Monitorování provozu operačních systémů a jejich diagnostika

MONITOROVÁNÍ PROVOZU OPERAČNÍCH
SYSTÉMŮ A JEJICH DIAGNOSTIKA
Mgr. Miroslav Sulír
ORLOVÁ 2013
0
Název:
Monitorování provozu operačních systémů a jejich diagnostika
Autor:
Mgr. Miroslav Sulír
Vydání:
první
Počet stran:
94
Určeno pro projekt: Dílčí kvalifikace - nástroj pro efektivní získání kvalifikace a
cesta k rychlé změně kompetencí
Číslo projektu:
CZ.1.07/3.2.07/03.0122
Vydavatel:
Gymnázium a Obchodní akademie, Orlová, p.o.
© Mgr. Miroslav Sulír
© Gymnázium a Obchodní akademie, Orlová, p. o.
0
OBSAH
OBSAH ......................................................................................................................................... 1
ÚVOD .......................................................................................................................................... 2
Používané symboly ...................................................................................................................... 3
I.
Všeobecné problémy............................................................................................................ 4
1
Co dělat, když nejde počítač zapnout................................................................................ 5
2
Přehřívání počítače........................................................................................................... 9
II.
Windows ............................................................................................................................ 13
1
Základní informace o počítači ......................................................................................... 14
2
Správce úloh................................................................................................................... 17
3
Sledování prostředků ..................................................................................................... 27
4
Diagnostika a monitoring pevného disku ........................................................................ 30
5
Nástroje pro diagnostiku problémů s teplotou v operačním systému Windows .............. 37
6
Diagnostika a řešení chybových hlášení systému ............................................................ 40
7
Nástroje pro obnovu chodu systému .............................................................................. 48
8
Chyby spouštění systému Windows ................................................................................ 55
III.
Linux .............................................................................................................................. 57
1
Monitoring procesů ........................................................................................................ 57
2
Pevný disk ...................................................................................................................... 65
3
Zjišťování teplot komponent počítače v prostředí systému Linux .................................... 79
4
Monitoring operační paměti ........................................................................................... 83
5
Nástroje pro obnovu chodu systému .............................................................................. 87
1
ÚVOD
Každý uživatel počítače si určitě přeje pracovat v perfektním a plynulém systému bez chyb. Každý
uživatel počítače už ale jistě přišel na to, že se chybám nelze stoprocentně vyhnout. Můžete je
však minimalizovat, když víte, jak na to. V první řadě by bylo chybou nevěnovat se prevenci.
Základem plynulého chodu je mít vyváženou sestavu se vzájemně kompatibilními
komponentami. Instalovány by měly být jen ověřené programy a ovladače kompatibilní s daným
operačním systémem. Dále je potřeba systém zabezpečit pro minimalizaci útoků zvenčí. Na
úrovni každého jednotlivého počítače se jedná především o správně nastavený firewall a
antivirus. Další zabezpečovací mechanismy mohou existovat na úrovni sítě.
Na pomezí mezi prevencí a sekundárním řešení chyb, které dříve, či později, nastanou, se nachází
monitorovací a diagnostické nástroje. Některé z nich dokážou sledovat systém a předem
upozornit na to, že se děje něco špatně, jiné jsou bezvýhradně spojeny s vyhledáváním a
odstraňováním vzniklých chyb daného systému. Vyhledat však zdroj chyby není, jak určitě
z vlastní zkušenosti víte, nic jednoduchého. Protože se počet programů, ovladačů, či virů
neustále zvyšuje, počet potenciálních chyb v počítači může růst násobky. A to nehovořím o
chybách hardwaru. Nelze se tedy divit, že neexistuje žádný expertní program, jenž by po analýze
operačního systému zobrazil veškeré nalezené problémy, natož je sám vyřešil.
Nalézt řešení chyby je mnohdy velmi obtížné. Každá může být svým způsobem individuální.
Učebnice tedy často záměrně neradí, jak řešit konkrétní problém, ale snaží se Vám ukázat cestu
k řešení. Využívá k tomu jak diagnostiky pomocí nástrojů systému, tak programů třetích stran.
Samotná kniha je rozdělena do tří celků. První z nich se zabývá diagnostikou obecných problémů
s počítačem, druhá část pojednává o problémech v operačním systému Windows 7 a třetí
kapitola se věnuje systému Linux, konkrétně distribucím Debian, Fedora a Ubuntu. Součástí
publikace jsou pracovní listy, které prakticky osvětlují postupy práce s některými programy.
Současně obsahují úkoly, které mají ověřit schopnost práce s daným programem a aktivizovat
čtenáře v dalším zkoumání problematiky.
Učební materiály, pracovní listy a doprovodné materiály jsou k dispozici na internetových
stránkách projektu http://dk.obaka-orlova.cz.
Přeji Vám hodně štěstí ve studiu
autor
2
Používané symboly
Průvodce studiem – vstup autora, doplnění textu
Informace – co se v kapitole dovíte
Klíčová slova
Důležité – pojmy nebo početní vztahy
Příklad – objasnění problematiky nebo řešený příklad
Úkol k zamyšlení nebo cvičení
Otázky a úkoly – řešení najdete v rámci opory
Řešení úkolů – vážou se na konkrétní úkoly a otázky
Shrnutí – shrnutí látky, shrnutí kapitoly
Literatura
3
I.
Všeobecné problémy
V této kapitole bych se rád rozepsal o problémech s počítačem, které se netýkají konkrétního
operačního systému, tedy problémech před spuštěním systému. Jedná se o problémy
technického rázu, které lze kategorizovat podle momentu, kdy se staly a podle textu
zobrazeného na obrazovce počítače.
Speciálním typem chyby je přehřívání počítače. Může se projevit zatuhnutím, vypnutím nebo
restartem počítače, případně zobrazením indikace chyby (např. STOP errorem v systému
Windows), kdykoli od zapnutí počítače. Obecnému tématu přehřívání věnuji samostatnou
kapitolu na straně 8.
4
1
Co dělat, když nejde počítač zapnout
Existuje několik různých interpretací věty: „Počítač nelze zapnout.“ Pro někoho to může
znamenat nenajetí systému, pro jiného najetí systému, ale jeho okamžité zamrznutí, někomu
počítač na stisk tlačítka Power nereaguje vůbec. Proto si zkusíme vytvořit kategorie problémů a
podíváme se na to, jak se dají řešit.
1.1
Počítač po stisku tlačítka Power vůbec nereaguje
V případě, že počítač nejeví absolutně žádné známky života, zjistíme, zda:
 je počítač připojen k elektrické síti
 není vypínač počítačového zdroje v poloze „vypnuto“
 je zásuvka, ke které je počítač připojen, funkční (např. připojením jiného spotřebiče)
Pokud předchozí kontroly neodhalily chybu, je pravděpodobné, že je chyba na straně
počítačového zdroje. Ten vyměníme, nebo necháme vyměnit servisním technikem.
1.2
Počítač se rozjede, ale ihned přestane pracovat
Tento stav můžeme rozčlenit v závislosti na původu chyby:
Počítač se rozjede, ale monitor nic nezobrazuje
Jestliže počítač po zapnutí pípne, kontrolní diody svítí, je slyšitelný zvuk větráků, či pevného
disku, ale monitor zůstává černý, musíme zkontrolovat, zda:




je monitor připojen k elektrické síti a počítači
je monitor zapnutý
zda není na monitoru nastaven "natvrdo" vstup, přes který nejste připojeni
jsou kabely, vč. konektorů, vizuálně v pořádku a správně zapojeny
Pokud žádná z výše popsaných kontrol problém nevyřešila, bude s největší pravděpodobností
chyba v monitoru, nebo grafické kartě. Funkčnost monitoru ověříme nejlépe připojením
k funkčnímu počítači.
Je-li monitor v pořádku, ověříme funkčnost grafické karty, nejrychleji připojením funkčního
monitoru k ní. Pokud se ani přesto žádná data nezobrazují a grafická karta je přitom správně
uchycena ve svém slotu, bude ji potřeba vyměnit.
Problém s klávesnicí
Pokud se počítač rozjede, ale zobrazí se jen zpráva o tom, že není připojena klávesnice, nebo je
zablokovaná klávesa:
 vypněte počítač a prověřte zapojení klávesnice
Při přetrvávajícím problému klávesnici vyměňte.
5
Problém s přidaným hardwarem
Jestliže počítač nelze spustit po přidání nového kusu hardwaru do počítače:
 Odstraňte kus přidaného hardwaru.
 Odstraňte všechny kusy přidaného hardwaru a testujte počítač přidáváním jednoho kusu
po druhém. Při instalaci si počínejte důsledně. Chyba mohla být způsobena špatným
usazením zařízení do příslušného slotu.
Jestliže za problémy může hardware, po jehož opětovné instalaci do počítače se problém se
spuštěním opakuje, ověřte si kompatibilitu s ostatním hardware. A to buď konzultací s výrobcem
či prodejcem hardwaru, nebo prohledáním internetových fór.
Uvolněný konektor, či vadný hardware
Může být způsobeno neopatrnou manipulací s počítačem. Vyzkoušejte:
 pevnost všech vnějších připojení počítače, nejlépe jejich odpojením a opětovným
zapojením.
 pevnost usazení všech kusů hardwaru uvnitř počítače, nejlépe jejich vyjmutím a
opětovným usazením.
Pokud se po všech těchto procesech nepodaří funkčnost počítače zajistit, může se jednat o
problém s hardwarem – základní deskou, procesorem, operační pamětí nebo grafickou kartou.
Máte-li po ruce druhý počítač, můžete funkčnost jednotlivých kusů hardwaru vyzkoušet na něm.
Velmi často se jedná o problém s operační pamětí. BIOS ji nemusí odhalit, ale chyba se projeví po
najetí systému, který s ní není schopen pracovat a „zatuhne“. Při hledání vadného hardware
proto doporučuji začít právě testováním operační paměti.
Zmíněné problémy by se neměly týkat chyb pevného disku.
1.3
Chyby pevného disku
Dají o sobě vědět zprávami typu „Non-systém disk or disk error“, či zprávou podobnou.
Vyzkoušejte:
 Vyjměte z počítače všechny disky CD, DVD, či Blu-ray, všechny externí disky, zařízení jako
kamery, či fotoaparáty, paměťové karty a diskety. Je možné, že počítač se z nich snažil
zavést operační systém.
Pokud se podařilo tímto způsobem problém vyřešit, najeďte si do BIOSu počítače a upravte
bootovací sekvenci tak, aby byl na prvním místě HDD. Počítač tak bude vždy zavádět systém
nejdříve z pevného disku. Tak se problém při podobné situaci nebude opakovat.
Do BIOSu se dostanete stiskem správné klávesy ve správnou dobu při spuštění počítače. Klávesa
se může lišit v závislosti na výrobci systému BIOS. Během startu počítače by se měl na obrazovce
objevit nápis s podobným zněním „Press … to BIOS setup.“. Většinou se bude jednat o klávesu
F2, F10, F12, DEL, ESC, nebo kombinaci kláves.
S BIOSem si počínejte opatrně a upravujte jen ty položky, které znáte. BIOS je vytvořen pro
zkušené uživatele a neopatrným zásahem do něj si můžete přivodit další problémy při spouštění
počítače.
6
Jestliže o BIOSu slyšíte poprvé, můžete se s ním seznámit na těchto stránkách:
http://windows.microsoft.com/cs-CZ/windows-vista/BIOS-frequently-asked-questions
http://cs.wikipedia.org/wiki/BIOS
http://bonusweb.idnes.cz/jak-nastavit-bios-pocitace-d01-/Magazin.aspx?c=A070408_bios130408_bw
Jestliže nepomůže výše popsaný postup, vyzkoušejte:
 přeinstalovat operační systém
Úkol: Najeďte do systému BIOS svého počítače a zjistěte bootovací sekvenci.
Pokud nepomohl žádný z doposud napsaných postupů, jedná se pravděpodobně o závadu na
pevném disku, který je potřeba vyměnit. TAKOVÉ SITUACE VÁM PŘIPOMENOU OBROVSKOU
DŮLEŽITOST PRŮBĚŽNÉ ZÁLOHY DAT A JEJÍ UKLÁDÁNÍ NA EXTERNÍ ÚLOŽIŠTĚ. Pokud jste měli
vytvořenou zálohu, případně i bitovou kopii systému, pořídíte si nový pevný disk a můžete si na
něj data obnovit. V opačném případě přicházíte o všechna, roky až desetiletí střádaná, či
vytvářená, data. Východiskem z Vaší situace mohou být specializované firmy, které obnovují data
z poškozených pevných disků. To Vám však pozitivní výsledek nezaručí. Navíce se můžete
spolehnout, že takovéto firmy jsou si vědomy, jak jsou pro Vás ztracená data důležitá, což se
projeví na ceně, kterou si budou účtovat.
Proto si co nejdříve vytvořte zálohovací strategii s ukládáním na externí úložiště. Zálohování není
primárním tématem této knihy, a proto se zde o něm nebudu rozepisovat. Jsem si však jistý, že
internet Vám nabídne spoustu možností. Nedbejte na to, zda Vám bude nastavení zálohování
trvat 30 minut nebo celý den. Dělejte to s vědomím, že jednou přijde den, kdy Vám záloha
zachrání mnoho let Vaší práce.
1.4
Shrnutí kapitoly
Chyby spouštění počítače jsou jednoduše zachytitelné a velmi často ukazují na problém s
hardwarem. Ať se jedná o poškozenou komponentu, její špatné zasunutí do slotu, či problém
s kabeláží. Z chování počítače lze často chybu jednoznačněji zaměřit.
Pro zručného technika je oprava otázkou několika minut, pokud má u sebe příslušnou náhradní
komponentu.
Na straně 29 této knihy se můžete seznámit s chybami spouštění počítače, jejichž příčinou je
problém se systémem Windows 7.
7
Kontrolní otázky
1. Potřebuji-li načíst instalační systém z optického média MS Windows, podaří se mi to při
uvedené bootovací sekvenci v BIOSu?
2. Jmenujte aspoň 3 nejčastější klávesy pro spuštění BIOSu.
3. Počítač je zapnut a najíždí. Je připojen k funkčnímu monitoru. Přesto se nic nezobrazuje.
Uveďte několik problémů, na které to může ukazovat.
Zdroje kapitoly
(Rechards nedatováno)
(Microsoft nedatováno)
8
2
Přehřívání počítače
Udržování správné teploty počítače je základním předpokladem ke stabilnímu chodu systému a
dlouhé životnosti hardwarových komponent.
2.1
Doporučené teploty komponent v počítači
Při diagnostice teploty počítače se snažíme zjistit teplotu hlavních součástí počítače. Abychom
měli naměřené hodnoty s čím srovnávat, přikládám orientační tabulku standardních, nejvyšších
přípustných a kritických teplot základních součástí počítače. Při překročení kritické teploty se
začne rychle zkracovat životnost dané součástky. V případě, že základní deska zjistí příliš vysokou
teplotu na klíčové komponentě, dochází k okamžitému zatuhnutí, restartu, nebo vypnutí
počítače, jako ochraně před zničením zmíněné součástky. Proto je vhodné vědět, v jakých
teplotních relacích se můžeme pohybovat. Informace v tab. 1 jsou obecnějšího rázu a nemusí se
shodovat s kritickými hodnotami zanesenými do základních desek různých výrobců.
Oblast měření
Teplota při běžném
chodu
Dočasně snesitelná teplota
při 100% zatížení
Kritická teplota
Procesor
40 – 55 °C
55 – 70 °C
70°C a více
Přímé okolí pevného disku
30 – 40 °C
45 – 50 °C
50°C a více
Grafická karta
40 – 50 °C
50 – 80 °C
80 °C a výše
Základní deska
30 – 45 °C
45 – 50 °C
50 °C a výše
tab. 1 - Teploty v počítači
Pozn. Kritické teploty v tabulce jsou spíše orientační a můžou se mírně lišit od teplot, které
výrobce základní desky určil jako zásadní pro ukončení činnosti počítače.
2.2
Diagnostika problémů s teplotou
Zatuhnutí, restart nebo vypnutí počítače může mít obecně mnoho příčin. Abychom si ověřili, zda
je touto příčinou právě dosažení kritické teploty (a vyloučili tak případně jiné důvody), musíme
vědět, jak teplotu zjistit. Existuje několik způsobů v závislosti na tom, co nám aktuální stav
počítače umožní.
Jak je vidno z tab. 2, diagnostika může být v době, když už se potýkáte s problémem, značně
ztížená. Proto je dobré si nějaký monitorovací systém preventivně nainstalovat a teplotu
kontrolovat průběžně. Některé programy stačí jen nainstalovat a nastavit tak, aby běžely na
pozadí a na problém samy upozornily. Až Vás za nějakou dobu včas upozorní na nastalý problém,
budete rádi za těch 15 minut, co jste jeho nastavování věnovali.
Tento software ale bude užitečný i v době, kdy zvýšení teploty nezaznamená. Až totiž nastane
nějaký problém, který mívá podobné důsledky, jako překročení kritické teploty komponent,
budete moci tuto příčinu při řešení nastalé situace teoreticky vyloučit.
9
Předpoklady pro zjištění teploty komponent
Zjištění teploty komponent
Počítač po zapnutí aspoň chvíli jede.
Podívejte se do BIOSu. Některé typy BIOSů zobrazují
celkovou teplotu systému a procesoru. Pokud to ten
Váš neumí, nezbývá než aktualizovat BIOS, nebo se
spolehnout na řešení popsaná níže.
Počítač dokáže najet do operačního systému a
dočasně v něm setrvat.
O speciálních programech na zjišťování teploty
ve Windows se rozepisuji v kapitole
Nástroje pro diagnostiku problémů s teplotou
v operačním systému Windows na straně 37.
O programech na zjišťování teploty v systému
Linux se rozepisuji v kapitole
Zjišťování teplot komponent počítače v prostředí
systému Linux na straně 79.
Počítač nemá zjišťování teploty součástí BIOSu a
vypne se dříve, než stačí najet operační systém.
V takových případech je potřeba použít selský
rozum. Např. vyzkoušet rukou v místě větráčku, zda
není teplota subjektivně příliš vysoká.
Pokud nelze počítač po samovolném vypnutí
zapnout okamžitě, ale až po určitém čase, může to
také ukazovat na problémy s chlazením (počítač se
zapne, až když komponenty vychladnou pod
požadovanou hranici).
Další možností je, zkusit se přece jen do systému
dostat a teplotu ověřit v něm:
 Zkuste prodloužit dobu provozu počítače
odstraněním některých potenciálních
příčin popsaných v tab. 3 - Příčiny
přehřívání počítače a jejich řešení.
 Otevřením bočního víka PC nebo
spuštěním PC v chladné místnosti snížíte
teplotu hardwaru a počítač zůstane déle v
provozu. Existují i uživatelé, kteří si
neváhají PC nebo notebook pro účely
analýzy předchladit v lednici. To je už ale
spíše extrém, který nelze jednoznačně
doporučit.
 Pro notebooky by mohla stačit chladící
podložka.
Pokud nepomůže žádný z výše popsaných kroků,
ale stále existuje podezření na chybu vlivem
vysoké teploty.
Snažte se odstranit co nejvíce potenciálních příčin
popsaných v tab. 3 a uvidíte, zda se situace nějakým
způsobem zlepší.
Pokud se situace nezlepší, nejde o problém
s přehříváním a pomoc hledejte spíše v kapitole Co
dělat, když nejde počítač zapnout na straně 5.
tab. 2 - Zjišťování teplot v počítači
Úkol: Zjistěte, zda BIOS Vašeho počítače zobrazuje teploty komponent.
10
2.3
Příčiny přehřívání a jejich řešení
Jestliže jsme zjistili, že se systém přehřívá, je načase najít příčinu a postarat se o její vyřešení:
Příčina
Řešení
nevhodné umístění
počítače
Jestliže máte počítač umístěn ve skříni, v příliš těsné části stolu pro umístění case,
nebo v blízkosti topení, přesuňte jej na volnější a chladnější místo, aby i okolní
prostředí napomáhalo odvodu tepla z počítače.
špatná cirkulace
vzduchu uvnitř
počítače
Věnujte péči urovnání kabelů uvnitř počítače tak, aby byly fixovány u sebe a
nezasahovaly neuspořádaně do volných částí v počítačové skříni. Dbejte také na
správné umístění dostatečného množství větráků na skříni, které mohou chlazení
dopomoci.
zanesená skříň
Každý počítač se po nějaké době zanese prachem, který usedá na hardwarové
komponenty a tím zabraňuje jejich odvodu tepla. Vysávejte pravidelně (časový
interval si odvoďte od prašnosti prostředí, ve kterém se nacházíte) vnitřek
počítače pomocí vysavače s nastaveným nižším výkonem, abyste nevysáli něco,
co nechcete.
problém s chladičem
procesoru (chladičem
jiné komponenty) –
větrák se netočí
Jestliže chladič procesoru (chladič jiné komponenty) obsahuje aktivní větrák,
který se ale netočí, zkontrolujte jeho připojení. Je-li připojení v pořádku, budete
muset vyměnit větrák, nebo celý chladič. Pokud byste našli větrák vhodných
rozměrů, dávejte si při montáži na pasivní část chlazení pozor, aby vzduch foukal
směrem ven, ne dovnitř.
problém s chladičem
procesoru (chladičem
jiné komponenty) –
větrák se točí
Jestliže problémy přetrvávají, uvažujte, zda není potřeba investovat do lepšího
chladiče procesoru (chladiče jiné komponenty).
Další možností může být špatný převod tepla mezi čipem a jeho chladičem. To
poznáte podle toho, že pasivní část chladiče za provozu málo hřeje. Můžete
zkusit odmontovat chladič, opatrně očistit dotykové plochy procesoru a chladiče,
nanést na procesor tenoučkou vrstvu teplo-vodivé pasty a chladič na něj
nainstalovat.
problematický
notebook
Problém s opravou přehřívání notebooku je především v tom, že se do něj
většinou jako uživatel nedostanete, takže se musíte spolehnout na výrobce, či
servisní středisko:
 je-li notebook ještě v záruce, reklamujte ho.
 je-li notebook již po záruce, nechte si jej v servisu vyčistit a případně
nechat detekovat příčinu problému, pokud vyčištění nepomůže.
 jestliže se v servisu podařilo dostat teploty pod kritické hranice, ale
teploty stále nejsou ideální, kupte si chladicí podložku pod notebook pro
pomocné chlazení.
tab. 3 - Příčiny přehřívání počítače a jejich řešení
11
2.4
Shrnutí kapitoly
Problematika přehřívání je otázkou prevence (umístění počítače, postavení komponent
v počítači, systém chlazení), ale také průběžné kontroly (zanesení žeber chladiče, zanesená
skříň). Diagnostické nástroje pro zjišťování teplot v počítači jsou velmi jednoduché a rychle
ukážou na problém. Podmínkou pro jejich spuštění je ale spuštění počítače. Je-li ovšem zahřívání
natolik dramatické, že spuštění nedovolí, jste nuceni hledat řešení „poslepu“.
