %, což bylo zhruba
o 8 procentních bodů více, než byly výchozí úrovně v roce 2000, takže cíl to byl
poměrně náročný. V současné době se Evropská unie nachází jeden až tři procentní body pod těmito stanovenými cíli. To znamená, že určitého přiblížení se dosáhlo, ale cíl naplněn nebyl.
JIŘÍ MALÝ
46
Když se podíváme na cíle a priority revidované Lisabonské strategie z roku
2005, tak vidíme, že základní cíl je už mnohem méně ambiciózní. Žádná „nej…“
tam nejsou. Pouze se konstatuje, že cílem je dosáhnout vyššího a trvalého ekonomického růstu a vytvářet lepší a početnější pracovní místa; jakákoliv bližší kvantifikace není uvedena. Velké ambice byly opuštěny. Tomu také odpovídá rozčlenění
do tří priorit; jsou to 1. zvýšit přitažlivost Evropské unie pro investory a pracovníky,
2. podporovat znalosti, výzkum, vývoj a inovace, aby byly motorem evropského
ekonomického růstu, zvýšit do roku 2010 výdaje na výzkum a vývoj v Evropské
unii na 3 % HDP (tato priorita má tedy svoji kvantifikovanou charakteristiku, konkretizovaný cíl, o tom se už tady mluvilo, tento cíl byl zařazen takto natvrdo až do
revidované Lisabonské strategie), 3. vytvářet prostředí, které podnikům umožní
generovat početnější a lepší pracovní místa. Vidíme, že revidovaná Lisabonská
strategie už si nevytkla za cíl nejrychlejší, nejdynamičtější růst a největší konkurenceschopnost, ale přesto pořád klade důraz na ekonomický růst jako na základ
k dosažení širších cílů v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí, k dosažení
plné zaměstnanosti, k udržení a zlepšení postavení Evropské unie v globalizované
ekonomice. V tom se revidovaná Lisabonská strategie do určité míry shoduje i se
strategií Evropa 2020.
Nová strategie Evropa 2020 si vytkla za základní cíl stanovit vizi evropského
sociálně tržního hospodářství pro 21. století. Vidíme, že jsme se posunuli opět
k vyšší míře obecnosti. Tady už se ani nehovoří o nějakém ekonomickém ukazateli, byť v obecné rovině, tady už opravdu jde pouze o velmi obecné tvrzení, velmi
obecný cíl, pod který se schová leccos. Tento základní cíl je rozčleněn do tří priorit: a) inteligentní růst, tj. rozvoj ekonomiky založený na znalostech a inovacích,
b) udržitelný růst, tj. podpora konkurenceschopnosti a ekologičtější ekonomiky
méně náročné na zdroje, c) růst podporující začlenění, tj. podpora ekonomiky
s vysokou zaměstnaností a hospodářskou, sociální a územní soudružností. Priority
jsou tedy zaměřeny na ekonomický růst s různými přívlastky. Když se podíváme
podrobněji a hlouběji na strategii Evropa 2020, skutečně tam není kvantifikovaný
cíl ekonomického růstu, ke kterému koridoru by chtěla EU směřovat. Jsou tam
různé scénáře ekonomického růstu, které porovnávají Evropu s hospodářskými
partnery. Tyto základní scénáře v dokumentu stanoveny jsou, ale nijak to kvantifikováno není. Naopak, růst je doplněn o různé přívlastky. Tyto priority jsou dále
rozvinuty, aby mohlo být nějakým způsobem sledováno jejich plnění, do pěti hlavních cílů, které už jsou konkrétně kvantifikovány. Nebudu je opakovat, už tady byly
zmiňovány přede mnou. Chci jenom podotknout, že je to značný rozdíl oproti Lisabonské strategii, protože tam byly kvantifikovány pouze dva cíle ze souboru cílů,
které nyní uvádí strategie Evropa 2020; šlo o míru zaměstnanosti a o investice do
výzkumu a vývoje. Ve strategii Evropa 2020 je snaha kvantifikovat i další cíle
v oblasti vzdělávání, sociální soudržnosti, případně v oblasti ekologičtější ekonomiky. Myslím si, že cíl stanovující výši investic do výzkumu a vývoje na 3 % HDP
je dokladem toho, jak mechanicky nová strategie převzala tento úkol. Posunula
BLOK A
47
pouze o deset let časový horizont plnění, a to bez jakékoliv hlubší analýzy, proč se
vlastně nepodařilo původní cíl v Lisabonské strategii naplnit.
Strategie Evropa 2020 má ještě o něco složitější strukturu, než měla Lisabonská strategie, protože základní cíl, priority a hlavní cíle, které jsme si tady vyjmenovali, jsou dál ještě rozčleněny do sedmi stěžejních iniciativ, jež by všechny
měly vést k nějakým dlouhodobým výsledkům do roku 2020. O těch se zde také
už hovořilo. Na konci strategie Evropa 2020 jsou uvedeny ještě další čtyři oblasti, které se věnují překonání důsledků finanční a ekonomické krize. A) Víme, že
v současné době je Evropa pod tlakem jednak finančních trhů, jednak rozpočtových deficitů velice rychle narostlých v průběhu krize. Značný důraz klademe na
fiskální konsolidaci, ovšem strategie Evropa 2020 v tom znění, které bylo schváleno letos v březnu, ještě doporučuje ukončovat dočasná stimulační fiskální opatření v závislosti na celkovém stavu hospodářství. Ona na fiskální konsolidaci ještě
neklade tak extrémní důraz, ten byl položen až o několik měsíců později, a zároveň doporučuje ukončování protikrizových opatření koordinovat na evropské
úrovni, aby se rozdílné hospodářské politiky jednotlivých států ještě více nerozklížily nebo nezpůsobily nové nerovnováhy zejména mezi členskými zeměmi
eurozóny. Strategie to formuluje tak, že věrohodná strategie k překonání krize
znamená ukončovat dočasná stimulační fiskální opatření v závislosti na celkovém stavu hospodářství a na stabilitě finančního systému a toto ukončování koordinovat na evropské úrovni. B) Druhá oblast se týká reformy finančního systému.
Strategie Evropa 2020 požaduje reformovat dohled nad finančním trhem, nad
finančním sektorem, posílit obezřetnostní a účetní pravidla a ochranu spotřebitelů, přezkoumat dostatečnost příspěvků finančního sektoru k řešení krizí. Toto se
určitým způsobem dotýká i zdanění bankovního sektoru, kde by šlo o to, jak prostředky, které byly na záchranu finančního sektoru vynaloženy, získat do veřejných financí zpátky. C) Třetí oblast se zabývá rozpočnovou konsolidací pro dlouhodobý růst. Vytyčuje cíl snížit rozpočtové schodky opět pod 3 % HDP, a to
v převážné většině případů do roku 2013. My ovšem víme, že časový horizont se
jistě bude určitým způsobem posouvat; on už se posouvá, protože toto schválené
znění je ze začátku března letošního roku. D) A konečně jako čtvrté opatření
k překonání krize se strategie Evropa 2020 snaží zacílit pozornost evropských
zemí více na koordinaci v rámci hospodářské a měnové unie, posílit tam makroekonomický a fiskální dohled, tj. vytvořit rámec pro podrobnější a širší rozpočtový a ekonomický dohled v eurozóně k posílení rozpočtové kázně a k prevenci
a řešení makroekonomických nerovnováh. Konečně tyto kroky už můžeme v současné době pozorovat.
Srovnání bych shrnul tak, že strategie Evropa 2020 se opět posunula k určitým
ambicióznějším cílům, než jaké obsahovala revidovaná Lisabonská strategie, doplňuje své spektrum opatření o reakci na krizi. Ovšem na druhou stranu můžeme
vidět, že skutečně v hlavních směrech do značné míry na Lisabonskou strategii
navazuje.
JIŘÍ MALÝ
48
Dále bych se chtěl věnovat Hodnocení Lisabonské strategie. Moji předřečníci
říkali, že neexistuje, že je jen implicitní a že není příliš známé. Ono vzniklo. Bylo
publikováno letos na začátku února a vyhotovila ho Evropská komise. Je to její
pracovní dokument. Není to Hodnocení příliš rozsáhlé, takže tam nejsou žádné
hluboké analýzy, které by krok po kroku jednotlivé body, jednotlivé priority
původní i revidované Lisabonské strategie hodnotily a které by zdůvodňovaly, proč
nebylo dosaženo jednotlivých cílů. Ale navzdory tomu, že tento dokument vypracovala evropská instituce, tak jeho vyznění není kladné, a to i když je mnohdy použit diplomatický jazyk. Vidíme, že orgány Evropské unie jsou si vědomy obtížnosti situace a toho, že Lisabonská strategie skutečně nebyla úspěšná. Hodnocení se
dělalo proto, aby do nové strategie Evropa 2020 už nepronikly slabé stránky Lisabonské strategie a aby byla doplněna potřebná nová opatření. Ve své kompletní
a finální podobě bylo toto Hodnocení zveřejněno jeden měsíc před finální verzí
strategie Evropa 2020. Tento časový horizont ukazuje, že Hodnocení nemělo na
formulaci nové strategie Evropa 2020 rozhodující vliv. Chtěl bych zde zmínit
některé hlavní body z tohoto Hodnocení. Podle Evropské komise Lisabonská strategie přinesla řadu pozitivních efektů, avšak nepodařilo se splnit její hlavní cíle.
Lisabonská strategie nastolila sice agendu v oblastech podpory výzkumu, vývoje
a inovací, investic do lidského kapitálu, modernizace trhu práce a zlepšení podnikatelského prostředí, to však mnohdy nestačilo k dosažení reálného pokroku. Vidíme, že mnoho se řečnilo o tom, jak řešit nějakou situaci, ale mnoho se toho neudělalo. Na základě skutečných, reálných dat můžeme říci, že Evropská unie v roce
2010 není ani nejkonkurenceschopnější, ani nejdynamičtější ekonomika světa. Už
jsem říkal, že Evropská unie dosáhla určitého pokroku při zvyšování míry zaměstnanosti, avšak nedosáhla cílového čísla a v průběhu krize se tento ukazatel opět
zhoršil. Myslím si, že nejmarkantnější ilustrace neúspěchu Lisabonské strategie
v jedné z jejích hlavních priorit, to znamená v oblasti výzkumu, vývoje a inovací,
je, že nedošlo téměř k žádnému pokroku ve výdajích na výzkum a vývoj. Evropská unie v průměru vydávala v roce 2000 1,85 % HDP na výzkum a vývoj, v roce
2008 to bylo 1,9 % HDP. Uvidíme, kam se dostaneme, když se nám teď cíl přesunul na 3 % HDP v roce 2020; uvidíme, jestli budeme třeba na 2 nebo 2,1 procentech.
Hodnocení Lisabonské strategie zmiňuje, že pokrok ve fiskální konsolidaci
v období před krizí vytvořil prostor pro protikrizový fiskální stimul, což však
samozřejmě předchozí fiskální konsolidaci znehodnotilo. Myslím si, že je škoda,
že Hodnocení Lisabonské strategie zachycuje pouze průměry, že poněkud více
nediferencuje, nerozlišuje mezi jednotlivými zeměmi EU. Když si vezmeme například skandinávské země, třeba Švédsko nebo Dánsko, tak vidíme, že tyto země
uplatnily fiskální stimul, a přesto se jejich fiskální pozice nedostala do nějakého
katastrofálního stavu. Třeba Švédsko i přes fiskální stimul dosáhlo v loňském roce
schodku veřejných financí pouze 0,5 % HDP. A když se dělají další podrobnější
studie – to je zase chyba Hodnocení, že tam nejsou žádné hlubší analýzy –, tak
BLOK A
49
z nich plyne, že v zemích, které mají nejvyšší míru zdanění v EU, byl negativní
zásah ve fiskální oblasti relativně nejmenší, protože fiskální příjmy byly naplněny
i navzdory krizi. To je zajímavý výsledek.
Hodnocení Lisabonské strategie se věnuje samozřejmě také situaci v eurozóně. Podle něj eurozóna přispěla k udržení makroekonomické stability v období
krize především v těch zemích, které byly stabilní už před krizí. Naopak
v zemích, které vykazovaly jistou větší nerovnováhu, se nerovnováhy v době
krize spíše prohloubily. Z toho plyne, že jednotná měna sama o sobě není ani jednoduchou záchranou v době krize, ani nějakým faktorem, který by automaticky
znamenal, že země s jednotnou měnou budou pociťovat krizi hůře. Ještě poznámku k problematice fixních a plovoucích kurzů. Myslím si, že řada zemí eurozóny
na tom není až tak extrémně špatně, takže je to diferencováno. Jsou tam jiné faktory, než je samotný systém měnového kurzu nebo to, zda používají, nebo nepoužívají jednotnou měnu. Země eurozóny nemají v tomto směru jednoznačné či
shodné výsledky. Do určité míry se Hodnocení Lisabonské strategie snaží hledat
alibi, proč cílů nebylo dosaženo, proto říká, že Lisabonská strategie podcenila
význam vzájemné závislosti ekonomik v eurozóně, že rozdíly v rozsahu a tempu
provádění Lisabonské strategie mezi různými zeměmi eurozóny vedly k pnutí
a turbulencím uvnitř oblasti jednotné měny. Dále říká, že Lisabonská strategie se
nezaměřovala na kritické oblasti, které hrály zásadní roli při vzniku krize, jako
je např. dohled nad finančními trhy, sledování a vyhodnocování systémového
rizika na finančních trzích, vznik spekulativních bublin, konzumní způsob života spojený s nadměrným poskytováním úvěrů nebo nárůst schodků běžného účtu
platební bilance. Kupodivu Evropská komise konstatuje, že v celé předchozí Lisabonské strategii byla rovněž patrná snaha nějakým způsobem více, či spíše méně
úspěšně přizpůsobit Evropskou unii ekonomickému tlaku z vnějšku, tj. tlaku
nových velkých rozvojových ekonomik. Evropská komise tvrdí, že Lisabonská
strategie se více orientovala na to, jak Evropskou unii připravit na globalizaci,
místo toho, aby sama načrtla podobu globalizace. Myslím si, že ač je to tam konstatováno jednou větou, tak je to jedno ze zásadních sdělení tohoto Hodnocení.
Dokud Evropská unie nebude umět nějakým způsobem vyvézt svůj model do
zahraničí a dokud jí budou konkurovat ekonomické modely založené například na
velmi nízké ceně práce, tak si myslím, že bohužel v této konkurenci jí nezbude nic
jiného, než svůj model postupně oslabovat, a nevím, kde bude hranice snesitelná
pro obyvatelstvo Evropské unie. To, že by v zemích EU byla možnost snižovat
pracovní náklady a stupeň sociálního zajištění někam příliš blízko k úrovni rozvojových ekonomik, zřejmě nikdo příliš vážně předpokládat nemůže. Při pohledu
zpět na celé období realizace Lisabonské strategie je patrné, že svět prošel změnami, kterých bylo více a které proběhly jinak, než při vzniku Lisabonské strategie předvídali analytici a tvůrci politik Evropské unie. Tady bych řekl, že to se
snad týká každé predikce, s tím asi musí každá strategie počítat, i současná strategie Evropa 2020.
JIŘÍ MALÝ
BLOK A
Poslední část mého vystoupení se týká hodnocení strategie Evropa 2020.
O tomto tématu zde už bylo hovořeno. Podle mého názoru je tam rozpor mezi dlouhodobými a krátkodobými nebo střednědobými opatřeními k překonání krize.
V některých případech se samozřejmě mohou tyto cíle vylučovat. V současné
době, kdy Evropská unie řeší v první řadě fiskální konsolidaci a kdy to doporučuje i strategie Evropa 2020, je otázkou, nakolik se budou moci z veřejných prostředků uvolňovat výdaje na cíle dlouhodobé povahy, jako je podpora výzkumu,
vývoje a inovací, vzdělávání, zaměstnanosti, sociálního začleňování, ekologičtější
ekonomiky nebo hospodářské, sociální a územní soudržnosti v Evropské unii. Dále
je důležité si uvědomit, že plnění dlouhodobých cílů závisí na rychlosti překonání
důsledků krize v Evropské unii a schopnosti nastartovat v tomto celku dostatečně
dynamický ekonomický růst. Ale to zase není závislé pouze na tom, jaká opatření
bude Evropská unie přijímat. Evropská unie – a to jak ve svém celku, tak i její jednotlivé státy – je ovlivňována tím, co se děje v zahraničí. Pokud dojde k nějakému
většímu zpomalení velkých partnerských ekonomik EU, pokud dojde k novým turbulencích na finančních trzích, tak i pro Evropskou unii se cesta z krize prodlouží
a dosažení dlouhodobých cílů do roku 2020 bude stěží splnitelné a zase se bude
muset časový horizont někam odsunout. A také zde hraje roli další faktor – to souvisí s tím, o čem tady mluvil pan Havlik –, totiž jakým způsobem se Evropská unie
vyrovná se selháním dosavadního modelu ekonomického růstu, který byl založen
například na vysoké spotřebě a byl stimulován nadměrnou likviditou. V současné
době se strategie Evropa 2020 snaží nalézat nové zdroje růstu třeba v ekologičtější ekonomice nebo v ekonomice založené na znalostech a inovacích. Zase ovšem
není zřejmé, nakolik bude moci tyto nové zdroje růstu nějak alespoň dočasně podporovat z veřejných financí, když je chce po krizi sanovat. Na otázku, zda Lisabonská strategie a strategie Evropa 2020 budou mít podobný, nebo rozdílný osud,
jestli strategie Evropa 2020 bude úspěšnější než její předchůdkyně, na to nám
odpoví až budoucnost. Vždyť kromě faktorů uvnitř Evropské unie, které může
sama EU ovlivňovat a vytvářet, budou hrát v jejím životě významnou roli i faktory externí, které budou Evropskou unii a její členské země ovlivňovat, ale na které
ne vždy mají orgány EU a členské země dostatečný vliv. Na cestě k dlouhodobým
cílům vytyčeným ve strategii Evropa 2020 stojí tedy řada překážek a rizik, z nichž
mnohé leží mimo dosah vlivu Evropské unie a jejích členských států. Děkuji za
pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Malému. Dalším řečníkem bude pan prof. Ing. Milan Šikula, DrSc.,
ředitel Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd. Svůj příspěvek věnuje
tématu Možnosti změn strategie Evropa 2020 jako reakce na skutečný vývoj v EU.
Máte slovo.
50
BLOK A
MOŽNOSTI ZMĚN STRATEGIE EVROPA 2020
JAKO REAKCE NA SKUTEČNÝ VÝVOJ V EU
Milan Šikula
Dobrý den, vážené dámy a pánové. V první řadě bych chtěl poděkovat za pozvání na tuto konferenci nejen pro její aktuálnost. Když se zde porovnává Lisabonská
strategie – její vznik, hodnocení – s nynější strategií Evropa 2020, chtěl bych zdůraznit, že situace není o mnoho složitější, závažnější a rizikovější. Mám výhodu, že
předřečníci opravdu poměrně detailně analyzovali různé aspekty strategie Evropa
2020 a provedli její komparaci s Lisabonskou strategií, takže já bych se chtěl soustředit na některé otázky, kterými můj kolega svůj proslov končil a které se vztahují k vnějším vlivům na fungování Evropské unie a k realizačním možnostem
strategie Evropa 2020. Lisabonská strategie, původní i revidovaná, byla naplněna
optimistickým očekáváním větší úspěšnosti, jak to odpovídalo době jejího formulování. Oproti tomu strategie Evropa 2020 vznikala v době, jež měla mnoho podmiňujících předpokladů a otevřených otázek, které byly mnohem složitější než
v letech 2000 a 2005, některé jsou zcela nové. Na tuto změněnou situaci strategie
Evropa 2020 nutně reaguje a plnění mnoha z jejích cílů je rovněž podmíněné. Globální krize zvětšila podstatně nároky na ty aspekty, v nichž Lisabonská strategie
selhávala, to jsou nereálnost vytyčených cílů, pasivita členských států, nedostatečné monitorování plnění národních reformních programů a slabé donucovací či
vymáhací mechanismy. Globální krize přinesla také kvalitativně nové problémy.
Kromě toho přetrvávají velmi vážné problémy, o nich se zde také hovořilo, to je
heterogenita členských států, pokud jde o jejich konkurenceschopnost, asymetrická struktura eurozóny, jednotná měnová politika, ale 16 fiskálních politik. Tyto
problémy se vlivem krize ještě umocnily, jejich důsledky byly důsažnější. Chtěl
bych zvlášť zdůraznit jednu myšlenku uvedené strategie Evropa 2020, cituji:
„Nejaktuálnější výzvou je vymanit se z krize, ale největší výzvou je potlačit snahu
obnovit situaci, která existovala před krizí.“ Myslím si, že je v tom i jádro rizika,
o kterém se zde hovoří – splnitelnosti této strategie.
Loni na této konferenci jsem se pokusil prezentovat komplexnější pohled na
charakter globální krize, protože nejde jen o klasickou finanční nebo ekonomickou
krizi, ale jde v podstatě o mnohorozměrný bezprecedentní jev, který má rozsáhlé
charakteristiky krize civilizační. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit jednu věc,
že v současnosti je možné nejen identifikovat hluboké příčiny, ale i hodnotit charakter krizových a pokrizových adaptačních procesů, které probíhaly na různých
úrovních, a různé aspekty jejich multidimenzionálnosti atd. Paul Krugman to
vyjádřil tak, že dříve jsme zažili krize různého charakteru. Pro současnou je cha-
51
52
rakteristická její komplexnost, že všechny charakteristiky v ní můžeme najít najednou. Joseph Stiglitz přirovnal pronikání do hlubších souvislostí krize k loupání
cibule. Říká: „Jak postupně odlupujeme jednotlivé vrstvy, tak se nám otevírají nové
otázky, u kterých musíme hledat řešení. A tak postupujeme dále.“ Také se v této
souvislosti chci zmínit o vynikající knize amerického ekonoma R. E. Allena, který
vydal už třetí obsažnou publikaci o globální krizi. V době, kdy upozorňoval, že
hrozí takováto globální krize, byl podezírán z přílišného pesimismu. Jeho přínos je
v tom, že se pokusil – a myslím, že úspěšně – ukázat časovou a obsahovou rozvrstvenost krize a poukazuje na to, že k jejímu řešení se mnohdy přistupuje prostředky a cestami, které nejsou adekvátní charakteru krize. Dokonce i říká, že charakter krize vyvolává potřebu nového ekonomického myšlení a vypracování
doslova nové politické ekonomie finanční krize. Reálné překonávání globální krize
je možné jen adaptačními procesy, které reagují na vícerozměrné příčinné souvislosti. Myslím, že v tomto kontextu je třeba posuzovat i dnes diskutovanou strategii
Evropa 2020, že je nutné, aby adekvátněji reagovala jak na reálný vývoj v rámci
Evropské unie, tak na nové konstelace center světové ekonomiky. Z tohoto hlediska se pokusím poukázat na některé další pohledy, které vyplývají z posunu poznání a komplexnější identifikace příčin a systémového charakteru krize.
Ve svém loňském vystoupení jsem se pokusil ukázat, respektive přiblížit směr
uvažování ekonomů, kteří vidí nejhlubší příčinu globální krize v tom, že dosavadní vývoj – obrovská polarizace bohatství, příjmů atd. – vlastně dlouhodobě relativně
zmenšuje poptávku. Od 60. let to světová ekonomika začala řešit tím, že obrovsky
expandoval finanční sektor – zvláště od 80. let – a vytvářela se umělá, fiktivní
poptávka, která nakonec musela prasknout. Po období „zázračného“ růstu přišel
devastující dopad. Nedostatečná účinnost „balíčků“ ukazuje, že příčiny nebyly
uspokojivě identifikovány nebo se v zaváděných opatřeních neberou v úvahu. Zdůrazňuji to proto, že pokud se v této oblasti nezačne něco měnit, tak není šance se
z globální krize vymanit. Krizové jevy se budou opakovat. Na některých úvahách
Stiglitzových a Allenových se pěkně ukázaly příčiny. Oba ekonomové vycházeli
z historické analýzy od roku 1800 až po současnost, zkoumali finanční, bankovní
krize a došli k závěru, že rozvinuté země 7,3 % z těch let strávily v krizích, u těch
rozvíjejících to bylo více než 8 %; po roce 1945 nastaly určité změny.
Finanční krize v historii byly poměrně častým jevem. Nejprve k Allenovi. Ten
ukázal na základě vlastních ekonometrických analýz jednu velmi zajímavou věc,
odhalil strukturální změny na finančních trzích: mluví o dlouhém superfinančním
cyklu, který začal v 80. letech a skončil propuknutím této krize. To je velmi důležitý aspekt. Allen ve své analýze bral v úvahu to, co analýzy založené na modelech
všeobecné ekonomické rovnováhy nerespektují, respektive ty modely se s tím
nedokážou vyrovnat, a to je ono nabalování dluhů, jejich obrovská expanze. To
vytváří úplně novou situaci, finanční trhy vytvářejí svoji autonomii, a tím posilují
nerovnovážné stavy v ekonomice, které modely nedokážou postihnout, nedovedou
to teoreticky vysvětlit; a podstatné je, že ani hospodářská politika opírající se o tyto
BLOK A
53
modely pak na reálnou situaci nemůže dostatečně reagovat. Allen měl zajímavá
doporučení; zajímavá proto, že je dělal americký ekonom. Doporučoval: a) zredukovat počet měn a podporovat organizovanější regionální měnové bloky, čímž se
zredukují destabilizující finanční toky a merkantilistický prospěch dominujícího
dolarového jádra na úkor jiných méně organizovaných měnových oblastí, tím by se
snížilo riziko finančních krizí a růst dalších nerovností bohatství; b) vyvinout stabilnější, dopředu orientované finanční trhy s většími bezpečnými rezervami, aby
všichni účastníci finančních trhů mohli lépe řídit rizika; c) lépe řídit likviditu
v celém globálním systému, zajistit lepší reagování monetární politiky. Allen totiž
klade velký důraz na rychlost obíhání peněz, která je podmíněna právě expanzí,
pákovým efektem atd., a pokud se toto nebere v úvahu a nepřizpůsobuje se tomu
regulace množství peněz, tak to samozřejmě má dalekosáhlé důsledky.
Ještě několik poznámek ke studii Stiglitzově. Letos vyšla v Německu jeho kniha
Ve volném pádu. Od selhání trhu k novému uspořádání světového hospodářství.
Shrnuje ucelený rozbor charakteru a příčin globální krize a selhávání protikrizových opatření. Odhaluje krach konceptu tržního fundamentalismu, mýtu o efektivnosti volných a neomezených trhů, o jejich sebekorekci, mýtu o minimálním státu.
Říká: „Kapitalismus a komunismus jsou asi pryč, ale existují různé druhy tržního
hospodářství a soutěž mezi nimi pokračuje. Stát má nejen zachraňovat, ale také
zabraňovat selháním trhu“. Myslím si, že je to velmi důležitý teoretický aspekt.
Byly všelijaké úvahy o třetí cestě, že existuje něco reálného mezi čistými, modelovými představami kapitalismu a komunismu, a o tom, že to asi k ničemu nevede,
pokud se neberou v úvahu reálné kombinace. Přesvědčivost Stiglitzových argumentů je v tom, že nehledá jednoduchou přímočarou odpověď, ale odhaluje víceúrovňové zřetězování příčinných souvislostí – sem patří příklad s cibulovým efektem. Postupně pokračuje od pohnutek a příčin viditelných „na povrchu“, třeba od
egoistických pohnutek krátkozrakého, riskantního chování bank a finančníků, přes
různé úrovně a stránky institucionalizace morálního hazardu včetně dvojakosti
MMF, Fedu a Ministerstva financí USA až po neúnosné deformace globální
poptávky a rozdělovacích procesů. Říká: „Selhání našeho finančního systému
odráží selhání našeho hospodářského systému a to zase odráží hlubší problémy
naší společnosti.“ Já jsem se to pokusil vyjádřit tak, že jde o civilizační rozměry
této krize. Někteří ekonomové přirovnávali krizi k autonehodě a zlehčujícím způsobem reagovali za Stiglitzovu analýzu tak, že přece když máte autonehodu, tak
hned nezakážete používání automobilů. Stiglitz oponuje, že krize nemá takový
charakter, aby opravňoval k takovému přirovnání, a říká, že není možný návrat do
předkrizových poměrů. Klade otázku, zda jsou a budou realizované změny dostatečně hluboké a zda jdou správným směrem. Ukazuje, že dočasné zvýšení deficitu
rozpočtu bylo nevyhnutelné jako adaptace na krizi, ale že zdroje na pomoc rodinám s hypotékami byly nedostatečné a nesměřovaly do investic zvyšujících produktivitu a ochranu životního prostředí. Ukazuje, že dary bankám byly nesmyslné,
že za pomoc státu z veřejných financí by banky měly poskytovat podíl na budou-
MILAN ŠIKULA
BLOK A
MILAN ŠIKULA
Graf 1 Systém finančného „leverage“, nestabilná pyramída
4x svetový HDP
10x svetový HDP
Záväzky bánk
Dlhopisy ✴ akcie ✴ aktíva
Produkty derivátov
$596 bn
Zdroj: MMF, GFSR
Graf 2 Problém verejného dlhu
G7, verejný dlh k HDP (%)
Zdroj: BIS
154 % svetového HDP
jako po válce, přičemž v 70. letech byl dluh na úrovni 40 % HDP. Trend do
budoucna říká, že nějaký prudký skok dolů můžeme pravděpodobně velmi těžko
očekávat. Následující tabulka č. 1 ukazuje na jedné straně rozpočtový deficit zemí
EU, na druhé straně jejich veřejný dluh, a to jak reálný v současnosti, tak předpo-
Kapitál
bánk
cích výnosech jako vyrovnání za převzetí rizika státem. Zde už se hovořilo o zdanění bankovního sektoru, Stiglitz to jako daně nepojmenovává, ale je to pro něho
jistá povinnost bank. Říká, že zdroje, které měly být použity na rekonstrukci
a zakládání nových dynamických podniků, byly promrhány na záchranu podniků
odsouzených k bankrotu. Zdůrazňuje, že koncentrace ve finančním sektoru se zvětšuje, že malé banky hromadně krachují. Ve Spojených státech je to v současné
době, pokud vím, kolem 260 bank, ale říká se, že výhledově by jich mělo zkrachovat kolem 700. O velkých bankách, které se zachránily, se říká, že jsou příliš
velké na to, aby zkrachovaly. Tento proces vede k ještě větší koncentraci a podtržení toho, že se jim nemůže nic stát. Stiglitz z toho vyvozuje velmi závažný závěr, že
bezprecedentním zvýhodněním finančního sektoru se dlouhodobě nebo úplně
vyřadil z činnosti sankční mechanismus trhů, který se tolik skloňuje v úvahách
některých ekonomů, a vytvořil se „nádherný“ kapitalismus s nejasnými pravidly,
ale s předvídatelnými důsledky: další krizí.
Míra reálné účinnosti protikrizových opatření neumožňuje odstranit základní
příčiny, ale dočasně změkčuje důsledky za cenu prodlužování stagnace. To se eufemisticky nazývá křehkost uzdravování světové ekonomiky, kdy ještě fungují stimuly, ale v dohledu je již ukončení jejich vlivu. Mnohé otázky vzbuzuje pokračující odtrženost finančních trhů od vývoje reálné ekonomiky. Jsme svědky toho, jak
některé indexy nám utěšeně rostou, jen ty fundamenty tomu nechtějí odpovídat.
Ani po dvou letech se nepodařilo finančními injekcemi a definováním toxických
bank dostatečně ozdravit bankovní sektor tak, aby byl plně funkční. Čteme kritiku
o zátěžových testech, které údajně byly velmi účelově formulované tak, abychom
je poměrně bez problémů splnili. Neadekvátní krizová adaptace naplno obnažila
dluhovou dimenzi globální krize. Dlouhodobé nabalování dluhů jako motor fiktivního růstu v jistém smyslu předurčuje i dlouhodobost a složitost překonávání krize.
Někdy se to podceňuje, i když se o dluzích hovoří. Krizová opatření paradoxně
stupňují veřejné dluhy a při klesajících příjmech se vyžadují obrovské zdroje na
podporu ekonomiky a záchranu růstu. Dlouhodobý a dostatečně rychlý růst je
nevyhnutelným předpokladem překonávání neúnosné zadluženosti, ale s jeho zajištěním jsou spojeny mnohé iluze. Krize státního dluhu se jeví v současné době jako
jedno z největších ohrožení ekonomik EU.
Graf č. 1 naznačuje velmi schematicky to, co jsem říkal o obrovské expanzi
finančního sektoru a finančních operací oproti reálné ekonomice. Vidíte, že 10 %
světového HDP představuje kapitál bank, 154 % světového HDP závazky bank,
čtyřikrát větší než světový HDP jsou dluhopisy, akcie, aktiva a konečně desetkrát
větší jsou produkty derivátů. To je ten obrovský fiktivní finanční pohyb, přičemž
paradoxně deriváty mají být nástroji na snižování rizika, ale samy se staly jedním
z největších rizik.
