leden - březen číslo 1 / 2008

leden - březen
číslo 1 / 2008
informační čtvrtletník sborů Plzeň 2, Klatovy a Domažlice
slovo k zamyšlení - poděkování – blahopřejeme – dětská školka – pathfinder – dobrá nálada – interview – fejeton – ADRA – receptář - bylo&bude
Jednoho dne seděl na schodech před budovou
nevidomý muž s kloboukem u nohou a držel tabuli s nápisem:
„Jsem slepý. Prosím, pomozte mi.“ Šel kolem muž a viděl, že
slepec má v klobouku jen pár drobných mincí. Sehnul se,
přihodil nějaké a potom, bez toho, aby se zeptal, vzal tabulku
a na druhou stranu napsal jinou větu. Odpoledne se vracel
kolem slepce a viděl, že jeho klobouk je plný peněz. Slepec
poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal
tabuli, a co tam napsal.
Muž odpověděl: „Nic, co by nebyla pravda. Jen jsem dal
tvým řádkům jinou podobu.“ Usmál se a odešel. Na tabuli
stálo: „Je jaro, ale já ho nevidím.“
Jsme na začátku nového roku. Hodnotíme rok
uplynulý a s trochou nejistoty přemýšlíme, co nás asi čeká
v roce, který je před námi. Možná ten rok, který právě
skončil, přinesl pár těžkých chvil, smutek či trápení, nemoc
nebo obavy, zklamání …. Možná od všeho trochu. Prostě –
nedařilo se. Co zkusit s novým rokem změnit strategii? Jak?
Třebas víc spoléhat na Pána Ježíše.Věřím, že s Boží pomocí
se to pak obrátí k lepšímu. A to je moje novoroční přání.
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste
obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,
neboť jsem tichý a pokorného srdce: a
naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho
netlačí a břemeno netíží." (Matouš 11,28.-30.)
-Vlasta N.-
Vítejte v Novém Roce 2008
Už jste to slyšeli o magických osmičkách na konci roků, nebo
o tom jak ceny elektřiny, plynu a vůbec energií jdou nahoru?
Jak mladí lidé umírají na silnicích, jak nebude na důchody a u
lékaře budou jen ti s naditou peněženkou!?
Když jsem poslouchal tyto zprávy vzpomněl jsem si na jeden
biblický text:
Juda 1,23
“Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je
vychvacujíce, ........”
Nevím zda toto strašení přivádí naše spoluobčany ke spasení,
ale zcela jistě to vede k tomu, že nic dobrého v budoucnu
nečekají. A také nás to vede k tomu, že pozorujeme co se
zase stane, co nového zase přijde a hledíme očima kolem sebe.
V záplavě podobných zpráv, informací ukazujeme na druhé, a přitom zapomínáme podívat se na sebe.
Jaký byl ten minulý rok, byl jsem s ním spokojen? Mohu a chci něco změnit?
Mohu se obrátit a minulý rok zhodnotit? Poselství velkých mužů, reformátorů znělo: “Čiňte pokání a obraťte se.” Bez
toho nelze jít dál. Pokud nemáte pevnou půdu pod nohama, nemůžete nic vystavět.
Biblické obrátit se hebr.- “šub” znamená návrat poddaného, který se vzbouřil proti svému pánu, nebo jde o návrat
nevěrné ženy k svému muži, tedy o odvrácení se od dosavadního životního směru a současně o obrat, návrat k
Bohu.
Mohu se v roce 2008 více přiblížit svému Bohu? Co mi v tom brání? Lze s tím něco udělat?
Nový Zákon překládá obrácení řec.- “Metanoia” znamená pokání.
Velkým satanovým svodem, jeho dobře vymyšleným trikem je tvrzení, že ke Kristu smíme přijít, až uděláme pokání,
až se napravíme, až se změníme a budeme dobří. Satan dobře ví, že bez Krista nejsme schopni činit pokání a
prožít vnitřní změnu. Podle výše uvedeného pravidla bychom tedy nikdy ke Kristu nedošli.
Také mezilidské vztahy a naše postoje mohou být nakaženy tímto jedem. Ve vztahu k druhým lidem můžeme
používat stejný vzorec. Budu s ním mluvit až.... až moji spolupracovníci budou dobří, taky se zapojím, přispěji,
pomůžu...... až se změní, pak........až moje žena, můj manžel napraví to či ono, potom.....