Kontrolní otázky
1. Jakou teplotu by neměl přesáhnout procesor?
2. Jakou teplotu by neměl přesáhnout pevný disk?
3. Představte si situaci, že jste si postavili nový počítač. On ale vykazuje problémy spojené
s přehříváním. Uveďte několik možných příčin.
Zdroje kapitoly
(Revola 2008)
(Přehřívání PC nedatováno)
12
II. Windows
V této části knihy se budu snažit uvést několik tipů, jak monitorovat hlavní části operačního
systému Windows, jak diagnostikovat příčiny chyb a nestabilit systému, případně kudy se vydat
při jejich řešení. Jak jsem již napsal v úvodu, pro obrovské množství chyb různého druhu
neexistuje univerzální řešení. Pokud by se stalo, že daný problém nevyřešíte způsobem
uvedeným v knize, snad alespoň získáte takový způsob uvažování, který Vás k vyřešení dané
situace dovede.
Veškeré popsané postupy byly prováděny na operačním systému Windows 7. Postup na jiných
verzích systému může být stejný, nebo velmi podobný.
13
1
Základní informace o počítači
1.1
Výkonové vlastnosti počítače
Jestliže máte nainstalován operační systém Windows 7, můžete se podívat na základní výkonové
parametry Vašeho počítače. Vlastnostmi jednotlivých kusů hardwaru se zabývá doprovodná
kniha Přehled hardwaru použitelného v malé a střední organizaci.
Klíčová slova kapitoly
WinSAT, benchmark
Zobrazení parametrů počítače
Start  Ovládací panely  Systém
Systém Vám navíc dokáže zobrazit informaci, nakolik vyhodnocuje kombinaci Vašeho softwaru a
hardwaru jako vhodnou pro jeho chod. Informace o hardwaru jsou získány z monitorovacího
programu WinSAT, který testuje:





rychlost procesoru (počet operací za sekundu)
rychlost operační paměti (počet přenesených dat za sekundu)
rychlost vykreslování grafické karty v prostředí systému (počet snímků za sekundu)
rychlost referování 3D prostředí, zejména ve hrách (snímky za sekundu)
rychlost zápisu a čtení z pevného disku (v MB za sekundu)
Obodované informace si zobrazíme klikem na položku Index uživatelských zkušeností se
systémem Windows (viz. obr. 1).
Každý z výše popsaných monitorovaných parametrů je bodově ohodnocen tzv. indexem, který
má hodnotu od 1,0 do 7,9. A protože je výkon řetězce dán, jak jistě víte, jeho nejslabší částí,
výsledný index není dán průměrem naměřených hodnot, ale nejnižším indexem. Proto, mít
výkonově vyladěný počítač, neznamená mít některé indexy co nejvyšší, ale především mít
všechny indexy co nejblíže u sebe. Odkazem pod seznamem indexů si zobrazíte tipy pro zvýšení
výkonu počítače. Po úpravě se nezmění indexy automaticky, ale je potřeba je aktualizovat
odkazem Znovu spustit vyhodnocení v dolní části okna.
V mém případě (jak je vidět na obr. 1) je slabým článkem grafická karta. Její index 4,4 je
hodnocen podle práce v interface systému Windows Aero. Přepnutím vzhledu oken na klasické,
či základní se práce se systémem zrychlí, bohužel to však není patrné zvýšeným indexem, který
při jakémkoli vzhledu oken hodnotí výkon grafické karty vůči vzhledu Aero. Znovuspuštění
indexového vyhodnocení je tedy namístě až po výměně konkrétního hardwaru vztahujícího se
k danému indexu.
Úkol: Najděte si na svém počítači indexové hodnocení jednotlivých komponent a určete, zda má
Vaše sestava nějaké slabé místo.
14
obr. 1 - Informace o výkonu počítače
PRO PODROBNĚJŠÍ NÁHLED NA FUNKCI SYSTÉMU SE PODÍVÁME NA ČINNOST SPRÁVCE ÚLOH
Pokud budete chtít získat přesnější informace o výkonu jednotlivých komponent Vašeho
počítače, můžete použít speciální benchmarkové programy. Ty se zaměřují na měření výkonu
procesoru, paměti, harddisku, grafické karty, apod.
Informace o zajímavých benchmarkových programech různého druhu můžete získat na těchto
stránkách. Zároveň si z nich některé benchmarky můžete stáhnout a vyzkoušet:
http://www.zive.cz/clanky/nejlepsi-programy-pro-testovani-vykonu-pocitace/sc-3-a-167512/default.aspx
http://download.chip.eu/cz/Testy-a-diagnostika_10020.html
15
1.2
Shrnutí kapitoly
Vyváženost Vaší počítačové sestavy vzhledem k prostředí systému Windows zjistíme z položky
Vlastnosti lokální kontextové nabídky ikony Počítač. O přesnější otestování funkčnosti a výkonu
jednotlivých komponent se starají specializované programy, tzv. benchmarky.
Kontrolní otázky
1. Jak se jmenuje program Windows, který testuje výkon jednotlivých komponent v počítači
pro účely indexového hodnocení?
2. Jak se říká specializovaným programům určeným pro testování funkčnosti a výkonu
jednotlivých částí počítače?
Zdroje kapitoly
(McFedries 2010)
16
2
Správce úloh
Správce úloh v počítači podává základní informace o vytížení procesoru a paměti, běžících
aplikacích, procesech a službách, přihlášených uživatelích a provozu na síti, to vše v reálném
čase. Na některých záložkách okna Správce úloh se nacházejí grafy zobrazující aktuální informace
o vytížení jednotlivých částí systému, např. vytížení procesoru, apod. Hodnoty vynášené na
grafech jsou shromažďovány z hardwarových čítačů na procesoru, paměti a pevném disku a
softwarových čítačů zobrazujících informace o síti.
Klíčová slova kapitoly
Správce úloh, Sledování výkonu, proces, služba, Konzole služeb
Možnosti spuštění správce úloh
hlavní panel systému Windows  Spustit správce úloh
Ctrl+Alt+Delete  Spustit správce úloh
Ctrl+Shift+Ecs
tlačítko Start  napsání „správce úloh“ do vyhledávacího řádku
2.1
Sledování výkonu procesoru
Ve správci úloh otevřeme kartu Výkon. Ta zobrazuje aktuální využití procesoru a jeho nedávnou
historii, pro případ, že chcete ověřit nedávné výkyvy ve vytížení počítače, které již pominuly. U
vícejádrových procesorů se zobrazuje aktuální vytížení každého jádra. Na obr. 2 je tedy
znázorněna situace procesoru čtyřjádrového. Všechna jádra jsou zapojena do provozu systému,
první dvě jádra však aktivněji.
Na kartě výkon také nalezneme aktuální využití fyzické paměti, včetně historie. Pod grafem
najdeme další informace, jako dobu od spuštění počítače, či využití virtuální paměti.
17
obr. 2 - Aktuální výkon počítače ve Správci úloh
Úkol: Seřaďte tyto tři procesy: přehrávání videa ve vysokém rozlišení
test systému antivirovým programem
komprimování velkého množství dat
podle zatížení procesoru od nejvyššího po nejnižší. Svou hypotézu si ověřte sledováním využití
procesoru ve správci úloh systému Windows.
Sledování výkonu
Alternativní program pro sledování aktivity procesoru se jmenuje Sledování výkonu.
Nejjednodušeji jej spustíte:
tlačítko Start na hl. panelu Windows  do vyhledávacího řádku napíšeme „Sledování výkonu“
Na obr. 3 můžeme vidět graf zaznamenávání přesné činnosti procesoru v čase. Prudký nárůst
aktivity procesoru v době od 22:57:55 do 22:58:40 byl zapříčiněn komprimací souborů
(komprimace je výpočetně náročná operace pro procesor). Ačkoli se zdá program Sledování
výkonu jako velmi jednoduchý, ve skutečnosti je mnohem sofistikovanější. Můžete se přesvědčit
stiskem zeleného tlačítka „+“. Objeví se dialog, který nabídne zobrazení ohromného množství dat
z různých čítačů v počítači. Můžete si např. nechat generovat graf, kolik procent výkonu
procesoru si pro sebe aktuálně zabírají konkrétní spuštěné aplikace.
Další seznamování s touto zajímavou aplikací nechám na Vašem samostudiu.
18
obr. 3 - Sledování výkonu
2.2
Přehled spuštěných aplikací
Karta Aplikace správce úloh systému Windows zobrazuje spuštěné aplikace, KTERÉ SE NACHÁZEJÍ
NA HLAVNÍM PANELU. Programy, které jsou spuštěny na pozadí a nacházejí se pouze
v oznamovací oblasti (antiviry, firewally, zálohovací aplikace, apod.) nejsou součástí tohoto
výčtu. Karta aplikace slouží především pro násilné ukončení programu, který z nějakého důvodu
„zatuhnul“, tedy nelze s ním nic prakticky dělat, ani jej standardně zavřít. V takovém případě je
potřeba spustit správce úloh a na zobrazené kartě Aplikace najít problémový program. Je-li u něj
ve sloupci Stav hodnota „Neodpovídá“, bude potřeba program ukončit tlačítkem Ukončit úlohu.
Zde bych upozornil na důležitost průběžného ukládání práce. Některé programy sice ukládají Vaši
práci automaticky v pravidelných časových intervalech, na to však nelze spoléhat. Jestliže
aplikace, se kterou pracujte, zatuhne, přijdete jejím násilným ukončením o všechna neuložená
data.
19
obr. 4 - Aplikace na hlavním panelu a jejich stav
2.3
Běžící procesy
Aktivujte záložku Procesy. Ta zobrazuje všechny spuštěné programy, služby a součásti systému,
které byly spuštěny uživatelem (přímo, či nepřímo) nebo systémem.
V záložce Procesy čteme tyto informace o procesech:
 jméno procesu
 jméno uživatele, které proces spustil
 procentuální zatížení procesoru (má-li proces zapsáno 00, je jeho spotřeba procesoru
menší, než 1%)
 využití operační paměti
 popis
Procesy si můžete seřadit dle parametrů sloupců, kliknutím na jejich záhlaví. Po prvním kliku se
hodnoty ve sloupci seřadí vzestupně, na druhý klik se seřadí sestupně.
Kompletní seznam všech běžících procesů získáte zatržením položky Zobrazit procesy všech
uživatelů. Jeho zatržení se doporučuje v případě, kdy se snažíme diagnostikovat nějaký problém.
20
obr. 5 - Správce úloh - Procesy
Správce úloh si spusťte, když se běh systému znatelně zpomalí. V takovém případě si totiž
některý z procesů přivlastňuje až 100% výkonu procesoru, kterému potom nezbývá výpočetní
kapacita na ostatní operace. Pokud si daný proces přivlastní velkou část výkonu jen na chvíli, nic
se neděje. Pokud se jedná o delší dobu, je třeba jej standardním způsobem zavřít, popř. jej
označit ve správci úloh a stisknout tlačítko Ukončit proces.
Identifikace problémového procesu
Jestliže zjistíte, že Vám některý proces pravidelně neúměrným způsobem zatěžuje systém, je
potřeba tuto situaci nutně řešit. Nejprve musíte zjistit, o jaký proces se jedná. Ve správci úloh si
najděte proces s nejvyšší spotřebou procesoru, případně paměti (dobré je v tomto případě využít
řazení podle hodnot v těchto sloupcích, kliknutím na záhlaví příslušného sloupce).
Až zmíněný proces najdete, ve sloupci uživatel si přečtěte, zda jste proces spustili vy
(připomínám, že i nepřímo – nemusíte o spuštění daného procesu nic vědět) nebo systém.
V další identifikaci Vám pomůže sloupec s popisem.
Velmi užitečná je možnost kliknout pravým tlačítkem na proces a vybrat položku „umístění
souboru“. Buď Vás systém zavede do systémových složek, nebo do složky aplikace, která proces
vyvolala. Můžete se pak pokusit nalézt informace o daném procesoru, resp. aplikaci na
internetových fórech. Pokud zjistíte, že se jedná o obecně používanou aplikaci, která však přináší
problémy spojené se stabilitou systému, pokuste se nalézt stabilnější alternativu. Ve většině
případů se však bude jednat o jednu z těchto situací:
 nestabilní aplikace (např. freewarové aplikace mohou mít méně náročné podmínky
výstupní kontroly a prakticky nulovou support službu výrobce)
 spustitelné soubory malwaru, v horším případě maskované pomocí rootkitu
21
Krom zobrazení složky procesu je dobrou vlastností zobrazení sloupce PID. V menu správce úloh
klikněte na menu Zobrazit  Vybrat sloupce. Ve zobrazeném dialogovém okně si můžete vybrat,
které informace se budou ke každému procesu zobrazovat. PID je identifikační číslo procesu,
které se Vám může hodit při práci s vedlejší záložkou Služby. Služby je totiž možné filtrovat podle
PID. Stejné PID u procesu a služby značí jejich provázanost.
Protože jsou procesy a služby vždy provázány, naznačím řešení problémových procesů až
v kapitole o službách.
2.4
Služby
Službou rozumíme obslužné programové entity, které jsou využívány jinými programy. Ty ani
nemusí mít tuto službu naprogramovanou, pouze si o její provedení řeknou. Jeden proces může
používat najednou více služeb.
obr. 6 - Služby ve Správci úloh systému Windows
U každé služby se zobrazují následující parametry:
 Název
 PID – jedná se o identifikační číslo procesu, který službu aktuálně používá. PID je tedy
zobrazeno pouze u služeb, které jsou ve stavu Spuštěno.
 Popis
 Stav – pravým tlačítkem myši lze konkrétní službu spustit, zastavit nebo přejít k procesu,
který ji používá.
 Skupina
V kapitole 2.3 jsme si pověděli, jakým způsobem jednoduše identifikovat proces, který Vám
neúměrně zatěžuje systém. Nyní si ukážeme, že není bezprostředně nutné ukončovat celý takový
proces. Protože procesy využívají několika služeb, je pravděpodobné, že na vině je jedna z nich.
Pomocí následujícího postupu můžeme tuto službu odhalit a zakázat, a proces tedy pouze
omezit.
22
Omezení procesu zakázáním jeho služby, která neúměrně zatěžuje systém
1. Jestliže zjistíte zpomalení a nižší odezvy systému, zobrazte si Správce úloh, na složce
Procesy zobrazte sloupec PID a informace seřaďte sestupně podle sloupce Procesor, resp.
Paměť. Tím odhalíte problematický proces a zjistíte jeho PID.
2. Klikněte na záložku služby a seřaďte si informace podle sloupce PID. Najděte služby, které
mají ve sloupci PID číslo shodné s číslem procesu.
3. Pokud je služeb přidružených procesu více, budou umístěny za sebou. Postupně
přecházejte od jedné služby ke druhé, klikněte na ni pravým tlačítkem myši a zakažte ji.
Klikněte na záložku Procesy a podívejte se, zda se výkon stabilizoval. Pokud ano, našli jste
problémovou službu. Pokud ne, vraťte se na záložku Služby, zakázanou službu stejným
způsobem povolte a pokračujte stejným způsobem u služby další.
4. Na záložce Služby klepněte na tlačítko Služby. Po kliku na službu se nalevo od seznamu
zobrazí její detailní popis (musíte mít aktivovánu spodní záložku Rozšířené).
Problematickou službu můžete zakázat a tím otestovat, zda se problém vyřešil. Důležité
však je, abyste se zastavením příslušné služby neomezili nad rámec svých požadavků.
obr. 7 - Konzole služeb
5. Znáte-li problémový proces a službu, můžete se také pokusit na internetu najít řešení
problému. Vaše hledání může vést k instalaci záplaty, nové verze programu, nahrazení
problémového programu jiným nebo upozorněním na malware.
Zakázání služeb automaticky spouštěných se systémem
Některé služby se automaticky spouštějí se systémem. Zobrazíte je v okně Konfigurace systému:
Win+R  napište „msconfig“
23
Vedle služby se nachází informace o jejím aktuálním stavu. Pokud máte podezření na
problémovou službu, můžete ji odtrhnout a restartovat systém, abyste se přesvědčili o účinnosti
Vašeho konání. Víte-li, že problémová služba není součástí systému, můžete zaškrtnout pole
„Skrýt všechny služby společnosti Microsoft“ a usnadnit si tak hledání.
Dávejte pozor, abyste nezakázali službu nezbytnou pro chod počítače. Můžete tak
destabilizovat některé programy nebo přímo systém.
obr. 8 - Zakazování služeb spouštěných po startu počítače v nástroji Konfigurace systému
2.5
Sítě
Záložka Sítě přehledně zobrazuje procentuální vytížení všech sítí, ke kterým je momentálně
připojen. V horní části graficky, ve spodní části číslem.
obr. 9 - Aktuální provoz na síti zobrazený Správcem úloh systému Windows
24
Popišme si nyní náš ukázkový screenshot (obr. 9). Ten zobrazuje situaci počítače připojeného
k místní síti. Během měření jsem nechal do počítače stahovat z Internetu velký soubor, což se
projevilo na grafu. Proč je ale při stahování využití sítě jen 5,36%? Pojďme si tuto situaci objasnit.
Ve sloupci Rychlost spojení správce úloh se neudává skutečná rychlost připojení, ale maximální
rychlost sítě pro dané zapojení dvou koncových zařízení. Maximální datový tok je v mém případě
100Mb/s, ale můj poskytovatel sítě mi nabízí pouze rychlost 5Mb/s = 640 kB/s. Rychlost
stahovaného souboru byla cca 620 kB/s, a tudíž jsem využíval téměř 100% kapacity sítě.
Hodnota, kterou uvádí Správce úloh, 5,36%, je vztažena na maximální rychlost zařízení, ne na
skutečnou rychlost připojení.
Diagnostika
Krom testování okamžitého využití sítě se tento nástroj hodí pro testování aktivit na síti, které
mohou být potenciálně podezřelé, jako:
 vyšší aktivita na síti, se kterou zrovna nepracujete
 aktivita na aktuálně nepoužívaných síťových adaptérech
V případě zaznamenání takové aktivity máme následující možnosti:
 použít antivirový program pro vyhledání potenciálního malwaru v počítači
 nalezení procesu, resp. služby, která má zvýšenou aktivitu na síti zodpovědnost (to může
být velmi obtížné)
 zkontrolovat zabezpečovací mechanismy sítě (více v doprovodné knize Zabezpečení a
ochrana dat v operačních systémech Windows a Linux)
 použít k analýze problému specializovaný síťový diagnostický nástroj
2.6
Uživatelé
Zobrazuje všechny uživatele přihlášené k počítači (mění se u počítače prostřednictvím přepínání
uživatelů). Máte možnost je odpojit, nebo jim poslat zprávu.
Přítomnost přihlášeného uživatele ve chvíli, kdy víte, že máte mít privátní přístup k počítači,
může znamenat ohrožení malwarem.
25
obr. 10 - Zobrazení všech připojených uživatelů
2.7
Shrnutí kapitoly
Správce úloh je vydařeným základním nástrojem pro diagnostiku a monitoring operačního
systému. Ač jej uživatelé znají především jako nástroj pro ukončování nestandardně se
chovajících aplikací, ukázali jsme si, že minimálně pro nalezení potenciálně nebezpečných, či
náročných procesů, resp. služeb, je to výborný pomocník.
Kontrolní otázky
1. Podle jakého identifikátoru jsou k sobě přiřazeny procesy a služby?
2. Na jaký problém může ukazovat opakované enormní zatěžování systému jednou
službou?
3. Můžeme vypnout jakoukoli službu? Svou odpověď odůvodněte.
Zdroje kapitoly
(Bradley a Čepička 2011)
(Použití nástroje Konfigurace systému nedatováno)
26
3
Sledování prostředků
Program Sledování prostředků slouží, stejně jako Správce úloh, ke sledování využívání prostředků
v reálném čase. Hlavní rozdíl je v tom, že se na prostředky a služby díváme jako na „klienty“
jednotlivých částí systému.
Klíčová slova kapitoly
Sledování prostředků
Existuje několik možností spuštění
Start  napsání „sledování prostředků“ do vyhledávacího řádku
spuštění Správce úloh  tlačítko Sledování prostředků na kartě Výkon
Start  Všechny programy  Příslušenství  Systémové nástroje  Sledování prostředků
3.1
Přehled
obr. 11 - Sledování prostředků
Okno Sledování prostředků je rozdělenou do dvou částí. Při aktivované kartě Přehled se vpravo
zobrazuje aktuální činnost čtyř částí systému – procesoru, pevného disku, sítě a paměti – za
posledních 60 sekund. Jednotlivé grafy zobrazují informace, které jsou v číslech znázorněny
27
v levé části okna. Zdrojem zobrazovaných informací jsou hardwarové čítače na procesoru,
paměti a pevném disku a softwarové čítače zobrazující informace o síti. Odpověď, jak grafy číst,
najdete v tab. 4.
zelený graf
modrý graf
Procesor
Zobrazuje celkové procento aktuálně
využité kapacity procesoru.
Udává maximální frekvenci procesoru
v procentech.
Např. u notebooků může být frekvence
nižší, je-li uměle snížen výkon stroje
v z důvodů nižší spotřeby.
Disk
Graf udává aktuální objem čtení a zápisu
v MB/s.
Zobrazuje nejvyšší procento aktivního času
práce s diskem.
Síť
Zobrazuje aktuální množství přenesených
dat v kb/s.
Graf zobrazuje, kolik procent kapacity sítě je
aktuálně využíváno.
Paměť
Zobrazuje aktuální počet stránkovacích
chyb. Tzv. stránkovací chyby
nepředstavují, jak by se mohlo zdát,
problémovou situaci. Jedná se o situace,
kdy systém sahá do operační paměti pro
informaci, která už se v ní nenachází (byla
buď přepsána, nebo se vlivem stránkování
uložila na pevný disk).
