doctext - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
download 
Stížnost Transkript
text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU Po pro nìkoho ménì zajímavém minulém èísle Spelea tu máme opìt èíslo klasické, které se zabývá aktuálními událostmi. Je prvním ze tøech èísel,které by mìly v tomto roce vyjít, protoe se pro letoní rok podaøilo získat finanèní prostøedky z Ministerstva ivotního prostøedí ÈR na podporu projektù pøedkládaných neziskovými organizacemi. Toto èíslo je zajímavé je tím, e se v nìm podaøilo shromádit pøíspìvky vìnující se události, která tìsnì po vánoèních svátcích vzruila irokou veøejnost a nenechala v klidu ani nás jeskyòáøe. lo o záchrannou akci v jeskyni Nová Rasovna v severní èásti Moravského krasu, kde byli uvìznìni ètyøi nai kolegové z Holtejnské skupiny. Aèkoliv celá záchranná akce mohla nìkterým pøipomínat neastnou událost ze srpna roku 1970, kdy v Amatérské jeskyni pøili o ivot M. lechta a Ing. M. Zahradníèek, vichni podvìdomì tuili, e tato událost by takto tragické rozuzlení mít nemìla. Co se nakonec i potvrdilo. Na tomto místì bych za sebe a kolegy z redakèní rady pøenechal pár øádkù R. Zatloukalovi, který se jako jeden z pøímých úèastníkù významnì podílel na vzniku tohoto èísla. Po dohodì s J. Vítem jsme se rozhodli vìnovat v tomto èíslu Spelea trochu vìtí prostor vánoèní záchranné akci v Nové Rasovnì. Jednak z dùvodu, e alespoò mì rozbory podobných prùvihù docela chybí, jednak jsme se snaili pøinést irí spektrum rùzných pohledù na toté. Proto je zde èlánek o naem prvním bivaku v Nové Rasovnì v roce 2003, který je vstupním prologem a zároveò ukazuje, e to obèas vyjde. Hlavní text o Indoor Campu 2004 tvoøí záznamy dìní na povrchu a v podzemí s uvedeným ( ÚVODNÍK) èasovým soubìhem. Zpráva SZS je souhrnem suchých faktù o prùbìhu záchranné akce. Rozbory poèasí z ÈHMÚ a hydrologie Nové Rasovny ve ponìkud relativizují. Oba èlánky ale obsahují øadu zcela konkrétních dat. Nae poznatky o teoretickém fungování krasu se od skuteènosti stále dosti lií. A na závìr snad jedna z mála fungujících ivotních jistot, kdo nic nedìlá, nic nezkazí. Pøed nìkolika desetiletími jsem se této jistoty dobrovolnì vzdal. R.Z. Kromì toho probìhla v dobì uzávìrky tohoto èísla v Moravském krasu mohutná povodeò, jako dùsledek jarního tání, která alespoò na Holtejnsku prakticky nemá pamìtníka. Asi se i naplnila prorocká slova Ing. Dostála z hydrometeorologického ústavu v Brnì, která si mùete v jeho pøíspìvku pøeèíst. Povodeò pøekvapila hlavnì tím, do jaké výky mohou být jeskynì zatopeny a jak obrovské nebezpeèí taková povodeò skrývá. Jen pro zajímavost - propasti v Pikové Dámì a Spirálce byly zatopeny do výky témìø 40 m, v jeskyni 13C do 30 m. V Amatérské jeskyni voda tekla prakticky vemi hlavními chodbami a v propasti Macoe dostoupila výek, ke kterým bychom tìko hledali ijícího pamìtníka. Chtìli bychom, v návaznosti na tento krátký úvod, poprosit vechny, kteøí s touto povodní a jejími následky pøili do styku, aby své poznatky hodili na papír. Vìøíme toti, e informací bude znaèné mnoství, aby se mohly stát nosným tématem pro nìkteré z dalích èísel Spelea, a mohly by tak zùstat zachovány pro nae následovníky. Za redakèní radu Jan Vít 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE Váení a milí kolegové, ÈSS a pozdìji i kdekoliv jinde. Vyuitelnost obou systémù pak bude pøímo úmìrná poètu odkazù, které budou schopny vyhledat, èili takových, které budou do systému zadány! Zde bude prostor pro vechny ZO, které chtìjí, aby informace o jejich lokalitách, umístìné kdekoliv na webu, nebo tiskoviných leících ve skupinových archívech byly dostupné z jednoho místa, aby se spojili s tvùrci jednotlivých projektù, nebo se správci naich stránek. Velmi vánì se pøedsednictvo zabývalo také problematikou bádání v historickém podzemí, respektive