Graf č. 2 vypovídá o problému veřejného dluhu. Zachycuje vývoj veřejného
dluhu zemí G7 od roku 1950, tedy po druhé světové válce, po současnost, tedy do
roku 2010. Vidíme, že nyní se úroveň veřejného dluhu dostala na stejnou úroveň
55
10 % svetového HDP
54
BLOK A
Tabulka 1 Eurozóna, verejný deficit a dlh (v % HDP)
Deficit
Dlh
76,5
82,9
79,5
75,0
139,8
101,1
82,6
2012
72,5
77,9
71,9
120,6
105,1
-3,1
64,5
65,9
120,4
2011
-10,7
55,2
113,4
101,4
-4,5
-6,8
2010
-10,0
-5,7
100,6
-5,5
-5,6
95,6
97,9
-11,6
-7,5
86,1
121,6
2009
-3,2
-8,7
83,2
116,5
74,1
-5,5
-11,7
-9,8
77,4
116,9
63,2
28,6
2012
-12,7
-7,6
115,1
61,0
23,9
72,9
-4,1
ĺrsko
-11,4
-6,0
-4,0
56,2
18,3
68,8
72,0
2011
Grécko
-8,2
-3,9
-8,1
14,9
68,6
69,6
-4,8
Španielsko
-7,9
-5,0
-4,5
-3,2
66,8
67,2
2010
Francúzsko
-5,3
-6,0
-5,0
-3,2
62,3
-5,9
Taliansko
-6,1
-2,8
-3,6
-5,1
2009
Cyprus
-1,1
-3,9
-5,0
Belgicko
Luxembursko
-3,8
-6,1
Nemecko
Malta
-4,9
49,2
Holandsko
47,6
94,1
46,1
60,9
72,8
42,5
91,9
89,4
39,6
52,2
72,6
40,8
86,5
86,0
34,4
48,3
70,2
37,1
83,9
77,2
-5,3
41,8
66,5
-5,5
78,7
-6,2
-4,2
-3,4
-3,9
-4,2
-5,1
-6,6
-5,7
-3,6
-4,0
-5,5
-5,2
-8,3
-5,7
-3,6
-4,7
-6,3
-6,7
-9,3
Slovinsko
-2,2
-3,5
Slovensko
-6,3
Rakúsko
Fínsko
Portugalsko
Euro Area
Zdroj: ECB, EK, MMF, OECD
kládaný v budoucnosti. Vidíme, že všechny země nějakým způsobem porušují kritéria, ale samozřejmě jsou tam mezi nimi velké rozdíly. Poměrně málo se hovoří
o Itálii, která kritéria překračuje dosti podstatně, a o Belgii, která zatím v této zóně
ohrožení není, ale existují názory, že stupňující se vnitropolitická krize může tento
problém vyhrotit. Na grafu č. 3 je znázorněn posun salda veřejných financí
v zemích EU-27 mezi roky 2008 a 2009. Tmavé čáry ukazují rok 2008, světlejší
2009. Vidíme obrovský posun salda veřejných financí. Hlubší představu o zadluženosti jak Portugalska, Řecka, Irska a Španělska, tak Itálie ukazuje graf č. 4, kde
plocha kruhů vyjadřuje objem zadlužení jednotlivých zemí a šipky ukazují, vůči
komu zadluženost směřuje. Vidíme, jak je zadlužení vzájemně propojené, ale když
se podíváme na šipky, které směřují z těch kruhů ven, tak vidíme, že země, vůči
56
MILAN ŠIKULA
kterým jsou zkoumané státy zadluženy nejvíce, jsou Německo, Francie a Velká
Británie. Podíly dluhů vůči věřitelům jsou různé, někde je zadlužení největší vůči
Německu, jinde vůči Francii nebo vůči Británii, ale vždy závazky vůči některé
z těchto tří zemí jsou největší. Uvádím ještě graf č. 5, a to vývoj veřejného dluhu
a salda veřejných financí od roku 2005 za celou eurozónu a Evropskou unii. Tmavé
sloupce jsou veřejný dluh eurozóny, světlé veřejný dluh Evropské unie. Vidíme
rozdíl mezi Evropskou unií jako celkem a eurozónou a vidíme i trend. Plná čára
vyjadřuje vývoj salda veřejných financí eurozóny a přerušovaná saldo veřejných
financí Evropské unie.
Vážené dámy a pánové, těmi několika grafy a údaji jsem chtěl ukázat, že kontext, v němž bychom měli posuzovat předmět dnešní diskuse – to znamená obsah,
výhledy a reálnost splnitelnosti strategie Evropa 2020 –, je mnohem složitější
a klade naše úvahy do mnohem náročnějších souřadnic. Souhlasím s kolegou
Malým, že není možné posuzovat strategii Evropa 2020 zcela jednoznačně. Také
bych se připojil k tomu, že když se hovoří o evropském sociálním modelu, měli
bychom rozlišovat jeho různé podoby. Například ten severský. Kdyby se dařilo
celé Evropské unii jít tímto směrem, byly by problémy podstatně menší. V sever-
Graf 3 Saldo verejných financií v krajinách EÚ-27
v rokoch 2008 a 2009 (v % HDP)
Zdroj: Eurostat
57
BLOK A
GERMANY $45
.5
$236
$8
BILLION
ND
LA
IRE
.8
$0
ES
OW
CE
EE
CE
EE
GR
GR
ES
OW
ND
LA
IRE
$46
TOTAL DEBT
Greece
BRITAIN $15
$0.1
$2
2
Amount owed
between countries
as of Dec. 31, in
billions of dollars.
7
$4
$86
$16
$30
$0
.7
$6
.9
$9.7
Italy
$1.4 TRILLION
$190
ANY
GERM
CE
FRAN
$511
IN
BRITA
$ 77
Italy owes France $511 billion,
or nearly 20 percent of the
French gross domestic product.
4
$2
5
IN
$4
ITA
E
7
BR
NC
$4
A
Y
FR
AN
RM
GE
58
ském modelu nedělají výdaje na vědu a výzkum žádné problémy. To platí, myslím, také pokud jde o zaměstnanost a o překonávání konkrétní pokrizové situace.
Myslím si, že severské země patří k těm, které se relativně nejlépe vyrovnávají
s krizí.
Konečně bych se také chtěl zmínit o přechodu k tomu, co se nazývá znalostní
ekonomika či společnost. Tím se do úplně jiného světla klade i sociální stránka,
soudržnost atd. Taková společnost, která má fungovat na základě znalostí, asi
nemůže být dost dobře vnitřně hluboce diferencovaná a rozporná, když má evoko-
$286
BILLION
Portugal
$18
1
$3
Graf 4 Štruktúra zadĺženosti Grécka, Írska, Portugalska,
Španielska a Talianska
OWE
D
$184 GERMAN
Y
Ireland
$867 BILLION
$5
.4
Spain
$28
$6.
7
FRANCE $75
$0.4
Nearly one-third of Portugal’s
debt is held by Spain, and
both countries’ credit ratings
have been dropping.
$5.2
BRITA
IN $1
88
FRAN
CE $ 6
0
With unemployment at
20 percent, Spain has
an economy among
the weakest in Europe.
$1.3
$1.1 TRILLION
$1
14
BR
ITA
IN
23
8
GE
RM
AN
Y$
$2
20
FR
AN
CE
MILAN ŠIKULA
vat u lidí kreativitu, vzdělávání a to, co bych nazval kultivací. Tady také v několika vystoupeních zaznělo, že někdo si možná zjednodušeně představuje, že podle
teorie znalostní ekonomiky celá struktura pracovních sil bude zploštělá, že všichni
budou vysoce vzdělaní. To je velmi zjednodušené. Hierarchie bude a možná bude
ještě ostřejší než dosud, ale z toho vyplývá, že bude třeba starat se o všechny úrovně společnosti, aby nastaly nějaké posuny. Především bude nutné zajistit, aby i ta
nejméně se vzdělávající vrstva byla nějakým způsobem stimulovaná podílet se na
ekonomických aktivitách. Když to říkám, tak mám na mysli situaci Romů, i u nás
na Slovensku. Podle mého názoru jeden z největších problémů je, že když hovoříme o diskriminaci, tak uvažujeme o skupinách lidí diskriminovaných zpravidla
podle jednoho znaku: tělesně postižení, jiná barva pleti, náboženské vyznání atd.
Situace Romů je speciální. Oni jsou diskriminováni v celém komplexu znaků, což
výrazně mění situaci a vyžaduje i úplně jiná řešení.
Na závěr bych chtěl přednést určité shrnutí. Krizová a pokrizová adaptace probíhá jako hluboká transformace současného světa spojená s globálním přerozdělováním ekonomické a politické moci a vlivu. Uváděla se zde Čína, Indie, Brazílie
a další rozvíjející se země, které vytvářejí novou ekonomickou konstelaci, a ta bude
pro Evropskou unii znamenat obrovskou výzvu, protože my jsme se srovnávali
s Amerikou, Japonskem, ale toto bude cosi úplně jiného. Evropská unie se dostává
do podstatně náročnější globální konkurence v nové struktuře center světové ekonomiky. Zaznělo zde v některých vystoupeních, že ozdravná pokrizová restrukturalizace reálné ekonomiky a finančního sektoru bude profilovat charakter globální
Saldo
Graf 5 Verejný dlh a saldo verejných financií v eurozóne a v EÚ
v rokoch 2005–2009 a prognóza na roky 2010–2011 (v % HDP)
Dlh
Zdroj: EC
59
BLOK A
konkurence. Nepůjde o obnovu bývalého stavu těchto struktur, nebudou to struktury nynější, ale v konkurenci se prosadí ekologická ekonomika, prosadí se zájmy
životního prostředí, třeba zaváděním čistých technologií. Například Finové nyní
celou svoji vědeckotechnickou a hospodářskou politiku orientují na čisté technologie. Myslím si, že na tom je velký kus opodstatnění. Podmínkou udržení a rozvíjení pozic Evropské unie jako jednoho z rozhodujících center světové ekonomiky je
zásadní zhomogenizování jejího ekonomického prostoru. Mluvilo se o jednotném
trhu, o tom, že jednotná měna už nestačí, pokud bude šestnáct fiskálních politik,
nebo 27, když to bereme vcelku. Zatím má Evropská unie Evropskou centrální
banku, fiskálně je roztříštěná a politicky jen částečně sjednocená. Britský ekonom
C. Grant položil v loňském roce provokativní otázku, zda „může být Evropská unie
mocností bez toho, aby byla státem“. Samozřejmě o tom můžeme dlouze diskutovat, ale vývoj si vynutí relativní završení integračního procesu a přizpůsobení strategie všem těm souvislostem, které jsem tak velmi zkratkovitě naznačil. Děkuji za
pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Šikulovi. Posledním přednášejícím v dopoledním bloku je pan
Radek Špicar, M.Phil., ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda Auto. Ve svém
příspěvku se bude zabývat tématem Cíle a nástroje strategie Evropa 2020 z pohledu nadnárodních firem. Máte slovo.
60
BLOK A
CÍLE A NÁSTROJE STRATEGIE EVROPA 2020
Z POHLEDU NADNÁRODNÍCH FIREM
Radek Špicar
Dobré dopoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Vidím na vašich tvářích, že
informací o Lisabonské strategii a strategii Evropa 2020 bylo už hodně. Navíc se
dostáváme k jednomu z největších problémů celé této strategie, to znamená, že se
o ní více hovoří, nežli se pro ni dělá. Byl jsem požádán, abych se pokusil vytvořit
jakýsi můstek mezi dopolední částí dnešní konference a částí odpolední, který by
měl spočívat v tom, že se pokusím hovořit opravdu konkrétně o tom, co by z pohledu nadnárodní firmy – byť české firmy, my se považujeme za českou firmu –
a z pohledu Svazu průmyslu a dopravy, tedy českých firem, měla česká vláda dělat,
co by měl dělat konkrétní národní stát pro to, aby se už neopakoval ten velmi
nešťastný osud Lisabonské strategie a aby se nám už konečně podařilo naplnit
alespoň některé z těch hlavních cílů nové strategie, to znamená strategie Evropa
2020. Moc často se mi nestává, abych souhlasil téměř ve všem s Vladimírem Dlouhým. My jsme se naposledy na půdě ministerstva poměrně dlouhou dobu přeli
o významu investičních pobídek, ale musím říct – je škoda, že už tady není –, že
dnes souhlasím téměř se vším, co tady z jeho úst zaznělo. A jedna z těch nejdůležitějších věcí, o které hovořil a kterou mnohonásobně podepisuji, je to, že pokud
se nejenom Česká republika, ale všechny členské státy EU budou dívat na strategii
Evropa 2020 jako na evropskou strategii, tj. jako na jednu z dalších direktiv, které
musíme jako členský stát přijmout, tak to bude špatné a nikdy se nepodaří její cíle
naplnit. To všechno, co strategie Evropa 2020 obsahuje – a ona obsahuje velmi
mnoho dobrého, pozitivního, mnoho návrhů, které stojí za to implementovat –,
musíme vnímat jako něco, co budeme dělat sami pro sebe, nikoliv kvůli tomu, že
to po nás chce Evropská unie. Myslím, že to byl jeden z hlavních problémů Lisabonské strategie, totiž to, že si ji členské státy nedokázaly vnitřně přisvojit, že zde
zoufale chyběl celých těch deset let pocit vlastnictví celé té věci. Všichni jsme si
vědomi výsledků, které takový postoj, že jde o něco naoktrojovaného zvenčí, přinesl. Doufám, že tuto chybu již opakovat nebudeme a přesně tak, jak říkal Vladimír, si uvědomíme, že reformy, které je potřeba provést, opatření, která je nutné
implementovat, děláme především sami pro sebe, a ne kvůli tomu, že to po nás
někdo chce.
Ty tři oblasti, které strategie Evropa 2020 indentifikuje jako klíčové, začínají
inteligentním růstem: co všechno je potřeba udělat v oblasti inteligentního růstu,
nebo jinak formulováno, aby náš růst byl skutečně inteligentní. Z našeho pohledu,
z pohledu firem, podniků je samozřejmě klíčové terciární vzdělávání. Bez terciár-
61
62
ního vzdělávání budeme novou ekonomiku, ekonomiku založenou na vyšší přidané hodnotě, na vzdělanosti, na vědě, výzkumu a inovacích těžko realizovat. Česká
republika má bohužel především v této oblasti skutečně mnoho co dohánět. My,
zástupci podniků, jsme dlouho apelovali na různé státní instituce a identifikovali
jsme jako jeden z největších problémů české konkurenceschopnosti nedostatečný
počet vysokoškoláků. Těžko budeme budovat v České republice technologická
centra a výzkumná centra, pokud v nich nebude mít kdo pracovat. Tento náš apel
byl vyslyšen, ale bohužel ne úplně s takovým výsledkem, jaký jsme si přáli. Vy
víte, že počet vysokoškoláků v posledních letech rapidně vzrostl, ale bohužel na
úkor kvality. Vysokoškoláků máme a budeme mít velmi mnoho, ale jejich uplatnitelnost v praxi bude malá pro velmi nízkou kvalitu absolventů. To nelze samozřejmě zobecňovat, ale trend je takový. Alespoň praxe nás o tom začíná pomalu přesvědčovat. Obrovským problémem je kvalita. Navíc se bohužel v plné šíři odhalil
velký problém českého vzdělávacího systému v minulosti, který nadále přetrvává
a kterým je nedostatek zájmu o technické obory. Ať se vám to líbí, nebo ne, Česká
republika je země závislá na průmyslu. Průmyslová tradice je obrovská, trvá několik desítek let, je to do značné míry naše komparativní výhoda. My jsme na průmyslu vůbec nejzávislejší země evropské sedmadvacítky. Náš průmysl tvoří přes
40 % HDP. To je naprosto unikátní. Můžeme se přít o to, zda je to dobře, nebo ne.
Doufám, že během diskuse se k tomu dostaneme, ale je potřeba to brát v tuto chvíli jako fakt. A tento průmysl potřebuje absolventy přírodovědných oborů, technických oborů – a ti nejsou v tuto chvíli k dispozici. Takže pokud bych měl například
já identifikovat jeden z hlavních problémů nemožnosti českých podniků investovat
do vědy a výzkumu a rozšiřovat se v oblasti technologických center, tak by to byl
právě nedostatek pracovní síly. Pro Škodu Auto nebyl až takový problém investovat miliardu a půl do rozšíření našeho technologického centra, ve kterém v tuto chvíli pracuje patnáct set inženýrů; peníze nebyly problém, problém byl naplnit technologické centrum inženýry. To je obrovská překážka dalšího ekonomického růstu
a posilování naší konkurenceschopnosti. A není to problém pouze Škody Auto, je
to problém třeba i ČEZu. Všichni víme, že je tady plán dostavět jadernou elektrárnu Temelín, a hovoříte-li s lidmi z ČEZu, tak vám řeknou, že největší problém –
kromě problémů politických a finančních – spočívá v tom, že jim chybí šest tisíc
inženýrů. Prostě nedostavíme Temelín, pokud nebude k dispozici šest tisíc inženýrů – a oni k dispozici nejsou. Je to problém opravdu mimořádné závažnosti. Sem
je potřeba upřít veškerou energii těch, kteří o tom mohou rozhodovat.
Na druhou stranu ale souhlasím s Petrem Zahradníkem v tom, že je velmi dobře,
že strategie Evropa 2020 se nezaměřuje jenom na terciární vzdělávání, což byl leitmotiv Lisabonské strategie, ale skutečně poukazuje na ty problémy, které vznikají
už na úrovni základních a středních škol. My jsme dlouho v České republice žili
v představě, že terciární vzdělávání příliš dobré nemáme, to jsme všichni věděli,
s tím jsme se nějak smířili – mluvím o některých oborech, neplatí to zdaleka
o všech –, ale byli jsme přesvědčeni, že máme skvělé základní a střední školství,
BLOK A
63
tam že jsme téměř nejlepší na světě. Když naši středoškoláci odjedou do Ameriky,
tak jsou tam třídními premianty. Oni nás sice Američané potom na univerzitách
doženou, ale základní a střední školství je naše deviza. Seznamte se, prosím vás, se
studií, která byla prezentována, tuším, před týdnem. To skutečně – a nebojím se to
říct – je horor. To, co jsme se z této studie dozvěděli, bylo něco, co nám skutečně
otevřelo oči. Nás čeká generace absolventů základních škol, která neumí počítat,
která neumí logicky myslet, která neumí obhajovat své názory, která neumí diskutovat. Opravdu tiká časovaná bomba, která – a už se o tom opět hovořilo –, až skutečně vybuchne, tak způsobí, že základní školství bude produkovat absolventy,
kteří nebudou schopni dále studovat a kteří nebudou uplatnitelní na trhu práce.
Dočkáme se obrovského problému. Takže zdaleka už se nehovoří pouze o terciárním vzdělávání, ale ten problém bohužel začíná už na základních a středních školách.
Poznámka k další součásti inteligentního růstu – vědě a výzkumu. Samozřejmě, věda a výzkum vyžadují obrovské procento veřejných zdrojů. Svým způsobem „požírají“ veřejné zdroje. V České republice to není až takový problém.
V České republice objem investic do vědy a výzkumu není tím hlavním problémem a od Škody Auto nikdy neuslyšíte – a řekl bych, že ani od Svazu průmyslu
a dopravy –, že se na vědu a výzkum v České republice dává málo peněz. My si
stěžujeme na spoustu jiných kapitol, kam jde málo peněz, ale ne na vědu a výzkum.
Naopak. Na poměry České republiky, na to, co si můžeme dovolit, jde do vědy
a výzkumu peněz hodně. Problém vidím v jejich distribuci. Systém distribuce
peněz z veřejných prostředků na vědu a výzkum je zoufale neefektivní a to se
musí změnit. Abych byl konkrétní: příliš mnoho peněz je investováno do institucionálního výzkumu. To znamená, že dáváme peníze institucím, o kterých nevíme, jak s nimi zacházejí, jaké výsledky ty peníze generují, instituce se nemusí
zodpovídat za své výsledky a dostanou příští rok stejnou částku, nebo jen o něco
málo sníženou. To je ten velký problém. Musí se změnit forma financování vědy
a výzkumu z institucionálního na projektové, v němž projektové týmy žádají
o peníze na konkrétní projekty s jasně stanovenými výsledky. Dosáhnete výsledku, dostanete peníze i na příští rok, nedosáhnete – nedostanete je. A druhá velmi
kontroverzní věc – ale myslím si, že spíše kontroverzní z politických důvodů,
možná mediálních – je poměr mezi aplikovaným a základním výzkumem.
V našich podmínkách je nutné, aby se začalo více dbát na financování aplikovaného výzkumu. Prostě to tak je. Neuslyšíte ode mě, že základní výzkum je zbytečný. To vůbec není pravda. Naopak, základní výzkum je bází pro aplikovaný
výzkum, bez něj to nejde, ale podíváte-li se na prostředky, které jsou v našem
prostředí investovány do základního výzkumu oproti aplikovanému, tak vidíte,
že to kyvadlo se musí minimálně stabilizovat v rovnovážné poloze. V tuto chvíli je velmi vychýlené ve prospěch výzkumu základního.
Poslední věc, která se týká inteligentního růstu. Několikrát se tady objevil velmi
ambiciózní cíl 3 % HDP na vědu a výzkum. Všichni víme, že v Evropské unii to
RADEK ŠPICAR
64
nedosahuje téměř nikdo, snad Finsko, možná ještě ojediněle někdo jiný. Není
možné očekávat především v našich podmínkách, že dosáhneme tohoto cíle, aniž
bychom stimulovali soukromé investice do vědy a výzkumu. To znamená investice ze strany podniků. Bez toho prostě nedosáhneme nikdy 3 % HDP. Z veřejných
prostředků to prostě nepůjde. To znamená, že je třeba nadále udržovat a prohlubovat taková opatření, jako je např. odečitatelná položka na vědu a výzkum. Jsem si
vědom toho, že to je kontroverzní záležitost a že ne všichni se mnou musíte souhlasit. Ale to je nesmírně důležitý nástroj, díky kterému sem přicházejí zahraniční
investoři a díky kterému firmy, jako je Škoda Auto, které fungují v nadnárodních
koncernech, jsou schopny získávat firemní stříbro, to znamená investovat do vědy
a výzkumu v České republice. Tohle je potřeba zachovat. A druhá věc: nikdy nebude naše republika investovat do vědy a výzkumu 3 % HDP a nebude tolik investovat ani soukromý sektor, pokud nebude fungovat spolupráce mezi podniky a univerzitami. Jestli můžeme někde skutečně přidat, tak je to tato oblast, protože
spolupráce mezi podniky a univerzitami, mezi podniky a výzkumnými institucemi
prostě v České republice nefunguje. Nefunguje z převážné většiny. Kde to funguje,
to jsou jen omezená centra jakési pozitivní deviace, ale je to nesystémové, stát
tomu nepomáhá – a to vidím jako veliký problém. My jsme se upínali několik let
k Bílé knize, kterou připravilo svého času Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které skutečně velmi dobře rozpoznalo systémové problémy, se kterými stát může něco dělat, rozpoznalo, proč spolupráce nefunguje dobře. Podle mého
názoru jeden z největších problémů je, že byznysmeni s akademiky těžko nacházejí společnou řeč, není to jednoduché. Bohužel všichni víme, jak to s Bílou knihou dopadlo. Nakonec jediná zájmová skupina, která se za ni postavila, byl český
průmysl, byly české podniky. Odmítla ji Akademie věd, odmítly ji vysoké školy.
V důsledku toho politikové ztratili odvahu a celá ta věc šla do ztracena. Bez Bílé
knihy, bez všech těch opatření, která jsou v ní obsažená, se daleko nedostaneme.
Doufám, že je ještě naděje, že Bílá kniha není úplně mrtvým dokumentem. Takže
to byly moje připomínky k tématu inteligentní růst. Teď už budu stručnější.
Udržitelný růst je další strategická, důležitá oblast agendy strategie Evropa
2020. Možná by někdo z vás čekal, že jako zástupce Škody Auto – to znamená
firmy, která vyrábí produkty znečišťující životní prostředí, která je navíc objektem
velmi silné regulace jak ze strany Evropské unie, tak i národního státu – budu pro
to, abychom snižovali standardy v oblasti ochrany životního prostředí, aby regulace podniků v tomto směru byla menší, či možná nebyla vůbec. Není tomu tak. Nic
takového požadovat nebudu a neudělám to z důvodu, který se už tady několikrát
objevil. Právě vyspělost v oblasti nových technologií, ekologických technologií,
snižování energetické náročnosti, závislosti na uhlíku a dalších přírodních zdrojích
je jednou z mála komparativních výhod, které v tuto chvíli Evropa a Česká republika vůči zbytku světa ještě vůbec mají. Jeďte se podívat do Číny. Já jsem se před
měsícem vrátil a pochopil jsem, že jestli nás v tuto chvíli ještě něco drží nad vodou,
tak je to naše vyspělost v oblasti technologií, v oblasti vědy a výzkumu, inovací,
BLOK A
65
ekologických technologií. To je to, co nám závidí. Problém je, že to asi nebude na
dlouho. To, že jste v něčem opravdu dobří, poznáte podle toho, že vám to někdo
závidí a snaží se to kopírovat. Právě s takovýmto pocitem jsem se z Číny vracel.
Proto se musíme na tyto věci soustředit, proto do nich musíme investovat. Bohužel
nám nic jiného nezbude. A ještě další bohužel: oni si uvědomují, že právě to je naše
komparativní výhoda, a velmi aktivně pracují na tom, aby ji eliminovali, aby nás
v tomto směru dohonili, eventuálně předstihli. Omlouvám se, že budu hovořit o příkladu z automobilového průmyslu, ale to je to, čemu skutečně rozumím na rozdíl
od ostatních věcí. Podívejte se na rozvoj elektromobility. To je skutečně nejprogresivnější součást budoucího rozvoje automobilového průmyslu. Evropa je pět let
za Čínou. Čína se rozhodla jako jedna entita, že do elektromobility půjde naplno,
že bude mít jednu národní politiku rozvoje elektromobility. O tom si můžeme
v Evropské unii nechat jenom zdát. Souvisí to s tím, že Čína bude mít jednotný
standard, a jistě si dokážete představit, jak je něco takového důležité pro rozvoj.
Evropská unie je daleko od toho, aby měla jeden standard. Čína si uvědomila, že
není schopna soupeřit například s evropskými výrobci automobilů v oblasti spalovacích motorů. Tam jsme příliš daleko a duševní vlastnictví z této oblasti neprodáme lacino. Ale oni mohou udělat další velký čínský skok právě v oblasti moderních
technologií, v oblasti ekologie, a tím nás v podstatě předehnat. Vidím takové riziko jako velmi reálné.
Ode mne neuslyšíte, že je potřeba, aby Evropská unie v tomto polevila a aby
udržitelný růst nebyl součástí strategie Evropa 2020. Právě naopak. Na druhou
stranu ale musím říci, že ode mne uslyšíte, že legislativa, která s tím přichází, ta
regulace, která přichází, musí být ekonomicky podložená, musí být smysluplná
a nesmí to být aktivistická, ideologická politika, která skutečně vysává energii,
vysává kapitál evropských firem. Bohužel to se dost často stává. Kdykoliv, když
přijde zákon regulační, environmentální z Bruselu, tak začne několikaměsíční boj,
protože ten zákon je navržen tak, že je nesplnitelný. Prostě z ekonomických důvodů není možné ho naplnit. Vezměte si emisní povolenky, vezměte si oblast CO2.
Prostě není to možné. Pravděpodobně s tím Brusel počítá, proto to tak navrhuje,
ale nás stojí obrovské úsilí vysvětlovat, proč to ekonomicky není splnitelné. Chceme regulaci, protože je v našem vlastním zájmu, ale musí být založena na reálných
aplikovatelných základech. Dále v této oblasti očekáváme, že Česká republika –
a nejenom Česká republika, ale i Evropská komise – bude velmi striktně dodržovat to, k čemu se zavázala. Evropská komise i náš stát se zavázaly k tomu, že každý
zákon, každá regulace, která přijde a která má obrovské dopady na konkurenceschopnost evropských podniků, bude mít analýzu dopadů na podnikatelské prostředí, což je strašně důležitá věc. My jsme s Martinem Jahnem před několika lety
prosadili tuto věc do české legislativy. Prostě v tuto chvíli analýza dopadů regulace na podnikatelské prostředí musí být přílohou všech důležitých vládních materiálů. Bohužel ale všichni víme, jak to dopadlo. Dopadlo to úplně stejně jako s těmi
rovnými příležitostmi žen a mužů, protože každý zákon musí mít také analýzu
RADEK ŠPICAR
66
dopadů na rovné příležitosti žen a mužů. A tuším, že tam musí být také fiskální
dopady. Vzpomínám si na ty vládní materiály, které nám procházely rukou. Tam se
vždycky píší takové ty dvě kouzelné větičky: materiál nemá žádný jasně doložitelný dopad na rovné příležitosti žen a mužů a co se týká fiskálních dopadů, jsou
těžko kvantifikovatelné. Tak takhle ne, to opravdu nepotřebujeme. My potřebujeme kvalitní dopadové analýzy, abychom věděli, zda ten zákon, který je předkládán,
je za prvé skutečně potřebný a za druhé, že jeho dopady budou převážně pozitivní.
Často se ukazuje – jak nám říkali naši britští kolegové, s nimiž jsme na přípravě
této legislativy spolupracovali –, že když se udělá kvalitní dopadová analýza, tak
prokáže, že zákon není vůbec potřeba. A to je to nejlepší, protože neexistující zákon
je vůbec ten nejlepší. Nebo se také často ukáže, že jeho negativní dopady by převážily ty pozitivní. Zpracovat důkladnou, užitečnou analýzu je složité, náročné na
znalosti, ale je velmi potřebné, aby se to dělalo.
Poslední oblast, o níž budu hovořit, je trh práce. Tuším, že v newspeaku Evropské komise je tato kapitola nazvána „Začleňování do trhu práce“, nebo nějak
podobně. Pracovně tomu říkejme „trh práce“, ať si rozumíme. Jeho současné fungování v České republice považuji za jednu z největších bariér dalšího růstu české
ekonomiky. Trh práce prostě nefunguje tak, jak zaměstnavatelé, podniky očekávají. Díky bohu mnoho podniků se už vzpamatovalo po těch dvou krizových letech,
která byla skutečně těžká. Začínáme opět růst, což znamená, že začínáme mít
potřebu nabírat nové zaměstnance. Současná legislativa a fungování trhu práce –
například to, o čem jsem hovořil v té první části svého příspěvku, nedostatek kvalitní pracovní síly – je ale obrovskou brzdou. Takže prostě doufáme, že trh práce
v rámci celé Evropské unie, ale i České republiky bude flexibilnější, než je v této
chvíli, že nebudeme nadále postrádat takové nástroje, jako jsou konta pracovní
doby. Během krize jsme si ověřili, že už nebude pro podniky možné plánovat
s výhledem tří let dopředu. Tak velké podniky, jako je Škoda Auto, byly v předkrizové době zvyklé plánovat nasazení svých 25 tisíc zaměstnanců skutečně na dlouhou dobu dopředu, ale my jsme se museli během dvou krizových let naučit plánovat v rámci tří měsíců. A věřte mi, že s takovýmto počtem zaměstnanců je to
opravdu těžké, především když nemáte legislativní nástroje, které vám to umožňují.
Takové věci, jako jsou konta pracovní doby, nám prostě chybí. K tomuto problému
očekávám otázku ze strany našich kolegů zastupujících na tripartitě stranu zaměstnanců, ale já skutečně věřím tomu, že pro budoucí konkurenceschopnost celé naší
ekonomiky je adekvátní řešení tohoto problému důležité. Chybí nám alternativní
pracovní úvazky. Podívejte se na země s nízkou nezaměstnaností navzdory krizi:
třeba Nizozemsko má 50 % alternativních forem pracovních úvazků. Hádejte,
kolik jich máme my. My jich máme 5 %. To je zoufale málo, to mně skutečně
nepřijde dostatečné. Nezastírám, že zde jsou psychologické problémy jak na straně zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. Stále žijeme v zemi, v níž je běžné, že když
vás zaměstnavatel nevidí v práci, nevidí vás za proskleným oknem, tak má pocit,
že nepracujete. To je jeden z problémů. Zaměstnanci se v téhle záležitosti málo
BLOK A
67
hlásí o svá práva, protože ví, že by to zaměstnavatelé takhle vnímali. Je potřeba
přemýšlet o tom, jak alternativní formy pracovních úvazků i nadále podporovat.
Dalším problémem trhu práce v Evropské unii i u nás je věkové složení obyvatelstva, s nímž souvisí systém zelených karet. Co si budeme nalhávat, my jsme dnes
tady o tom nehovořili, protože to je téma na celou další konferenci. Demografická
bomba v celé Evropě tiká. V České republice už ji také začínáme cítit. Bez zahraniční kvalifikované pracovní síly se prostě neobejdeme. V našem podniku jsme si
uvědomili, že bez diverzifikovaných týmů nebudeme schopni v globální konkurenci obstát. Pokud nebudeme mít v našich vývojových týmech lidi mladé, tak
nebudeme vědět, jak vyvíjet a vyrábět auta, která si budou kupovat mladí lidé.