Graf zobrazuje, kolik procent operační
paměti je v současné době používáno.
tab. 4 - Grafy nástroje Sledování prostředků
Vraťme se ještě jednou k obr. 11. Ten zobrazuje stav detekovaný nástrojem Sledování
prostředků v okamžiku 40 sekund od začátku stahování velkého souboru z internetu. Protože
jsem nespustil žádnou složitou výpočetní operaci, činnost procesoru to téměř neovlivnilo. Zato
aktivita zápisu na pevný disk je zřejmá, zejména ve chvíli, kdy se začalo stahovat. Poté se, až na
jednu špičku, minimalizovala, protože systém pracoval převážně s operační pamětí. Síť byla při
stahování zatížena z 9% a stahovalo se rychlostí 5Mb/s. Fyzická paměť zaznamenala krátkodobé
zvýšení stránkovacích chyb a stabilní vytížení ve výši 75% ze 4GB nainstalované paměti.
Levá část okna je rozdělena do záložek, které po rozbalení zobrazují procesy zatěžující příslušnou
část systému.
Úkol: Odhadněte, jak budou následující situace ovlivňovat grafy na kartě přehled. Svůj
předpoklad následně prakticky vyzkoušejte.
upload souboru na internet
spuštění instalace programu
28
3.2
Ostatní karty nástroje Sledování prostředků
Ostatní karty nástroje Sledování prostředků zobrazují velmi podobné informace, jako nástroj
Správce úloh s tím rozdílem, že jsou podrobnější:
 Karta Procesor – zobrazuje grafy celkového využití procesoru, procentuálního zatížení
procesoru službami a aktuální výkon každého jádra. V levé části se pak nachází
informace, jakou část procesoru využívají aktuálně spuštěné procesy a služby.
 Karta Paměť – zobrazuje grafy využitelnosti fyzické paměti a stránkovacích chyb. V levé
části se nachází podrobnosti k využívání fyzické paměti každým aktivním procesem a
celková statistika vytíženosti paměti.
 Karta Disk – monitoruje aktivitu disku a délku fronty požadavků na disk. V levé části se
zobrazují procesy, které aktuálně disk využívají, pod nimi pak konkrétní soubory, se
kterými procesy pracují.
 Karta Síť – grafy monitorují provoz na síti. Levá část zobrazuje aktuální rychlost
downloadu a uploadu pro jednotlivé spuštěné procesy využívající služeb sítě, síťovou
aktivitu a aktuální připojení přes TCP protokol.
3.3
Shrnutí kapitoly
Sledování prostředků je, stejně jako Správce úloh, programem pro monitoring systému
Windows. Oproti správci úloh používá jiný způsob seskupování informací do karet, více
podrobností a grafů.
Kontrolní otázky
1. Čemu říkáme chyba stránkování?
2. Co zobrazuje zelená křivka grafu Síť na kartě Přehled nástroje Sledování prostředků?
Zdroje kapitoly
(Loukota, Nástroj Sledování prostředků a výkonu 2011)
(Podrobná příručka pro sledování výkonu a psolehlivosti Windows Server 2008 1)
29
4
Diagnostika a monitoring pevného disku
Pevný disk by pro nás měl být nejdůležitější částí počítače, a tak bychom se k němu měli i chovat.
Abychom co nejvíce prodloužili jeho životnost, neměli bychom s ním pohybovat, je-li počítač
v zapnutém stavu. I když na počítači zrovna nepracujeme, pevný disk pracuje stále (pokud není
systémem po určité době nečinnosti uveden do režimu spánku). Dále bychom jej měli chránit
před pádem (hrozí poškození jemné mechaniky), vysokými pracovními teplotami, či přepětím.
Klíčová slova kapitoly
checkdisk, fragmentace, defragmentace, vyčištění disku
4.1
Kontrola chyb na pevném disku
Pro zjištění chyb pevného disku nabízí Windows 7 diagnostický nástroj příkazového řádku Check
Disk. Ten sice není schopen opravit disk zničený neopatrným zacházením popsaným v předešlém
odstavci, ale dokáže najít chyby menšího rozsahu a dokonce je sám opravit. Navíc pro Vás může
být veledůležitým ukazatelem toho, že je disk na pokraji skonu, abyste stihli data přesunout na
disk nový.
Check Disk hledá a opravuje chyby souborového systému:




hledání chybných názvů souborů (invalid filenames)
hledání chybných údajů o datu a čase (invalid file dates and times)
vyhledání poškozených sektorů (bad sectors)
chyby komprimovaných souborů (invalid compression structures)
Spuštění Check disku v textovém režimu:
Start  Všechny programy  Příslušenství  Příkazový řádek  napište a potvrďte jeden
z příkazů:
Příkaz
Reakce programu Check disk
chkdsk
spustí Check disk v režimu pro čtení (jen podá zprávu o
chybách)
chkdsk název_disku:/f
opraví chyby na disku
chkdsk název_disku:/r
vyhledá chybné sektory a obnoví čitelné chybné informace
chkdsk název_disku:/r /f
vyhledá a opraví oba výše popsané druhy chyb
tab. 5 - Spouštění Check disku z příkazového řádku
Nástroj Check disk vyžaduje výhradní přístup ke kontrolovanému disku (výjimkou je spouštění
pouze režim pro čtení). Spouštění s parametrem Vám tím pádem nebude povoleno na
kterémkoli disku, ze které jsou právě čteny informace. Na systémovém disku při spuštěných
Windows tedy nikdy. Check disk se pouze zeptá, zda má naplánovat kontrolu zvoleného svazku
při příštím restartování systému. Zadáním „A“ a potvrzením se tato informace zavede do registru
a po restartu počítače se harddisk otestuje ještě před spuštěním operačního systému.
30
obr. 12 - Spuštění Check disku v textovém režimu
Spuštění Check disku v grafickém režimu:
Start  Počítač  disk, který chcete kontrolovat  Vlastnosti  záložka Nástroje  tlačítko
Zkontrolovat v části Kontrola chyb
Ve zobrazeném okně (obr. 13) zatrhněte svůj požadavek:
 Automaticky opravovat chyby (odpovídá parametru f)
 Vyhledat a pokusit se obnovit chybné sektory (odpovídá parametru r)
Nezatržením žádné z možností se Check disk spustí jen pro čtení. Stejně jako při spuštění
v textovém režimu, pokud budete chtít opravovat chyby na aktivním partition, dostanete zprávu
o nutnosti restartování systému. Potvrdíte, zda chcete po restartu diagnostiku spustit.
Jestliže počítač nechce po provedení všech základních testů najíždět (nezobrazí se úvodní
obrazovka Windows) a problém nastal po předchozí bezproblémové práci s počítačem, ukazuje
to s největší pravděpodobností na problém s pevným diskem, jako např.:
 poškození Master Boot Record (hlavní spouštěcí záznam)
 poškozený boot.ini (zaváděcí soubor systému)
Pozn. V systémech Windows starších než verze Vista a 7 byla součástí instalačního CD konzola
pro zotavení. Tu jste si mohli po nabootování CD spustit a vyzkoušet výše popsané problémy
opravit pomocí příkazů fixmbr, fixbook, nebo bootcfg /-rebuild. Na instalačním CD Windows 7 se
nachází jen klasický příkazový řádek, který uvedené příkazy nezná.
Naštěstí se na instalačním CD nachází další nástroje, jako např. komplexní Oprava spouštění
systému, do něhož jsou funkce konzoly pro zotavení implementovány. Program se snaží
automaticky nalézt a opravit chyby, které brání správnému spuštění systému Windows, jako
31
např. poškozený, či chybějící systémový soubor. Více se o tomto nástroji můžete dočíst v II.7 Nástroje pro obnovu chodu systému.
obr. 13 - Spuštění Check disku v grafickém režimu
4.2
Defragmentace disku
Nejmenším adresovatelným jednotkám na pevném disku se říká clustery. Tyto clustery mohou
mít na různých discích různou velikost, odvíjející se od použitého souborového systému a
velikosti svazku. Jestliže na disk ukládáme nějaký soubor, rozdělí se na malé části, které se zapíší
do jednotlivých clusterů. Někdo by si mohl myslet, že jednotlivé kousíčky dat jsou zapsány do
vedle sebe stojících clusterů (jako např. data na gramofonové desce). Není tomu tak. Vlivem
neustálého zapisování, kopírování a mazání dat dochází k tomu, že na disku vzniká neuspořádaná
soustava zaplněných a volných clusterů. Nový soubor se začne zapisovat do volné části disku, ale
je možné, že narazí na zaplněné clustery. Ty bude muset přeskočit a soubor dopsat do jiných
volných clusterů. Soubor je tak rozmělněn ne jednotlivé fragmenty a umístěn do různých částí
disku. Takovému rozdělování dat na disku říkáme fragmentace.
My bychom se takto rozdělených dat nenahledali, ale systém si je díky adresaci dokáže v mžiku
najít a znovu sestavit. Vysoké procento fragmentovaných dat s sebou ale přináší znatelné
zpomalení počítače. Je to způsobeno především mechanickou povahou pevného disku, který
32
musí při čtení jednoho souboru několikrát přednastavit čtecí hlavu a čekat, až se plotny disku
natočí do polohy, ve které se nachází pokračování souboru.
Pro omezení tohoto nepříjemného jevu by bylo dobré použít nástroj, který data na disku
uspořádá tak, že budou zapsány do vedle sebe stojících clusterů. K tomu dokáže posloužit
speciální software pro tzv. defragmentaci. Těchto programů existuje velké množství, ať už volně
šiřitelných, či placených, a každý si může vybrat ten, který mu nejvíce vyhovuje. Pro základní
fragmentaci ale postačí defragmentační nástroj, který je přímo součástí systému Windows.
Defragmentaci spustíme:
Start  Počítač  disk, který chcete nefragmentovat  Vlastnosti  záložka Nástroje 
tlačítko Defragmentovat v části Defragmentace
Start  Všechny programy  Příslušenství  Systémové nástroje  Defragmentace disku
obr. 14 - Okno derfagmentace disku
Stiskem Analyzovat disk nástroj zjistí, zda jsou data na označeném disku natolik fragmentována,
že je potřeba je utřídit. Výsledek diagnostiky se zapíše do závorky ke slovu fragmentováno u
konkrétního disku. Jestliže je na disku více, než 10% fragmentovaných souborů, je doporučeno
spustit defragmentaci.
Tlačítko Defragmenovat spustí nejprve analýzu pro zjištění fragmentace, až posléze samotnou
defragmentaci.
Úkol: Proveďte analýzu Vašeho disku pomocí programu Defragmentace disku.
Defragmentace může zpomalit práci v systému, a může tak být překážkou při práci. To ale spíše
poznáte na slabším hardware a v případech, kdy máte málo místa na disku. Doba defragmentace
se může pohybovat až v řádech několika hodin, v závislosti na velikosti disku.
33
Pokud zjistíte, že Vás defragmentace omezuje v práci, jednoduše ji můžete vypnout tlačítkem
Zastavit operaci v okně Defragmentace disku (tlačítko se zobrazí až při spuštěné defragmentaci).
Proces si poté zapnete v době, kdy s počítačem nepracujete.
V okně nástroje Defragmentace disku máte na výběr tlačítko Konfigurovat plán, což je nastavení
automatické defragmentace. Interval by možná stačil i větší, než měsíční, ten ale není nabízen.
Při výběru času spuštění defragmentace berte v potaz to, že tento proces zatěžuje počítač.
Úkol: Nastavte si automatickou defragmentaci disku.
Pozn. Defragmentací ve většině případů nedosáhnete razantního zvýšení rychlosti systému. Její
účinnost poznáte na práci s velkými daty.
Aby byla defragmentace co nejúčinnější, je potřeba před jejím spuštěním „uklidit“ disk, tedy
zbavit se nepotřebných souborů. Proč je potřeba disk uklízet, a jak to udělat, se dočtete
v kapitole 4.3 - Úklid disku.
4.3
Úklid disku
Fragmentace souborů nemusí být jediným důvodem jeho pomalé práce. Ruku v ruce
s fragmentací totiž jde přeplněnost disku. V první řadě, systém potřebuje určité množství
volného místa na disku, aby si mohl tzv. stránkovat. Stránkovat znamená využít tohoto volného
místa na disku jako virtuální operační paměti v momentech, kdy fyzická operační paměť
nedokáže svou velikostí uspokojit aktuální požadavky systému.
V řadě druhé uvedu jednoduchou úvahu. Čím více bude disk přeplněný, tím více dat bude
fragmentovaných, což povede k dalšímu zpomalování. Spuštěná defragmentace bude více
zatěžovat už tak zpomalený systém a její účinnost nebude mít kvůli přeplněnosti disku tak
dlouhého trvání, jako by bylo v případě disku s větším množstvím volné kapacity.
Dostatek volného místa je také potřeba pro postupné doinstalování service packů a různých
aktualizací systému. Ty postupně dokážou zabrat i gigabajty na disku. Málo volné kapacity může
přinést i havárie instalací těchto aktualizací, a třeba i následnou potřebu nástroje obnovení
systému při dalším spuštění.
Jak ručně uvolnit místo na disku:
 odinstalujte programy, které nepoužíváte
 prohledejte disk, zda se na něm nenacházejí soubory, které už nikdy nebudete
potřebovat a smažte je. Pokud si nejste jisti, zda je v budoucnu nebudete potřebovat,
přesuňte je na jedno místo, zkomprimujte a zálohujte (přesuňte na předem stanovené
místo na lokálním, externím, či serverovém disku nebo vypalte na CD/DVD/Blu-ray a
řádně označte, co se v záloze nachází)
 zkontrolujte a případně promažte složku Stažené soubory (Start  Počítač  Stažené
soubory), která je většinou implicitně určená jako stahovací prostor internetových
vyhledávačů. Uživatelé většinou stažené soubory jednou použijí (otevřou, zkopírují,
spustí instalaci, …), ale ze složky Stažené soubory už je potom neodstraní.
34
Nástroj Vyčištění disku
Spustíme jej následujícím způsobem:
Start  Počítač 
Vyčištění disku
disk, který chcete vyčistit  Vlastnosti  záložka Obecné  tlačítko
obr. 15 - Nástroj Vyčištění disku
Nástroj Vyčištění disku automaticky zanalyzuje disk a vytvoří skupiny souborů, které doporučuje
vymazat. U každé skupiny se nachází velikost souborů v ní obsažených.
Jedná se o tyto skupiny souborů:
 dočasné soubory programů (automaticky stažené ovládací prvky a applety)
 dočasné soubory Internetu (webové stránky uložené na disku z důvodu rychlejšího
zobrazování)
 offline webové stránky (webové stránky z internetu uložené v počítači tak, aby bylo
umožněno jejich offline prohlížení)
 dočasné soubory sady Microsoft Office (soubory protokolu za účelem diagnostiky)
 koš
 soubory protokolů instalace (soubory vytvořené systémem Windows)
 dočasné soubory (soubory složky TEMP)
 soubory služby zasílání zpráv o chybách
 miniatury (miniatury všech obrázků vytvořených systémem Windows pro rychlejší
zobrazování náhledů grafických souborů)
Zatrhněte kategorie, které chcete smazat. Pod seznamem kategorií se zobrazí množství
uvolněného místa. Stiskněte tlačítko Vyčistit systémové soubory a systém zbytek udělá za Vás.
35
Pokud si nejste jisti, zda se nejedná o potřebné soubory, označte si pro jistotu příslušnou
kategorii a stiskněte tlačítko Zobrazit soubory (nejde u všech kategorií). Soubory se zobrazí a Vy
se můžete rozhodnout, jak s nimi naložit.
4.4
Shrnutí kapitoly
Pevný disk je nejdůležitější součástí našeho počítače. Obsahuje totiž naši veškerou práci. Proto
není od věci jednou za čas otestovat pevný disk testovacím nástrojem, který nás může upozornit
na blížící se problémy. Protože však o sobě některé nahodilé havárie nedávají vědět, stále je
důležité nezapomínat na pravidelnou zálohu dat.
V kapitole jsem zmínil také defragmentaci, neboli přeřazení dat na disku, aby byla práce s diskem
svižnější.
Kontrolní otázky
1. Kolik maximálně chyb je schopen opravit program Check disk spuštěný příkazem
„chkdsk“ v příkazovém řádku systému Windows?
2. Vysvětlete pojem defragmentace.
3. Při jakém množství fragmentovaných souborů (v procentech) je doporučeno již spustit
defragmentaci?
Zdroje kapitoly
(McFedries 2010)
(Chkdsk a kontrola pro zotavení, kontrola disku nedatováno)
36
5
Nástroje pro diagnostiku problémů s teplotou v operačním
systému Windows
S příčinami a detekcí přehřívání systému jste se detailně seznámili v kapitole I.2- Přehřívání
počítače.
V této kapitole si krátce povíme o některých nástrojích použitelných v prostředí MS Windows,
které dokážou zobrazit informace o teplotě. Samozřejmě, předně Vám aktuální stav počítače
musí dovolit do systému najet. Proto by tyto programy měly plnit účel spíše preventivní.
V případě, že do systému najet nelze, hledejte řešení problému v odstavcích již zmíněné kapitoly.
Klíčová slova kapitoly
Open hardware monitor, SpeedFan
5.1
Open Hardware Monitor
V době psaní této knihy je program Open Hardware Monitor stále jen betaverzí, avšak uživateli
velice oblíbenou. Tento jednoduchý prográmek totiž nepotřebuje instalaci, a tak jej během
momentu spustíte třeba z flash paměti na jakémkoli počítači. To se vyplatí především v době, kdy
hrozí, že se počítač vlivem okolností brzy samovolně vypne. Kromě teploty procesoru program
zaznamenává i jeho činnost. Zároveň zobrazuje důležitou teplotu harddisku, jehož životnost se
v důsledku přehřívání dramaticky snižuje.
Program umožňuje uložit aktuální informace do souboru, případně poslat e-mailem a nastavit
spouštění po startu počítače.
obr. 16 - Okno programu Open Hardware Monitor
37
5.2
SpeedFan
Další, uživateli oblíbený program na sledování teploty klíčových komponent počítače, je
SpeedFan. Po zapnutí se program zapne s aktivní kartou Readings. Situaci ukazuje obr. 17. Na
něm je patrné, že aktuální výkon procesoru je 2,5%, teplota pevného disku je 39°C, teplota
jednoho jádra procesoru je 49°C a teplota druhého 52°C. Teplota dalších jader (máte-li více než
dvoujádrový procesor) není zobrazována. Měřené údaje si můžete i přehledně graficky zobrazit
přepnutím na kartu Charts. Dole si zatrhnete, které teploty chcete zobrazovat a pak už jen
sledujete, jak se mění v čase.
obr. 17 - Program SpeedFan
SpeedFan je velmi komplexní nástroj pro nastavení otáček aktivních větráků v počítači na základě
určených teplot tak, aby se uživateli chladil počítač efektivně, ale v době nízké zátěže nebyl
obtěžován nadměrným hlukem větráků. Tato učebnice se zabývá pouze analytickou částí
nástroje.
Testování vysokých teplot pomocí programu SpeedFan se zabývá pracovní list 1.
38
5.3
Shrnutí kapitoly
V této kapitoly jsme si ukázali dva nástroje pro zobrazování teplot počítačových komponent
v prostředí Windows. Program Open Hardware monitor je velmi jednoduchý a nepotřebuje
instalaci. Tím se hodí pro situace náhodného měření, či rychlého testování nestabilního systému,
který (možná vlivem vysoké teploty komponent) zamrzá nebo padá.
Program SpeedFan má mnohem více funkcí. Krom číselného zobrazení teplot je možnost
zkontrolovat vývoj teplot v čase díky grafu. Taktéž umožňuje nastavit reakci na přehřívání
konkrétních komponent, běží-li na pozadí systému.
Kontrolní otázky
1. Jaká je obecně přípustná horní mezní teplota procesoru?
2. Jmenujte některé programy pro detekci teplot na součástech počítače.
39
6
Diagnostika a řešení chybových hlášení systému
Při práci s počítačem se nevyhneme různým chybám, ať už se jedná o chyby systému, programů
nebo hardwaru. Některé chyby nás příliš neovlivní, až máme tendenci je přehlížet, jiné mohou
způsobit, že počítač nepracuje tak jak by měl, některé dokážou způsobit pád systému.
Jako uživatelé už některé chyby ani neřešíme a odkliknutím okna chybové hlášky je přecházíme.
Správný administrátor by však chyby přecházet neměl. K jejich řešení nám systém Windows
poskytuje zdařilý nástroj Prohlížeč událostí. Ten dokáže zpětně zobrazit veškeré události
systému, tedy i informace o chybách. Program také podává informaci, kde daný problém
vzniknul a v některých případech dokonce dokáže poradit s jeho řešením.
Klíčová slova kapitoly
Prohlížeč událostí, událost, STOP error, bluescreen of the dead
6.1
Zaznamenání chyb
Jedním z vedlejších důsledků chyby systému je zobrazení chybové hlášky. Velmi často narazíte na
chybové hlášení, či kód chyby, který Vám nedá naprosto žádné vodítko k tomu, jak problém
vyhledat, a tím i řešit. V takovém případě je dobré si celý text zprávy opsat a snažit se najít
vodítko prostřednictvím internetového vyhledávače. Řešení lze nalézt jak na uživatelských
fórech, tak na stránkách vývojářů programů s databázemi chybových situací.
Pokud je text příliš dlouhý na opsání, sejměte si obraz monitoru klávesou PrintScreen, obrázek si
vložte do grafického editoru a uložte. Potom zkuste text analyzovat. Problém může nastat u
chybových hlášek při najíždění systému, které nelze sejmout klávesou PrintScreen a na opsání
nejsou zobrazeny dostatečně dlouho. V takovém případě použijte klávesu Break, která způsobí
„zamrznutí“ textu na obrazovce. Tak si jej budete moci v klidu opsat. Klávesovou zkratkou
Ctrl+Break povolíte další načítání systému.
6.2
Prohlížeč událostí
Prohlížeč událostí je komplexní diagnostický nástroj, implementovaný v prostředí Windows,
který zobrazuje protokoly všech událostí, které narušily hladkou činnost operačního systému.
Tato aplikace umožňuje prohlížet a nastavovat logy událostí.
Logy nazýváme speciální soubory, do kterých systém zaznamenává různé události počítače jako
chyby systému, přihlašování a odhlašování uživatelů, apod. Z těchto souborů pak můžeme díky
prohlížeči událostí přehledně číst.
Spuštění prohlížeče událostí:
Do vyhledávacího řádku menu Windows zapište „eventvwr.msc“ nebo „prohlížeč událostí“.
