Výběr nejlepšího režimu adjuvantní chemoterapie založené na
Transkript
ročník 4 Journal • číslo of 4 • 5. října 2012 Clinical Oncology K o m e n t á ř e a p o l e m i k y Výběr nejlepšího režimu adjuvantní chemoterapie založené na trastuzumabu: měli bychom se vzdát antracyklinů? Harold J. Burstein, Dana‑Farber Cancer Institute, Harvard Medical School, Boston, MA Martine J. Piccart‑Gebhart, Institut Jules Bordet, Brussels, Belgium Edith A. Perez, Mayo Clinic, Jacksonville, FL Gabriel N. Hortobagyi, MD Anderson Cancer Center, Houston, TX Norman Wolmark, Allegheny General Hospital, National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project, Pittsburgh, PA Kathy S. Albain, Loyola University Chicago Stritch School of Medicine, Maywood, IL Larry Norton, Memorial Sloan‑Kettering Cancer Center, New York, NY Eric P. Winer, Dana‑Farber Cancer Institute, Harvard Medical School, Boston, MA Clifford A. Hudis, Memorial Sloan‑Kettering Cancer Center, New York, NY Viz související článek na str. 206 Objev a účinné cílené ovlivnění receptoru 2 pro lidský epider‑ mální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2) a následný vývoj protilátky proti HER2 trastuzumabu způ‑ sobily zásadní změny v našem přístupu ke karcinomu prsu a vzbu‑ dily naděje, že cílené terapie by mohly vést k účinné léčbě tohoto podtypu nádoru pomocí méně intenzivní chemoterapie nebo bez chemoterapie vůbec. Bylo zjištěno, že léky působící proti HER2 použité u metastatického nádoru zvyšují účinnost chemoterapie, že jednotlivá cytostatika v kombinaci mají pro určení účinnosti režimu jen malý význam. Další zjištění potvrdila účinnost většího počtu linií cílené léčby proti HER2 a také to, že přidání nových protilá‑ tek nebo použití nových konjugátů protilátka‑protinádorové che‑ moterapeutikum (antibody–chemotherapy conjugates) mohou vést k lepším výsledkům než použití samotné konvenční chemoterapie současně s trastuzumabem. U pacientek s vyléčitelným karcinomem prsu v časném stadiu s pozitivním HER2 je adjuvantní použití trastuzumabu a chemo‑ terapie dobře zavedeným postupem, který byl hodnocen v celkem sedmi prospektivních randomizovaných studiích (NSABP [National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project] B‑31, NCCTG [North Central Cancer Treatment Group] N9831, HERA [Herceptin Adju‑ vant], FinHER [Finland Herceptin], NOAH [Neo‑Adjuvant Her‑ ceptin], FNCLCC‑PACS [Fédération Nationale des Centres de Lutte Contre le Cancer–Programmes d’Actions Concertées Sein] 04 a BCIRG [Breast Cancer International Research Group] 006)1‑7 (tab. 1). Poslední z těchto studií, BCRIG 006, srovnávala dvě různé kombinace chemoterapie‑trastuzumab, z nichž jedna obsahovala chemoterapii založenou na antracyklinech (anthracycline‑based chemotherapy, ACTH) a druhá antracykliny neobsahovala (TCH) a kontrolu léčenou samotnou chemoterapií (ACT).7 I když studie BCIRG 006 nebyla navržena k porovnání obou ramen založených na trastuzumabu, jsou její výsledky mnohými považovány za dosta‑ 194 © 2012 by American Society of Clinical Oncology tečný důvod pro upuštění od používání antracyklinů u karcinomu prsu s pozitivním HER2, protože daná otázka se stala „nejvýznam‑ nějším“7(str.1280) aspektem uvedené studie. Na základě lepší účin‑ nosti obou režimů obsahujících trastuzumab ve srovnání s kontro‑ lami léčenými pouze chemoterapií, chybění statisticky významného rozdílu mezi oběma rameny obsahujícími trastuzumab a rozdílu v toxických účincích mezi těmito dvěma rameny dospěli autoři stu‑ die BCIRG k závěru, že „poměr riziko‑přínos svědčí ve prospěch režimu TCH bez antracyklinu ve srovnání s režimem ACT plus trastuzumab.