Zpravodaj SOVDS 16 - Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov

Transkript

Zpravodaj SOVDS 16 (2016): 1
Zpravodaj SOVDS
16
ÚNOR 2016
Vydavatel:
Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS)
při České společnosti ornitologické (ČSO)
Redaktor:
Ing. Ivo Hertl, Ph.D.
[email protected]
1
Obsah
Dusík M.: Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách .....................
4
Veselý J.: Moták pochop (Circus aeruginosus) na Benešovsku a Příbramsku v roce 2015 ......
5
Hertl I., Hruška F.: Odchyt a kroužkování lesních druhů sov v podzimním období ….............
6
Dusík M.: Plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek negativní efekty
nepřináší ….................................................................................................................................
9
Celoplošný monitoring dravců a sov
Orel královský (Aquila heliaca) …............................................................................................
13
Luňák červený (Milvus milvus) ….............................................................................................
14
Luňák hnědý (Milvus migrans) ….............................................................................................
17
Moták lužní (Circus pygargus) ….............................................................................................
19
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) .........................................................................................
24
Raroh velký (Falco cherrug) ….................................................................................................
28
Sova pálená (Tyto alba) ….........................................................................................................
29
Sýček obecný (Athene noctua) …..............................................................................................
34
Monitoring dravců a sov na vybraných lokalitách
Káně lesní (Buteo buteo) ….......................................................................................................
36
Včelojed lesní (Pernis apivorus) …...........................................................................................
38
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) …............................................................................................
44
Monitoring lesních druhů sov …................................................................................................
47
Druhová bibliografie dravců a sov – doplnění 2015 ….............................................................
61
2
Úvodem
S blížícím se příchodem jara dostáváte tradičně do rukou nový Zpravodaj SOVDS. Jeho těžištěm
jsou výsledky monitoringu jednotlivých druhů a skupin dravců a sov v minulém roce (2015), jak je
shromáždili koordinátoři jednotlivých pracovních týmů na základě zpráv od svých spolupracovníků
a pozorovatelů. Všem patří tímto obrovské poděkování. Autorům jednotlivých příspěvků děkuji
za jejich včasnou přípravu a rychlé odsouhlasení finálních verzí. Díky tomu mohou být tyto aktuální
výsledky motivací do práce v tomto roce.
Zpravodaj číslo 16 dále obsahuje několik odborných příspěvků. V prvních dvou autoři M Dusík
a J. Veselý shrnují své výsledky systematického sledování dvou druhů, kterým není věnována
v rámci SOVDS systematická pozornost. Jde konkrétně o poštolku obecnou a motáka pochopa.
Následuje příspěvek k metodice podzimních odchytů lesních sov autorů I. Hertla a F. Hrušky.
Posledním příspěvkem je reakce M. Dusíka na článek K. Zvářala „Jaký vedlejší efekt může přinést
plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek?“ uvedeného v minulém Zpravodaji
SOVDS.
V závěru Zpravodaje jsou zveřejněny doplňky druhové bibliografie dravců a sov. Shromážděny
jsou odborné články z roku 2015, publikované v pobočkových a regionálních ornitologických
časopisech.
Ivo Hertl
Výzva autorům
Vítáme krátké články s problematikou ochrany a výzkumu dravců a sov pro 17. číslo Zpravodaje
SOVDS. Jeho vydání je předpokládáno na začátek roku 2017 a bude obsahovat zprávy jednotlivých
pracovních týmů za rok 2016.
Krátké příspěvky posílejte elektronicky redaktorovi, formou se snažte přiblížit úvodním
příspěvkům tohoto čísla. Striktní formátování není vyžadováno a bude provedeno při sestavování
Zpravodaje jeho redakcí.
Ivo Hertl
3
Monitoring poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící v budkách
Miroslav DUSÍK
[email protected]
Populace poštolky obecné (Falco tinnunculus) jsou trvale sledovány v regionech se zavedenou
hnízdní podporou myšilovných predátorů s cílem zvýšení predačního tlaku na drobné zemní
hlodavce. V geografických celcích s dlouhodobou tradicí této podpory (v současnosti 24 let) počty
hnízdících párů velmi dobře kopírují cyklické změny v populacích drobných hlodavců, především
hraboše polního. V regionech s krátkodobou expozicí umělých hnízdišť dochází k postupnému
narůstání hnízdících párů. Souhrn výsledků se tedy týká výhradně ptáků hnízdících v budkách
instalovaných plošně do zemědělské krajiny, která zpravidla bezprostředně navazuje na horské
celky. Vysoký podíl kosených nebo spásaných trvalých travních porostů tu vytváří prostřednictvím
dostatku kořisti výhodné podmínky pro usazení početných místních populací.
V roce 2015 se díky dobrému přežívání hraboše polního v lučních porostech v průběhu mírné
zimy podařilo usadit opět velmi početná hnízdní uskupení poštolek v otevřené krajině. Rozdílné
hustoty hnízdících párů ukazují na stav hlavní kořisti v jednotlivých regionech od druhé poloviny
dubna do počátku června, kdy jsou intenzivně obhajována hnízdiště a zakládány snůšky. Do
konečné početnosti usazených párů poštolek se také promítá výhodnost umístění budek. Ačkoli ve
volné krajině tito malí dravci běžně obsazují velká hnízda jiných ptáků (straka, hřivnáč apod.),
budky umístěné na stromech osídlují méně ochotně (vyšší predace kunou). Průměrná hustota
hnízdících párů u budkové populace poštolky obecné na ploše 757 km 2 a při 76 nabídnutých
hnízdištích / 100 km2 činila 26,95 páru / 100 km 2. Hustota obsazených teritorií (hnízdící páry
+ obsazené budky nehnízdícími páry) dosahovala 44,39 ter. / 100 km 2. Nejpočetnější hnízdící
uskupení poštolek bylo zaznamenáno na ploše 11 km2 v oblasti Javořích hor (CHKO Broumovsko)
s hustotou 190,91 páru / 100 km2.
Z celkového počtu umělých hnízdišť bylo v tomto roce 56 % umístěno na stromech a 44 % na
sloupech. Stromová hnízda, kde došlo ke 20% zničení celých snůšek (predace 16 %), obsadilo
pouze 22 % z celkového počtu hnízdících párů. Z celkové 14% obsazenosti stromových budek
oproti 49% obsazenosti budek umístěných na sloupech (0 % predace) vyplývá jasná preference
hnízdišť v otevřeném prostoru a bez možnosti přístupu šelmám. Od toho je také odvozena vysoká
úspěšnost hnízdění, která nepoklesla pod 90 % při průměrném odchovu 3,91 mláděte na hnízdo
(n=184). Celkové ztráty byly způsobeny nejčastěji vyrušením zemědělskou činností (5 %), dále
predací kunou (3 %) a nedostatkem kořisti (2 %).
budky/dut.
plocha
nadm. v.
[km ]
[m]
[ks]
[ks/km2]
hn.
páry
úsp.
hn.
Dusík M.: Jizerské hory
531
280-1110
242
0,5
48
39
3,7
9,0
Dusík M.: Krkonoše
137
350-1600
136
1,0
57
53
4,4
41,6
Dusík M.: Orlické hory
50
430-1115
144
2,9
68
63
3,6
136
Dusík M.: Královéhradecko
20
240-280
21
1,1
6
5
4,0
30,0
Dusík M.: Broumovsko
11
400-880
32
2,9
21
20
3,7
191
Dusík M.: Jablonné nad Orlicí
8
390-720
4
0,5
4
4
4,8
50,0
204
184
2
celkem
757
579
4
ml./
hustota
úsp. hn. [p/100km ]
2
Moták pochop (Circus aeruginosus) na Benešovsku a Příbramsku v roce 2015
Josef VESELÝ
[email protected]
V tomto příspěvku jsou shrnuty výsledky systematických kontrol hnízdišť motáků pochopů (Circus
aeruginosus) provedených za účelem kroužkování mláďat.
Zájmové území, metodika
Sledované území se nachází v západní části okresu Benešov a ve východní části okresu Příbram
(v obou případech zahrnuje zhruba polovinu rozlohy okresu). Celková plocha zájmového území činí
cca 1070 km2. Jedná se převážně o zemědělskou krajinu s rybničními soustavami (Sedlčansko,
Dobříšsko, Jankovsko, Bystřicko a Horčápsko) a dalšími jednotlivými rybníky. Lokality jsou
kontrolovány v měsících červen a červenec.
Výsledky
V roce 2015 bylo na sledovaném území nalezeno 71 hnízd (hnízdní hustota 6,6 párů na 100 km 2).
Z tohoto počtu byla 4 hnízdění neúspěšná a ve dvou případech bylo nalezeno hnízdo s již
vylétanými mláďaty. Na 65 úspěšných hnízdech bylo nalezeno 266 odrostlých mláďat (6x 2, 9x 3,
24x 4, 25x 5, 1x 6), představující průměrný počet 3,86 mláděte na započaté hnízdění (n=69) a 4,09
mláděte na úspěšné hnízdění (n=65).
Nejvíce hnízd (45x) bylo nalezeno v porostu orobince, další hnízda byla umístěna v rákosu na
vodě (19x), v terestrické rákosině (4x), trsu skřípince jezerního (2x) a v jenom případě bylo hnízdo
situováno ve třtině v nesečeném mokřadu u rybníka. Na základě těchto zjištění nelze vyhodnotit
preferenci konkrétního porostu pro umístění hnízda. Motáci hnízdí v porostu, který je dané lokalitě
k dispozici.
Foto: I. Hertl
5
Odchyt a kroužkování lesních druhů sov v podzimním období
Ivo HERTL, Filip HRUŠKA
[email protected] , [email protected]
Podzim je vhodným obdobím pro odchyty a kroužkování sov, žijících v lesích a jejich blízkém
okolí – kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), kalouse
ušatého (Asio otus) a puštíka obecného (Strix aluco).
V tomto příspěvku se pokusíme shrnout naše dosavadní zkušenosti získané během pěti sezón
systematických odchytů sov v lesích na Vysočině, konkrétně v oblasti Jihlavských vrchů (Filip
Hruška & Miroslav Čutka), Křižanovska (Ivo Hertl & Dana Rymešová) a Bítešska (Ivo Hertl).
Roční období – za nejvhodnější periodu k provádění odchytů lze považovat období od poloviny
srpna do konce října. V tomto období dochází k rozptylu mláďat a jejich prvním kontaktům s cizími
dospělými ptáky. Zpočátku se občas chytají zřejmě ještě celé rodinky (sourozenci v doprovodu
rodiče). V listopadu úspěšnost odchytů výrazněji klesá.
Základní technika odchytů – podzimní odchyty sov provádíme s využitím přehrávání nahrávky
hlasu. V případě odchytu cíleného na kulíška použijeme jeho teritoriální hlas (monotónní nebo
doplňovaný skupinkou tišších tónů). Nejinak tomu je v případě odchytu sýců rousných - ptáky
lákáme opět na teritoriální hlas („půpání“). Běžně se stává, že na přehrávání hlasu určitého druhu
zareaguje příletem větší druh sovy a v některých případech se může i chytit. Pro zvýšení účinnosti
odchytu je možné k síti a zdroji hlasu umístit atrapu sovy. Při odchytu kalousů a puštíků je účinné
využít atrapu a teritoriální hlas výra velkého (Bubo bubo).
Denní období – vhodné období pro zahájení odchytu se odvíjí především od cílového druhu. Odchyt
kulíšků je vhodné provádět výlučně v období jejich spontánní hlasové aktivity. Tedy zahájit jej
při (kalendářním) západu slunce a ukončit zhruba 40 až 50 minut po něm. V tuto dobu již ptáci
obvykle přestávají být aktivní a hrozí větší riziko predace většími druhy sov. Podobně ráno je
vhodné odchyt kulíšků zahájit nejdříve hodinu před (kalendářním) východem slunce a ukončit při
východu, kdy už narůstá nebezpečí predace denními dravci (krahujec, jestřáb). Odchyt ostatních
druhů sov zahajujeme při západu slunce a je možné jej provádět po celou noc s tím, že po půlnoci se
účinnost odchytu obvykle postupně snižuje.
6
Klimatické podmínky – odchyty neprovádíme za větrného a deštivého počasí. Účinnost odchytů
snižuje větší osvícená část měsíce (týden kolem úplňku), kdy většinou nepomáhá ani umístění sítě
do stínu stromů.
Zařízení k přehrávání hlasu – pro přehrávání můžeme použít téměř jakékoli zařízení k přehrávání
zvukových nahrávek od malých kapesních přehrávačů nebo diktafonů po velké CD přehrávače.
K problémům dochází pouze při přehrávání hlasu výra, pro které je vyžadován reproduktor
s dostatečnou velikostí (akustickým výkonem), schopný přehrát nízké kmitočty kolem 400 Hz
v dostatečné hlasitosti. Hlasitost nahrávky obvykle nastavujeme srovnatelnou s hlasem volajícího
samce (kontrolujeme ze vzdálenosti několika desítek metrů).
Sítě – k odchytům je možné využít širokou řadu sítí od „pěvcovek“ s oky 19 mm až po „dravcovky“
s oky 70 mm. Záleží opět na cílovém druhu odchytu a s tím souvisejícím denním obdobím odchytu.
Ukázalo se, že neexistuje síť, která by umožnila optimální odchyt všech čtyř druhů sov. Zkušenosti
s volbou vhodné velikosti oka sítě shrnuje následující obrázek. Délka sítě není rozhodující, neboť
naprostá většina ptáků se chytne do 3 metrů od umístěné nahrávky. Postačují tedy 6m sítě, se
kterými se za tmy dobře manipuluje.
Kontrola sítí – ptáci, kteří se v době zahájení přehrávání nahrávky nachází v doslechové vzdálenosti
od místa odchytu, se obvykle velice rychle přiblíží a k jejich uvíznutí v síti tak dochází velmi brzy.
Z tohoto důvodu je vhodné síť několik prvních minut neustále sledovat nebo první kontrolu provést
již po 10 minutách od zapnutí přehrávače. Následně je vhodné síť kontrolovat každých dalších
20 až 30 minut. Pro minimalizaci rušení místa odchytu můžeme provádět kontroly s využitím
přístroje umožňujícího nočního vidění. Zkušenosti ovšem ukazují, že zdroj světla i pohyb osob ve
vzdálenosti řádově 20 metrů od sítě již ptáky neodrazuje od přeletů kolem přehrávače.
Doba pobytu na odchytovém stanovišti – na jednom stanovišti bychom mohli setrvat celou noc
a stále bychom chytali další a další ptáky. To souvisí především s rozptylem mladých jedinců
v krajině. Pokud ptáky kroužkujeme a vypouštíme průběžně, občas se stává, že se již jednou
odchycení jedinci (především sýci rousní) opětovně chytí. Někteří vypuštění sýci v okolí setrvávají
a varují. Jako vhodné se proto ukázalo ponechat ptáky v plátěných pytlících a vypustit je až
po ukončení odchytu. Postupujeme-li tímto způsobem, zůstáváme na jednom stanovišti obvykle
po dobu dvou hodin.
7
Zjišťování stáří a pohlaví – u jednotlivých druhů jde do jisté míry odhadnout stáří a pohlaví
odchycených jedinců, a to na základě charakteristických prvků jejich opeření. Nejlépe rozlišitelné je
stáří u sýců rousných (kategorie 1K, 2K, 3K a +3K) a u puštíků (1K, 2K, +2K). U kalouse a kulíška
dokážeme rozlišit pouze 1K ptáky a jedince starší (+1K). Pohlaví naopak umíme nejlépe rozlišit
u kulíšků (na základě hmotnosti) a u kalousů (na základě zbarvení). U puštíků se hmotnosti obou
pohlaví dosti překrývají a nejinak je tomu i u sýců, v jejichž případě se jeví určení pohlaví
v pohnízdním období na základě hmotnosti jako ještě obtížnější.
Při určení věku na základě stáří per se jako výborný pomocník ukazuje UV světlo, které
způsobuje fluorescenci pigmentů (porfyrinu) obsažených hojně v čerstvě narostlých perech. Jeho
množství se však snižuje se stářím pera a fluorescence se tak postupně zeslabuje až vytrácí.
Základní literatura k problematice určování stáří a pohlaví je uvedena níže.
Literatura
BAKER K.: Identification Guide to European Non-Passerines, BTO Guide, British Trust for
Ornithology.
MIKKOLA H. & LAMMINMÄKI J.: Moult, Agening and Sexing of Finnish Owls.
BLASCO-ZUMETA J. & HEINZE G. M.: Identification atlas of Aragon’s birds.
http://www.javierblasco.arrakis.es/indexE.htm
MARTÍNEZ J. A., ZUBEROGOITIA I. & ALONSO R.: Rapaces Nocturnas. Guía para la
determinación de la edad y el sexo en las estrigiformes ibéricas.
(http://icarus.es/libros-icarus-estudios-medioambientales/rapaces-nocturnas)
RYMEŠOVÁ D., HERTL I.: Určování věku u sýce rousného (Aegolius funereus). Kroužkovatel 13:
6-7. (http://www.czechringing.com/images/stories/download/krouzkovatel_13.pdf)
WEIDENSAUL C. S., COLVIN B. A., BRINKER D. F. & HUY S.: Use of ultraviolet light as an
aid in age classification of owls. The Wilson Journal of Ornithology Vol. 123(2): 373–377.
KOLEČEK J.: Využití UV záření při určování stáří sov, Kroužkovatel 13: 8.
(http://www.czechringing.com/images/stories/download/krouzkovatel_13.pdf)
8
Plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů pomocí budek negativní
efekty nepřináší
(reakce na článek Karla Zvářala „Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných
druhů ptačích predátorů pomocí budek?“ uvedený ve Zpravodaji SOVDS 15)
Miroslav DUSÍK
[email protected]
Při posuzování plošné hnízdní podpory dutinových pěvců nebo dutinových dravců a sov se v první
řadě držme reality a dlouhodobě získávaných výsledků. Na plochách, kde sám tuto činnost realizuji,
je hlavním cílem především zvýšení predačního tlaku na některé ekonomicky závažné skupiny
živočichů a docílit takové přiblížení nosné kapacitě prostředí, aby k likvidaci ohnisek tzv. škůdců
nemusely být používány pesticidy.