Start  Ovládací panely  Nástroje pro správu  Správa počítače  Prohlížeč událostí
40
obr. 18 - Okno prohlížeče událostí
Prohlížeč událostí umožňuje administrátorovi:





prohlížet různé druhy logů pomocí filtru, což může urychlit hledání chyb
uložit si kombinaci filtru pro pozdější využití
řadit logy
nastavit, aby se program okamžitě zobrazil při určitém druhu chyby
přijímat dálkově události ze vzdálených počítačů, aby mohl logy analyzovat na jednom
místě
 odesílat informace o chybě e-mailem
Popišme si okno programu (obr. 18) a základní práci s ním:
Levá část okna je určena pro listování jednotlivými událostmi ve stromové struktuře, prostřední
část zobrazuje podrobnosti a vpravo nalezneme základní akce.
Ve stromové struktuře programu najeďte na:
Prohlížeč událostí (místní)  Protokoly systému Windows  vyberte položku, která Vás zajímá
Podívejme se např. na protokoly aplikací.
Popis jednotlivých sloupců:
 úroveň – sloupec popisuje závažnost dané události. Může nabývat hodnot: kritická,
chyba, upozornění, informace, podrobnosti. Při hledání příčin chyb, kritických chyb a
pádů systému věnujte pozornost především událostem úrovně chyba a kritická.
 datum – velmi praktický sloupec, který Vám pomůže hledanou událost rychleji najít,
znáte-li čas, kdy se stala.
 zdroj – název aplikace, která událost vyvolala
 ID události – identifikační číslo dané události
41
Pozn. Chcete-li se podívat na souhrnný počet různých typů událostí za poslední dobu, vyberte
v levé části okna „Prohlížeč událostí (Místní)“. V prostřední části okna se zobrazí, kolik chyb jaké
úrovně se stalo za poslední hodinu, posledních 24 hodin a posledních 7 dní. Po rozbalení dané
úrovně se nám vypíší jednotlivé události, a můžeme si dvojklikem zobrazit jejich podrobnosti ve
spodní části okna.
Vraťme se nyní do části aplikačních protokolů systému Windows. Protože událostí je hodně a
času na jejich analýzu většinou málo, můžete při vyhledávání událostí využít filtrování (viz. pravá
část okna). Vyfiltrujete si např. jen události požadované úrovně, či události spuštěné konkrétními
aplikacemi.
obr. 19 - Filtrování událostí v Prohlížeči událostí
Další funkcí, kterou si můžete pomoci v uspořádání množství údajů o událostech, je seskupování.
Pokud např. vidíte chybu vyvolanou zdrojem VSS, a zajímalo by Vás, zda je chyb tohoto zdroje
víc, případně zda jsou stejného, či jiného druhu, pomůže právě uspořádání.
Klepněte pravým tlačítkem myši na sloupec, jehož hodnoty chcete seskupit a vyberte možnost
Seskupovat události podle tohoto sloupce (situaci popisuje obr. 20).
Podobně můžeme seskupování odstranit. Klikneme do záhlaví jakéhokoli sloupce tabulky a
vybereme z menu položku „Odstranit seskupování událostí“.
42
obr. 20 - Příklad seskupování dat v prohlížeči událostí podle zdroje (aplikace, která událost vyvolala)
Bohužel, prohlížeč událostí nám chyby pouze zobrazí, ale problémy za nás nevyřeší. Naštěstí
existuje bohatá online knihovna všech různých událostí a jejich řešení, která nám může v mnoha
případech ulehčit život. V opačném případě se musíme pustit do hledání na internetových fórech
na základě informací z tabulky. Klíčovými informacemi pro hledání bude zdroj a ID události.
Příklad práce v nástroji Prohlížeč událostí je tématem pracovního listu 2.
V nástroji Plánovač úloh, který je součástí systému Windows, lze vytvořit automatickou reakci v
případě detekce konkrétní události. Výhodou vytváření úloh tedy je, že danou událost nemusíme
stále hlídat, ale systém nás na ni upozorní sám. Reakce může mít tvar zprávy, odeslání e-mailu
nebo spuštění programu.
Vytváření reakcí na události v nástroji Plánovač úloh se věnuje pracovní list 3.
43
6.3
Stop Error – Bluescreen
V operačním systému Windows se může za jistých okolností objevit tzv. stop error, který se kvůli
svému vzhledu lidově označuje jako modrá obrazovka smrti. Tato situace nastane, když jádro
systému zaznamená chybu, ze které se nelze zotavit. Pomůže jen restart počítače, který ale
způsobí ztrátu neuložených dat, a navíc nevyřeší daný problém, pouze umožní znovuspuštění
systému.
Modrá obrazovka smrti většinou souvisí s hardwarem, či jeho ovladači. Většina takových
obrazovek zobrazuje tzv. STOP kód, který může pomoci řešit příčinu chyby. Podle závažnosti
chyby pak může její oprava zabrat minuty, ale i hodiny času. Při jeho řešení nesmíme
zapomenout postupovat systematicky:
Před restartem počítače si z modré obrazovky opište STOP kód. Pokud se počítač samovolně
restartuje dřív, než si stačíte kód opsat, můžete po najetí systému automatický restart zakázat:
Start  Ovládací panely  Systém  Ochrana systému  záložka Upřesnit  tlačítko Nastavení…
v části Spouštění a zotavení systému  odstranit zatržení u položky Automaticky restartovat
Windows 7 by měl po restartu z důvodu STOP erroru zobrazit informativní dialog, jehož součástí
je i informace o kódu chyby.
 Zkontrolujte, zda máte dostatek volného místa na disku. Některé chyby vedoucí
k ukončení systému může vyvolat právě nízká volná kapacita disku. Windows potřebuje
minimálně 100MB volného místa, doporučeno je však 15% velikosti disku.
 Vzpomeňte si, co jste dělali v poslední době s počítačem a mohlo by to způsobit kritickou
chybu, jako např. instalace nebo reinstalace ovladače hardwaru, nastavení aktualizací,
apod.
V závislosti na Vašem předchozím zásahu se můžete pokusit vrátit provedené změny
jedním z těchto způsobů:

Spuštění Windows s poslední známou funkční konfigurací – tato možnost nastaví
registry a ovladače na do stavu, ve kterém se nacházely při posledním korektním
vypnutí systému. Osobní data zůstanou netknuta (postup naleznete v kapitole 0).

Použít nástroj Obnovení systému (návod na straně 50).

Podobný, i když pro někoho možná obtížnější, způsob řešení vězí v nainstalování
novějšího, či alternativního ovladače. Většina stop errorů je totiž spojena
s hardwarem, resp. ovladači hardwaru.
44
Vrácení změn ovladače:
Start  Počítač  Spravovat  Správce zařízení 
vlastnosti  záložka Ovladač  Aktualizovat ovladač
na zvolený hardware 
obr. 21 - Okno pro správu ovladače grafické karty
 S předchozím bodem souvisí i vrácení změn ovladače, a to u různých druhů hardwaru
(tlačítko na obr. 21).
 Ověřte si, že máte aktualizovanou virovou databázi a spusťte antivirovou kontrolu. Je
důležité, aby antivirus zkontroloval i boot sektor a master boot record. Tuto skutečnosti
si před spuštěním kontroly ověřte v nastavení příslušného antiviru.
 Zkontrolujte, zda je operační systém aktualizován pomocí všech vydaných záplat a Servis
Packů, které mohou obsahovat opravy řešené chyby (nemáte-li aktualizace nastaveny
automaticky): Start  Ovládací panely  Windows Update
obr. 22 - Update systému
45
 Zkuste problém identifikovat pomocí Prohlížeče událostí.
 Otestujte správné usazení hardwaru v počítači.
 Otestujte testovacím programem pevný disk (např. program Check disk – viz. kapitola
4.1).
 Otestujte testovacím programem operační paměti:

Uložte si svou dosavadní práci a zavřete všechny programy.

Start  Ovládací panely  Nástroje pro správu  Diagnostika paměti Windows
Pokud počítače nemůže najet do systému, můžete program načíst i z bootovací
nabídky instalačního CD Windows 7, nebo disku pro opravu systému Windows 7,
máte-li jej vytvořen (viz. kapitola 7).

Po restartu počítače začne diagnostika paměti. Po jejím skončení najede systém
Windows a v pravém dolním rohu obrazovky dá zprávu o výsledku testu. Pokud není
některý paměťový modul v pořádku, je potřeba jej vyměnit.
obr. 23 - Testování operačních pamětí
 Pokud jste si vědomi, že jste mohli chybu způsobit změnou nastavení BIOSu, upravte
BIOS na původní hodnoty. Pomoci by mohl i update BIOSu, je-li k dispozici.
 Můžete se také pokusit nalézt řešení svého problému na internetových fórech pomocí
opsaného STOP kódu.
46
6.4
Shrnutí kapitoly
Běh operačního systému Windows občas potkávají chyby různých závažností. Protože mohou
nastat z jedné, nebo kombinací více příčin, bývá často oprava více, či méně komplikovanou
cestou hledání. Cesta by měla začínat u identifikace chyby a jejího označení v systému. Může to
být text dialogového okna systému, chybový kód z prohlížeče událostí, nebo STOP kód při
zobrazení stop erroru (neboli bluescreen of the dead). K dalšímu postupu jsou nám k dispozici
online nápovědy systému Windows, standardní postupy práce s ovladači, různé možnosti obnovy
systému, a v neposlední řadě volná uživatelská fóra.
Kontrolní otázky
1. Jaká je nejrychlejší cesta hledání příčiny konkrétní chyby zaznamenané Prohlížečem
události?
2. Kolik volné kapacity pevného disku (v procentech) je doporučeno pro hladký chod
systému Windows 7?
3. Jaké problémy jsou nejčastěji příčinou tzv. stop erroru ve Windows?
Zdroje kapitoly
(Loukota, K čemu slouží Prohlížeč událostí? 2011)
(Modrá obrazovka smrti 2013)
(Fisher nedatováno)
(25 rad pro záchranu dosluhujících Windows 2012)
47
7
Nástroje pro obnovu chodu systému
Jestliže systém nechce najíždět, nabízí nám Windows 7 nestandardní způsoby spuštění. Ty
mohou daný problém buď rovnou vyřešit, nebo spuštěním umožnit další diagnostiku problému
pomocí nainstalovaných nástrojů.
Klíčová slova kapitoly
obnova systému, oprava počítače, nouzový režim, obnovení systému, bitová kopie, bod obnovy
7.1
Spuštění nástrojů pro obnovu systému
Výše zmíněné volby, kterým se v systému Windows říká Rozšířené možnosti spuštění, získáte
následujícím postupem:
 Restartujte počítač
 Při restartu držte klávesu F8. (pokud máte na počítači nainstalováno více operačních
systémů, je potřeba příslušný systém vybrat a až potom zmáčknout F8).
Jednotlivé nestandardní možnosti spuštění jsou patrné z obr. 24.
obr. 24 - Rozšířené možnosti spuštění
Další možnosti obnovení systému se nacházejí na instalačním CD (pokud jste k počítači instalační
CD nedostali, měli byste mít zmíněné funkce předinstalovány).
48
Z instalačního média spustíme nástroje následovně:
 Vložte systémové CD do počítače a restartujte počítač.
 Pokud se po restartu nezobrazí výzva „Spusťte systém Windows z instalačního disku
stiskem libovolné klávesy…“, nastavte nejprve v BIOSu bootování z CD/DVD a počítač
ještě jednou restartujte.
 Vyberte jazyk a posuňte se v nabídce.
obr. 25 - Možnosti obnovení systému z instalačního média Windows
Nakonec zmíním možnost opravit systém pomocí disku pro opravu systému Windows 7, který si
můžete nechat vypálit systémem Windows. Nabídka k vygenerování tohoto CD automaticky
přichází po vytvoření bitové kopie systému (viz. kapitola 7.5) nebo v levé části okna Zálohování a
obnovení:
Start  Ovládací panely  Systém a zabezpečení  Zálohování a obnovení
Start  Všechny programy  Údržba  Zálohování a obnovení
Po nabootování z disku pro opravu systému se objeví okno (obr. 26) s nabídkou obnovy počítače
pomocí nástrojů pro obnovení nebo použitím existující bitové kopie. Při volbě první možnosti se
systém pokusí o opravu sám, či zobrazí nabídku z obr. 25. O některých typech obnovy i o obnově
pomocí bitové kopie systému se dočtete dále v této kapitole.
49
obr. 26 - Nabídka disku pro opravu systému Windows 7
7.2
Oprava spouštění systému
Pod volbou Opravit tento počítač se skrývá komplexí sada nástrojů, které se snaží automaticky
nalézt a opravit chyby, které brání správnému spuštění systému Windows, jako např. poškozený,
či chybějící systémový soubor.
Opravu spouštění systému můžete spustit z instalačního CD nebo po restartu systému:




V okně Rozšířené možnosti spuštění najeďte na Opravit tento počítač.
Vyberte jazyk a posuňte se v nabídce.
Zvolte možnost Opravit počítač, vyberte příslušný operační systém a klikněte na další
Z nabídky vyberte Oprava spouštění systému
V některých případech, kdy počítač detekuje nemožnost spuštění systému, se může nástroj
Oprava spouštění systému spustit samovolně.
Samozřejmě mohou nastat případy, kdy si Oprava spouštění systému neporadí a systém opravit
nedokáže. Jedná se např. o chyby způsobené některými viry, nebo chybami hardwaru.
7.3
Poslední známá funkční konfigurace
Systém Windows se spustí s využitím informací z registrů, uložených při posledním korektním
ukončení systému. Opravuje chyby způsobené špatným nastavením systému a neovlivňuje
soubory uživatele.
7.4
Obnovení systému
Obnovení systému může opravit systém, který po jisté chybě není schopen spuštění. Opravuje
chyby zapříčiněné programy, nastaveními registrů, skripty a dávkovými soubory. Obnovení
systému nezmění uživatelské soubory jako dokumenty, hudby, video, atd.
Obnovení systému lze spustit i z Windows:
Start  Všechny programy  Příslušenství  Systémové nástroje  Obnovení systému
50
Nástroj Obnovení systému zobrazí po kliku na tlačítko „Další“ tabulku bodů obnovení, což jsou
uložené konfigurace systému v určitých, dříve stanovených dnech. V tabulce jsou i body
nastavení, které uživatel vytvořil ručně. Stačí si jeden z bodů obnovení vybrat a potvrdit.
obr. 27 - Vybrání bodu obnovení
Ruční vytvoření bodu obnovení
Start 
7.5
Počítač  Vlastnosti  tlačítko Vytvořit na kartě Ochrana systému
Obnovení bitové kopie systému
Každý člověk, který se aspoň trochu vyzná v počítačích, mi dá zapravdu, že když se objeví nějaká
chyba, bývá někdy velmi těžké najít její příčinu a vyřešit ji. Vyčerpanost a nedostatek chutě řešit
jeden problém neúměrně dlouhou dobu nás často dovede k myšlenkám na přeinstalování
systému. Pokud ani to nepomůže, tak k záloze dat, zformátování disku a nainstalování systému
na „zelené trávě“. To však vyžaduje opětovné stahování a instalaci všech ovladačů a programů,
takže výsledný čas strávený nad opětovnou instalací je také velmi dlouhý (jen není doprovázený
beznadějí, protože už víte, co děláte).
Co kdybyste si ale zformátování, instalaci systému, programů i ovladačů mohli odbýt pár kliky
myší? Není nic snadnějšího, než obnovit počítač z bitové kopie. Předtím ji však musíte mít
vytvořenu pomocí programu Zálohování a obnovení, který je součástí operačního systému
Windows.
51
Postup pro vytvoření bitové kopie
1. Na prázdný pevný disk (nebo diskový oddíl) si nainstalujte systém, ovladače zařízení a
veškeré programy, které potřebujete při práci.
2. Spusťte nástroj Zálohování a obnovení:
Start  Ovládací panely  Systém a zabezpečení  Zálohování a obnovení
Start  Všechny programy  Údržba  Zálohování a obnovení
3. V levé části okna zvolte možnost Vytvořit bitovou kopii systému. V průvodci si nejprve
vyberete, kam chcete zálohovat (jiný oddíl pevného disku, externí disk, jeden nebo více
optických médií, umístění v síti) a poté, co chcete zálohovat.
4. Po provedení zálohy bitové kopie průvodce nabízí možnost vytvoření disku pro opravu
systému, který obsahuje několik typů obnov systému, včetně obnovy pomocí bitové
kopie.
obr. 28 - Okno pro celkovou zálohu systému - klikněte na odkaz Vytvořit bitovou kopii systému
Bitová kopie systému se vytváří jako obraz celého diskového oddílu. Po zvolení možnosti obnovit
systém z bitové kopie se celý obraz nahraje zpět na disk (systém si při obnově najde bitovou kopii
z připojeného zařízení sám, případně ho k souboru zavedete). To bude mít za následek stav
počítače, ve kterém jste provedli zálohu formou bitové kopie. Jakákoli data, která jste měli na
disku, budou nenávratně ztracena.
Systém by měl být po obnově bitovou kopií v pořádku, pokud byl bezproblémový v době, kdy se
bitová kopie vytvářela. Jestliže nějaký problém přetrvává, bude se jednat o chybu hardwarového
rázu.
Důležitost zálohy dat
Nejen s vědomím, že možná jednou obnovíte systém z bitové kopie, je třeba vytvářet
pravidelnou zálohu dat a ještě před spuštěním obnovy se přesvědčit, že je Vaše záloha úplná.
Jestliže si z jakéhokoli důvodu pravidelnou zálohu nevytváříte, budete si ji muset vytvořit
jednorázově před spuštěním obnovy. Jestliže ale obnovujete systém z důvodu neschopnosti jeho
52
spuštění, budete mít zálohu dat značně ztíženou. V takovém případě může pomoci souborový
manažer z bootovacího cd třetí strany nebo připojení disku k jinému počítači jakožto
nesystémového a překopírování dat. Nejprve ale doporučuji vyzkoušet spustit systém v
nouzovém režimu.
7.6
Nouzový režim
Nouzový režim představuje možnost spuštění systému Windows v omezeném módu v případě,
že je řešen nějaký problém s počítačem. Pro spuštění systému se využijí jen nezbytné soubory a
ovladače. Podaří-li se systém v nouzovém režimu spustit, znamená to, ž není problém
v nastavení a základních ovladačích.
Spuštění počítače v nouzovém režimu nám dovoluje odebrat problémový ovladač, spustit
antivirus nebo zakázat některé služby, či aplikace (např. ty, které se spouštějí bezprostředně po
spuštění systému), atd.
Tři druhy Nouzových režimů
 Nouzový režim – spustí systém se základními soubory a ovladači, které bezpodmínečně
potřebuje ke svému chodu
 Nouzový režim se sítí – spustí stejným způsobem, jako výše popsaný nouzový režim, jen
je doplní o síťové služby
 Nouzový režim s příkazovým řádkem – spustí nouzový režim v práci s příkazovým řádkem
7.7
Shrnutí kapitoly
V této kapitole jsme si ukázali několik nástrojů, které nám mohou dopomoci k obnově systému.
Některé z těchto nástrojů lze spustit klávesovou zkratkou F8 při najíždění počítače, jiné je
potřeba spustit z instalačního CD, eventuálně disku pro opravu systému, který se dá v prostředí
Windows vytvořit.
Nouzový režim nelze brát za obnovovací nástroj. Je spíše nástrojem, který nám umožní vstoupit
přes některé komplikace do systému pro uskutečnění kroků nutných k vyřešení problému.
Poslední známá funkční konfigurace a Obnovení systému jsou programy, které velmi často
dokážou vyřešit problém specifického rázu, a to automatickým způsobem. Tyto nástroje Vám
může systém sám nabídnout k použití, detekuje-li problém znemožňující jeho korektní spuštění.
Výhodou těchto nástrojů je v tom, že opravují chyby způsobené nastaveními systému
v registrech, eventuálně chyby některých programů a nezasahují do uživatelských souborů.
Obnovení bitové kopie systému programem Zálohování a obnovení je specifický druh řešení
problémů ve Windows, který spočívá v tom, že uvedete počítač do stavu, kdy jste vytvořili
bitovou kopii (tj. pravděpodobně po nainstalování systému, ovladačů a programů). Veškeré
uživatelské soubory se tímto krokem nenávratně ztratí, a proto je potřeba průběžně vytvářet
jejich zálohy, ze kterých se po bitové obnově systému opět nahrají do počítače.
53
Kontrolní otázky
1. Které obnovovací nástroje neovlivní uživatelská data aktuálně uložená v počítači?
2. Jak se liší nouzové spuštění systému od klasického?
3. Jaká klávesová zkratka po restartu Windows spustí rozšířené možnosti spouštění?
Zdroje kapitoly
(Rožšířené možnosti spuštění (včetně nouzového režimu) nedatováno)
(Nástroj Oprava spouštění systému, nejčastější dotazy nedatováno)
(Jaké možnosti obnovení systému jsou k dispozici v systému Windows Vista? nedatováno)
54
8
Chyby spouštění systému Windows
Chyb spouštění počítače může být mnoho. Ty, které mohou být způsobeny primárně
hardwarem, jsme už rozebrali v kapitole I.1 na stránce 5. Nyní se podíváme na problémy, jejichž
původcem může být chyba systému Windows.
8.1
Při načítání systému se zobrazí logo Windows, pak se systém sekne
Tento problém může mít několik různých příčin. Buď je problém s hardwarem, nebo mohl
problém způsobit nový program (eventuálně virus). Může jít i o poškozený systémový soubor.
Vyzkoušejte následující řešení problémů:
 restartujte počítač a vyzkoušejte nahrát poslední známou funkční konfiguraci systému.
Postup najdete v kapitole 7.
 jestliže jste nedávno nainstalovali nový hardware, odpojte jej (případně vyměňte za
starší, pokud se jedná o důležitý kus hardwaru) a spusťte počítač. Pokud počítač najel,
snažte se přijít na to, proč se hardware v počítači neujal.
 Restartujte počítač v nouzovém režimu (postup se nachází v kapitole 7). Pokud systém
najede, může být problém v naposledy nainstalovaných programech, či aktualizacích.
Zkuste je odinstalovat a restartovat počítač běžným způsobem. Pokud systém nenajede
standardně, opět jej zapněte v nouzovém režimu a vyzkoušejte počítač projet antivirem.
8.2
Načte se plocha Windows, ale v systému nelze pracovat
Problém je pravděpodobně způsoben jedním z programů, které se spouštějí automaticky po
startu systému Windows. Řešením je odhadnout, který z nich za chybu může a zakázat spuštění
tohoto programu po startu systému, nebo jej odinstalovat.
Postup zjištění problémového programu
1.
Restartujte počítač v nouzovém režimu (postup se nachází v kapitole 7).
2.
V nouzovém režimu zobrazte program msconfig, který má na starosti konfiguraci
systému (nejrychleji zapsáním hesla „msconfig“ do vyhledávacího řádku nabídky
Start).