Pokud tam nebudeme mít seniory, nebudeme vědět, jak uzpůsobit kokpit vozu
potřebám starších řidičů. Pokud tam nebudeme mít Indy a Číňany, tak nebudeme
vědět, jak vyvíjet naše vozy tak, aby byly prodejné na těchto trzích. Nebudeme
vědět, že indický vůz musí mít o 30 % více chromu, protože jinak si ho Ind nekoupí, a nebudeme vědět, že se musíme soustředit na zadní sedačky, které musí být
měkčí než ty přední, protože nikdo, kdo si náš vůz v Indii koupí, ho nebude sám
řídit, bude mít svého řidiče. To je know-how, které získáte, pouze pokud máte
diverzifikované týmy. A my musíme být země, která bude vůči těmto lidem vstřícná a která bude schopná je tady také integrovat. České podniky to potřebují, bez
toho se nebudou schopny dále rozvíjet. Konečně se dostávám ke své poslední
poznámce k trhu práce. Nebudu věřit strategiím, které přicházejí z Evropské unie
a jsou zaměřené na konkrétní doporučení v oblasti trhu práce, pokud budu vědět,
že důležité členské státy EU stále uplatňují restrikce na volný pohyb pracovní síly.
Tohle je jeden z obrovských problémů, které stále Evropu trápí. Chápu, že Evropská komise je v tom do jisté míry nevinně, že se snaží s tím bojovat, ale bohužel
naráží na odpor členských států. Myslím, že v této chvíli se musí Evropská komise skutečně, lidově řečeno, pochlapit – omlouvám se za ten výraz, ale je výstižný
– a musí říci národním členským státům, že tudy cesta opravdu nevede, že tak jednat nemohou, protože jinak veškeré tyto iniciativy budou vypadat velmi zvláštně.
Na jednu stranu apelovat na to, co všechno musíme udělat na trhu práce, a na druhou stranu říkat: zapomeňte na to, že byste mohli vysílat svoje lidi do těchto a těchto důležitých zemí, protože tam existují restriktivní opatření, která to znemožňují
– tak to tedy opravdu nejde.
Závěrem bych chtěl ještě uvést moji osobní poznámku k celé této věci. Zavzpomínám si na dobu, kdy jsem byl státním úředníkem a kdy jsem jezdil do Bruselu
s některými kolegy, které tady vidím, obhajovat národní programy reforem, to znamená na dobu Lisabonské strategie. Moje poznámka bude věnovaná řízení celého
procesu strategie Evropa 2020. Vzpomínám si, že jsme vždycky s velkým přispěním Ministerstva financí ČR – které skutečně při rozpracovávání Lisabonské strategie a přípravě národních programů reforem odvádělo z celé státní správy nejlepší práci – jezdili s velkým strachem do Bruselu obhajovat ty národní programy
reforem, tu implementační část Lisabonské strategie. My jsme věděli, že tam odjíž-
RADEK ŠPICAR
BLOK A
díme s materiálem, který by si například v oblasti trhu práce zasloužil kritiku. Vraceli jsme se ale s úsměvem, protože po dvouhodinovém jednání, na němž jsme
národní programy reforem obhajovali, jsme zjistili, že v podstatě vůbec nikoho
nezajímá, s čím tam jezdíme, a aby někdo řekl, „máte tam nějaký problém, se kterým byste měli něco dělat,“ nebo aby nás dokonce někdo za něj sankcionoval, tak
to byla úplná utopie. Pokud nebude zaveden systém do vyhodnocování, sledování
stanovených cílů strategie Evropa 2020, pokud nebude nedodržování těch cílů
sankcionováno, tak se ani tato agenda nikam nedostane, stejně jako se nikam nedostala Lisabonská strategie. Doufám, že se to zlepší, protože to všichni potřebujeme.
Ve strategii Evropa 2020 je skutečně spousta velmi pozitivních opatření, velmi
dobrých návrhů, které je potřeba implementovat. Doufám, že implementovány
budou, protože teď se hraje o konkurenceschopnost české ekonomiky a evropské
ekonomiky. Globální soupeření je obrovské a nečeká, naopak pokud na něj nebudeme adekvátně reagovat, tak na tom budeme v budoucnu velmi špatně.
Děkuji vám za pozornost, omlouvám se některým účastníkům za to, že možná
některé z těch věcí, které jsem říkal, byly na ně až příliš kontroverzní. Ale budou
mít příležitost mi to vrátit během diskuse, na kterou se těším. Děkuji.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Špicarovi za jeho příspěvek, kterým jsme uzavřeli dopolední část
prezentací, který byl poměrně výživný a kterým opravdu postavil můstek k nadcházející diskusi. Jenom mě tak napadlo, že strategie Evropa 2020 je vlastně dokument, na kterém se podílejí všechny státy EU. Také tady byla vyslovena spousta
úvah na téma, co by tam mělo být, co tam schází, co by tam být nemuselo apod.
Napadlo mě, co tedy vlastně bránilo tomu, aby ve strategii Evropa 2020 byly
zapracovány například i ty připomínky, které tady zazněly z úst pana Špicara. Přednesl dost konkrétní věci. Předávám slovo panu Malému, aby mohl moderovat diskusi.
68
DISKUSE
BLOK A
Jiří Malý
Děkuji. Dámy a pánové, vidím, že se někdo hlásí. Prosím.
Josef Středula
Dobrý den, jsem předsedou Odborového svazu KOVO a nebudu reagovat na
některé výzvy k diskusi ze strany Radka Špicara, neboť si myslím, že by bylo příliš
luxusní probírat teď tady otázku trhu práce, ale dovolím si několik poznámek k tomu,
jak to funguje v praxi. Předpokládám, že všichni víte, že strategie Evropa 2020 se
uvolnila k veřejné diskusi Evropskou komisí na konci roku 2009. Teď máme polovinu září roku 2010. Do doby schválení tohoto dokumentu Evropskou radou se prakticky nevedla v České republice vůbec žádná diskuse, a pokud se něco stanovilo, tak
to byla pouze pozice České republiky vytvořená určitou skupinou, která za to zodpovídá, v tomto případě tedy pochopitelně úředníky. Nemám nic proti jejich práci,
ale ti, kteří se k tomu měli nejvíce vyjádřit, kteří by do toho měli nejvíce promluvit,
to znamená ti z reálné ekonomiky, tak ti i přesto, že jsme o to žádali, tak mlčeli. Sám
bývalý ministr financí se na jednání tripartity, jehož jsem se zúčastnil jako člen delegace za stranu odborů, vyjádřil, doslova ho cituji: „Ano, toto je velmi vážná věc.“
A přes toto hodnocení závažnosti celé věci se neudělalo vůbec nic. Potom přišlo
odsouhlasení Evropskou radou a byl předložen materiál, který byl tvrdě odmítnut jak
zaměstnavateli, včetně Hospodářské komory, tak delegací odborů v tripartitě. Doufám, že se teď o přestávce nebude pan náměstek pro evropské záležitosti pokoušet
obhajovat, protože tak se to stalo. A víte, jaká byla výmluva? No, budou se schvalovat jenom ty hlavní body. To ostatní ne, to se bude teprve diskutovat. Uběhly další tři
měsíce, dneska je září, a neděje se zase vůbec nic. Rád bych svým příspěvkem vyjádřil poděkování pořadatelům této konference za to, že jednání k tomuto dokumentu
iniciují. My jsme opět požádali, aby se v říjnu šlo na tripartitě ještě o kus dál, abychom se zabývali už nejenom budováním české pozice, ale zároveň diskusí o budoucí kohezní politice, o budoucím směřování České republiky. Pořád tady slyším, že
něco chce Evropská unie, ale my jsme přece jednou z členských zemí a my sami
máme vědět, co chceme. Ale my to nevíme, my jsme to, co chceme, nezformulovali.
Trochu bych rozšířil to, co zde říkal Radek Špicar o otázce vzdělávání. Celoživotní vzdělávání je velkým klíčem k postavení České republiky ve světě i v Unii,
mělo by tedy být prvořadým cílem, ale tady se v tomto směru ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu nikdo nevěnuje. A přitom to, jak se společnost věnuje úrovni
základního, středního i vysokého školství, to by přece měl být takový vykřičník, že
69
BLOK A
DISKUSE
líme, že tomuto dokumentu není v této zemi věnována dostatečná pozornost. A za
nás, za organizátory musím říci, že i my jsme měli problém dohledat nějakou českou pozici ke strategii Evropa 2020. Kdo má další dotaz? Prosím, paní Vintrová.
Růžena Vintrová
Chtěla bych se dotázat na toto: postrádám tam do určité míry konkrétnější formulaci komparativních výhod Evropy, tedy nejen v tom smyslu, co nelze dovézt
z Číny dnes, ale i za deset, dvacet let. Jestliže dnes, jak zde bylo řečeno, mají Číňané málo znalostí, pak lze předpokládat, že to všechno doženou. Ale existuje něco,
co je šité na míru; jsou to specifické potřeby zdejšího obyvatelstva a služby, které
nelze poskytovat na dálku atd. Samozřejmě ve strategii Evropa 2020 je zapracován
inteligentní růst, udržitelný růst, ale nemělo by se to přece jen společně rozpracovat, abychom obstáli v rámci celosvětové konkurence, abychom nebyli zaskočeni?
Zatím se na to pohlíží jenom z dnešního hlediska, ale Čína i ostatní regiony se
vyvíjejí velmi dynamicky.
Radek Špicar
Ujmu se odpovědi. Mně to tam chybí také. Někdo se zde ptal, tuším, Vladimíra Dlouhého, proč tam není kvantifikovaný růst; myslím si, že odpověď na
vaši otázku je podobná. Protože je velmi těžké něco tak konkrétního do takového nekonkrétního, navýsost politického materiálu zapracovat, prosadit to tam.
Vidíte, že konkrétních, kvantifikovaných cílů je v dokumentu vůbec hrozně
málo a bude jich bohužel čím dál tím míň. Jednou z těch věcí, které jsem si mohl
také přímo na místě ověřit, je to, že Číňanům již v tuto chvíli nestačí, že jsou
levnou montovnou, zemí, kde například evropské podniky, evropští výrobci něco
vyrábějí. Oni se chtějí dostat o krok dál a připravují legislativu, která v podstatě v určitých sektorech podniky – především zahraniční, které v Číně podnikají
– donutí, aby tam podnik, pokud bude chtít své zboží v Číně prodávat, přenesl
také veškeré znalosti s výrobou produktu spojené. To se týká i zřizování pracovních útvarů, které jsou se znalostmi spojené, třeba vývojových. A potom
bude naše budoucnost tak, jak ji chceme budovat v rámci strategie Evropa 2020
– to znamená terciární vzdělávání, výzkum, vývoj, inovace atd. –, velmi ohrožená, protože tady bude nutnost vývozu znalostí a kreativity. Čína si to může
dovolit, ona není členem Evropské unie, kde by nic takového neprošlo žádnému
členskému státu. Čína si prostě může diktovat, aby to tak bylo, a bude na evropských firmách, aby se rozhodly, zda jim Čína stojí, nebo nestojí za to, aby riskovaly to nejcennější, co mají – duševní vlastnictví. Nebudu raději svůj odhad
říkat, protože to bude poměrně jasné rozhodování. Podíváte-li se na potenciál,
Jiří Malý
Děkuji za dotaz. Kdo by se ujal odpovědi?
Jiří Malý
Velice vám děkuji za příspěvek, za vaši obsáhlou připomínku, a děkuji také, že
jste nás pochválil za zorganizování této konference, protože my si skutečně mys-
71
první, co by měli politici udělat při stanovování svých strategických cílů na čtyřleté období, je říct: „Ano, toto je ten klíč, na který se musíme soustředit, k němuž
musíme napnout naše síly.“ Ale paradoxně to nedělají. A proč? Protože vyhodnocení přínosu změny ve vzdělávací soustavě se určitě neprojeví během jejich funkčního období. V tom případě neuvažují o prospěchu České republiky, ale pouze
o sobě, o politicích. A to přece český občan, ať už má jakékoliv politické zaměření, musí odmítnout. Když se Rada vlády vyslovila pro rozvoj lidských zdrojů, tak
se to před čtyřmi lety tajným usnesením vlády zrušilo. Já to nechápu. Opravdu
nechápu. Jestliže něco tady potřebujeme, tak je to právě budování budoucnosti; ale
my se místo toho zabýváme malichernými problémy na českém plácku, tváříme se,
že umíme odhadnout kde co, včetně vývoje ekonomiky před krizí. A pak přijde
průšvih, vždyť seknout se o deset procentních bodů v odhadu vývoje ekonomiky
České republiky, to už je opravdu mistrovský kousek, a předpovídat růst HDP na
příští rok ve výši tří procent, to je také povedené. Přiznám se, že nevím, jak ten růst
má někdo budovat.
Závěrem bych chtěl říci, že jestliže se tady nevytvoří ideologicky očištěný, tj.
politických cílů prostý tým, který bude ochoten pracovat na všech stránkách strategie České republiky – říkejme tomu třeba hospodářská strategie České republiky –, a jestliže nevyužijeme tu šanci, kterou dává strategie Evropa 2020 – máme
udělat náš národní reformní plán do konce roku –, tak potom opětovně promrháme několik vzácných let, v nichž bychom mohli dosáhnout cílů, jejichž naplnění
bychom si všichni přáli: být silným, zdatným státem vysoce konkurenceschopné
Evropské unie. Znovu děkuji organizátorům konference, a pokud jste tady i vy,
kteří můžete posunout něco o kousek dál – třeba i o půl kroku, to nevadí –, tak to,
prosím, udělejte. V současné době mám pocit, že tuto problematiku a tento dokument nikdo diskutovat nechce, buď proto, že to neumí, anebo proto, že se bojí
změn dosavadního směřování, které by to mohlo přinést. Nezáleží na tom, je-li
strana vlevo, vpravo nebo uprostřed, ono je to úplně jedno. Tady a teď se jedná
o Českou republiku, o lidi žijící v této zemi. A nic jiného nám nezbývá, než dělat
ty věci společně. K tomu je zapotřebí v politice vizionáře, lidi, kteří jsou schopni
vést diskusi napříč všemi směry, a to tady zatím chybí. A prosím, nevymlouvejme
se na žádnou strategii Evropa 2020 ani na Lisabonskou strategii. My jsme skutečně místo toho, abychom něco dělali ve prospěch celku, spíše hledali výmluvy,
proč to nejde. Myslím, že to je pro budoucnost ta nejhorší cesta. Doufám, že snad
už je takový postoj historickou záležitostí a váš zájem o strategii Evropa 2020 je
vážný. Doufám a uvítám, že budeme moci 19. října na jednání plenární schůze tripartity už říci: „Ano, konečně se to pohnulo a my jsme udělali nějaký kus práce.“
Děkuji za pozornost.
70
BLOK A
dneska dovážejí levnou ocel z Ruska. Co jsme docílili například z pohledu CO2
v ochraně životního prostředí? Jenom jsme ho tou dopravou zatížili. U nás jsme
zrušili pracovní místa, ocel se doveze, tady se získává evropský trh a ruský podíl na
tom jen profituje místo toho, aby na tom profitovali naši lidé. A to souvisí se základními věcmi, které by měly být ve strategii Evropa 2020 natvrdo napsané. Ten dokument je napsán tak diplomaticky, že je příliš obecný a skoro nikam nevede. Nevěřím, že si strategii Evropa 2020 vezmou členské země EU za svou, protože neřeší
jejich problémy. Děkuji.
DISKUSE
Jiří Malý
Děkuji za vaši obsáhlou poznámku. Nevím, jestli na to chce někdo reagovat.
který Čína má, jak roste její koupěschopnost, jak roste poptávka v Číně – například po evropském zboží, které má stále lesk kvalitního evropského zboží –, tak
je to celkem zřejmé. Koneckonců obdobná situace v poptávce u nás byla na
začátku 90. let, byl zde hlad po dlouho nedostatkovém západoevropském zboží.
Čekají nás opravdu časy čím dál tím tvrdší, a to je ten hlavní důvod, proč je
třeba realizovat všechno to, co je obsaženo ve strategii Evropa 2020. Ale i když
to uděláme – a že to nebude vůbec jednoduché –, tak to nebude dostatečné, protože svět nečeká na to, až my se tady za dalších deset let dostaneme o krok dál.
On už za dalších deset let udělá dvacet kroků dopředu a v některých odvětvích
už nyní o ty kroky vepředu je, to je zcela zřejmé. Na to, jak jsem mladý, začínám být čím dál tím více skeptický a musel jsem se smát, když Vladimír Dlouhý říkal: „Ono je to tím věkem, já už jsem starší, fatalista, už vidím katastrofické konce.“ Za sebe musím říct, že na základě zkušeností, které jsem v poslední
době nabyl právě v takových zemích, jako je Čína, a v mnoha jiných zemích, už
začínám být pomalu také skeptický v tom, jaké místo si vydobude Evropa
v tomto století. Opravdu mám pocit, že v mnoha ohledech nám začíná zvonit
hrana.
Jiří Malý
Děkuji za odpověď. Kdo má další dotaz?
Jaroslav Šulc
Mám jen technickou poznámku k tomu, co teď říkal Radek. Vidím vzadu v sále
kolegu Oldřicha Körnera ze Svazu průmyslu a dopravy. Oni byli spolu s námi letos
na výročním zasedání Mezinárodní organizace práce, což je vlastně jakási světová
tripartita, a já jsem měl loni možnost sedět vedle v jednacím sále se zástupcem čín-
Radek Špicar
Promiňte, že do toho vstupuji, když navíc budu zase jen říkat, že souhlasím
s tím, co říkal pan Vladimír Dlouhý. Omlouvám se za to, ale on poměrně přesně
popsal zkušenost, kterou má z Indie a Číny – tuším, že zmiňoval tyto dvě země –,
a já mám úplně stejnou ze svých studií v Anglii. Přijel jsem tam a viděl jsem, že
přírodní vědy a technické vědy nestuduje téměř žádný Evropan, zato Indů, Číňanů, studentů ze Singapuru, z Thajska, prostě ze všech těchto zemí tam bylo 90 %.
Ptal jsem se jich: „To jsou u vás tyhle předměty tak populární, to jste tam všichni
fandové do matematiky?“ A oni odpovídali, že je to vůbec nebaví, že by daleko
raději studovali něco jiného, třeba mezinárodní vztahy, to že je nádherné studium,
při němž získáte pár let krásného přemýšlení, čtení knih atd. Ale oni také říkali:
„Studuji tady tento obor proto, že v něm vidím ekonomický potenciál.“ Pochopil
jsem, že oni se na vzdělání dívají jako na investici. Evropa si stále ještě myslí, že
si může dovolit ten luxus, že se na vzdělání tak dívat nemusí. A to je velká chyba,
protože pak se dostáváme přesně do situace, kdy náš problém s konkurenceschopností už vůbec není ve výrobě, ale začíná právě na základních školách,
začíná už ve vzdělávacím systému. Pro nikoho v Evropě už není dostatečně
atraktivní studovat technické vědy a to je obrovský problém, protože Evropa je
průmyslová velmoc, tam je naše konkurenceschopnost, a pokud budeme selhávat už ve vzdělávacím systému, tak to v těch následujících fázích nikdy nedotáhneme.
Pavel Bartoš
Jsem z Hospodářské komory. Myslím si, že pan Špicar je ještě velký optimista.
On říkal, že Čína bude hrozit. Na rozdíl od něj si myslím, že už to tu je. Nedělejme si iluzi, že Čína teprve bude nějakou hrozbou. Na této situaci je paradoxní, že
my Čínu posilujeme, my ji neustále – a teď to řeknu natvrdo – svojí leností, svojí
evropskou nadutostí prostě posilujeme. Obdobně se chová Amerika. Zkuste dneska některé výrobky dělat v Evropě. Prostě je neuděláte. Ale slyšel jsem zajímavou
sentenci, nad kterou možná stojí za to se zamyslet. Kdosi říkal, že až všichni Číňané budou chtít nosit ponožky tak jako Evropané, tak Evropané nebudou mít co
nosit, protože Čína stačí vyrábět ponožky jenom sama pro sebe. Myslím si, že ve
strategii Evropa 2020 chybí jedno zásadní heslo: „Bez práce nejsou koláče.“ Evropa si musí uvědomit, že musí začít pracovat, že musí přestat – odpusťte mi ten termín – žvanit a kecat, ale že se musí vrátit k výrobě, musí vyrábět zboží, musí tvořit hodnoty; nemůžeme jen obchodovat s Čínou. Dokonce si myslím, že je to určitý
zavedený systém – kdo ví, jestli nám ho Číňané nepodsunuli –, levně nakoupit,
draze prodat. Na tom vzniká jakýsi rozdíl, ale nevzniká hodnota, a to je právě problém krize, ve které jsme se ocitli; vyvážíme jedno pracovní místo za druhým,
mnohdy pod rouškou ochrany životního prostředí, pod rouškou inteligentní práce,
přidané hodnoty a kdesi cosi. Vždyť to tak není pravda. Vidíme to třeba na hutnictví. Co vyřešíme tím, že budeme dovážet? Typickým příkladem jsou firmy, které
73
Jiří Malý
Prosím, další dotaz, pane Šulci.
72
BLOK A
ské vlády a ten si během diskuse postěžoval: „U nás teď je hlavním problémem to,
že nám přijde letos“ – to jednání bylo někdy v květnu 2009 – „na trh 28 milionů
absolventů středních a vysokých škol a my pro ně v tuto chvíli sháníme místa. Ten
problém je v tom, že my si nemůžeme dovolit investice, které jsme vložili do učitelů,
do studijních pomůcek, do zahraničních lektorů, do skript atd. odepsat, znehodnotit je
tím, že nedáme studentům práci.“ Zeptal jsem se: „A máte nějakou představu, co to
bude stát?“ Odpověděl mi: „Jistě, 620 miliard dolarů. Máme speciální vládní program,
který už teď nabíhá a do června naběhne zcela, na to, abychom měli připravené fabriky, provozy a takové akce, kam by tito studenti mohli nastoupit v okamžiku, kdy
dostanou vysvědčení nebo diplom po promoci. Zaměstnáme jich minimálně 90 %, my
si nemůžeme dovolit nechat ty lidi jít na úřad práce.“ Tolik jenom k tomu, co se zde
říkalo: investice do vzdělání jsou fenomén a ne faktor a Číňané to berou skutečně
vážně. Děkuji.
Jiří Malý
Ještě další dotaz.
Iveta Černá
Děkuji za slovo. Jsem z Vysoké školy ekonomické v Praze. Mám dotaz ohledně vašich prognóz, jak se bude vyvíjet mezinárodní obchod a vůbec růst HDP.
Dívala jsem se na odhady Mezinárodního měnového fondu a viděla jsem, že se
předpokládá, že po velmi útlumovém roce 2009, kdy došlo k obrovským propadům, přijde v roce 2010 silné oživení a růst, že to půjde nahoru poměrně hodně
rychle. Vy jste tady zmiňovali různé stimuly, které byly do ekonomik napumpovány nebo v nich nějakým způsobem uplatněny, a říkali jste, že tyto stimuly skončí zřejmě rokem 2010. Co si myslíte o vývoji v roce 2011? Nepůjdeme opět dolů?
Děkuji.
Jiří Malý
Ještě pan Wawrosz.
Petr Wawrosz
Mám dotaz konkrétně na pana Šikulu, i když to může směřovat i na ostatní řečníky. Při poslouchání jsem si uvědomil, že jak Lisabonská strategie, tak strategie
Evropa 2020 byly vždycky přijímány v dobách ekonomického poklesu, byť u té
Lisabonské strategie pokles nastal až později, spíš v roce 2001 a dále; ale přece jen
je tam jistá analogie. Do jaké míry tento faktor hraje roli při srovnávání těchto dvou
strategií? Děkuji.
Jiří Malý
Soustředím více dotazů. Prosím, má ještě někdo dotaz? Pan Vondrák.
74
DISKUSE
David Vondrák
Jenom taková poznámka. Tady se mluvilo o absenci dlouhodobé hospodářské
strategie České republiky. Chtěl bych se zeptat – možná Radka Špicara, protože se,
tuším, podílel na strategii hospodářského růstu, aby mě případně on nebo někdo
jiný vyvedl z omylu –, zda někdo zrušil v České republice hospodářskou strategii.
Nějaká vláda. Děkuji.
Jiří Malý
Ještě nějaký dotaz? Není tomu tak. Poprosil bych naše panelisty, aby se ujali jednotlivých odpovědí. Jeden dotaz byl konkrétně směřován na pana Šikulu. Začal
bych u něj.
Milan Šikula
Z mého pohledu neřešení bazické příčiny způsobuje, že nedochází k přerušení
nabalování dluhů, respektive že zdroje, které se do toho vkládají, nejsou funkční.
Stiglitz např. říká, že místo aby investice šly do nových dynamických podniků,
šly na záchranu podniků, které jsou vlastně v ekonomickém smyslu odsouzené
ke krachu nebo k podstatnému omezení. Stejně tak se děje s investicemi do životního prostředí. Je předpoklad, že konkurenceschopnost, kterou zde vzpomněla
i paní Vintrová, že velká ozdravná restrukturalizace vývoje by měla být orientována tímto směrem, a jsem přesvědčený, že se tak bude i dít. Také mám informaci, že Čína i přes obrovské problémy s restrukturalizací podniků i celých hospodářských oborů k ní velmi programově přistupuje a možná nás opravdu v tomto
předběhne. Když sledujeme vývoj přístupů, hodnocení negativ a pozitiv, tak vidíme, že to úplně osciluje. Jen se nějaký index pohne směrem nahoru, hned jsou
prognózy o vyhlídkách na světlo na konci tunelu, druhý den něco spadne a hned
je zde volání, že krize se vrací. Vyhlídky jsou strašně kolísavé, protože nemají
pevný základ, nemají se o co opřít. Z tohoto důvodu si myslím, že prognózy, které
jsou, nemají reálnou vypovídací hodnotu, nebo ji mají jen velmi omezenou. Myslím si, že je tomu tak proto, že se obcházejí reálné příčiny, které to celé způsobily. Došlo k nejhlubší a obrovské diferenciaci bohatství, která není jen mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi. Dneska vidíme, že některé rozvojové země mají
největší devizové rezervy, a vidíme, že i v nejvyspělejších státech diferenciace
obrovsky vzrůstá. Střední vrstva, která byla vždy oporou společnosti, která generovala poptávku atd., upadá i ve vyspělých státech. Osobně se domnívám, že
vývoj bude spíš takový, že nastoupí oscilování kolem stagnace s drobnými pády
a vzestupy tu v té, tu v oné oblasti. Jiná věc je, že země s rozvojovým potenciálem mění konstelaci. V rozvojových zemích je potenciál, který může celosvětovou vyhlídku nějakým způsobem korigovat, ale aby se Evropa udržela, to bude
dělat velký problém. O tom mluvil už můj předřečník. Jedna věc, která nám chybí,
je fanatismus rozvoje. Do Číny se vracejí špičkoví podnikatelé, vědci z celého
75
světa, kteří jdou do horších podmínek jen proto, aby byli účastni toho velkého rozvoje. Nevím, co by bylo potřeba u nás udělat, abychom se i my v tomto směru
zmobilizovali a reálně hleděli na to, v jakých podmínkách se budeme nacházet
v konkurenci ne za pět let, ale již nyní. Souhlasím s tím, že už nyní proces změn
v konkurenceschopnosti je v chodu, že už to funguje. Čína k nám sice některé
služby nebude vyvážet, ale tzv. suverénní fondy dneska pronikají i do nejvyspělejších států a už jsou z toho velké obavy. Jsou projekty na pronikání Číny do Afriky, ale i do Evropy, jsou projekty „spolupráce“ i u nás na Slovensku, při nichž se
vedou přímá jednání a při nichž Číňané zapouštějí kořeny; budeme se divit, co to
udělá za pár let. Děkuji.
BLOK A
když nám pan premiér na sněmu Svazu průmyslu a dopravy v Brně slíbil, že bude
nová strategie hospodářského růstu. Hotová by měla být – já zde jen opakuji jeho
slova – do konce prvního čtvrtletí roku 2011. Konečně se začíná opět objevovat
myšlenka mít nějakou nadresortní strategii. To je, myslím, důležité i v souvislosti
s naplňováním strategie Evropa 2020. A ještě víc mě šokovalo to, že za druhé by
na této nové nadresortní strategii měli pracovat lidé – alespoň někteří z nich –, kteří
dávali dohromady původní strategii hospodářského růstu. Možná to není až tak
mrtvý materiál, jak jsme si mysleli, a možná ta práce, která do toho byla vložena
– byť samozřejmě do jisté míry přišla vniveč –, poslouží jako základ pro nějakou
novou stavbu, které se ujme i tato vláda. To je alespoň z mého pohledu velice
pěkné.
DISKUSE
Jiří Malý
Další dotaz byl směřován na pana Špicara.
Jiří Malý
Děkuji. Chce se k tomu ještě někdo vyjádřit? Není tomu tak. Já bych ukončil
v tuto chvíli diskusi a předal slovo panu Opoleckému.
David Vondrák
Mohu se doplňkově zeptat, zda máte nějaké informace o tom, že by se o této
nové hospodářské strategii mohlo nějak šířeji diskutovat, když se o ní dozvídáme
až tady od vás? Nedělá se nějak tajně?
Radek Špicar
Pokud si dobře vzpomínám, byla vytvořena hospodářská strategie ČR. Žádná
vláda ji nezrušila, ale zrušena byla tím, že ji také žádná vláda neimplementovala.
To je takový standardní způsob, jak se v České republice nakládá s koncepcemi
a se strategiemi. My jsme na té věci pracovali rok a půl, bylo to poměrně intenzivní. Alespoň pro mě osobně to byla jedna z nejzajímavějších zkušeností. Museli
jsme kvůli tomu přečíst všechny resortní koncepce a zjistili jsme, že jsme ve vytváření resortních koncepcí přeborníci. Těch máme opravdu hodně. Ale nikdo si asi
nedal nikdy tu práci všechny si je přečíst a zjistit, jestli dávají společně nějaký
smysl, protože to nejhorší, co by se České republice mohlo stát, by bylo to, že
bychom všechny ty koncepce realizovali. To by byla tragédie, to mi věřte, protože
nejenže spolu nesouhlasí strategie Ministerstva životního prostředí a Ministerstva
průmyslu a obchodu, tam bych to ještě čekal, ale my nemáme sladěné ani resortní
koncepce mezi dopravou a průmyslem, a to už je velký problém. Toto bylo jedno
z důležitých poznání, které alespoň v mých očích legitimizovalo snahu přijít s nějakou nadresortní strategií. My jsme s ní přišli, měli jsme dokonce ambici ji nechat
projednat vládou, což se povedlo; byla to první a poslední nadresortní strategie,
která byla vládou schválena. Chápu Váš dotaz na její osud; stále platí, ale už jsem
si říkal, že je to mrtvý materiál. Nám se povedla ještě jedna věc. My jsme něco
z toho promítli do národního strategického referenčního rámce, takže jsme do jisté
míry tím materiálem ovlivnili čerpání ze strukturálních fondů. To bylo hodně důležité. Když mně někdo řekne, „Radku, ty jsi strávil rok a půl úplně zbytečnou
prací,“ tak říkám: „Ano, z 80 % máš pravdu, ale z těch dvaceti jsme alespoň ovlivnili to, na co se teď čerpají strukturální fondy, což je fajn.“ Ale ambice samozřejmě byla větší. Jak už jsem řekl, myslel jsem si, že je to mrtvý materiál, ale teď
musím říci, že před několika dny jsem byl naprosto šokován, když jsem se dozvěděl, že se uvažuje o nové strategii hospodářského růstu. Šokován jsem byl za prvé,
77
Radek Špicar
Jedna z těch věcí, na které jsme se tenkrát opravdu soustředili, bylo nezpracovávat dokument jenom se státními úředníky, protože to je nesmysl. Státní správa
nikdy nevygeneruje dostatečné know-how, aby něco takového dobře zpracovala,
takže jsme najali takové mozky, jako je Petr Zahradník, který tam zpracovával
dvě kapitoly. Najali jsme spoustu dalších lidí mimo státní správu a to považuji za
strašně důležité. Je ale stejně důležité mít v týmu také státní úředníky. Není
možné si představit, že někdo mimo státní správu, třeba NERV, zpracuje dobře
nějakou strategii. Ne, musí být zastoupeny obě strany, z mnoha důvodů tam musí
být jak státní úředníci, tak odborníci z praxe. Měli jsme internetový portál, kde
si kdokoliv mohl přečíst, na čem se pracuje, co se rozpracovává, mohl nám
k tomu poslat svoje stanoviska, svoje připomínky. Doufám, že vláda, jestli se do
toho vůbec pustí, bude postupovat podobně, a jsem v tom optimista, protože je
vidět, že ministři se snaží ministerstva otevírat; vznikl NERV, což je skvělé. Martin Kocourek jako ministr průmyslu a obchodu teď vede Radu pro obchod a investice, kde konzultuje s exportéry, co by se mělo dělat v oblasti exportní politiky.
Mám pocit, že étos spolupráce ve vládě a ve státní správě žije, což je dobré, a doufám, že bude využit i pro zpracování hospodářské strategie, pokud se k tomu vláda
rozhodne.