Prostřednictvím drobných dutinových pěvců v lesním prostředí se velmi dobře podařilo ošetřit
lokality s chronickým výskytem ploskohřbetky smrkové i pilatky smrkové na Liberecku. Oba druhy
tohoto blanokřídlého hmyzu byly zhruba po 7 - 10 letech hnízdní podpory stlačeny k hodnotám
základního stavu, tedy hluboko pod práh ekonomické škodlivosti. Pravidelnými kontrolami cca
2000 sýkorníků lze navíc jednoznačně potvrdit, že po 20 letech došlo nejen k několikanásobnému
zvýšení početnosti hnízdících párů sýkor a brhlíků, ale i k průběžnému nárůstu druhů méně
početných (sýkora babka, lejsek černohlavý) a k vyváženější skladbě společenstva, které se podle
změn v prostředí trvale vyvíjí.
Obr. 1 - Vývoj budkové populace dutinových pěvců v horském prostředí Jizerských hor
podle početnosti (abundance)
Vysvětlivka: Uh = sýkora úhelníček (Periparus ater), Ko = sýkora koňadra (Parus major), Mo = sýkora modřinka
(Cyanistec caeruleus), Pa = sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), Bl = babky sp. (Poecile), Br = brhlík lesní
(Sitta europaea), Sd = šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), Rz = rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus),
Lb = lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca)
9
Obr. 2 - Vývoj skladby budkové populace dutinových pěvců v horském prostředí
Jizerských hor podle zastoupení (dominance)
Vysvětlivka: Uh = sýkora úhelníček (Periparus ater), Ko = sýkora koňadra (Parus major), Mo = sýkora modřinka
(Cyanistec caeruleus), Pa = sýkora parukářka (Lophophanes cristatus), Bl = babky sp. (Poecile), Br = brhlík lesní
(Sitta europaea), Sd = šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), Rz = rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus),
Lb = lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca)
Obsazenost hnízdních budek dutinovými pěvci se při tom pohybuje mezi 18 % a 44 %. Nedochází
tak ke vzájemnému vytlačování mezi druhy dutinovými a v žádném případě ani mezi druhy
s podobnými potravními nároky (tab. 1). Jedná se jen o doklad toho, že společný životní prostor je
velmi dobře rozdělený. Hlavní kořist u nich tvoří rozdílné skupiny hmyzu, k jejich lovu využívají
rozdílnou techniku nebo ji vyhledávají v jiných částech porostů. Původní společenstvo se pouze
rozrůstá o dutinové pěvce a zůstává pestré. Kapacita zdrojů hlavní kořisti limituje pouze početnost
jednotlivých druhů, což je zcela přirozený stav. Společenstvo zůstává pestré i za podmínek zvýšené
vnitrodruhové potravní konkurence.
Podobná je situace u dutinových dravců a sov potravně vázaných na drobné savce. Kořist je
v různých biotopech nerovnoměrně rozložena a ve značně rozdílných hustotách. Jednotlivé druhy
myšilovných dravců a sov ji loví rozdílným způsobem a v různém prostředí. Především podle těchto
podmínek také dochází k rozdělení životního prostoru např. mezi lesními sovami. Dostatek
hnízdních příležitostí (dutin nebo budek) a kořisti umožňuje vznik prosperujícím populacím
jednotlivým druhům vedle sebe. Výsledky hnízdní podpory z několika geografických celků, kdy
došlo podobně jako u pěvců k několikanásobnému zvýšení populačních hustot u všech druhů, to
potvrzují. Například v Jizerských horách po obnově populací cílových druhů (poštolka obecná,
puštík obecný a sýc rousný) dochází v průběhu 24 let pouze k fluktuaci hnízdících párů
v souvislosti s cykly drobných hlodavců (obr. 3) a v posledních letech také se změnami charakteru
lesního prostředí (zapojování obnovených lesních kultur). Nejen, že v tomto regionu došlo
k významnému posílení sledovaných druhů, ale také se na konci devadesátých let navrátil kulíšek
nejmenší, který byl jako hnízdící druh nově potvrzen v roce 2001 a ke konci roku 2015 je tu již
známo 53 okrsků.
Podobná situace je i v ostatních oblastech s plošnou hnízdní podporou dutinových dravců a sov.
Tvrzení o nebezpečí plynoucí z hnízdní podpory je v citovaném článku evidentně chybné. Stejně
tak prezentovaná obava z lovení sýčků puštíkem, tedy druhem, který pobývá a loví v naprosto
odlišném prostředí, je zcela zbytečná.
10
Tab. 1 - Výsledek sčítání pěvců metodikou JPSP ve srovnatelném prostředí horského lesa tří
geografických celků s hnízdní podporou dutinových pěvců (Jizerské hory) a bez ní (Krkonoše,
Orlické hory) v roce 2014.
Jizerské hory
Krkonoše
Orlické hory
A [ks]
D [%]
A [ks]
D [%]
A [ks]
D [%]
Brhlík lesní (Sitta europaea)
11
2,33
11
2,91
8
1,91
Sýkora babka (Poecile palustris)
0
0,00
0
0,00
0
0,00
Sýkora koňadra (Parus major)
40
8,46
22
5,82
22
5,25
Sýkora lužní (Poecile montana)
1
0,21
0
0,00
0
0,00
Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)
10
2,11
8
2,12
5
1,19
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus)
5
1,06
3
0,79
2
0,48
Sýkora úhelníček (Periparus ater)
42
8,88
21
5,56
25
5,97
Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris)
4
0,84
4
1,06
1
0,24
Dutinové zimující druhy pěvců (8 druhů)
113
23,89
69
18,26
63
15,04
Lejsek čenohlavý (Ficedula hypoleuca)
2
0,42
0
0,00
0
0,00
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)
2
0,42
1
0,26
9
2,15
Dutinové tažné druhy pěvců (2 druhy)
4
0,84
1
0,26
9
2,15
Králíček obecný (Regulus regulus)
14
2,96
15
3,95
9
2,15
Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)
0
0,00
0
0,00
0
0,00
Volně hnízdící zimující druhy pěvců (2 druhy)
14
2,96
15
3,95
9
2,15
Budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix)
5
1,06
5
1,32
5
1,19
Budníček menší (Phylloscopus collybita)
23
4,86
21
5,56
24
5,73
Budníček větší (Phylloscopus trochilus)
41
8,67
27
7,14
44
10,50
Budníček zelený (Phylloscopus trochiloides)
0
0,00
1
0,26
0
0,00
Červenka obecná (Erithacus rubecula)
48
10,15
47
12,43
40
9,55
Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes)
32
6,76
31
8,20
28
6,68
Králíček ohnivý (Regulus ingicapillus)
8
1,69
6
1,59
3
0,72
Linduška lesní (Anthus trivialis)
9
1,90
4
1,06
17
4,06
Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla)
47
9,94
43
11,38
48
11,45
Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis)
0
0,00
0
0,00
0
0,00
Pěnice pokřovní (Sylvia curruca)
0
0,00
0
0,00
0
0,00
Pěnice slavíková (Sylvia borin)
0
0,00
2
0,53
3
0,72
Pěvuška modrá (Prunella modularis)
17
3,59
12
3,17
11
2,62
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)
112
23,69
94
24,87
115
27,45
Volněhnízdící tažné druhy pěvců (14 druhů)
342
72,31
293
77,51
338
80,67
Celkem
473
100
378
100
419
100
11
Obr. 3 - Vývoj počtu hnízdících párů budkové populace dutinových dravců a sov
V Jizerských horách
Je skutečností, že dutinoví dravci a sovy v období velmi nízkých stavů drobných savců přecházejí
na náhradní kořist v podobě bezobratlých živočichů nebo i jiných obratlovců – nejčastěji ptáků.
Dáme-li do souvislosti početné populace poštolek obecných, puštíků obecných, sýců rousných a
narůstající početnost kulíška nejmenšího v Jizerských horách s trvale početnými populacemi
drobných pěvců na stejném území, je zřejmé, že případný krátkodobý lov těmito predátory nemá na
drobné pěvce rozhodující vliv. Naopak zvýšená početnost sýkor bezesporu pomáhá v hladových
měsících udržet silnou populaci lesních soviček. Vysoká reprodukční schopnost drobných pěvců
případné ztráty rychle nahrazuje.
Literatura
Šťastný K. a kol., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Aventinum, Praha.
Reichholf J., 1999: Žít a přežít v přírodě: ekologické souvislosti. Ikar, Praha.
Reichholf J., 1999: Ekologie středoevropských lesů. Ikar, Praha.
12
Orel královský (Aquila heliaca)
David HORAL, Hynek MATUŠÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ
[email protected]
V roce 2015 na jižní Moravě úspěšně vyhnízdily 4 páry orlů královských (Aquila heliaca).
Na tradičním hnízdišti v ptačí oblasti Soutok – Tvrdonicko opět hnízdily 2 páry, které vyvedly
po 3 mláďatech. Vzdálenost mezi oběma hnízdy letos činila 990 m (dosud nejmenší vzdálenost
mezi dvěma obsazenými a navíc úspěšnými hnízdy zde byla zjištěna v roce 2012 - pouhých 930 m).
Další pár na Břeclavsku vyvedl 2 mláďata. Potěšitelný je nález nového hnízdícího páru na rozhraní
okresů Břeclav a Brno-venkov, který vyvedl min. 1 mládě. Celkem tedy bylo úspěšně vyvedeno
min. 9 mláďat.
Šíření orlů královských dokládá i skutečnost, že v loňském roce se na okresech Břeclav
a Znojmo zformovaly i další 3-4 páry, které ve 3 případech postavily i hnízda a nejméně v jednom,
spíše však ve dvou případech snesly i snůšku. Jednalo se o nedospělé ptáky, ale do budoucna je
výhled dalšího šíření více než pozitivní. Další opakovaná pozorování pocházejí i z okresů Hodonín
nebo Uherské Hradiště.
Hnízdními stromy u výše uvedených 7 hnízd byly 4x topol, 2x olše a 1x dub.
Pár, který v roce 2010 neúspěšně hnízdil na Znojemsku, vyhnízdil již pátým rokem úspěšně
na rakouské straně, kde v roce 2015 vyvedl 2 mláďata (J. Laber a V. Škorpíková in litt.).
Zajímavé výsledky přináší sledování pohybů orlů královských s využitím satelitní telemetrie.
V Maďarsku bylo takto označeno již přes 40 ptáků. Lokace na českém území dokládají, že na území
celé Moravy (včetně vyšších poloh v její severní části) se orli královští vyskytují zcela pravidelně
a řada pozorování je i z území Čech a také Polska. Pohyby některých jedinců lze sledovat
na veřejně přístupné webové stránce www.satellitetracking.eu
13
Luňák červený (Milvus milvus)
Dušan RAK
[email protected]
Cílenému sledování hnízdící populace se v roce 2015 věnovali:
Oldřich BUŠEK, David HORAL, Martin KODERA, Petr KOLKA, Pavel KURKA,
Ivan LITERÁK, Karel MACHAČ, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠÍK, David MELICHAR,
Jakub MRÁZ, Václav PINTA, Jan PROCHÁZKA, Dušan RAK, Václav ŠENA,
Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Milan TICHAI
Další data poskytli:
Václav BERAN, Jiří BROŽEK, Gašpar ČAMLÍK, Michal JAKUBEC, Vladimír GAHURA,
Lukáš KADAVA, Michal KAVKA, Ivan KUNSTMULLER, Petr LUMPE, Jiří MACH,
Martin MIMRA, Roman MULÁČEK, Josef NOVÁK, Lubomír PEŠKE, František POJER,
Karel POPRACH, Pavel RŮŽEK, Libor SCHRÖPFER, Jan ŠEVČÍK, Luboš VANĚK,
Vladimír TEPLÝ, Aleš TOMAN, Josef VESELÝ, Josef VRÁNA, Pavel SCHÜTZE a další.
Rozsah působnosti a metodika
Zpráva shrnuje primárně výsledky získané cíleným monitoringem hnízdní populace luňáka
červeného (Milvus milvus) v dlouhodobě sledovaných oblastech. Sumarizovány jsou prokázaná
(hnízd. kat. C) a předpokládaná (hnízd. kat. B) hnízdění druhu. Vedle hnízdních dat zpráva dále
zahrnuje i některá zjištění týkající se biologie, migrace a zejména pak ochrany druhu.
Výsledky
Zjištěná hnízdní data (hnízdní kategorie B+C) jsou shrnuta v přiložené tabulce. Z dostupných
výsledků je zřejmý meziroční pozitivní trend nárůstu početnosti tohoto druhu. Výsledky
ze systematicky sledovaných oblastí naznačují, že dochází jak obsazování nových oblastí (po delší
době tak bylo například zaznamenána hnízdění na severní Moravě a na Vysočině), tak i k zahuštění
populace lokálně v některých tradičních hnízdních oblastech. Celkový počet prokázaných hnízdění
v roce 2015 dosáhl 83 (oproti (2014: 55; 2013: 44). V roce 2015 bylo dále 42 párů předpokládaných
(oproti 2014: 49; 2013: 27). I přes v terénu pozorovatelný pozitivní trend nárůstu populace, je nutno
zde uvedené počty interpretovat z velké míry spíše jako skokově intenzivnější a kvalitnější
monitoring v řadě oblastí. Kvantitativní vyhodnocení populačního trendu, které by zohlednilo
intenzitu úsilí a kompletnost pokrytí jednotlivých oblastí není aktuální ambicí této zprávy.
Z celkového počtu 83 prokázaných párů byl výsledek hnízdění zkontrolován u 78 párů, z nichž
u 67 bylo hnízdění úspěšné (pozorováno minimálně jedno odrostlé mládě). Pro 5 hnízd
se nepodařilo úspěšnost zjistit a 11 hnízd bylo neúspěšných. Minimálně u tří hnízd
je předpokládanou příčinou neúspěšnosti rušení v okolí hnízda (zemědělská případně myslivecká
aktivita). Celkem bylo v roce 2015 pozorováno na hnízdištích minimálně 163 odrostlých mláďat
(109 Čechy + 54 Morava) - oproti 2014: 116 (70Č/46M) a 2013: 45 (13Č/32M). Nejčastěji byla
podobně jako v předchozích letech na hnízdech zaznamenána 3 mláďata (téměř 50 % úspěšných
hnízdění a současně 65 % celkového počtu mláďat). Ve třech případech bylo zaznamenáno hnízdo
se 4 mláďaty. 81 procent všech hnízd bylo umístěno na čtyřech druzích stromů – borovice lesni
(26 %), dub (20 %), smrk (20 %) a jasan (15 %).
14
hnízdění
předp. prok.
úspěšnost
hnízdění
počet mláďat
autor
JM: okr. BV
-
21
18/20
1x4,11x3,2x2,4x1,2x0 HM, DH, V.Škorpíková
JM: okr. HO, BO
1
2
2/2
2x3
JM: okr. ZN
-
2
1/2
1x1,1x0
MS: okr. BR
-
1
1/1
1x2
MJ, IL, VG
VY: okr. JI
1
2
1/1
1x4
IK, AT
SČ: okr. ME
-
3
3/3
1x3,1x2+,1x1
SČ: okr. NB
1
5
2/5
2x3,3x0
DR, P.Kolka
SČ: okr. MB
2
4
3/4
1x4,1x3,1x2,1x0
P.Kolka, DR
SČ: okr. RA, BE, PB, KH,
KO
5
3
2/2
1x3,1x1+
UL: okr. LT, UL
2
1
1/1
1x2
DR, VB
UL: okr. LN
5
1
1/1
1x3
DR, MT
KV: okr. KV
4
3
2/3
1x3,1x2+,1x0
LB: okr. DC*
-
7
6/7
3x3,2x2,1x1,1x0
LB: okr. CL
14
8
7/7
PL: okr. TC
1
13
13/13
PL: okr. DO, PJ, PS
1
3
2/3
2x2,1x0
JČ: okr. JH**
1
3
2/2
2x3
JČ: okr. PI, ST, TA, ČB
1
0
-
-
HK+PA: okr. HK, JC, NA
3
1
0/1
1x0
celkem
42
83
67/78
HM, DH, V.Škorpíková
V. Škorpíková, HM
DR, JP, P.Kolka,
M.Kodera
DR, MT, J.Veselý,
M.Kavka
DR, OB, VT
V.Šena
1x3,1x2+,3x2,1x1+,1x1 P.Kurka, JP
1x3+,8x3,2x2,1x1+,1x1 VP, KM, KM
DM, K.Makoň, PR, LS
J.Mráz, JŠ
RM
J.Vrána, LK, DR, JM
* především oblast Šluknovska, ** oblast Třeboňska
Kroužkování a značení ptáci
Druhou sezonou v roce 2015 v České republice probíhalo značení luňáků odečítacími kroužky
členy SOVDS. Pro oba druhy luňáků (a jejich případné křížence) jsou aktuálně používány černé
kroužky se žlutým dvoumístným alfanumerickým kódem. Celkem bylo v roce 2015 takto označeno
134 (2014: 99) jedinců luňáka červeného a 25 (2014: 44) luňáka hnědého. LČ byli značeni
kroužkovateli P. Kolka (10), P. Kurka (6), K. Makoň (24), K. Machač (9), H. Matušík (47), J. Mráz
(3), D. Rak (18), V. Šena (14), J. Veselý (3). LH byli značeni jen na jižní Moravě H. Matušíkem
(25).
Taktéž druhým rokem pobíhal pod vedením I. Literáka projekt telemetrického značení luňáků
(zařízení GPS/GSM) přičemž byli označeni další 4 mladí LČ v ČR a 2 na území Slovenska.
Paralelně probíhá telemetrické sledování luňáků i v Rakousku (R. Raab). Oba tyto projekty
přinášejí řadu velmi zajímavých zjištění o migračním chování naší populace i o individuálním
chování jednotlivých ptáků.
15
Migrace
V podzimním období (VIII-IX) byla znovu v krajině pozorována hromadná shromaždiště
a společná nocoviště LČ (během VIII často společně s LH). V roce 2015 byla zaznamenána
v okresech KL/LT, MB, KV a HK. Stabilita a velikost shromaždišť je dána pravděpodobně potravní
bohatosti oblastí a luňáci se na těchto místech zdržují od jednoho dne až po období několika měsíců
(VII-IX). Celkové počty skupin i počty jedinců na jednotlivých lokalitách byly oproti předchozím
letům relativně nižší. Taktéž na rozdíl od předchozích sezon nebyli v těchto skupinách pozorováni
žádní luňáci červení opatření německými křídelními značkami. Naopak zářijový nález luňáka
z Mladoboleslavska v Bavorsku a podobně tak telemetrické výsledky naznačovaly odlišný (oproti
předchozím sezónám) - západní směr podzimního pohybu českých/německých luňáků. Ještě v půli
prosince 2015 byli luňáci, dokonce v počtech několika jedinců, pozorováni v okolí severočeských
skládek odpadu.