starých dùlních dílech. Zde bohuel, na rozdíl od jeskyní je stav legislativy natolik nejasný a v koneèném dùsledku závislý na monopolu Èeského báòského úøadu, e není jednoduché se v ní vùbec orientovat, nato podat kvalifikovanou informaci smìrem k ZO zabývajícím se zmínìnou problematikou. Urèitým vodítkem vak mùou být zkuenosti tìch, kteøí martýriem povolování èinnosti ve starých dùlních dílech proli (viz èlánek Radka Táslera v tomto èísle) a budou ochotni se podìlit. Poslední záleitostí o která bych se rád zmínil je blíící se 14. Mezinárodní speleologický kongres v Øecku.Tato vrcholná událost svìtové speleologie, konající se jednou za ètyøi roky znamená jistì velkou výzvu, pro kadého, kdo by se rád podìlil o výsledky své práce i na mezinárodním poli a nebo naopak získal informace o dìní kdekoliv ve svìtì. Pro tu první skupinu pøipomínám, e pøedsednictvo chystá souhrnný materiál o naí èinnosti formou brourky v angliètinì, která bude na kongresu rozdávána, a kam mohou jetì urychlenì dodat své pøíspìvky.Pro skupinu druhou, e informace o samotném programu, registraci , ubytování a podobnì naleznou na oficiálních stránkách kongresu, na které najdete odkaz i z naeho webu. V této souvislosti vznikla také mezi èleny pøedsednictva iniciativa za uspoøádání jednoho jsem velmi rád, e Vás mohu touto cestou pravidelnì informovat o aktivitách pøedsednictva Èeské speleologické spoleènosti. V období od podzimní valné hromady, kdy toto pøedsednictvo zaèalo fungovat, jsme se zabývali zejména pøípravou Speleofóra, v souèasnosti nejdùleitìjí akce ÈSS. Roèník, který právì probìhl pøinesl opìt celou øadu zajímavých pøednáek, èlánkù a informací o naí èinnosti doma i v zahranièí. Pøinesl vak také celou øadu námìtù na dalí diskusi o jeho smìøování a budoucí podobì. Je jasné, e základem jeho budoucí podoby, je pøedevím samo speleologické dìní a ochota a schopnost o tomto dìní informovat a prezentovat jej ostatním. Toto je na nás vech, kteøí bádáme, objevujeme a poznáváme. Úlohou pøedsednictva je potom vytvoøit takový rámec, abychom mìli pro informování a prezentování co nejdùstojnìjí podmínky. To si souèasné pøedsednictvo velmi dobøe uvìdomuje a hodlá nadále zvyovat úroveò jak samotného setkání, tak sborníku. Rozsah práce na stále se zvyujícím objemu pøíspìvkù vak bude vyadovat rovnì vìtí kázeò vech autorù, zejména v dodrování stanovených termínù pro zasílání pøíspìvkù a bude také do budoucna nezbytné stanovit jejich maximální rozsah, stejnì, jako je stanoven maximální doba jednotlivých pøednáek. Prioritou pøedsednictva rovnì bylo a zùstává rozvoj dalích nástrojù pro efektivní fungování stránek na www.speleo.cz . Nedávno byl zahájen provoz Digitálního speleologického archivu DSA, který umoòuje vyhledávat informace o krasových jevech umístìných kdekoliv na internetu. Jedná se vlastnì o jakýsi elektronický rozcestník. V brzké dobì pak bude zkuebnì sputìn dalí systém Archiv ÈSS, který umoní dostat se k informacím o tiskovinách umístìných v archivu 2 z pøítích svìtových kongresù opìt v Èeské republice(v roce 1973 se konala tato akce v Olomouci). Rádi bychom tímto otevøeli veøejnou diskusi na toto téma, tak abychom byli pøípadnì ji v Øecku schopni ohlásit nae budoucí plány. Zdenìk Motyèka pøedseda ÈSS Zmìna sekretáøe/ky ÈSS! o strpení ty ZO, které doposud neobdrely prùkazky za svoje platby. Poèátkem kvìtna dolo k ukonèení pracovního pomìru mezi Honzou Albrechtem a ÈSS. Za novou sekretáøku byla pøijata Veronika Kopecká. Jeliko jí nìjaký èas zabralo pøebírání agendy a zejména zorientování se v dolých platbách, omlouvám se za doèasný chaos a nefunkènost sekretariátu a prosim Dìkuji Zdenìk Motyèka DOMÁCÍ LOKALITY Povodòové riziko ve speleologii - Holtejn, prosinec 2004 1) Dostál Ivo1), Gerl Milan1, 3), Hypr Duan1, 2) Èeský hydrometeorologický ústav, Kroftova 43, 616 67 