76
BLOK A
Hynek Opolecký
Především se všem omlouvám, že jsem řečníky trochu popoháněl, i když k tomu
mám dva důvody. Jeden důvod spočívá v tom, že máme v odpoledních hodinách
vyslechnout ještě značný počet příspěvků, tak abychom to všechno zvládli. Druhý
důvod je trochu úsměvný. Máme tady zástupce odborů a ti by nám mohli vyčítat,
že nemáme dostatečně dlouhou polední pauzu, že nemáme čas na komplexní regeneraci. Tímto vyhlašuji půlhodinovou přestávku v našem jednání.
78
Blok B
IMPLEMENTACE V PODMÍNKÁCH
ČESKÉ REPUBLIKY
Přepis příspěvků
přednesených na konferenci
konané
na Ministerstvu zahraničních věcí ČR,
Praha, 22. září 2010
Moderátoři
Jiří Malý,
Institut evropské integrace, NEWTON College, a. s.
Hynek Opolecký,
EU
PROGRAM KONFERENCE
BLOK B
STRATEGIE EVROPA 2020: IMPLEMENTACE V PODMÍNKÁCH ČESKÉ REPUBLIKY
EU
Národní zájmy České republiky a strategie Evropa 2020 . . . . . . . . . . . . . 83
Michal Sedláček, náměstek pro evropské záležitosti,
Úřad vlády ČR
Připravenost České republiky na zavádění
opatření strategie Evropa 2020 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
Ing. Martin Tlapa, MBA, náměstek
ministra průmyslu a obchodu
Opatření strategie Evropa 2020 z pohledu České národní banky . . . . . . . 94
prof. Ing. Robert Holman, CSc., člen bankovní rady
České národní banky
Potenciální důsledky strategie Evropa 2020 pro český průmysl . . . . . . . . 99
Ing. Josef Zbořil, člen představenstva
Svazu průmyslu a dopravy ČR
Možné dopady strategie Evropa 2020
na malé a střední podniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
Ing. Pavel Bartoš, viceprezident
Hospodářské komory České republiky
Znalosti a inovace: budou díky strategii Evropa 2020
silnějším motorem konkurenceschopnosti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
Ing. Karel Mráček, CSc., Institut evropské integrace,
NEWTON College, a. s., člen předsednictva
Asociace výzkumných organizací
Trh práce a sociální soudržnost:
co přinese strategie Evropa 2020? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
Ing. Jaroslav Šulc, CSc., Makroekonomické oddělení
Českomoravské konfederace odborových svazů
DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
BLOK B
Hynek Opolecký
Jak jsem předeslal na začátku, odpolední blok se bude věnovat ve vazbě na strategii Evropa 2020 více pohledu českému. Jako první zástupce celé odpolední řady
řečníků promluví osoba možná nejpovolanější hovořit o této agendě; je to pan
Michal Sedláček, náměstek pro evropské záležitosti z Úřadu vlády ČR. Měl by se
věnovat problematice Národní zájmy České republiky a strategie Evropa 2020.
Prosím, máte slovo.
BLOK B
NÁRODNÍ ZÁJMY ČESKÉ REPUBLIKY
A STRATEGIE EVROPA 2020
Michal Sedláček
Dobrý den, dámy a pánové. Mockrát děkuji za pozvání. Je mi velkou ctí, že se
mohu zúčastnit této konference. Jak asi víte, definování národních zájmů je specialitou Ministerstva zahraničních věcí ČR, do této oblasti se tedy nebudu příliš
pouštět, ale přesto si dovolím dotknout se trochu českých zájmů při projednávání nebo při schvalování strategie Evropa 2020. Strategie Evropa 2020 je podle
mnohých jakousi cestovní mapou k oživení hospodářského růstu v Evropě.
Samozřejmě na to mohou existovat různé názory, zda skutečně takovou mapou
je, či zda se jedná pouze o určité administrativní cvičení na toto téma. Tato diskuse má samozřejmě svoji relevanci, protože strategie Evropa 2020 je něco, co
Evropskou unií, nechci říct, přímo hýbe, ale bylo to významnou součástí jarní
agendy. Náš útvar a já osobně jsem přesvědčen o tom, že Evropská unie má
a měla dostatek strategií, až příliš, a že možná bychom se měli více soustředit na
naplňování těchto strategií podle hesla: Méně může být více. Také je třeba si
otevřeně přiznat, že bývalá strategie, tzv. Lisabonská strategie, nenaplnila ta očekávání, jež s ní byla spojena, nesplnila cíle dvou pětiletek a my v Evropě nežijeme v nejkonkurenceschopnějším prostředí, jak nám bylo v roce 2000 slibováno.
Z hlediska České republiky a jejích zájmů v Evropské unii je otázka fungování
evropské ekonomiky absolutní životní záležitostí. Česká ekonomika je nejenom
pevnou součástí jednotného trhu EU, ale Evropská unie je – a to všichni dobře
víte – naším nejvýznamnějším obchodním partnerem. Jen v loňském roce putovalo do zemí EU 84,7 % českého vývozu. Tím je v podstatě dáno úplně všechno. Pokud bude evropská ekonomika dobře fungovat, tak česká ekonomika bude
samozřejmě úspěšná také. Ale aby mohla evropská ekonomika dobře fungovat,
tak potřebuje posílit konkurenceschopnost. To bylo hlavním motorem českého
předsednictví EU. Všichni dobře víte, že konkurenceschopnost evropských podniků a Evropské unie není v současné době nejlepší. Existují určitě úžasné
výjimky, které nikdo nezpochybňuje, ale všechny trendy jasně naznačují, že EU
ve své konkurenceschopnosti postupně, nechci přímo říci, že selhává, ale její
konkurenceschopnost klesá. A to samozřejmě žádné světlé cíle, které si dáme,
nezmění; tento stav změní pouze to, když budeme velmi usilovně doma pracovat. Evropská ekonomika není ekonomikou jednotně řízenou. Na evropské
úrovni dochází k něčemu, čemu se říká koordinace hospodářských politik,
a samozřejmě největší význam, největší vliv na výkon evropské ekonomiky mají
vlády členských zemí. To je třeba si přiznat, a proto do jisté míry bude důleži-
83
BLOK B
té, aby členské státy tuto novou strategii přijaly za svou. A nejenom členské
státy, resp. jejich státní administrativy, ale i jejich politická elita, aby přijala za
svou filozofii reforem a aby byla odhodlaná tyto reformy realizovat. Samy ty
reformy se samozřejmě nespustí. Vyžaduje to značný politický kapitál a každá
politická reprezentace musí být ochotná takový politický kapitál investovat.
Bude to zajímavé. Vidím tady zástupce České národní banky, jistě k tomu řekne
svoje. Budu citovat Miroslava Singera, guvernéra České národní banky, jenž
nedávno řekl pro Hospodářské noviny věty, které my často opakujeme i v rámci
jednotlivých orgánů Rady: „Evropa je relativně mírně vyspělý region v globální ekonomice a to bohužel stále mnohým nedochází. Musíme se nyní pořádně
snažit, aby nám neujel vlak a z Evropy se nestala jen turistická atrakce.“ Za sebe
musím říci, že bohužel nejsem stoprocentně přesvědčen, že to všem v Evropě už
dochází. Pro Českou republiku bylo při schvalování strategie Evropa 2020 klíčové, aby problém růstu konkurenceschopnosti nebyl potlačen.
Jak dobře víte, původní Lisabonská strategie se jmenovala Strategie pro
růst a pracovní místa. Strategie Evropa 2020 žádné takovéto přímé motto pro
ekonomický růst a růst konkurenceschopnosti nemá. Proto jsme usilovali
o to, aby byly v této strategii zavedeny takové cíle, jako je růst produktivity
práce, zlepšení podnikatelského prostředí, zlepšení investičního prostředí
a samozřejmě i otázky přeshraniční mobility a vzájemného fungování vnitřního trhu. Co se týká jednotlivých cílů, asi je všichni dobře znáte. Nemá cenu
je zde znovu zásadním způsobem komentovat; jenom poznámka: z pohledu
České republiky vnímáme jako nejdůležitější cíle číslo jedna a dva. Cíl číslo
jedna, tj. zvýšit míru zaměstnanosti na 75 %, je samozřejmě cíl, který nelze
zajistit tím, že si to budeme přát, ale vyžaduje to naprosto funkční ekonomiku a existenci funkčního prostředí, které bude vytvářet pracovní místa, podnikatelé budou ochotni najímat pracovníky a česká populace bude motivována k tomu, aby pracovala. Co se týká druhého cíle, tj. inovací, vědy
a výzkumu, to je taková mantra, o tom není v podstatě třeba diskutovat. Je
prostě pravda, že právě v této oblasti nové asijské ekonomiky začínají mít
jasnou převahu, a pokud se všechny státy Evropské unie včetně České republiky nezačnou více orientovat na podporu těchto oblastí, inovací, moderních
technologií, tak se opravdu časem staneme historickým skanzenem, kam čínští turisté budou jezdit na dovolenou. Co se týká ostatních cílů, tj. energetické účinnosti, vysokoškolsky vzdělané populace, snižování chudoby, nechci je
nějakým způsobem zpochybňovat, ale pro růst ekonomiky nejsou tyto cíle už
primární. Dovolím si říci, že Česká republika měla dlouho velký problém
právě s cílem číslo pět, tj. snižováním chudoby, ale nyní je Česká republika
v této oblasti šampiónem v Evropské unii. Jsme nejlepší, máme jenom 9 %
občanů ohrožených chudobou, což znamená, že jsme opravdu číslo jedna
v Evropě. Pro nás je v tuto chvíli těžko představitelné, že by se České republice toto číslo podařilo jakýmkoliv způsobem dále snižovat. To je v podstatě
84
MICHAL SEDLÁČEK
matematicky nemožné, ale budeme samozřejmě usilovat o to, aby toto číslo
nerostlo.
Už jsem mluvil o tom nejdůležitějším, ale pro Českou republiku bude také důležité, aby nám strategie Evropa 2020 nezpůsobovala nějakou zásadní, řekl bych
administrativní, zátěž při jejím monitorování. Mluvím o tom proto, že Evropská
unie je, jak sami dobře víte, mistr ve statistikách, a myslím, že budeme muset pečlivě na všech úrovních dbát na to, aby požadavky na statistiky, které se na nás
z Bruselu pohrnou, byly skutečně reálné. Evropská komise produkuje opravdu
mnoho dokumentů a mě by zajímalo, jestli je někdo vůbec dokáže pořádně číst
a jestli mají jakýkoliv reálný význam. Myslím si, že i v této oblasti jsou nároky
Evropské komise asi už za horizontem umírněnosti a že trochu méně by možná
bylo více.
Na závěr mi dovolte říci, že Česká republika nevnímá strategii Evropa 2020
jako nějaké závaží nebo přítěž. Vnímáme to samozřejmě jako impuls, aby
i v České republice reformy pokračovaly. Vládní prohlášení jste asi četli, tak
dobře víte, že tato vláda je velmi reformně orientovaná a nějaké popohánění
z Bruselu, aby činila reformy, zásadně nepotřebuje. Na druhou stranu ve výměně
zkušeností – říká se tomu v rámci tzv. dobré praxe – je určitě velká přidaná hodnota a jistě se dokážeme poučit i ze zkušeností ostatních členských států. Tím si
dovolím skončit; jsem ovšem otevřen diskusi, jsem ochoten odpovídat na otázky,
protože dialog je lepší než dlouhé řečnění. Pro nás je nejdůležitější, že strategie
Evropa 2020 je jednodušší, než byla Lisabonská strategie, má pět jednoduše uchopitelných cílů, a teď bude klíčový politický marketing, aby i politická reprezentace a občané tuto novou strategii vzali jako nějakého pomocníka a něco, co může
přinést všem užitek, a začali strategii Evropa 2020 naplňovat. Děkuji za pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Sedláčkovi. Druhým přednášejícím v řadě je pan Ing. Martin Tlapa,
MBA, náměstek ministra průmyslu a obchodu. Jeho příspěvek nese název Připravenost České republiky na zavádění opatření strategie Evropa 2020. Prosím, pane
Tlapo, máte slovo.
85
BLOK B
nat lidi; to, vyjádřeno jinými slovy, znamená, že bude mít nějaký hospodářský růst
a sociální parametry. Takže my na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR se hlásíme k naplňování cíle dosáhnout růstu míry zaměstnanosti na 75 %; příklady toho,
co nás čeká, budu uvádět právě ve vazbě na toto číslo.
Formulovali jsme hlavní výzvy pro Českou republiku. Je to za prvé zvyšování
konkurenceschopnosti, za druhé provedení střednědobé fiskální konsolidace, za
třetí zajištění dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí a konečně za čtvrté snížení nepružnosti na trhu práce. Jak na Úřadu vlády, tak na našem ministerstvu se
rozjely práce k definování strategie v oblasti konkurenceschopnosti. S ministrem
Martinem Kocourkem jsme domluveni, že do konce roku připravíme základní
východiska z toho, čemu pracovně říkáme bariéry mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky. Chceme z hlediska průmyslu definovat, jaké jsou překážky
konkurenceschopnosti České republiky jak v našem státě samotném, tak v Evropské unii. Priority Ministerstva průmyslu a obchodu pro zvýšení konkurenceschopnosti ČR ve světle strategie Evropa 2020 vidíme takto: za prvé prohloubení vnitřního trhu (Montiho zpráva), za druhé zlepšení podnikatelského prostředí, za třetí
podpora vědy, výzkumu a inovací, za čtvrté efektivní energetická politika. Chceme, aby podnikatelé měli volnější prostor pro své aktivity, a vyjdeme z analýz,
které jsme dělali v návaznosti na nedávno zveřejněný index globální konkurenceschopnosti, kde si Česká republika pohoršila, klesla z 31. na 36. místo. V oblasti
podnikatelského prostředí bychom chtěli podle jedenácti pilířů vytipovat slabé
stránky toho, co brání vyšší konkurenceschopnosti. Ambice přesahuje kompetence
našeho ministerstva, nicméně bychom překážky a řešení chtěli naznačit a ve spolupráci s Úřadem vlády přinést ucelený materiál na přelomu roku do vlády tak,
abychom měli zřetelné priority toho, co bude Česká republika v hospodářské
oblasti prosazovat. A pokud by se povedlo shodnout se na určitých prioritách, tak
by to pro nás bylo důležité, abychom se mohli posunout k věcem, které se týkají
zlepšení podpory v oblasti inovací, například redefinování priorit v oblasti vědy
a výzkumu. Toto je jeden domácí úkol, kterého jsme se na Ministerstvu průmyslu
a obchodu ujali, který patří mezi před chvílí vyjmenované čtyři priority a který se
dá podle našeho soudu dobře propojit se strategií Evropa 2020.
Dále nás bude čekat diskuse o budoucnosti vnitřního trhu, viz obr. č. 1. Vždycky svým lidem říkám, aby se zabývali otázkou prohloubení vnitřního trhu, protože
podle mě vnitřní trh EU buď funguje, nebo nefunguje. Náš názor je, že vnitřní trh
Evropské unie není plně funkční, není na takovém stupni rozvoje, aby v plné míře
naplňoval ambice, které zde byly před 50 lety, kdy myšlenka evropské integrace
vznikala. Jsme přesvědčeni, že zde existuje řada bariér nejen v oblasti poskytování služeb a pohybu zaměstnanců, ale je zde řada překážek i v oblasti pohybu kapitálu; to se týká případně i různých požadavků na regulace. V zásadě stále platí, že
pokud má někdo certifikovaný výrobek například z České republiky, tak nemusí
žádat o regulaci a o obdobný certifikát v zemích EU, ale přesto je praxe jiná, stále
k tomu nedochází a státy stále mají různé mechanismy, minimálně jak zvyšovat
MARTIN TLAPA
Martin Tlapa
Děkuji za slovo a děkuji za pozvání. Navážu na to, co říkal Michal Sedláček,
a pokusím se dát vám informace o tom, jak se my díváme na přípravu tohoto procesu, na proces naplnění stanovených cílů, jaké jsou priority z hlediska Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, v čem vidíme silné a slabé stránky a jak to zapadá
do celkové strategie našeho ministerstva zlepšit politiku vůči Evropské unii. Vede
nás k tomu několik věcí a strategie Evropa 2020 je jedna z nich. My ji vnímáme
jako příležitost, vidíme, že bychom měli umět naplnit strategické cíle, přispět
k jejich formulování, plus využít strategii Evropa 2020 k reformám, o kterých se
bude hovořit v České republice, protože je řada věcí, které jsou společné. Myslím
si, že nelze oddělovat to, co budeme dělat v České republice, od toho, co se bude
dít v Evropě, protože, jak říkal Michal Sedláček, přes 80 % našeho obchodování
směřuje do Evropské unie, a to, jestli bude, nebo nebude fungovat vnitřní trh a za
jakých nákladů, jaké budou bariéry, tak to bytostně ovlivňuje, jak se bude dařit českým firmám. Dalším důvodem, proč si myslíme, že bychom měli být proaktivní, je
to, že se v zásadě změnily kompetence po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.
Oblast obchodu je přesně tou oblastí, kde Komise a Evropský parlament získají
daleko více kompetencí a pravomocí, než tomu bylo v minulosti. My skutečně
potřebujeme mít lepší politiku prosazování našich zájmů, protože oblast služeb
a zejména investic a spolurozhodování o celé proceduře se naklání ve prospěch
rozhodování Komise a my potřebujeme v jakékoliv oblasti naší politiky, abychom
měli lépe definovány národní zájmy, měli více spojenců pro prosazování našich
zájmů a měli lepší analýzy pro argumentaci. To je další důvod, proč si myslíme, že
je důležité, abychom využili i strategii Evropa 2020 k ovlivňování toho, jak se bude
v budoucnosti vyvíjet Evropská unie.
Pro nás je tedy strategie Evropa 2020 spíše příležitostí než hrozbou. Platí to, co
říkal Michal Sedláček. Když se na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR dělaly
analýzy, když se formovala strategie, vyšli jsme z docela ambiciózních modelů
portfolia, co prosazovat v Unii, a snažili jsme se o definování různých oblastí z hlediska konkurenceschopnosti. Nakonec nám ve strategii Evropa 2020 chybí kvantifikované cíle v oblasti konkurenceschopnosti. Nicméně když si čteme, že je cíl
dosáhnout určitého stupně zaměstnanosti, tak víme, že pro jeho naplnění je jistá
konkurenceschopnost nezbytná, takže v tomto kvantifikovaném cíli je implicitně
konkurenceschopnost Evropské unie obsažena. Potřebujeme mít konkurenceschopnou Evropu, která uspěje v globálním obchodování a bude mít šanci zaměst-
87
PŘIPRAVENOST ČESKÉ REPUBLIKY
NA ZAVÁDĚNÍ OPATŘENÍ STRATEGIE EVROPA 2020
86
BLOK B
Obr. 1 Vnitřní trh a Česká republika
Řádná implementace směrnice o službách
•
•
•
Administrativní zjednodušení
Např. vzájemné uznávání profesních osvědčení, uznávání profesních pojištění
uzavřených v jiných členských státech.
Zřízení jednotných kontaktních míst (JKM)
JKM informují ohledně podmínek poskytování služeb v jednotlivých členských
státech.
Přeshraniční poskytování služeb
Možnost poskytovat služby pouze na základě oprávnění vydaného orgánem
domovského státu.
Přínosy pro Českou republiku:
•
MARTIN TLAPA
•
Plán na snižování administrativní zátěže průběžně plněn (k 31. 12. 2009 byla
zátěž snížena o 13 %).
Obr. 2 Podnikatelské prostředí v České republice
•
Díky letos přijatému zákonu, kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění
jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů, klesne zátěž
celkově o 20,05 %, což představuje sumu přes 1,3 mld. Kč ročně.
Obr. 3 Podnikatelské prostředí v České republice
Dále pokračovat ve snižování administrativní zátěže s cílem snížení zátěže
o 25 % do roku 2012.
Další plánované kroky ke zlepšení podnikatelského prostředí:
•
Každý rok bychom chtěli zrušit 30 regulací, což jsou např. vyhlášky,
podvyhlášky, nařízení vlády.
kutovaných na Radě pro konkurenceschopnost se o tom hovoří, to znamená, že
také tady vidíme spojnici mezi našimi ambicemi a tím, co se bude odehrávat
v Evropě.
Tématem belgického předsednictví EU letos na podzim bude diskuse o inovacích. My neočekáváme, že by tato diskuse nějak zásadně převrátila naše myšlení
o inovacích, ale musíme téma inovací vnést do České republiky, protože systém
inovací podle našeho soudu nefunguje v České republice vůbec dobře a strukturální fondy jsou nástrojem, který je časově omezen, viz obr. č. 4. V blízké budoucnosti budeme nutně potřebovat systém podpory konkurenceschopnosti založený na
inovacích s účastí privátního kapitálu. A musíme vytvořit model, který se bude
alespoň trochu – podle mého osobního názoru – blížit tomu, co známe třeba z Finska. To znamená mít definované prioritní segmenty ekonomiky, obory, nebo, chcete-li, sektory, které mají šanci uspět v globální ekonomice a které budou více
zohledňovány při jakékoliv podpoře vědy, výzkumu a inovací v České republice.
Jsme tak otevřená ekonomika, že si nemůžeme dovolit dávat podpory, které nemají přímý dopad na to, zda se konečný produkt ve světě uplatní. Když se podíváte na
investiční pobídky a podíváte se, jak se využívají domácí zdroje potenciálně v inovacích, ve vědě a ve výzkumu, tak vidíte, že je to mizivé. A není to způsobeno
jenom strukturou investic. Je to dáno tím, že investoři se nedostávají do prioritních
sektorů, které si v oblasti vědy a výzkumu definujeme různě. Naše ambice je přinést toto téma na podzim nebo v zimě do České republiky a pokusit se najít
v České republice náměty a konsensus o tom, jakým způsobem do budoucna vyví-
•
náklady pro obchodníky, ale často také zaměstnávají vlastní certifikační agentury
a chrání si svůj vnitřní trh. Tady je celá řada věcí, na které upozorňuje Montiho
zpráva. Ta byla zveřejněna v květnu letošního roku a my ji vítáme. Je to ambiciózní materiál, který se snaží uvést znovu do hry myšlenku liberalizace vnitřního trhu,
aby byl svobodný tak, jak byl zamýšlen. Montiho zpráva chce, aby se toto znovu
stalo politickým tématem. Monti říká, že zejména staré členské státy jsou už unaveny myšlenkou rozšiřování Evropské unie, myšlenkou přístupu nových zemí
a vůbec myšlenkou jednotného vnitřního trhu. Není pravda, že když bylo přijato
několik materiálů, že už vše bylo uděláno. Podle našeho soudu Monti správně říká,
že tomu tak není, že stále existuje spousta bariér, které de facto snižují konkurenceschopnost Evropy. Nám se líbí myšlenka, že oč méně budou evropské země utrácet
v různých stimulacích – protože budou, zjednodušeně řečeno, šetřit –, o to více
mohou získat, pokud sníží bariéry fungování na vnitřním trhu. To se nám zdá být
hezkým vůdčím motivem, od kterého se chceme odpíchnout, a rozhodně budeme na
podzimním diskusním fóru podporovat ty skupiny zemí, které chtějí, aby se myšlenka dotažení svobodného fungování vnitřního trhu dostala znovu na stůl. To jsou
samozřejmě nové členské státy, ale snad se podaří získat pro tuto myšlenku i další
státy a prosadit ji na vyšší úroveň tak, aby to byl politický závazek a politické téma
pro fungování vnitřního trhu.
Pokud jde o zlepšení podnikatelského prostředí v ČR, tak vidíme, co je potřebné dělat v české ekonomice – dále snižovat administrativní zátěž, což je priorita
vlády, viz obr. č. 2 a 3. Totéž je také ambicí Evropské komise, v materiálech dis-
89
Procedura tichého souhlasu
Zavedena do některých povolovacích režimů. Žadateli vzniká oprávnění
k poskytování služby ze zákona, pokud správní orgán nevydá oprávnění
ve lhůtě k tomu určené.
88
jet a vybudovat systém inovací, viz obr. č. 5. Je to absolutně nutné zvláště s ohledem na to, že strukturální fondy jsou dočasným nástrojem, který přispívá k přílivu
peněz do české ekonomiky, ale ne vždycky je podle ekonomických hledisek alokován nejlépe. Samozřejmě rozdělování peněz je obtížná věc pro kohokoliv.
Systém inovací se nám zdá dobré propojit i s tím, co nalézáme v požadavcích strategie Evropa 2020, s tím, co se bude odehrávat v Evropské unii.
Jednou z největších priorit z hlediska kompetencí našeho ministerstva je, jak už
jsem říkal, mně blízká oblast fungování vnitřního trhu Evropské unie a jeho vztahu a vlivu na Českou republiku. Tady máme docela konkrétní plány, které souvisejí s tím, jak se nastartovala implementace směrnice o službách, která začala platit letos od ledna. Chtěli bychom společně s Hospodářskou komorou rozšířit
systém poskytovaných informací tak, aby cesta firem ke službám byla jednodušší, a chceme, aby znalosti o tom, jak řešit problémy, na které firma narazí při
obchodování v rámci Evropské unie, byly lehce dostupné. Mnohé se dají řešit
mimosoudní cestou. Pomocí a prostřednictvím jednotného kontaktního místa se
dá najít nejkratší cesta k uznání domácích certifikátů. Tuto službu chceme rozšířit i do zahraničí tak, aby byla součástí práce zastupitelských úřadů a agentur typu
Czech. Se zlepšením fungování vnitřního trhu souvisí i zjednodušování administrativy. Jsou tady služby, které dneska fungují, nebo mají fungovat, ty chceme
zachovat a chceme, aby je Evropská unie dokázala ještě více vymáhat. Tady chce-
Obr. 4 Efektivní podpora výzkumu, vývoje a inovací v České republice
BLOK B
91
me, aby kompetence Komise byla větší. Uvedu příklad. Máte službu, kterou
poskytuje ministerstvo při nesoudním řešení sporu. Pokud někdo obchoduje, podniká nebo působí v Unii a má pocit, že jsou na něj kladeny požadavky, které jsou
v rozporu s pravidly vnitřního trhu, že se po něm chce nějaký certifikát, který se
chtít nemá, může se na tuto službu obrátit. Uvedu poměrně častý případ. Na
našem občanovi bývá vyžadováno vyšší školné, než je požadováno od jiných
cizinců z Evropské unie. Chceme, aby v případě, kdy jsou identifikovány spory,
které je vhodné řešit nesoudní cestou, kdy je to skutečně věc, která je v rozporu
s pravidly vnitřního trhu, Komise stanovila nějakou závaznou časovou lhůtu, v níž
by dotyčná členská země musela tento nesoulad s pravidly volného vnitřního trhu
odstranit. Chceme závaznější vyjadřování Komise k této věci tak, aby se o něj
dalo opřít i v případě tlaku na soudní projednání.
Montiho zpráva je klíčový dokument. Tady mohou nastat dvě věci. Jedna by
byla příznivá, totiž že se dokážeme politicky shodnout na ambicích Montiho
balíčku a budeme se snažit ho držet, pokud možno, jako celek. Druhá by byla horší
variantou, totiž pokud by se postupně začaly z tohoto balíčku dekomponovat jednotlivé segmenty a začaly by vznikat politické diskuse o tom, co se komu hodí, co
z toho se dá využít, co se dá zavést a kdy. Postupné rozmělnění tohoto balíčku by
určitě vedlo k tomu, že by myšlenka vnitřního trhu roztála jako sníh na jaře. My
bychom se chtěli pod hlavičkou vnitřního trhu dopracovat k řadě opatření, která
by měla efekt, chtěli bychom nastartovat tak silnou debatu, jaká byla naposledy,
když se diskutovala směrnice o službách. Cíle strategie Evropa 2020 ve snižování zátěže podnikatelského prostředí se dají dobře zakomponovat do těch opatření,
která si stanovila naše vláda, to znamená snižování administrativní zátěže. Samozřejmě, můžeme o tom dále diskutovat, ale myslím, že je to zcela zřejmé. Pan
ministr má ambici, že by chtěl každý rok najít 30 nejhloupějších zákonů, u nichž
by se pokusil prosadit změny, eventuálně zjednodušení. S tím souvisí další iniciativy, které připravujeme. Zdá se nám užitečné snažit se prosadit to, aby legislativa pro podnikatele se měnila pouze dvakrát ročně, aby podnikatelé nemuseli čekat
na to, jak dopadne každé jednání Poslanecké sněmovny, aby podnikatelé nemuseli stále sledovat účinnost vyhlášek, které schvalují ministerstva, nebo termíny, kdy
vstupuje v platnost jaká legislativa. Tak to funguje v jiných zemích, například
v Nizozemsku a Velké Británii. Chceme dosáhnout stavu, aby se účinnost legislativy sladila k určitému termínu, aby podnikatelé věděli, že ke 30. červnu a k 1. lednu
se mění legislativa a nabývá účinnosti. Uvidíme, jestli se to podaří. Samozřejmě i ve
Velké Británii z tohoto systému existují výjimky, týkají se implementace evropské
legislativy, která občas postupuje časově jinou cestou. Byli bychom rádi, kdybyste
tuto myšlenku dokázali podpořit, protože ji považujeme za docela dobrou nabídku
ke zjednodušení podmínek podnikání v České republice. To jsou dva příklady toho,
co se nám zdá potřebné spojovat s omezováním administrativní zátěže. Michal Sedláček hovořil o statistikách EU, situace u nás je v této oblasti podobná. Podnikatelé
si často postesknou, že nemají čas podnikat, protože musí vyplňovat různá hlášení
MARTIN TLAPA
•
•
•
•
Byla přijata Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na období 2009–2015.
Byl novelizován zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje
z veřejných prostředků.
Podpora technického vzdělávání.
Komercionalizace výsledků výzkumu.
Podpora užších vazeb výzkumných institucí a škol s podnikatelským sektorem.
Zvýšení investic na vědu, výzkum a inovace na úroveň 2,7 % HDP a jejich
efektivní vynakládání.
Plánované kroky k podpoře vědy, výzkumu a inovací:
Obr. 5 Efektivní podpora výzkumu, vývoje a inovací v České republice
•
• Investice do výzkumu a vývoje dosáhly v ČR v roce 2008 výše 1,46 % HDP.
•
90
BLOK B
pro města, obce, kraje, ministerstva a statistické úřady. Tady přichází inspirace ze
zahraničí směřující k tomu, abychom se pokusili s Českým statistickým úřadem
domluvit, abychom státní instituce sjednotili, pokud možno, na tom, aby podnikatelé byli obtěžováni pouze jedním nebo dvěma dotazy, prostě aby nedostávali
každý den na stoly nějaké formuláře, které musí vyplňovat, aby nemuseli vypracovávat stále nějaká hlášení. Toto je praktická věc, která nám připadá dobrá,
a chceme se v tomto smyslu výrazněji posunout.
Pokud jde o výzkum, vývoj a inovace, k tomu už jsem zde promítal závazek ke
zvýšení investic do vědy, výzkumu a inovací na úroveň 2,7 % HDP a k jejich efektivnímu vynakládání. Tento závazek České republiky je jistě na naše poměry ambiciózní. Naše pracovní pozice vždycky zdůrazňovala, že nejde jen o výši tohoto
výdaje, ale že bychom se měli bavit také o tom, jakým způsobem se peníze vynaloží, jak bude vypadat struktura těch peněz, jaký máme systém pro utrácení těchto
peněz, pokud bychom je nalezli ve státním rozpočtu. Nalezení peněz je možná věc
Ministerstva financí, aby naše ambice v závazku platila, nebo neplatila. Já vím
o tom, že platí, ale uvidíme, jaká bude nastávající diskuse. My do vědy, výzkumu
a inovací chceme přivést kromě veřejných také privátní investice a určitě bychom
neměli vést debatu pouze o tom, kolik procent dáme, ale určitě by to chtělo diskutovat také o systému, jakým způsobem získáme, přilákáme soukromé investice tak,
aby směřovaly efektivně do oblasti vědy, výzkumu a inovací. Je to velmi citlivé
téma a podle mě to bude jedním z testů reforem, které bude připravovat tato vláda.
Jestli se změny podaří, pak se to jistě projeví i na zlepšené komercionalizaci
výsledků výzkumu.
Pokud jde o energetiku, tak jde o závazek 20-20-20 v oblasti energetiky a klimatu, který je celkem známý. Emise skleníkových plynů se mají snížit o 20 %,
podíl obnovitelných zdrojů se má zvýšit na 20 % a o 20 % se má zvýšit energetická účinnost. Tento závazek jsme mohli bezpečně přijmout, protože jsme se k němu
zavázali už v minulosti. Snad stojí za zmínku, že byla debata o zvýšení závazku u
emisí skleníkových plynů na 30 %, k tomu by se přikláněly země jako Francie
a Velká Británie, ale zatím nic není rozhodnuto, protože se testuje pozice členských
států. Jejich ambice zvýšit tento závazek je dána tím, že podporou šetrných technologií může Evropa získat konkurenční výhodu. Šlo by tedy o investici do budoucí konkurenceschopnosti Evropské unie. My se na takto definovaný závazek díváme velmi opatrně, očekáváme, že diskuse k tomu se bude odehrávat na podzim
letošního roku.