Na jižní Moravě bylo v zimách 2014/2015 i 2015/16 znovu systematicky monitorováno
zimování/nocování LČ. Ptáci se na českém území v obou zimách shromažďovali na dvou hlavních
lokalitách poblíž řeky Moravy (Lednice a Soutok). Počty jedinců se v zimě 2014/15 v průměru
pohybovaly v rozsahu 40-70 ex na Soutoku a 20-40 u Lednice. V zimě 2015/16 byly pak u Lednice
zaznamenány počty kolem 40 ex a na Soutoku 75-80 ex. Maxima pro jednotlivé oblasti se často
významně v čase mění. Luňáci v oblasti nocují i na dalších menších společných nocovištích mimo
hlavní nocoviště (Znojemsko, AT/SK strana) a podle telemetrických zjištění ověřených v terénu
také nocoviště dynamicky střídají ze dne na den, případně se zdržují i dlouhodobě zcela jednotlivě
v krajině mimo Soutok (včetně nocování).
Výsledky značení barevnými kroužky, ale zejména pak pohyby ptáků zaznamenané GPS/GSM
telemetrii potvrzují a významně upřesňuji předchozí poznatky o hlavních Evropských zimovištích
LČ získané pomocí klasického kroužkování. Za poslední dva roky byli tři jedinci s odečítacími
kroužky odečteni na krmišti v Toskánsku v Itálii, další na podobném krmišti v Aragonu
ve Španělsku a jeden aktuálně v lednu 2016 ve Švýcarsku. Pohyby telemetricky značených ptáků
z České republiky, Slovenska a Rakouska pak vedou znovu do Španělska, jižní Francie, Itálie,
Chorvatska a Řecka. Někteří ptáci ovšem podle všeho zůstávají ve střední Evropě nebo se vrátí
i z delší podzimní migrace.
Ptačí kriminalita a zranění na elektrickém vedení
V roce 2015 byla znovu intenzivně sledována oblast na předělu okresů Kladno a Litoměřice, kde
v předchozích letech probíhalo neselektivní pronásledování dravých ptáků. Systematické
preventivní aktivity z předchozích let se v roce 2015 projevily dalším poklesem počtu dohledaných
kadaverů a doufejme tedy i menším počtem zabitých dravců (mj. v oblasti nebyl druhým rokem
zaznamenán žádný usmrcený luňák ani potvrzen případ trávení).
Během AOPK monitoringu mortality dravců na linkách VN byl v podzimním období nalezen
minimálně jeden LČ (Rakovnicko, M.Tichai)
16
Luňák hnědý (Milvus migrans)
Vladimír GAHURA
Spolupracovali: Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Gašpar ČAMLÍK, Lukáš KADAVA,
Bedřich LANDSFELD, Karel MAKOŇ, Hynek MATUŠIK, Jakub MRÁZ, Dušan RAK,
Libor SCHRÖPFER, Vlasta ŠKORPIKOVÁ
[email protected]
Ke zpracování hnízdního výskytu luňáka hnědého (Milvus migrans) v ČR v roce 2015 byla použita
jednak pozorování pravidelných členů pracovního týmu a jednak částečně také dílčích výsledků
hnízdního mapování v roce 2015. Z metodiky hnízdního mapování byla také převzata kategorizace
průkaznosti hnízdění zde zjednodušena pouze na kategorie A-C bez podkategorií.
Možné hnízdění (kategorie A) bylo pravidelnými spolupracovníky nahlášeno ze šesti okresů.
Přesněji řečeno ze šesti lokalit. Podle prozatímních výsledků hlásí mapovatelé výskyt luňáků
hnědých jako možných hnízdičů z 38 kvadrátů. Jde o pozorování jednotlivých ptáků pravděpodobně
v drtivé většině nehnízdících. Vzhledem k nízké až nulové pravděpodobnosti hnízdního výskytu
nebyla tato kategorie hnízdění do celkových výsledků zahrnuta.
Po ukončení hnízdního mapování bude však zajímavé konfrontovat výsledky mapovatelů
s výsledky pravidelných členů pracovního týmu SOVDS. Už nyní se ukazuje, že máme přehled
o více jak 80 % prokázaných a předpokládaných párech luňáků hnědých, které uvedli mapovatelé.
V roce 2015 jsme zjistili v patnácti okresech celkem 39 párů luňáků hnědých (viz tabulka).
Z tohoto počtu bylo 29 hnízd prokázaných (kat. C) a 10 pravděpodobných (kat. B). V roce 2014
to bylo 29 prokázaných a 6 pravděpodobných párů (celkem 35).
Z 29 prokázaných hnízd bylo 12 hnízdění neúspěšných a u třech nebylo možno výsledek
hnízdění zjistit. Na zbylých 14 hnízdech bylo zjištěno celkem 29 odrostlých juv. tj. 2,07 juv.
na úspěšné hnízdění, nebo 1,11 juv. na započaté hnízdění. Výsledky hnízdění jsou vztaženy
na odrostlá mláďata. U mláďat úspěšně vyvedených budou čísla nižší. Několikrát byla zjištěna
predace mláďat i hnízdících starých ptáků patrně jestřábem lesním (H. Matušík).
V pohnízdních potulkách, nebo za podzimního tahu se objevovali luňáci hnědí prakticky po celé
ČR. Většinou šlo o samotné jedince, ale docházelo i k větším koncentracím: 7.9.2015 Hlušice (HK)
22 ex. (K. Hamplová), 10.9.2015 Příkazy (OL) 24 ex. (V. Gahura), 13.9.2015 Náklo (OL) 10 ex.
(K. Poprach).
17
hn. kategorie
B
Karlovy Vary
C
úspěšná
hnízda
odrostlá
mláďata
1
pozorovatel
D. Rak, O. Bušek, M. Tichai
Tachov
1
M. Liška
Domažlice
1
L. Schröpfer
Most
1
V. Beran
Mělník
1
J. Procházka, D. Rak, P. Kolka
Nymburk
2
?
?
D. Rak, F. Stránský
Jindřichův Hradec
1
2
1
2
J. Mráz
Třebíč
1
1
?
?
I. Kunstmüler
Jihlava
3
I. Kunstmüler
Hradec Králové
1
1
1
L. Kadava, D. Rak
Ústí nad Orlicí
1
?
?
T. Bělka
Brno-venkov
6
3
4
H. Matušík
Kroměříž
1
Hodonín
1
Břeclav
celkem
10
B. Landsfeld
1
1
3
G. Čamlík, H. Matušík, V. Gahura
13
8
19
H. Matušík
29
min. 14
min. 29
Děkuji všem, kteří se zapojili do monitoringu luňáka hnědého v roce 2015 a poslali svá pozorování
a připomínky.
18
Moták lužní (Circus pygargus)
Karel POPRACH
Realizovali: Vladimír GAHURA, Ivo HERTL, Václav HLAVÁČ, Pavel HOBZA,
Jaroslav HRUŠKA,
Michal
KAVKA,
Vojtěch
KODET,
Vladislav
KUBÍČEK,
Ivan KUNSTMÜLLER, David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Patrik MOLITOR,
Jakub MRÁZ, Petr PAVELČÍK, Vladimír PETERA, Karel POPRACH, Dušan RAK,
Tomáš SKŘÍČEK, Petr ŠIMČÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Josef VESELÝ, Jiří VLČEK,
Veronika ZAVADILOVÁ
[email protected]
Metodika
Monitoring motáka lužního (Circus pygargus) a ochrana jeho hnízd probíhaly roce 2015 na území
11 krajů. Monitoring nebyl realizován na území Hlavního města Prahy, Karlovarského
a Libereckého kraje. Kontrolovány byly vhodné hnízdní oblasti (pole, mokřady, ruderály), včetně
známých tradičních hnízdních lokalit.
U nalezených hnízd, zejména v případě jejich ohrožení vysečením zemědělskou technikou nebo
predací, byly realizovány záchranné aktivity (označení hnízda před vysečením, oplocení hnízda
oplůtkem, aplikace pachové bariéry, transfer mláďat na bezpečnějšího místo, pozdržení žňových
prací). Současně při ochraně hnízd probíhala spolupráce s hospodařícími zemědělci.
Výsledky
V roce 2015 bylo v ČR prokázáno hnízdění 242 párů motáka lužního (obr. 1, 2) a dalších 9 párů
bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno 142 (86 %) hnízd (obr. 3). Pro umístění
hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici (obr. 4).
Ve 173 hnízdech bylo sneseno celkem 680 vajec, v průměru 3,93 vajec na hnízdo (6x 2, 49x 3,
72x 4, 43x 5, 3x 6, 55x ?). Z 213 hnízd bylo vyvedeno 447 mláďat, v průměru 2,10 mláďata
na započaté a 3,34 mláďata na úspěšné hnízdění (79x 0, 7x 1, 19x 2, 44x 3, 51x 4, 12x 5, 1x 6).
U 15 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou, při zohlednění průměrného počtu
mláďat na úspěšné hnízdění (3,34) lze předpokládat, že z těchto hnízd bylo vyvedeno dalších
50 mláďat. Celkem bylo v roce 2015 vyvedeno 497 mláďat.
Z 228 hnízdících párů bylo 149 párů (65,35%) úspěšných (vyvedeno min. 1 mládě) a 79 párů
(34,65%) neúspěšných. Při vyhodnocení hnízdní úspěšnosti se zřetelem na hnízdní biotop bylo
v polích úspěšných 122 párů (67,77%) a 58 párů (32,23) neúspěšných, zatímco v mokřadech
a ruderálech bylo úspěšných 27 párů (56,25%) a neúspěšných 21 párů (43,75%). Z 211 párů
hnízdilo jednotlivě 81 párů (38%), ostatní páry hnízdily semikoloniálně v počtu 2–16 párů
na semikolonii (obr. 5, 6). Realizované aktivity na ochranu hnízd jsou rozvedeny v tab. 1, úspěšnost
záchranných prací v tab. 2. Populační trend motáka lužního v ČR v období let 2007–2015 je
znázorněn na obr. 7.
V roce 2015 bylo v ČR prokázáno hnízdění 242 párů motáka lužního (obr. 1, 2) a dalších 9 párů
bylo předpokládáno. V polních biotopech bylo situováno 142 (86 %) hnízd (obr. 3). Pro umístění
hnízda motáci lužní nejčastěji využívali ozimou pšenici (obr. 4). Hnízdní populaci motáka lužního
lze v roce 2015 odhadnout na 250–300 párů.
19
Tab. 1 – Jednotlivé aktivity praktické ochrany hnízd motáka lužního v ČR v roce 2015.
počet případů
[n]
podíl hnízd
[%]
umístění pachového odpuzovače
45
19,7
označení kolíky
80
35,1
zhotovení ohrádky
78
34,2
odstranění ohrádky
78
34,2
transfer mláďat
10
4,4
pozdržení žní
6
2,6
Tab. 2 – Úspěšnost hnízdění motáka lužního vzhledem k realizaci ochranných opatření v ČR v roce
2015.
úspěšná hnízda
neúspěšná hnízda
celkem
[n]
[%]
[n]
[%]
[n]
chráněná hnízda
88
86
14
14
102
nechráněná hnízda
61
48
65
52
126
Obr. 1 – Počet hnízdících párů motáka lužního v jednotlivých krajích ČR v roce 2015 (n=251).
20
Obr. 2 – Lokalizace hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce 2015 (n=251).
Obr. 3 – Zastoupení hnízdních biotopů motáka lužního v ČR v roce 2015 (n=251).
21
Obr. 4 – Umístění hnízd motáka lužního v jednotlivých typech vegetace v ČR v roce 2015 (n=251).
Obr. 5 – Četnost jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v roce 2015
(n=211).
22
Obr. 6 – Prostorové zastoupení jednotlivě a semikoloniálně hnízdících párů motáka lužního v ČR v
roce 2015 (n=251).
Obr. 7 – Populační trend hnízdní populace motáka lužního v ČR v období let 2007–2015.
23
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Josef VRÁNA & Václav BERAN
a kolektiv zoologů, ornitologů, lesníků a sokolníků
[email protected], [email protected]
Rozsah působnosti monitoringu
V roce 2015 se monitoring hnízdní populace sokola
stěhovavého (Falco peregrinus) uskutečnil na všech
známých novodobých hnízdištích. Se zvýšenou
intenzitou byl sledován především pás pohoří při
severní hranici ČR od Slavkovského lesa, přes
Labské pískovce, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše
a Broumovsko až po Jeseníky. Ve vnitrozemí je
největší pozornost věnována pískovcovým skalním
oblastem Českolipska, Kokořínska a Českého ráje.
V západní a jižní části republiky jsou předmětem monitoringu lokality na Šumavě,
na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu, v Podyjí a na Pálavě. Zvláštní kapitolou
je podpora a sledování párů hnízdících na průmyslových objektech v severních a středních Čechách
a v Praze.
Naopak nedostatek informací máme z Krušných hor, Křivoklátska, Brdů, Chřibů a Beskyd.
Nedostatečně jsou monitorována i historická hnízdiště v údolí řek jako je Ohře, Berounka, Vltava,
Sázava, Jihlava, Svratka a další řeky protékající skalnatými údolími.
Hlavní řešitelé
Sever ČR: Slavkovský les (V. Teplý), Doupovské hory (V. Tejrovský a V. Teplý), Krušné hory
(V. Tejrovský, V. Teplý a J. Círl), Labské pískovce (P. Benda, V. Šena a V. Sojka), Lužické hory
(P. Kurka), Jizerské hory a Liberecko (V. Tomášek), stavby SeČ (V. Beran, J. Círl a M. Porteš),
Krkonoše (J. Vrána), Broumovsko (J. Vrána a P. Kafka), Králický Sněžník (T. Bělka), Rychlebské
hory (T. Pospíšil a T. Bělka), Jeseníky (T. Pospíšil a P. Šaj).
Vnitrozemí ČR: České středohoří (V. Beran), Kokořínsko (J. Procházka, S. Valda a P. Kurka),
Českolipsko (P. Kurka a T. Kunca), Český ráj (V. Tomášek, J. Višinský a J. Hušek), Praha a okolí
(D. Rak a T. Kunca), Žďárské vrchy (V. Hlaváč).
Západ a jih ČR: Šumava (J. Hruška a NP), Plzeň (D. Melichar), Moravský kras (R. Bedan); Podyjí
(V. Škorpíková), Pálava (D. Horal).
Metodika a ochrana
Monitoring sokola byl prováděn v době obsazování lokalit, toku a hnízdění tj. v období od poloviny
února do konce června. Při práci v terénu bylo sledováno umístění hnízd, značení a šat ptáků,
průběh hnízdění, jeho výsledek a případná příčina ztrát. U některých hnízd byly sbírány potravní
a péřové zbytky za účelem determinace lovené kořisti. Některé lokality byly monitorovány
i v období podzimního toku. Nálezy byly fotograficky dokumentovány a data jsou evidována
v interním archívu.
24
Na většině lokalit byly souběžně zjišťovány a případně eliminovány rušivé vlivy. Na ohrožených
hnízdech nebo v jejich okolí byly montovány fotopasti. V Jeseníkách bylo několik hnízdišť
upraveno tak, aby sokoli mohli nerušeně hnízdit stranou lezecky a turisticky exponovaných míst.
Řada lokalit byla střežena dobrovolnou nebo i placenou strážní službou. Práce na hnízdištích byly
prováděny v součinnosti s orgány OP.
Výsledky
Vzhledem k tomu, že sokol je z hlediska ochrany velmi citlivý druh, tak jsou v této veřejně
přístupné zprávě uvedena jen souhrnná data za celou Českou republiku bez členění na jednotlivé
orografické celky.
V roce 2015 byl na monitorovaném území doložen výskyt 82 párů sokolů, z toho
na 59 lokalitách bylo hnízdění doloženo nálezem hnízda, na 9 lokalitách bylo hnízdění
předpokládáno, ale nebylo doloženo nálezem mláďat nebo snůšky, a ve 3 případech bylo
vyhodnoceno jako možné. Dalších 10 párů mělo pevnou vazbu k lokalitě bez známek hnízdění, tyto
páry byly hodnoceny jako teritoriální. Jeden pár měl teritorium na našem území, ale zahnízdil
za státní hranicí a do doložených hnízdění nebyl zařazen.
Na několika místech se zdržovali jednotliví ptáci. Například téměř po celý rok se zdržovala
samice v centru Českých Budějovic. Další jednotliví sokoli byli pozorováni v Plzni, v Chomutově,
v Neratovicích v areálu Spolany, v Mělníku na komíně elektrárny, v Praze, v Pardubicích na sídlišti,
na 2 lokalitách v Českém ráji, v Moravském krasu a v Přerově na komíně.
Areál hnízdního výskytu nezaznamenal oproti roku 2014 výraznějších změn mimo nárůstu
početnosti hnízdících párů na průmyslových objektech v Podkrušnohoří, který byl umožněn cílenou
instalací budek na vysokých komínech. Těžištěm výskytu je stále oblast při severní hranici
republiky od Slavkovského lesa až po Jeseníky vyjma Orlických hor. Do vnitrozemí sokol okrajově
zasahuje do Českého středohoří, významně pak na Českolipsko, Kokořínsko a do Českého ráje.
Ve středních Čechách zahnízdily 2 páry na průmyslových objektech v Praze a 1 pár v Mladé
Boleslavi. Na západě ČR je hlavní oblastí výskytu Šumava, odkud však nemáme za poslední rok
přesné informace. Nově se po dlouhé přestávce vytvořil pár v Plzni. Směrem na jihovýchod
na Českomoravské vrchovině a jižní Moravě jsou historická hnízdiště sokola zatím neobsazená,
nicméně i zde se zvyšuje četnost pozorování sokolů v hnízdní době.
Z pohledu prostředí se 68 párů vyskytovalo na přírodních stanovištích a 14 párů
na průmyslových stavbách. Z celkem 59 doložených případů hnízdění bylo nalezeno 49 hnízd
na přírodních stanovištích a 10 na stavbách. Stromové hnízdo nebylo na našem území zjištěno.
35 párů (59 %) sokolů bylo při hnízdění úspěšných a odchovalo min. 94 mláďat (5x 1, 11x 2,
9x 3 a 10x 4). Průměrný počet odchovaných mláďat na úspěšné hnízdění (n = 35) činil 2,69 mláděte
na hnízdo. Na přírodních stanovištích bylo úspěšných 26 párů ze 49 (53 %), zatímco na stavbách
9 párů z 10 (90 %).