Brno 2) ÈSS ZO 6-16 Tartaros 3) ÈSS ZO 6-23 Aragonit - speleologové pracovali a pobývali v èásti jeskynì, kde je takové (a dokonce ani podstatnì vìtí) zvýení prùtoku Bílé vody nemohlo ohrozit - tým byl sloený ze zkuených speleologù - pro pøípad nuceného delího pobytu v jeskyni za vodou mìli k dispozici jistou rezervu pokud se týká stravy a podchlazení (akce byla plánovaná od nedìle 26.12. do úterý 28.12.04 veèer) - obìtavý zásah hasièù a speleozáchranáøù zèásti usnadnil výstup speleologù z podzemí. Nicménì základem dobrého konce byla nejdùleitìjí okolnost zmínìná hned na prvním místì, a to mnoství sráek a charakter povodòové vlny. Úvod V tomto pøíspìvku bychom se chtìli alespoò krátce vìnovat problematice povodní v Moravském krasu. Myslíme si, e je nutné zdùraznit závanost povodòového rizika pro praktickou speleologii. A to proto, e se opìt ukázala urèitá míra podcenìní rizika spojeného s moností vyích prùtokù zpùsobujících zaplavení jeskynních prostor a ohroujících tak speleology pøi speleologických akcích ve vodních jeskyních. Naposledy pøi speleologické akci v jeskyni Nová Rasovna a související medializované záchranné akci ve dnech 26.28.12.2004. Ve dopadlo dobøe díky nìkolika pozitivním faktorùm: - relativnì malé mnoství sráek a nevelká krátkodobá povodòová vlna Bílé vody 3 Obr. 1. Povodí Bílé vody (pøed limnigrafem u Holtejna, tj. bez Lipoveckého potoka). Potok Bílá voda a jeskynì Nová Rasovna Povrchový tok Bílá voda má plochu povodí 71,43 km2 a konèí propadáním v Nové Rasovnì jinì od Holtejna. Délka toku Bílé vody od pramene po ponor je 20,2 km. Nová Rasovna je jednou z nejvýznamnìjích jeskyní Moravského krasu, je ponorem Bílé vody, jedné ze zdrojnic podzemní Punkvy. Nová Rasovna je ponorná jeskynì, která dostala název podle toho, e do ní lidé v minulosti házeli nemocná a uhynulá zvíøata. První zmínky oprùzkumu podzemí Nové Rasovny jsou z roku 1833, kdy na rozkaz kníete Salma provedli prùzkum dva horníci. V hloubce 56 m je zastavila hluboká voda. Tuto pøekáku pøekonal a dr. Jindøich Wankel v roce 1858, který se se svými kolegy dostal 330 m daleko. Velký zájem o prùzkum Nové Rasovny projevil i prof. Karel Absolon, ten tu zaèal pracovat v roce 1899. V roce 1906 dosahovala délka vech zmapovaných chodeb 1 060 m. V roce 1935-36 se pokoueli odèerpat vodu z Rasovny a provést prùzkum ostatních prostor, tento experiment se vak nezdaøil. Dalí prùzkum jeskynního systému probíhal také za úèasti speleopotápìèù, kteøí dokázali postupnì objevit a zmapovat celý odtokový systém Bílé vody od ponoru a po Macochu. V Nové Rasovnì byly koncem roku 2003 objeveny nové prostory, svým rozsahem reprezentující nejvìtí objevy v této jeskyni za posledních 50 let. Hydrometeorologické stanice Pro sledování meteorologické situace v povodí Bílé vody, resp. v s. a sv. èásti Moravského krasu, jsou k dispozici srákomìrné stanice v Rozstání a ve Sloupu a klimatologická stanice v Protivanovì (obr. 1). Záznamy z tìchto stanic byly vyuity i pøi pøípravì této zprávy. Srákomìrné stanice zachycují mnoství sráek a vechny okolnosti jejich prùbìhu. Klimatické stanice mìøí klimatické prvky jako napø. Datum 20.12.2004 21.12.2004 22.12.2004 23.12.2004 24.12.2004 25.12.2004 26.12.2004 27.12.2004 28.12.2004 Objem sráek [tis. m3] 0 0 3 68 21 0 809 395 94 Tab. 1. Objem sráek na povodí Bílé vody. 4 teploty, vìtrné pomìry, délku sluneèního osvitu, vlhkost vzduchu a samozøejmì i sráky. V tuto chvíli jsou vak pro nás podstatné zejména sráky, teplota a pøípadnì mocnost snìhové pokrývky, které pøímo rozhodují o hydrologické situaci panující v pøísluném povodí nebo pøesnìji pøímo v korytì øek a potokù. Vodní stavy na toku Bílé vody jsou zaznamenávány limnigrafickým pøístrojem ve vodomìrné stanici umístìné na silnièním mostì pod obcí Holtejn, bohuel vak pøed pøítokem Lipoveckého potoka. vyvolávají