“7(str.1273) Zdá se, že s tím souhlasí mnoho, ne‑li většina amerických onkologů. Po prezentacích studie BCIRG 006 byl režim TCH v r. 2008 schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration, FDA); tento režim dnes představuje většinu adjuvantních chemoterapií založených na tras tuzumabu ve Spojených státech amerických.8 Po publikaci studie BCIRG 006 se dostala na pořad dne otázka kladená klinickými lékaři, pacientkami a výzkumníky, zda TCH představuje preferovaný režim pro karcinom prsu s pozitivním HER2. Podle nás je tento názor z mnoha důvodů nesprávný. Zcela zásadním omezením je, že studie BCIRG 006 neměla dostatečnou sílu k prokázání ekvivalence, a dokonce ani noninferiority mezi oběma režimy založenými na trastuzumabu, a nemohla tedy pro‑ kázat mírný, ale potenciálně významný rozdíl mezi oběma režimy. Ve skutečnosti byl pozorován numericky nižší počet recidiv a úmrtí v rameni ACTH než v rameni TCH, a toto pozorování svědčí pro možnost, že dostatečně silná studie by nemohla dospět k závěru, že oba režimy mají podobnou účinnost při prevenci. Výsledky (tab. 1) skutečně ukázaly přetrvávající absolutní prodloužení přežití bez známek onemocnění (disease‑free survival, DFS) o 3 % ve pro‑ spěch ACTH po celé 5leté sledování (84 % pro ACTH; 81 % pro TCH; 75% pro ACT bez trastuzumabu) a tento rozdíl byl pozorován u pacientek s negativním nálezem na uzlinách i pacientek s nále‑ Journal of Clinical Oncology, Vol 30, No 18 (June 20), 2012: pp 2179–2182 Komentáře a polemiky Tabulka 1. Klinická hodnocení adjuvantního podávání trastuzumabu u karcinomu prsu s pozitivním HER2 Název studie a počet hodnocených pacientů HR pro DFS vs. samotná chemoterapie Léčebné schéma p pro DFS HR pro OS vs. samotná chemoterapie OS p DFS podle ÚT (%) Studie současné chemoterapie a trastuzumabu NSABP B‑31/NCCTG N9831 (N = 4 045)1 doxorubicin plus cyklofosfamid následované paclitaxelem vs. doxorubicin plus cyklofosfamid následované paclitaxelem s trastuzumabem → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii† FinHER (N = 232)3 NOAH (N = 235)5§ BCIRG 006 (N = 3 222)7 0,52 < 0,001 0,61 < 0,001 73,7* 85,7* docetaxel nebo vinorelbin následovaný fluorouracilem plus epirubicin 0,42 plus cyklofosfamid vs. docetaxel nebo vinorelbin s trastuzumabem následované fluorouracilem plus epirubicinem plus cyklofosfamid 0,02 0,41 0,07 78‡ doxorubicin plus paclitaxel následované paclitaxelem následovaným cyklofosfamidem plus methotrexatem plus fluorouracilem vs. doxorubicin plus paclitaxel následované paclitaxelem následovaným cyklofosfamidem plus methotrexatem plus fluorouracilem, ve všech případech s trastuzumabem → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii† 0,59 0,013 doxorubicin plus cyklofosfamid následované docetaxelem vs. doxorubicin plus cyklofosfamid následované docetaxelem s trastuzu mabem → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii† vs. docetaxel plus carboplatina s trastuzumabem → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii† 0,64 < 0,001 0,63 < 0,001 75|| 84|| 0,75 000,04 0,77 0,04 81|| 89‡ 0,62 0,114 56‡ 71‡ Studie sekvenční chemoterapie a trastuzumabu HERA (N = 3 401)2 chemoterapie¶ vs. chemoterapie → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii †¶ 0,76 < 0,001 0,85 0,11 72,2* 78,6* NCCTG N9831 (N = 2 184)6 doxorubicin plus cyklofosfamid následované paclitaxelem vs. 0,69 doxorubicin plus cyklofosfamid následované paclitaxelem → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii† < 0,001 0,88 0,343 71,8* 80,1* FNCLCC‑PACS04 (N = 528)4 fluorouracil plus epirubicin plus cyklofosfamid nebo epirubicin plus docetaxel vs. fluorouracil