24 párů (41 %) sokolů bylo při hnízdění neúspěšných. Na 5 lokalitách bylo příčinou ztráty
hnízdění různé rušení ze strany člověka (lezení a práce v lese) a ve 3 případech je podezření
na vykradení mláďat z hnízda. U dalších 2 hnízd byl predován obsah hnízda (1x výr a 1x kuna)
a u jednoho hnízda ulovil sokolí samici výr. Jedno hnízdo bylo zasaženo požárem, při kterém
uhynula 2 odrostlá mláďata, a poslední mládě v dutině bylo následně vybráno výrem.
Ve 2 snůškách se v hnízdě nacházela hluchá vejce. Na zbylých hnízdištích nebyl důvod ztráty
zjištěn. Průměrný počet odchovaných mláďat na započaté hnízdění byl 1,59 mláděte na hnízdo.
25
Značení mláďat
Na 22 hnízdech bylo celkem označeno 59 mláďat, z toho 49 mláďat kombinací ornitologického
a odečítacího kroužku, 6 mláďat pouze ornitologickým kroužkem a u 4 mláďat nejsou zatím
k dispozici přesná data.
Odečty
V roce 2015 se podařilo determinovat kódy 10 dospělých sokolů (3x M a 7x F) v rodičovských
párech, 6 ptáků bylo z Německa a 4 ptáci z České republiky.
Ze zahraničí přišel jeden výsledek naší samice hnízdící na komínu v polském Glogówe. V tomto
případě ale nevíme, kým a kde byl tento sokol kroužkován.
Nejzajímavější odečty jsou z Českolipska, kde znovu hnízdil německý samec s kódem 0DP,
který byl ve 12. roce života (Sasko, 2004). Na jiné lokalitě úspěšně vyhnízdila samice 5FE, která
byla v 11. roce života (Saské Švýcarsko, 2005). Na Liberecku byla prvně odečtena samice s kódem
2GY, jenž zde úspěšně vyhnízdila v 9. roce života (Saské Švýcarsko, 2007). Spolu se samcem 0DP
se znovu držela v páru německá samice 8GV původem ze západní části Saska (2010). Na Děčínsku
je novým nálezem výskyt hnízdícího samce 7NA, který byl označen na průmyslovém objektu
v Braniborsku (2013). V Praze na komíně spalovny v Malešicích druhým rokem hnízdí samec 7CT,
který má původ v reintrodukčním projektu obnovy stromové populace v Německu (Braniborsko,
2010). Tento samec byl letos pozorován ve dvou párech, a to v Malešicích a také v Michli.
Naši sokoli byli zastiženi na 4 lokalitách. Samice AB hnízdila se samcem 7CT druhým rokem
v Malešicích. Původem je z Českolipska z roku 2012. Dvě jesenické samice CW (2012) a CB
(2011) hnízdily neúspěšně na Broumovsku a obě zde byly druhým rokem. Poslední odečtený český
sokol s kroužkem AE se usadil v nově utvořeném páru na komíně v západočeské Plzni. Původem je
ze skalního hnízda na Českolipsku (2012).
Nálezy
Na jednom hnízdišti na Českolipsku byly nalezeny pozůstatky hnízdící samice, která byla ulovena
výrem. Pták měl kroužek stanice Hiddensee EA117000 a pocházel ze Saska (2008). Další sokol
s odečítacím modrým kroužkem K4 byl nalezen poraněný u Mladé Boleslavi po nárazu na plot nebo
vedení. Pták byl deponován do ZS Pátek, kde byl podroben částečné amputaci křídla. Původem
je z bavorského Mnichova (2010).
Závěr
V roce 2015 bylo na území České republiky zjištěno 82 párů sokola stěhovavého. Celkem bylo
nalezeno 59 hnízd, z nichž vylétlo min. 94 mláďat. Na průmyslových stavbách bylo zjištěno 14 párů
sokolů, z nichž 10 párů zahnízdilo. Trend vývoje populace vykazoval mírný nárůst početnosti.
Poznámka a poděkování
Výše uvedená data nejsou konečná a v průběhu dalšího období může dojít k jejich korekci
na základě nově získaných informací od pozorovatelů a kroužkovatelů.
V závěru tohoto příspěvku musíme poděkovat všem výše jmenovaným řešitelům
i nejmenovaným lidem, které spojuje zájem na ochraně a monitoringu sokola stěhovavého. Dále
děkujeme správám NP, správám CHKO, AOPK ČR, společnosti ALKA Wildlife a ZS Pátek
za vstřícnou spolupráci.
26
Praha – Malešice, 25.3.2015: pár sokolů brání budku proti cizí samici.
foto: D. Rak
Plzeň, 29.5.2015: samice s kroužkem "AE" u budky.
foto: D. Melichar
27
Raroh velký (Falco cherrug)
Václav BERAN, Tomáš BĚLKA, Petr BERKA, Gašpar ČAMLÍK, David HORAL,
Vladimír GAHURA, Tomáš KOUTNÝ, Jaromír ŠIFTA, Jan SVETLÍK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ,
Pavel ŠTĚPÁNEK, Zdeněk TUNKA, Josef VRÁNA
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring raroha velkého (Falco cherrug) v roce 2015
probíhal v celém známém areálu jeho rozšíření v ČR, tedy
v Jihomoravském, Olomouckém, Moravskoslezském,
Pardubickém a Středočeském kraji.
Metodika
Pro monitoring tohoto druhu je dlouhodobě používána metodika ČSO. Sledovány jsou oblasti,
kde dříve rarozi hnízdili, případně lokality s občasnými pozorováními a v některých místech jsou
i systematicky prohledávány oblasti vhodné pro hnízdění tohoto druhu. Monitoring probíhá
od zimních měsíců, kdy jsou vyhledávána hnízda dravců ve sledované oblasti, následně v průběhu
sezóny jsou kontrolována. Na základě pozdějších pozorování či pozorování ostatních ornitologů
jsou kontrolovány i nové oblasti. V roce 2015 byl monitoring intenzivnější především díky finanční
podpoře EHP fondů 2009-2014 a Ministerstva životního prostředí – v rámci projektu „Příprava
záchranného programu pro raroha velkého“.
Výsledky
V roce 2015 bylo v rámci monitoringu prokázáno
devět obsazených teritorií, celkem bylo evidováno
šest hnízdících párů, pět hnízdění bylo úspěšných.
Vyvedeno bylo minimálně sedm mláďat. Jedná se
o minimální počty, některé páry, i přes intenzivní
monitoring, stále unikají pozornosti. V roce 2015
nebylo prokázáno žádné hnízdění v Čechách. Zdá
se, že všechny tři páry, které v Čechách hnízdily
v roce 2013, zanikly, případně změnili hnízdiště
a unikají pozornosti.
foto: Z. Tunka
I přes intenzivní snahu pokrýt celý areál
hnízdního rozšíření raroha v ČR je zřejmé, že některé páry unikají pozornosti. Raroh je naším
největším sokolovitým dravcem, ale i přesto se některá hnízdění nepodaří dohledat. Věnujte prosím
zvýšenou pozornost dravcům v zemědělské krajině, v případě nálezu raroha budeme vděční
za informace o jeho výskytu.
Projekt byl podpořen z Malého grantového schématu.
Tento dokument byl vytvořen za finanční podpory EHP
fondů 2009-2014 a Ministerstva životního prostředí.
Za obsah tohoto dokumentu je výhradně odpovědná ALKA
Wildlife o.p.s a nelze jej v žádném případě považovat
za názor donora nebo Ministerstva životního prostředí
28
Sova pálená (Tyto alba)
Karel POPRACH
Realizovali: Petr BERKA, Jan BUCHTA, Jaroslav HRUŠKA, Pavel KOUBEK,
František KRAUSE, David MELICHAR, Jakub MRÁZ, Libor OPLUŠTIL, Aleš POPRACH,
Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Petr STARÝ & Jaroslav VANĚK.
[email protected]
Metodika
Monitoring sovy pálené spočíval v kontrole instalovaných hnízdních budek a známých přirozených
hnízdišť, situovaných zejména v areálech zemědělských farem a jednotlivě v sakrálních objektech.
Ke konci roku 2015 eviduji v ČR za celou historii výzkumu sovy pálené v databázi Tyto 4 897
hnízdních lokalit pro sovu pálenou, z čehož 965 je přirozených hnízdišť a 3 932 hnízdních budek.
V současnosti je pro sovu pálenou přístupných pouze 130 přirozených hnízdišť (obr. 1) a 3 279
hnízdních budek (obr. 2). Většina z 965 přirozených hnízdišť jsou historicky známá hnízdiště, řada
z nich recentně neexistuje, část je pro sovy nepřístupná apod., 653 hnízdních budek bylo zničeno
v důsledku rekonstrukce, zhroucení nebo demolice hospodářského objektu (obr. 3). Za lokalitu je
pro účely tohoto příspěvku považován hnízdní objekt nebo hnízdní budka, v jedné obci se pak může
nacházet více lokalit.
Výsledky
V roce 2015 bylo prokázáno hnízdění 151 párů sovy pálené, z nichž 147 párů (97%) hnízdilo
v hnízdních budkách a 4 páry v přirozeném hnízdišti. Celkem 60 párů (40%) zahnízdilo podruhé
v roce. Zastoupení počtu hnízdících párů v rámci jednotlivých krajů je zřejmé z obr. 4, distribuce
hnízdících párů samostatně pro 1. a 2. hnízdění z obr. 5 a 6.
První hnízdění: v 89 hnízdech bylo sneseno 517 vajec, v průměru 5,81 vajec na hnízdo (9x 3,
18x 4, 12x 5, 16x 6, 19x 7, 10x 8, 2x 9, 2x 10, 1x 11, 62x ?). Vyvedeno bylo 331 mláďat (n=84),
v průměru 3,94 mláďata na započaté a 4,94 mláďat na úspěšné hnízdění (17x 0, 4x 2, 10x 3, 14x 4,
12x 5, 16x 6, 7x 7, 4x 8, 67x ?). U 67 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou,
při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (4,94) je předpoklad, že z těchto
hnízd bylo vyvedeno 331 mláďat. Z prvního hnízdění pak bylo vyvedeno celkem 662 mláďat.
Z celkového počtu 151 párů bylo 134 (88,7%) párů úspěšných (vyvedeno min. 1 mládě).
Druhé hnízdění: v 60 hnízdech bylo sneseno 309 vajec, v průměru 6,18 vajec na hnízdo (1x 2,
1x 3, 6x 4, 12x 5, 10x 6, 6x 7, 11x 8, 2x 9, 1x 12, 10x ?). Vyvedeno bylo 162 mláďat (n=43),
v průměru 3,77 mláďata na započaté a 4,91 mláďat na úspěšné hnízdění (10x 0, 2x 2, 4x 3, 9x 4,
6x 5, 6x 6, 4x 7, 2x 8, 17x ?). U 17 párů nebyl počet vyvedených mláďat zjištěn kontrolou,
při zohlednění průměrného počtu mláďat na úspěšné hnízdění (4,91) je předpoklad, že z těchto
hnízd bylo vyvedeno celkem 83 mláďat. Z druhého hnízdění pak bylo celkem vyvedeno 245
mláďat. Z celkového počtu 60 párů bylo 43 (71,6%) párů úspěšných (vyvedeno min. 1 mládě).
V roce 2015 bylo z prvního a druhého hnízdění vyvedeno 907 mláďat. Populační trend sovy
pálené v ČR v období let 1990-2015 je znázorněn na obr. 7.
29
Počet hnízdících párů sovy pálené v jednotlivých okresech ČR: Brno-venkov - 1, Bruntál - 1,
Břeclav - 6, České Budějovice- 6, Domažlice - 2, Hodonín - 11, Hradec Králové - 3, Chomutov - 3,
Chrudim - 2, Jičín - 4, Jindřichův Hradec - 1, Karlovy Vary - 1, Kladno - 12, Klatovy - 1, Kolín - 6,
Kroměříž - 2, Litoměřice - 2, Louny - 11, Mělník - 3, Mladá Boleslav - 4, Most - 4, Nový Jičín - 7,
Nymburk - 8, Olomouc - 8, Opava - 2, Pardubice - 2, Plzeň-jih - 1, Plzeň-sever - 1, Prahavýchod - 3, Prostějov - 6, Přerov - 3, Svitavy - 2, Šumperk - 1, Uherské Hradiště - 1, Znojmo - 20.
Obr. 1 – Přehled známých funkčních přirozených hnízdišť pro sovu pálenou v ČR
(n=130).
Obr. 2 – Přehled instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou v ČR v letech
1995-2015 (n=3871; červeně – instalace 2014–2015).
30
Obr. 3 – V důsledku transformace zemědělství v České republice došlo v průběhu let
1995-2015 ke zničení části instalovaných hnízdních budek pro sovu pálenou (n=min.
597).
Obr. 4 – Počet hnízdících párů sovy pálené v rámci jednotlivých krajů ČR v roce 2015 –
první hnízdění (n=151).Počet hnízdících párů sovy pálené v rámci jednotlivých krajů
ČR v roce 2015 – první hnízdění (n=151).
31
Obr. 5 – Distribuce hnízdících párů sovy pálené v ČR v roce 2015 – první hnízdění
(n=151).
Obr. 6 – Distribuce hnízdících párů sovy pálené v ČR v roce 2015 – druhé hnízdění
(n=60).
32
Obr. 7 – Populační trend sovy pálené v ČR v letech 1990-2015 (n=3 871).
33
Sýček obecný (Athene noctua)
Libor OPLUŠTIL
Prezentované údaje byly shromážděny od: Pavel BENDA, Václav BERAN, Petr BERKA,
Jan BUCHTA, Jaromír DOHNAL, Miroslav DUSÍK, Mirek DVORSKÝ, Oldřich FORMAN,
Dan GOLD, Ivo HERTL, Jaroslav HRUŠKA, Lukáš KADAVA, Zbyšek KARAFIÁT,
Jan KAŠINSKÝ, Tomáš KAŠPAR, Vojtěch KODET, Tomáš KOSATKA, František KRAUSE,
Petr KŘÍSTEK, Bedřich LANDSFELD, Radim MALOUŠEK, Martin MANDÁK,
Patrik MOLITOR, David MELICHAR, Libor OPLUŠTIL, Petr OREL, Aleš POPRACH,
Karel POPRACH, Jan PROCHÁZKA, Martin ŠÁLEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Karel ZVÁŘAL.
[email protected]
Rozsah působnosti
Na území ČR probíhaly v roce 2015 celkem 3 projekty plošného mapování výskytu sýčků
s podporou programů EU a tzv. norských fondů (koordinátory jednotlivých projektů byli Petr Orel
www.sycekobecny.cz, Karel Poprach http://sycek.tyto.cz a Martin Šálek www.birdlife.cz/sycek).
Členové pracovní skupiny se zapojili do tohoto monitoringu a mapovali výskyt sýčků s využitím
metody akustického monitoringu a s pomocí hlasových provokací. Pro sýčky byly připraveny nové
typy hnízdních budek a kromě kontrol budek byla podle možností dohledávána také hnízdiště
umístěná v zemědělských objektech. Probíhalo také telemetrické sledování mladých sýčků
vypuštěných z odchovů.
Výsledky
V roce 2015 bylo v ČR monitorováno min. 1 900 lokalit. Zaznamenáno bylo 81 obsazených lokalit
(monitoring SOVDS, K. Poprach, P. Orel) a 51 lokalit (M. Šálek). Z důvodu nedořešených
překryvů však tyto počty nelze jednoduše sečíst a celkový počet obsazených lokalit bude proto nižší
než 132. Ve všech případech se sýčci vyskytovali v lidských sídlech (v zemědělských objektech,
zástavbě), výskyt sýčků ve volné krajině nebyl potvrzen.
Hnízdní úspěšnost je zpracovaná z podkladů monitoringu SOVDS a na základě údajů
K. Popracha a P. Orla. Na 81 obsazené lokalitě bylo hnízdění prokázáno v 17 případech, z toho byla
4 hnízdění neúspěšná. Předpokládají se další min. 3 hnízdění – v těchto případech bylo
zaznamenáno teritoriální chování adultních ptáků, ovšem hnízda ani mláďata nebyla potvrzena.
Sýčci zahnízdili v 11 případech v připraveném sýčkovníku, 1x v budce pro sovy pálené, 3x
v otvorech ve zdech určených k chovu holubů (Plzeňsko), 1x mezistřeších prostorách zemědělského
objektu a 1x v panelovém sídlišti. V rámci sledovaných hnízdění vyvedli sýčci obecní minimálně
23 mláďat. Průměrný počet vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění byl 3,3 (2x2, 2x3, 2x4, 1x5
mladých); tento výsledek je ovlivněn omezenými údaji z hnízdění.
V roce 2015 byl zaznamenáno pracovníky Záchranné stanice pro handicapované živočichy
v Bartošovicích na Moravě hnízdění sýčků, kteří pocházejí z umělých odchovů a byli zde
v předchozích letech vypuštěni. Hnízdní pár v jedné z instalovaných budek úspěšně vyvedl
3 mláďata. Ve druhé polovině roku probíhalo v CHKO Poodří telemetrické sledování
6 nepříbuzných sýčků. Byli vypuštěni na začátku září a signály 2 z nich byly v terénu potvrzeny
ještě v prosinci 2015.
Na území ČR je v lidské zástavbě i ve volné krajině instalováno přibližně cca 1000 budek pro
sýčky obecné, část z nich (min. 300 ks) byla vyrobena v roce 2015.
34
Obr. 1 – Schématické znázornění rozmístění 81 obsazených lokalit
(monitoring SOVDS, K. Poprach, P. Orel)
35
Káně lesní (Buteo buteo)
Bedřich LANDSFELD, Vladimír GAHURA, Jaroslav KŘIŽKA, Jan BUCHTA, Petr KOLKA,
Jindřich SEDLÁČEK, Tomáš BĚLKA
[email protected]
Rozsah působnosti
Monitoring káně lesní (Buteo buteo) v roce 2015 probíhal
na 7 sledovaných studijních plochách. Umístnění ploch
v rámci republiky ukazuje mapka.
Metodika
Stejně jako v předchozích letech se do projektu zapojili zájemci z řad SOVDS s podmínkou
dodržení jednotné metodiky. Jde především o dlouhodobé sledování stejné studijní plochy
s minimální velikostí 10 km2. Výstupem je pak informace o počtu prokázaných a pravděpodobných
hnízdících párů, přičemž je požadováno dohledání hnízd alespoň u poloviny všech zjištěných párů.