zvýené prùtoky Bílé vody, mají výrazný podíl odtoku bezprostøední odezvy, tj. povrchový a podpovrchový odtok (Budík, Budíková 2001) a pomìrnì malé procento zpodìného odtoku (sycení zásob podzemní vody nekrasového horninového prostøedí v povodí retence krajiny). Znamená to, e 90 a 95 % atmosférických sráek, opravených jetì o úbytek zpùsobený aktuálním výparem, se jako povrchový odtok dostane a na hranici s karbonáty a teèe do ponorù Nové Rasovny. Aktuální výpar lze odhadnout na cca 60-70 %. Celkové mnoství sráek, které odteklo Bílou vodou ve dnech 24.31.12.2004 do podzemí Novou Rasovnou, odpovídá vyhodnoceným prùtokùm. Sráky v povodí Bílé vody koncem prosince 2004 Objem sráek na povodí Bílé vody jsme pøevzali ze stanic Protivanov, Rozstání a Sloup. Èasovì jsme zahrnuli období od 20.12. do 31.12. Podle vzdálenosti jednotlivých stanic od polygonu povodí Bílé vody pak byla jednotlivým stanicím pøiøazena plocha, kterou záznam konkrétní stanice reprezentuje (obr.. 1). Pøímo v okolí vodomìrné stanice a v povodí nad ní, podle údajù pozorovatelky a v souladu s údaji meteorologických stanic, mrzlo od 16.12. do 23.12. (ve vodomìrné stanici byl zamrzlý plovák) a obleva nastala 24.12. (plovák rozmrzl kolem poledne). Na povrchu leel sníh ze sráek ze dnù 16. a 18.12. (max. 2 cm), do jeho zbytkù pak 26. a 27.12. prelo. Dalí snìhové sráky byly a 28.12.2004. Separací hydrogramu za delí èasové období mùeme urèit, e srákovì bohaté èasové úseky, které 3 Hydrologická situace koncem prosince 2004 Obecné informace Vodomìrná limnigrafická stanice Holtejn na toku Bílá voda je prùtokovì vyhodnocována od 1.11.1967. Pøi ploe povodí 57,77 km2 má prùmìrný dlouhodobý prùtok hodnotu 0,387 m3.s-1. Za období 19672004 v místì stanice bylo vyschlé koryto celkem 5x a to v letech 1973, 1976, 1977, 1983 a 1993. Minimální prùtoky kolem 1 litru a ménì se vak vyskytovaly vícekrát. Nejvìtí prùtoky za toto období jsou podle velikosti uvedeny v tabulce è. 2. Prosinec 2004 Ze srákovì pomìrnì vydatného mìsíce listopadu, kdy v Holtejnì spadlo amatérsky mìøeno cca 67 mm, protékaly zaèátkem prosince Bílou vodou ve vodomìrné stanici prùtoky 0,5 m3.s-1, které klesaly a na necelých 0,1 m3.s-1 do 25.12. Na tìdrý den skonèilo mrazivé období, které zaèalo dne 4.12. (z toho od 16. 12. to byly celodenní mrazy). Výraznì zaèalo pret 26.12. a podobné sráky byly i 27.12. -1 den prùtok [m .s ] * 8.7.1997 29.8.1970 9.8.1985 23.2.1977 5.6.1986 19,6 18,5 17,8 16 12,7 1 000 Tab. 2. Vodomìrná stanice Holtejn - maximální prùtoky zaznamenané v období 1967 - 2004. (Uvedené hodnoty kulminací se pohybují v dobì opakování od 10leté po 5letou vodu, z èeho se dá usoudit, e v dohledné dobì lze oèekávat nìjakou vìtí vodu. A pro informaci o proteklých objemech, nejvìtí mnoství vody za den proteklo profilem stanice dne 23.2.1977 a bylo to 1 067 904 m3.) * V pøíspìvku o povodni ve Sloupu v roce 2003 (Speleo 37, str. 8) bylo chybnì uvedeno, e nejvìtí povodeò byla v Holtejnì v roce 1970. 800 600 400 200 31.12.05 30.12.05 29.12.05 28.12.05 27.12.05 26.12.05 25.12.05 24.12.05 23.12.05 22.12.05 21.12.05 20.12.05 0 Graf 1. Objem sráek v povodí Bílé vody [m3]. 5 Lze pøedpokládat, e pùda, pokud nebyla úplnì promrzlá, byla urèitì zcela nasycená vodou a vekeré sráky odtékaly povrchovým odtokem do tokù. V profilu vodomìrné stanice byla kulminace prùtokù vody dne 28.12. v 6 hod. ráno o velikosti 1,12 m3.s-1, co byl prùtok v dobì opakování 30denní vody (znamená to, e prùmìrnì po dobu 30 dnù v roce teèe tento nebo prùtok vyí). Od místa vodomìrné stanice po propadání jetì vak pøibývá plocha povodí na celkovou hodnotu 71,43 km2 (je to o 7,77 km2 plochy povodí Lipoveckého potoka a o 5,89 km 2 plochy mezipovodí), take po pøepoèítání do propadání mohlo v okamiku kulminace pøitékat 1,219 m3.s-1 vody. Prùmìrné denní prùtoky v m3.s-1 a proteklá