plus epirubicin plus cyklofosfamid nebo epirubicin plus docetaxel → sekvenční podání trastuzumabu v monoterapii† 0,41 1,27 NS 78‡ 0,86 81‡ Zkratky: BCIRG, Breast Cancer International Research Group; DFS (disease‑free survival), přežití bez známek onemocnění; FinHER, Finland Herceptin; FNCLCC, Fédération Nationale des Centres de Lutte Contre le Cancer; HER2 (human epidermal growth factor receptor 2), receptor 2 pro lidský epidermální růstový faktor; HERA, Herceptin Adjuvant; HR (hazard ratio), poměr rizik; NCCTG, North Central Cancer Treatment Group; NOAH, Neo‑Adjuvant Herceptin; NS (not significant), nevýznamná hodnota; NSABP, National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project; OS (overall survival), celkové přežití; PACS, Programmes d’Actions Concertées Sein; ÚT, úmrtnostní tabulky používané při analýze přežívání. * 4leté DFS. † Celková doba podání adjuvantního trastuzumabu = 1 rok. ‡ 3leté DFS. § Chemoterapie podávána jako neoadjuvantní léčba. || 5leté DFS. ¶ Nejméně čtyři cykly standardní chemoterapie; 92 % pacientů dostávalo antracykliny. zem pozitivním. Podobně byl poměr rizik (hazard ratio, HR) pro srovnání ACTH vs. ACT (0,64 [snížení rizika o 36 %]; p < 0,001) konzistentně lepší (nižší) než tento poměr rizik pro srovnání TCH vs. ACT (0,75 [snížení rizika o 25 %]; p = 0,04). Studie BCIRG měla pouze 75% statistickou sílu prokázat zlepšení o 36 % při léčbě ACTH oproti TCH; při tomto uspořádání je tedy reálně možné, že studie nesprávně (mylně) neprokázala vyšší účinnost ACTH ve srovnání s TCH. Kromě studie BCIRG 006 nebylo provedeno žádné jiné přímé porovnání ACTH a TCH. Retrospektivní zkušenosti získané v jedi‑ ném zařízení však naznačily vyšší četnosti kompletní patologické odpovědi a lepší četnosti dlouhodobé kontroly nádoru u pacientek s nádory s pozitivním HER2, které dostávaly režimy neoadjuvantní chemoterapie založené na antracyklinu a týdenním trastuzumabu, ve srovnání s pacientkami, které dostávaly TCH.9 Uvážíme‑li sta‑ tistické postupy studie BCIRG 006, skutečné četnosti příhod sle‑ dovaných u karcinomu prstu a nepřímé údaje z další studie, je docela dobře možné, že BCIRG 006 de facto neprokázala ekviva‑ lenci režimů TCH a ACTH a ani nevyloučila reálnou možnost, že režim založený na antracyklinech (ACTH) je účinnější než alterna‑ www.jco.org tiva bez antracyklinu. Tato možnost by mohla mít zásadní význam pro ženy s karcinomem prsu s pozitivním HER2, zejména ty, které mají střední až vysoké riziko vývoje recidivy onemocnění. Druhé podstatné omezení se týká komponent vlastní chemo terapie ramena kontrolní léčby a experimentálního ramena. Kon trolní rameno studie BCIRG 006 zahrnula léčbu antracykliny, pro‑ tože výsledky z řady zdrojů, i když získané v éře před zavedením trastuzumabu, podporují důležitost antracyklinů u karcinomu prsu s pozitivním HER2. Retrospektivní analýzy podskupin studií adjuvantní chemoterapie naznačily, že významný přínos režimů založených na antracyklinu je pozorován u nádorů s nadměrnou expresí HER2,10 a že přidání taxanů k antracyklinům je u karci‑ nomů prsu s pozitivním HER2 evidentním přínosem.11 Naproti tomu není znám význam karboplatiny, tedy písmene C v ozna‑ čení TCH, pro adjuvantní terapii. Její zařazení do režimu TCH bylo založeno na preklinických modelech, které naznačily syner‑ gii mezi chemoterapií založenou na platině a taxanech a trastu‑ zumabem,12 což je hypotéza nepotvrzená v prospektivních klinic‑ kých studiích metastatického karcinomu prsu s pozitivním HER2, které neprokázaly žádný významný rozdíl ve výsledcích dosaže‑ © 2012 by American Society of Clinical Oncology 195 Burstein et al. ných při