Výsledky
V roce 2015 bylo sledováno 7 ploch, jejichž celková rozloha obsáhla 386 km 2. Umístnění lokalit se
pohybovalo v nadmořských výškách v rozmezí od 190 do 925 m n. m. Na všech sledovaných
plochách bylo zjištěno celkem 97 párů káně lesní. Průměrná hustota zjištěných kání lesních byla
25,1 párů na 100 km2. Podrobné srovnání uvádí následující tabulka.
stud.
plocha
autor rozloha nadmořská
[km2]
výška [m]
Biotopy [%]
les
agro
intra
vody
počet
párů
počet
hnízd
hustota
[párů/100km2]
1
BL
30
200-375
50
30
20
0
15
7
50,0
2
JK
9,5
280-355
30
70
0
0
5
5
52,6
11
VG
124
563-925
34
59
7
0
20
15
16,1
13
JB
33
240-510
60
27
13
0
17
17
51,1
14
JS
94
300-385
20
49
30
1
11
8
11,7
15
PK
58
190-250
20
69
10
1
15
10
25,9
16
TB
37
224-252
7
89
4
0
14
14
37,8
97
76
součet
386
průměr
25,1
Z přehledu za 6 let vyplývá dlouhodobě setrvalý stav hustoty hnízdění. Kromě roku 2013, kdy
vlivem nepříznivých klimatických podmínek došlo k jejímu poklesu (viz zpráva za rok 2013), je
hustota hnízdících párů káně lesní vyrovnaná a stabilní.
36
hnízdní hustota
[párů/100 km2]
roky
37
Včelojed lesní (Pernis apivorus)
Vojtěch MRLÍK
Řešitelé:Josef CHOBOT, Hynek MATUŠÍK, Vojtěch MRLÍK, Josef VESELÝ, Jiří ZAJÍC
Spolupracovníci: Tomáš RŮŽIČKA, Rudolf VAŘEJKA, Josef MAZÁNEK, Julius KLEJDUS,
Lenka ROZSYPALOVÁ
[email protected]
Úvod
Průzkumu včelojeda lesního (Pernis apivorus) se podle očekávání věnovala malá skupina lidí.
Výsledky poskytlo 5 pozorovatelů. Jak bylo již dříve zmíněno, tato skupina si neklade za cíl ocenit
populaci v rámci celé ČR, ale zjistit co nejpřesněji parametry lokálně zkoumaných populací (Mrlík
& Chobot 2011, Mrlík 2012). V současném příspěvku uvádíme výsledky za léta 2014 a 2015.
Metodika
Používanou metodiku při průzkumu včelojedů jsme publikovali dříve (Zpravodaj SOVDS 13:
51-53). Podrobněji ji zájemce nalezne také v dalších publikovaných pracích (např. Horák & Diviš
2006, Mrlík 2012). Průzkum včelojedů ve vymezených segmentech krajiny spočívá především
v kontrole všech známých větších hnízd dravců a ve vyhledávání hnízd nových. Je to klasický, ale
osvědčený způsob. Ovšem dohledávat hnízda v sezóně v listnatém porostu je prakticky nemožné
a v jehličnatém porostu je to značně problematické. Snažíme se používat i jiné způsoby sledování
včelojedů. Ty vedou k přesnějšímu zaměření jednotlivých párů, případně také jejich hnízd, nebo
k podrobnějšímu zjištění velikostí a distribuce domovských okrsků a tím ke zjištění velikosti místní
populace. Jsou to ale velmi pracné způsoby průzkumu včelojedů. Intenzivně tak využíváme
metodiku spočívající v individuálním rozlišení jedinců. Identifikaci jedinců nám umožňuje vhodná
digitální fototechnika. Následně jsme schopni zaznamenávat letové dráhy nám známých
i neznámých jedinců, jsme schopni identifikovat jedince v pozorovaných a zaznamenaných
projevech epigamního chování. Všechny pozorované události zaznamenáváme do pracovních map
a terénních sešitů. Pozorování jsou vedena obvykle s pevných stanovišť (stacionáry), nebo
z přenosných krytů, které jsou umístěny na vhodných místech uvnitř lesních porostů.
Rozsah působnosti
Včelojedům byla věnována větší pozornost na Moravě, průzkum zde proběhl ve 4 oblastech,
zatímco v Čechách jen ve 2. Intenzivní sledování lokálních populací pak proběhlo ve 3 oblastech.
Jednak v prostorách Milovického lesa (22 km2, kvadráty 7165, 7166), ležícího pod Pavlovskými
kopcemi na jižní Moravě, jednak na Českomoravské vrchovině asi 5 km JV od obce Brtnice,
TS Jalovec (50 km2, kv. 6660, 6760) a na Náměšťských rybnících v blízkosti obce Náměšť nad
Oslavou (50 km2, kv. 6762). Značně rozsáhlý a náročný průzkum proběhl rovněž v blíže nepřesně
vymezené, ale rozsáhlé oblasti především lužních lesů na dolním toku řek Jihlava, Svratka, Dyje
a Morava (jižní Morava, kv. 7065, 7066, 7167, 7267, 7268, 7367). Zde byly kontrolovány
především známé lokality a známá, přesně lokalizovaná hnízda (dravců). Velmi cenné údaje
poskytli spolupracovníci také z oblasti Slapské přehrady ve středních Čechách a z bezprostřední
blízkosti Hradce Králové (kv. 5762, 5861).
38
Výsledky
Uvedené výsledky hodnotí populaci včelojeda lesního jen v několika vybraných a ohraničených
segmentech krajiny a nepodávají informaci o celkové početnosti druhu v ČR.
Milovický les: Podrobný průzkum byl uskutečněn v oblasti Milovického lesa. V roce 2014 zde bylo
zjištěno 5 hnízdních okrsků. 3 páry včelojedů zde hnízdily prokazatelně a z těchto párů byly 2
produktivní (snesená vejce a vyvedená mláďata v poměru 1/1 - 1x, 1-2/1-2 – 1x. U jednoho páru
byla zničena snůška, tj. 1-2/0 – 1x. Další 2 páry zde hnízdily pravděpodobně a oba byly neúspěšné.
Celkem byla vyvedena z 2 úspěšných hnízd nejméně 2 mláďata. Hnízdní úspěšnost tak činila 0,5
mláďat na započaté hnízdění (n=4) a 1,0 mláďat na úspěšné hnízdění (n=2). Výsledkem tedy bylo,
že z 5 teritorií obsazených včelojedy byly úspěšné jen 2 páry. Další 2 pravděpodobné páry hnízdily
neúspěšně a jeden pár zřejmě nepřistoupil k vlastnímu hnízdění.
V roce 2015 bylo identifikováno 6 hnízdních okrsků. Prokazatelně zde hnízdily 4 páry, z nichž
všechny byly úspěšné. Další 2 páry, které se v tomto území pravidelně vyskytovaly, hodnotíme jako
pravděpodobné, ale oba hnízdily neúspěšně. Celkem bylo vyvedeno ze 4 úspěšných hnízd nejméně
5 mláďat (snesená vejce a vyvedená mláďata v poměru 2/2 - 1x, 1-2/1-2 – 3x. 2 páry byly
neúspěšné, tj. 1-2/0 – 2x. Hnízdní úspěšnost tak činila nejméně 0,8 mláďat na započaté hnízdění
(n=6) a 1,25 mláďat na úspěšné hnízdění (n=4). Výsledkem tedy bylo, že z 6 teritorií obsazených
včelojedy byly úspěšné 4 páry. Další 2 pravděpodobné hnízdní páry byly neúspěšné.
TS Jalovec: V této části Českomoravské vrchoviny byly zjištěny v roce 2014 celkem 4 hnízdní
teritoria včelojedů, pro rok 2015 byl odhad poněkud nižší, 3 – 4 obsazená teritoria. V roce 2014
přistoupily ke hnízdění nejméně 3 páry. Z nich 2 páry hnízdily prokazatelně, ale neúspěšně. Ani
jeden pár nevyvedl mláďata.
Podobně tomu bylo v roce 2015, kdy ke hnízdění přistoupily nejméně 2 páry. Oba páry hnízdily
prokazatelně, ale neúspěšně. Podobně jako v předchozím roce nevyvedl ani jediný pár včelojedů
mláďata. V obou letech se rovnala hnízdní úspěšnost nule (započatá hnízdění v roce 2014: n=3,
v roce 2015 n=2).
Jižní Morava: V roce 2014 nebylo, na tomto velmi rozsáhlém území, obsazeno žádné z hnízd, která
byla obsazena v minulých letech (2011 – 2013). Skutečností ale je, že většina z těchto hnízdění byla
neúspěšná. To mohlo negativně ovlivnit věrnost k hnízdišti (fidelity), která je obvykle u včelojedů
dost silná (jednotlivé páry se na svá hnízdiště vrací opakovaně). Páry včelojedů pak takové lokality
již nemusely obsadit. V roce 2014 tak bylo nalezeno jen 1 hnízdo, ze kterého byla vyvedena
2 mláďata.
V roce 2015 byla situace podobná. Byla nalezena jen 2 hnízda, z nichž úspěšné bylo jedno
hnízdo, ze kterého byla vyvedena 2 mláďata. O neúspěšném hnízdění uvádíme detaily níže v textu,
v podkapitole „mláďata“.
Náměšťské rybníky: K pravidelně kontrolovaným územím patřila také oblast Náměšťských
rybníků. Přes poměrně četné kontroly daného území, nebylo obsazené hnízdo nalezeno jak v roce
2014, tak v roce 2015.
V roce 2014 byli včelojedi na lokalitě přítomni. Na základě opakovaných pozorování samce
z konce května a rovněž pozorování celého páru (25.5.2014), lze předpokládat, že někde v okolí
obce Pozďatín včelojedi pravděpodobně hnízdili.
V roce 2015 bylo v oblasti Náměšťských rybníků prokázáno hnízdění jednoho páru. Oba partneři
z páru byli opakovaně pozorováni (zejména však samec), v polovině července, při lovu potravy,
kdy na lesní pasece lovili ve vysokém porostu travin (třtina, rod Calamagrostis) zemní druhy vos
(rod Vespula). Předpokládáme, že hnízdění tohoto páru bylo úspěšné (v blízkosti obce Pozďatín).
39
Královéhradecko: Z této oblasti máme zajímavou informaci o umístění jednoho hnízda v roce 2015.
Včelojedi postavili hnízdo na olši (Alnus glutinosa), v úzkém pruhu lesa v nivě řeky Orlice. Vcelku
neobvyklé umístění hnízda zdůrazňuje ještě skutečnost, že se nacházelo pouhých asi 1500 m od
husté zástavby periferie Hradce Králové, a bylo úspěšné. Vyvedeno bylo 1 mládě.
Tab. 1 - Hnízdění včelojeda lesního ve zkoumaných plochách v roce 2014
rozloha
les
[km2]
[%]
hnízdní
teritoria
hnízdní nalezená
páry
hnízda
Milovický les (BV)
22
75
5
4
TS Jalovec (TR)
50
40
4
Náměšťské ryb. (TR)
50
30
hnízdění
mláďata
prok.
pravděp.
[n]
2
3
1
1 (1)
3
1
2
0
min. 1 (0)
1
1
-
0
1
?
J. Morava (BV,BO,HO)
1
1
1
1
0
2 (2)
Slapy (BN)
2
2
2
2
0
4 (4)
Královéhradecko (HK)
0
-
-
0
0
-
celkem
13
11
6
8
2
min. 8 (7)
Legenda: prokázaná hnízdění – nalezeno obsazené hnízdo (v sezónu i mimo ni), nebo blízkost
obsazeného hnízda prokazují opakovaná pozorování ptáků při nezaměnitelném chování (např. zanášení
potravy); pravděpodobná hnízdění – existenci obsazeného hnízda prokazují častá pozorování identických
ptáků v rámci svého teritoria (např. přelety směřující od předpokládaného umístění hnízda na loviště a
opačně, prezentace okázalých teritoriálních letů, zahánění konspecifických, či heterospecifických
vetřelců); mláďata: narozená (vyvedená); řešitelé: Milovický les – JCH, HM, VM, TR, RV, JM, LR, TS
Jalovec – JCH, Náměštské rybníky – VM, Jižní Morava – HM, Slapy – JV, Královéhradecko – JZ
(iniciály, viz seznam řešitelů).
Tab. 2 - Hnízdění včelojeda lesního ve zkoumaných plochách v roce 2015
[km ]
[%]
hnízdní
teritoria
Milovický les (BV)
22
75
6
6
TS Jalovec (TR)
50
40
3-4
Náměšťské ryb. (TR)
50
30
rozloha
2
les
hnízdní nalezená
páry
hnízda
hnízdění
mláďata
prok.
pravděp.
[n]
1
4
2
2 (2)
2
1
2
-
min. 1 (0)
1
1
-
1
-
?
J. Morava (BV,BO,HO)
2
2
2
2
0
3-4 (2)
Slapy (BN)
1
1
1
1
-
2 (2)
Královéhradecko (HK)
1
1
1
1
0
1 (1)
14-15
13
6
11
2
min. 9-10 (7)
celkem
Legenda: prokázaná hnízdění – nalezeno obsazené hnízdo (v sezónu i mimo ni), nebo blízkost
obsazeného hnízda prokazují opakovaná pozorování ptáků při nezaměnitelném chování (např. zanášení
potravy); pravděpodobná hnízdění – existenci obsazeného hnízda prokazují častá pozorování identických
ptáků v rámci svého teritoria (např. přelety směřující od předpokládaného umístění hnízda na loviště a
opačně, prezentace okázalých teritoriálních letů, zahánění konspecifických, či heterospecifických
vetřelců); mláďata: narozená (vyvedená); řešitelé: Milovický les – JCH, HM, VM, TR, RV, JM, LR, TS
Jalovec – JCH, Náměštské rybníky – VM, Jižní Morava – HM, Slapy – JV, Královéhradecko – JZ
(iniciály, viz seznam řešitelů).
40
Hnízdní strom: Bylo nalezeno 12 stromů s hnízdem. Dub byl jako hnízdní strom zjištěn 4x
(Milovický les – 3x, jižní Morava – 1x), lípa 3x (Slapy – 3x), smrk 2x (TS Jalovec – 2x), borovice
1x (jižní Morava), jasan 1x (jižní Morava) a olše 1x (Královéhradecko).
Křepenice, 22.7.2014: Obsazené hnízdo včelojeda umístěné na lípě.
Kromě vosích pláství jsou na hnízdě rovněž zelené větvičky borovice.
Foto: J. Veselý
Vejce: V 6 nalezených hnízdech bylo sneseno v roce 2014 minimálně 8 vajec. Snůška byla zničena
v 1 případě (Milovický les). Jednalo se o hnízdo na dubu, které bylo obsazeno v roce 2012, kdy
z něj bylo vyvedeno 1 mládě. 5.7.2014 byl pod hnízdem nalezen zbytek skořápky jednoho vejce.
Hnízdo tak bylo neproduktivní (v roce 2013 a 2015 zůstalo neobsazeno). V roce 2015 bylo
nalezeno rovněž 6 hnízd a v nich bylo sneseno nejméně 9 vajec. Kompletní, ani částečné zničení
snůšky vajec jsme v tomto roce nezjistili.
Mláďata: V roce 2014 byla přítomnost mláďat zaznamenána v 5 hnízdech z 6 nalezených (83%).
V těchto 5 hnízdech byla 4 hnízdění úspěšná a vyvedeno bylo 7 mláďat (1 ml. – Milovický les,
2 ml. – 1x jižní Morava, 2x Slapy). Ztráty na mláďatech byly zjištěny v 1 hnízdě (TS Jalovec), tedy
v 17 % nalezených hnízd (n=6).
Neúspěšná hnízda byla 2. V jednom byla zničena snůška (Milovický les), druhé hnízdo bylo
opuštěno zřejmě až v době hnízdní péče o mláďata, takže mláďata vyvedena nebyla (TS Jalovec).
Předpokládáme, že uhynula relativně malá mláďata, zřejmě stará jen několik málo dní po narození.
V roce 2015 byla mláďata zjištěna v 6 hnízdech z 6 nalezených (100%). V těchto 6 hnízdech
byla 4 hnízdění úspěšná a vyvedeno bylo 7 mláďat (1 ml. – Královéhradecko, 2 ml. – 1x Milovický
les, 1x jižní Morava, 1x Slapy). Ztráty na mláďatech byly zjištěny ve 2 hnízdech (TS Jalovec, jižní
Morava), tedy v 33 % z nalezených hnízd (n=6).
Neúspěšná hnízda byla 2 a v obou uhynula mláďata. V jednom případě bylo hnízdo opuštěno
zřejmě až v době hnízdní péče o mláďata, takže mláďata vyvedena nebyla. Jedná se o obdobnou
situaci a na stejné lokalitě jako v předchozím roce 2014 (TS Jalovec). Další mládě (mláďata) byla
v jednom hnízdě predována zřejmě jestřábem lesním (Accipiter gentilis), který usmrtil rovněž
samici (jižní Morava). Samice včelojeda seděla na hnízdě na borovici 18.6.2015. O měsíc později,
tedy 18.7.2015 nalezl H. Matušík asi 10 m od hnízdního stromu trhaniště jestřába s téměř
41
kompletním opeřením samice včelojeda (obrysová pera). Téhož dne byla provedena kontrola
hnízda. Mláďata v něm již nebyla, ale byl nalezen trus, který patřil mláďatům ve stáří asi 3 týdny.
Byla vyslovena domněnka, že mláďata predoval rovněž jestřáb lesní (příčinu smrti – jestřába, určil
podle charakteristických zbytků opeření samice na trhaništi H. Matušík, který podle trusu na hnízdě
rovněž determinoval věk zmizelých mláďat). V tomto případě zahynulo mládě (mláďata), jak bylo
uvedeno, ve stáří asi 3 týdny.
Strážnice, 24.7.2014: Světle vybarvené mládě včelojeda.
Foto: H. Matušík
Hnízdní úspěšnost: Celkem byla v různých fázích hnízdního cyklu v roce 2014 zmařena 2 hnízdění
(Milovický les, TS Jalovec), v roce 2015 rovněž 2 hnízdění (TS Jalovec, jižní Morava). Znamená
to, že celkové hnízdní ztráty postihly v roce 2014 přes 33 % nalezených hnízd včelojedů lesních
(n=6), v roce 2015 rovněž přes 33 % nalezených hnízd včelojedů (n=6).
Jak bylo již uvedeno, v roce 2014 bylo úspěšně vyvedeno 7 mláďat. Ta byla nalezena
v 5 hnízdech z 6 nalezených. Výsledná hnízdní úspěšnost tak činila 1,2 mláďat na započaté
hnízdění (n=6), respektive 1,8 mláďat na úspěšné hnízdění (n=4).