Snad ještě stojí za to upozornit na tři věci, které se budou odehrávat v nejbližší
době, asi letos v říjnu. První věc, kterou stojí za to sledovat, je Single Market Act,
což je diskuse o tom, jaké budou priority v oblasti vnitřního trhu a jak budou navazovat na Montiho zprávu. Tady se nám zdá spojitost mezi národním rozvojem
a Montiho zprávou zcela zřejmá. Stejně tak si myslíme, že to patří i do nějaké
cesty, jak naplnit strategii Evropa 2020. Druhou pozoruhodnou věcí je Unie inovací jako strategie Evropské unie v oblasti vědy, výzkumu a inovací. Takové téma
92
MARTIN TLAPA
je pro nás důležité i pro domácí diskusi. A konečně třetí věcí je Průmyslová politika pro éru globalizace jako strategie Evropské unie v oblasti průmyslové politiky.
Diskuse o průmyslové politice v éře globalizace, která se bude odehrávat, by neměla skončit podle našeho soudu zprávou Komise, ale měla by se rozvinout diskuse
i u nás, protože i my jsme v situaci, kdy potřebujeme definovat prioritní sektory pro
ekonomiku. Diskutovat potřebujeme také proto, abychom dokázali vymyslet
systém podpory vědy, výzkumu a inovací cílený k podpoře prioritních sektorů.
Měli bychom se inspirovat třeba tím, co funguje dobře ve Finsku. Jistě znáte jejich
technologickou agenturu, která funguje v zahraničí a snaží se část rozhodování
o investicích definovat podle priorit v zahraničí.
Poukázal jsem na několik spojnic, které jsem chtěl dneska uvést na téma strategie Evropa 2020 a Česká republika, respektive uvažování o konkurenceschopnosti
ČR. Znovu říkám, že my spíš vnímáme strategii Evropa 2020 jako příležitost k diskusím, které nebudou v České republice jednoduché. Myslíme si, že bychom měli
plán reforem ČR, který na podzim pošleme, vypracovat tak, aby ladil s politikou
Evropské unie. Jsme členy Evropské unie, to znamená, že jsme zavázáni k tomu,
abychom o její strategii mluvili, seznamovali se s ní a implementovali ji. Ale také
to znamená, že se jednání o strategii Evropské unie dá využít k lepšímu a důraznějšímu prosazování našich zájmů v Evropě. Kompetence se mění, potřebujeme
daleko více uplatnit naše zájmy při vytváření vůdčích skupin a institucí v Evropské unii, potřebujeme s nimi lepší spolupráci, potřebujeme lepší spolupráci s asociací byznysu v Evropě, s evropskými poslanci, se všemi, kteří jsou z České republiky v různých strukturách Unie. Myslím si, že toto také patří k tomu, abychom
mohli říct, že proevropskou politiku se snažíme dělat aktivně a odvážně. Děkuji za
pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Tlapovi. Další slovo bych předal panu prof. Ing. Robertu Holmanovi, CSc., který je členem bankovní rady České národní banky. Jeho příspěvek se
bude věnovat tématu Opatření strategie Evropa 2020 z pohledu České národní
banky.
93
BLOK B
OPATŘENÍ STRATEGIE EVROPA 2020
Z POHLEDU ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
ROBERT HOLMAN
Obr. 1 Centralizace pravomocí a sjednocujících postupů v regulaci
a dohledu nad finančním trhem na evropskou úroveň
Obezřetnostní dohled na makroúrovni
počátkem příštího roku. Strategie Evropa 2020 byla schválena Evropskou radou
17. června 2010. Na stejném zasedání Evropská rada potvrdila závazek týkající se
regulace finančních služeb. Dále Evropská rada vyzvala ke zlepšení dohledu
Evropské unie zejména nad ratingovými agenturami. Evropská rada se shodla na
tom, aby členské státy zavedly systémy poplatků a daní pro finanční instituce
s cílem zajistit spravedlivější sdílení zátěže a motivovat k omezování systémového
rizika. Česká republika si však vyhradila právo tato opatření nezavést, tj. ta opatření, která se týkají systému poplatků a daní.
Nové orgány dohledu v podstatě znamenají centralizaci pravomocí a sjednocují
postupy v regulaci a dohledu na evropskou úroveň. Jedná se o tři evropské orgány
dohledu a o Evropskou radu pro systémová rizika, viz obr. č. 1. Je schválen tzv.
dohledový balíček zakládající novou architekturu evropského dohledu pro finanční trhy, systém evropských dohledových orgánů pro bankovnictví, pro kapitálový
trh a pro pojišťovnictví. Zavádí se také nový systém hodnocení systémového rizika na finančním trhu, ustavuje se Evropská rada pro systémová rizika (ESRB).
Evropské dohledové orgány (ESA) dle návrhu, který byl odsouhlasen ECOFINem
v prosinci 2009, měly vydávat regulatorní a dohledové standardy, pokyny a doporučení adresovaná národní autoritě pouze v případech porušení práva Evropské
Evropská rada pro systémová rizika (ESRB)
Robert Holman
Dobré odpoledne, dámy a pánové. Přišel jsem říci něco o dokumentu strategie
Evropa 2020 z pohledu České národní banky. Ačkoliv se tento dokument netýká
měnové politiky, tak přece jen se dotýká naší instituce z pohledu regulace a dohledu nad finančním trhem, protože, jak jistě víte, tendence v dnešní Evropě jsou
takové, že je třeba regulaci finančních trhů jednak posílit, a jednak, pokud možno,
harmonizovat. To nakonec vede a povede s největší pravděpodobností nebo, můžeme říci, téměř s jistotou k tomu, že už dneska budou národní dohledové orgány předávat části svých pravomocí evropským dohledovým orgánům. Bohužel budou
předávat pouze pravomoci, ale ne odpovědnosti, protože odpovědnost samozřejmě
zůstane na národních orgánech dohledu, na národních vládách a nakonec i na
národních rozpočtech. Ve strategii Evropa 2020 z pohledu regulace a dohledu nad
finančním trhem byly vedle návrhů hlavních makroekonomických cílů nastíněny
také další iniciativy krátkodobější. Prvním krokem směrem k roku 2020 musí být
překonání krize, přičemž prioritou je obnovení pevného, stabilního a zdravého
finančního systému, který bude schopný financovat reálnou ekonomiku. Má být
splněno zejména pět cílů: 1. Provést schválené reformy dohledu nad finančním
sektorem. 2. Posílit transparentnost zejména u derivátů a tržní infrastruktury,
dokončit posilování obezřetnostních a účetních pravidel a pravidel ochrany spotřebitele prostřednictvím jednotných evropských pravidel, která se budou příslušným
způsobem vztahovat na všechny aktéry finančních trhů. 3. Posílit řízení finančních
institucí tak, aby se vyřešily nedostatky v řízení rizik, které byly odhaleny finanční krizí. 4. Uvést do pohybu ambiciózní politiku, která umožní lépe předcházet případným budoucím finančním krizím a v případě potřeby je řídit (identifikovat
systémová rizika, vytvořit speciální fondy na jejich financování). 5. Vyvodit
z odpovědnosti finančního sektoru za současnou krizi odpovídající výši příspěvku
finančního sektoru jako nástroje financování řešení krizí (bankovní daň).
Vedle stanovení klíčových cílů se Evropská rada shodla také na nezbytnosti
posilování finanční regulace a dohledu v rámci Evropské unie; v tomto směru
působil také tlak na mezinárodních fórech, jako je zejména G20. Pokroku je zapotřebí zejména v otázkách, jako jsou kapitálové požadavky, zvýšení transparentnosti zejména na trhu s deriváty atd., zavádění mezinárodně dohodnutých zásad týkajících se bonusů v odvětví finančních služeb. Je třeba včas dokončit práce na
evropském rámci dohledu nebo, jak se říká, na nové finanční architektuře, aby mohly
Evropská rada pro systémová rizika i evropské orgány dohledu zahájit činnost
95
European Banking
Authority (EBA)
European
Insurance and
Occupational
Pensions Authority
(EIOPA)
Obezřetnostní dohled na mikroúrovni
+ národní dohledové orgány
= Evropský systém orgánů dohledu nad finančním trhem (ESFS)
European Securities
and Markets Authority
(ESMA)
European Supervisory Authority (ESA)
94
96
unie. Měly dále monitorovat a hodnotit běžný vývoj, vydávat stanoviska a zveřejňovat přehled svých aktivit. Vycházelo se přitom z koncepce zajištění koordinace
a harmonizace regulatorních a dohledových standardů v provádění legislativy EU.
Evropské dohledové orgány (ESA) měly podporovat koherentní fungování národních dohledů. Přímé dohledové pravomoci se předpokládaly pouze u ratingových
agentur. Návrh z roku 2009 umožňoval přímá rozhodnutí dohledových orgánů ESA
vůči jednotlivým finančním institucím jen v případě porušování práva Evropské
unie. 7. září 2010 Rada ECOFIN schválila návrhy zakládající evropské dohledové
orgány (ESA) a ESRB, avšak stávající činnosti dohledových orgánů ESA rozšiřuje. Přestože není proces schvalování formálně ukončen, lze považovat schválené
znění návrhů za více méně finální. Současné znění nařízení navazuje na činnost
výboru třetí úrovně a podstatně ji rozšiřuje. Dohledovým orgánům ESA se mimo
jiné ukládá vyvíjet společnou metodiku pro hodnocení dopadu produktů na finanční trhy a na ochranu spotřebitele, provádět šetření zaměřená na konkrétní instituce,
hodnotit a měřit systémové riziko, vyvíjet a koordinovat záchranné plány pro řešení problémů finančních institucí. Nově by měly dohledové orgány ESA společně
s Evropskou radou pro systémová rizika (ESRB) vyvíjet společnou sadu kvantitativních i kvalitativních ukazatelů k identifikaci a měření systémového rizika.
Budou také připravovat zátěžové testy k identifikaci institucí se systémovým rizikem. ESA se má aktivně účastnit vývoje a koordinace záchranných plánů v mimořádné situaci a preventivních opatření. Orgány ESA mohou zasáhnout přímo i do
regulace tzv. systémově významných institucí a do dohledu nad nimi. Navíc budou
výběr těchto systémově významných finančních institucí samy určovat. Orgány
ESA by měly sledovat varování Evropské rady pro systémová rizika a společně
s tímto orgánem na základě ukazatelů k identifikaci a měření systémového rizika
vydávat dodatečné pokyny a doporučení pro finanční instituce. Nová by byla také
role evropských dohledových orgánů jako prostředníků řešení sporů mezi národními autoritami. Pokud národní autorita nevyhoví rozhodnutí ESA a nezajistí, aby
národní finanční instituce plnily své závazky, může ESA přijmout přímé rozhodnutí vůči finanční instituci k zajištění závazků práva Evropské unie. ESA navíc
disponuje právně závaznou mediační rolí k dořešení sporů mezi národními dohledovými orgány v kolegiích. Pokud jde o Evropskou radu pro systémová rizika,
měla by vykonávat obezřetnostní dohled na makroúrovni. Měla by mimo jiné
vydávat varování a doporučení zejména dohledovým orgánům ESA, může vyhlašovat krizovou situaci.
Jaká je pozice České národní banky? Česká národní banka byla proti schválení
nařízení, protože ústupky ve prospěch Evropského parlamentu v době vyjednávání mezi Radou a Evropským parlamentem znamenaly porušení zásadních principů
sledovaných Českou republikou. Především vadilo rozšíření pravomocí nových
dohledových orgánů bez současného převzetí jejich odpovědnosti, která zůstává na
národní úrovni, a omezování nezávislosti národních orgánů dohledu, které mají
konečnou odpovědnost za finanční sektor v národním prostředí. Česká národní
BLOK B
97
banka se bude snažit omezit nežádoucí intervence nových dohledových orgánů
prostřednictvím toho, že se bude podílet na jejich činnosti a bude přitom obhajovat
základní principy své pozice. Těmito základními principy jsou neoddělitelnost pravomocí od odpovědnosti za výkon dohledu a za regulaci, nezávislost národních
autorit, možnost odvolání se proti rozhodnutí a striktní nastavení linie regulovaná
instituce – národní autorita – evropská autorita.
Pokud jde o systémová opatření k předcházení dalších finančních krizí, připravuje se v Evropské unii tzv. rámec pro předcházení krizí. Jeho součástí má být
vypracování systémů pro řešení problémů bank včetně zavedení poplatků či zdanění finančních institucí, dále harmonizace systémů pojištění vkladů, identifikace a řízení systémového rizika, uvažuje se o zakládání společných fondů. Jedná
se tedy o oblasti s potenciálně významnými dopady na finanční sektor, ale také
případně na národní rozpočty, tedy i na rozpočet České republiky. Česká národní banka usiluje o to, aby projednávání těchto témat nebylo uspěcháno, aby se
o nich rozhodovalo na základě kvalitních analýz a analýz dopadů řešení, aby
opatření nenarušila fiskální suverenitu států, tedy nezávislost orgánů České
republiky, aby nedocházelo k neodůvodněné centralizaci pravomocí na evropskou úroveň a především aby nebyla odtržena rozhodovací pravomoc od konečné odpovědnosti, která – jak už jsem říkal – zůstává na národní úrovni. Tato
snaha České národní banky zaznamenala dílčí úspěch, když si Česká republika
vyjednala výhradu nezavádět poplatky a daně pro finanční sektor, tedy dodatečné
poplatky a daně.
Dostávám se k bankovní dani nebo tzv. bankovnímu poplatku. Potenciální daňové nástroje k dosažení cílů se zaměřují buď na finanční transakce – zdanění transakcí
akcií a dluhopisů, tj. zdanění finančního trhu –, nebo na finanční aktivity – zdanění mezd a zisků, zdaňování odměn a zisků od určitého limitu, zdanění rizikových
aktivit, tj. zdanění zaměřené na finanční sektor. Rozdíl mezi těmito dvěma nástroji je ten, že první daň, tj. FTT, je zaměřena na transakce uskutečňované na finančním trhu, zatímco druhý nástroj, tj. FAT, je daň zaměřená na hodnotu přidanou
finančním sektorem. Principiální pozice České národní banky k bankovní dani je
zhruba taková: Celý záměr považujeme za nejasný (kdo rozhoduje?, kdo čerpá
vybrané poplatky?), dosažení cílů prostřednictvím tohoto opatření je nejisté. Opatření je v národní diskreci – zdanění je nástrojem národních vlád a nemělo by být
určováno z evropské úrovně. Opatření doprovázejí rizika, domníváme se, že lze
použít vhodnější opatření k dosažení větší stability finančního trhu. Domníváme
se, že plošné zavedení poplatků je neodůvodněné, mohlo by narušit konkurenční
prostředí, mohlo by dojít ke zhoršení konkurenceschopnosti celého evropského
finančního sektoru. Je zde značná pravděpodobnost přenosu dodatečného nákladu
pro finanční sektor na spotřebitele finančních služeb a investory. Navíc chybějí
analýzy a zkušenosti s podobnými opatřeními a kromě toho je obtížně dosažitelná
jednotná implementace těchto opatření. Jak už jsem říkal, obáváme se, aby nová
finanční architektura nevedla k regulaci uspěchané a nadměrné.
ROBERT HOLMAN
BLOK B
Komise ve svém Sdělení k regulaci finančních služeb pro udržitelný růst z 2. června 2010 vytyčila ambiciózní plán rozsáhlého seznamu iniciativ, které mají být
schváleny do konce roku 2011. Jedná se o zákaz některých krátkých prodejů
a zajišťovacích nástrojů úvěrového selhání, o regulaci ratingových agentur, o směrnice ke kapitálovým požadavkům CRD a o mnohé další. Tento spěšný přístup,
podle našeho názoru, znemožňuje provádět kvalitní vyhodnocení dopadů opatření
na finanční sektor a na celou ekonomiku. Obáváme se rostoucího trendu provádět
regulatorní kroky na základě populistických cílů, neboť nepřiměřené zásahy
mohou podle našeho názoru vést k neplánovaným negativním dopadům na fungování trhu a v konečném důsledku by mohly ohrozit stabilitu finančního systému.
Z toho důvodu považujeme za nutné nezaměřovat se tolik na zavádění nových
regulačních opatření, ale místo toho se zaměřit více na vyhodnocení opatření dosud
přijatých a teprve potom schvalovat a zavádět další. Navíc nová opatření není třeba
dělat v takto krátkém časovém intervalu, když není nutné bezprostředně reagovat
na uplynulou finanční krizi. Vlastně celá tato evropská finanční architektura je přípravou na případnou budoucí finanční krizi, o níž však nevíme, kdy a jestli vůbec
by mohla přijít. Česká národní banka se snaží obhajovat zájmy České republiky
v tomto procesu, v němž se cíle vlivných členských států a Komise mnohdy neshodují s potřebami České republiky tím spíše, že náš finanční sektor je v jiné situaci
než finanční sektory v zemích západní Evropy. Náš finanční sektor neprošel žádnou krizí a je stabilní.
Závěrem bych shrnul pozici České národní banky v těchto věcech. Česká národní banka nesouhlasí s neodůvodněným zvyšováním pravomocí evropských orgánů.
Domníváme se, že není vhodné zasahovat do fiskální suverenity členských států.
Neměla by být přesouvána odpovědnost za nedostatečné řízení finančních společností a jejich dohledu na evropskou úroveň, tj. na jiné státy. To se týká zejména
zakládání panevropských fondů. Český finanční systém je zdravý a dostatečně
kapitalizovaný, nevidíme tedy důvod pro plošné zavádění nových opatření. Je třeba
brát v úvahu kumulativní dopady na banky z regulatorní a daňové oblasti ve fázi
křehkého oživení ekonomiky. Děkuji vám za pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji za příspěvek panu Holmanovi a jako dalšího řečníka bych poprosil pana
Ing. Josefa Zbořila, který je členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Přednese nám svůj příspěvek na téma Potenciální důsledky strategie Evropa 2020
pro český průmysl.
98
BLOK B
POTENCIÁLNÍ DŮSLEDKY
STRATEGIE EVROPA 2020 PRO ČESKÝ PRŮMYSL
Josef Zbořil
Dobré odpoledne, dámy a pánové. Několik osobních poznámek na úvod. V podstatě musím říct, že souhlasím s většinou předřečníků i diskutujících, s tím, co zde
dnes zaznělo; můj názor je v podstatě totožný. Svým způsobem zde byla identifikována rizika, o nichž má být řeč v mé prezentaci. Protože mám jako člen Evropského hospodářského a sociálního výboru v Bruselu za Českou republiku jistou
zkušenost z evropského prostředí, tak si dovolím trochu větší zobecnění v tom
smyslu, že dopady budou v hospodářské sféře víceméně stejné pro celou Evropu,
nebude to specifikum jenom pro Českou republiku. Možná proto se vám bude zdát
moje přednáška trochu obecná. Ještě si dovolím jednu poznámku. Jako jeden z největších současných evropských problémů vidím ten, o kterém mluvil pan profesor
Holman, tj. odtržení pravomocí od odpovědnosti. Nejkratší vtip v Bruselu zní:
Lisabonská strategie. Dej pánbůh, abychom si za deset let v Bruselu i v celé Evropské unii neříkali, že strategie Evropa 2020 byla ještě kratším vtipem.
Vrátím se k Lisabonské strategii. Víme skutečně, proč Lisabonská strategie
vyšuměla do ztracena, nebo jsme si našli jenom zástupné důvody? To je celá řada
otázek, které tady teď položím a na které si zkuste odpovědět sami. Jsou analýzy
skutečně nestranné? Mám obavy, protože znám situaci, že jsou velmi málo nestranné a nezávislé. Proč se o některých věcech mluví, a o některých se nemluví? Jsou
tak posvátné? Jsou to posvátné krávy Evropské unie? Je opravdu dostačující veřejná internetová konzultace? Myslím si, že není. Politická korektnost, která vede
k tomu, že se v podstatě o některých věcech skoro vůbec nemluví, podle mého
názoru spíše škodí, než aby prospívala. Každá strategie, každý strategický rámec,
i ten, který je vypracován na delší období, musí být podrobován permanentní konfrontaci s dosahovanými skutečnostmi. Jestliže konfrontace bude chybět a jestliže
se o některých věcech nebude mluvit, tak je to škoda pro celý koncept a celou myšlenku, a protože hovoříme o strategii Evropa 2020, bude to škoda především pro
nás Evropany, pro nás, kteří žijeme v Evropské unii. Další kacířská otázka: Nemáme už strategii udržitelného rozvoje? Koneckonců evropská je, ale jak se s ní pracuje, jak se s ní nakládá? I když se říká, že je dlouhodobá, dokonce má otevřený
konec, pořád je tam ekonomický rozvoj, pořád je tam sociální rozvoj a pořád je tam
i rozvoj v oblasti životního prostředí. Myslím, že by mělo dojít k jejímu rozsáhlejšímu a konkrétnějšímu uplatnění a k aktualizaci v průběhu času, a to by mohlo být
daleko rozumnější než vytváření lépe znějících, odvážnějších strategií, když se nám
předchozí nepovedlo naplnit. I v řadě dalších věcí bych uplatnil tento přístup. Ale
99
100
přesto všechno si myslím, že strategický rámec pro dalších deset let Evropská unie
potřebuje minimálně k tomu, abychom provedli bilanci záležitostí, abychom si alespoň trochu dokázali představit, jaké jsou okolnosti, co nás bude ovlivňovat a kam se
chceme hýbat. Strategický rámec pro dalších deset let musí být ovšem přesvědčivý
a důvěryhodný. Je strategie Evropa 2020 přesvědčivá a důvěryhodná? Vezmou
a koupí ji občané Evropské unie? Mám o tom své pochybnosti. Pro strategii Evropa 2020 by měly platit stejné principy jako pro strategie podnikatelské. Nerespektování těchto principů a nerespektování permanentního hodnocení ve vztahu k realitě je téměř jistá cesta k dalšímu neúspěchu. Cíle pochopitelně musí odpovídat
zdrojům a možnostem jejich mobilizace, měnícímu se prostředí. Proto se strategie
dělají, abychom anticipovali vývoj prostředí, každá strategie je svým způsobem cestou změny. Jsme na změny, které obsahuje strategie Evropa 2020, připraveni a jsme
ochotni je přijmout? Chceme-li mít úspěch, tak na změny musíme být připraveni,
musíme být připraveni je akceptovat, přijmout myšlenku, že k nim dojde, a musíme
pro to něco udělat. Především si musíme být vědomi překážek, protože pouze jejich
odstraňování je cestou k úspěchu; jejich podcenění je bezpečnou cestou k selhání
strategie. Četl jsem nedávno krásnou knížku, která pojednává o změnách. Říká se
v ní, že změn vytyčených strategií se podaří realizovat asi 12 %. Ne, že bych vás
chtěl navádět k pesimismu, ale to jsou konkrétní poznatky ze zkušeností v tomto
směru. Další podmínkou úspěchu je partnerský přístup a participace. Tady jsem
u toho, co jsem říkal na začátku a co tady říkal profesor Holman. Není možné odtrhávat odpovědnost od pravomocí. To je bezpečná cesta k selhání. K úspěchu je dále
potřebné respektovat specifika takového prostředí, jakým je Evropská unie, specifika jednotlivých členských zemí, protože bez jejich respektování bude jakýkoli
dokument jenom soupisem zbožných přání, která budou velmi málo založena na
realitě.
Při všech nezodpovězených otázkách z úvodu si myslím, že je docela dobrým
posunem snížení počtu priorit a cílů, i když si pořád myslím, že mi tam něco chybí
a na některých místech zase spíše přebývá. Martin Tlapa o tom také svým způsobem mluvil. Nebudu opakovat tři základní priority, pět hlavních kvantifikovaných
cílů k jejich naplnění atd. O těchto cílech mám bohužel své představy, které nejsou
úplně shodné s tím, co je napsáno v dokumentu. Řekl bych, že primární otázkou
je, jak dalece jsou tyto priority a kvantifikované cíle fundovaně podloženy, aby
nezůstaly jenom prázdnými hesly. O některých lze v tomto směru se znalostí věci
oprávněně pochybovat. Jsem znovu u tvorby strategie. Musím skutečně vědět,
z čeho vycházím, jaké jsou očekávané změny mého prostředí a kam chci dojít,
a pak si – jak říkal jeden moudrý člověk – dávat a usilovat o nejvýše dosažitelné
cíle. Myslím, že to nám tady v některých momentech „falíruje“.
Budu konkrétní: inovace. To je podle mého názoru skutečně klíčový bod strategie Evropa 2020 alespoň z pohledu průmyslu. Je pravda to, co tady zaznělo, že
ekonomika víceméně ztrácí určitým způsobem inovační potenciál. Když se potom
řekne, že to tady zachrání zelené inovace, tak mi to hlava nebere. Zelené inovace
BLOK B
101
a rozvoj jsou spíš krásná hesla. Když jsem byl zakládajícím členem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj, tak jsme si uvědomovali, že to musí být také
něčím podložené, že to nemůže jenom viset ve vzduchoprázdnu. Musíme si uvědomit, že inovace nemohou přijít do deindustrializované společnosti, a přitom
některé aspekty evropské strategie směřují právě k deindustrializaci; ještě se o nich
zmíním dále. Není to jen výmysl z mé hlavy, belgická Královská akademie v červnu či červenci uveřejnila na toto téma docela varovný manifest, který stojí za to
si přečíst, protože v něm identifikuje celou řadu věcí, kterým je potřeba věnovat
pozornost. Už to tady bylo dneska třikrát řečeno: peníze samy o sobě nestačí. Musí
být koordinovaně a správně zacílené, tj. zaměřené na výsledky. Jestliže jsou jenom
vynakládány prostředky, tak i když jich bude více, nedosáhneme vytyčených cílů,
jen se někdo bude mít dobře, ale nic z toho v podstatě nebude. Účastnil jsem se na
úrovni Evropské unie několika diskusí o této záležitosti a o tom, že se musíme
srovnávat s konkurenty. Můj přítel Martin Navrátil, který vedl asi dvacet let různé
výzkumy v chemii ve Spojených státech a v Japonsku, je už osm let tady v Česku
a je mírně zděšen tím, jak si zde organizujeme příliv peněz do této oblasti, jak se
těmi prostředky mrhá. A přitom jsou to prostředky vzácné, o tom se není třeba
bavit. Tedy podmínkou úspěchu inovací jsou prostředky účelně vynakládané na
základní cíle a dobrá koordinace. Bez té tam můžeme nalít, co chceme, a výsledku nebude dosaženo. Duševní vlastnictví potřebuje inteligentní ochranu. Dopoledne jsme také o tom něco slyšeli, o tom, jak si to chtějí zařídit Číňané. Nebudemeli schopni duševní vlastnictví ochránit, tak s tím budeme mít v budoucnu problémy.
Jedním z největších problémů v současné době v oblasti inovací je velmi rigidně
uplatňovaný princip předběžné opatrnosti. Bezpochyby páchá více škod než užitku. Jsem z uplatňování tohoto principu mnohdy hluboce zděšený, když vidím, že
tady se s vaničkou vylévá i dítě, navíc dítě, které se ještě nenarodilo. Jen se podívejte, co se děje ve výzkumné sféře třeba nanotechnologie atd. Dneska už se křičí,
že musíme být opatrní, co kdyby to někomu něco udělalo. Chápu to, ale celý koncept výzkumu a vývoje má tato rizika inherentně v sobě. Pokřik, že odpovědný
výzkumný pracovník nemůže principiálně pustit něco, co by mohlo být v budoucnu ohrožením, není mnohdy adekvátní. Jeho hypertrofie v evropském měřítku je
naprosto šílená. Je šílená i u nás. Nedělejme si iluze. Zarazíme snad výrobu nožů,
protože někdo někoho může podříznout?
Vzdělání a digitální společnost. To je významná součást strategie Evropa 2020.
Kdo by to nepodepsal? Není ovšem samoúčelná, musí být správně zacílená a musí
být efektivní. Kvantifikovaný cíl může opravdu kompromitovat kvalitu. Budeme
mít 40 % vysokoškoláků; budou mít uplatnění a budou dostatečně kvalitní na to,
aby práci, která se od nich očekává, dali na stůl? Podívejme se na dnešní situaci
v České republice, kdy máme mnoho vysokých škol. Ale máme opravdu tolik
dobrých, kvalitních a zvlášť technicky zdatných vysokoškoláků, abychom mohli
být spokojeni? Pokud chceme jít dopředu, je nezbytná podpora kvalitního přírodovědného a technického vzdělávání. A nezbytná je také spolupráce vysokých škol
JOSEF ZBOŘIL
102
s hospodářskou sférou. Digitální společnost není samoúčelná, musí to být efektivní služba, která povede k růstu efektivity jako takové.
Klima, energetika a mobilita jsou moje oblíbená témata; jsou to principy hodné
podpory, ovšem výrazně horší je jejich uplatnění ve formě konkrétních politik. Cíl
20-20-20 do roku 2020, to snad někdo podlehl numerologii, nebo si možná předtím přečetl základy marxismu-leninismu a chce plánovat podle nich. Jinak to
nemohu brát. V Evropě se naznačuje jeden trend. Proti té první dvacítce, tj. ke snižování emisí skleníkových plynů, nic nemám, ale už další dvě dvacítky jsou do
jisté míry kontroverzní. Už 20 % obnovitelných zdrojů je chiméra a 20% zvýšení
energetické účinnosti je druhá chiméra. Zvýšení účinnosti bylo v mnoha případech
dosaženo a to je důležité si uvědomit, když budeme hovořit o tom dalším. Praktická politika dovršuje dílo zkázy. Evropský systém obchodování s emisními povolenkami má být politickým nástrojem ke snižování emisí? Za mého služebního
mládí v Evropské unii, to znamená před šesti lety, jsem dělal první stanovisko na
téma mezinárodní dohody o ochraně klimatu atd. Tenkrát byla velmi fundovaná
analýza na úrovni Evropské unie, která říkala, jaký je potenciál ke snižování emisí
v různých segmentech a v různých technických oblastech; o obchodování s emisemi se tam nehovořilo, tam byla prázdná kolonka. Dlouho jsem bádal proč. Má to
jednoduchý důvod. Emisní obchodování je optimalizační nástroj na snižování
nákladů na snižování emisí, není to nástroj na samotné snižování emisí – a to je
fundamentální rozdíl, který se tam dostal zázrakem. V Evropském parlamentu mi
paní Doyleová – to byla zpravodajka té bohulibé směrnice – tenkrát říkala: „Víte,
my musíme přijít s něčím přesvědčivým.“ Říkal jsem jí: „Paní poslankyně, s tímhle tam nechoďte, protože to přesvědčivé není ani omylem. V praktickém životě to
bude znamenat, že o kotelně v Horní Dolní v Čechách bude rozhodovat Komise.
Bude rozhodovat, jestli se tam bude topit, nebo nebude, protože Komise každý rok
sníží emise toho zdroje o 1,74 %. To si ani největší socialistický plánovač
netroufl.“ Teď máme výpočetní techniku, která leccos usnadňuje, ale přesto…
Vidíte, že takto si Evropská komise de facto uzurpuje ekonomickou moc, vidíte, že
je to nástroj dirigismu v krystalické podobě. Další konkrétní příklad je z oblasti
podpory obnovitelných zdrojů. Teď tady máme celkem oprávněný křik kolem fotovoltaiky, tady se zaspalo. Energetická účinnost je cíl významný, ale jeho dosažení
v té úrovni, jak ji vytyčuje strategie Evropa 2020, je nerealistické. U energeticky
náročných oborů, které začínají na nákladech na energie někde kolem 30 % z celkových nákladů a dosahují až 60 % z celkových nákladů, je zvýšení cen energií
o 30 % vražedné. Stoupnou-li náklady na energie o 30 %, pak při průměrné marži,
kterou podniky mají někde v oblasti kolem 5 až 7 %, budou tyto podniky prostě
ztrátové a zkrachují. Na to není potřeba ani dlouhé počítání. A přitom Evropská
unie, její Komise, na své makroekonomické úrovni řekne, že se sníží HDP o 0,7 %.
Kde jsou pracovní místa, kde je základ hodnotových řetězců v Evropské unii? Protože shodou okolností právě energeticky náročné obory jsou základní surovinové
obory, z nichž čerpají obory další. Je fatální omyl této strategie Evropa 2020, jest-
BLOK B
103
liže takto formuluje cíl o energetické účinnosti, tady může vzniknout jeden velký
problém. O podpoře obnovitelných zdrojů se nebudu dál šířit. V Kodani Evropa
zůstala sama se svou nefunkční politikou ochrany klimatu. Pořád se bijeme v prsa,
jak budeme stateční, jak budeme první, ale svět vyrazil v Kodani za jiným cílem,
jiným směrem: do roku 2050 indikativní cíl 50 % a odstoupení od vražedného konceptu cap-and-trade, který je podkladem pro evropský obchodní systém. V podstatě základní filozofie je, že dojde ke změně. Z fosilních paliv se přejde na alternativní nízkouhlíkatá paliva včetně jaderné energetiky. To je epochální změna
a rozhodně nebude ukončena do roku 2020. Převážná část průlomových technologií ve výrobě a spotřebě energií není v současné době k dispozici a ještě dlouho
nebude, a to ani pro energetiku, ani pro zpracovatelský průmysl. Dovedete si sami
představit, na jak velmi mělkých a velmi nestabilních základech tento klíčový
moment strategie Evropa 2020 spočívá?