použití TH ve srovnání s TCH.13 Současně s tím používal režim ACTH ve studii BCIRG 006 léčebné schéma, které mohlo být méně účinné než jiná dávkovací schémata založená na antra‑ cyklinu a taxanu. Dose‑denzní režim léčby antracykliny a taxany je např. účinnější než terapie podávaná jednou za 3 týdny,14 kterou používala studie BCIRG 006. Tento rozdíl charakteristicky zahr‑ nuje větší účinnost paclitaxelu podávaného jednou týdně, než je účinnost schémat s podáváním taxanů jednou za 3 týdny.15 Paclita‑ xel podávaný jednou týdně je alternativa chemoterapie s výraznou aktivitou jako adjuvantní léčba, pokud je podávána po antracyk‑ linech a současně s trastuzumabem.6 Tato pozorování připomí‑ nají, že základ režimů typu ACTH spočívá na inherentní hodnotě všech jeho složek, a naznačují, že optimalizace všech těchto složek by mohla vést k ještě lepším léčebným výsledkům. Kromě exprese HER2 není znám žádný selekční marker, který předpovídá přínos trastuzumabu nebo jiných terapií cílených proti HER2. V některých studiích byl se senzitivitou vůči chemotera‑ pii založenou na antracyklinech spojován gen pro topoizome‑ rázu II alfa (TOP2A), amplifikovaný u 30–40 % pacientek s karci‑ nomem prsu s pozitivním HER2.16 V podskupině pacientek ve studii BCIRG 006, jejichž nádory obsahovaly koamplifikaci TOP2A, vedla terapie ve všech třech ramenech (ACT, ACTH a TCH) k podob‑ ným výsledkům, což naznačuje, že přidání trastuzumabu k chemo terapii založené na antracyklinu „není spojeno se zvýšeným příno‑ sem“.7(str. 278) Při léčbě trastuzumabem byly lepší výsledky pozorovány u pacientek s koamplifikací TOP2A. Podobná analýza ve studii NSABP B‑31 však zjistila, že přidání trastuzumabu k chemoterapii založené na antracyklinu vedlo k významnému snížení rizika reci‑ divy nezávisle na statusu TOP2A.17 Tyto nejednoznačné výsledky naznačují, že TOP2A by v současnosti neměl být jako ukazatel pou‑ žíván pro výběr režimu adjuvantní chemoterapie nebo při rozho‑ dování, zda nabídnout, či nenabídnout trastuzumab. Při výběru adjuvantního režimu je zcela zásadní hledat kom‑ promisy mezi účinností a nežádoucími účinky; v případě antra‑ cyklinů je největším problémem kardiomyopatie. Při podávání trastuzumabu současně s antracykliny nebo po antracyklinech je jednoznačně zvýšeno riziko obecně reverzibilního městnavého srdečního selhání. Autoři studie BCIRG se pokusili změřit relativní vliv této toxicity vytvořením dodatečného terapeutického indexu pro kritické klinické příhody, který zahrnoval vzdálenou meta‑ statickou recidivu, srdeční selhání a akutní leukémii. U 1 075 žen v obou léčebných ramenech byla numerická výhoda pro ACTH proti TCH při zabránění recidivě karcinomu prsu (124 vs. 144 pacientek) v terapeutickém indexu „záporně“ kompenzována vyš‑ ším rizikem srdečního selhání 3. nebo 4. stupně (21 vs. 4 pacientky); v každém léčebném rameni se vyskytl pouze jeden případ leuké‑ mie. V době analýzy však nezemřela v důsledku srdečního selhání ani jedna pacientka. Jednoprocentní numerický rozdíl v celkovém přežití mezi oběma rameny, který odpovídá přibližně 10 pacient‑ kám ve prospěch ACTH, jasně naznačuje, že toxické účinky ACTH celkové přežití pacientek v tomto rameni neohrozily a že prodlou‑ žení přežití pacientek léčených antracykliny je reálně možné. Pou‑ žitý index kladl metastázu karcinomu na roveň s epizodou měst‑ navého srdečního selhání, což je hodnocení závažnosti pomocí (statistické) váhy, které nebylo potvrzeno odpovídající závažností těchto stavů ani preferencemi pacientek nebo klinických lékařů. Není pochyb o tom, že problematika kardiomyopatie je dosta‑ tečným důvodem pro vývoj režimů