Nádherná zpráva evangelia spočívá v tom, že ke Kristu můžeme přijít právě takoví, jací jsme, se svými bídami a
hříchy. On nám dá sílu, abychom činili pokání.
To co mohu změnit nejsou nájemné bytů, ceny energií nebo kriminalita. Jediné co mohu změnit je změnit sám sebe,
když se znovu, jinak, cele, .... odevzdám Kristu.
Mám na to rok 2008.
Váš bráška a spolubojovník v Kristu
Deník jedné Bible
15. ledna
Celý týden jsem měla klid. Několik večerů po
Novém roce ze mne četl můj majitel pravidelně.
Nyní na mne nějak zapomněl
2. února
Dnes uklízeli, a tak mne spolu s jinými knížkami
oprášili a zase položili na své místo.
8. února
Můj majitel ze mne po obědě chvíli četl. Nejprve
zalistoval v Žalmech a potom
přečetl na přeskáčku několik
veršů z Nového zákona.
7. března
Opět dnes uklízeli a utírali
prach. Včera jsem byla zase
jednou v modlitebně. Dnes
však odpočívám na svém
starém místě.
2. dubna
Dnes jsem měla napilno. Můj
majitel měl přednést na
nějakém shromáždění, a
proto si musel vyhledat
několik veršů. Dalo mu
hodně práce, než je našel,
třebaže jsou stále na stejném místě.
5. května
Přijela na návštěvu babička, a tak jsem ležela celé
odpoledne na jejím klíně. Když četla Izaiáše
proroka 53, 6-7, plakala a její slzy stékaly na moje
stránky.
6. května
Opět jsem byla celé odpoledne u babičky. Četla
převážně 1. epištolu ke Korintským. Nejdéle 13. a
15. kapitolu.
7., 8., 9. května
Každé odpoledne jsem ležela na klíně babičky. Je
to docela příjemné místo. Chvílemi ze mne četla,
chvílemi ke mně promlouvala.
Ivan
10. května
Babička zase odjela. Na rozloučenou mne políbila.
Odpočívám na svém starém místě.
26. června
Zabalili mne do kufru, kde ležím mezi šatstvem a
jinými věcmi. Domnívám se, že asi pojedu na
dovolenou.
11. července
Stále ležím v kufru, třebaže ostatní věci už dávno
vybalili.
1. srpna
Opět jsem doma na starém
místě. Byla to divná cesta.
Opravdu nevím, proč jsem
s nimi musela cestovat.
5. září
Necítím se právě nejlépe. Leží
na mně nějaký starý román a
na něm časopisy a starý
klobouk. Jenom si přeji, aby ty
věci dali někam jinam.
18. října
Dnes uklízeli, tak mne zase
oprášili.
6. listopadu
Marie dnes psala dopis, a
proto mne na chvíli vzala do
rukou a opsala ze mne slova žalmu 119, 105.
2. prosince
Dnes mne znovu oprášili.
31. prosince
Včera opět uklízeli a dnes jsem byla zase jednou ve
shromáždění. Při kázání mne můj majitel držel sice
v ruce, ale ani jednou mne neotevřel. Ale sliboval
si, že od Nového roku, od Nového roku že začne …
JAK BY ASI VYPADAL DENÍK TVÉ BIBLE?
Svátky, to slovo vyvolává různé pocity. Jeden den těchto svátků k nám přišla návštěva a ani nevím jak to
přišlo, začali jsme prohlížet staré fotografie a hned tu byly - vzpomínky.
Stejně tak si připadám, když otevřu svůj diář roku 2007.
Chtěl bych Bohu i Vám všem poděkovat za Vaši službu.
Možná ani nevíte, kdy jste druhému pomohli svým slovem, skutkem
nebo příkladem. Někdy máme pocit, že vše co děláme je k ničemu,
že to nikdo nevidí a že to nikoho nezajímá.
V těchto chvílích si vzpomenu na Ježíše jak sedí v chrámu a uvidí ženu,
která přinesla “pouze” dva malé penízky. Myslela si,že ji nikdo nevidí.
Mohla mít i jiné otázky, ale ona byla Bohu věrná a donesla DAR.
Dej nám Bůh dost víry a sílu k tomu donést mu svůj dar i v roce 2008.
Děkuji Všem
váš spolubojovník a kazatel Ivan
V tomto čtvrtletí se dožili svého životního jubilea tito blízcí přátelé,
p átelé, sestry, bratři,
brat i, dětičky...
d tičky...