denní mnoství vody v m3 v jednotlivých dnech jsou uvedeny v tabulce è. 3. Prùbìh prùtokù je znázornìn na pøiloeném grafu è. 3. Z informace o dobì èerpání, které mìlo probíhat dne 28.12. zhruba od 4 do 14 hod., nateklo do podzemí cca 42 178 m3 vody. Aèkoliv uvádìné prùtoky nejsou v reálných hodnotách pøíli vysoké, ve skuteènosti prùtok metru krychlového vody za vteøinu rozhodnì není malý. Prùtok 1 m3.s-1 podle úèastníkù speleologické a záchranné akce ji zpùsobil v podzemí jeskynì Nové Rasovny zaplnìní tzv. Kolena vodou a po strop a tím prakticky znemonil pøekonání Kolena Geom prùm zpoï. odtoku dokonce i potápìèskou technikou (Zámek 2005). Za této situace byli speleologové v podzemí prakticky odøíznuti od svìta. V následujícím grafu è. 4 je z dlouhodobé øady denních prùtokù zøetelné, e prùtoky kolem 1 m3 a vìtí nejsou ádnou výjimkou a z grafu dlouhodobé M-denní èetnosti pøekroèení prùmìrných denních prùtokù vyplývá, e toto mnoství je v prùmìru pøekroèeno 30 dnù v roce (graf 5). Kritické mnoství protékající vody uzavírající datum denní prùtoky [m3.s-1] proteklá denní mnoství vody [m3] 24.12.2004 25.12.2004 26.12.2004 27.12.2004 28.12.2004 29.12.2004 30.12.2004 31.12.2004 0,104 0,12 0.209 0.844 1.052 0.848 0,717 0,606 8 986 10 368 18 058 72 292 90 893 73 267 61 949 52 358 Tab. 3. Vodomìrná stanice Holtejn prùmìrné denní prùtoky a proteklá mnoství vody. Odtok bezprostøední odezvy procento zpodìného odtoku 4,0 100 90 80 3,0 70 2,5 60 2,0 50 40 1,5 30 1,0 20 0,5 10 Graf 2. Holtejn prùmìrné prùtoky Bílé vody v letech 2000 2003, separace hydrogramu. 6 21.8.2003 21.7.2003 21.6.2003 21.5.2003 21.4.2003 21.3.2003 21.2.2003 21.1.2003 21.12.2002 21.11.2002 21.9.2002 21.10.2002 21.8.2002 21.7.2002 21.6.2002 21.5.2002 21.4.2002 21.3.2002 21.2.2002 21.1.2002 21.12.2001 21.11.2001 21.9.2001 21.10.2001 21.8.2001 21.7.2001 21.6.2001 21.5.2001 21.4.2001 21.3.2001 21.2.2001 0 21.1.2001 21.12.2000 0,0 zpodìný odtok [%] odtok bezprostø. odezvy a zpodìný odtok [m3.s-1] 3,5 Koleno se ovem dá obtínì stanovit, ponìvad prùtoènost jeskynního systému nemusí být zcela konstantní a mùe se v èase v urèitých mezích mìnit. V øadì následujících grafù (grafy 6, 7, 8) jsou demonstrovány sezónní prùbìhy povodòových vln, resp. zvýených prùtokù, kdy byl pøekroèen prùmìrný denní prùtok 1 m3.s-1. Èasté jsou vlny se dvìma vrcholy nebo dvì vlny následující za sebou (zdvojené), protoe jetì døíve, ne poklesne prùtok pod 1 m3.s-1, co je v prùmìru kolem 8-15 dnù po nástupu povodòové vlny, projeví se buï dalí sráky a (nebo) tání, pøípadnì je druhý vrchol nebo vlna projevem odtoku z dílèí èásti povodí (napø. Lipoveckého potoka), kde prelo pozdìji. Na pøípadnou záchrannou akci se pak zúí èasový prostor na nìkolik málo dní pøed nástupem druhé vlny, nebo jen hodin pøed druhým vrcholem. Plonì jsou v grafu è. 6 zvýraznìny základní tøi pøíklady povodòových vln. Vln v zimním období, u nich kulminace pøekroèila výraznìji prùmìrný denní prùtok 1 m3.s-1, bylo v prùbìhu let 1968-2003 celkem 19. Podobnì jako povodòové vlny zimního období vypadají i vlny podzimního období. Tìch bylo v uvedeném období osm, prùmìrný denní prùtok pøi kulminaci byl zpravidla 2-5 m3.s-1a k poklesu prùmìrného denního prùtoku pod 1 m3.s-1 dolo obvykle a po sedmi dnech. V podzimním období nejsou tak èasté dvouvrcholové nebo zdvojené vlny, ale vlny jsou zpravidla delí ne v zimním období. Jarní vody ze snìhu a detù zpùsobují výraznìjí a nejdéle trvající povodòové prùtoky (pro region naí republiky typický deo-snìhový reim). V grafu è. 7 je zøejmá délka trvání zvýených vodních prùtokù i kulminace denního prùtoku. I zde jsou v grafu plonì zvýraznìny základní tøi typy povodòových vln. Vln v jarním období, u nich kulminace pøekroèila výraznìji prùmìrný denní prùtok 1 m 3.s -1 bylo v prùbìhu let 1968-2003 celkem 31. Nejvyí prùmìrné denní prùtoky se v prùbìhu pohybují mezi 5-8 m3.s-1, sestupná vìtev ramene køivky prùtoku je pozvolná a èasto se jetì dalím vrcholem projeví následující sráková èinnost. Dramaticky mohutná kulminace prùmìrného denního prùtoku se objevuje Graf 3. Prùbìh hodinových prùtokù ve vodomìrné stanici Holtejn na toku Bílá voda. 18 17 16 15 14 denní prùtoky (m 3 .s-1 ) 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 Graf 4. Prùmìrné denní prùtoky ve vodomìrné stanici Holtejn za období 1968 2003. 