minimalizujících kardiální 196 © 2012 by American Society of Clinical Oncology toxicitu. Výsledky studie BCIRG 006 poskytují cenné informace pacientkám a lékařům zvažujícím toto kardiální riziko v souvis‑ losti s výběrem adjuvatních terapií. K uznávaným rizikovým fak‑ torům pro kardiální dysfunkci související s trastuzumabem zjiště‑ ným, resp. stanoveným v jiných adjuvantních studiích patří vyšší věk (> 60 let nebo 65 let), hraniční ejekční frakce (ejekční frakce levé komory 50–55 %) a preexistující hypertenze.18 Ženy, u nichž tyto rizikové faktory chybí, mají přibližně 1% riziko srdečního selhání podmíněného léčbou založenou na antracyklinech a trastuzumabu. Kromě rizika klinického městanavého srdečního selhání došlo u významného procenta pacientek léčených ACTH k roz‑ voji asymptomatických změn ejekční frakce. Tento reverzibilní, klinicky němý, nicméně měřitelný pokles ejekční frakce byl pozo‑ rován u pacientek léčených antracykliny při pečlivě provedených sériových měřeních ejekční frakce. Nebyl však zcela definován ani krátkodobý, ani dlouhodobý klinický význam těchto asymptoma‑ tických změn, ani význam jejich přetrvávání. Jiná prospektivní hodnocení zkušeností s léčbou pacientek léčebných dose‑denzními režimy AC jednou za dva týdny s následným podáváním paclita‑ xelu a trastuzumabu nezjistila v průběhu 18měsíčního sledování pokles průměrné ejekční frakce levé komory.19 I když není jasné, jak postupovat při použití klinických kritérií k výběru pacientek pro specifické režimy založené na trastuzumabu, nejsme si zcela jisti, zda je vhodné vzdát se větší šance na vyléčení karcinomu prsu jen proto, že je určitá pravděpodobnost rozvoje kardiomyopatie nebo subklinických změn ejekční frakce. Je docela dobře možné, že nám trastuzumab a další terapie cílené specificky proti HER2 dávají do rukou trumfy, které umožní překonat otázku výběru nejlepší chemoterapie nádorů s pozitivním HER2. Doufáme, že přijde doba, kdy naše nástroje k stratifikaci rizika a výběru léčby budou mnohem dokonalejší a umožní indi‑ vidualizovaný výběr adjuvantní terapie „ušitý na míru“ pacientce. Bylo by ideální, kdyby se podařilo minimalizovat, nebo nakonec zcela eliminovat používání antracyklinů či jakékoli jiné toxické terapie, jejíž nezbytnost nebyla prokázána. Podle našeho názoru povede pokrok ve vývoji diagnostických vyšetření a léků dříve nebo později k tomu, že se mnoho pacientek s karcinomem prsu s pozi‑ tivním HER2 nakonec zcela vyhne chemoterapii a bude možno je léčit lepšími, biologicky cílenými léčebnými postupy. Doporuču‑ jeme však pacientkám a lékařům, aby do doby, než bude k dispozici více výsledků, zvažovali jako zavedený základ terapie žen s nádory s pozitivním HER2 s vyšším rizikem nejvíce prozkoumané, vysoce účinné režimy adjuvantní léčby trastuzumabem, tedy i režimy, které obsahují také léčbu antracykliny. Dané režimy dnes nabízejí nej‑ vyšší šanci na prevenci recidivy karcinomu prsu. U pacientek se středním až vysokým rizikem recidivy, které nemají specifické rizi‑ kové faktory kardiálního onemocnění, je při rozhodování o vzájem‑ ných výhodách a nevýhodách/účinnosti a kardiotoxicity vhodné rozhodnutí pro léčbu založenou na antracyklinech. U žen s méně rizikovými nádory s pozitivním HER2, u nichž jsou nevelké roz‑ díly v dosažených léčebných výsledcích potenciálně méně rozho‑ dující, nebo u žen s klinickými důvody svědčícími proti antracyk‑ linům představuje účinnou a důležitou alternativu TCH. Prohlášení autorů o možném střetu zájmů Všichni autoři vyplnili toto prohlášení; následující autoři udali finanční nebo jiný zájem, který je relevantní pro látku posuzovanou v tomto článku. Určité