Moc blahopřejeme
blahop ejeme a prosíme o Boží ochranu!
měsíc LEDEN
4.1. Fantová Marta
28.1.Hanička Klimešová
20.1. Michalec Tomáš
31.1. Vargová Jarmila
25.1. Čekalová Blaženka
3.2. Špeta Honzík
16.2. Klimešová Danka
18.2. Nováková Eva
10.2. Novák Václav
17.2. Čechurová Marie
21.2. Nidlová Alena
2.3. Libotovská Oli
11.3. Ulrichová Natálka
22.3. Špeta Pavel
28.3. Libotovský Tomáš
31.3. Zdravecký Jan
5.3. Oczko Milan
17.3. Hlaváčová Jana
22.3. Knopp Filip
29.3. Bauer David
měsíc ÚNOR
2.2. Durkáčová Anna
16.2. Malá Eva
17.2. Nekolová Jana
22.2. Roubalová Hanička
měsíc BŘEZEN
1.3. Illetško Jiří
6.3. Brůha Radek
20.3. Šedivá Danka
27.3. Durkáč Milan
30.3. Bísková Mirka
Loňský rok jsme ukončili dobře – dobrou mňamkou od tet a strejdů ze sboru. Za nic! Letos jsme nechali vánoční
program na našich kamarádech ze sboru Plzeň 1. Musíme uznat, že to měli pěkný! Ale chtěli bychom si připravit
takový menší program na Velikonoce. Snad! Uvidíme, jak nám to všechno vyjde. Tak nám držte palce! Zdravíme
vás všechny!!! ☺
-dětičky ze sobotní školičky-
Jóóó.. , když jsme my byli mladí ......
Tak tato věta spolehlivě odradí většinu mladých posluchačů - ALE .... v Plzni jsme to vyzkoušeli.
Když jsem byl totiž mladší měl jsem u svého dědy vláčky velikosti HO, později TT a také velkou českou autodráhu.
Jelikož se však po revoluci ceny vláčků několikanásobně zvýšily a cena autodráhy naopak klesla, bylo rozhodnuto.
Věnuji se autodráze. Autíčka stojí okolo 300 Kč a dají se barvit karosérie nebo vyrábět z papíru, upravovat
podvozky a když koupíte žárovečky nebo LED diody, je možné pak pořádat noční závody a to je pak legrace ......
Poslední novinkou jsou brzdová světla nebo magnety, které
vám autíčko k dráze přímo přilepí.
A jelikož nejsem sobec zkusil jsem pozvat děti z blízka i dáli
na naše první kolo ČESKÉ AUTODRÁHY v Plzni.
Pravda KC-Klíč (Komunitní Centrum) se prohýbalo nad
náporem dětí ale vše se nakonec zvládlo. Dorazily týmy
tradičně z Českých Budějovic a Písku ale poprvé také z
Karlových Varů a dokonce z Příbrami.
Dětí na startovní listině bylo 27 a když k tomu připočteme
několik diváků a doprovázejících osob tak nás tu neděli bylo
okolo čtyřiceti. Mladší kategorii vyhrály s přehledem České
Budějovice a starší zase místní borci Plzeň,Klatovy + Písek.
Nakonec se podarilo díky ochotě našich sester zajistit oběd i občerstvení, a tak nám zůstala jen příjemná
vzpomínka.
Jenže to by bylo málo a tak jsme na rok 2008 připravili pokračování. Nejprve se sejdeme v únoru - České
Budějovice a pak znova KC-Klíč Plzeň v červnu. Pokud máte chuť a někde zapomenutou starou českou autodráhu
a nevíte co s ní - kontaktujte nás. Poradíme, pomůžeme, zprovozníme.....stojí to za to.
Ivan - 608028142
Misijní příběhy - Teenager na misii
Ariane de Mělo Felipe je čtrnáctiletá dívka z Brazílie, která má dva velké sny. A to nejsou sny typického teenagera.
Ariane sní o vybudování sboru v Novo Bardko, čtvrti sousedící s jejím domovem ve městě Sao José do Mipibu.
Jejím druhým snem je studium teologie. Pro Ariane jsou její sny reálné, protože už přivedla stovky lidí ke Kristu.
Když byla Ariane ještě malá, její rodiče Čamarko a Lourdes si povšimli, že jejich
dcera je zapálená pro Boží věc jako málokdo v jejich okolí. Navštěvovala
Pathfinder, studovala do hloubky Bibli a účastnila tréninkových lekcí pro misionáře.