Změna musí spočívat ve zlevnění energie z alternativních zdrojů, a nikoliv ve
zdražení energií ze zdrojů fosilních. Uvedu krásný citát z nedávné doby. Bill Gates
prohlásil, že šetření energií nepochybně potřebujeme, ale rozhodující budou inovace. Domnívám se, že první pilíř je nesmírně důležitý a musí se na něj získat
a soustředit prostředky a ty získáme nikoliv z obchodování s emisemi, ale jiným
způsobem. Američané navrhují třídolarovou uhlíkovou daň, což by bylo podle
mého názoru snesitelné. Mohl bych o tom mluvit ještě hodně dlouho, ale nebudu;
pokud má někdo zájem, tak mám spoustu informací na toto téma. Nezmění-li
Evropská unie politiku ochrany klimatu v inovačním směru namísto administrativních přístupů, bude to mít pro celou Unii fatální důsledky v další a velmi rychle
postupující deindustrializaci. Evropská unie chce takto předat trhy na zlatém podnosu. Zde už nemáme téměř žádný časový prostor, zde už je skoro pět minut po
dvanácté. Redukční závazek 30 % do roku 2020 působí zcela komicky, také proto,
že o něj nikdo v současné době nestojí, svět jde prostě jinudy.
Dovolte mi říct několik slov ke konkurenceschopnosti, neboť ta je podmínkou
ekonomického růstu a má celou řadu podmiňujících faktorů. Jestli chceme být konkurenceschopní, tak musíme být lepší. Lepší v nákladech, lepší v kvalitě, lepší
v inovacích atd. To všechno zde již bylo řečeno a to také obsahuje strategický
rámec do roku 2020. Za nejzákladnější považuji důsledné uplatňování principu přiměřenosti, ten zatím byl dost opomíjen. Měli bychom se přestat tak intenzivně
zabývat principem předběžné opatrnosti a začít důsledně uplatňovat princip přiměřenosti. K tomu ani Evropa, ani my nepotřebujeme velké náklady. Neuplatňování
tohoto principu se projevuje v přebujelé regulaci jako důsledek špatného, řekl
bych, až mizerného hodnocení dopadů. Je potřeba spíš přiměřeně sledovat, co je
možné, co to přinese, a to jak v Evropské unii, tak u nás. Studie dopadů se bohužel zadávají – a to nejen u nás – tomu, kdo poskytuje příslib „žádoucího“ výsledku. Chybí oponentura ze strany lidí, kteří se zabývají problémy nezávisle na možnosti budoucí zakázky atd. S konkurenceschopností souvisí i možnosti
financování. Restrikce finančního sektoru, o které se tady mluvilo, má největší
JOSEF ZBOŘIL
BLOK B
Evropské unie se vymaní ze zaběhnutých praktik a politik, pokud někde nepadnou
významně na ústa. Přesto bychom měli na základní fauly upozorňovat na každém
kroku a snažit se o dílčí změny a odstraňování překážek. Je dobře, že jsem tady slyšel, že to dělat budeme. Na závěr jeden citát. Jeden moudrý muž pravil: „Hnací
silou pokroku je motivace jednotlivce.“ Zdá se mně, že ve strategii Evropa 2020 se
tento prvek dosti ztrácí. Najde ho jeden každý z nás a přinese pak ten žádoucí
pokrok? Děkuji za pozornost.
JOSEF ZBOŘIL
105
Hynek Opolecký
Děkuji panu Zbořilovi za jeho exkurz, i když byl trochu nad rámec tématu strategie Evropa 2020, ale jak tady říkal pan Šulc, dobře se poslouchal. Snad i vám
všem. Dalším řečníkem bude pan Ing. Pavel Bartoš, viceprezident Hospodářské
komory ČR. Jeho příspěvek přináší téma Možné dopady strategie Evropa 2020 na
malé a střední podniky. Prosím, pane Bartoši, máte slovo.
dopad na malé a střední podniky, o tom zde bude mluvit Pavel Bartoš. Malým
a středním podnikům vyschly zdroje obyčejného provozního financování do té
míry, že je to teď bezprostředně velmi silně ohrožuje. To se jen mluvením nezachrání. Tam je opravdu nutné velmi citlivě reagovat a velmi specificky tyto podniky financovat, aby vůbec mohly žít, protože prakticky tam je i zdroj malých
a středních inovací. Zde opět vidíme, že není respektován princip přiměřenosti, a to
je potřeba změnit.
Také o zaměstnanosti a boji s chudobou tady bylo řečeno mnohé. Je samozřejmé, že inovativní ekonomika bude potřebovat nové dovednosti a patrně i pracovní
místa. Klíčová je mobilita a pružnost pracovních sil. Heslo o nových zelených pracovních místech je zavádějící. V této souvislosti uvedu jen jeden příklad. Španělsko má mraky obnovitelných a zelených zdrojů, tak tam udělali studii a výsledek
je velice překvapil, protože na jedno zelené pracovní místo zmizí 1,7 standardního
pracovního místa. Můžeme jít dále i tímto smělým směrem. Je zjevné, že to začaly chápat i odbory. S povděkem jsem konstatoval, že i odborářští kolegové na úrovni našeho výboru tohle velmi rychle pochopili a teď s námi, s podnikatelskou sférou, v mnohém víc a usilovněji spolupracují. Takže za to jim budiž dík. Ekonomický
rozvoj neomezovaný zbytečnou regulací je tím nejlepším nástrojem pro zlepšování
začleňování a pro boj proti chudobě. Odstraňování regulace je v této oblasti podstatné a přínosné. Jsme ale opravdu na této cestě?
Je nepochybné, že Evropská unie musí ke svým zdrojům přistupovat s největší
šetrností. Nový komisař si toto heslo vzal jako vlajkovou loď. Vždyť je to přirozené pro každé podnikání, je to přirozený ekonomický princip. Neznám podnik –
a dělal jsem čtyřicet let v průmyslové sféře –, který by úmyslně čímkoliv plýtval,
ať už lidmi, surovinami nebo energií. To by se zahrabal ještě dřív, než by začal. Ale
dělat k tomu velké výzvy? No, nevím.
V podstatě jsem zde už mluvil o těch největších rizicích, která platí jak pro
český, tak pro evropský průmysl. Míra regulace, přeregulovanost Evropské unie je
naprosto šílená. Zatím sliby, že bude lépe, se moc neuskutečnily. Jsem rád, že Martin Tlapa tady uvedl něco, o co se dá opřít, a musím uznat, že řada věcí se u nás
i po této stránce zlepšila, ale to stále nestačí. Náklady na regulaci v Evropské unii
stoupají přímo explozivně. Bohužel administrativní přístup i ve strategii Evropa
2020 vítězí nad pružností a ohledem na místní specifika. Dalším významným rizikem je nekoherentnost, nesoudržnost politik Evropské unie. Pomalu už ani nevíme, kolik jich vlastně je a zda ještě platí. Rizikem je rovněž nedostatek koordinace mezi členskými státy; zvláště v inovacích to vede k nadměrnému plýtvání.
Vážným rizikem je odtržení orgánů Evropské unie od reálného života a necitlivost
k jeho skutečným potřebám. Politické reprezentaci často stačí mediální virtuální
realita. Směr neurčují ti, jichž se cesta významně a přímo dotýká, ale spíš ti, kteří
formulují veřejné mínění.
Chci být optimistou a věřit, že tentokrát to vyjde lépe, alespoň že nebudeme
ztrácet, ale musíme pro to hodně udělat. Nejsem optimistou v tom, že orgány
104
BLOK B
celý kolotoč kolem CO2, v němž se Evropa utápí, je dílem také toho, že máme moc
bruselských úředníků. Ti musí samozřejmě něco vyrábět a vymýšlet, ale jestli se
Evropa podílí na celkové produkci CO2 někde kolem 15 % a my to chceme snížit
tu o 20 %, tu o 30 %, tak o kolik myslíte, že přispějeme ke zlepšení celkového
podílu CO2? Mám čerstvou informaci z Číny. Čína už údajně spotřebovala ročně
3 miliardy tun uhlí. Uvědomme si to číslo. To je šílené číslo. U nás v ČR se těží
10 až 11 milionů tun. Globální rovné podmínky v podnikání neexistují a to je jeden
z diskvalifikujících faktorů českého a evropského průmyslu.
Jak vidíme podnikatele a podnikatelské prostředí? Zde jsou klíčové zdroje
a o těch tady už několik slov padlo. Bavili jsme se tady o lidských zdrojích, což si
myslím, že je velký problém, ale jsou to i zdroje finanční, energetické, ale hlavně
surovinové. Vloni jsem byl v jižní Africe a Afričané se nám podivují, proč Evropané neskupují v Africe ložiska. Jak je možné, že to dělají jenom Číňané a Američané? Ti se o to starají, ti se starají o to, aby měli v budoucnu suroviny. Pro nás je
těžba špinavá a škaredá, tak co se o ni budeme starat, to prostě pro nás není.
O životním prostředí jsem hovořil a tady se chci krátce zmínit o ovzduší. Pocházím z Ostravy, kde je skutečně poměrně špatné ovzduší, ale zkuste lidem v Radvanicích a Bartovicích vykládat, že budeme investovat miliardy do snižování CO2.
Jim je „šumafuk“, co se děje s CO2. Mají tam polétavý prach, mají tam v ovzduší
další zdraví ohrožující látky, které bezprostředně škodí jejich zdraví – a my se
o tom skoro nebavíme. My do toho nedáváme cíleně peníze. My se bavíme jen
o CO2 a tam dáváme peníze. To je přímo zvěrstvo, nedbat o bezprostřední ohrožení zdraví lidí a bavit se o neprokázaném vlivu CO2 na klima.
Další dost důležitá věc je podle mě společenská podpora podnikání. Moc se
o tom nemluví, ale někdy se spíš klade rovnítko mezi podnikatele a zločince,
lumpa, rošťáka, všechny okrádá. Ale když podnikatel nezaplatí výplatu, tak je
samozřejmě kravál, protože nesplnil to, co lidem slíbil. Myslím si, že by měl
v tomto státě probíhat určitý sociální dialog. Ne ten umělý, ale skutečný, jehož
cílem by bylo, aby se podnikatelé stali nedílnou a uznávanou součástí této společnosti. Konečně to by si podobně zasloužili i politici. Každý na sobě možná musíme pracovat, ale totéž platí o zaměstnancích, kteří by také měli mít jistou loajalitu
vůči tomu, že tady jsou nějací lidé, kteří jsou ochotni riskovat mnohdy nejen svoje
peníze, ale i zdraví pro to, aby mohli podnikat a aby vznikala pracovní místa. A pak
je tu problém legislativy. O té se tady hodně hovořilo, a tak nechci toto téma příliš
rozebírat, nicméně chci zdůraznit, že je to jeden ze základních pilířů konkurenceschopnosti. Líbily se mi tady přísliby pana náměstka Tlapy, že se bude dál pokračovat ve zjednodušování legislativy. Bylo by docela zajímavé vědět, kolik zbytečné legislativy máme, ale to asi nedokáže nikdo říci. Určitě 50 %, ale teď nevím
kterých, jestli prvních, nebo druhých.
Teď se chci zamyslet nad konkurenceschopností v rámci České republiky. Na
první pohled to vypadá, že to není žádný problém, ale při bližším ohledání zjistíte,
že problémů je tam poměrně hodně. Jedná se zejména o živnostníky, drobné, malé
PAVEL BARTOŠ
Pavel Bartoš
Děkuji za slovo. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Pokusím se z těch teoretických výšin, v nichž jsme se zde převážně pohybovali, dostat do výšin praktických,
protože jsem spolumajitel a vedu firmu, která dělá důlní stroje. Jsem z Ostravy,
podnikáme na tuzemském trhu, na trhu evropském i světovém, a tak mám z této
oblasti dost informací a představ, které bych chtěl zúročit v tomto svém povídání.
Pan kolega Zbořil zde nadhodil několik otázek a řekl, že si na ně neumí jasně
odpovědět. Odpovím mu na ně jedním krásným polským příslovím: Když pán neví,
o co jde, jde vždycky o peníze. Myslím, že v Bruselu to tak platí hodně.
Připravil jsem si několik klíčových hesel, o kterých si myslím, že jsou naprosto
zásadní, a o kterých je třeba hovořit. Je to v prvé řadě konkurenceschopnost, která
tady byla skloňována mnohokrát, ale otázka je, co pro ni děláme, aby byla na výši
požadavků. Dokonce si myslím, že Evropa si staví kolem sebe jakousi pomyslnou,
virtuální čínskou zeď a za chvilku nebudeme vědět, jak tu zeď zbořit. A bude to
obrovský problém.
Další jsou rovné podmínky v podnikání. Víte, jak se složitě podniká v prostoru,
kde podmínky nejsou rovné. My to velmi cítíme, když se máme prosazovat na ruském a ukrajinském trhu, kde zdaleka neplatí to, co platí u nás. Když se jich ptám,
co dělají s CO2, tak se na mě divně dívají a nevědí, o čem to vůbec mluvím, takové problémy je nezajímají – a podniká se jim naprosto odlišně. Naštěstí technická
úroveň v těch zemích je ještě stále nižší, a proto tam máme určitý konkurenční
náskok, ale je pouze otázka, jak dlouho to bude trvat. Samozřejmě to všechno musí
vést k prosperitě. Prosperita nemůže být bez kvalitního životního prostředí. Když
je špatné životní prostředí, tak se i špatně podniká, a proto podnikatelé chtějí mít
kvalitní životní prostředí. Poslední klíčové heslo vidím v rovnováze environmentálních, sociálních a hospodářských aspektů. Všechna opatření, která navrhujeme,
by měla k takové rovnováze přispívat, měla by ji mít na zřeteli. Nemůžeme to přepálit v jednom směru, protože pak to nebude fungovat. Budeme na to muset mít
peníze nebo to bude muset být sociálně únosné v trianglu těch tří věcí.
Mluvilo se tady trochu o národních zájmech České republiky, nicméně mám
takový pocit, jako kdyby to bylo zakázané slovo. Myslím, že zásadní národní
zájem ČR je její konkurenceschopnost, a to jak v rámci České republiky, tak
v rámci Evropské unie, tak v globální ekonomice. Jaký vidím problém v globální
ekonomice? My máme globální trh, ten existuje a funguje, ale už nemáme globální rovné podmínky v podnikání. Ty jsou zásadně odlišné. Mám dojem, že třeba
107
MOŽNÉ DOPADY STRATEGIE EVROPA 2020
NA MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY
106
108
podnikatele, kteří mají jeden obrovský problém. Jejich konkurenty jsou mnohdy
občané. Lidé v naší republice jsou šikovní, dovedou si leccos udělat a samozřejmě
čím vydělají míň peněz, tím menší kupní sílu mají, a tak se snaží udělat si mnoho
věcí sami. Začínají si tu sami malovat, sami natírat okna a dělat sami to či ono,
a důsledkem pak je, že řemeslník nemá práci. Dalším problémem, který v naší
republice vidím, je to, jak jsou nastavené vlastnické vztahy. Banky jsou zahraniční, obchodní řetězce převážně jsou zahraniční, máme tady nadnárodní společnosti
a všichni ti zahraniční aktéři mají nějakou svoji strategii, v níž – ať chceme, nebo
nechceme – je vždycky košile bližší než kabát. Tak to prostě je. Zkuste se podívat
jenom třeba do Intersparu, kolik je tam jakého zboží, ze které země to zboží je,
a uvidíte, že národní zájmy převládají, že národní zájem není chiméra. A to je velký
problém pro malé a střední podnikání. Pak je tady problém přeshraničních vlivů.
Mně se líbilo také to, co říkal pan náměstek Tlapa, že některé země – byť se
v Evropské unii hlásíme k volnému trhu – mají spoustu různých drobných opatření, která volný trh de facto omezují, i když jsou skoro až nelegální, nebo jsou taková neoficiální, ale perfektně fungují. Zjistíte, že s určitými výrobky se dostat třeba
do Polska není tak jednoduché, jak by se zdálo, je to možná snazší uplatnit je
v Rusku a na Ukrajině, protože tam uznávají naše certifikáty, ale v Polsku až tak
moc ne. Chtějí na to posudek, chtějí na to dobrozdání, tam flaštičku a tam tisícovku, samozřejmě v eurech, a najednou zjistíte, že volný trh v rámci zemí Evropské
unie vůbec nefunguje tak, jak to všichni proklamujeme. Dalším problémem jsou
příhraniční vlivy. Nám dělá starosti zejména Polsko, odkud se dováží spousta věcí,
především pro stavebnictví. Třeba v akci Zelená úsporám se v panelácích měnila
okna jak na běžícím páse. Udělalo se výběrové řízení, nejmenší cena vyhrává.
Samozřejmě, že se tam dostala polská okna. Polská okna vyřazují všechny naše
výrobce, přitom to jsou totální šmejdy, které bude třeba za pár roků vyměnit, protože se rozpadají ještě dřív, než je někdo namontuje. To jsou věci, které nás trápí
a které potřebujeme změnit. A poslední věcí, o níž se zde moc nemluvilo, ale kterou je
potřeba zmínit, protože platí obecně – někdy i u velkých firem, ale zejména v malém
a středním podnikání –, je to, že firmy mají jakžtakž dobré výrobní know-how,
dovedou kvalitně vyrábět, všechno mají, ale chybí jim výrobkové know-how. My
máme krásné číslo exportu přes 80 % do EU, ale možná by bylo zajímavé ho rozklíčovat, říci, kolik z toho jsou subdodávky a kolik jsou finální výrobky. Problém
u subdodávek je ten, že výrobce není v přímém kontaktu s odběratelem. Je v kontaktu pouze s finálním výrobcem a na skutečný trh nedosáhne, tudíž se mu těžko
dělá inovace. Dělá inovaci jenom na základě poptávky finálního dodavatele. Myslím, že to je velké minus, ale může se to zlepšit. Právě malé a zejména střední podniky by mohly být velkým nositelem inovací a celého inovačního procesu, měly by
v této věci značně posilovat. Jde jenom o to, jak efektivně dokážeme státní peníze
na podporu výzkumu a inovací uplatnit a jak budeme úspěšní na trhu.
Tady musím zmínit malou epizodu z Brna, z veletrhů. Byl jsem tam na nějaké
konferenci a od jednoho nejmenovaného rektora jsem se dozvěděl, že průmyslová
BLOK B
109
a podnikatelská sféra se málo zapojuje do výzkumných programů na vysokých
školách. Ono to sice zní jakoby normálně, ale je to totální nesmysl. Přece je to
opačně, vysoké školy se musí zapojit do výzkumných a inovačních procesů u podnikatelů, protože podnikatel do toho dá balíček nebo balík svých peněz, on je zodpovědný za to, že výsledek uplatní na trhu, a tak se peníze vrátí zpátky. A to je,
myslím, zásadní věc a chyba myšlení celé naší akademické sféry. Oni žijí v jakési
ulitě, v jakési slupce, která se jim samozřejmě líbí. Musím si tady přiložit polínko
k Akademii věd. Na deset milionů občanů máme více než padesát ústavů Akademie věd, to znamená, že na 200 tisíc lidí máme jeden ústav Akademie věd. To je
síla. V zásadě nejsem proti základnímu výzkumu, ale tato republika si musí zvážit,
kolik má financí a zdrojů, které může věnovat na základní výzkum, musí si udělat
jasno, jak velký základní výzkum chce mít. Na druhé straně si myslím, že jednou
z velkých předností Evropské unie by mohlo být, že by se integroval základní
výzkum do evropského prostoru, že by se sloučily finance, lidské zdroje a všechno potřebné, jako je třeba přístrojové vybavení. Pak by skutečně mohly být velké
výsledky v základním výzkumu. Jenže v takovém případě by se pravděpodobně
odkryla kvalita některých výzkumníků, a proto je lepší a snazší natáhnout ruku na
státní rozpočet.
Jak to vypadá s Evropskou unií? Je samozřejmé, že i v prostoru Evropské unie
se prosazují vlivy globální ekonomiky, vlastnické vztahy zde také hrají obrovskou
roli, ale o tom zde hovořit nechci. Podtrhnul bych zejména výrobkové know-how.
Jako jeden z velkých úkolů vidím posílit výrobkové know-how České republiky.
Věřím, že naše republika na to má, že podnikatelský sektor na to má, potřebuje jen
trochu to probudit. K tomu potřebujeme – a to je klíčové – schopné lidi. Tady se
trochu v prvním bloku přednášek naříkalo, že třeba energetika nemá 6 tisíc inženýrů, a proto že budeme těžko stavět jadernou elektrárnu. Vzpomínám si, že když
se stavěly Jaslovské Bohunice a Dukovany, tak nebyl skoro nikdo. Prostě jsme
inženýry a lidi schopné postavit jadernou elektrárnu vydupali ze země, jak se říká.
Proč se toho bojíme dneska? Nebojme se. Dejme příležitost tuzemským výrobcům
jaderných komponentů, aby se podíleli na výstavbě dalších jaderných elektráren,
protože tuzemská reference je nejcennější referencí vůbec.
Problémem je někdy i sociální systém, motivace pracovat a motivace vzdělávat
se. Mám takovou zkušenost z poslední doby, kdy jsem potřeboval udělat kousek
chodníčku. Není možno sehnat firmu, která vám to udělá. Všechny firmy jsou přetížené. Ptal jsem se kolegy, proč nepřijme lidi, aby mohli přijmout více zakázek.
Řekl: „Ty jsi se zbláznil! Já je potom budu propouštět. Vždyť mě to bude stát peníze. Tak se s nimi nějak domluv, oni ti to po šichtě udělají.“ Je to dobrý systém?
Zamysleme se nad tím. Tady jde o součást sociálního dialogu mezi partnery, měl
by se vést dialog o tom, kde je správná míra pracovního práva a kde už ne.
Když uvažuji o konkurenceschopnosti v globální ekonomice, musím jako první
uvést sebezničující chování Evropské unie. To už tady padlo mnohokrát. Opravdu
si myslím, že nevrátíme-li se v Evropské unii k tvorbě hodnot a budeme-li si jenom
PAVEL BARTOŠ
BLOK B
hrát na vyspělou společnost, tak nám Číňané, Korejci, dávno už Japonci, ale i Indie
ukážou koncová světla. My nemáme na co čekat. Tady platí, že je ne pět, ale deset
minut po dvanácté, že je třeba velmi rychle se probudit a začít něco účinně dělat.
Velký problém vidím ve vytěsňování různých výrob mimo Evropskou unii
a k tomu určitě povede celý systém CO2, bude-li uplatňován jen v Evropské unii.
Jestli nebude systém CO2 nastavený globálně, tak od nás odejdou hutě, odejde
cementářský průmysl, sklářský už je skoro pryč, textilní je pryč, boty jsou pryč.
Tak co tady budeme vlastně mít? Co budeme dělat? Můžeme chodit, bavit se, ale
ten poslední potom zhasne. Doufám že k tomu nikdo nechce dospět. Zamysleme
se nad tím. Neznamená to, že bych byl stoupencem drancování přírody, jen chci
říci: nevyvážejme pracovní místa, když to není nezbytně nutné. Nejsme barbaři,
budeme-li u nás těžit uhlí, nebojme se toho, protože my umíme následky těžby
zahladit. Viděl jsem, jak vypadá několik vytěžených dolů v Austrálii. Tam se nikdo
nějakým zahlazováním následků nezabývá. Tam zůstane díra do země a nikoho to
nevzrušuje, neviděl jsem kolem žádné demonstrující lidi. Oni plundrují přírodu – to
je zelená Austrálie! Jaký je návrh řešení? Myslím, že jde především o to, respektovat realitu světa. Svět se nějak vyvíjí, my bychom měli být v čele vývoje. Souhlasím s tím, že ho jistým způsobem usměrňujeme, tak se nenechme zaskočit ostatním
světem. Čína je nádherný příklad toho, jak jsme Čínu posílili, Evropa a Amerika
i my, jak jsme tam převedli spoustu výrob, které se dneska v Číně rozvíjejí, a nedělejme si iluze, že Číňané nezískají vlastní know-how. Získají, a to na základě toho,
že mají zkušenosti s výrobou. Jsou mnohem pracovitější než my; taková zmínka už
tady taky padla. Mám kolegu, který má farmaceutickou firmu, a ten jezdí získávat
biochemiky do Indie. Říká, že ti jsou nejlepší. Proč? Protože nejsou líní. My už jsme
líní vzdělávat se v technických a podobných oborech. Mluvíme často o zaměstnanosti, ale uvědomme si, že zaměstnanost nevytvoříme, dokud nevytvoříme pracovní místa – a ta musí být smysluplná. Hrne se na nás ještě další problém. Až skončí
v roce 2013 celý kolotoč bruselských dotací, chvilku to budeme vyrovnávat; jen si
uvědomme, kolik lidí se dneska živí jenom bruselskými penězi. To bude darda jako
hrom. Uvažujme, co potom s těmi lidmi uděláme. Jestli je budeme dál zaměstnávat
ve státní správě, budeme to držet jako břemeno, nebo co s tím vůbec bude.
Moje předposlední myšlenka také souvisí s Evropou. Celá naše společnost má
určité schopnosti, máme lidi schopné pracovat manuálně, máme lidi schopné dělat
střední řídící práci, máme talenty, o které se ale bohužel nestaráme, a máme lidi,
kteří jsou schopni být špičkovými vědci. Ale nemůžeme chtít, aby všichni byli na
stejné vzdělanostní úrovni, například vysokoškolské. Na to žádná populace jako
celek nemá. Vždycky říkám, že je šťastnější schopný, šikovný řemeslník, který si
dneska dokáže vydělat slušné peníze, než nešťastný inženýr, který neumí nic udělat pořádně. Proto si myslím, že i hospodářství v určité zemi by mělo odpovídat
schopnostem populace, která v dané zemi žije. Pak to bude vyrovnané a nebude
s tím zásadní problém. A moje poslední poznámka zní: při všem je třeba používat
selský rozum, nehledat jenom učené poučky.
110
PAVEL BARTOŠ
Na závěr bych chtěl předestřít do diskuse několik úvah. Nejsou to už úvahy podnikatelské, ale jsou to úvahy člověka, který uvažuje nad světem. Ptám se, jestli je
rozumné chtít trvale udržitelný rozvoj. Žádný strom neroste do nebe. Kam chceme
růst? Máme jeden žaludek, jedny schopnosti využívat věci. Nedrancujeme někdy
příliš tento svět jenom proto, abychom každý druhý rok měli nový mobilní telefon?
Moji rodiče, když se v padesátém roce brali, tak dostali jako svatební dar dvoulampovku a ta jim hrála celý život. Zkuste spočítat, kolik si už každý z nás, kteří tady
sedíme, koupil televizorů nebo radiopřijímačů. Většinou vyhazujeme ještě funkční
přístroj, protože nový typ má nové funkce. Sice je nevyužijeme, protože na to
nemáme čas, ale máme k tomu iluzorní možnost. Vzniká otázka, jestli převaha
výrobních kapacit nejde nad rozumnou spotřebu trhu, jestli je potřebné neustále
zvyšovat výrobní kapacity a výrobu, anebo jestli by nebylo lepší jít jinou cestou.
Udělal jsem si takový přehled, že za feudalismu se pracovalo 7 dnů v týdnu bez
omezení pracovní doby, v raném kapitalismu se pracovalo 6 dnů v týdnu v osmi- až
dvanáctihodinové pracovní době. Pak přišel vyspělý kapitalismus s pěti dny v
týdnu a osmihodinovou pracovní dobou, někde ještě kratší. Chci se zeptat, jestli
náhodou nestojíme před prahem dalšího zkrácení pracovní doby, vytvořením většího prostoru pro to, aby lidé mohli čerpat služby, odpočívat a utrácet jiným způsobem. Neměli bychom vytvářet další pracovní místa v terciární sféře? Neříkám,
že ta myšlenka je aktuální dneska, ale věřím, že se jí do budoucna jednou nevyhneme. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Bartošovi. A budeme pokračovat přednáškou pana Ing. Karla Mráčka, CSc. z Institutu evropské integrace NEWTON College, a. s. a také člena předsednictva Asociace výzkumných organizací. Jeho téma je Znalosti a inovace:
budou díky strategii Evropa 2020 silnějším motorem konkurenceschopnosti? Prosím, pane Mráčku, máte slovo.
111
112
Karel Mráček
Děkuji za slovo. Dámy a pánové. Když si přečtete strategii Evropa 2020, tak
vidíte, že problematika znalostí a inovací je tam poměrně silně zastoupena. Má to
svou logiku, neboť už je vcelku považováno za věc běžnou, že znalosti a inovace
jsou významným zdrojem růstu konkurenceschopnosti. Otázkou je, jak se k tomu
přistupuje, nebo bude přistupovat, aby toto bylo naplněno. Ještě úvodem dvě
poznámky. Za prvé: dlouhodobé strategie v jisté míře mají charakter politického
dokumentu, takže s sebou nesou i dobová hesla, například inteligentní růst apod.
Podobným způsobem se pracuje i v oblasti inovací, viz zelené inovace atd. Je to
atraktivní pro média. Za druhé: strategie Evropa 2020 a většina toho, co je v ní
zakomponováno, třeba i tato konkrétní oblast znalostí a inovací, nepochybně představuje pro Českou republiku určité prostředí a reprezentuje určité výzvy. Přesto,
co jsem uvedl v první poznámce, je ve strategii Evropa 2020 spousta rozumných
věcí, s nimiž se budeme muset nějak vyrovnávat; konečně – budeme se muset
vyrovnávat i s těmi méně rozumnými věcmi. Znalosti a inovace jsou implicitně
zahrnuty do vize budoucí Evropy, která se rozvíjí na základě inteligentního a udržitelného růstu, jenž podporuje začlenění. To je z mého hlediska vize ne už tak
ambiciózní, jako byla ta strašná vize Lisabonské strategie o nejkonkurenceschopnější, nejdynamičtější znalostní ekonomice. Jinak explicitně je vyjádřena problematika znalostí a inovací v rámci priorit, konkrétně v první prioritě. Jde o tzv. inteligentní růst, který má znamenat, že se bude rozvíjet ekonomika na bázi znalostí
a inovací.
Pokud jde o pět hlavních strategických cílů, máme zde v podstatě dva cíle, které
se týkají této problematiky. Je to jednak cíl dosáhnout výdajů na výzkum a vývoj
ve výši 3 % HDP, což je v podstatě přepsání cíle obsaženého již v Lisabonské strategii. A jednak je zde kvantifikovaný cíl zvýšit podíl osob ve věku 30 až 34 let
s ukončeným terciárním vzděláním z 31 % na 40 % v roce 2020. Kdybychom se
podívali na tvorbu cílů, jak vznikaly, eventuálně je srovnávali s Lisabonskou strategií, tak můžeme celkově říci, že ve strategii Evropa 2020 je méně hlavních cílů,
než bylo v Lisabonské strategii, což je asi dobře. Cíle jsou považovány ze strany
orgánů Evropské unie za relavantní a reprezentativní, i když se o nich nechá trochu
diskutovat, například se objevuje požadavek na měřitelnost cílů. V tomto požadavku je jakýsi odraz podnikatelské strategie amerického typu: co je měřitelné, je kontrolovatelné. Stanovím si nějaká procenta, a tím to budu kontrolovat. Otázkou na
této úrovni je, jestli to má smysl. Můžeme nacházet vazby mezi cíli zaměřenými
ZNALOSTI A INOVACE:
BUDOU DÍKY STRATEGII EVROPA 2020
SILNĚJŠÍM MOTOREM KONKURENCESCHOPNOSTI?
BLOK B
113
na výzkum a vývoj, což může ve svých výstupech přinést nový rozvoj technologií,
rozvoj odvětví, nové pracovní příležitosti, nové požadavky na vzdělávání atd. Další
požadavek je takový, aby se i v cílech odrážela rozmanitá situace členských zemí.
Přece jen ve srovnání s dobou, kdy vznikala Lisabonská strategie, která byla přijata v roce 2000, je současná Evropská unie, sdružující 27 zemí, daleko více rozmanitá a nová strategie by tuto situaci měla respektovat ve větší míře. Přistoupilo
dalších 12 nových členských zemí spíše na nižší úrovni, než měly země původní
patnáctky. Větší rozdíly jsou mezi jednotlivými zeměmi v rovině hospodářské,
technologické atd. Otázka, která tady vzniká, je, jak jsou společné cíle realizovatelné, když podmínky k jejich realizaci jsou v členských zemích tak odlišné. Jsou
v jednotlivých zemích adekvátní zdroje všeho typu? To by nás mělo vážně zajímat.
Možná na to trochu reagovali tvůrci nové strategie tím, že číselné údaje už udávají jako celoevropské průměry. To je určitý posun. Není to tak, že jich mají dosáhnout všichni, ale jsou stanoveny celoevropské průměry, které mají být převedeny
do podoby národních cílů a směrů. Nicméně otázkou je, jak to bude nastaveno, aby
průměr vyšel. Národní cíle se vyjednávají individuálně a mohou se od unijních
odlišovat. Je ovšem otázka, do jaké míry unijní orgány uhnou, do jaké míry budou
členské země schopny prosadit si národní cíl a v jaké výši. Například pokud jde
o výdaje na výzkum a vývoj, tak může pan náměstek Tlapa potvrdit, že máme jít
do jednání s 2,7 % HDP.