7 1.11.2003 1.11.2002 1.11.2001 1.11.2000 1.11.1999 1.11.1998 1.11.1997 1.11.1996 1.11.1995 1.11.1994 1.11.1993 1.11.1992 1.11.1991 1.11.1990 1.11.1989 1.11.1988 1.11.1987 1.11.1986 1.11.1985 1.11.1984 1.11.1983 1.11.1982 1.11.1981 1.11.1980 1.11.1979 1.11.1978 1.11.1977 1.11.1976 1.11.1975 1.11.1974 1.11.1973 1.11.1972 1.11.1971 1.11.1970 1.11.1969 1.11.1968 0 1.11.1967 1 koryto toku (Dostál 2003). Mohou a také se projevují zdvojené vlny jako dùsledek opakujících se sráek a bouøek v povodí. Plonì je v grafu zvýraznìna povodòová vlna s maximálním denním prùtokem a pro srovnání i povodòová vlna z roku 1970, na systému jeskyní protékaných Bílou vodou ve speleologii ji bohuel tragicky zapsaná. 100 denní prùtok (m 3.s-1) 10 1 0,1 Závìr Z vyhodnocení sráek a odtokových pomìrù v povodí Bílé vody koncem roku 2004 mùeme konstatovat, e se jednalo v zimním období o relativnì malou povodòovou vlnu s krátkodobým prùbìhem, úzkým intervalem kulminace a pomìrnì rychle klesající køivkou prùtoku v jejím sestupném rameni. I bez zásahu obìtavých hasièù a speleologù záchranného týmu by speleologové mohli opustit jeskyni jen s malým, snad ani ne jednodenním zpodìním oproti pùvodnímu plánu akce. V zimním období je vak o mnoho více takových povodòových vln, kdy by nedolo k otevøení prùchodu v Kolenu, pouití speleopotápìèské techniky by bylo hazardem a nedolo by ani k poklesu prùtoku na 0,5 0,75 m3.s-1, který by ji s pomocí èerpání znamenal monost vysvobození uvìznìných jeskyòáøù. Taková monost by nastala nejdøíve po 610 dnech. 0,01 0,001 0 30 60 90 120 150 180 210 240 270 300 330 360 dny pøekroèení (dny/rok) Graf 5. Èára pøekroèení M-denních prùtokù ve vodomìrné stanici Holtejn. v letním období po bouøkách a pøívalových detích. Nejvyí prùmìrné denní prùtoky bìnì dosahují 5 a 8 m3.s-1 (maximální hodnota prùmìrného denního prùtoku dne 8.7.1997 èinila 16,7 m 3.s -1), odtok bezprostøední odezvy je rychlý a výrazný. Jako pøíklad mùe slouit i povodeò ve Sloupu z kvìtna 2003, kdy po kulminaèním prùtoku 32,5 m3.s-1 v profilu vodomìrné stanice do mìsíce vyschlo Graf 6. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou stanicí Holtejn na toku Bílé vody v zimním období v letech 1968 2003. 8 Graf 7. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou stanicí Holtejn na toku Bílé vody v jarním období v letech 1968 2003. Graf 8. Povodòové vlny s prùmìrným denním prùtokem pøesahujícím 1 m3.s-1 zaznamenané vodomìrnou stanicí Holtejn na toku Bílé vody v letním období v letech 1968 2003. 9 V pøípadì dalích deových sráek (obvykle navíc i s komplikací odtoku ze snìhové pokrývky pøi krátkodobém, ale v zimním období typickém epizodickém oteplení) by se pobyt speleologù mohl prodlouit na neúnosnou a patrnì i kritickou dobu ohroující jejich pøeití. Na závìr mùeme konstatovat, e hra na tìstí se nemusí vyplatit a riziko povodní ve vodních jeskyních nesmíme podceòovat. Musíme konstatovat, e i kdy nìkdo nemá k pøedpovìdi poèasí mnoho dùvìry, tak pøedpovìdní sluba Èeského hydrometeorologického ústavu, a v tomto pøípadì jeho regionální poboèka v Brnì, mùe poskytnout dobré vodítko pro plánování speleologických akcí do vodních jeskyní v Moravském krasu. Na internetové adrese www.chmi.cz, lze mimo pøedpovìï najít i aktuální druicové èi radarové snímky, z nich se dá posoudit vývoj poèasí. Regionální krátkodobá