3. V záložce Po spuštění odtrhněte ty z programů spouštějících se po startu systému,
o kterých si myslíte, že problém způsobují. Potvrďte svoji volbu.
4.
Restartujte Windows běžným způsobem a ověřte si, zda bylo opatření účinné.
Jestliže nebylo, odtrhli jste pravděpodobně špatnou službu nebo bude příčina
problému jinde. Pokud ano, zjistěte přesně, o jaký program se jednalo a
odinstalujte jej, či nahraďte jiným.
55
obr. 29 - Zakázání spouštění programů spojených se spuštěním systému
8.3
Shrnutí kapitoly
V této krátké kapitole jsme si řekli o dalších dvou typech problémů se spouštěním operačního
systému Windows. Jestliže se při načítání Windows zastaví na zobrazeném logu a dále
nepokračuje, ukazuje to na problém s hardwarem, a to jak přímo fyzický, nebo související s
ovladači. Pokud systém zatuhne krátkou chvíli po načtení plochy, bude na vině program, který se
automaticky spouští se spuštěním počítače. Ten je třeba zakázat v nouzovém režimu Windows,
nebo odinstalovat. Může jít také o virus.
Kontrolní otázky
1. Jak se jmenuje program, který umožňuje zakázat spuštění konkrétních aplikací po
spuštění systému?
2. Jestliže systém zatuhne krátce po najetí na pracovní plochu Windows, jedná se spíš o
hardwarový nebo softwarový problém?
Zdroje kapitoly
(Jak opravit počítač, který nelze spustit nedatováno)
(Rechards nedatováno)
56
III. Linux
1
Monitoring procesů
Monitoring běžících procesů v Linuxu je poměrně snadnou záležitostí. Můžeme jej provádět
pomocí několika programů, které se nacházejí přímo v systému. V této kapitole se naučíme, jak
je spouštět a jaké přepínače, či klávesové zkratky, jsou užitečné při práci s nimi.
Klíčová slova kapitoly
top, ps, pstree, kill, statická priorita procesu, dynamická priorita procesu
1.1
Top
Top je program, který zobrazuje informace o aktuálně běžících procesech. Defaultně se program
každých 5 sekund aktualizuje a vypisuje nové informace o procesech tak, aby v horní části
tabulky vystupovaly procesy, které zatěžují procesor nejvíce. Klávesou „q“ program ukončíte.
Takto může vypadat část výpisu příkazu top:
miras@debianPC:~$ top
top - 14:08:05 up 51 min, 2 users, load average: 0,12, 0,06, 0,12
Tasks: 143 total,
1 running, 142 sleeping,
0 stopped,
0 zombie
%Cpu(s): 3,9 us, 1,2 sy, 0,5 ni, 87,9 id, 6,5 wa, 0,0 hi, 0,1 si, 0,0 st
KiB Mem:
508344 total,
477144 used,
31200 free,
59024 buffers
KiB Swap:
522236 total,
185148 used,
337088 free,
106140 cached
PID
1636
1052
2536
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
USER
miras
root
miras
root
root
root
root
root
root
root
root
root
root
PR NI VIRT RES SHR S %CPU %MEM
20
0 404m 90m 8968 S 38,8 18,2
20
0 82252 23m 2892 S 12,9 4,7
20
0 5316 1344 996 R
6,5 0,3
20
0 3636 1736 1188 S
0,0 0,3
20
0
0
0
0 S
0,0 0,0
20
0
0
0
0 S
0,0 0,0
20
0
0
0
0 S
0,0 0,0
20
0
0
0
0 S
0,0 0,0
rt
0
0
0
0 S
0,0 0,0
rt
0
0
0
0 S
0,0 0,0
0 -20
0
0
0 S
0,0 0,0
0 -20
0
0
0 S
0,0 0,0
20
0
0
0
0 S
0,0 0,0
obr. 30 - Příkaz top
57
TIME+
1:32.15
0:20.86
0:00.01
0:01.01
0:00.00
0:01.01
0:00.00
0:00.26
0:00.00
0:00.04
0:00.00
0:00.00
0:00.00
COMMAND
compiz
Xorg
top
init
kthreadd
ksoftirqd/0
kworker/0:0
kworker/u:0
migration/0
watchdog/0
cpuset
khelper
kdevtmpfs
V následující tabulce si objasníme významy jednotlivých sloupců výpisu příkazu top:
Sloupec
Význam
PID
Ač jsou procesy pro člověka prezentovány jménem, systém je identifikuje pomocí
identifikačního čísla (PID). Prvním procesem, který se stará o zavedení systému, je
init. Jeho PID je tedy 1. Ostatní procesy dostávají jako PID další čísla v pořadí.
USER
Zobrazuje vlastníka procesu, tedy uživatele, pod kterým byl proces spuštěn.
PR
Zobrazuje dynamickou prioritu přístupu procesu k procesoru. Čím je priorita vyšší,
tím má proces větší pravděpodobnost zpracovávání procesorem.
Číslo 19 nebo 20 (číslo se u různých distribucí Linuxu liší) charakterizuje nejnižší
prioritu, číslo -20 nejvyšší prioritu (nejvyšší priorita je záporná, protože systém
bere číslo ve smyslu omezení přístupu. Tedy čím menší číslo, tím menší omezení
přístupu).
Dynamickou prioritu si nastavuje sám systém podle potřeby a uživatel nemá
možnost do něj zasahovat.
NI
Zobrazuje statickou prioritu. Na začátku každý proces dědí statickou prioritu od
svého předka (procesu, který jej vyvolal).
Uživatel má možnost tuto hodnotu měnit, a ovlivňovat tak, jaké procesy má
systém zvýhodňovat při určování dynamické priority. Zatímco běžný uživatel má
pouze možnost prioritu NI zvýšit, superuživatel má v nastavení NI priority volnou
ruku.
Priorita se v programu top nejlépe nastavuje pomocí klávesové zkratky „r“ (viz.
tab. 8).
VIRT
velikost swapovací části disku (v jednotkách kB), kterou proces využívá
RES
velikost operační paměti (v jednotkách kB), kterou proces využívá
SHR
velikost paměti (v jednotkách kB), kterou proces sdílí s jinými procesy
S
stav procesu (o různých stavech procesů se můžete dočíst v tab. 7)
%CPU
sloupec zobrazuje, jaké procento procesoru aktuálně proces využívá
%MEM
sloupec zobrazuje, jaké procento operační paměti aktuálně proces využívá
TIME
množství spotřebovaného procesorového času od spuštění
COMMAND příkaz, který daný proces spustil
tab. 6 - Významy sloupců výpisu příkazu top
58
Stavy procesů
Procesy se mohou nacházet v různém stavu. Každý z nich je v monitorovacích programech
charakterizován jiným písmenem:
Zkratka stavu
Význam
S
proces čeká na přidělení procesoru
R
proces se aktuálně zpracovává, nebo čeká ve frontě na zpracování
T
proces je pozastavený (je možné povolit jeho pokračování)
D
proces je pozastavený a čeká na podnět, který jej aktivuje (např. čekání na stisk klávesy)
Z
Proces je v ukončovací fázi. Už přijal příkaz o ukončení a probíhají ukončovací práce
(např. uvolňování paměti). Tento stav procesu je zpravidla velmi krátký.
tab. 7 - Stavy procesů
Klávesové zkratky programu
Jak můžeme vidět na obr. 30, program top zobrazuje nad výpisem jednotlivých procesů několik
statistik. Na prvním řádku nás např. informuje o počtu uživatelů, řádek Tasks informuje o počtu
procesů a jejich rozdělení podle stavu. Řádek %Cpu(s) informace o využití procesoru, KiB Mem o
využití operační paměti a KiB Swap o využití virtuální paměti.
Existuje několik klávesových zkratek, které nám mohou pomoci s lepší orientací v programu top.
Můžeme je použít za běhu programu:
Klávesová Funkce
zkratka
A
Rozdělí displej a v každé jeho části seřadí procesy podle spotřeby různých
systémových prostředků (viz. obr. 31).
f
Umožňuje konfigurovat program top. Pomocí jednoduché nápovědy, zobrazené
v horní části programu, si můžeme vybrat, které sloupce chceme zobrazit a podle
kterého sloupce budeme řadit (viz. obr. 32).
r
Příkaz pro přenastavení statické priority.
Program se nejprve zeptá na PID procesu, jehož statickou prioritu (sloupec NI)
chcete přenastavit. Poté vyzve k zapsání nové hodnoty pro zvýhodnění procesu při
udělování dynamické priority. Rozsah je od -20 (nejvyšší priorita) po 19 (nejnižší
priorita).
k
Příkaz k ukončení procesu.
Program se nejprve zeptá na PID procesu, který chcete ukončit, a poté vyzve
k zadání ukončovacího signálu (sigterm).
q
Ukončení programu.
tab. 8 - Klávesové zkratky programu top
59
miras@debianPC:~$ top
1:Def - 14:12:25 up 56 min, 2 users, load average: 0,10, 0,20, 0,19
Tasks: 144 total,
2 running, 142 sleeping,
0 stopped,
0 zombie
%Cpu(s): 25,3 us, 3,0 sy, 0,0 ni, 70,0 id, 1,7 wa, 0,0 hi, 0,0 si, 0,0 st
KiB Mem:
508344 total,
496340 used,
12004 free,
20208 buffers
KiB Swap:
522236 total,
195828 used,
326408 free,
118816 cached
1
PID USER
PR NI VIRT RES SHR S %CPU %MEM
TIME+ COMMAND
1636 miras
20
0 411m 100m 15m R 22,2 20,2
2:12.49 compiz
1052 root
20
0 92952 33m 3324 S
5,0 6,7
0:31.83 Xorg
2210 miras
20
0 93048 13m 8728 S
1,0 2,6
0:05.48 gnome-terminal
1672 miras
20
0 133m 9,9m 6032 S
0,3 2,0
0:01.44 nautilus
2570 miras
20
0 223m 89m 49m S
0,3 18,0
0:03.57 soffice.bin
2 PID PPID
TIME+
%CPU %MEM PR NI S VIRT SWAP RES
UID COMMAND
2588 2220
0:00.03
0,3 0,3 20
0 R 5320
0 1388 1000 top
2586
2
0:00.04
0,0 0,0 20
0 S
0
0
0
0 kworker/0:0
2570 2538
0:03.57
0,3 18,0 20
0 S 223m
0 89m 1000 soffice.bin
2538
1
0:00.05
0,0 0,6 20
0 S 34404
0 3032 1000 oosplash
2533
2
0:00.02
0,0 0,0 20
0 S
0
0
0
0 flush-8:0
3 PID %MEM VIRT SWAP RES CODE DATA SHR nMaj nDRT S PR NI %CPU COMMAND
1636 20,2 411m 105m 100m
52 292m 15m 988
0 R 20
0 22,2 compiz
2570 18,0 223m
0 89m
4 101m 49m 297
0 S 20
0
0,3 soffice.bi
1052 6,7 92952 13m 33m 2164 45m 3324 223
0 S 20
0
5,0 Xorg
907 6,4 34488
0 31m 160 26m 7088
2
0 S 20
0
0,0 lightdm
2139 6,2 154m
0 30m 2260 51m 5244 396
0 S 30 10
0,0 update-man
4 PID PPID
UID USER
RUSER
TTY
TIME+
%CPU %MEM S COMMAND
1117
1
105 whoopsie whoopsie ?
0:00.02
0,0 0,6 S whoopsie
652
1
101 syslog
syslog
?
0:00.23
0,0 0,1 S rsyslogd
1399
1
107 rtkit
rtkit
?
0:00.05
0,0 0,2 S rtkit-daem
1
0
0 root
root
?
0:01.01
0,0 0,3 S init
2
0
0 root
root
?
0:00.00
0,0 0,0 S kthreadd
obr. 31 - Použití klávesové zkratky A programu top řadí procesy podle využití systémových prostředků
Fields Management for window 1:Def, whose current sort field is %CPU
Navigate with Up/Dn, Right selects for move then <Enter> or Left commits,
'd' or <Space> toggles display, 's' sets sort. Use 'q' or <Esc> to end!
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
PID
USER
PR
NI
VIRT
RES
SHR
S
%CPU
%MEM
TIME+
COMMAND
PPID
UID
RUID
RUSER
SUID
SUSER
GID
GROUP
PGRP
TTY
TPGID
SID
nTH
P
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
=
Process Id
TIME
= CPU Time
Effective User Name
SWAP
= Swapped Size (KiB)
Priority
CODE
= Code Size (KiB)
Nice Value
DATA
= Data+Stack (KiB)
Virtual Image (KiB)
nMaj
= Major Page Faults
Resident Size (KiB)
nMin
= Minor Page Faults
Shared Memory (KiB)
nDRT
= Dirty Pages Count
Process Status
WCHAN
= Sleeping in Function
CPU Usage
Flags
= Task Flags <sched.h>
Memory Usage (RES)
CGROUPS = Control Groups
CPU Time, hundredths
SUPGIDS = Supp Groups IDs
Command Name/Line
SUPGRPS = Supp Groups Names
Parent Process pid
TGID
= Thread Group Id
Effective User Id
Real User Id
Real User Name
Saved User Id
Saved User Name
Group Id
Group Name
Process Group Id
Controlling Tty
Tty Process Grp Id
Session Id
Number of Threads
Last Used Cpu (SMP)
obr. 32 - Klávesová zkratka f programu top zobrazí nápovědu pro nastavení programu
60
1.2
ps
Alternativou programu top je program ps. Na rozdíl od prvně jmenovaného se seznam procesů a
jejich vlastností vypisuje pouze jednou. Data tak nejsou obnovována automaticky, ale až po
opětovném spuštění programu. Možný výpis programu ps zachycuje obr. 33. Význam
jednotlivých sloupců shrnuje tab. 9.
miras@debianPC:~$ ps
PID TTY
TIME CMD
2220 pts/0
00:00:00 bash
2618 pts/0
00:00:00 ps
obr. 33 - Spuštění programu ps
Sloupec
Význam
PID
identifikační číslo procesu
TTY
Označuje terminál, na kterém byl proces spuštěn. Jestliže je ve sloupci TTY zapsán
symbol „?“, jedná se zpravidla o systémový proces.
TIME
velikost spotřebovaného procesorového času
CMD
příkaz, který daný proces spustil (včetně parametrů)
tab. 9 - Významy sloupců programu ps
Nejdůležitější přepínače
Použitím přepínačů za příkazem ps můžeme určit, které procesy se budou vypisovat. Přepínače
programu ps jsou různého druhu. Rozlišují se podle standardů, které podporuje daná verze
systému. My si ukážeme přepínače pro distribuce odvozené od BSD licence (fungují pod Ubuntu,
Fedorou i Debianem). Ty nepoužívají znak „-“, jak je to běžné u přepínačů ostatních programů
těchto distribucí.
Příkaz
Vypisované procesy
ps
vypíše procesy spuštěné daným uživatelem na daném terminálu
ps x
vypíše procesy spuštěné daným uživatelem na všech terminálech
ps a
vypíše procesy všech uživatelů na daném terminálu
ps u
vypíše ke každému procesu více podrobností. Oproti předešlým příkazům navíc
zobrazí informace o vytížení zdrojů, ale hlavně sloupec USER, který zobrazí jméno
uživatele, který proces spustil.
tab. 10 - Přepínače programu ps
Parametry, obsažené v tab. 10, můžeme i kombinovat.
Např. příkazem ps ax zobrazíme informace o procesech všech uživatelů na všech terminálech.
Příkazem ps aux zobrazíme ty samé informace s podrobnějšími vlastnostmi, včetně informace o
uživateli, který proces spustil.
61
Seřazování procesů
Program ps umožňuje i nejrůznější druhy řazení. Např. podle zatížení procesoru, chceme-li
odhalit, který proces procesor nadměrně zatěžuje. Následující příkaz vypíše procesy seřazené
podle vytížení procesoru, od nejnáročnějšího po nejméně náročný.
ps aux --sort –vsz
Podobným způsobem můžeme vypsat i procesy seřazené podle využití kapacity operační paměti,
a to od nejnáročnějšího po nejméně náročný:
ps aux --sort –rss
V případě, že budete chtít procesy řadit podle uvedeného sloupce vzestupně, použijte
analogických příkazů:
ps aux --sort +vsz
ps aux --sort +rss
Práce s procesy
Jestliže chcete zobrazit pouze informace o konkrétním procesu, jehož jméno znáte, můžete za
přepínače příkazu ps dopsat:
|grep jméno_procesu_nebo_jeho_část
Program grep vyhledá regulárním způsobem všechny procesy, jejichž název obsahuje zadaný
řetězec, a jen ty vypíše. Příklad použití můžete vidět na obr. 34.
miras@miras-VirtualBox:~$ ps |grep bas
2220 pts/0
00:00:00 bash
obr. 34 - použití příkazu grep
Úkol: Zjistěte, který proces aktuálně nejvíce zatěžuje počítač.
Úkol: Zjistěte, kolik času uplynulo od spuštění počítače.
pstree
Příkazem pstree vypíšeme všechny procesy systému. Procesy se vypisují zpravidla podle
abecedy. Stromová struktura naznačuje rodičovskou návaznost procesů. Můžeme tak poznat,
které procesy byly spuštěny z potřeby jiných procesů.
Napíšeme-li za příkaz pstree mezeru a jméno uživatele, zobrazí se jen procesy, které byly
spuštěny pod jeho účtem.
Nejdůležitější přepínače příkazu pstree jsou -p a –a
$ pstree –p
zobrazí ke všem procedurám i jejich identifikační číslo PID.
$ pstree –a
zobrazí ke všem procedurám jejich parametry.
Úkol: Vypište pouze Vaše procesy včetně identifikačního čísla.
62
miras@debianPC:~$ pstree
init─┬─NetworkManager─┬─dhclient
│
├─dnsmasq
│
└─2*[{NetworkManager}]
├─accounts-daemon───{accounts-daemon}
├─acpid
├─at-spi-bus-laun─┬─dbus-daemon
│
└─3*[{at-spi-bus-laun}]
├─at-spi2-registr───{at-spi2-registr}
├─atd
├─avahi-daemon───avahi-daemon
├─bamfdaemon───2*[{bamfdaemon}]
├─bluetoothd
├─colord───2*[{colord}]
├─console-kit-dae───64*[{console-kit-dae}]
├─cron
├─cupsd───dbus
├─2*[dbus-daemon]
├─dbus-launch
├─dconf-service───2*[{dconf-service}]
├─evolution-sourc───2*[{evolution-sourc}]
├─gconfd-2
├─geoclue-master───2*[{geoclue-master}]
├─6*[getty]
├─gnome-keyring-d───7*[{gnome-keyring-d}]
├─gnome-terminal─┬─bash───pstree
│
├─gnome-pty-helpe
│
└─3*[{gnome-terminal}]
├─gvfs-afc-volume───2*[{gvfs-afc-volume}]
├─gvfs-gphoto2-vo───{gvfs-gphoto2-vo}
├─gvfs-udisks2-vo───{gvfs-udisks2-vo}
├─gvfsd───{gvfsd}
├─gvfsd-burn───2*[{gvfsd-burn}]
├─gvfsd-fuse───4*[{gvfsd-fuse}]
├─gvfsd-metadata───{gvfsd-metadata}
├─gvfsd-trash───3*[{gvfsd-trash}]
├─hud-service───2*[{hud-service}]
├─indicator-appli───{indicator-appli}
├─indicator-datet───3*[{indicator-datet}]
├─indicator-messa───2*[{indicator-messa}]
├─indicator-print───2*[{indicator-print}]
├─indicator-sessi───2*[{indicator-sessi}]
├─indicator-sound───2*[{indicator-sound}]
├─lightdm─┬─Xorg
│
├─lightdm─┬─gnome-session─┬─bluetooth-apple───2*[{bluetooth-apple}]
│
│
│
├─compiz─┬─sh───gtk-window-deco───2*[{gtkwindow-deco}]
│
│
│
│
└─3*[{compiz}]
│
│
│
├─deja-dup-monito───2*[{deja-dup-monito}]
│
│
│
├─gnome-fallback-───2*[{gnome-fallback-}]
│
│
│
├─gnome-settings-───2*[{gnome-settings-}]
│
│
│
├─nautilus───2*[{nautilus}]
│
│
│
├─nm-applet───2*[{nm-applet}]
│
│
│
├─polkit-gnome-au───2*[{polkit-gnome-au}]
│
│
│
├─ssh-agent
│
│
│
├─telepathy-indic───2*[{telepathy-indic}]
│
│
│
├─update-notifier───3*[{update-notifier}]
│
│
│
├─zeitgeist-datah───{zeitgeist-datah}
│
│
│
└─3*[{gnome-session}]
│
│
└─{lightdm}
│
└─2*[{lightdm}]
├─mission-control───2*[{mission-control}]
├─modem-manager
├─oosplash─┬─soffice.bin───5*[{soffice.bin}]
│
└─2*[{oosplash}]
obr. 35 - Příklad části výpisu programu pstree
63
Zabíjení procesu
Jestliže některý z procesů neúměrně zatěžuje systém, nebo jej potřebujete ukončit z jiných
důvodů, potřebujeme znát buď název procesu, nebo jeho identifikační číslo PID (číslo PID lze
zjistit např. pomocí výše popsaného příkazu grep, známe-li aspoň část názvu procesu.
Tři možnosti zabití procesu:
$ kill PID_procesu
$ killall jméno_procesu
$ kill -9 PID_procesu
Poslední příkaz představuje důraznější signál programu kill v případě, že proces nelze ukončit
žádným z výše uvedených příkazů.
1.3
Shrnutí kapitoly
Monitoring procesů v systému Linux je důležitý především pro odhalení procesů neúměrně
zatěžujících systém. Linux nám v základní instalaci poskytuje několik programů pro monitoring
procesů.
Top - program, který slouží především k monitoringu vytížení hardwarových prostředků procesy
v reálném čase. Až do stisku klávesy q, která program ukončuje, aktualizuje výpis procesů v
pětisekundových intervalech.
ps - program ps vypíše aktuální vlastnosti procesů v době spuštění programu. Pro nový výpis je
potřeba program opakovaně spustit. Volbou vhodných přepínačů můžeme upravit vlastnosti
výpisu. Nejpodrobnější výpis poskytuje v podobě "ps aux".
pstree - program slouží k výpisu aktuálních procesů ve stromové struktuře. Tím je možné
dohledat kořenovou aplikaci problémového procesu.
Pro potřeby ukončení problémového procesu má systém Linux implementovaný příkaz "kill".