V roce 2015 bylo úspěšně vyvedeno rovněž 7 mláďat, kdy úspěšná byla 4 hnízda z 6 nalezených.
Výsledná hnízdní úspěšnost tak činila 1,2 mláďat na započaté hnízdění (n=6), respektive 1,8 mláďat
na úspěšné hnízdění (n=4).
Potrava: Analýza potravy včelojedů, nebyla v letech 2014 a 2015 příliš úspěšná. V obou letech byla
nalezená hnízda poměrně skrytá, značně cloněná listím z okolních stromů. To nám bránilo sledovat
ptáky při nerušeném hnízdění na větší vzdálenost. Bylo tedy vyloučeno dlouhodobé přímé
pozorování z krytých pozic u hnízd. Proto jsme data o potravě sbírali náhodně, ale i cíleně, jednak
při pozorování ptáků přinášející potravu v pařátech (obvykle podpořeno fotodokumentací), jednak
vyhledáváním zbytků potravy u vyhrabaných zemních hnízd blanokřídlého hmyzu, nebo sběrem
zbytků potravy na obsazených hnízdech a pod nimi. Ve všech případech se jednalo pouze o plástve
různých zástupců blanokřídlých (Hymenoptera), obvykle bez imág (dospělého hmyzu).
V Milovickém lese jsme identifikovali ve většině případů plástve vos (určené pouze do rodu
Vespula), ojediněle podle nalezených jedinců byly identifikovány jako potrava včelojedů na dvou
místech vosy druhu vosa útočná, Vespula germanica (Milovický les a Moravskokrumlovský les,
Macek et al. 2012, Klejdus & Mrlík 2015). Méně početnou složku potravy představovaly také různé
druhy čmeláků (rod Bombus). Zatímco v Milovickém lese představovali čmeláci vcelku málo
42
významný podíl potravy včelojedů (většinu tvořily vosy, zřejmě různých druhů), tak u jednoho
hnízda na jižní Moravě tomu bylo naopak, protože pod tímto hnízdem bylo nalezeno velké
množství pláství, hlavně čmeláků.
Moravskokrumlovský les, 8.9.2014: Mladý včelojed při vytahování
vosích larev z plástve, kterou vyhrabal z jejich zemního hnízda.
Foto: J. Klejdus
Zvláštnosti v chování: K zajímavostem patří pozorování dospělého samce, který na hustě zarostlé
lesní pasece lovil zemní druhy vos. Hnízda vos vyhledával z vrcholků asi 2 až 2,5 m vysokých
stromků (smrčky, Náměšťské rybníky, 13.6.2015). Teprve potom seskočil do husté vegetace, kde
vyhrabával vosí hnízda (až 1 m vysoká třtina, rod Calamagrostis). Jistě je zajímavé, že na místo se
během dne asi 2x vrátil. Lov ho zaměstnával asi 5 hod (9 – 14 hod). Jiný zajímavý případ. Měli
jsme ojedinělou možnost pozorovat z bezprostřední blízkosti tohoročního včelojeda při získávání
potravy ze země. Celá situace byla již podrobně popsána a publikována (Klejdus & Mrlík 2015),
proto se zde omezíme jen na konstatování těch nejzajímavějších faktů. Mladý včelojed se
opakovaně vracel k zemnímu hnízdu vos po 5 dní (8.–12.9.2014) a při většině návštěv zde pobýval i
několik hodin (1 – 3 hod). Většinu času odkrýval zemní hnízdo vos, takže nakonec vyhloubil díru
širokou asi 25 cm a hlubokou 45 cm. Konzumoval nejen larvy vos, které zobákem vytahoval
z pláství, ale také dospělce, které příležitostně chytal do zobáku a bezprostředně poté je pozřel.
Literatura
Horák P. & Diviš T., 2006: Včelojed lesní (Pernis apivorus). Metody monitoringu druhů přílohy I
směrnice ES o ptácích, listopad 2006
Klejdus J. & Mrlík V., 2015: Včelojed lesní – unikátní pozorování chování hmyzožravého dravce.
Svět myslivosti 1/15: 21–23
Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P., 2012: Blanokřídlí České
republiky I. – žahadloví. Academia, Praha.
Mrlík V. & Chobot J., 2011: Včelojed lesní v Milovickém lese (CHKO Pálava). RegioM 2011,
Sborník regionálního muzea v Mikulově: 42-45.
Mrlík V., 2012: Monitoring včelojeda lesního. Ptačí svět XIX (2): 8.
Traue von H. & Wuttky K., 1976: Zur postembryonalen Entwicklung des Wespenbussards (Pernis
apivorus). Beitr. Vogelkd., Leipzig 22 (3/4): 201-235.
43
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis)
Václav HLAVÁČ, Jan BUCHTA, Petr DVOŘAN, Vladimír GAHURA, Ivo HERTL,
Miloslav HOLÁŇ, Tomáš KNĚŽÍČEK, Petr KOLKA, Jaroslav KŘIŽKA, Bedřich LANDSFELD,
Martin MIŠKOVSKÝ, Jindřich SEDLÁČEK, Vlasta ŠKORPÍKOVÁ, Václav TOMÁŠEK
[email protected]
Rozsah monitoringu
Monitoring jestřába lesního (Accipiter gentilis) v roce 2015 probíhal na čtrnácti studijních plochách
vybraných území ČR. Jejich rozmístění je patrné z následující mapky.
Metodika
Monitoring probíhal podle metodiky použité
v předešlých letech. Jde tedy o nalezení všech
hnízdících párů na sledované ploše o velikosti
minimálně 25 km2 (nejlépe čtverec o rozměrech
5x5 km). V poměru plošného zastoupení lesa
a zemědělské krajiny by plocha měla odpovídat
situaci v širším okolí. Na této ploše je nutné
zjistit všechny hnízdící páry, dostačuje však
prokázat přítomnost páru, k prokázání není nutný
nález hnízda. Jako vhodná metoda je doporučeno
zjištění hlasových projevů v době toku, zejména
v době těsně před rozedněním, opakované
pozorování dospělých ptáků s potravou v hnízdní době nebo hlasové projevy mláďat po vyvedení
apod. Experimentálně byla na jedné ploše použita metoda akustického monitoringu (Ivo Hertl,
Velká Bíteš). V roce 2015 došlo k podstatnému rozšíření celkové sledované plochy, a to především
díky výsledkům Václava Tomáška, který sleduje jestřáby v oblasti Liberecka (468 km2) a Beskyd
(230 km2).
44
Výsledky
Čtrnáct spolupracovníků zjistilo v roce 2015 na čtrnácti monitorovacích plochách o celkové ploše
1998 km2 celkem 49 hnízdních teritorií jestřába (z toho 40 prokázaných nálezem hnízda). Průměrná
hnízdní hustota činila 2,35 párů na 100 km2. Zajímavé jsou rozdíly v hnízdní hustotě mezi
jednotlivými sledovanými oblastmi. Například v oblasti Hrubého Jeseníku (124 km2) nebyl zjištěn
žádný pár, v oblasti Znojemska (610 km2) 4 páry (0,6 párů/100 km2), na Liberecku (468 km2)
celkem 17 párů (3,6 párů/100 km2), v okolí Velké Bíteše - akustický monitoring na ploše 125 km2
potom 6 párů (4.8 párů/100 km2).
Vývoj hnízdní hustoty (v párech na 100 km2) za celé období monitoringu:
• rok 2010
sledováno 369km2
4,60 párů/100 km2
• rok 2011
sledováno 577km2
3,98 párů/100 km2
• rok 2012
sledováno 532km2
3,75 párů/100 km2
2
• rok 2013
sledováno 1089km
3,10 (*1,90) párů/100 km2
• rok 2014
sledováno 1081km2
1,27 (*0,92) párů/100 km2
• rok 2015
sledováno 1998km2
3,24 (*2,35) párů/100 km2
* se započtením údajů ze Znojemska (údaje V. Škorpíkové, jde o specifické území jižní Moravy
s nízkou lesnatostí, sledovaná plocha zahrnuje 610 km2).
rozloha nadm. v.
[km2]
[m]
les
[%]
agro
[%]
intra
[%]
voda
[%]
počet
hustota
párů* [p/100km2]
Malenovice (B. Landsfeld)
30
200-375
50
35
15
0
1(1)
3,3
Úhořilka (V. Hlaváč)
25
380-620
40
50
10
0
1(1)
4,0
Hrubý Jeseník (V. Gahura)
124
563-925
33
60
7
0
0
0,0
Mokrá (J. Buchta)
28
430-530
90
5
5
0
1(1)
3,6
Bohuslavice u Zlína (J. Křižka)
42
420-542
35
58
7
0
3(3)
7,1
Jihlava (T. Kněžíček)
54
550-660
35
35
20
10
1(1)
1,8
Hrabyně (M. Miškovský&M. Holáň)
82
250-396
35
55
7
3
3(3)
3,6
Dolní Břežany (J. Sedláček)
94
280-385
20
49
30
1
1
1,1
Benátky n. J. (P. Kolka)
58
200-241
30
60
10
0
2(2)
3,4
Znojemsko (V. Škorpíková)
610
175-262
20
70
5
5
4(3)
0,6
Buchlovice (P. Dvořan)
28
350-548
65
30
4
1
2(1)
7,1
Velká Bíteš (I. Hertl)
125
300-561
60
30
10
0
6(5)
4,8
Liberecko (V. Tomášek&J. Hanel)
468
220-1100
49
43
8
0
17(15)
3,6
Beskydy (V. Tomášek)
230
480-1323
80
15
4
1
7(4)
3,0
49(40)
2,35
celkem
1998
* počet hnízdících párů (počet dohledaných hnízd)
45
Závěr
Výsledky monitoringu signalizují v průběhu sledovaní pozvolný pokles početnosti jestřába lesního.
Je zřejmé, že objektivní výsledky dává zejména sledování větších monitorovacích ploch optimálně
s využitím plošně prováděného akustického monitoringu. Tradiční monitoring zaměřený především
na kontroly dříve známých hnízdišť může vést ke značnému zkreslení výsledků. Vzhledem k tomu,
že jestřáb lesní zůstává díky svému potravnímu zaměření i nadále konfliktním druhem, je nutné
věnovat vývoji jeho početnosti i do budoucna zvýšenou pozornost.
46
Monitoring lesních druhů sov
Ivo HERTL, Miroslav DUSÍK
Zpracováno na základě údajů poskytnutých následujícími spolupracovníky: Mirek BAŽANT,
Ondřej BIELIK, Tomáš BODNÁR, Jan BUCHTA, Jaromír ČEJKA, Libor DVOŘÁK,
Milan FRENCL, Vladimír GAHURA, Martina HANZLÍKOVÁ, Filip HRUŠKA, Pavel JAŠKA,
Zuzana JŮZLOVÁ, Gedeon KAŠPAR, Petr KAFKA, Michal KAVKA, Bohuslav KLOUBEC,
Tomáš KNĚŽÍČEK, Daniel KŘENEK, Ivan KUNSTMÜLLER, Bedřich LANDSFELD,
David MELICHAR, Martin MIŠKOVSKÝ, Roman MULÁČEK, Václav PAVEL,
Petr PAVELČÍK, Karel POPRACH, Martin PUDIL, Tomáš SKŘÍČEK, Jan STŘÍTESKÝ,
Jan STÝSKALA, Pavel ŠÁLEK, Richard ŠEVČÍK, Richard ŠINDELÁŘ, Aleš TOMAN,
Václav TOMÁŠEK, Jaroslav VESELÝ, Josef VESELÝ, Martin WALDHAUSER, Jiří ZAJÍC,
Markéta ZÁRYBNICKÁ
[email protected] , [email protected]
V této zprávě shrnujeme výsledky monitoringu výra velkého (Bubo bubo), kulíška nejmenšího
(Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), puštíka bělavého (Strix uralensis)
a puštíka obecného (Strix aluco) v hnízdní sezóně 2015. Součástí zprávy jsou také poznámky
týkající se kalouse ušatého (Asio otus), získané při monitoringu lesních sov. Monitoring těchto
druhů byl sjednocen za účelem zjednodušení práce jednotlivým spolupracovníkům a zvýšení kvality
získaných informací. Nově začala být sbírána data o puštíkovi obecném a kalousovi ušatém.
Věříme, že byl tento účel splněn. Důkazem budiž šíře získaných výsledků nebo rozšíření týmu
spolupracovníků, kterým patří na tomto místě veliké poděkování. Ceníme si také informací
poskytnutých Agenturou ochrany přírody a krajiny prostřednictvím jednotlivých zoologů.
Potravní nabídka pro horské populace lesních druhů sov v roce 2015
Vývoj, rozložení a hustoty hlavní kořisti – drobných zemních hlodavců – zásadním způsobem
usměrňuje reprodukci našich druhů lesních sov, především úspěšnost hnízdění, přežívání a následně
i hustoty populací. Hospodářsky využívané lesy jsou charakteristické množstvím rozdílných
biotopů s odlišnými podmínkami pro ustálené cykly drobných savců i jejich konečné hustoty.
Množství drobných lokalit s odlišným stupněm vývoje vegetačního krytu, stavem nadzemních i
podzemních částí bylinného patra vytvářejí v důsledku značně mozaikovité rozložení potravních
zdrojů. Vysoký podíl trvalých travních porostů v přilehlé zemědělské krajině i zbytky zatravněných
imisních holin na horských hřebenech potravní nabídku stabilizují. Současně to ale vytváří vhodné
prostředí pro silnější gradace hrabošovitých a zvyšuje nebezpečí jejich migrace do nově
zakládaných lesních kultur a vzniku citelných ztrát při zalesňování.
Kontrolní odchyty drobných zemních savců, prováděné v souvislosti s posilováním
ekosystémové služby zvyšování predačního tlaku, dokladují vedle podílu hospodářsky závažných
druhů také početnost jejich populací. Po sezonách 2013 a 2014 s nízkými hustotami hrabošů došlo
ve druhé polovině roku 2015 k silnější progresi. Zatímco podzimní stavy drobných savců byly
v uplynulých dvou sezonách podprůměrné s podílem 39 % hrabošovitých, v sezoně 2015 lze
hovořit o středním výskytu se 64 % této skupiny hlodavců. Přítomnost vysokého 44 % podílu
starých zvířat v populaci na počátku nastávajícího zimního období celkovou početnost zvířat
v průběhu zimy sníží. Zůstává však značná pravděpodobnost přežívání silné populace vyspělých
mladých jedinců do příštího vegetačního období. Stav vývoje hlavní kořisti ve třech rozhodujících
základních typech prostředí severního pohraničí v roce 2015 můžeme demonstrovat na výsledku
z Orlických hor (obr. 1-3). Odchyt byl realizován na stálých lokalitách, které sice zdaleka
47
nereprezentují celou plochu území a zachycuje jen dílčí vzorek, ale znázorňuje utváření potravních
zdrojů pro predátory v jednotlivých ročních obdobích. Oscilace kořisti je důležitou informací
pro hodnocení průběhu a úspěšnosti hnízdění jednotlivých druhů myšilovných dravců a sov.
Jarní a podzimní stavy kořisti v lesním prostředí tří geografických celků ukazují na značnou
podobnost vývoje společenstva především v horském lese (Jizerské hory, Orlické hory). Níže
položené lokality, propojené travnatými koridory podél cest, navazujícími na přilehlé zemědělsky
využívané louky, jsou častěji osídlovány také hrabošem polním (Javoří hory). Ten pak může tvořit
významný podíl ve společenstvu drobných savců i v lesním prostředí. Celková hustota společenstva
hlavní kořisti se přitom příliš nemění. Ke změně dochází především ve skladbě společenstva.
Vysoké zastoupení hraboše polního, případně hraboše mokřadního, znamená především energeticky
méně náročný lov a v důsledku i předpoklad vzniku početnějších populací všech lesních druhů sov.
Mezidruhová potravní konkurence je u sov v lesním prostředí velmi dobře omezena biotopovými
preferencemi a odlišnými nároky na hustotu kořisti. Její distribuce je v prostoru rozdílná vzhledem
ke způsobu obhospodařování a obnovy lesa. Vysoká mozaikovitost věkových stupňů lesních
porostů, jejich druhové skladby nebo existence cest, širokých průseků a mýtin přispívá ke značné
diverzitě kořisti a její početnosti. Jednotlivé druhy lesních sov tak mohou za předpokladu dostatečné
nabídky hnízdních příležitostí ve svém životním prostoru velmi dobře prosperovat vedle sebe.
Dokladem může být souběžné zvyšování počtu hnízdících párů a nehnízdících jedinců regionálních
budkových populací puštíka obecného, sýce rousného i kulíška nejmenšího, hnízdícího nejčastěji
v přirozených dutinách.
Obr. 1 - Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov v lesním
prostředí Orlických hor.
Obr. 2 - Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov na loukách
a pastvinách Orlických hor.
48
Obr. 3: Schéma dynamiky hlavních druhů kořisti dutinových dravců a sov
v mimolesních liniových refugiích Orlických hor.
Podle dlouhodobých výsledků pozorování i prováděných odchytů drobných savců dochází
k plošným masivním gradacím v lesním prostředí pouze výjimečně v intervalu přibližně po 10-12
letech. Za stávajících hustot drobných hlodavců ke konci roku 2015 nelze zcela vyloučit požerky na
sazenicích lesních dřevin, ke kterým by mohlo dojít jen na omezeném počtu lokalit. Výsledek
odchytu drobných zemních savců uskutečněný v oblasti Jizerských, Orlických a Javořích hor
v tomto roce dokládá nadprůměrné stavy drobných zemních savců. Současné struktury společenstev
a sledované reprodukční ukazatele na počátku a na konci vegetační sezony však odpovídají
běžnému průběhu cyklu bez přítomnosti kalamitních hustot populací.
Samotný odchyt je pro objektivní porovnání výsledků trvale prováděn stejnou metodou. Liniová
expozice 650 sklapovacích pastí po 3 noci byla v každém regionu rozdělena v liniích tak, aby
podchytila nejdůležitější mikrobiotopy s předpokládaným výskytem především drobných zemních
hlodavců. Použita byla univerzální návnada, která se podle potřeby průběžně obnovovala pro
zachování dostatečné pachové stopy. Odchyt byl prováděn pouze za příznivých klimatických
podmínek.