pøedpovìï má témìø 75% pravdìpodobnost a byla spolehlivá i pro konec prosince 2004. Ukazuje se, e v jeskyních, kde hrozí nebezpeèí vysokých vodních stavù, by se opravdu vyplatilo mít nainstalovanou telefonní linku na pracovitì a zásoby typu svìtlo, léky, izofólie, jídlo, pití, koøalka a cigarety. Úèelné nasazení speleozáchranáøù, hasièù, hadic, dobrovolníkù, èerpadel a vysilující práce udret to ve v chodu mùe v øadì pøípadù významnì pøispìt k záchranì lidských ivotù. Z roku 1970 víme, e se to podaøit nemusí, a také víme, e to pøes vekerou snahu a úsilí ani nemusí být v lidských silách. Informovat se vèas o poèasí a mít spojení s pracovitìm ve vodní jeskyni a zbyteènì neriskovat vak jistì moné je. Moná by pak speleologové nevypadali v televizi málem jako nezodpovìdní hlupáci, co se lezou do jeskynì utopit. Na druhou stranu vak veøejnost mohla vidìt i nìco pozitivního, co by se mìlo vyzvednout, toti to, e probìhla záchranná akce, organizaèní systém fungoval, pøijela speleozáchranka, hasièi, lidé se snaili a prostì, e celý záchranný systém je funkèní. Take, kdy lezeme do jeskyní (a to i dva z autorù dìlají), tak víme, e v pøípadì nehody pro nás pøijdou. Literatura: BUDÍK L., BUDÍKOVÁ M. (2001): Statistické zpracování mìsíèních a roèních srákových a odtokových charakteristik povodí øeky Moravy. Èeský hydrometeorologický ústav, Praha, 1. vyd. 118 s., Nakladatelství Èeského hydrometeorologického ústavu, Praha , (ISBN 80-8581381-5). DOSTÁL I. (2003): Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém okolí. Speleo, 37, 6 9, Èeská speleologická spoleènost. ZATLOUKAL R., ZÁMEK E. , MRAVEC P. (2005): Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì. Speleo, 41, 16 21, Èeská speleologická spoleènost. Indoor Camp 2003 v Jeskyni pravìkých symbolù v Nové Rasovnì Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holtejnská) Následující textík je rozèlenìn do dvou èástí, z nich kadá vznikala za trochu jiných okolností. Moná, e celé to nebude úplnì dobøe èitelné, ale mìl jsem snahu o zachování nejvyí míry autenticity. Zápisky z Indoor Campu 2003 tvoøí pøepis z mého expedièního deníku. Zvaoval jsem, zda-li je to vhodný podklad pro publikování a usoudil jsem, e ano, a to dokonce bez výraznìjí autocenzury. Tøeba se nìkdo vydá po naich stopách a nìkteré informace mu budou k dobru, nebo aspoò nebude dìlat stejné chyby jako my, udìlali-li jsme nìjaké. K vlastnímu deníku jsem jetì pro nìkteré dny (25., 26. a 30.12.2003) pøipojil výpisy z naí Bádací knihy, které tvoøí úvod a závìr celé akce. Pùvodní záznamy - sepsané v podzemí - jsou pøepsány kurzívou. Nezbytný komentáø je nutné objasnìní nìkterých ryze interních pojmù, ale popisuje rovnì technickou stránku celé akce, a hlavnì objasòuje, proè bylo zvoleno právì takové øeení, jaké bylo zvoleno. Celý text v nezkrácené podobì vèetnì fotografií je uveden na naí webové stránce: http://6-15.speleo.cz/web/index.php Zápisky z Indoor Campu 2003 25.12.2003 Záhy po obìdì pro mì Pólo pøijel do Línì, a tak hrneme do Holtejna. Ji bìhem cesty se marnì snaím dovolat Zbyòálovi, o jeho pøíjezdu máme jen zprostøedkované informace ve smyslu, e s Indoor 10 V Hluboké tùni voda sahala dokonce na pøíèky, po kterých chodíme. Naopak byly vyschlé loue. Rasovna vzduch nasávala, resp. Lipovecká chodba. V Androidovì koridoru bylo odporné skapové jezírko, do kterého jsme si museli lehnout. Do Dómu bez výzdoby jsem se dostal z posledních sil. Rychle jsme udìlali tábor, pøevlékli se do suchého a li spát. Jetì jsem udìlal pár fotek a krátký záznam. Bude to v noci pìknì jezdit, protoe bivakujeme na mírném svahu, no a nejtepleji tady není. Dorazili jsme sem asi v 1 hodinu 27.12.03, ve 2 jsme li spát, v 10 hodin budeme vstávat, zapomnìli jsme hodinky, a tak Pólo vzal telefon; T mobile tady nemá signál. Campem poèítá a urèitì dojede. Na promrzlé boudì (-8 °C) jsme na stoly rozloili vechny vìci, které musíme odtransportovat a smutnì koukali na 3 miniaturní pytlíèky, kam se vechno to zcela nezbytné harampádí mìlo vmìstnat. Zbyòála jsme nesehnali, ve velmi patné náladì odcházíme do restaurace Pod hradem, kde jsme vak pobyli jen neobvykle krátce. S panem vrchním Beneem jsme se po malé konzumaci rozlouèili, e se musíme hodnì vyspat, nebo nás zítra èeká tìká podzemní expedice. 