Kontrolní otázky
1. Jaký je rozdíl mezi statickou a dynamickou prioritou procesu?
2. Co dělá příkaz kill a jaké dva různé parametry k němu můžeme připojit?
3. Jaký je hlavní rozdíl mezi programy ps a top?
Zdroje kapitoly
(Krejčík 2004)
(Christias 2004)
64
2
Pevný disk
Pevný disk je nejdůležitější součástí počítače, protože obsahuje veškerá naše data. Jakákoli
zničenou součást počítače lze nahradit, ale data uložená na disku už nám nikdo nevrátí, případně
vrátí, ale za velmi vysokou cenu. Proto je potřeba disk průběžně monitorovat, abychom byli včas
varováni alespoň na ty chyby, které vznikají průběžně. V této kapitole si také řekneme o
defragmentaci disku v prostředí Linuxu.
Klíčová slova kapitoly
S.M.A.R.T., smartmontools, self test, fdisk, selftest, online test, offline test
2.1
Zjišťování problémů s pevnými disky pomocí informací S.M.A.R.T.
Self-Monitoring, Analysis, and Reporting Technology (zkráceně S.M.A.R.T.) je označení pro
monitorovací systémy současných pevných disků. S.M.A.R.T. Není programem běžícím pod
operačním systémem, ale je přímo součástí firmware na čipu daného kusu hardwaru. Výrobci
vkládají do firmware svých pevných disků základní prahové hodnoty jednotlivých parametrů
podle jeho možností (každý disk může mít jiné prahové hodnoty). Skutečné parametry disku se
průběžně aktualizují a porovnávají s prahovými hodnotami výrobce. V případě překročení
prahové hodnoty je vhodné uvažovat o výměně zařízení, protože jeho životnost se
pravděpodobně blíží ke konci. My, jakožto správci počítače, potřebujeme program, který dokáže
informace ze systému S.M.A.R.T. „vytáhnout“ a zobrazit. Analýzou zjištěných údajů pak můžeme
zjistit, zda není pevný disk v natolik špatném stavu, že by to znamenalo ohrožení našich dat.
Preventivním zjišťováním stavu disku tedy můžeme předejít ztrátě dat pomocí včasné zálohy a
výměny disku.
Uvedené situace samozřejmě platí jen pro chyby disku vznikající průběžně. Některé z nich
můžeme předpokládat na základně znatelných projevů disku, jakým je např. zvýšená hlučnost při
čtení a zápisu dat. Jiné problémy, jako např. chyby čtení a zápisu, či zvýšené množství vadných
sektorů, nám odhalí až diagnostický program. Jedním z těchto programů je Smartmontools pro
operační systémy Linux, o kterém si řekneme v této kapitole podrobněji. Před nahodilými
chybami jako např. pád pevného disku na zem, poškození vlivem přepětí, apod. můžeme svá
data chránit jen pravidelnou zálohou.
Instalace Smartmontools
Program Smartmontools by měl být obsažen v běžných repositářích Linuxu Debian, Ubuntu i
Fedora. Proto se instaluje způsobem běžným pro danou distribuci (tab. 11). V případě, že není
připojen repositář s programem, není problém si program stáhnout z umístění
http://sourceforge.net/projects/smartmontools/files/
a nainstalovat v prostředí operačního systému.
65
Distribuce
Instalační příkaz
Debian
apt-get install smartmontools
Fedora
yum install smartmontools
Ubuntu
sudo apt-get install smartmontools
tab. 11 - Instalace programu smartmontools
V některých případech může balík vyžadovat doinstalování jiných programových balíků, např. c++
kompilátoru "gcc-c++".
fdisk
Ke všem příkazům programu smartmontools budeme připisovat označení pevného disku.
Označení disku zjistíme pomocí programu fdisk. K tomu musíme být přihlášeni pod účtem
superuživatele.
Program fdisk je primárně určen pro rozdělování a formátování disku, my jej však nyní
použijeme jen s přepínačem –l, který vypíše informace o všech pevných discích a jejich oddílech.
root@debianPC:/home/miras# fdisk -l
Disk /dev/sda: 160.0 GB, 160041885696 bytes
255 heads, 63 sectors/track, 19457 cylinders
Units = cylinders of 16065 * 512 = 8225280 bytes
Sector size (logical/physical): 512 bytes / 512 bytes
I/O size (minimum/optimal): 512 bytes / 512 bytes
Disk identifier: 0x2394498c
Device Boot
/dev/sda1
/dev/sda2
*
/dev/sda3
/dev/sda5
Start
End
Blocks
Id System
1
10484
84209664
82 Linux swap / Solaris
10484
17025
52539062+ 83 Linux
17025
19458
19540993
5 Extended
17025
19458
19540992
82 Linux swap / Solaris
obr. 36 - Výpis informací o discích z programu fdisk
Z ukázkového výpisu (obr. 36) mimo jiné vyplývá, že se v počítači nachází jeden 160GB disk,
k němuž budeme přistupovat přes soubor sda ve složce dev. Dále můžeme vidět, že disk je
rozdělen na disky sda2 a sda3 (a swapovací části sda1 a sda5).
Základní použití programu smartmontools
V následující části si ukážeme pár příkladů použití programu smartmontools. Seznam všech
přepínačů a jejich významů naleznete pomocí příkazu:
smartctl –h
V následujících příkazech budu, z důvodu univerzálnosti, používat na místě jména disku označení
„hdd“. V situaci naznačující výpis z obr. 36 bychom slovo „hdd“ nahrazovali slovem „sda“.
Přepínačem –i můžeme zobrazit základní informace o zadaném pevném disku. Ten se
specifikujeme za přepínačem:
smartctl -i /dev/hdd
Náhled možného výpisu je vidět na obr. 37. Na začátku výpisu se nacházejí informace, které
charakterizují disk:
66





slovní označení
číselné označení
sériové číslo (pro identifikaci v případě, že počítač obsahuje více stejných pevných disků)
verze firmware
kapacita
Z hlediska programu SMART je především důležité, aby kontrolovaný disk tento systém
podporoval. To si můžete ověřit posledními dvěma řádky výpisu.
root@debianPC:/home/miras# smartctl -i /dev/sda
smartctl 5.40 2010-07-12 r3124 [x86_64-unknown-linux-gnu] (local build)
Copyright (C) 2002-10 by Bruce Allen, http://smartmontools.sourceforge.net
=== START OF INFORMATION SECTION ===
Model Family:
Seagate Momentus 5400.3 series
Device Model:
ST9160821AS
Serial Number:
5MAAL18F
Firmware Version: 3.BHE
User Capacity:
160 041 885 696 bytes
Device is:
In smartctl database [for details use: -P show]
ATA Version is:
7
ATA Standard is: Exact ATA specification draft version not indicated
Local Time is:
Thu Mar 28 23:23:04 2013 CET
SMART support is: Available - device has SMART capability.
SMART support is: Enabled
obr. 37 - Výpis informací o pevném disku
Jestliže vyjde SMART support, jako Disabled, můžeme se pokusit podporu zapnout příkazem:
smartctl -s on /dev/hdd
S použitím přepínače –i ověříme, zda je SMART support aktivní.
Pro rychlé zhodnocení, zda je disk v pořádku, použijeme přepínač -H. Ten výsledkem PASSED
potvrdí, že disk prošel celkovým zdravotním testem.
root@debianPC:/home/miras# smartctl -H /dev/sda
smartctl 5.40 2010-07-12 r3124 [x86_64-unknown-linux-gnu] (local build)
Copyright (C) 2002-10 by Bruce Allen, http://smartmontools.sourceforge.net
=== START OF READ SMART DATA SECTION ===
SMART overall-health self-assessment test result: PASSED
obr. 38 - Výpis celkového zdravotního testu disku je skoupý na slovo
Offline test
Offline testem, či offline sběrem dat, se rozumí test povrchu disku. Tento test má vliv na výkon
počítače, ale přesto umožňuje s linuxem pracovat. Vyvolá se příkazem:
smartctl -t offline /dev/hdd
Výpis příkazu nás upozorní na délku kontroly a možnost jejího zrušení příkazem:
smartctl -X
Na rozdíl od jiného typu testu, tzv. selftestu, se výsledek nezapisuje do seltestového logu.
Po provedení testu se také nevypisuje žádný výsledek na obrazovku. Nejedná se totiž o
testování, jak ho obyčejně chápeme. Jedná se spíše o sběr dat, který se zapisuje do SMART
tabulky. Tyto informace pak slouží pro porovnání s prahovými hodnotami zavedenými do
SMART systému výrobcem disku.
67
Na rozdíl od selftestu, nemusí offline test podporovat všechna zařízení.
Některé z dat SMART tabulky se aktualizují automaticky, jiné právě jen pomocí zmíněného offline
testu. Protože je ale dobré udržovat informace ve SMART tabulce aktualizované a nespoléhat se
na to, až si zase někdy vzpomeneme offline test spustit, dává nám program smartmontools
možnost tento proces automatizovat pomocí tzv. online testu.
Online test
Spustíme jej následujícím způsobem:
smartctl -o on /dev/hdd
Výše uvedený příkaz provádí offline test automaticky každé 4 hodiny. Analogickým příkaz slouží k
ukončení této kontroly. Jen slovo "on" v příkazu nahradíme slovem "off":
smartctl -o off /dev/hdd
Selftest
Selftest je univerzálnějším nástrojem, než výše uvedené testy. Testuje mechanické a elektrické
vlastnosti disku, zápis a čtení na něj. Všechny provedené testy se přehledně zapisují do Self Test
Error logu. Existují dva druhy selftestu. Krátký trvá pouze pár minut a pro základní přehled o
disku plně postačuje:
smartctl -t short /dev/hdd
Alternativou je důkladnější dlouhý test. Jeho délka se počítá od desítek minut po hodiny:
smartctl -t long /dev/hdd
V ukázkovém příkladu na obr. 39 vidíme test, jehož délka je odhadována na 88 minut. Na konci
se nachází nabídka k předčasnému ukončení testu příkazem "smartctl -X".
root@debian:/home# smartctl -t long /dev/sda1
smartctl 5.40 2010-07-12 r3124 [x86_64-unknown-linux-gnu] (local build)
Copyright (C) 2002-10 by Bruce Allen, http://smartmontools.sourceforge.net
=== START OF OFFLINE IMMEDIATE AND SELF-TEST SECTION ===
Sending command: "Execute SMART Extended self-test routine immediately in off-line
mode".
Drive command "Execute SMART Extended self-test routine immediately in off-line mode"
successful.
Testing has begun.
Please wait 88 minutes for test to complete.
Test will complete after Fri Mar 29 01:43:25 2013
Use smartctl -X to abort test.
obr. 39 - Spuštění dlouhého selftestu
Self Test Error log
Self Test Error log s výsledky veškerého doposud provedeného testování si můžeme přečíst
příkazem:
smartctl -l selftest /dev/hdd
Ukázku výpisu logu můžeme vidět na obr. 40.
68
Třemi základními sloupci logu jsou:
Sloupec
Význam
Test_Description
typ testu
Status
výsledek testu
Remaining
zbývá dokonce (v procentech). Pokud test na konkrétním řádku
neobsahuje hodnotu 00%, znamená to, že ještě neskončil, nebo byl
předčasně ukončen uživatelem.
V našem ukázkovém výpisu testy nezjistily žádnou chybu disku. V některých případech je pouze
vidět, že byl test předčasně ukončen uživatelem.
root@debian:/home# smartctl -l selftest /dev/sda1
smartctl 5.40 2010-07-12 r3124 [x86_64-unknown-linux-gnu] (local build)
Copyright (C) 2002-10 by Bruce Allen, http://smartmontools.sourceforge.net
=== START OF READ SMART DATA SECTION ===
SMART Self-test log structure revision number 1
Num Test_Description
Status
Remaining LifeTime(hours)
LBA_of_first_error
# 1 Extended offline
Aborted by host
70%
4583
# 2 Short offline
Completed without error
00%
4583
# 3 Extended offline
Aborted by host
90%
4582
# 4 Short offline
Completed without error
00%
4582
# 5 Extended offline
Completed without error
00%
610
# 6 Extended offline
Aborted by host
30%
274
# 7 Extended offline
Completed without error
00%
273
# 8 Extended offline
Completed without error
00%
271
# 9 Extended offline
Completed without error
00%
270
#10 Extended offline
Completed without error
00%
268
#11 Extended offline
Completed without error
00%
267
#12 Extended offline
Completed without error
00%
266
#13 Extended offline
Completed without error
00%
264
#14 Extended offline
Completed without error
00%
263
#15 Extended offline
Completed without error
00%
262
#16 Extended offline
Completed without error
00%
260
#17 Extended offline
Completed without error
00%
259
#18 Extended offline
Completed without error
00%
257
#19 Extended offline
Completed without error
00%
256
#20 Short offline
Completed without error
00%
255
#21 Extended offline
Aborted by host
70%
9983
obr. 40 - Výpis logu s výsledky testování
-
Podrobné parametry disku
Podrobný výpis parametrů disku získáme příkazem:
smartctl -a /dev/hdd
Bude následovat vícestránkový výpis (obr. 41). Význam nejdůležitějších částí výpisu najdete pod
obrázkem.
root@mirasPC:/home/miras# smartctl -a /dev/sda1
smartctl 5.40 2010-07-12 r3124 [x86_64-unknown-linux-gnu] (local build)
Copyright (C) 2002-10 by Bruce Allen, http://smartmontools.sourceforge.net
=== START OF INFORMATION SECTION ===
Model Family:
Seagate Momentus 5400.3 series
Device Model:
ST9160821AS
69
Serial Number:
Firmware Version:
User Capacity:
Device is:
ATA Version is:
ATA Standard is:
Local Time is:
SMART support is:
SMART support is:
5MAAL18F
3.BHE
160 041 885 696 bytes
In smartctl database [for details use: -P show]
7
Exact ATA specification draft version not indicated
Tue Apr 9 22:56:00 2013 CEST
Available - device has SMART capability.
Enabled
=== START OF READ SMART DATA SECTION ===
SMART overall-health self-assessment test result: PASSED
General SMART Values:
Offline data collection status:
Self-test execution status:
(0x82)
Offline data collection activity
was completed without error.
Auto Offline Data Collection: Enabled.
(
0)
The previous self-test routine completed
without error or no self-test has ever
been run.
Total time to complete Offline
data collection:
( 426) seconds.
Offline data collection
capabilities:
(0x53) SMART execute Offline immediate.
Auto Offline data collection on/off support.
Suspend Offline collection upon new
command.
No Offline surface scan supported.
Self-test supported.
No Conveyance Self-test supported.
Selective Self-test supported.
SMART capabilities:
(0x0003)
Saves SMART data before entering
power-saving mode.
Supports SMART auto save timer.
Error logging capability:
(0x01)
Error logging supported.
No General Purpose Logging support.
Short self-test routine
recommended polling time:
(
2) minutes.
Extended self-test routine
recommended polling time:
( 88) minutes.
SCT capabilities:
(0x0001)
SCT Status supported.
9 Power_On_Hours
9989
10 Spin_Retry_Count
0
12 Power_Cycle_Count
6138
184 End-to-End_Error
0
187 Reported_Uncorrect
40
188 Command_Timeout
48
189 High_Fly_Writes
0
190 Airflow_Temperature_Cel
51 (Lifetime Min/Max 23/51)
192 Power-Off_Retract_Count
1346
193 Load_Cycle_Count
287207
194 Temperature_Celsius
51 (0 14 0 0)
195 Hardware_ECC_Recovered
141608049
0x0032
089
089
000
Old_age
Always
-
0x0013
100
098
034
Pre-fail
Always
-
0x0033
095
095
020
Pre-fail
Always
-
0x0032
100
253
000
Old_age
Always
-
0x003a
060
060
000
Old_age
Always
-
0x0022
100
098
045
Old_age
Always
-
0x0032
100
100
000
Old_age
Always
-
0x0032
049
037
000
Old_age
Always
-
0x0022
100
100
000
Old_age
Always
-
0x001a
001
001
000
Old_age
Always
-
0x0012
051
063
000
Old_age
Always
-
0x0010
074
055
000
Old_age
Offline
-
70
197
0
198
0
199
0
200
0
202
0
Current_Pending_Sector
0x003e
100
100
000
Old_age
Always
-
Offline_Uncorrectable
0x0000
100
100
000
Old_age
Offline
-
UDMA_CRC_Error_Count
0x0032
200
200
000
Old_age
Always
-
Multi_Zone_Error_Rate
0x0000
100
253
000
Old_age
Offline
-
Data_Address_Mark_Errs
0x0000
100
253
000
Old_age
Offline
-
SMART Error Log Version: 1
ATA Error Count: 40 (device log contains only the most recent five errors)
CR = Command Register [HEX]
FR = Features Register [HEX]
SC = Sector Count Register [HEX]
SN = Sector Number Register [HEX]
CL = Cylinder Low Register [HEX]
CH = Cylinder High Register [HEX]
DH = Device/Head Register [HEX]
DC = Device Command Register [HEX]
ER = Error register [HEX]
ST = Status register [HEX]
Powered_Up_Time is measured from power on, and printed as
DDd+hh:mm:SS.sss where DD=days, hh=hours, mm=minutes,
SS=sec, and sss=millisec. It "wraps" after 49.710 days.
Error 40 occurred at disk power-on lifetime: 6852 hours (285 days + 12 hours)
When the command that caused the error occurred, the device was active or idle.
After
ER ST
-- -40 51
command completion occurred, registers were:
SC SN CL CH DH
-- -- -- -- -00 ba 6e ce e0 Error: UNC at LBA = 0x00ce6eba = 13528762
Commands
CR FR SC
-- -- -25 00 80
35 00 28
25 00 07
35 00 08
35 00 a0
leading to the command that caused the error were:
SN CL CH DH DC
Powered_Up_Time Command/Feature_Name
-- -- -- -- -- ---------------- -------------------8f 6e ce e0 00
00:32:24.247 READ DMA EXT
e7 3c d3 e0 00
00:32:24.233 WRITE DMA EXT
67 6b ae e0 00
00:32:24.233 READ DMA EXT
3f fa 5f e0 00
00:32:24.232 WRITE DMA EXT
7f f3 5c e0 00
00:32:24.231 WRITE DMA EXT
Error 39 occurred at disk power-on lifetime: 6852 hours (285 days + 12 hours)
When the command that caused the error occurred, the device was active or idle.
After
ER ST
-- -40 51
command completion occurred, registers were:
SC SN CL CH DH
-- -- -- -- -00 ba 6e ce e0 Error: UNC at LBA = 0x00ce6eba = 13528762
Commands
CR FR SC
-- -- -25 00 00
25 00 00
25 00 07
25 00 00
25 00 08
leading to the command that caused the error were:
SN CL CH DH DC
Powered_Up_Time Command/Feature_Name
-- -- -- -- -- ---------------- -------------------8f 6e ce e0 00
00:32:21.956 READ DMA EXT
8f 6d ce e0 00
00:32:21.955 READ DMA EXT
67 6b ae e0 00
00:32:21.953 READ DMA EXT
8f 6c ce e0 00
00:32:21.952 READ DMA EXT
17 f1 81 e0 00
00:32:21.940 READ DMA EXT
Error 38 occurred at disk power-on lifetime: 6852 hours (285 days + 12 hours)
When the command that caused the error occurred, the device was active or idle.
After command completion occurred, registers were:
ER ST SC SN CL CH DH
71
-- -- -- -- -- -- -40 51 00 ba 6e ce e0
Commands
CR FR SC
-- -- -25 00 80
25 00 40
25 00 20
35 00 08
25 00 10
Error: UNC at LBA = 0x00ce6eba = 13528762
leading to the command that caused the error were:
SN CL CH DH DC
Powered_Up_Time Command/Feature_Name
-- -- -- -- -- ---------------- -------------------8f 6e ce e0 00
00:32:09.168 READ DMA EXT
07 2f 80 e0 00
00:32:09.168 READ DMA EXT
87 83 02 e0 00
00:32:09.159 READ DMA EXT
2f fa 5b e0 00
00:32:09.159 WRITE DMA EXT
6f 86 87 e0 00
00:32:09.144 READ DMA EXT
Error 37 occurred at disk power-on lifetime: 6852 hours (285 days + 12 hours)
When the command that caused the error occurred, the device was active or idle.
After
ER ST
-- -40 51
command completion occurred, registers were:
SC SN CL CH DH
-- -- -- -- -00 ba 6e ce e0 Error: UNC at LBA = 0x00ce6eba = 13528762
Commands
CR FR SC
-- -- -25 00 00
25 00 00
25 00 00
25 00 40
25 00 08
leading to the command that caused the error were:
SN CL CH DH DC
Powered_Up_Time Command/Feature_Name
-- -- -- -- -- ---------------- -------------------8f 6e ce e0 00
00:32:04.604 READ DMA EXT
8f 6d ce e0 00
00:32:04.591 READ DMA EXT
8f 6c ce e0 00
00:32:04.577 READ DMA EXT
37 2d 80 e0 00
00:32:04.565 READ DMA EXT
d7 1a ad e0 00
00:32:04.553 READ DMA EXT
Error 36 occurred at disk power-on lifetime: 6848 hours (285 days + 8 hours)
When the command that caused the error occurred, the device was active or idle.
After
ER ST
-- -40 51
command completion occurred, registers were:
SC SN CL CH DH
-- -- -- -- -00 ba 6e ce e0 Error: UNC at LBA = 0x00ce6eba = 13528762
Commands
CR FR SC
-- -- -25 00 80
25 00 80
25 00 80
25 00 80
35 00 08
leading to the command that caused the error were:
SN CL CH DH DC
Powered_Up_Time Command/Feature_Name
-- -- -- -- -- ---------------- -------------------8f 6e ce e0 00
00:49:56.648 READ DMA EXT
0f 6e ce e0 00
00:49:56.648 READ DMA EXT
8f 6d ce e0 00
00:49:56.648 READ DMA EXT
0f 6d ce e0 00
00:49:56.634 READ DMA EXT
57 94 0a e0 00
00:49:56.618 WRITE DMA EXT
SMART Self-test log structure revision number 1
Num Test_Description
Status
Remaining
LBA_of_first_error
# 1 Short offline
Completed without error
00%
# 2 Extended offline
Aborted by host
90%
# 3 Extended offline
Aborted by host
70%
# 4 Short offline
Completed without error
00%
# 5 Extended offline
Aborted by host
90%
# 6 Short offline
Completed without error
00%
# 7 Extended offline
Completed without error
00%
# 8 Extended offline
Aborted by host
30%
# 9 Extended offline
Completed without error
00%
#10 Extended offline
Completed without error
00%
#11 Extended offline
Completed without error
00%
#12 Extended offline
Completed without error
00%
#13 Extended offline
Completed without error
00%
#14 Extended offline
Completed without error
00%
#15 Extended offline
Completed without error
00%
#16 Extended offline
Completed without error
00%
#17 Extended offline
Completed without error
00%
72
LifeTime(hours)
9983
9983
4583
4583
4582
4582
610
274
273
271
270
268
267
266
264
263
262
-
#18
#19
#20
#21
Extended offline
Extended offline
Extended offline
Short offline
Completed
Completed
Completed
Completed
without
without
without
without
error
error
error
error
00%
00%
00%
00%
260
259
257
9988
-
SMART Selective self-test log data structure revision number 1
SPAN MIN_LBA MAX_LBA CURRENT_TEST_STATUS
1
0
0 Not_testing
2
0
0 Not_testing
3
0
0 Not_testing
4
0
0 Not_testing
5
0
0 Not_testing
Selective self-test flags (0x0):
After scanning selected spans, do NOT read-scan remainder of disk.