Z hlediska biologického potlačování gradací drobných hlodavců lze uvést pro jednotlivé druhy
následující stručné charakteristiky:
• Hraboš polní (Microtus arvalis) je vysoce dominantním druhem na přilehlých kosených
loukách a pastvinách. Do lesního prostředí migruje travnatými koridory podél cest
především v letech letního kalamitního výskytu. Může se objevit na velkých mýtinách nebo
na imisních holinách horských hřebenů. Tady je pak schopen vytvářet stálé populace pouze
na trvale odlesněných a zatravněných plochách. Jeho populační hustoty v lesním prostředí
lze ke dni odchytu v roce 2015 podle zjištěných pobytových stop hodnocených oborovou
normou MZe (ON 466021) označit za nízké. V části lučních porostů na úpatí hor
dosahovaly hustoty na konci září hodnot středního až silného výskytu a přetrvávaly až
do konce roku. Početnost tohoto hlodavce byla na jednotlivých lučních blocích značně
rozdílná. V březnu se pohybovala od nízkého (do 40 nor / ha) do silného výskytu (do 200
nor / ha) a do prosince vystoupala na některých lokalitách hodnota až k 800 používaným
norám / ha.
• Hraboš mokřadní (Microtus agrestis) bývá v podmínkách horských členitých nebo
prosvětlených lesů s bohatým travním podrostem jedním z dominantních druhů. Prokázané
zastoupení tohoto hlodavce se ve společenstvu drobných savců lesního prostředí na konci
září udrželo v průměru na 15 % a odpovídalo průběhu mírné gradace. Nálezy jednotlivých
zvířat v uzavřeném lesním prostoru s řídkými travnatými enklávami ukazují na tendenci
49
•
•
•
•
šíření ze vzdálenějších travnatých ploch. Jako vlhkomilný druh se zpravidla vyskytuje
ve vegetaci bylinného patra a může tak působit škody na travnatých mýtinách.
Na rozsáhlých mladých imisních holinách může být jeho výskyt invazivní s výraznou
fluktuací. Proto je lesníky považován za hlavního kalamitního škůdce v horském prostředí,
který poškozuje vedle kultur listnatých dřevin také výsadby nepůvodních jehličnatých druhů
(smrk pichlavý, modřín, borovice). Již při početnosti 20 jedinců na 1 ha může způsobit 5%
škody (VACEK a kol., 2007). Ptačími predátory je pro vyšší koncentraci jedinců v koloniích
s převahou dospělých samic a mláďat při lovu preferován a jeho početnost je tak průběžně
snižována.
Norník rudý (Clethrionomys glareolus) dosáhl v tomto roce ve společenstvu drobných
zemních savců lesního prostředí svými 34 % dominantního postavení. V lokalitách horského
lesa se jeho zastoupení přiblížilo dokonce 53 % (Jizerské hory). Na rozdíl od předešlého
druhu osídluje celé lesní prostředí s bylinným patrem i bez něho, což dokládá jeho početná
přítomnost na všech odchytových lokalitách. Značná pohyblivost a široké potravní spektrum
usnadňuje tomuto hlodavci přežívání i na méně výhodných stanovištích. Proto obývá i hustě
zapojené mlaziny, jehličnaté monokultury a je běžný i v otevřeném terénu s pásy rozptýlené
zeleně. V letech přemnožení patří k hlavním škůdcům lesních výsadeb. Na rozdíl od hraboše
mokřadního je schopen dosáhnout daleko vyššího absolutního počtu jedinců v celém
prostoru lesa (nikoli lokální hustoty). Nevytváří totiž kolonie a jednotlivá zvířata jsou
rovnoměrněji rozptýlena. Zatímco hraboši se pohybují po rozloze několika desítek m 2,
jednotliví norníci obývají plochu kolem 0,7 ha.
Myšice lesní (Apodemus flavicollis) oproti očekávání nevytvořila silně početnou populaci.
V průběhu sezony i při trojnásobném zvýšení populačních hustot její podíl ve společenstvu
drobných zemních hlodavců lesního prostředí poklesl ze 22 % na necelých 11 %. Jednou
z příčin prudkého poklesu početnosti myšic ve zdejším regionu může být zvýšený zájem
predátorů v průběhu zimy 2014/2015, kdy její zastoupení ještě v předjarním období
dosahovalo 52 %. Za omezené sněhové pokrývky se pohyblivá zvířata mohla stát přechodně
atraktivní kořistí. Jako převážně semenožravý hlodavec, využívající produkci semen
ve všech patrech lesního porostu, nepředstavuje pro výsadby dřevin žádné vážné nebezpečí.
Může zaškodit pouze ve skladech osiv nebo ve školkách bezprostředně po výsevu semen.
V lesním prostředí je skupina myšic pro úspěšnost biologické prevence nenahraditelným
článkem pomáhajícím udržet početnější společenstvo predátorů po plošném zhroucení
populací hrabošovitých. Významná je také pohybová aktivita myšic v zimním období,
kdy vyhledávají semena dřevin v korunách stromů nebo na sněhu. Stabilizují tak potravní
nabídku a její dostupnost pro lesní druhy sov v kritickém zimním období se silnou sněhovou
pokrývkou.
Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) není typickým příslušníkem horských lesů. Její
výskyt je dán spíše náhodnou imigrací zvířat z níže položených refugií mezi zemědělskými
plochami a remízky. Nepočetné populace se také nacházejí na otevřenějších prostranstvích
velkých mýtin i nezalesněných imisních holin. Těžištěm jejího výskytu jsou spíše lesní
okraje a otevřená krajina s rozptýlenou zelení v nižších polohách. Při vyšších populačních
hustotách je, podobně jako předchozí druh, významným stabilizačním prvkem pro udržení
predátorů v otevřené krajině.
Rejsci (Sorex sp.) v průběhu teplého a suchého letního počasí výrazně zvýšili svoji
početnost. V lesním prostředí dosahovali více než patnáctinásobku výchozího jarního stavu.
Ve společenstvu drobných savců byli na konci vegetačního období v tomto roce zastoupeni
24 %, což je nejvyšší hodnota za posledních 10 let. V letech propadu početnosti drobných
hlodavců se stávají náhradní kořistí všech druhů myšilovných predátorů a přispívají tak
k jejich úspěšnějšímu přežívání. Zejména u sov patří k často lovené náhradní kořisti v letech
hlubokého propadu populací drobných hlodavců.
50
Výr velký (Bubo bubo)
Monitoring výra velkého je v rámci SOVDS dlouhodobě zaměřen na sledování hnízdní úspěšnosti
jednotlivých párů. V roce 2015 bylo sledováno celkem 181 historických nebo potenciálních
hnízdních stanovišť. Z tohoto počtu bylo 115 lokalit obsazených a na nich nálezem hnízda bylo
prokázáno 63 hnízdění. Při celkem 40 úspěšných hnízděních bylo zjištěno min. 79 mláďat. To
představuje hnízdní produktivitu 1,3 mláděte na prokázané hnízdění (nalezené hnízdo). Toto číslo je
nadprůměrné v rámci období, kdy monitoring SOVDS probíhá: 0,8 (2009) – 0,5 (2010) – 0,7 (2011)
– 1,2 (2012) – 1,5 (2013) – 0,5 (2014). Tato čísla jsou ovšem vyšší než reálná hnízdní produktivita
vzhledem ke skutečnosti, že na části hnízd počet zjištěných mláďat neodpovídá skutečně
vyvedeným mláďatům, ale mláďatům nalezeným při kroužkování na hnízdě nebo jeho okolí a
nezohledňuje tedy další ztráty až do období skutečného vyvedení mláďat.
Ztráty byly zjištěny pravděpodobně vyrušením lidskou činností (J. Buchta, I. Hertl,
2x I. Kunstmüller, T. Skříček, J. Veselý), úhynem dospělého ptáka (I. Hertl) a predací liškou
(M. Frencl). Nalezena byla tři stromová hnízda (T. Kněžíček, O. Bielik, B. Landsfeld).
sledované
lokality
obsazené
lokality
prokázaná
hnízdění
úspěšná
hnízdění
mláďata
Veselý Jaroslav: Český kras
22
6
1
1
3
Veselý Josef: Benešovsko
46
31
21
14
31
Dusík M.: Jablonné nad Orlicí
4
4
3
1
1
Tomášek V.: Liberecko
7
7
3
2
3
Kafka P.: Broumovsko
15
15
5
2+1
4+?
Frencl M.: Písecko
1
1
1
0
0
Kunstmüller I.: Vysočina
31
10
10
5
7
Kněžíček T.: okr. Jihlava
4
2
2
2
6
Skříček T.: okr. Třebíč
1
1
1
0
0
Hertl I.: Vysočina
10
6
4
2
6
Hertl I.: Brněnsko
9
5
1
1
3
Buchta J.: Brněnsko
4
4
2
2
2
Buchta J.: okr. Vyškov
3
3
1
1
3
Dvořák L.: okr. Blansko
5
5
1
1
1
Landsfeld B.: okr. Zlín
1
1
1
1
1
Poprach K.: Nízký Jeseník
5
3
1
0
0
Gahura V.: Bruntálsko
10
9
3
2
3
Miškovský M.: okr. Bruntál
1
1
1
1
3
Miškovský M.: okr. Opava
2
1
1
1
2
181
115
63
39+1
79+?
celkem
Vysvětlivky: sledovaná lokalita – navštívené stanoviště vhodné pro hnízdění; obsazená lokalita – místo
s nalezenými pobytovými známkami nebo zaslechnutí toku; prokázané hnízdění – nález hnízda.
51
Sledování tradičních hnízdišť, pokud není provázeno monitoringem volajících samců nebo
akustickým monitoringem, neposkytuje dostatečné informace o absolutní početnosti. Dlouhodobě
obsazovaná stanoviště bývají z různých důvodu opouštěna a obsazována jsou nová. Současně určitá
část populace využívá hnízda na stromech, která nelze jednoduše dohledávat a kontrolovat.
Představu o aktuální početnosti přináší výsledky z oblastí, kde byly sovy sledovány systematicky
na větším území nebo se snahou najít všechny obsazené okrsky a v nich následně ve dne dohledat
hnízdiště. Nízká početnost populace výrů v rozlehlých horských oblastech je způsobena plošným
nedostatkem vhodných stanovišť ke hnízdění a lovišť. Čím menší je velikost sledovaného území,
tím výrazněji se naopak projevuje okrajový efekt, kde je do určité plochy sledovaného území
zařazeno větší množství nekompletních okrsků, a tím dochází k umělému navýšení početnosti
populace.
plocha
nadm. v.
[km2]
[m]
Křenek D. a kol.: Beskydy
1400
500-1200
AM+O
76+3
3-4
0,2-0,3
Pavel V.: Orlické hory
510
280-1115
AM
16
6
1,2
Hertl I.: Bítešská vrchovina
480
230-680
AM
90
15
3,1
Čejka J.: Žďárské vrchy
400
520-836
O
7
16
4,0
Tomášek V.: Liberecko
350
250-800
AM+O
8+16
15
4,3
300
400-786
AM+O
68+8
17-21
5,7-7,0
Muláček R.: JZ Příbramsko
300
458-844
O
22
12
4,0
Bažant M.: Táborsko
237
370-532
O
8
1-4
0,4-1,7
Stříteský J.: VÚ Březina
161
280-650
AM
112
4-5
2,5-3,1
Bielik O.: Mladovožicko
127
420-673
O
6
2
1,6
Melichar D.: PP Manětínská
100
450-650
O
15
3
3,0
Tomášek V.: Český ráj
100
300-550
O
14
7
7,0
Bodnár T.: Novohradské hory
50
670-1040
O
9
2
4,0
Kavka M.: Kamenolhotsko
48
425-555
O
8
3
6,3
Dvořák L.: Drahanská vrchovina
22
350-630
O
60
5
22,7
celkem
4585
metoda
kontroly
okrsky
hustota
[okr/100km2]
111-120
Vysvětlivky: AM – akustický monitoring, O – odposlechy, kontroly – počet linií (odposlechy) nebo
nahrávacích stanovišť (AM).
Těžištěm rozšíření výra velkého v ČR jsou
pahorkatiny středních poloh, kde se zalesněná
údolí střídají s otevřenou zemědělskou krajinou.
V těchto oblastech se výři obvykle vyskytují
v početnosti 3-7 okrsků na 100 km2. Odpovídající
velikost okrsků se zde pohybuje kolem 20 km2.
52
Sýc rousný (Aegolius funereus)
Hnízdní úspěšnost sýce rousného je sledována kontrolami obsazenosti přírodních hnízdních dutin
a instalovaných budek. Celkem bylo sledováno 3664 instalovaných budek a doupných stromů.
Z tohoto počtu bylo zjištěno 230 hnízdících párů (obsazených budek a dutin) a minimálně
ve 137 případech bylo hnízdění úspěšné.
budky/dut.
[ks/km ]
hn.
páry
úsp.
hn.
722
1,5
13
7-8
2,0
2,7
350-1600
495
1,4
61
32
3,3
16,8
269
280-1110
550
2,0
38
21
3,6
14,1
200
520-836
-
-
11
6
3,5
5,5
Dusík M., Pavelčík P.: Chřiby
162
190-580
10
0,1
1
1
4,0
0,6
150
430-1115
249
1,7
22
15
3,3
14,7
Hertl I.: Bítešsko-Křižanovsko
95
260-680
360
3,8
5
3
4,0
5,3
90
500-650
32
0,4
3
1-2
4,0
3,3
Zárybnická M. a kol.: Třeboňsko
84
410-550
250
3,0
3
2
4,5
3,6
Zárybnická M. a kol.: Krušné hory
78
735-956
233
3,0
34
27
4,2
43,6
Hruška F.: Jihlavské vrchy
75
480-837
230
3,1
4
2
4,0
5,3
Tomášek V.: Lužické hory
72
300-600
140
1,9
6
4
?
5,6
Dusík M.: Ještědský hřeben
65
310-1000
70
1,1
6
3
3,7
9,2
38
425-555
50
1,3
2
-
-
5,3
Zárybnická M. a kol.: Boletice
32
900-1200
50
1,6
0
-
-
-
32
420-673
40
1,3
2
1
6,0
6,3
Muláček R.: Březnicko
32
470-753
26
0,8
2
0-1
-
6,3
Buchta J.: PP Říčky
25
400-530
53
2,1
0
-
-
-
24
400-880
96
4,0
15
10
3,5
62,5
18
350-630
8
0,4
2
2
1,5
11,1
230
137-140
les
nadm. v.
[km2]
[m]
[ks]
Poprach K.: Jeseníky a okolí
490
344-1174
363
Dusík M., Tomášek V.: Jizerské h.
celkem
2394
3664
2
ml./
hustota
2
Nedostatek potravy na začátku roku se v mnoha případech projevil opuštěním hnízdní dutiny,
snůšky nebo i vylíhlých mláďat. V kombinaci s predací byla úspěšnost hnízdění sýců v první
polovině sezóny velmi nízká. V průběhu roku se situace zlepšila a byly zaznamenány početné
snůšky i vyšší počty odrostlých mláďat (2x 6 pull. O. Bielik, J. Čejka). Průměrný počet odrostlých
nebo vyvedených mláďat na úspěšné hnízdění byl 3,5 (n=133).
Rok 2015 představoval pro pohraniční populace v severních Čechách po dvou letech návrat
k vyšším početním stavům. Nárůst byl oproti minulému roku více jak 100% a počty hnízdících párů
běžně překročily 10 párů na 100 km 2. Naproti tomu na Vysočině a v Jeseníkách došlo k výraznému
poklesu početnosti (cca 50 % oproti předchozí sezóně). Zde se hustota hnízdících párů v roce 2015
pohybovala kolem 5 párů na 100 km2 lesa (3,3-6,3 p/100km2). Stejných hodnot dosáhla hustota
hnízdících párů v nově sledovaných oblastech v jižní polovině Čech.
53
Dlouhodobé porovnání hnízdní úspěšnosti a příčin ztrát uvádí následující tabulka. Z tohoto hlediska
paří rok 2015 mezi sezóny s relativně nízkými ztrátami. Zajímavou informaci přinesl monitoring
budek s límcem proti kunám. V 7 případech z 34 sledovaných hnízdění (21 %) došlo k opuštění
snůšky samicí a to především z počátku sezóny (M. Zárybnická a kol.).
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
podíl neúspěšných snůšek [%]
66
35
58
35
61
34
38
- opuštění hnízda z neznámých důvodů [%]
53
16
35
15
34
20
16
- predace kunou [%]
13
12
18
14
26
12
18
- vyrušování člověkem [%]
0
4
1
5
0
2
1
- ostatní ztráty [%]
0
3
4
1
1
0
3
Na následujících územích byl zjišťován počet volajících samců, resp. obhajovaných okrsků.
hn. hustota
okrsky
páry [p/100km2]
les
nadm. v.
[km2]
[m]
Křenek D. a kol: Beskydy
1050
500-1200
AM+O/P
76+50
-
-
9
0,9
Tomášek V.: Jizerské hory
280
300-1000
AM+O/P
16+18
-
-
16
5,7
200
520-836
O
7
11
5,5
8
4,0
145
280-650
AM
112
-
-
> 13
> 9,0
95
260-680
AM
77
5
5,3
95
370-532
O/P
8
-
-
90
500-650
O/P
15
3
3,3
84
410-550
AM
70
3
3,6
21
25,0
78
735-956
AM
72
34
34,6
22
28,2
Hruška F.: Jihlavské vrchy
75
480-837
O
9
4
5,3
9
12,0
72
300-600
O/P
12
4
5,6
8-15
11,1-20,8
64
400-786
AM
53
-
-
26
40,6
Jaška P.: Slavkovský les
58
500-880
O/P
12
-
-
47
670-1040
O
9
-
-
2
4,3
Zajíc J.: Královéhradecko
40
230-280
O/P
11
0
-
1
2,5
38
425-555
O/P
8
2
5,3
8
21,1
32
900-1200
AM
22
0
-
4
12,5
32
420-673
O
3
2
6,3
3
9,4
32
470-753
O/P
8
2
6,3
9
28,1
25
400-530
O/P
7
0
-
1
4,0
Hertl I.: Mostiště (Oslava)
23
480-590
AM
12
-
-
7-8
30,4-34,8
18
350-630
O/P
28
2
11,1
7
38,9
celkem
2673
metoda kontr.
72
hustota
[o/100km2]
15-17 15,8-17,9
8-10
8,4-10,5
20-30 22,2-33,3
23-26 39,7-44,8
240-267
Vysvětlivky: AM – akustický monitoring, O – odposlechy, P – využití provokace, kontroly – počet linií
(odposlechy) nebo nahrávacích stanovišť (AM).