vztahy označené písmenem „U“ jsou ty, za něž nebyla obdržena Journal of Clinical Oncology Komentáře a polemiky žádná kompenzace; vztahy označené písmenem „C“ byly kompenzovány. Pro detailní popis kategorií prohlášení nebo pro více informací o politice střetu zájmů ASCO odkazujeme čtenáře na Author Disclosure Declaration a kapitolu Disclosures of Potential Conflicts of Interest v informacích pro autory. Zaměstnání nebo vedoucí pozice: Nikdo Funkce konzultanta nebo poradce: Martine J. Piccart‑Gebhart, GlaxoSmithKline (C), Roche (C); Gabriel N. Hortobagyi, Allergan (C), Genentech (C), Novartis (C), sanofi‑aventis (C); Kathy S. Albain, Genentech (C) Vlastnictví akcií: Nikdo Honoráře: Martine J. Piccart‑Gebhart, GlaxoSmithKline, Roche Financování výzkumu: Edith A. Perez, Genentech, GlaxoSmithKline, sanofi‑aventis; Gabriel N. Hortobagyi, Novartis; Eric P. Winer, Genentech Znalecký posudek: Nikdo Jiné odměny: Nikdo Podíl autorů na článku Psaní rukopisu: Všichni autoři Konečné schválení rukopisu: Všichni autoři Literatura 1. Perez EA, Romond EH, Suman VJ, et al: Four‑year follow‑up of trastuzumab plus adjuvant chemotherapy for operable human epidermal growth factor receptor 2‑positive breast cancer: Joint analysis of data from NCCTG N9831 and NSABP B‑31. J Clin Oncol 29:3366‑3373, 2011 2. Gianni L, Dafni U, Gelber RD, et al: Treatment with trastuzumab for 1 year after adjuvant chemotherapy in patients with HER2‑positive early breast cancer: A 4‑year follow‑up of a randomised controlled trial. Lancet Oncol 12:236‑244, 2011 3. Joensuu H, Kellokumpu‑Lehtinen PL, Bono P, et al: Adjuvant docetaxel or vinorelbine with or without trastuzumab for breast cancer. N Engl J Med 354:809‑820, 2006 4. Spielmann M, Roché H, Delozier T, et al: Trastuzumab for patients with axillary node‑positive breast cancer: Results of the FNCLCC‑PACS 04 trial. J Clin Oncol 27:6129‑6134, 2009 5. Gianni L, Eiermann W, Semiglazov V, et al: Neoadjuvant chemotherapy with trastuzumab followed by adjuvant trastuzumab versus neoadjuvant chemo‑ therapy alone, in patients with HER2‑positive locally advanced breast cancer (the NOAH trial): A randomised controlled superiority trial with a parallel HER2‑nega‑ tive cohort. Lancet 375:377‑384, 2010 6. Perez EA, Suman VJ, Davidson NE, et al: Sequential versus concur‑ rent trastuzumab in adjuvant chemotherapy for breast cancer. J Clin Oncol 29:4491‑4497, 2011 7. Slamon D, Eiermann W, Robert N, et al: Adjuvant trastuzumab in HER2‑posi‑ tive breast cancer. N Engl J Med 365:1273‑1283, 2011 www.jco.org 8. Bergstrom KA, Wang Z, Aksamit I, et al: Guideline adherence rates of chemotherapy treatment for breast cancer patients treated in U.S. community oncology practices. Presented at the 2010 American Society of Clinical Oncology Breast Cancer Symposium, Washington, DC, October 1‑3, 2010 9. Bayraktar S, Gonzalez‑Angulo AM, Lei X, et al: Efficacy of neoadjuvant therapy with trastuzumab concurrent with anthracycline‑ and nonanthracy‑ clinebased regimens for HER2‑positive breast cancer. Cancer 118:2385–2393, 2012 10. Gennari A, Sormani MP, Pronzato P, et al: HER2 status and efficacy of adju‑ vant anthracyclines in early breast cancer: A pooled analysis of randomized trials. J Natl Cancer Inst 100:14‑20, 2008 11. Hayes DF, Thor AD, Dressler LG, et al: HER2 and response to paclitaxel in node‑positive breast cancer. N Engl J Med 357:1496‑1506, 2007 12. Pegram MD, Konecny GE, O’Callaghan C, et al: Rational combinations of trastuzumab with chemotherapeutic drugs used in the treatment of breast cancer. J Natl Cancer Inst 96:739‑749, 2004 13. Valero V, Forbes J, Pegram MD, et