Pak zorganizovala své vlastní biblické hodiny. Výsledkem jejích snah byl, že šest
lidí odevzdalo své životy Ježíši.
Její kazatel doporučil, aby se Ariane zúčastnila celounijního intenzivního tréninku,
společně s dospělými. Po návratu domů zorganizovala sérii setkání, během
kterého třináctkrát kázala. Osm dalších lidí se rozhodlo následovat Ježíše.
Ariane se zaměřila na oblast, která je asi 7 kilometrů vzdálená od jejího domova.
Musela chodit podél rušné dálnice, aby se do této oblasti dostala, ale nebála se.
Navštěvovala lidi a pořádala biblické hodiny. Dalších osm duší nalezlo cestu
k Pánu. Když se místní misie dozvěděla o její pokračující oddanosti evangelizaci,
zakoupili pro ni jízdní kolo, aby se mohla snadno a bezpečně dostávat na místa,
kam potřebovala. Ariane používala své kolo k pořádání více setkání a
organizování stále více studijních skupinek a vedla mnoho lidí k Ježíši.
Díky Arianině oddanosti evangelizaci více než sto lidí v brazilském státě Rio Grande do Norto bylo pokřtěno.
Evangelizace má mnoho forem. Někteří dokonce mají jako Ariane dar evangelizace. Ale my všichni se na ní
můžeme podílet finanční podporou.
Pan farar se na hodine nabozenstvi pred Vanoci
pta zaka: „Kde se narodil
Pan Jezis?“ Zacek s presvedcenim odpovi: „V
Davidove.“
Ucitel se pta, jak na to prisel, a vysvetluje
mu, ze v Izraeli zadne mesto
Davidov neni. Zacek na to:
„Vzdyt je to napsáno v Bibli: Jezis se narodil
v meste Davidove!“
Desetiletého neposedu poslala maminka do
náboženství. Když se odpoledne vrátil, ptá se ho,
co se naučil. Děcko vypráví:
„No, paní katechetka nám vyprávěla, jak Bůh vyslal
Mojžíše za nepřátelské linie na záchrannou misi,
která měla vyvést Izraelce z Egypta. Když se
dostal k Rudému moři, nechal své ženisty udělat
pontonový most a všechny dostal na druhou stranu.
Potom vysílačkou požádal velitelství o leteckou
podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do
vzduchu a mise byla splněna.“
„Počkej, tohle vám fakt říkala paní katechetka?“
„No, ne přesně. Ale kdybych ti to řekl tak, jak to
říkala ona, nevěřila bys mi.“
Rybaří takhle jeden farář ve Vltavě pod Vyšehradem a
vytáhne zlatou rybku. Jak už to tak zlaté rybky dělají, tak i
tato prosí, že když bude puštěna zpátky do vody, splní
svému dobrodinci přání.
Farář se podiví, že se rybce chce nazpátek do té špinavé
vody, pak ji však pustí a vyslovuje své přání:
" Co kdybys udělala něco s tou válkou v Kosovu..." "
Hele", odvětí rybka, " já jsem jenom obyčejná malá
vltavská zlatá rybka...
Války - to je na mne moc. Zkus si přát něco jinýho."
"Taky bych si přál, aby farníci v mém sboru byli zbožní,
trpěliví a milí."
Rybička se chvilku zamyslí a pak říká: "Kde že je ta
válka...?"
V minulých Klíčovkách byl rozhovor s Luďkem Křížkem, který si přál rozhovor s Maruškou Fujovou – tady je:
(otázky pokládala Vlasta Nováková)
V minulém rozhovoru položil Luděk otázku – „Maruško, uvažuješ o křtu v CASD"?
Je to tak, že člověk, který už prožil větší část svého života, se rád vrací ve vzpomínkách do svého dětství. Moje
věřící rodiče mě nechali pokřtít, když mě bylo 6 dní, protože se báli, že jim zemřu. Narodila jsem se s velmi
nízkou porodní váhou, 1,6 kg a porodní bába řekla mé matce, ať si pro mě nic nekupuje, protože umřu.