54
Počet zjištěných okrsků (obhajovaných teritorií) sýců rousných se v roce 2015 pohyboval až do
30-41 na 100 km2. Větší početnosti sýc dosahuje na územích bez přítomnosti puštíka obecného
(Strix aluco), například PP Manětínská (D. Melichar) nebo výše položené partie pohraničních hor.
Srovnání počtu okrsků s hnízdní hustotou (počtem hnízdících párů) v oblastech kde bylo oboje
souběžně zjišťováno, ukazuje několikanásobnou převahu volajících samců nad počtem nalezených
hnízd. Kromě přítomnosti nespárovaných samců může být tento rozdíl způsoben například
nenalezením všech přítomných hnízd (je známo, že samice v době snášení a líhnutí vajec nereaguje
na poškrab) nebo opakovaným započítáním stejného ptáka (pokud samec volá u více dutin). Svoji
roli může hrát i efekt doprovázení při použití provokace. Jeho vlivu nasvědčuje velký rozdíl mezi
počtem okrsků a hnízdících párů v oblastech, kde byly provokace využity. Vzhledem ke spornému
efektu jejich využití u sýců je na zvážení, zda pro účely stanovení početnosti sýců na určitém území
provokace provádět. Nižší počet okrsků zjištěných akustickým monitoringem v oblasti východních
Krušných hor vzhledem k počtu nalezených hnízdišť byl způsobený rozdílným časovým obdobím
monitoringu. Akustický monitoring okrsků proběhl koncem března a dubna, zatímco hnízdění
pokračovala až do června (Zárybnická M. a kol.). V Beskydech letos bylo i přes větší intenzitu
monitoringu prokázáno pouze 9 okrsků (D. Křenek, V. Tomášek a kol.)!
V následujících oblastech sýc rousný v roce 2015 nebyl zaznamenán: Brdy-Hřebeny (Z. Jůzlová,
64 km2, 376-574 m n. m.), okolí Dalešické přehrady (T. Skříček, 20 km 2, 300-500 m n. m.),
PP Říčky (J. Buchta, 25 km2, 340-535 m n. m.) a Vizovické vrchy (B. Landsfeld, 16 km 2, 250-450
m n. m.). Zajímavostí je zjištění dvou okrsků v borových lesích na Královehradecku (M. Dusík,
J. Zajíc) v nadmořské výšce pouhých 240-260 m.
55
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)
Monitoring kulíška je v rámci SOVDS založen na dlouhodobém sledování stálých území
prostřednictvím hlasových záznamníků nebo prostřednictvím terénních odposlechů. V níže
uvedeném přehledu jsou výsledky doplněny o oblasti, ve kterých byl průzkum proveden
jednorázově nebo poprvé v roce 2015.
les
nadm. v.
[km2]
[m]
Křenek D. a kol.: Beskydy
1050
500-1200
AM+O
76+30
29
2,8
Tomášek V.: Jizerské hory
350
300-1000
AM+O/P
48+32
48-53
13,7-15,1
200
520-836
O/P
8
22
11,0
145
280-650
AM
112
8
5,5
Frencl M.: Písecko
112
380-600
O/P
24
6
5,4
95
260-680
AM
77
6-7
6,3-7,4
84
410-550
AM
70
11
13,1
78
735-956
AM
72
3
3,8
72
300-600
O/P
12
12
16,7
64
400-786
AM
53
14
21,9
Jůzlová Z.: Brdy-Hřebeny
64
376-574
AM
40
7-10
10,9-15,6
Jaška P.: Slavkovský les
58
500-880
O/P
13
23-26
39,7-44,8
47
670-1040
O/P
9
4
8,5
38
420-555
O/P
8
9
23,7
38
370-532
O/P
7
3-5
7,9-13,2
Muláček R.: Mirovicko
33
450-632
O/P
8
4-6
12,4-18,2
32
900-1200
AM
22
7
21,9
32
470-753
O/P
9
4-5
12,5-15,6
Muláček R.: Příbramsko
26
600-786
O/P
7
6-7
23,1-26,9
25
400-530
O/P
5
1
4
24
400-880
O/P
20
3
12,5
Hertl I.: Mostiště (Oslava)
23
480-590
AM
12
2
8,7
Tomášek V.: Turnovsko
21
350-700
O
7
3
14,3
18
350-630
O/P
29
1-5
5,6-33,3
celkem
metoda
kontroly
okrsky
hustota
[okr/100km2]
236-258
2729
Monitoring tohoto druhu neustále představuje problém. Jak ukázaly výsledky z minulých let, nelze
se při mapování hnízdního rozšíření spolehnout na pozorování z minulého podzimu. V posledních
teplých zimách hlasová aktivita kulíšků přes zimu zcela nepolevuje a je tedy otázkou, odkdy nebo
podle čeho při zaslechnutí kulíška usuzovat, že jde o ptáka obhajujícího hnízdní okrsek. Současně
56
se ukázalo, že některé páry se na hnízdišti samotném nemusí ani hlasově projevovat a to i v případě
opakovaných večerních i ranních kontrol v průběhu února až května. Další problémy působí velká
mobilita volajících ptáků, kdy přiřazení volajícího ptáka k hnízdnímu okrsku vyžaduje týmovou
práci skupiny pozorovatelů v terénu nebo využití akustického monitoringu se současným umístěním
více záznamníků v terénu.
V kontextu těchto zjištění se nelze divit velkému rozptylu početnosti. V oblastech, kde byl využit
akustický monitoring se hustota zjištěných okrsků pohybovala v intervalu 3,8-21,9 okrsku na 100
km2. Podobné hodnoty byly zjištěny i v oblastech, kde byl monitoring založen na terénních
odposleších s vyloučením provokace. V případě využití provokace je vliv subjektivního posouzení
pozorovatelem mnohem větší a tomu zřejmě odpovídá i větší rozptyl zjištěných početností –
konkrétně 2,3-44,8 okrsku na 100 km2. Na dlouhodobě sledovaných lokalitách v roce 2015 bylo
zjištěno přibližně stejné množství okrsků vzhledem k roku minulému.
V následujících oblastech kulíšek nejmenší nebyl zaznamenán: Královéhradecko (J. Zajíc,
40km2, 230-280 m n. m.), okolí Dalešické přehrady (T. Skříček, 20 km 2, 300-500 m n. m.),
Vizovické vrchy (B. Landsfeld, 16 km2, 250-450 m n. m.). Naopak potvrzený byl výskyt a hnízdění
ve Chřibech (P. Pavelčík, P. Šálek).
V roce 2015 byla dohledána pouze tři hnízda (L. Dvořák, V. Tomášek, K. Ševčíková). Při
kontrolách budek byly nalezeny pobytové stopy v Jizerských horách (10 budek, 1x hnízdění) a
Krkonoších (2 budky, M. Dusík). Budky instalované v minulém roce na Vysočině zatím nebyly
obsazeny (A. Toman).
Příliš časté využívání hlasové provokace vede ke ztrátě ochoty reakce na ni a významně ztěžuje
také odchyt jedinců (M. Frencl). Opět byl zjištěn pobyt kulíška v zimním období poblíž krmítka
(M. Dusík) a při běžném odchytu pěvců (P. a M. Loudovi, J. Kubíček).
Puštík bělavý
Podrobný monitoring puštíka bělavého probíhal v Beskydech, na území CHKO a sousedních
Slezských Beskyd (1400 km2, 500-1200 m n. m., D. Křenek, V. Tomášek, J. Pavelka a kol.).
Zjištěno bylo celkem 24 okrsků, kontrolováno bylo všech 13 tradičních lokalit. Hlasová aktivita
byla velmi slabá, výskyt se na některých lokalitách podařilo prokázat až v průběhu sezóny při
necílených návštěvách. Ve Chřibech letos volající samec zjištěn nebyl (P. Pavelčík, P. Šálek).
V Boleticích byly zjištěny 3 okrsky (M. Zárybnická a kol.). Informace o aktuálním stavu
populace na Šumavě se získat nepodařilo. V databázi NDOP jsou z tohoto území v hnízdním
období roku 2015 záznamy z minimálně 7 lokalit na území 6 kvadrátů. Jeden další údaj pochází z
CHKO Český les. Na okolních územích, kde monitoring probíhal, nebyl tento druh zjištěn: BrdyHřebeny (Z. Jůzlová, 64 km2, 376-574 m n. m.), Novohradské hory (T. Bodnár, 47 km2, 670-1040
m n. m.) a Slavkovský les (P. Jaška, 58 km2, 500-880 m n. m.).
57
Puštík obecný
Při plošné hnízdní podpoře a monitoringu sýce a kulíška se podařilo získat několik informací také
o početnosti a hnízdní úspěšnosti puštíka obecného. Hnízdní hustota tohoto druhu na sledovaných
územích dosahovala minimálně 10-30 párů na 100 km 2, přitom další páry mohly hnízdit mimo
budky. Poměr úspěšných hnízdění v roce 2015 (81 %) byl mírně vyšší než v případě sýce rousného.
Průměrný počet odrostlých mláďat na úspěšné hnízdění byl 2,0 (n=110).
budky/dut.
les
nadm. v.
[km2]
[m]
[ks]
[ks/km2]
hn.
páry
úsp.
hn.
Dusík M.: Jizerské hory
269
280-1110
132
0,5
26
22
2,1
9,7
Dusík M.: Chřiby
162
190-580
154
1,0
37
29
1,7
22,8
150
430-1115
79
0,5
21
14
2,0
14,0
137
350-1600
66
0,5
20
18
2,4
14,6
Dusík M.: Ještědský hřeben
65
310-1000
20
0,3
8
6
1,5
12,3
Dusík M.: Královéhradecko
40
240-310
47
1,2
7
7
2,7
17,5
Dusík M.: Klokočka (Bakov nJ)
30
230-360
20
0,7
5
4
1,5
16,7
24
400-880
23
1,0
6
6
2,2
25,0
18
350-630
13
0,7
3
1
3,0
16,7
Zajíc J.: Královéhradecko
10
250-285
5
0,5
3
3
2,7
30,0
celkem
905
136
110
559
ml./
hustota
2
Na územích, kde byly sovy monitorovány systematicky, byl zjišťován počet volajících samců,
resp. obsazených (obhajovaných) okrsků. V Beskydech, na území CHKO, a sousedních Slezských
Beskyd, byl puštík obecný letos nejhojnější sovou. Přestože tomuto druhu nebyla věnována
speciální pozornost, bylo díky vysoké intenzitě průzkumu (atlasové mapování) zjištěno celkem 109
okrsků (D. Křenek, V. Tomášek a kol.). Nejvyšších počtů volajících samců (okrsků) dosahuje
puštík (opět) na Broumovsku, kde bylo zjištěno až 56 okrsků na 100 km2 (P. Kafka).
les
nadm. v.
[km2]
[m]
1050
500-1200
AM+O/P
76+50
109
10,4
95
370-532
O/P
8
6-9
6,3-9,5
84
410-550
AM
70
17
20,2
78
735-956
AM
72
15
19,2
64
400-786
AM
53
31-36
48-56
47
670-1040
O
9
2
4,3
38
425-555
O/P
8
3
7,9
18
350-630
O/P
28
3-9
16,7-50
Křenek D. a kol: Beskydy
celkem
metoda
kontroly
okrsky
hustota
[okr/100km2]
186-200
1474
58
Přesnější odhady počtu volajících samců (okrsků) jsou v oblastech s vysokou hustotou populace
obtížné i v případě použití akustického monitoringu. Přiřazení samců k okrskům na základě
přítomnosti páru, současného volání a charakteristických rysů hlasu je časově velmi náročné
a zabere více času než vyhodnocení všech ostatních méně početnějších druhů dohromady. Z tohoto
důvodu nebylo v tomto roce vyhodnocení provedeno na větších sledovaných plochách. Pro účely
odhadu absolutní početnosti a trendů početnosti by bylo lepší takovýto monitoring omezit na menší
území (J. Stříteský, I. Hertl). V dalších oblastech nebyla populace hodnocena do detailů a k
dispozici jsou pouze subjektivní a relativní údaje.
Zajímavou informací je nezjištěná přítomnost puštíků v oblasti PP Manětínská (D. Melichar),
nebo Boleticích (M. Zárybnická a kol.). Tyto informace je potřeba v dalších letech potvrdit.
Kalous ušatý
Vzhledem k tomu, že většina populace kalouse ušatého hnízdí v otevřené krajině, při monitoringu
lesních druhů sov se podařilo shromáždit pouze dílčí výsledky o početnosti jeho populace. Uvnitř
lesů hnízdí výjimečně, jednotlivé páry nacházíme především na pasekách sousedících s krajem lesa,
nebo na větších pasekách uvnitř lesa. Při monitoringu lesních sov tyto páry potom zaznamenáme.
Situaci dále komplikuje relativně krátký doslech hlasu kalousů. Stanovení absolutní početnosti za
těchto okolností nemá smysl a hodnocení relativní početnosti a jejich trendů odráží zřejmě spíše
zastoupení holin a pasek na sledovaném území nebo rozdílnou početnost kořisti na lesních a
nelesních stanovištích. Výrazně odlišných výsledků navíc dosáhneme při použití různých metod,
na nahrávacích stanovištích umístěných uvnitř lesa zaznamenáme méně kalousů než při průzkumu
na transektech vedoucích i kraji lesů. Pro účely odhadu absolutní početnosti, trendů početnosti i
hnízdní úspěšnosti nelze stávající metodiku využít.
Podzimní odchyty
V období od poloviny srpna do konce listopadu byly opět prováděny pravidelné odchyty lesních
sov spojené s jejich kroužkováním. Výsledky potvrdily celkově úspěšnou sezónu. Podzimní
odchyty byly prováděny v těchto oblastech: Jihlavské vrchy (F. Hruška), Bítešsko - Křižanovsko
(D. Rymešová & I. Hertl), Kutnohorsko (M. Kavka), Krušné hory (M. Hanzlíková).
Odchyceno bylo celkem 170 sov. Druhové složení této skupiny bylo následující: 109x sýc
rousný, 42x kalous ušatý, 13x kulíšek nejmenší
a 6x puštík obecný. Přitom je potřeba
poznamenat, že odchyty byly nejčastěji cíleny
právě na sýce rousného. K metodice blíže
v samostatném článku tohoto Zpravodaje.
Vzhledem k malému počtu úspěšně
hnízdících párů sýců na Vysočině byl
překvapující počet odchycených sýců rousných
a množství zastoupených mláďat. Situace
nasvědčuje přítomnosti mláďat narozených
mimo toto území, například v pohraničních
pohořích s mnohem vyšším počtem úspěšných
hnízdění. Tento předpoklad bohužel nebyl
potvrzen odchytem kroužkovaného mláděte
tohoto původu. Zdokumentován byl pouze
přelet v rámci Vysočiny, 60,7 km na východ
mezi Jihlavskými vrchy (16.9., F. Hruška) a
Bítešskem (4.10., I. Hertl).
59
Sledované oblasti: 1 - Slavkovský les, 2 - Krušné hory, 3 - Lužické hory, 4 - Ještědský hřeben,
5 - Jizerské h., 6 - Krkonoše, 7 - Broumovsko, 8 - Královéhradecko, 9 - Orlické h., 10 - Jeseníky,
11 - Beskydy, 12 - PP Manětínská, 13 - Příbramsko, 14 - Brdy - Hřebeny, 15 - Písecko,
16 - Táborsko, 17 - VÚ Boletice, 18 - Novohradské hory, 19 - Třeboňsko, 20 - Mladovožicko,
21 - Kamenolhotsko, 22 - Jihlavské vrchy, 23 - Žďárské vrchy, 24 - Mostiště, 25 - Bítešsko,
26 - Dalešice, 27 - Moravský kras, 28 - PP Říčky, 29 - VÚ Březina, 30 - Chřiby, 31 - Vizovické
vrchy.
60
Druhová bibliografie dravců a sov – doplnění 2015
Sestavil: Ivo HERTL
[email protected]
Doplňujeme českou druhovou bibliografii dravců a sov. Obsahuje články zveřejněné v roce 2015.
Kompletní souhrn prací od roku 2009 naleznete na webu SOVDS.
Aktuálně doplněno: Acrocephalus 29, Panurus 23, 24, Zprávy MOS 72, Crex 34, Sylvia 51, Sluka
10, Kominíček 21, 22, Zpravodaj SOVDS 15 (mimo zprávy jednotlivých pracovních skupin).
moták pilich (Circus cyaneus)
Noga M. 2014: Zimná potrava kaní sivých (Circus cyaneus) na Záhorí. Crex 34: 113-117.
poštolka rudonohá (Falco vespertinus)
Kadava L. & Vrána J. 2015: Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) ve východních Čechách v roce
2014. Panurus 24: 21-28.
dravci (Falconiformes)
Mach J. 2015: Mimořádná pozorování dravců na Svitavsku v roce 2013. Panurus 24: 29-34.
Molitor P. 2014: Hnízdní denzita dravců na území Hlučínské pahorkatiny v letech 2006–2008.
Acrocephalus 29: 3-12.
puštík bělavý (Strix uralensis)
Křenek D. & Pavelka J. 2015: Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech
2009-2014 v Beskydech a na Moravě. Zpravodaj SOVDS 15: 3-6.
kalous pustovka (Asio flammeus)
Tunka Z. 2014: Hnízdění kalouse pustovky (Asio flammeus) v okrese Znojmo v roce 2014. Crex
34: 144-150.
sýček obecný (Athene noctua)
Kadava L. & Forman O. 2014: Výskyt a hnízdění sýčka obecného (Athene noctua) na
Novobydžovsku a Chlumecku v letech 2010–2014. Panurus 23: 57-68.
Orel P. 2015: Monitoring sýčka obecného (Athene noctua) na severní Moravě. Zpravodaj SOVDS
15: 15.
Šálek M. 2015: Mapování rozšíření a populační hustoty sýčka obecného (Athene noctua) v České
republice v letech 2015-2016. Zpravodaj SOVDS 15: 14.
dravci & sovy (Falconiformes et Strigiformes)
Zvářal K. 2015: Jaký vedlejší efekt může přinést plošná podpora hojných druhů ptačích predátorů
pomocí budek? Zpravodaj SOVDS 15: 16-18.
61

Zpravodaj SOVDS 16 - Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov

Transkript

Podobné dokumenty

Metodická příručka - Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, os

Zpravodaj SOVDS č.13 - Skupina pro ochranu a výzkum dravců a

Z obsahu - Horní Jelení

Dravce a sovy 2012-2 - Ochrana dravcov na Slovensku

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE

Reakce na zbarvení ruměnice pospolné (Pyrrhocoris apterus)

Dravci v České republice - Časopis Ochrana přírody

Kniha her a aktivit s Puffym