al: Multicenter phase III randomized trial comparing docetaxel and trastuzumab with docetaxel, carboplatin, and trastu‑ zumab as first‑line chemotherapy for patients with HER2‑gene‑amplified meta‑ static breast cancer (BCIRG 007 study): Two highly active therapeutic regimens. J Clin Oncol 29:146‑156, 2011 14. Citron ML, Berry DA, Cirincione C, et al: Randomized trial of dose‑dense versus conventionally scheduled and sequential versus concurrent combination chemotherapy as postoperative adjuvant treatment of node‑positive primary breast cancer: First report of Intergroup Trial C9741/Cancer and Leukemia Group B Trial 9741. J Clin Oncol 21:431‑439, 2003 15. Sparano JA, Wang M, Martino S, et al: Weekly paclitaxel in the adjuvant treatment of breast cancer. N Engl J Med 358:1663‑1671, 2008 16. Press M, Sauter G, Boyce M, et al: Alteration of topoisomerase II‑alpha gene in human breast cancer: Association with responsiveness to anthracycline‑ based chemotherapy. J Clin Oncol 29:859‑867, 2011 17. Gianni L, Norton L, Wolmark N, et al: Role of anthracyclines in the treat‑ ment of early breast cancer. J Clin Oncol 27:4798‑4808, 2009 18. Tan‑Chiu E, Yothers G, Romond E, et al: Assessment of cardiac dysfunc‑ tion in a randomized trial comparing doxorubicin and cyclophosphamide followed by paclitaxel, with or without trastuzumab as adjuvant therapy in node‑positive, human epidermal growth factor receptor 2–overexpressing breast cancer: NSABP B‑31. J Clin Oncol 23:7811‑7819, 2005 19. Morris PG, Chen C, Steingart R, et al: Troponin I and C‑reactive protein are commonly detected in patients with breast cancer treated with dose‑dense chemo‑ therapy incorporating trastuzumab and lapatinib. Clin Cancer Res 17:3490‑3499, 2011 DOI: 10.1200/JCO.2012.42.0695; publikováno online před tiskem na www.jco.org 21. května 2012 © 2012 by American Society of Clinical Oncology 197
Podobné dokumenty
Anona ostrnita_ZABIJAK RAKOVINY
Annonacenové acetogeniny se vyskytují pouze v čeledi Annonaceae. U těchto chemických
sloučenin obecně byly zaznamenány protinádorové, antiparasitické, insekticidní a
antimikrobiální účinky. Studie ...
Racionální individualizace protinádorové léčby
p185HER-2 receptoru jak v in vitro podmínkách, tak u nádorových xenotransplantátů (Baselga et al., 1998;
Perry et al., 1999).
Ve studiích fáze III byla potvrzena účinnost u refrakterního karcinomu ...
Stavba_06/2005
Areal Pachrova palace a Jiraskova do mu vsazeny na Smeranovo
n ab fe z] do b lizkosti Karlova rnostu a o h ra n icen y u lice rni Karoliny
Sveth~ , Naprs rkova, Srtfb rna a Anen skyrn namesrim je t...
Management of acute promyelocytic leukemia: recommendations
chemoterapie, má být standardně používán.
ATRA má být vysazena až po dosažení terminální diferenciace blastů a kompletní remise (CR).
Změny v léčebném schématu nemají být prováděny prvních 50 dní o...
Management of post-transplant lymphoproliferative disorder in adult
PTLD s nízkým rizikem a nedostatečnou odpovědí na redukci imunosuprese by měla být léčena
rituximabem v monoterapii. Pacienti s vysokým rizikem či s ohrožením životně důležitého orgánu,
nebo pacien...
Současný pohled na neoadjuvantní léčbu karcinomu prsu
Dobře je zmapovaný účinek neoadjuvantní chemoterapie na zmenšení primárního nádoru s možností provedení
konzervativního chirurgického výkonu. Ve studii National
Surgical Adjuvant Breast and Bowel ...
Postavení radioterapie v léčbě maligních lymfomů
a 85,4 % ve skupně 8B14. 5leté OS bylo
91,9 %, 95,3 % a 94,5 %. Celkové přežití
bylo lepší ve skupině 6Besk. ve srovnání
s 8Besk. (97,5% CI, 0,2–6,5 %). Výsledky
PFS byly srovnatelné s FFTF. PET po...