Chápete, jak mamince asi muselo být, Když mě ale vezla v kočárku na procházku do parku, zastavily jí dvě
babičky a ptaly se jí proč pláče, a ona jim řekla jak se o mě bojí. Ony jí poradily, jak by mě měla léčit, protože
jsem měla zápal plic a velmi vysoké horečky. Rozdělat tvaroh s vejci a dávat na hlavičku, prsíčka na tepny na
rukou a nohou. Představte si, že mě ty stařenky zachránily život. Vždy jsem se tedy vlastně považovala za
pokřtěnou. Teprve v poslední době si začínám uvědomovat, že Pán Bůh touží po tom, abychom se pro něho
veřejně a svobodně rozhodli jako dospělí a také, že existuje biblický způsob křtu. Takže ano, v poslední době o
něm velmi uvažuji.
Maruško ve svých příbězích pro děti nám vyprávíš příhody
ze svého mládí,odkud vlastně pocházíš a jaká byla Tvoje
rodina ?
Narodila jsem se v Plzni v Konejlovo škole (obchodní
škola). Jako malá pamatuji druhou světovou válku.
Bombardování Plzně byla tehdy taková hrůza, že se
vrylo do mojí paměti, jak jsem se tehdy bála. Bydleli
jsme na Chytrákově ( rodinné domky mezi Částkovou a
Lobelkou) Při jednom nočním bombardování spadla na
chodník střecha protějšího domku a nám to rozbilo
všechna okna a dveře. Když skončila válka, bylo mě 9
let.
Moje rodiče si vzali na vychování bratrance. Jeho
maminka zemřela neonemocnění jater a tatínka odvlekli
gestapáci do Osvětimi, kde zahynul. Z koncentráku
prostě jen přišla zpráva :“Zemřel v plynové komoře.“
Měla jsem dva bratry, starší ještě žije, ale mladší se zabil
pádem ze skály v Lobezském parku, když mu bylo 25
let.
Kdy jsi poznala Pána Ježíše?
Moje rodiče byli věřící. Chodili do kostela a brali nás
sebou. Myslím, že tenkrát nebyla v Plzni jiná církev něž
katolická, a nebo se o nich moc nevědělo. Já jsem
chodila do kostela ráda. Líbily se mi písničky, varhany a také kněz na kazatelně mne vždycky upoutal. Jako
malá jsem dostala jednou k vánocům knížečku „Cesta ke Kristu“. Bla to knížka pro malé čtenáře s pšknými
barevnými obrázky. Také jsem ve škole chodila na náboženství. Tam jsem poznávala Pána Ježíše a jeho
rodinu, Pána Boha a Ducha Svatého. Také nás učili, že je jeden Bůh ve třech božských osobách. Já jsem
neměla problém uvěřit.
Jak jsi se dostala do Klíče?
Vdala jsem se, měla jsem manžela hodného, ale nevěřícího. Moje tchýně říkala, že věřit v Boha už není
moderní a můj muž říkal, že by mu to vadilo v práci. Dělal předsedu ROH a byl straník. Před 13ti lety manžel
zemřel. Byla jsem dost nešťastná, a pak jsem někde četla letáčky „Zvládni svůj stres“.Sice jsem chodila
psycholožce a brala jsem Neural, ale tento letáček mě upoutal a já jsem neodolala a začala jsem chodit na
Jožkovo Bajuszovo přednášky.Byla jsem mile překvapena, když začal promítat promítat obrázky o ukřižování
Krista a mluvil o víře. Chodila jsem na tyto přednášky v Jungmanově ulici a potom na UMO2 na Slovany a pak
jsem už přešla s přáteli do Klíče.
Vím, že navštěvuješ i jiná křesťanská společenství. Liší se to naše, v Klíči, od těch ostatních ?
Jak jsem již říkala, se svým mužem jsem do kostela nechodila, protože nebyl věřící. Já jsem se mu navenek
přizpůsobila, ale nikdy jsem nepřestala věřit. Vlastně jsem nakonec byla ráda, když jsem zůstala sama, že si
mohu dělat co chci a tak jsem opět začala navštěvovat kostel, ale dáse říci, že jsem hnedle současně začala
poznávat Církev Adventistů.
Musím přiznat, že církev katolická mě vždy připadala trochu moc pompézní. Říkal jsem si, že ti svatí jsou
opravdu svatí ? To přece ví jenom Bůh. Ale třeba píseň „svatý Václave“ se mi vždycky líbila pro svou melodii
a svoje vlastenectví. Ale upálení mistra Jana Husa mi vždy trochu připomínalo ukřižování Krista.