If Selective self-test is pending on power-up, resume after 0 minute delay.
obr. 41 - Podrobný výpis programu Smartmontools s použitím přepínače-a
V části START OF INFORMATION SECTION se vypisují stejné parametry disku, jako zobrazuje
příkaz smartctl s parametrem "-i".
Část START OF READ SMART DATA SECTION začíná stejnou informací, jako příkaz smartctl s
příponou "-H" a pokračuje výpisem parametrů testování.
Offline data collection status obsahuje informace o sběru dat pomocí offline testu.
Self-test execution status obsahuje informaci o posledním proběhnuvším selftestu.
Část SMART Attributes Data Structure zobrazuje ty atributy disku, které jsou vyhodnoceny jako
možné problémové. Jednotlivé sloupce mají tyto významy:
Název
Význam
ATTRIBUTE NAME
název atributu disku ze SMART tabulky
VALUE
aktuální hodnota atributu
WORST
prozatím nejhorší naměřená hodnota atributu
THRESH
kritická hranice daného atributu.
TYPE
může nabývat hodnot "Pre-fail" (možnost brzkého selhání atributu) nebo
"Old age" (opotřebovanost disku v uvedeném ohledu).
WHEN_FAILED
vyjadřuje hrubé časové zasazení problémů. Může nabývat hodnot
"In_the_past" (chyba byla zaznamenána v minulosti) nebo "Failing now"
(aktuálně zaznamenaná chyba).
Protože se výpis atributů může lišit na základě jejich aktuální důležitosti, či podle výrobce daného
disku, nebudu zde uvádět všechny atributy a jejich významy. Jedny z nejdůležitějších naleznete v
tab. 12. Významy dalších atributů si můžete v případě potřeby dohledat na internetu, např. v
přehledné tabulce:
http://en.wikipedia.org/wiki/S.M.A.R.T.
Celkové pochopení významů jednotlivých atributů a jejich číselných vyjádření si vyžaduje
značené teoretické znalosti o pevných discích a jejich konfrontaci s výpisem programu smartctl.
Důležité je především, uvědomit si, u jakých parametrů je vyžadována co nejnižší, a u jakých co
73
nejvyšší hodnota. Situaci ztěžuje fakt, že některé z parametrů jsou pouze informativního
charakteru daného výrobcem. Z toho vyplývá, že jejich hodnota může být hůře
interpretovatelná, a navíc vůbec nehovoří o skutečném stavu zařízení.
Číslo Jméno atributu
Popis
5
Reallocated_Sector_Count
Vyjadřuje počet realokovaných (vadných) sektorů.
Jestliže se při pokusu o přístup k sektoru vyhodnotí
sektor jako vadný, jsou data přenesena speciální části
disku, odkud jsou potom také čtena. Velké množství
vadných sektorů způsobuje větší namáhání hlavy disku,
která se musí často přenastavovat do speciální oblasti. To
také způsobuje pomalejší čtení. Stále se zvyšující se
počet vadných sektorů je vážným ukazatelem snižování
životnosti disku.
10
Spin_Retry_Count
Jedná se o počet selhání při pokusu roztočit disk. Zvýšený
počet těchto selhání může poukazovat na mechanické
problémy disku.
184
End-to-End_Error
Neshoda v paritě dat, které přešly mezi diskem a jeho
vyrovnávací pamětí, znamená chybu v přenosu. Proto je
dobré, když je číslo tohoto atributu co nejnižší.
188
Command_Timeout
Příliš vysoké číslo u tohoto atributu může poukazovat na
problémy s napájením nebo datovým kabelem.
Poukazuje na počet ztracených dat v souvislosti s
napájecím subsystémem disku.
190
Temperature difference
from 100
Normalizovaná hodnota teploty disku přepočítaná dle
nastavení výrobce z reálné teploty disku.
194
Temperature_Celsius
Aktuální vnitřní teplota disku. Přípustné rozsahy teplot
naleznete kapitole 2.1.
197
Current_Pending_Sector
Počet vadných sektorů zjištěných při pokusu o čtení z
těchto sektorů. Tyto sektory budou při budoucím pokusu
o zápis na ně relokovány, čímž se zvýší číslo v pátém
atributu.
Tento parametr tedy označuje počet sektorů určených
pro realokaci. Disk logicky při nemožném pokusu o čtení
nemůže sektor realokovat. Nevěděl by totiž, jaká data do
nové oblasti zapsat. Proto si informace o vadných
sektorech jen pamatuje a realokuje až při pokusu o zápis.
198
Offline_Uncorrectable
Tento parametr zobrazuje celkový počet chyb zjištěných
zápisem nebo čtením ze sektoru. Příliš vysoké číslo může
signalizovat problémy s povrchem disku, či mechanikou
disku.
tab. 12 - Význam některých sledovaných atributů disku
74
Část SMART Error Log ve výpisu na obr. 41 poskytuje podrobný výpis posledních pěti chyb disku,
včetně přesného výskytu a přesného času chyby. Nejprve je k dispozici celkový počet chyb disk (v
našem výpisu 40) a následují informace o posledních pěti chybách disku, včetně seznamu
zkratek, které se v podrobném výpisu vyskytují.
Část SMART Self-test log obsahuje informace o několika posledních self-testech. Jedná se o
stejný výpis, jako když se program smartctl spustí s parametrem -l.
Část SMART Selective self-test log data structure zobrazuje výsledky několika různých
selektivních self-testů, které se spouštějí parametrem -t a výrazem označujícím příslušný test.
Toto testování je určeno jen pro ATA disky. V tomto učebním materiálu se selektivními testy
nebudeme zabývat.
2.2
Smartd démon
Máte-li nainstalovánu aplikaci smartmontools, můžete využít služeb jeho démona Smartd. Ten v
pravidelných časových intervalech provádí Self test disku na pozadí počítače a výsledky analýzy
zapisuje do systémového logu.
Bohužel, démon smartd nelze nakonfigurovat jinak, než manuálně, zápisem do konfiguračního
souboru. Jistá námaha na začátku se ale vyplatí tím, že už se nebudeme muset o diagnostiku
disku zajímat (samozřejmě do doby, než smartd zjistí problémovou situaci).
Nastavením Smartd démona se zabývá pracovní list 4.
2.3
Defragmentace
Fragmentací rozumíme rozdělení souboru na několik menších kousků, ke kterému dochází, neníli k dispozici volná, dostatečně velká souvislá část disku, na kterou by se soubor zapsal. Takovéto
rozdělení potom zpomaluje čtení souborů. U operačních systémů Windows se jedná o často
skloňované téma a krom základního defragmentačního nástroje se dá pořídit i specializovaný
komerční software, určený k tomuto účelu. U operačních systémů Linux se ale o defragmentaci
téměř nemluví. Důvodem jsou rozdílné souborové systémy jednotlivých operačních systémů.
Souborové systémy Windows (NTFS, FAT32) totiž zapisují soubory sekvenčně (za sebou). Chceteli pak následně některý ze souborů editovat, nelze jej zvětšit v umístění, ve kterém se nachází,
protože zleva i zprava jsou zapsány jiné soubory. Proto se pokračování souboru zapíše mimo
původní umístění. Oproti tomu, Linux (souborové systémy EXT3, EXT4 a další) zapisuje jednotlivé
soubory na různé části disku. Tím nechává za soubory mezery jisté velikosti pro jejich případné
rozšiřování. Soubory se tedy často nemusí fragmentovat a systém není při jejich čtení zbytečně
zpomalován.
Teď si jistě říkáte, že když se budu blížit k 100 % zaplnění disku, bude muset systém po
fragmentaci sáhnout. Jistě totiž dojde na chvíli, kdy pro zapsání určitého souboru nebudu mít
k dispozici dostatečně dlouhý volný paměťový úsek. Vaše úvaha by byla v tomto případě správná,
nic to však nemění na tom, že se jedná o krajní situaci. Správa ukládání souborů v Linuxu je totiž
na takové úrovni, že při zaplnění cca 70 – 80% zpravidla nedochází k fragmentaci souborů.
75
Pokud byste se však přece jen do této krajní situace dostali, je i pro Linux k dispozici několik
defragmentačních nástrojů. V této učebnici si představíme jeden z nejjednodušších, který
nepřináší takřka žádná omezení – program Defrag.
Zjištění potřeby defragmentace
Ke zjištění potřeby fragmentace disku nám stačí napsat pod účtem superuživatele:
fsck –nvf /dev/název_zkoumaného_partition_disku (pozor - ne název celého disku!)
Název zkoumaného partition si v případě potřeby ověříme známým příkazem:
fdisk –l
obr. 42 zobrazuje výpis programu fsck. Pro účely fragmentace nás nejvíce zajímá řádek „noncontiguous file“. Na jeho začátku se totiž nachází počet fragmentovaných souborů, na konci pak
podíl fragmentovaných souborů na disku. Čím je procento nižší (v našem případě 0.4%), tím je
situace příznivější a není potřeba defragmentace.
root@mirasPC:/home/miras# fsck -nvf /dev/sda2
fsck from util-linux-ng 2.17.2
e2fsck 1.41.12 (17-May-2010)
Varování! /dev/sda2 je připojen.
Varování: přeskakuji obnovu žurnálu, protože provádím kontrolu systému
souborů jen pro čtení.
Průchod 1: Kontroluji iuzly, bloky a velikosti
Průchod 2: Kontroluji strukturu adresářů
Průchod 3: Kontroluji dosažitelnost adresářů
Průchod 4: Kontroluji počty odkazů
Průchod 5: Kontroluji souhrnné informace skupin
134911 inodes used (4.11%)
510 non-contiguous files (0.4%)
142 non-contiguous directories (0.1%)
Počet iuzlů s ind/dind/tind bloky: 8615/61/0
1081372 blocks used (8.23%)
0 bad blocks
1 large file
97579
11262
12
25
2
425
26007
31
-------135343
regular files
directories
character device files
block device files
fifos
links
symbolic links (24813 fast symbolic links)
sockets
files
obr. 42 - Zjišťování potřeby defragmentace pomocí programu fsck
Defrag
Protože je defragmentace v systému Linux spíše okrajovou záležitostí, uvedu zde jen velmi
jednoduchý program Defrag. Ten není v základních repozitářích Linuxu, a proto si budeme muset
vytvořit spustitelný skript (pojmenujeme např defrag .sh). Obecný postup vytvoření skriptu
naleznete v doprovodné knize Instalace operačního systému a jeho konfigurace II. - Linux.
Soubor defrag.sh si můžete stáhnout z elektronického kurzu, případně z internetu, např.:
http://ck.kolivas.org/apps/defrag/defrag-0.08/
76
Budete-li si text skriptu pročítat, nezalekněte se malého vtipu autora skriptu na 6. a 7. řádku
komentáře. Program funguje spolehlivě )
#!/bin/bash
# defrag v0.08 by Con Kolivas <[email protected]
# Braindead fs-agnostic defrag to rewrite files in order largest to smallest
# Run this in the directory you want all the files and subdirectories to be
# reordered. It will only affect one partition. It works best when run twice.
# Are you really crazy enough to be using this? It might blow your data
# into tiny little useless chunks.
obr. 43 - Komentář autora programu Defrag
Jeho použití je jednoduché. Do složky, kterou chceme defragmentovat (může být i kořenová
složka), si zkopírujeme vytvořený skript a spustíme příkazem:
./jméno_skriptu
v mém případě:
./defrag.sh
Je možné i spustit textový soubor s příponou .sh jako skript, a to následovně:
bash defrag.sh
Zobrazí se jednoduchý výpis s průběhem defragmentace. Doba do skončení defragmentace je ve
výpisu aktualizována pomocí počtu dosud nezpracovaných souborů. Finální výpis zobrazuje obr.
44.
root@mirasPC:~$ defrag.sh
Creating list of files...
278 files will be reordered
0 files left
Succeeded
obr. 44 - Finální výpis programu Defrag
Spustíme-li defragmentační dávkový soubor několikrát za sebou, můžeme účinek defragmentace
zlepšit (počet fragmentovaných souborů se snižuje).
Úkol: Vytvořte si v systému Linux složku a do ní nakopírujte velké množství souborů (v řádech GB).
Otestujte míru fragmentace před defragmentací příslušné partition a po první a druhé
defragmentaci.
2.4
Shrnutí kapitoly
Pevný disk je nejdůležitější součástí našeho počítače kvůli datům na něm uloženým. Ztrátě
těchto dat je nutné předcházet pravidelnou kontrolou disku. Dobrou cestou je kontrola pomocí
kontrola údajů ze systému S.M.A.R.T pevných disků, např. pomocí testů aplikace smartmontools,
či démona smartd.
Při práci s pevným diskem je důležitým parametrem rychlost zápisu a čtení. Ta se může snižovat s
větším zaplněním disku působením fragmentace souborů. Souborové systémy Linuxu, jako EXT3,
či EXT4 však fragmentaci odolávají i při vysokém naplnění disku. I přesto však existují
defragmentační nástroje pro Linux, které mohou pomoci s defragmentací při vysokém naplnění
disku. Jedním z představitelů je program Defrag.
77
Kontrolní otázky
1. Co provádí offline test programu smartmontools a jak se spouští?
2. Jakým příkazem programu smartmontools zobrazíme nejpodrobnější S.M.A.R.T statistiky
disku?
3. Do jakého souboru v systému Linux Debian zapisuje smartd démon naměřené hodnoty
disku? Kde se tento soubor nalézá?
4. Jakým příkazem zjistíme, zda je nutné defragmentovat?
5. Čím je způsobeno, že souborové systémy EXT3 a EXT4 oproti FAT či NTFS tolik
nefragmentují soubory?
Zdroje:
(Sourceforge 2013)
(Häring, S.M.A.R.T. - Jak jsou na tom Vaše disky? 2003)
(Timme 2008)
(Häring, Jak vyzrát na vadné sektory na disku 2005)
(Keršláger 2012)
http://www.pslib.cz/ke/Monitorování_disků_(S.M.A.R.T.)
(WEB UPC8 (Andrew) 2009)
78
3
Zjišťování teplot komponent počítače v prostředí systému
Linux
V kapitole I.2 jsme si řekli, že přehřívání součástek počítače může způsobit jejich poškození, či
ztrátu dat. V této kapitole si proto ukážeme, jak této situaci předejít monitorováním teplot
počítače v systémech Linux.
Klíčová slova kapitoly
Lm-sensors, sensors, Smartd
3.1
Lm-sensors
Ke zjišťování teplot v počítači použijeme program lm-sensors. Tento program podporuje většinu
současných čipových sad a monitorovacích obvodů a je stále aktualizován o nové. Zda program
podporuje Vaše zařízení, si můžete ověřit na stránce:
www.lm-sensors.org/wiki/Devices
Instalace lm-sensors
Distribuce
Instalační příkaz
Debian
apt-get install lm-sensors
Fedora
yum install lm_sensors
Ubuntu
sudo apt-get install lm-sensors
Program lze také stáhnout, rozbalit a nainstalovat z následující stránky:
www.lm-sensors.org/wiki/Download
V některých případech může balík vyžadovat doinstalování jiných programových balíků, např. c++
kompilátoru "gcc-c++".
Krom samotného programu je k monitoringu potřeba, aby jádro Linuxu podporovalo systémovou
sběrnici i2c, skrze kterou proudí komunikace mezi hardwarem a systémem. To je ve většině
případů splněno. V případě, že podpora chybí, lze ji doinstalovat:
Distribuce
Instalační příkaz
Debian
apt-get install i2c-tools
Fedora
yum install i2c-tools
Ubuntu
sudo apt-get install i2c-tools
Pro ruční stažení nebo doplnění informací můžete také zavítat na stránku výrobce:
www.lm-sensors.org/wiki/I2CTools
79
Před použitím programu lm sensors je potřeba detekovat všechny senzory teploty na základní
desce i externích zařízeních. K tomu pomůže jednoduchý příkaz:
sensors-detect
Program na začátku zobrazí zprávu, že se pokusí nalézt co nejvíce senzorů pomocí průvodce.
Zároveň vyzve k tomu, abyste všechny kroky průvodce potvrdili napsáním slova "YES". Průběžný
výpis je velmi dlouhý, a proto jej zde nebudu uvádět.
Průvodce Vás může na konci výpisu upozornit na nutnost doinstalování modulů pro zobrazení
všech ukazatelů teplot:
"Monitoring programs won't work until the needed modules are loaded. You may want to
run '/etc/init.d/module-init-tools start' to load them."
V takovém případě zapište příkaz:
/etc/init.d/module-init-tools start
a pro jistotu detekujte senzory znovu.
V některých případech Vám může detekce senzorů na konci zahlásit, že žádný senzor nebyl
nalezen. To může mít dva důvody.
Prvním může být ten, že čip základní desky používá sběrnici, která není obsažena v jádru vašeho
nainstalovaného systému. V takovém případě je nutné zjistit označení chipsetu vaší základní
desky (např. podle manuálu) a její podporu implementovat do kernelu pomocí instalace
příslušného ovladače. Alternativním řešením je aktualizace kernelu linuxu na verzi, která už
zmíněnou sběrnici podporuje. Tyto úkony jsou však již nad rámec obsahu tohoto studijního
materiálu.
Druhým důvodem může být to, že hardware komunikuje s jádrem systému pomocí specifikace
ACPI, což vám oznámí detekce senzorů na svém konci. V takovém případě budete muset sáhnout
po alternativním programu, třeba i pracující v grafickém prostředí linuxu.
Pokud byla nějaká čidla nalezena, následujícím příkazem zobrazíte jejich aktuální údaje:
sensors
V mém případě vypadá výpis takto:
root@debian:/# sensors
acpitz-virtual-0
Adapter: Virtual device
temp1:
+56.0°C (crit = +105.0°C)
temp2:
+53.0°C (crit = +70.0°C)
temp3:
+29.9°C (crit = +100.0°C)
k8temp-pci-00c3
Adapter: PCI adapter
Core0 Temp: +57.0°C
Core0 Temp: +61.0°C
Core1 Temp: +57.0°C
Core1 Temp: +57.0°C
adm1032-i2c-0-4c
Adapter: SMBus PIIX4 adapter at 8200
temp1:
+53.0°C (low = +0.0°C,
(crit = +71.0°C,
temp2:
+59.1°C (low = +53.0°C,
(crit = +86.0°C,
high
hyst
high
hyst
=
=
=
=
80
+70.0°C)
+61.0°C)
+68.0°C)
+76.0°C)
Informace začínající slovem Core a číslem se týkají teploty jednotlivých jader procesoru.
Podíváme-li se na posledních 6 řádků mého výpisu, ze slov temp1 a temp2 nic nevyčteme, a tak
je potřeba hledat na internetu podle hesel:
adm1032-i2c-0-4c
Adapter: SMBus PIIX4 adapter at 8200
V našem případě je např. možné dohledat, že zdrojem informací je řadič chipsetu jedné základní
desky pro procesory Intel.
Problém se ale ukrývá v řádcích
Adapter: Virtual device
temp1:
+56.0°C (crit = +105.0°C)
temp2:
+53.0°C (crit = +70.0°C)
temp3:
+29.9°C (crit = +100.0°C)
Neříkají totiž nic o zařízeních, ke kterým se mají vztahovat.
Zde nám nezbývá, než najít řešení na internetu, např. pomocí hesla "temperature sensors"
(teplotní senzory) a označení základní desky, případně notebooku. V některých případech budete
mít štěstí a narazíte na podobnou stránku, jako tuto pro notebooky od firmy IBM:
http://www.thinkwiki.org/wiki/Thermal_Sensors#Sensor_locations
Je ovšem také možné, že se odpovědi nedohledáte.
3.2
Démon Sensord v systému Linux Debian
Sensord je démonem pro periodické čtení teplotních senzorů a jejich zápis do systémového logu
nebo RRD (round-robin databáze - databáze, do které se zapisují časově závislé informace).
Systém RRD však v tomto textu nebudu rozebírat.
Při správném nastavení hlídá teplotní statistiky systému na pozadí stroje a dokáže správce
upozornit na nestandardní situace automaticky.
Ke svému správnému chodu potřebuje nainstalovaný program lm-sensors, detekované senzory a
systém podporující práci s i2c sériovou sběrnicí.
Nastavením Sensord démona se zabývá pracovní list 5.
3.3
Monitoring teploty pevného disku
Program Sensors dokáže monitorovat teplotu procesoru a obvodů na základní desce, ale
neposkytuje nám informaci o teplotě pevného disku. Jedním z programů na monitoring pevného
disku je např. hddtemp. Jeho případné naučení nechám čistě na Vašem zájmu. Jestliže jste totiž
doposud četli knihu pozorně, víte, že program monitorující teplotu pevného disku už máme
nainstalovaný. Jedná se o program smartmontools (viz. 65).
Informaci jsme nalezli v dlouhém výpisu po zadání:
smartctl -a /dev/hdd
kde jsme místo hdd napsali název konkrétního disku (např. sda1). Konkrétně se jednalo o
parametr disku s identifikačním číslem 194 - Temperature_Celsius.
81
Pokud bychom chtěli pomocí programu smartmontools zobrazit pouze teplotu disku, můžeme
použít následující příkaz:
smartctl -d ata -A /dev/hdd | grep -i temperature
Místo "hdd" dosaďte název našeho disku. Program vypíše skutečnou (194) i normalizovanou
(190) teplotu disku. V našem případě (obr. 45) je skutečná teplota disku 29°C.
root@mirasPC:/home/miras# smartctl -d ata -A /dev/sda1 | grep -i temperature
190 Airflow_Temperature_Cel 0x0032 071 037 000 Old_age Always - 29 (Lifetime Min/Max
21/29)
194 Temperature_Celsius 0x0012 029 063 000 Old_age Always - 29 (0 14 0 0)
obr. 45 - Výpis teploty pevného disku
Průběžné sledování teploty máme zajištěno pomocí démona Smartd (viz. str. 75), který zapisuje
případné problémové situace.