Svým způsobem by se dalo říct, že cíl dosáhnout 3 % HDP do vědy a výzkumu
pokračuje v návaznosti na Lisabonskou strategii a je do jisté míry jejím opakováním. Znalosti a inovace jsou chápány jako hybné síly dalšího růstu ekonomiky
a její konkurenceschopnosti. Zdůrazňování významu znalostí, inovací, vzdělávání
v růstu konkurenceschopnosti je také jakýmsi odbouráváním určité mezery ve
vztahu ke Spojeným státům americkým. To je tradiční benchmark: dohonit a předhonit USA. Dopoledne bylo připomenuto, že to není nové. Je to skutečně staré,
a pokud si pamatuji na starší publikace, tak to vzniklo v 60. letech. Byla to poměrně známá zpráva, která byla zpracována pro OECD v době, kdy Spojené státy americké vydávaly 3 % HDP na výzkum a vývoj. Ale pozor! V těch 3 % HDP byl skryt
i prestižní kosmický, jaderný a vojenský výzkum a vývoj. Byly s tím spojeny velké
materiálně technické prostředky. Ostatní to v podstatě přejímali, a tak se vytyčila
teze radikálně zvýšit výdaje na výzkum a vývoj na úroveň magických amerických
3 procent. Snad ta magie tady nějak zůstala i za socialismu, socialistické země
začaly usilovat o to, aby vydaly 3 % HDP na vědu a výzkum, a ta magie svým způsobem ovlivňuje i orgány Evropské unie, že od Lisabonské strategie, obsahující
požadavek 3 % HDP, nechtějí uhnout. Je ovšem důležité a potěšitelné, že už není
zachováno to členění, které bylo předtím, to hrozné členění, že musí být 1 % HDP
z veřejných prostředků a 2 % HDP ze soukromých zdrojů. U nás se to samozřejmě
líbilo, líbilo se to zvlášť akademickým institucím, protože 1 % HDP z veřejných
prostředků je dost. Neustále se křičelo: máme stále jen 0,65 % HDP a nedostali
jsme to určené 1 %. Hlavně šlo o prostředky poskytované institucím a nevybojo-
KAREL MRÁČEK
vané v soutěži. Nicméně i v nové strategii se objevuje důraz na investice soukromého sektoru do výzkumu a vývoje. Je faktem, že většina evropských zemí stále
v tomto ukazateli zaostává za Spojenými státy americkými. Celkové investice do
vědy, výzkumu a vývoje v Evropské unii nedosahují ani dvou procent HDP. Mám
takový dojem, že už tady někdo dopoledne ukazoval, že podle posledních údajů
dosahují tyto investice v Evropské unii asi 1,92 % HDP. Spojené státy americké
nemají už ona magická tři procenta, ale dosahují 2,7 % HDP. Zajímavé je, jak se
vyvíjí Japonsko, to dosahuje v tomto ukazateli 3,4 % HDP. Hledají se příčiny rozestupu mezi Evropskou unií na jedné straně a Spojenými státy americkými a Japonskem na straně druhé. Jedna se vidí v rozdílech mezi členskými zeměmi v intenzitě výzkumu a vývoje. Je tady široké pásmo rozdílů. Na jedné straně máte Finsko
asi 3,2 % HDP, Švédsko 3,4 % HDP, a na druhé straně máte Bulharsko, Rumunsko
a, kolega promine, i Slovensko s daleko nižšími procenty. Tady je příliš velké rozpětí. Z toho se má složit nějaký slušný průměr? Druhá příčina se vidí zejména
v rozdílné úrovni soukromých zdrojů pro výzkum a vývoj. Chtělo by to více investovat. Konkurenceschopné země ve vědě, výzkumu a vývoji mají poměr státních
a podnikových výdajů 1:2 až 1:3, země s ekonomickými problémy mají obvykle
podíl státních výdajů vyšší. Neplatí to úplně. Česká republika má poměr asi 46:54
procentům, viz graf č. 1.
Orgánům Evropské unie je nutno připsat k dobru, že státníci si stále více uvědomují, že nejde jen o vstupy, nejde jen o to, nacpat do vědy, výzkumu a vývoje
peníze. Je třeba zvýšit celkovou inovační výkonnost. Dbát na výstupy. Evropa
v řadě těchto ukazatelů zaostává za USA a Japonskem, což je důležité. V Evropě
se už několik let používá Evropský inovační zpravodaj, EIS. Ten poskytuje určitý
benchmarking. Bohužel je tam metodický problém, že se občas změní počet ukazatelů, takže někdy dochází k problémům, jak srovnat věci v časové řadě. Poslední ukazatele jsou dány do bloků: jsou tady zdroje – ať už jsou to výdaje na výzkum,
či ať už jde o lidský potenciál, tj. o absolventy přírodovědných a technických
i matematických oborů –, firemní aktivity a výstupy. K tomu se ještě zpracovává
Souhrnný inovační index, tzv. SII, což je komplexní ukazatel. S tímto se dost operuje. Já bych byl spíše opatrný, protože všechny tyto typy komplexních ukazatelů
nejsou zcela přesné a někdy jsou rozdíly i časové. Unie teď vyzývá k tvorbě dalších metodik, ukazatelů a zlepšení v tomto směru. Komplexní ukazatele mají určité problémy také proto, že nezohledňují specifika národních inovačních systémů.
To může být východisko, aby se šlo do hlubších analýz. Nicméně na této nedokonalé bázi se porovnává EU-27 se Spojenými státy americkými. Do roku 2007 se
mezera mezi EU-27 a USA zmenšovala, potom došlo ke zpomalení relativního
vzestupu EU-27 a k ustálení mezery v ukazatelích inovační výkonnosti. Evropská
unie je nyní téměř na 80 % úrovně inovační výkonnosti USA; teď je otázka, jak se
do toho promítla krize. Pokud jde o vztah k Japonsku, tak tam je mezera zhruba od
poloviny této dekády stabilní a Evropská unie je zhruba na 70 % úrovně inovační
výkonnosti Japonska, viz graf č. 2. Pochopitelně, že se hledají důvody, příčiny,
BLOK B
115
proč inovační výkonnost EU-27 není taková jako v USA a v Japonsku, proč jsme
v tomto směru méně konkurenceschopní atd. Za prvé to jsou mezinárodní patentové aktivity; Spojené státy a Japonsko jsou mnohem aktivnější, iniciativnější. Za
druhé, jak už tady několikrát zaznělo, je problém ve vazbách veřejného a soukromého sektoru; v Evropské unii se pořád ještě nedaří dobře sladit tyto dva mocné
zájemce o intenzivní rozvoj a využití vědy, výzkumu a vývoje. Nejde jen o výdaje
na výzkumníky. Tady kolega Špicar hovořil o situaci ve Škodě Auto, že mají peníze, ale nemohou sehnat lidi, aby mohli v tomto směru konkurovat. Jinak si myslím,
že je pozitivní, že už se v této sféře začíná objevovat snaha srovnávat situaci
v Evropské unii i se skupinou zemí BRIC.
Graf č. 3 ukazuje, s čím Evropská unie pracuje, pokud jde o inovační výkonnost
a ukazatel SII. Roztřídil země do několika skupin podle toho, jak intenzivně ino-
KAREL MRÁČEK
Zdroj: Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2008, ČSÚ, 2009
Pozn.: Místo roku 2007: 2003 (Nizozemsko); 2004 (Švýcarsko); 2005 (Belgie, Dánsko, Portugalsko, Řecko, Švédsko); 2006 (Austrálie, EU-27, Francie, Irsko, Německo, Španělsko).
Graf 1 Financování výzkumu a vývoje – srovnání struktury zdrojů
Struktura celkových výdajů na výzkum a vývoj podle zdroje
financování, 2007
114
Graf 3 Strategie Evropa 2020 – znalosti a inovace jako hybné síly
Souhrnný inovační index EU-27 (SII) 2009
KAREL MRÁČEK
Graf 2 Strategie Evropa 2020 – znalosti a inovace jako hybné síly
Odstup EU-27 v souhrnné inovační výkonnosti (SII) za USA
a Japonskem
bude vyznačovat hospodářskou, sociální a územní soudržností). K podpoře vytyčených priorit a hlavních cílů je stanoveno ve strategii Evropa 2020 sedm stěžejních iniciativ, z nichž první tři se přímo vztahují k podpoře znalostí a inovací. První
jsou Inovace v Unii, druhá Mládež v pohybu a třetí je Digitální program pro Evropu. Včera nebo předevčírem bylo přijato, že do roku 2013 každý občan Evropské
unie bude mít přístup k internetu. Pokud jde o iniciativu Inovace v Unii, tam jsou
jednak záměry na straně Komise, jednak požadované aktivity členských států;
národní zájmy zde tedy už mají určitý prostor. Co chce Unie dělat v inovacích?
Jednak chce dokončit Evropský výzkumný prostor; tato myšlenka se vine už celou
Lisabonskou strategií. Jednak tady mají být nové strategické programy pro
výzkum, který by měl být zaměřen na výzvy z oblasti dopravy, energie, změn klimatu apod. Dále by se měly vytvářet lepší podmínky pro inovace v podnikové
sféře, zejména u malých a středních podniků, a to z hlediska ochrany duševního
vlastnictví, zvýšení dostupnosti kapitálu atd. To už je značně obehraná písnička.
Nicméně, jak to bude dál postupovat? Máme se těšit na jednotný evropský patent?
Vidíme, že zde jsou ještě problémy. Má být zahájen program evropských inovačních partnerství mezi Evropskou unií a členskými zeměmi k vyvíjení a využívání
nových technologií (bioekonomika, klíčové technologie pro průmysl budoucnosti
apod.). Očekává se také, že Komise chce dál rozvíjet nástroje Evropské unie na
podporu inovací, jako jsou nám už dobře známé strukturální fondy, rámcový program CIP, a efektivnější by měla být spolupráce s Evropskou investiční bankou.
A sem patří také tolik potřebná podpora partnerství se záměrem vybudovat silnější vazby mezi vzděláváním a podnikáním, výzkumem a inovacemi.
Pokud jde o aktivity na úrovni členských států Evropské unie, tak se akcentuje,
že by měly být prováděny reformy systému vědy, výzkumu a vývoje s cílem dosáh-
Zdroj: EIS 2009
117
BLOK B
vují a snaží se o určitou konvergenci, sbližování. V podstatě záleží na politice
dohánění. Tady máte první skupinu zemí, kde jsou takoví inovační lídři: Dánsko,
Finsko, Německo, Švédsko, Velká Británie. Ti dosáhli značně vyšší inovační
výkonnosti, než je průměr evropské sedmadvacítky, přičemž mezi nimi existují
rozdíly v dynamice. Dánsko a Velká Británie nyní stagnují. Ve druhém sledu jsou
následovatelé; do skupiny těchto zemí patří Belgie, Francie, Irsko, Lucembursko,
Nizozemsko, Rakousko a nově oproti předchozímu roku byly zařazeny Estonsko,
Kypr a Slovinsko. Slovinsko těsně na té hranici. Inovační výkonnost této skupiny
je nižší ve srovnání s inovačními lídry, ale o něco vyšší, než je průměr EU-27. Ve
třetí skupině jsou slabší inovátoři. Jsou zde Itálie, Portugalsko, Řecko a Španělsko.
Mezi ně už dva roky patří Česká republika a nyní nově se tam dostalo dalších pět
členských zemí EU: Slovensko, Polsko, Litva, Maďarsko a Malta. Jde o země,
které jsou novými členskými zeměmi od roku 2004. A konečně je zde čtvrtá,
poslední skupina zemí, tzv. dohánějící země, Bulharsko, Lotyšsko a Rumunsko.
Bulharsko a Rumunsko mají nejvyšší dynamiku v inovační výkonnosti ze všech
členských zemí Evropské unie, ovšem nelze přehlédnout jejich nízké výchozí
základny.
Proces konvergence, sbližování se určitým způsobem zastavil, krize postihla
různé země do různé hloubky. Proces sbližování se může trochu zmrazit a nemusí
probíhat. Pokud jde o inovace, tak ty byly v Unii vytyčeny jako stěžejní iniciativa.
Já bych zrekapituloval, že strategie Evropa 2020 obsahuje tři vzájemně se posilující priority. První se vztahuje k inteligentnímu růstu (rozvíjet ekonomiku založenou na znalostech a inovacích), druhá k udržitelnému růstu (podpora konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiky méně náročné na zdroje) a třetí k růstu
podporujícímu začlenění (podporovat ekonomiku s vysokou zaměstnaností, jež se
Zdroj: EIS 2009
116
BLOK B
nout špičkových výsledků a že by se měla najít vhodná specializace, aby nedělali všichni všechno. To u nás bylo zahájeno. Sami dobře víte, že v současné
době je to ve stadiu velkých diskusí, které jsou hlavně o oblasti financování
a hodnocení, o tom se zde zmínil už pan náměstek Tlapa, a byla také vypracována Národní politika výzkumu, vývoje a inovací až do roku 2015. Nicméně
také víte, že to teď trochu drhne, jsou kolem toho různé diskuse, kdo má dostat
víc prostředků, jestli základní výzkum, nebo tzv. aplikovaný výzkum, který je
bezprostředně důležitý ve vztahu k podnikatelům. Vidím tady zástupce vysokých škol a ti mi jistě dají za pravdu, že jsme zase u otázky kvality i kvantity
hodnocení, protože někde se to zvrhlo na hrozbu, aby hodnocený měl „dostatečný“ počet článků. A mnohdy se ani nepřihlíží k obsahu, tak se hodnocení
zvrhlo do podoby, v němž se kvalita opomíjí a jde se tvrdě po kvantitě. Na jednotlivých členských státech se požaduje aktivita také v zajištění dostatečného
počtu absolventů přírodovědných, technických a matematických oborů. Kolik
jich ta která země považuje za dostatečný počet, se nechává na její úvaze. Také
už zde bylo hovořeno o tom, že zaměření školního vzdělávání má vést ke kreativitě, inovacím a podnikání. Pod to bychom se jistě mohli podepsat. Je jenom
otázka, zda se najde nejvhodnější nástroj. A konečně od jednotlivých členských
států se očekává využití daňových pobídek a dalších nástrojů financování k podpoře soukromých investic do vědy, výzkumu a vývoje. To by podnikatelská sféra
jistě jen uvítala.
Se vzděláním a znalostmi souvisí rovněž stěžejní iniciativa Mládež v pohybu.
Zase je tady spousta věcí, pod které se můžeme podepsat. Zlepšit výsledky
a mezinárodní atraktivitu evropských univerzit a vysokých škol; modernizovat
vysoké školství (řízení, financování, učební osnovy) – mimo jiné s využitím benchmarkingu (je zdůrazňován benchmarking vůči americkým univerzitám, ale
třeba někde i vůči asijskému světu); podporovat mobilitu studentů; zlepšit situaci
v oblasti zaměstnatelnosti mladých lidí; zvýšit celkovou kvalitu všech úrovní
vzdělávání a odborné přípravy v Evropské unii. Nicméně v souvislosti s tím si
musím položit otázku pojetí vzdělanosti. Jak vlastně přistupovat ke vzdělanosti?
To by bylo na samostatnou diskusi. Na jedné straně mohou být z pragmatických
důvodů požadavky na zaměstnatelnost lidí, na druhé straně je to otázka vlastního
uvažování mladých, kdy jde o to, aby nepodlehli rezignaci a aby pochopili širší
souvislosti apod. Má to širší kontexty, než aby se jen kvantifikovala industrializace vzdělávání.
Dostávám se k závěru svého vystoupení. Plnění priorit, cílů a iniciativ – když
pominu vnější faktory ve světě, které to budou jistě také ovlivňovat – bude klást
poměrně vysoké nároky na procesy řízení a koordinace. To koneckonců ukázala
i Lisabonská strategie, jsou známy zkušenosti s obtížemi koordinace politik při realizaci některých těchto věcí. Tato strategie Evropa 2020 nabude jako každá strategie významu a smyslu teprve tehdy, když dojde k její realizaci. Jinak to bude pouze
další papír, se kterým jsme se seznámili a který jen zachycuje dobová hesla. Nech118
KAREL MRÁČEK
těl bych, aby nová strategie jen rozšířila rejstřík nejkratších bruselských vtipů, ale
nemohu zcela pominout aplikaci toho, co někdy říkají prognostici: „Prognóza byla
v pořádku, jen ty dějiny uhnuly někam jinam.“ Tím bych skončil. Děkuji vám za
pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji panu Mráčkovi. Dostali jsme se k poslednímu příspěvku, který nám přednese pan Ing. Jaroslav Šulc, CSc., jenž je z Makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů. Jeho příspěvek bude na téma Trh práce
a sociální soudržnost: co přinese strategie Evropa 2020?
119
BLOK B
ní západo- a východoevropských odborů, kde se hodnotilo dvacet let vývoje po
změnách v roce 1990. Vystoupil tam viceprezident ukrajinských odborů Kondrjuk
a řekl: „Vážení přátelé. Pokud umíte listovat ve statistických ročenkách a nalistujete Ukrajinu, tak mezi rokem 1990 a 2010, pokud jde o počet obyvatel, je tam
zásadní změna. Je nás o 8 milionů méně. Pět milionů lidí se vypařilo, protože se
a) nenarodili, b) předčasně zemřeli, a 3 miliony jsou u vás; někdo v Česku, někdo
v Německu, nebo jinde po Evropě.“ A pozor. Vývoj na Ukrajině není ještě nejhorší. Kolegové z pobaltských zemí mluvili stejně znepokojivě. Chci tím jenom říci,
že by bylo dobré vnímat situaci na trhu práce a otázku sociální soudržnosti – což
je nadpis mého referátu – v širších, přímo globálních souvislostech. Na rozdíl od
Radka Špicara si stojím za tím, že český trh práce je v současnosti přes všechny
problémy – a zaznělo jich tady dost – nadprůměrně pružný, a to i co se týče existující legislativy, přijímání a propouštění pracovníků, a troufám si říci, že až na
excesy je i stávající míra sociální soudržnosti, koheze, poměrně na slušné úrovni.
Obávám se, že to je jedna z mála pozitivních vět, kterou ode mne uslyšíte. Tuším,
že to byl kolega Sedláček, kdo zde mluvil o 9% míře chudoby, v čemž máme
evropský primát. My ho máme opakovaně proto, že do tohoto koeficientu se započítává efekt z přerozdělování důchodů, bez něho tento ukazatel dosahuje 20 %.
A tady někdo mluvil o tom, že je třeba mít RIA, Radek Špicar také. Obávám se, že
pokud si vláda dá tu práci a nechá spočítat RIA na sociální efekt připravovaných
reformních opatření, tak se může hrozně rychle dopočítat stavu, kdy míra chudoby
se z 9 % nasune k evropskému průměru 12–15 %, protože v té skupině „kolem 9 %“
je natěsnáno až příliš mnoho populace. Alespoň taková čísla na odborech máme.
Takže varuji. Jestli někomu připadá, že 9 % je extrémní luxus, tak šťouchá bosou
nohou do vosího hnízda, protože se to může velmi rychle zhoršit, a v tu chvíli asi
přestaneme meditovat o výborné sociální kohezi. V grafu č. 1 jsou zachyceny dvě
křivky v průběhu dvaceti let. Spodní je počet volných pracovních míst, tam jsme
někde mezi 30 a 50 tisíci, dokonce výjimečně jsme se dostali na 150 tisíc volných
míst, to byla éra, kdy jsme se bavili o zelených kartách. Pan kolega Sedláček v té
době dělal náměstka ministra práce, tak tu historii zná velmi dobře. Horní čára je
počet nezaměstnaných. Takže zaplať pánbůh, to číslo se začíná lepšit, ale blížilo se
nebezpečně 600 tisícům osob, a to je stav, který je neudržitelný.
Co s flexicuritou? Myslím, že je třeba říct alespoň na tomto fóru jednu větu: flexicurita ano, ale pozor, je drahá a mentálně ani finančně na ni nikdo není připraven. Nicméně se jako makroekonom obávám, že flexicurita nemá alternativu, že
v jisté podobě je třeba k ní přispět. Tím nechci říct, že nesouhlasím s tím, co ráno
řekl Petr Zahradník, že je třeba motivovat lidi k pracovní aktivitě, a ne k pasivnímu čerpání dávek. Souhlasím také s tím, co zde zaznělo, pokud jde o naše romské
spoluobčany, ať už naše, nebo slovenské. To jsou mistři světa v hledání měkkého
rozpočtového omezení, umí se přisunout k sociálním dávkám a je jim úplně jedno,
jestli je to v Česku, Belgii, Kanadě nebo Velké Británii. V tomhle směru jsou skutečně šampióni, souhlasím s tím, že je to celoevropský problém. Dále to nechci
JAROSLAV ŠULC
Jaroslav Šulc
Za prvé poděkování organizátorům za pozvání; odbory nemají moc často možnost prezentovat své názory na otázky celospolečenského zájmu, a tím méně na
budoucnost. Za druhé poděkování vám, že máte vytrénovaná pozadí, že i ve čtyři
hodiny odpoledne jste schopni vnímat řadu projevů. Někdy souvislých, souvisejících, navazujících, někdy si protiřečících. Ráno mě potěšil Peter Havlik, když řekl,
že na celé nové strategii bude koneckonců určující, jak se Evropa vypořádá s trhem
práce. Tím bych mohl skončit, protože tím bylo řečeno všechno. Mohl bych skončit také proto, že v mnoha předchozích vystoupeních především Radek Špicar
a další řečníci hodně vyčerpali z mého připraveného referátu. Ale organizátoři
mohou potvrdit, že jsem jim poslal text dopředu a že jsme neměli možnost opisovat. Jsem rád, že na závěr dopoledního bloku vystoupil můj kolega z odborů, Josef
Středula, a jasně řekl, jaké je stanovisko Konfederace k celé proceduře vzniku
tohoto materiálu a k pozici České republiky. Velmi mě mrzí, že příprava tohoto
materiálu byla opět skandální, že se opět pominulo to zásadní, co je v Evropě
běžné, totiž sociální dialog při tvorbě tak závažného materiálu. To se prostě nedělá. Nechci diskutovat jednotlivosti, i když asi se k nim budu muset někde kriticky
vyjádřit.
Ještě dovolte jednu poznámku. To, co tady teď řeknu, není stanovisko Konfederace, je to moje stanovisko. Tím chci říct, že někde jsem možná tvrdší než kolegové a někde jsem možná měkčí, tolerantnější, ale to je asi tím, že už toho hodně
pamatuji.
Co je podle mého soudu typické pro český trh práce? Napětí na něm je historicky vysoké nejenom u nás. Evropa v tuto chvíli pracuje zhruba s desetiprocentní
mírou nezaměstnanosti. Samozřejmě je velká diferenciace, Španělé jsou téměř na
dvaceti procentech. Historicky nejvyšší zastoupení mezi nezaměstnanými je
u mladé generace, to pro ni znamená obrovskou frustraci. Chci říct, že tři čtvrtiny
přírůstku nezaměstnanosti během poslední krize postihly rozvinuté země, což je
také nový fenomén. Na trhu práce se odehrávají momenty, které historie nezná.
Řekl bych, že na ně není připravena ani podnikatelská sféra, ale už vůbec ne stát –
a český stát, to je kapitola sama pro sebe. Co je důležité? Tlumicím prvkem při
nástupu globální finanční krize bylo u nás čtvrt milionu zahraničních pracovníků.
Jsou tady kolegové z tripartity, ti si jistě pamatují na zelené karty, na diskusi o tom,
koho sem pustíme, protože českým firmám v roce 2007 a začátkem roku 2008
docházely pracovní síly. Vrátil jsem se z Vídně, kde jsem teď byl tři dny na jedná-
121
TRH PRÁCE A SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOST:
CO PŘINESE STRATEGIE EVROPA 2020?
120
BLOK B
Graf 1 Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání a počtu
volných pracovních míst v letech 1991–2010 (v tisících osob)
JAROSLAV ŠULC
je v absolutním odtržení finančního byznysu od reálné ekonomiky a v té bublině,
která nafoukla nehmotné statky. To je klasická krize z nadvýroby, snad jsme nezapomněli alespoň základy ekonomie. Zlepšeme regulaci, ano, nejsem proti, ale příčiny jsou někde jinde. Neoliberalismus zbankrotoval, klasický komunismus a klasický kapitalismus se staly entitami historie, to tady nediskutujme, ale faktem je,
že nemáme jinou ekonomickou teorii. Nemáme žádnou politickou ekonomii pro
21. století, dokonce ani pro její druhé desetiletí, a to už začínáme žít od příštího
Silvestra. Levice – a nejen ta česká – je v trvalé defenzivě, prohrává bitvy o sociální stát. Neoliberalismus sice zbankrotoval v podobě globální finanční krize, ale
veřejnost to tak nevnímá. Levice zřejmě propásla šanci obvinit z globální krize
finanční oligarchii jako jejího skutečného pachatele. Globální finanční oligarchie
je zjevně dost drzá a silná na to, že místo sobě vystavuje účet za krizi levici a žádá,
aby byly ztráty uhrazeny v podobě schodků veřejných financí. Veřejné peníze předaly vlády finančnímu sektoru pod pohrůžkou, že ten se bez intervence státu
zhroutí. Účet, aspoň v České republice, má dvě položky: a) snížení výdajů především pro nízké a střední příjmové skupiny (mandatorní výdaje), b) snížení daňové
zátěže především pro vysokopříjmové skupiny prostřednictvím rovné daně a tlaku
na DPH. Důsledek je, že se prohlubují sociální rozdíly, viz graf č. 2. Když zpracujete statistická čísla o rodinných účtech a podíváte se na posledních deset let, tak
dostanete závažné údaje o tom, co se stalo mezi prvním a desátým decilem domácností podle příjmů (decil je desetiprocentní kvantil). Když se podíváte, jaké jim
Graf 2 Vývoj průměrných ročních příjmů českých domácností
(po odpočtu daní, v Kč)
rozebírat. Dívám se z naší pozice velmi ostražitě, pane kolego Sedláčku, na teze,
které doporučují další zpružnění trhu práce. Platí opravdu, že čím jednodušší bude
pro firmu zaměstnance propustit při problémech odbytu a zase je rychle nabrat,
když pro ně bude práce, tím pružněji budou moci firmy reagovat na tržní fluktuace? Není to krok k prekérním smlouvám? Jakým směrem chceme, aby se pružnější trh vyvíjel? Směrem k Číně, k Latinské Americe? Udělejte si někdy čas a běžte
se podívat v sedm hodin ráno do Holešovic k bývalé „Juldě Fuldě“ na zastávku
tramvaje. Tam je to krásně vidět. Každé ráno tam stojí 50 Ukrajinců a čekají, jestli pro ně někdo přijede, nebo nepřijede, jestli práci ten den budou mít, nebo nebudou. Trochu to schválně přeháním, ale to jsou reálné modely pracovního trhu, které
známe ze světa, a já se nechci dočkat toho, aby byly aplikovány v této podobě
někdy u nás.
Tušil jsem, s čím přijde pan profesor Šikula, protože jsem ho tady slyšel loni
a vím, jaký má globální náhled na věc. Mně je jeho přístup sympatický, ale obávám se, že tady není dostatečný prostor k diskusi, jakou by tyto věci vyžadovaly.
Jinak ovšem souhlasím s tím, že nevyjasníme-li si, jaké byly primární příčiny krize,
tak na to můžeme jen doplatit. Pane profesore, vy jste něco zmínil jen letmo, ale
guvernér Rakouské národní banky, pan Ewald Nowotny, řekl v pátek na konferenci příšernou větu, že za krizi může špatná regulace. To bychom museli leckoho
vyhodit hned v bakalářském studiu, kdyby tohle řekl u státnic. Ano, také špatná
regulace má svůj podíl na krizi, ale primární příčina krize je fatálně někde jinde, ta
123
Pramen: MPSV
122
BLOK B
Obr. 1 Levice (evropská i česká) – zřejmě nemá reálnou alternativu,
jak čelit globální výzvě po zvýšení konkurenceschopnosti
JAROSLAV ŠULC
Navázal bych na to, co tady ráno formuloval Vladimír Dlouhý: Chybí druhá kapitola zprávy Wima Koka o tom, co se odehrálo ve druhé polovině tohoto desetiletí.
To, co je předloženo, se mi nelíbí ani po stránce odborné, ani po stránce věcné,
a konečně ani po řadě dalších stránek. Chybí odpověď na otázku, čím se bude
Evropa na světové scéně profilovat ve druhé dekádě a jak se do tohoto proudu
vmísí Česká republika.
Ale v tuto chvíli stojí před námi otázka velmi primitivně: Čím se bude živit tato
republika v příštích deseti letech? Neuměl bych to říci lépe než kolega Bartoš. Tak
zní otázka: Čím? Jsme vůbec schopni zformulovat autonomní, vlastní hospodářskou dlouhodobou strategii? Jak to, že za dvacet let žádná z našich vlád nebyla
schopna ustavit aspoň malý trvalý pracovní orgán, který by se živil pouze tím, že
by přemýšlel o budoucnosti. Tady vidím řadu lidí, kteří prošli různými týmy takového typu, jako byl RASES, Rada vlády pro udržitelný rozvoj, Bezděkova komise
I. a II., Pačesova skupina atd. Měl jsem také tu čest v některých těch týmech pracovat; byly to sice party profesionálů (většinou náměstci ministrů, ředitelé odborů), ale v zásadě to dělali jako „vedlejšák“ po nějakou časově omezenou dobu –
měsíc, rok, dva. Týmy byly rozpuštěny, materiály byly opuštěny, po nejbližších
volbách zavrženy. A někdy nebyly přijaty ani politickou reprezentací, která je
zadala. Ano, důvody mohou být nejrůznější, malá odvaha, malý politický mandát,
o tom tady nechci diskutovat, ale chci důrazně konstatovat, že nám to fatálně chybí.
Nemáme koncepci dopravní, energetickou, zemědělskou, důchodové reformy atd.
Opakoval bych, co už tady bylo řečeno dopoledne. To, co mi tady chybí nejvíce,
je, že nemáme jasnou strategii trhu práce a sociální koheze. Přitom tady vidím
kolegu z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Materiálů, které se u vás produkují, je spousta, jsou velmi kvalitní. Nikdo se jimi věcně nezabývá, ani výstupy,
které z nich jsou.
Dovolil jsem si formulovat pět poznámek, které vyjadřují moji osobní skepsi.
Evropská komise navrhla pět cílů strategie, jež mají být splněny do roku 2020.
Jako klíčový vidím – alespoň z mého pohledu – úkol zvýšit míru zaměstnanosti
populace ve věku 20–64 let minimálně na 75 %. Myslím, že tento úkol je, když to
řeknu alespoň trochu pozitivně, velmi optimistický především proto, že ekonomika denně předvádí, že už není problém zvyšovat objem produkce, aniž by se zvýšil počet zaměstnanců. Podívejte se na poslední čísla z Ameriky, tam se obnovil
růst produkce, ale zaměstnanost neroste; a to není jen případ Ameriky. Je to takový paradox. Narůstá počet oborů, kde je možné zvyšovat tempo růstu produktu,
aniž současně musí růst absolutní počet zaměstnanců. To je prostě fenomén přítomnosti, který se nepochybně bude prosazovat čím dál víc. Tady v sále vidím dost
vystudovaných ekonomů, kteří vědí, o čem hovořím. Moje další skepse se vztahuje k určitému časovému zpoždění. I když se obnoví růst produkce, nemusí se současně obnovit růst zaměstnanosti. Růst zaměstnanosti se opozdí za růstem produktu o rok až rok a půl, neboť dodatkovou pracovní sílu nasávají až vyvolané
subdodávky a služby, nikoliv primární produkt. Třetí skepse se týká nedosažení
pracovněprávnímu dumpingu + levným surovinám + spořivosti a píli?
• Jak čelit výzvě Číny, tj. jejímu mzdovému, sociálnímu, ekologickému i
•
zůstaly čisté příjmy po zaplacení daní, tak první decil (to je spodní křivka) ukazuje, že v roce 2001 na průměrného člena domácnosti připadalo nějakých 55 tisíc
korun ročně, kdežto na člověka z desátého decilu (horní křivka) asi 235 tisíc
korun. Za osm let, do roku 2009 se to zvedlo následovně: spodní křivka, to jsou
ti nejchudší, na asi 75 tisíc a horní křivka, to jsou ti nejbohatší, se dostala na 375 tisíc.
Nůžky se rozevřely tímto způsobem. Ze čtyřnásobku na pětinásobek. Chci říci, že
polarizace této společnosti v reálu dost rychle postupuje. Lepší čísla nemám, ale
pro hrubou představu tato ukázka stačí. Otázkou je, co dál.