Nikdy jsme neměli doma Bibli. Takže jsem nemohla porovnávat učení náboženství nebo kázání v kostele
s Biblí. dneska už vím, že Církev katolická si některé věci přizpůsobila svým přáním a podle svého. Nikdy
jsem nevěděla, že sobota je den Boží. Nikdy jsem nevěděla, že se nemám klanět sochám ( a co jich v kostelech
je ), a věřte nebo ne, já jsem se těm sochám nějak nechtěla klanět, nějak mě to vadilo. Jen když vidím Ježíše na
kříži, tak se mi sevře srdce.
Jak jsem se dostala do KS? Měli jsme s manželem dvě děti a můj syn měl tři děti – Petru, Moniku a Mírka.
Když byly děti ještě malé, opustila je matka a posléze i otec. Děti byly dány do péče mě a mému muži, ale když
jim bylo 12, 7 a 5 let, manžel zemřel a já jsem byla na všechno sama. Děti vyrostli a když bylo Petře 20 let,
přišla, že se bude vdávat. To jsem právě začala navštěvovat kurzy „3P“ pořádané KS. Spřátelila jsem se
s křesťany panem Horským a jeho manželkou. Ti mě se svatbou Petry velice pomohli, jsem jim za to vděčná.
KS se mi líbí, že se kalní a uctívají pouze Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Žádní svatí nebo cokoliv jiného.
Jenom se divím, že světí nedělia ne sobotu. To prý je podle Starého zákona a oni žijí podle Nového zákona. Já
jsem jim řekla, že Ježíš nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Oni mi to už nevysvětlili.
Děkuji Ti, Maruško, za rozhovor.
-otázky pokládala Vlasta N.-
Road movie
Už jste někdy viděli toto slovní spojení – road – cesta, trať a
movie – film, kino. Nevím přesně co toto spojení znamená, ale
tuším, že se tímto spojením označuje typ filmů, jejichž děj se
odehrává na cestě a to už ať přímo na silnici, trati nebo i na
cestě hrdinovým životem. Ne vždy jsou to jen filmy na ukrácení
dlouhé chvíle, ale jsou to často filmy, které se na pozadí
cestovních situací, potíží, zločinu, pronásledování nebo
absurdních situací snaží o závažnější sdělení. Pak se tvůrci
snaží sdělit svoje chápání hodnot, názor na to co je skutečně
důležité nebo vyjadřují rozčarování ze zdánlivé nekonečnosti
cesty nebo její neúprosnosti či snad naznačují východiska
z osamělosti a smutku na této cestě. Tato filmová vyprávění
zpravidla končí s otevřeným závěrem, v kterém hrdina mizí
v západu slunce za horizontem horkem lesknoucí se cesty a
divák má dostatek prostoru pro vlastní fantazii, aby si mohl
sám představit pokračování příběhu.
Pravdou je, že skutečně každý z nás žije ten svůj road movie –
příběh na cestě. Své životy žijeme na různých cestách, někdo
sviští po širokých super rovných dálnicích za svými vysněnými
a přesně stanovenými cíli, někdo se kodrcá po prašných
cestách plných výmolů s rizikem, že mu každou chvíli může
upadnout kolo a někdo zase se jen tak poflakuje a na každé
křižovatce si hází mincí, jestli se má dát napravo nebo nalevo.
Někteří cestují sami a někteří nejraději jezdí v koloně, někdo
píchl a někdo havaroval, někdo zastavil protože neví kam dál a
někomu došlo palivo.
Také Bible zná obraz cesty, kterou přirovnává k životní pouti.
Matouš 7,13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy
vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
Mnoho křesťanských církví a skupin se různí v tom, jak vlastně vypadá ona správná „úzká“ cesta. Mnoho
společenství také tvrdí, že jsou takovým autobusem, do kterého stačí usednout a on už vás do toho Nebe doveze.
Jakoby se stále více vytrácí vědomí, že každý bude muset sám za sebe stát před Božím soudem, že cesta za
Bohem je Boží cesta a ne naše. Rozdílné představy o podobě této cesty se staly důvodem k mnoha svárům.A tak
jsou tyto různé cesty „k životu“ často výsledkem různého důrazu na biblickou zprávu, na tradici nebo na vlastní
představy a přání.
Ježíš o těchto našich problémech věděl, a proto nám zde nechal průvodce na cestě – Ducha Svatého.On je tím,
kdo nám pomůže přes všechna obtížná místa, kdo ukáže směr, když bloudíme a kdo podpírá, když už nemůžeme.
Také je tím, kdo dává poznat pravdu a kdo ji uvádí do života. Jít za Bohem bez Ducha Svatého je naprosto
nemožné.