3.4
Shrnutí kapitoly
K monitoringu teplot v počítači slouží program lm-sensors. Po jeho nainstalování se nejprve musí
teplotní senzory detekovat příkazem "sensors-detect", a poté vypsat jejich obsah příkazem
"sensors". Jeli teplota uvozena slovem "temp" a číslem, je potřeba na internetu dohledat, které
zařízení je monitorováno. Démon Smartd slouží k automatizaci tohoto procesu a zápisu
naměřených údajů do logu.
Teplotu pevných disků program lm-sensors neměří, ale tu si můžeme snadno vyčíst ze systému
S.M.A.R.T. pomocí programu smartmontools.
Kontrolní otázky
1. Jakým programem lze detekovat všechny teploty v počítači, kromě teploty pevného
disku?
2. Jakým programem lze detekovat v počítači teploty pevného disku?
Zdroje:
(Petříček 2001)
(Merlin nedatováno)
82
4
Monitoring operační paměti
U operační paměti můžeme kontrolovat její parametry, aktuální vytížení, nebo chyby. Umět
vyhledat chybu operační paměti pomocí testovacího nástroje je nezbytné při analýze problémů s
počítačem.
Klíčová slova kapitoly
Free, Memtest86+
4.1
Aktuální vytížení operační paměti
Pro zjištění velikosti operační paměti a jejího aktuálního využití netřeba nic instalovat, protože
program, který potřebujeme, je již součástí instalace Linuxu. Jeho jméno je Free.
Po napsání jména programu se nám zobrazí přehled, který vidíme na obr. 46.
miras@miras-VirtualBox:~$ free
total
used
Mem:
508344
493088
-/+ buffers/cache:
374540
Swap:
522236
209052
free
shared
buffers
15256
0
6716
133804
313184
obr. 46 - Výpis programu free
cached
111832
Významy jednotlivých sloupců shrnuje následující tabulka:
total
celkové množství dostupné paměti
used
celková velikost aktuálně používané paměti
free
celkové množství volné paměti, která je k dispozici
shared
celková velikost dat ve sdílené paměti
buffers
celková velikost dat ve vyrovnávací paměti
cached
celková velikost dat v cache
První tři parametry (total, used a free) se vypisují jak pro celkovou kapacitu fytickou paměť
(řádek Mem), tak pro část pevného disku určenou pro stránkování (Swap).
Jednotkami číselných informací výpisu jsou kB.
4.2
Testování operační paměti
Existuje několik nástrojů pro detekci chyb operační paměti. My si řekneme o programu
Memtest86+. Ten byl vyvinut z open-sourceového programu Memtest. Oproti němu má v
současné době vyšší podporu výrobce.
83
Instalace Memtest86+
Distribuce
Instalační příkaz
Debian
apt-get install memtest86+
Fedora
yum install memtest86+
Ubuntu
sudo apt-get install memtest86+
Pro spuštění testovacího programu potřeba, aby systém s pamětí nepracoval. Proto se instalace
projeví v zaváděcím Grubu, odkud jej lze jednoduše spustit (obr. 47). Restartujte tedy počítač a
vyberte položku "Memory test (memtest86+)".
obr. 47 - Spuštění programu Memtest86+ přes zavaděč systému Grub
Pozn. Program si lze také stáhnout ze stránek výrobce jako ISO soubor, vypálit na CD a z něj
nabootova. Případně si můžete stáhnout i verzi pro spuštění z Flash disku.
Popis programu
Program dokáže pracovat samostatně bez Vašeho přičinění. Čas jeho práce je závislý na velikosti
operační paměti. Test můžete opakovat několikrát za sebou, což se pro důkladnou kontrolu
doporučuje. Interface programu můžete vidět na obr. 48.
84
obr. 48 - Program Memtest86+ při práci
V horní části programu se nacházejí informace o procesoru, vyrovnávacích pamětech, množství
nainstalované operační paměti, chipsetu a nastavení paměti - rychlost, časování a typ.
V pravé horní části můžeme sledovat průběh testování. Řádek Pass zobrazuje množství úspěšně
zkontrolované paměti. Řádek Test # označuje číslo aktuálního subtestu v testovací sekvenci, nad
ním se pak zobrazuje, jak velká část dílčího testu je aktuálně provedena.
Zajímá-li Vás, jakým způsobem Memtest86+ paměť testuje, a jaké procesy provádí jednotlivé
subtesty, mohu Vás odkázat např. na tento zdroj:
http://www.memtest86.com/technical.htm
Ve spodní části programu se nachází tabulka, která k jednotlivým paměťovým modulům (v
našem případě je jeden) zobrazuje tři zásadní hodnoty:
Pass
počet úspěšných ukončení testů
Errors
počet chyb paměťových modulů
ECC Errs
počet chyb paměťových modulů s podporou technologie ECC (error checking
and correcting) - v našem případě není technologie ECC podporována
Chyby jsou na závěr testu podbarveny červeně. V případě nalezení chyb se doporučuje
postupovat takto:
 je-li v počítači nainstalována jediná paměť, vyměňte ji za jinou
 je-li v počítači více pamětí, otestujte je zvlášť (vložte do počítače vždy jedinou a spusťte
testovací program). Vadné kusy vyměňte za nové.
 ukazuje-li testovací program chybu při větším množství nainstalovaných paměťových
modulů, ale nezobrazuje chyby při testování jednotlivých kusů, může to poukazovat na
problém jiného kusu hardwaru.
85
4.3
Shrnutí kapitoly
Vadná operační paměť bývá běžnou příčinou nestability počítače. Jednoduchým programem pro
testování paměti je např. Memtest86+. Po instalaci se přidá do startovacího GRUBu jako další
položka. Po spuštění ihned začne kontrola a výsledky se přímo zobrazují v přehledném interface
programu.
Kontrolní otázky
1. Jakým příkazem zjistíme informace o operačních pamětech v počítači a jejich vytížení?
2. Co dělat v případě, že testovací program paměti zaznamenal chybu a v počítači máte
nainstalováno více paměťových modulů?
3. Jakým způsobem program Memtest86+ zajišťuje, aby s aktuálně testovanou operační
pamětí nepracoval operační systém?
Zdroje:
(nicCraft 2013)
86
5
Nástroje pro obnovu chodu systému
Důležitost zálohy není potřeba zdůrazňovat žádnému správci systému. Správný systém zálohy je
velmi potřebný v momentech, kdy se objeví těžko řešitelná chyba, nebo chyba, která systém, či
data nenávratně poškodí.
Z hlediska typu zálohovaných informací můžeme zálohu rozdělit na zálohu systému, zálohu dat,
či úplnou zálohu. V konkrétních případech je nutné zálohovat master boot record disku, který
obsahuje zavaděč GRUB a tabulku rozdělení disku.
V této kapitole se budeme zabývat specifickým typem kompletní zálohy, kterou je bitová kopie
disku. Programy pro vytváření bitových kopií ukládají celý obsah disku bit po bitu, aniž by
potřebovaly znát jejich význam. Zálohovat lze na různá externí média. Navíc si lze většinou zvolit
jistou míru komprese dat, která může podstatně snížit celkovou velikost zálohy. Vyšší komprese
pak znamená delší čas potřebný k záloze, či obnově informací na disku.
Klíčová slova kapitoly
Clonezilla
5.1
Problémy spojené s bitovou zálohou
Pro účely bitové zálohy je doporučenou použít live CD jakékoli linuxové distribuce. Je to z toho
důvodu aby se záloha neprováděla z právě běžícího systému, který by se během své zálohy
proměňoval. Toho se můžeme vyvarovat právě spuštěním systému z externího zdroje (live CD).
K záloze se většinou doporučuje defaultní příkaz dd, který představuje kopírování bit po bitu, v
kombinaci s příkazem grep, který kopírovaná data přímo komprimuje.
Pokud bychom chtěli disk zálohovat ručně, museli bychom se většinou vypořádat s těmito
problémy:
Připojení externího disku pro uložení obrazu disku
Připojit externí disk by neměl být žádný problémový úkol. Popis můžete nalézt v doprovodné
učebnici Instalace operačního systému a jeho konfigurace II. - Linux. Pokud budete chtít
zálohovat na disk se souborovým systémem ntfs, budete muset doinstalovat ovladače pro práci s
tímto souborovým systémem. Např. v prostředí Linux Debian je potřeba doinstalovat programy
libfuse2 a ntfs-3g. Tyto programy se bohužel musí instalovat s každou novou zálohou, či
obnovou, protože spouštíme-li systém z live CD, veškeré změny, tedy i instalace programů a
ovladačů, jsou provedeny pouze v operační paměti, která se po restartu počítače maže.
Okrajově zmíním, že budete-li si zálohování cvičit na virtuálním počítači, je potřeba, aby byla
činnost disku řádně ukončena v hlavním systému. Jinak do něj nebude schopen virtuální systém
zapisovat.
87
Záloha prázdného místa na disku
Před zálohou je potřeba zjistit veškeré volné místo na disku a nahradit jej nulami. Na fyzické
úrovni se tam totiž nacházejí i jedničkové bity, ač jsou nám předkládány jako prázdné místo. Při
použití komprimačního algroritmu tak můžeme podstatně zmenšit celkovou velikost zálohy.
Příkaz dd
Krom podrobné znalosti komplexního příkazu dd a jeho správné aplikace, je potřeba znát
způsob, jak s jeho pomocí uložit MBR část disku, případně jen zavaděč systému. To je nezbytné
pro úspěšnou obnovu disku.
Problémy s použitím virtuálního počítače
V případě práce na virtuálním počítači může dojít ještě k jednomu problému. Kvůli úspoře místa
na disku velmi často instalujeme virtuální sytémy na dynamickém disku, resp. na virtuálním
disku, který může dynamicky měnit svou velikost na základě množství uchovávaných dat. Pro
zpětnou obnovu zálohovaných dat samozřejmě musí platit, že disk, na který obnovujeme, musí
být stejně velký, anebo větší, než ten, ze kterého jsme prováděli zálohu. To ovšem nemáme u
dynamických virtuálních disků zaručeno. Proto doporučuji pracovat pouze s fyzickými disky, nebo
s virtuálními disky s pevně nastavenou velikostí.
5.2
Program Clonezilla
Ač se lze se všemi výše popsanými problémy poprat, doporučuji sáhnout po snadnějším řešení programu Clonezilla. Program spustí nenáročného průvodce, který uživatele provede nastavením
zálohy, či obnovy disku. Obrovskou výhodou systému je to, že má v sobě implementovány
nástroje pro řešení problémů popsaných v předchozí podkapitole (to logicky neplatí pro poslední
problém, který se týká fyzické velikosti disku). ISO obraz programu si můžete stáhnout podle
architektury Vámi používaného procesoru na adrese:
http://clonezilla.org/downloads.php
Postup zálohy a obnovy disku pomocí programu Clonezilla je předmětem pracovního listu 6.
5.3
Shrnutí kapitoly
Pro vytvoření bitové zálohy disku (či jeho části) v operačním systému Linux nestačí znát pouze
příkaz dd pro bitové kopírování. Je potřeba poměrně vysoké znalosti systému a jeho příkazů.
Specializované programy, jako např. Clonezilla se svým průvodcovským rozhranním, ale dokážou
ušetřit velké množství námahy.
88
Kontrolní otázky
1. Jak se liší bitová záloha disku od jiných druhů záloh?
2. Jmenujte aspoň dva problémy, se kterými byste se museli potýkat při ručním vytváření
bitové kopie disku v systému Linux.
3. Proč nespouštíme zálohy částí disků, které jsou právě aktivní (např. je z nich právě
spuštěný systém).
Zdroje:
(Sotolář 2010)
(Clonezilla nedatováno)
89
Odpovědi na kontrolní otázky
Kapitola I.1
1. Při správně nainstalovaném pevném disku se to nepodaří. Budeme-li předpokládat, že
nemáme připojeno žádné externí datové úložiště (v tom případě by se z něj bootovalo
jako první), bude se bootovat ze zařízení u Second Boot Device, tedy z pevného disku.
Aby se bootovalo z optického média, je potřeba vybrat položku CDROM na řádku Second
Boot Device, nebo ještě lépe First Boot Device.
2. F2, F10, F12, DEL, ESC
3. Může to ukazovat na problém s grafickou kartou, či vadnou nebo špatně zapojenou
kabeláží mezi monitorem a počítačem. Může se jednat o špatně natvrdo nastavený vstup
do monitoru, s tím se ovšem často nesetkáváme, protože monitory mají většinou
nastavenu automatickou kontrolu všech vstupů.
Kapitola I.2
1. 70 °C
2. 50 °C
3. Příčiny:
 špatně zapojené, špatně umístěné, málo výkonné chlazení jednotlivých komponent, či
celého počítače
 špatná cirkulace vzduchu v počítači, např. špatně fixovanou kabeláží v něm
 nevhodné umístění počítače v příliš natěsnaném prostoru, který zvyšuje teplotu v okolí
počítače
Kapitola II.1
1. WinSAT
2. benchmark
Kapitola II.2
1. PID
2. nesprávně naprogramovaná aplikace, malware
3. Nemůžeme. Nepřístupnost služeb důležitých pro chod systému a důležitých aplikací by
mohla způsobit nestabilitu počítače.
Kapitola II.3
1. Jedná se o situace, kdy systém sahá do operační paměti pro informaci, která už se v ní
nenachází (byla buď přepsána, nebo se vlivem stránkování uložila na pevný disk). Na jaký
problém může ukazovat opakované enormní zatěžování systému jednou službou?
2. Zobrazuje aktuální množství přenesených dat v kb/s.
Kapitola II.4
4. 0 – tento příkaz spustí program checkdisk pro čtení. Pouze zobrazí nalezené chyby.
5. Fyzické přeřazení dat na disku pro větší efektivitu čtení a zápisu.
90
6. 10%
Kapitola II.5
7. 70 °C
8. Open Hardware Monitor, SpeedFan
Kapitola II.6
9. Přes odkaz Online nápověda protokolu události, zobrazené pod označenou událostí.
10. 15%
11. problémy spojené s hardwarem (poškozený hardware, nekompatibilita ovladačů,
nevhodná konfigurace, špatné propojení hardwaru, ...)
Kapitola II.7
12. obnovení systému, poslední známá funkční konfigurace, oprava spouštění systému
13. Systém se spustí jen s podporou bezpodmínečně potřebných základních souborů a
ovladačů.
14. F8
Kapitola II.8
15. msconfig
16. softwarový
Kapitola III.1
17. Statickou prioritu může nastavit uživatel, dynamickou nastavuje systém. Nastavením
statické priority můžeme ovlivnit systém v nastavování dynamické priority.
18. Příkaz kill ukončuje vybraný proces. Jako parametr se připojuje identifikační číslo PID
nebo název procesu, který ukončujeme.
19. ps vypíše seznam procesů a jejich parametrů jen jednou, top aktualizuje výpis co 5
sekund až do ukončení programu
Kapitola III.2
1. Offline test spouští uživatel příkazem smartctl -t offline /dev/hdd. Slouží k
jednorázovému sběru dat o stavu disku. Zjištěné informace se zapisují do SMART tabulky
na čipu pevného disku, nikoli do selftest logu.
2. smartctl -a /dev/hdd
3. /var/log/syslog
4. fsck -nvf /dev/název_zkoumaného_partition_disku
5. Rozdílným způsobem ukládání souborů. FAT a NTFS ukládá soubory za sebou a při jejich
zvětšování tak dochází k fragmentaci. EXT3 a EXT4 nechává kolem ukládaných souborů
volný prostor pro jejich případnou editaci.
91
Kapitola III.3
1. Lm-sensors
2. Smartd
Kapitola III.4
1. free
2. Je potřeba otestovat paměťové moduly jednotlivě (jejich fyzickým vyměňováním),
abychom našli problémový kus a mohli jej vyměnit.
3. Spouštím z GRUBu.
Kapitola III.5
1. Bitová záloha uchovává aktuální stav systému i dat.
2. Nutnost spouštět zálohu z LiveCD. Nutnost doinstalování možnosti práce s jinými
souborovými systémy v případě zálohy na externí disky, jejichž souborové systémy
nejsou primárně určeny pro operační systém Linux. Nutnost vyplnit před zálohou
prázdné místo na disku nulami.
3. Clonezilla je program pro vytváření bitové kopie. V systému, který je spuštěný, se
provádějí změny, což je nepřípustné pro vytváření obrazu disku, či jeho části. Proto se
záloha neprovádí, když je systém aktivní.
92
Seznam použité literatury
25 rad pro záchranu dosluhujících Windows. 7. 9 2012.
http://www.servispckupka.cz/25_rad_pro_zachranu_windows.php (přístup získán 13. 2 2013).
Bradley, Tony, a David Čepička. Správce úloh jako nástroj pro řešení problémů 1 - 4. 29. 5 2011.
(přístup získán 12. 2 2013).
Clonezilla. http://clonezilla.org/ (přístup získán 2. 2 2013).
Fisher, Tom. How To Fix a Blue Screen of Death.
http://pcsupport.about.com/od/fixtheproblem/ht/stoperrors.htm (přístup získán 13. 2 2013).
Häring, David. Jak vyzrát na vadné sektory na disku. 12. 9 2005.
http://www.linuxzone.cz/modules/tisk_clanku-nw.phtml?ids=29&idc=1334 (přístup získán 8. 5
2013).
—. „S.M.A.R.T. - Jak jsou na tom Vaše disky?“ Linuxzone. 9. 4 2003.
http://www.linuxzone.cz/modules/tisk_clanku-nw.phtml?ids=7&idc=658 (přístup získán 2. 5
2013).
Chkdsk a kontrola pro zotavení, kontrola disku. http://niniopera.blogspot.cz/2011/10/chkdskkonzola-pro-zotaveni-kontrola.html (přístup získán 13. 2 2013).
Christias, Panagiotis. Linux User's Manual. 28. 7 2004. http://unixhelp.ed.ac.uk/CGI/man-cgi?ps
(přístup získán 9. 4 2013).
Jak opravit počítač, který nelze spustit. Microsoft. http://windows.microsoft.com/csCZ/windows-xp/help/setup/how-to-fix-computer-that-will-not-start (přístup získán 12. 2 2013).
Jaké možnosti obnovení systému jsou k dispozici v systému Windows Vista? Microsoft.
http://windows.microsoft.com/cs-CZ/windows-vista/What-are-the-system-recovery-options-inWindows-Vista (přístup získán 13. 2 2013).
Keršláger, Milan. Monitorování disků (S.M.A.R.T.). 12. 11 2012.
http://www.pslib.cz/ke/Monitorov%C3%A1n%C3%AD_disk%C5%AF_(S.M.A.R.T.) (přístup získán
8. 5 2013).
Krejčík, O. Linux v příkazech - správa procesů. 21. 9 2004.
http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=409 (přístup získán 2. 4 2013).
Loukota, Petr. K čemu slouží Prohlížeč událostí? 23. 11 2011. http://www.winseven.cz/tipytriky/emu-slou-prohle-udlost/ (přístup získán 13. 2 2013).
—. Nástroj Sledování prostředků a výkonu. 27. 2 2011. http://www.winseven.cz/tipytriky/nstroje-sledovn-prostedk-vkonu/ (přístup získán 13. 2 2013).
McFedries, Paul. Microsoft Windows 7 Unleashed. Indianapolis, Indiana 46240 USA: SAMS, 2010.
Merlin, Hughes. sensord(8) - Linux man page. http://linux.die.net/man/8/sensord (přístup získán
2013. 6 27).
93
Microsoft. Jak opravit počítač, který nejde spustit. http://windows.microsoft.com/cscz/windows-xp/help/setup/how-to-fix-computer-that-will-not-start (přístup získán 2. 2 2013).
Modrá obrazovka smrti. 19. 1 2013.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Modr%C3%A1_obrazovka_smrti (přístup získán 13. 2 2013).
Nástroj Oprava spouštění systému, nejčastější dotazy. Microsoft.
http://windows.microsoft.com/cs-CZ/windows-vista/Startup-Repair-frequently-asked-questions
(přístup získán 13. 2 2013).
nicCraft. Linux Check Memory Usage. 7. 1 2013. http://www.cyberciti.biz/faq/linux-checkmemory-usage/ (přístup získán 27. 6 2013).
Petříček, Miroslav. Hlídejte si teplotu - Lm_sensors. 22. 1 2001.
http://www.root.cz/clanky/hlidejte-si-teplotu-lm-sensors/ (přístup získán 26. 6 2013).
Podrobná příručka pro sledování výkonu a psolehlivosti Windows Server 2008. Microsoft. 2007. 4
1. http://technet.microsoft.com/cs-cz/library/cc771692(v=ws.10).aspx (přístup získán 13. 2
2013).
Použití nástroje Konfigurace systému. Microsoft. (přístup získán 12. 2 2013).
Rechards, David. How To Set BIOS To Boot From USB.
http://www.mytechsupportstore.com/blog/category/bios-boot-issue (přístup získán 2013. 2 12).
Revola, David. Přehřívání aneb teploty komopnentů: Měříme snadno a rychle. 25. 9 2008.
http://www.pcporadenstvi.cz/prehrivani-aneb-teploty-komponentu-merime-snadno-rychle
(přístup získán 12. 2 2013).
Rožšířené možnosti spuštění (včetně nouzového režimu). Microsoft.
http://windows.microsoft.com/cs-CZ/windows-vista/Advanced-startup-options-including-safemode# (přístup získán 13. 2 2013).
Sotolář, Milan. Linux: Záloha na úrovni diskových oddílů. 16. 11 2010.
http://sworktech.com/blog/index.php?/archives/229-Linux-Zaloha-na-urovni-diskovychoddilu.html (přístup získán 2. 4 2013).
Sourceforge. Smartmontools Documentation. 2013.
http://sourceforge.net/apps/trac/smartmontools/wiki/TocDoc#SMARTTesting (přístup získán 8.
5 2013).
Timme, Falko. Checking Hard Disk Sanity With Smartmontools (Debian & Ubuntu). 21. 4 2008.
http://www.howtoforge.com/checking-hard-disk-sanity-with-smartmontools-debian-ubuntu
(přístup získán 2. 5 2013).
WEB UPC8 (Andrew). Defragmenting Linux Ext3 Filesystems using Shake and Defrag. 16. 10
2009. http://www.webupd8.org/2009/10/defragmenting-linux-ext3-filesystems.html (přístup
získán 8. 5 2013).
94