Otázkou také je, do jaké míry jsme vnímali to, co se řeklo na této konferenci
loni, kdy se diskutovala konkurenceschopnost a krize. Tady jsem shromáždil, co
vydali kolegové Malý, Mráček a nebožka Eva Klvačová k tématu, jak měřit konkurenceschopnost, jaké cesty ke konkurenceschopnosti vedou, které cesty jsou
reálné, smysluplné a které vedou do slepé uličky, i když se tváří zajímavě, viz
obr. č. 1. Podívejte se na peripetie Irska za poslední dva roky, co udělala země, která
má suverénně nejnižší daňovou zátěž v Evropě, jaký udělala kotrmelec, jak se
z keltského tygra převtělila během dvou let do opelichané kočky. V této souvislosti vyvstává otázka, kterou jsme tady dnes poměrně obsáhle diskutovali, jak čelit
výzvě Číny. Ale nejde jen o Čínu, to je celá jihovýchodní Asie; jinak formulováno,
jde o stanovisko k jevům jako sociální dumping, ekologický dumping, pracovněprávní dumping, levné suroviny, píle, spořivost atd. To je to, co říkal pan Šikula,
o to tady běží. Pokouším se, aby právě o tom bylo moje vystoupení. Přiznám se
vám, že cítím obrovské riziko, že se trh práce bude sunout jihovýchodním směrem,
což by byla podle mého soudu katastrofa. Jsou k tomu empirické propočty Miloše
Picka, Růženy Vintrové a dalších, že cesta sice vede přes větší konkurenceschopnost, ale ta musí být provázena přiměřeně vysokým daňovým zatížením. Znamená
to progresivní zdanění, neochotu podseknout veřejné finance tím, že oslabím
daňový výběr, což se v tomto státě odehrávalo a odehrává, a dokonce byl pokus to
prohloubit. Znamená to mít smysluplně suverénní státy, které nebudou odkázány
na libovůli globální finanční lobby. Jinak to nevidím, jiné cesty vedou do obrovských sociálních konfliktů, o jejichž rozměru nechci v tuto chvíli spekulovat.
125
Její pojetí konkurenceschopnosti není obecně přijímáno – viz práce
E. Klvačová, J. Malý, K. Mráček: grant GA ČR č. 402/06/0255 „Institucionální
rámec EU a jeho vliv na konkurenceschopnost ekonomik členských zemí“ +
publikace „Různé cesty ke konkurenceschopnosti: EU versus USA“ +
konference EFP 2009
124
BLOK B
prahového limitu tempa ekonomického růstu okolo 3 %. Pokud nedosáhnu nějakého minimálního růstu – nejsem si teď jistý, zda jde o 2,5 % nebo 3,5 % –, tak se
může obnovit produkce, ale nemusí se obnovit růst zaměstnanosti. Nižší než toto
limitní tempo růstu lze zajistit odčerpáním vnitřních rezerv, a negenerují se tak
nová pracovní místa, tedy nižší přírůstek nevede ke zvýšení zaměstnanosti, respektive ke snížení nezaměstnanosti. Někdo bude blábolit o tom, že skončila krize, ale
je to tak opravdu? Je to Stiglitzova slupka cibule nebo kámen hozený do vody. Za
jednou vlnou jdou další. Za krizí produkce jde krize zaměstnanosti, za krizí finančního sektoru krize ekonomická atd. Přítomnost je v tomto směru násobně složitější i co do vnímání obsahu pojmu krize, současný jev je komplexnější, než byla
jakákoliv krize v minulosti.
Moje čtvrtá skepse se týká distorze na trhu práce. Obecně vždycky je špatná
struktura pracovních sil, vždycky vývoj předbíhá to, jak je schopna se méně adaptabilní pracovní síla přizpůsobit změnám na trhu práce. To není nic nového. Ale
obávám se, že se destabilizace bude zvyšovat. To asi také není nic nového. Mně
v této souvislosti nejvíce vadí to, že náš český dnešní systém není nastaven na to,
aby se zaměstnavatelé více podíleli na adaptaci svých zaměstnanců, své pracovní
síly, ať tomu říkáme celoživotní vzdělávání, nebo učňovské školství, nebo trénink,
to je jedno. Nejsou peníze na to, abychom dosáhli většího souladu mezi reálnými
potřebami určité struktury zaměstnanců a reálnou nabídkou. Rozpor tady je a obávám se, že se bude prohlubovat a že může být tou bariérou, která zabrání obnovení ekonomického růstu v této republice na požadovanou úroveň. Obávám se toho
velice. Že se učňovské a střední odborné školství rozpadlo, to je stará historie, to
nepatří na tuto konferenci. A konečně moje pátá skepse se týká slepé uličky preferencí osob samostatně výdělečně činných. Z jednoho extrému před rokem 1989
jsme dnes upadli do extrému druhého. Mám na mysli zneužívání a obcházení předpisů v oblasti zaměstnanosti ze strany některých zaměstnavatelů. Například
výhodných daňových podmínek pro osoby samostatně výdělečně činné se zneužívá pro osoby v de facto zaměstnaneckém vztahu. Deformace daňového systému je
zdrojem schodkovosti důchodového systému a doživotní nuzoty pro důchodce-živnostníky. Nechci to rozvádět, není na to čas, nicméně chci varovat před jednou
věcí. Pokud urychleně neuděláme minipenzijní reformu, která by se týkala jenom
osob samostatně výdělečně činných, tak nám zesílí trend pádu desítek tisíců živnostníků, kteří budou odcházet v nejbližších letech do penze, do chudoby. Těch, co
se domohli peněz a mají finanční rezervy, je zaplať pánbůh dost, ale zdaleka to
nejsou všichni.
Jestli máme mluvit o kohezi, o soudržnosti, jestli máme mluvit o sociálním dialogu, tak je třeba brát to tak vážně, jak vážně je sociální dialog zamýšlen a jak je
vyzkoušen v zemích, kde funguje. Ve vládě Mirka Topolánka to bylo velmi jednoduché. Pan premiér přišel na jednání tripartity, za dvacet minut se omluvil naléhavými vládními záležitostmi a odešel. Pravda, zbývající část vlády, pokud tam
ovšem přišla, nás vyslechla – a tím to skončilo. Za krátké úřednické vlády pana
126
JAROSLAV ŠULC
inženýra Jana Fischera to bylo veselejší, protože pan Fischer nás nejen vyslechl od
začátku do konce, ale také slíbil, že s tím něco udělá, a dokonce se mu to tu a tam
podařilo. Jsem hrozně zvědav, jak se bude chovat tato nová vláda Petra Nečase. Na
jednání, které proběhlo – kolega Středula je účastníkem jednání s premiérem častěji, takže by to mohl v diskusi rozšířit –, je to zatím ve fázi: „Ano, budeme jednat.“ Včera jsme mu dali na srozuměnou, že o jednání skutečně stojíme a trváme
na tom, aby nám také naslouchal. Doufám, že včerejší varování, jakousi žlutou
kartu, vzala vláda vážně, a doufám, že vezme vážně nejen nás, odbory, ale také
zástupce firem, podniků, zaměstnavatelů, a že pochopí náš vážný zájem na tom,
kam se tato republika za dalších deset let posune. Doufám, že naše vláda bude na
výhledových, strategických materiálech pracovat a že nás k tvorbě těchto materiálů bude pravidelně přibírat. Děkuji za pozornost.
Hynek Opolecký
Děkuji poslednímu z řady řečníků, panu Šulcovi, za jeho vystoupení a teď na
závěr odpoledního bloku otevřeme diskusi. Prosím pana Malého, aby se ujal jejího
moderování.
127
DISKUSE
BLOK B
Jiří Malý
Dámy a pánové. Chtěl bych se opět zeptat, kdo z vás má nějakou připomínku,
poznámku nebo dotaz k probíraným tématům.
DISKUSE
David Vondrák
Jsem z redakce BusinessInfo.cz. Chtěl bych se zeptat na zvyšování motivace
soukromého sektoru při investicích do vědy a výzkumu. Tady byly zmiňovány
daňové pobídky. Chci se zeptat pana Mráčka, jaké jsou podle benchmarku ve
skandinávských zemích případně jiné nástroje kromě daňových pobídek, které
tam mohou hrát roli pro motivaci zvyšování výdajů soukromého sektoru. A pak
bych stejnou otázku položil zástupcům zájmových sdružení zaměstnavatelů
a podnikatelů, panu Bartošovi a panu Zbořilovi. V čem a kde by oni rádi viděli
tu motivaci pro zvyšování investic soukromého sektoru do oblasti vědy a výzkumu? Děkuji.
dou je to, co tady řekl Pavel Bartoš v jedné části svého vystoupení. Pavel říkal,
jak se dostává k nějakým zakázkám. Úplně normálně tou nejhrubší korupcí, jaká
je možná. Úplatek tam, úplatek sem, větší úplatky se zahrnou už do projektů jako
běžná cena a všimné. Mám pocit, že vůdčím principem pro to, aby někdo obsadil nějakou významnou funkci, vůbec není jeho odbornost a schopnost, ale pouze
příslušnost k tomu či onomu aktuálně vlivnému proudu, ať už je ten proud jakýkoliv. Prosím, změňme to, tato země si to vůbec nezaslouží. Zaslouží si úplně
něco jiného, protože vždycky byla sebevědomá a lidé byli vždycky hrdí; tak si
alespoň tyto dvě vlastnosti zachovejme. Omlouvám se, že jsem s tímto problémem vystoupil, ale já jsem hrozně rozzlobený tím, jak se něco říká a jak jinak to
potom běží v reálném životě. Vzdálenost mezi těmito póly se stále zvětšuje a my
už opravdu nevíme, kde to vykřičet. A prosím, podívejte se na včerejší záběry
z demonstrace. Jak je možné, že je nějaká vláda schopná do měsíce a půl sjednotit lidi, kteří pracují a jsou placeni státním rozpočtem? To se přece nemá dělat.
Tak se riskuje s lidským kapitálem, to je něco, co této zemi určitě nepomůže.
Přesto my bychom se nejraději vrátili za jednací stoly a tam našli konsensus bez
ohledu na to, jestli vládne ten, či onen. Ještě chci poděkovat za zorganizování
této konference.
Josef Středula
Moc se omlouvám, ale bude to jen velmi krátká poznámka a nebude k tomu,
o čem tady hovořil Jaroslav Šulc. Všechno, co zde řekl, bych podepsal. Několikrát
se zde hovořilo o vědě, výzkumu a vývoji. Nevím, zdali víte, jakým způsobem se
čerpají prostředky z evropských fondů pro Českou republiku. Na počátku jsme měli
k dispozici v přepočtu přibližně 900 miliard korun, teď máme ještě asi 600 miliard
a pro vědu a výzkum necelých 100 miliard. Ale víte, co je tady tragické? Že my se
soustředíme na to, jaké problémy nám dělá Evropská unie, ale nevidíme, že jsme
tak „skvělí“, že ani nejsme schopni ty peníze, které tady jsou k dispozici, vyčerpat. A když se podíváte na návrh státního rozpočtu pro rok 2011, tak nebudou na
konci roku 2011 prostředky ani na dofinancování těch projektů, s nimiž se počítalo. I když peníze k dispozici můžeme mít, tak místo toho, abychom udělali vše
pro jejich vyčerpání, abychom je mohli použít na pomoc ekonomice a lidem v ní,
my nejsme schopni ani přetransformovat peníze do podoby reálných projektů,
které budou ve skutečnosti pozitivem. My se teď tváříme, jako že se nic neděje,
že peníze budou. Zeptal jsem se na to ministra financí a ten mě přesvědčoval, že
ty peníze budou. Bohužel já vím, že ty peníze nebudou. Bylo by mi lehčeji, kdybych to vůbec nevěděl. Věda a výzkum se často soustředily na honbu za penězi,
aniž by se zamyslely, jaký to bude mít efekt pro mikroekonomiku a samozřejmě
i pro makroekonomiku, bez ohledu na to, jaká bude trvale udržitelná hodnota
z těch projektů. Jednotlivé ústavy, jednotliví žadatelé se předhánějí jen v tom,
aby právě oni urvali nějaké peníze. Byl jsem sám předmětem lobbingu, protože
jsem byl chvíli členem monitorovacího výboru operačního programu, a s absolutním znechucením jsem odtud odešel, protože na to opravdu nemám žaludek.
Mám prosbu. Řada z vás, kteří jste teď zde, je v tom aktivní. Jestliže chceme, aby
v naší republice byli lidé zaměstnaní, aby naše země měla něco do budoucna, tak
prosím, udělejte v rámci vašich vlastních možností vše pro to, aby prostředky
byly vynakládány ku prospěchu této země, aby se tady tomu neházely klacky pod
nohy a my jsme se zase netvářili, že za to může Evropa a nějaké její byrokratické předpoklady. Ne, nemohou; byrokratické brzdy jsou na naší straně. My si
s tím hrajeme a my děláme všechno pro to, aby stav byl takový, jaký je. A brz-
129
Jiří Malý
Ještě nějaký dotaz?
Josef Stejkoza
Jsem z Vysoké školy ekonomické v Praze. Měl bych na pana inženýra Šulce
následující otázku. Co rozumíte pod pojmy sociální soudržnost a sociální dialog?
Na toto téma jste dlouho mluvil, ale já bych prosil o ještě podrobnější vysvětlení.
Děkuji.
Jiří Malý
Děkuji za váš příspěvek, za vaše vystoupení. Další dotaz.
128
BLOK B
Jiří Malý
Požádal bych oslovené pány, aby zodpověděli dotazy. Nejprve pan Šulc.
Jaroslav Šulc
To bude v jedné větě, pane kolego. Sociální dialog je pravidelná forma konzultací klíčových partnerů v každé zemi; to znamená především zástupců vlády,
zástupců zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců. A na těchto jednáních se diskutují věci, které ti tři partneři mohou nějakým způsobem ovlivnit. Jedná se především o podmínky zaměstnanosti, podmínky práce, platy atd. Pokud jde o sociální
soudržnost, tak to je něco již z kategorie sociologie a možná i z kategorie etiky.
Obsah pojmu sociální soudržnost zachycuje, nakolik je země kompaktní, nakolik
jsou nekonfliktní vztahy mezi jednotlivými jak věkovými, tak profesními skupinami, do jaké míry jsou konfliktní, či nekonfliktní vztahy mezi vládnou a veřejností
atd. Jestli máte zájem, mohu Vám k tomuto tématu poskytnout poměrně rozsáhlou
literaturu.
DISKUSE
prostředky, granty na vědu. Jsou mezi nimi krásná témata jako: Způsoby a metody vyjednávání české šlechty v 16. století na španělském dvoře. Je to asi na pět
řádků, ale sypou se na to peníze na pět let. Nic proti tomu, ale proč to má být
zrovna ze základního výzkumu? Chci jen upozornit na to, kam jdou prostředky,
že v čerpání už tak dost omezovaných prostředků jsou stále problémy. Pokud jde
o otázku kolegy Vondráka, tak jistě jsou tu především daňové pobídky, ale severské státy mají třeba řadu programů, v nichž se podniky podílejí na dofinancování
spolu s univerzitami atd.; byl tady zmiňován finský příklad. To znamená, je tady
pobídka: podniky jdou do nějakých programů nebo projektů, které nemusí samy
financovat, část prostředků je hrazena státem. To jsou severské modely. U nás se
pořád diskutuje, jak dát dohromady univerzity s podnikateli. Připomněl bych
slova pana Frolíka, podnikatele, kterého mnozí z vás asi znáte. Ten to vyjádřil
lapidárně. Říká: „Potřeboval jsem se rychle zapojit do výzkumného řešení, tak
jsem se obrátil na vysoké školy. Řekly mně, že je zkouškové období, že mám přijít za tři měsíce.“ To je potom složité. Další nástroje na podporu výzkumu a inovací se pochopitelně hledají, Evropa krouží kolem daňových věcí a programových
záležitostí.
Josef Zbořil
Pokusím se o odpověď, i když zrovna výzkum a vývoj není moje specifická parketa. Domnívám se, že za daných okolností je celá řada organizací a firem, které si
bez inovací nedovedou představit svůj další vývoj. Je to tak i v chemickém průmyslu, kde jsem působil asi deset let, a je to i v řadě dalších oborů. Problém je najít
nebo sladit priority, které má podnik, s prioritami, které jsou oficiálně vypsané ve
výzkumných programech. Člověk hledá a třeba v sedmém rámcovém programu
najde něco, co by se hodilo, nějaký základ, který by stálo za to rozvinout. Pak ale
vznikají problémy, jak zaručit, že výzkumy nebo výsledky těch výzkumů mohu
používat exkluzivně. Je zde řada faktorů, kromě toho, že to s sebou nese i poměrně významnou administrativu, které jsou nejasné a mnohdy obtížné. Setkal jsem se
s mnoha případy, kdy podniky řekly: „Než bych se tady matlal, tak si to raději budu
financovat sám.“ A to je možná i důvod, proč se celá řada prostředků na výzkum
a inovace nečerpá – protože agenda je složitá. Řekli jsme to Komisi už na několika fórech a je třeba se naučit i na úrovni Evropské komise žít s riziky. Podniky
v rizicích pracují pořád, ale administrativní orgány rizika nerady berou jako součást své práce. Je tam řada aspektů, ale myslím si, že přes tuto řadu aspektů jsou
potom určité průřezové programy, do nichž je i v těch větších celcích možnost
vstupovat. A jsou zde iniciativy, v nichž se člověk může najít, ať už je to třeba plán
na energetické technologie, nebo na další věci.
Jiří Malý
Ještě bych poprosil pány Zbořila a Bartoše, kteří byli také osloveni.
Karel Mráček
Začnu raději od prvního diskusního vystoupení, tj. od příspěvku pana Středuly.
Plně s ním souhlasím. Tam je problém, který se vyjevil a na který řada lidí poukazuje. Jedná se o operační program, program rozvoje vědy, výzkumu a inovací.
Možná jeho potřebnost máte na mysli, když se budují rozsáhlé objekty, provozy
atd. a nikdo si zatím neklade otázku, jaká je jejich udržitelnost pro příští léta. Zajistit udržitelnost bude stát velké státní peníze. A z čeho se to bude financovat? Ale
nejde jenom o to. Tady připomenu kolegu Špicara, který ukázal na problém vzdělanosti lidí v nových provozech. Nikdo si zatím moc otázek kolem těchto lidí
neklade. Ministerstvo průmyslu a obchodu má program, tam ten potenciál třeba
bude, tam jsou více kladeny otázky, jestli skutečně předkládaný projekt počítá
s principem udržitelnosti. Jestli není vypracován jen proto, že někdo chce peníze.
Problém přílivu peněz do oblasti vědy, výzkumu a vývoje je stále živý, je to problém, o kterém se hovoří, ale zatím jenom hovoří. Byla představa o tom, kdy
a kolik se bude dávat na vědu ze státního rozpočtu, k tomu se formuloval výhled
v roce 2007 a 2008. Tam byla představa, že každý rok to poroste o 8 %. Najednou
přišla krize a ukázalo se, že je to nereálné. Takže se to zmrazilo, všichni křičí, jak
se nyní za změněných finančních podmínek mohou udržet rozpracované projekty
atd. Všichni si krásně rozplánovali, jak peníze budou přibývat, kolik se může dát
na nové projekty. Teď se bude zase říkat: „Tady nám chybí strategie ve smyslu priorit.“ Nechci něco podceňovat, ale s kolegou jsme se bavili o tom, kam půjdou
131
Jiří Malý
Děkuji za odpověď. Teď bychom se věnovali otázce od pana Vondráka. Poprosím pana Mráčka.
130
BLOK B
Jenom bych zmínil takovou legraci. Nedávno se pořád nadávalo na Spojené státy
a na jejich přístup ke klimatických změnám, ale už za Bushe se do vědy a výzkumu v energetické oblasti investovalo 6 miliard dolarů státních peněz ročně, zatímco Evropská komise na toto přidělila v sedmém rámcovém programu 2,8 miliardy
eur na sedm let. Není tak velký rozdíl mezi dolarem a eurem za daných okolností;
USA a EU se v této oblasti projevily jako jiné váhové kategorie. A teď Obamu tlačí
celá řada lidí, Bill Gates je mezi nimi, aby na tyto inovace ze státních peněz poskytl 18 miliard dolarů ročně, a to víceméně jako startovní peníze. Ale ani to, co se
dělá, bychom neměli přehlížet, tuto šanci bychom neměli zahazovat. Naopak, myslím si, že tak, jak budou ty programy vypisované, měli bychom na ně reagovat
a zúčastnit se jich a možná bychom i z naší strany měli iniciovat určité aktivity
a vypisovat programy. Stojí to za naše úsilí. Děkuji.
DISKUSE
škol zapojí do spolupráce s podnikatelem, s průmyslem, očekávám, že jim tato
spolupráce na projektech přinese užitek i v jejich vlastní sféře, že budou o to
schopnější, o to erudovanější a o to budou schopni kvalitnější výuky. A to nám,
průmyslu, poskytne kvalitnější absolventy. Je to takový uzavřený proces, který
musíme podpořit. Může dobře fungovat, to jsme si vyzkoušeli, ale je třeba to silně
tlačit, rozšiřovat. Musíme také zřejmě změnit vysokoškolský zákon. Vysoké
školy musí být řízené jinak než demokraticky, musí být řízeny manažersky, musí
trochu opadnout gloriola svrchovaných akademiků, kterým se nic nesmí říct, protože oni to nemají rádi, i když je někdo platí. Když je někdo platí, tak jim musí
i přikázat, co mají dělat. Děkuji.
Jiří Malý
Děkuji za odpověď. Má ještě někdo dotaz? Paní Kalínská.
Jiří Malý
Má někdo další otázku či připomínku? Není tomu tak. Pak bych poprosil naše
přednášející, aby se ujali odpovědi.
Jiří Malý
Bude chtít také pan Bartoš reagovat na otázku pana Vondráka?
Pavel Bartoš
Já bych mohl reagovat, ale musíme si říct, o čem výzkum a inovace jsou. Především bych měl znát trh, vědět, co trh žádá, co by trh potřeboval. A také bych
měl mít kreativní lidi, kteří to dokáží vymyslet. Pak teprve přijdu na ministerstvo
a hledám, dohaduji se, jak mi v tom pomohou. Výzkum a inovace tedy musí
vycházet především z myšlenky. Znám spoustu podnikatelů, kteří ve dne v noci
čtou dotační programy a hledají, jak by se živili, a potom teprve hledají myšlenku – a to je nesmysl. To musí být opačný proces. Řeknu vám, že my jsme dokázali hodně; jednak z vlastních peněz inovujeme věci, máme nové výrobky z vlastních peněz, jednak pracujeme s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Dokázali jsme za dva roky dát dohromady zcela unikátní hasicí dálkově řízený
stroj, který vychází z myšlenky, kterou jsem měl vždycky na šachtě, totiž že tam,
kde není člověk, nemůže být smrtelný úraz. Tato myšlenka se dá uplatnit skoro
kdekoliv, nový hasicí stroj bude ideální do armády. A o tom to je. Zapojili jsme
do toho Vysokou školu báňskou a řeknu vám, že při dobré motivaci páni profesoři pracovali o sobotách, nedělích, dokonce i v noci, jen abychom stihli ten stroj
dát na brněnský veletrh. Ono to jde, ale musí být vůle na obou stranách. Nejde
o to, že my se zapojíme do výzkumu na školách, ale škola musí mít motivaci
zapojit se do našeho výzkumu tam, kde to má smysl. Ono je to pro kantory, profesory někdy složité. Také by se mohlo ukázat, že nějaký inženýr z té spolupracující firmičky je kreativnější, šikovnější, dovede se rychleji pohybovat na internetu, vyšťárá ze světa spoustu novinek, zatímco profesor, při vší úctě, se dívá, jak
svět běží. A také je důležité, jak máme vybavené vysoké školy, jak jsou vysoké
školy připravené na tento proces. Myslím si, že to moc nefunguje, že na našich
vysokých školách stále zbývá udělat obrovský kus práce. Od toho, že se lidé ze
133
Emilie Kalínská
Jsem z Vysoké školy ekonomické v Praze, z Fakulty mezinárodních vztahů.
Mimořádně jsem ocenila reakci pana inženýra Šulce na dotaz, který byl položen
v souvislosti se sociální kohezí. Pokud by dotyčný kolega, který dotaz položil,
nebyl ještě spokojený s dostatečným množstvím informací od pana inženýra Šulce,
tak doporučuji návštěvu odborné knihovny na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Máme 19 tisíc studentů, 6 fakult. Třeba ten, kdo studuje účetnictví, se s výkladem
sociální koheze nesetká, statistik rovněž nikoliv, ale na naší fakultě ano. Na Fakultě mezinárodních vztahů je katedra světové ekonomiky a tam se sociální koheze
vyučuje.
Nyní mi dovolte otázku, i když nevím, jestli se mi podaří ji přesně vyjádřit. Už
zde byl vyjádřen názor, že by bylo nutné velmi rychle v této společnosti hodně
a hodně změnit. To vnímáme všichni. Obávám se, že již od roku 1990. Tedy v této
souvislosti, jinak bylo nutné toho hodně změnit především několik dekád zpět. Ale
mluvme o období od počátku 90. let. Všichni to vnímáme, všichni to cítíme, ale
obávám se, že je problém v našich politických poměrech v České republice a vůbec
v měřítku Evropské unie. Cítím potřebu značných změn, ale sama sobě nejsem
schopna říci, co všechno by se mělo změnit, a především si nejsem schopna odpovědět na otázku, jak by se opravdových, hlubokých změn k lepšímu mělo dosáhnout. Nevím, jak věci změnit. Jestli pan kolega, který se této otázce věnuje, ví, jak
konkrétně dneska 22. září roku 2010 postupovat, co tady v těchto poměrech, v této
situaci po volbách apod. změnit, tak bych ho ráda pozvala na koňak, aby mě poučil. Děkuji.
132
Martin Tlapa
Nevím, jestli otázka byla směřována na mě, ale připomíná mi to, jak mně jeden
podnikatel zcela vážně psal, že jediná šance, jak zastavit čínskou ekonomiku, je,
aby Čína vstoupila do Evropské unie. Mně to znělo značně pesimisticky. Pokusím
se být naivní realista, protože si myslím, že kdybychom měli ducha, budeme se
odvolávat na Čapka a na jeho vnímání světa. Na poměry se nadávalo vždycky,
každá generace prožívala dobu, o které si myslela, že je špatná, že předtím bylo
lépe a že bůhví, jak bude zítra. Já cítím, že i když to říkáme, neřítíme se všichni
do pekel, neblíží se konec světa a Česká republika stále má šanci ve světě obstát.
Myslím si, že řada zemí spoustu věcí dokázala, že lidé jsou spořiví, schopní, že
jsme se nikdy ve světě neztratili.
Podle mého soudu jsou tři věci, které je potřeba podporovat, abychom skočili
o stupeň výš. V první řadě je to schopnost tvořit. Nemáme žádné suroviny, všechno, čeho jsme tady dosáhli, jsme vymysleli hlavou. To znamená, že stát by měl
umět podporovat tvořivost na všech stupních škol, od základních škol až po vysoké školy, aby nám zůstala schopnost hledat nová řešení a tvořit, vymýšlet něco.
Do inovací patří to, co je nové, co by se venku mohlo uplatnit.
Druhou věcí, kterou bych podporoval, je slušnost. To souvisí i s fondy, granty
a vůbec se vším okolo. Jestliže přerozdělování, touha po penězích a dotace všeho
druhu přitahují lidi, kteří nejsou schopnější než ostatní v ničem jiném než jenom
v tom, že umí něco ukrást, tak zde musí být postavena nějaká bariéra, nějaká hráz
proti tomu, aby pořád nevítězili ti nejméně povolaní. Vím, že slušnost je kategorie mravní, a jsem možná příliš naivní, ale myslím si, že i výchova k mravnosti,
ke slušnosti hraje v moderní společnosti svou nezastupitelnou roli.
A třetí věcí, kterou bych chtěl podporovat, je kompetentnost. Dnes se o spoustě věcí rozhoduje nekompetentně. Když se z toho poučíme a budeme hledat řešení, jistě je najdeme. Pamatuji si, že když jsme diskutovali o tom, jak rozdělovat
strukturální fondy, bavili jsme se o školství. Pamatuji si, že tehdy, když byla Petra
Buzková ministryní školství, vylobbovala na vládě rozhodnutí, aby program inovací byl na školství. Bylo to politické rozhodnutí, ani ministr průmyslu ze stejné
strany neměl šanci to zvrátit – a ve finále jsme zdědili asi 21 operačních programů. Stalo se, tak se z toho poučme, abychom příště dokázali přistupovat k fondům, inovacím, k vědě a výzkumu bez nadměrných osobních ambicí. Podívejme
se, jak se to dělá ve světě, a poučme se i z toho. Budeme-li v budoucnu přistupovat k řešení věcí poučeni z našich i cizích chyb, vyhneme se jim ku prospěchu nás
všech. Chtěl jsem skončit trochu optimisticky, protože mně připadalo, že jsme
všichni skleslí. Vzpomeňte si na to, že všechny generace už od dob Řeků a Římanů naříkaly, jak poměry jsou špatné a že předtím rozhodně byly lepší. Nenechme
se těmi lamentacemi odradit od aktivity zkoušet něco nového, lepšího. Myslím si,
že máme v sobě pořád dost velký kus Čapka a pozitivního myšlení, abychom se
v Evropě a ve světě neztratili.
BLOK B
135
Hynek Opolecký
Trochu se vám všem omlouvám, že jsme o půl hodiny překročili vymezený
čas. Závěrem všem děkuji za pozornost, kterou jste věnovali přednášejícím
a celé naší konferenci. Předpokládám, že pozitivní myšlenky, nebo alespoň
nějaké myšlenky se vám vtiskly do hlavy, případně že naše jednání probudilo
nějaké inspirace, jak dále s obdobnými problémy a materiály pracovat. Děkuji
DISKUSE
Jiří Malý
Má ještě někdo z přednášejících nějakou poznámku, je nějaký dotaz z auditoria?
Žádný dotaz. Ukončil bych tedy diskusi a závěrečné slovo předám panu Opoleckému.
Josef Zbořil
Také bych se chtěl odpoutat od pesimismu, protože si myslím, že u nás projevujeme nesmírnou úroveň tvořivosti, a to nejen ve vychytralých praktikách, ale
obecně. Úroveň je opravdu dobrá, můžeme a musíme na ní stavět. Tvořivost musíme vědomě a účinně trvale iniciovat, v tom je cesta ke změnám. Když tuto myšlenku řeknu jednou a nezaznamenám odezvu, nikdo mě neposlouchá, tak ji musím
říct ještě podruhé, potřetí, počtvrté – a pak se možná dočkám, že mě někdo poslouchat bude, že zareaguje. Jsem z venkova a kdysi jsem byl asi 30 let v jedněch jihočeských papírnách; tam jsme měli šéfa technického rozvoje a ten vždycky říkal:
„Co je z Prahy, to je dobré, ale my si to uděláme po svém.“ Zkusme si říkat: „Co
je z Bruselu, to je dobré, ale my si to zkusme také udělat po svém.“ Nemůžeme
pochopitelně překračovat jisté meze, protože jsme součástí určitého společenství,
ale na našem vlastním dvorku, v našem vlastním podniku atd. zkusme skutečně
maximálně eliminovat negativní vlivy, kterých strategie Evropa 2020 obsahuje
opravdu dost. Zkusme se chovat jako řádní hospodáři zodpovědní za to, co děláme,
a pravomoci si přisvojme. To je moje rada.
Jaroslav Šulc
Také si dovolím být pozitivní a říci, že pan náměstek měl štěstí, že na rozdíl ode
mne tady dopoledne nebyl a neslyšel dopolední referáty. K mojí následující
poznámce mě inspiroval pan Šikula. Dokážete si představit scénář Evropa 2011,
2012 pro případ, že se urychlí ekonomická krize ve Spojených státech, krize dolaru a že Číňané přestanou kupovat americké dluhopisy? To je přece jeden z fenoménů, se kterým žádná strategie nepočítá. Přitom je to vize, která není tak úplně
nepravděpodobná. Ano, Čína je jistě zajímavá tempem růstu své ekonomiky, tak
bychom také rádi postupovali, ale na druhé straně bych nechtěl být v pozici guvernéra čínské centrální banky, nechtěl bych mít v našich rezervách v poměrném
srovnání tolik amerických dolarů, kolik jich má on. Dobře jim tak.
134
BLOK B
Ministerstvu zahraničních věcí ČR za poskytnutí těchto prostor i všem technikům,
kteří vám umožnili sledovat přednášky a nám umožnili zaznamenat celý průběh
konference. Jak je obvyklé na Evropském fóru podnikání, zaznamenané jednání
zpracujeme a vydáme v souhrnném sborníku. Děkuji všem panelistům i vám všem,
kteří jste přijali pozvání na naši konferenci. A pokud máte čas, chuť i náladu, tak
vás zvu na závěrečnou číši vína. Ještě jednou děkuji a přeji hezký zbytek dne.
Na shledanou.
136
nové výzvy,
příležitosti a hrozby
pro ekonomiku EU
Přepis příspěvků přednesených na konferenci
pořádané na Ministerstvu zahraničních věcí ČR dne 22. září 2010
vysokou školou NEWTON College, a. s.
a
Vzdělávacím střediskem na podporu demokracie
Politických vězňů 10, 110 00 Praha 1
tel.: 222 192 406
Ječná 2, 120 00 Praha 2
tel.: 257 311 489
Vytiskla tiskárna:
SV, spol. s r. o., Na Louži 2a, Praha 10
1. vydání, Praha 2010
ISBN 978-80-904281-4-0

Strategie Evropa 2020 - Vzdělávací středisko na podporu demokracie

Transkript

Podobné dokumenty

Může být eu levicová? - Socialistická Solidarita

Stáhnout číslo v PDF

FS92

Zde - NEWTON College

Krize 09 - Vzdělávací středisko na podporu demokracie

SLOVENSKÝ FUTBALOVÝ zvÄz MATERIÁL na zasadnutie VV SFZ