Do nového roku 2008 vám přeji, abyste věnovali maximální pozornost cestovním doporučením zapsaným v Bibli.
Na první dny připojuji to základní:
Jan 14,6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
-hl-
Na konci roku se vždy vyplatí hodnotit a naopak plánovat. Tak tedy :
BYLO
V roce 2007 jsme prožili mnoho zajímavého a radostného. Realizovali jsme evangelizační aktivitu Nová
šance I. a také na podzim II. Realizovali jsme přednášky Jistota pro zítřek a celou řadu doprovodných
programů. Studium Bible se nám rozrostlo na dva kurzy, které stále běží. Máme velkou radost z letního
tábora Pathfinderu a z dvou družin které díky Katce a Davidovi Bokrovým a Katce a Pepovi Breuerovým
skvěle fungují. Máme radost z naplněného času, kdy přichází do Klíče lidé a získávají nejrůznější
hodnoty. Prosme Boha, aby zatoužili také po naději a životu s Ježíšem Kristem
BUDE
Rádi bychom pokračovali v programech Jistota pro zítřek a také realizovali na jaře hlavní evangelizační
kampaň roku 2008. Plánujeme nabídnout celému městu korespondenční kurz Impulsy života a dále
chceme spolupracovat se společností Nový život 2000. V létě se těšíme na tábor Pathfinderů na
Hadovce. Tento rok bychom chtěli opět zvýšenou pozornost věnovat domácím skupinkám a SORkám,
modlitebnímu životu a osobnímu studiu Bible.
V souvislosti s osmičkou na konci letošního letopočtu slyším mnoho obav, já ale právě v souvislosti s ní
slyším optimismus a budoucí požehnání, které Bůh povede naše aktivity a práci.
Kaz 11,1-2 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi
sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
Vzpomínka na Plzeň
Moji milí Plzeňáci. Již je tomu více než půl roku, co jsem se přestěhoval a začal novou etapu svého života. Už
dlouho jsem Vás také nenavštívil, abych se mohl podělit o nové zkušenosti a tak ode mě přijměte alespoň těchto
pár řádků.
Když se ohlídnu za rokem, který je za mnou, nezbývá mi než-li děkovat svému Bohu za všechno, co jsem mohl
prožít. Kdyby mi někdo na konci minulého roku řekl, co všechno se u mě v novém roce změní, jen stěží bych mu
uvěřil. Nejenom, že jsem se přestěhoval a změnil zaměstnání, ale také jsem našel člověka, který se mi stal velkou
oporou a já znovu uvěřil, že ještě mohu prožít hezké chvíle s někým koho mám rád a komu mohu důvěřovat.
O Boží lásce jsem nikdy nepochyboval, ale nad láskou člověka k člověku a zvláště, když se jedná o vztah mezi
mužem a ženou jsem si kladl velké otazníky. A tak jako vždycky stojím v úžasu před Božími činy ve svém životě a
nemohu jinak ,nežli říci: „Pane děkuji. Nevím, čím jsem si zasloužil Tvoji přízeň, ale děkuji.“
To jak mě Pán vedl v uplynulém roce je pro mě důkazem toho, že život s Bohem je jedno velké dobrodružství,
které stojí za to žít. Našel jsem novou životní lásku, mám možnost sloužit lidem i Bohu dary, kterými jsem byl
obdarován a na všech svých cestách mám možnost poznávat, jak úžasný je náš Pán.
Když jsem se stěhoval do svého nového působiště, pociťoval jsem určitě obavy a
nejistotu, jak zvládnu tuto změnu a hlavně jak na mě bude působit samota a odloučenost
od svých blízkých. Díky Bohu samota netrvala dlouho a po několika měsících se za
mnou přistěhovali moji nový spolupracovníci manželé Kuruczovi z Mladé Boleslavi.
Práce nebo lépe řečeno služba, kterou konáme na Sedlčansku mě naplňuje radostí a
pocitem zadostiučinění. Mám jistotu, že jsem se rozhodl správně, když jsem vybíral mezi
Sedlčany a Opavou. V mém novém působišti vidím spoustu otevřených dveří a možností
pro předávání dobré zprávy druhým lidem. Ať už je to na středních školách, kde jsme
navázali výborné kontakty nebo v domově důchodců, kam chodíme povídat si se starými
a opuštěnými lidmi, ale také v místní čajovně, kde jsou velice nakloněni naší činnosti a
kde čas od času pořádáme večery s povídáním a zpíváním. Těch možností, kde sloužit
je celá řada a otvírají se stále nové možnosti. Čeho se nám nedostává, to jsou lidé, kteří
by nám pomohli v této práci, ale i tady už se blízká na lepší časy. Pán Bůh nám do cesty
přivádí úžasné lidi a někteří se již zapojují do naší práce.
Nejen prací živ je člověk, ale i studiem a tak je to i v mém životě. Mám za sebou úspěšné dokončení prvního
ročníku na teologickém semináři na Sázavě a úspěšně finišuji v prvním semestru druhého ročníku. Před sebou
mám ještě dva a půl a možná tři a půl roku, ale dívám se do budoucnosti s vírou, odhodláním a očekáváním.
Přiznám se, že se mi stýská po Vašem společenství a po Vás všech a proto bych v nejbližší době rád navštívil
Váš sboreček, abychom se mohli navzájem potěšit a povzbudit. Doufám, že se mi to podaří co nejdříve. Rád bych
přijel i spolu se svojí novou láskou, abyste měli možnost poznat, jak skvělého člověka Bůh do mého života přivedl.
Do nového roku přeji Vám všem plnost Kristova Ducha, jeho Lásky a odvahu k novým rozhodnutím, která
mohou změnit Vaše životy. Celému společenství přeji hodně nových lidí, kteří budou ochotni nést tu skvělou zvěst
o Ježíši dále a neutuchající radost ze vzájemné blízkosti. Těším se na brzké shledání s Vámi.
Váš bráška v Kristu Míra
Recept na krásu
Možná jste před Vánocemi také viděli My Fair Lady z roku 1964 s herečkou Andrey
Hepburn. Mám ten muzikál ráda. Nedávno jsem četla rady pro krásu právě od této
herečky. Překvapily mě. Mile! Posuďte sami.
„Lesk vašim vlasům dodá pohlazení dětských prstíků.“
„Krásné oči jsou ty, které vidí dobro v lidech.“
„Krásné rty dělají laskavá slova.“
„Abyste zůstala štíhlá, rozdělte se o jídlo s hladovými.“
„Jak stárneme, uvědomíme si, že dvě ruce máme proto,
abychom jednou mohli pomáhat sobě a tou druhou ostatním.“
-vn-
Pečte také někdy zdravěji
Pohanková bábovka od křesťanky
200g
160g
4 ks
4 ks
100g
-
Hera
150g
cukr
50g
žloutky
½ ks
bílky
100g
čokoláda (hořká nebo na vaření)
-
pohankové mouky
Solamil
prášek do pečiva
kokos strouhaný
Heru utřeme do pěny s cukrem a žloutky. Přidáme hrubě nasekanou čokoládu ,
kokos. Mouku promícháme s práškem do pečiva a Solamilem a přidáváme spolu
se sněhem ušlehaným z bílků . Pečeme zvolna v mírně vyhřáté troubě . Dobrou
chuť.
Avokádová pomazánka
Avokádo je vhodná náhrada za másla všeho druhu
Oloupané měkké (!!!) avokádo nastroháme na jemném struhadle. Ochutíme solí,
rozmačkaným česnekem.
Variace:
- lahůdkovým droždím
- pažitkou
Mažeme nejlépe na tmavé pečivo. Dobrou chuť
Vydávají sbory Plzeň 2, Klatovy a Domažlice - jako svůj informační buletin. - Raději nás ale navštivte osobně
Plzeň 2 - Koterovská 84, 326 00 Plzeň – bohoslužby každou sobotu - od 9,45 hodin
( telefon 731 119 257 – Honza Libotovský )
Klatovy - Vídeňská 9 , Klatovy ( kazatel - 608 028 142 – Ivan Michalec )
Domažlice – Roman Knopp,Mánesova 531, 344 01 Domažlice (tel. 723 012 757 - po 18,00)
Příští číslo 2/2008 vychází 5.dubna 2008 a uzávěrka pro příspěvky je 29.března 2008.
Šéfredaktorem časopisu je Vlasta Nováková. Příspěvky dodávejte v elektronické podobě na mail
[email protected] a zároveň na [email protected] , v psané podobě osobně nebo na adresu
KC Klíč Koterovská 84, 326 00 Plzeň. Další kontakt na redakci: Vlasta Nováková 604 976 234.
Klíčové zprávy je možné odebírat také v barevné verzi po mailu v pdf. K odběru se přihlašte na mailu šéfredaktorky.