26.12.2003 Ráno se Pólo koneènì dovolal a Zbyòkùv otec nám sdìlil, e syn sice není doma, ale na Holtejn urèitì pøijede. Zdárnì se podaøilo vechno sbalit do 3 speleovakù, a tak èekáme. A aby se nám lépe èekalo, mlsáme k tomu rum. Po poledni jdeme opìt do restaurace Pod hradem na obìd a trochu piva. Moc dlouho jsme nevysedávali a rozlouèili se s panem zástupcem vrchního Blakem s tím, e se nesmíme opít, nebo nás èeká tìká podzemní expedice. Na boudì pokraèujeme v èekání a mlsání. Jakkoliv jsou vánoce svátky oberství, nìjak to na nás nesedí. Jídlo máme samozøejmì také zabaleno, a tak se postíme s pìtilitrovkou utopencù, ale chleba musíme nahrazovat cibulí. Domlsali jsme rum. Pólo el spát a já si z metodických dùvodù proèítám Mlýn na ponorné øece od A. Technika, obèas se jdu projít kolem boudy, podívám se na teplomìr, vánoèní idylka. Stud nám nedovolí èekat na Zbyòka v hospodì, proto zaèneme ze zoufalství provádìt na základnì vánoèní úklid. Ve 21.30 hod. se zjevil Zbyòál. V noèních hodinách dojel Zbynìk, take po sbalení jeho vìcí po 22.00 hod. odcházíme do Nové Rasovny Richard Zatloukal, Radek Pólo Matalíø & Zbynìk Parák. Je asi -6 oC, zámky na vchodu jsou zamrzlé, rozehøíváme je hoøákem karbidky. Koleno samozøejmì plné, brodíme se a po krk, máme 4 vaky jeden hnusnì tìký s vrtaèkou, stativem a dalími pøíernostmi, potom tìký moje vìci, foák, blesk, akumulátor k vrtaèce, nýtovací kletì, jídlo; dále normální vak s Pólovými vìcmi a chlebem a lehký mení vak se Zbyòkovými kempovacími proprietami. Sice se støídáme, ale 2 lehèí vaky nese hlavnì Pólo, Zbynìk má vrtaèku a já svoje cajky. Z Lipovecké chodby valí voda, take se koupeme hned na nástupu na první vodorovný ebøík a pak u jsme to nepoèítali. Pokud mají v pekle vodu, musí to tam vypadat podobnì. 27.12.2003 Noc byla o poznání chladnìjí, ne jsme èekali, holt 100 % vlhkost, jinak skap v Dómu je vekerý ádný. Také zdaleka ne vechny vìci se nám podaøilo donést suché, dost to odskákal vak s vrtaèkou a stativem, rovnì Pólovy rezervní gumáky. Taky zem v Dómu není ideálnì rovná, a tak trochu jezdíme dolù po svahu. Sen o tom, e jsem nìkde na výletì a poté u speciální jednotky v Africe docela zapadal do kontextu. Ráno byla poøád stejná tma jako veèer, slunko nevylo ani v 9 hodin, tak jsme vstali a posnídali toustovou dr s loveèákem. Pak jsme li mapovat, ale nedaøilo se. Po zafixování prvních dvou bodù polygonu jsem zjistil, e nefunguje sklonomìr, nechali jsme vechny vìci na místì a vrátili se do Dómu. Tam si kluci oblékli lezecké cajky a li si vylézt idovský komín (+11 m), konèí neprùleznými píalami. Já jsem aspoò fotil, kdy se objevila skupina Radek Merky Hejl, Even Zámek & Franci Musil, pøinesli Merkymu vìci a nový kompas. Bohuel zvolili dosti patné obaly, resp. ádné. Materiál byl rovnou v transporácích a bylo to poznat. Nejvíce to odnesl nový kompas. Jinak nám Franci ukázal body polygonu v Pracoviti a projevil údiv nad tím, e objevy jsou tak velké. Pak nám nechali Merkyho a pílili zpátky. Provedl jsem rozborku, vysuení nad vaøièem a sloení obou kompasù a li jsme opìt mapovat. Hned pøi první zámìøe odeel opìt Evenùv kompas, vymìnil jsem jej za historický skupinový a ve se zaèalo daøit. Natáhli jsme jednoduchý polygon s pevnými body a do Dómu bez výzdoby. Kreslil jsem pùdorys a øez, ale moc jsem se s tím nemazlil spìcháme a body jsou pevné dá se to revidovat nebo doplnit. 11 Potom Pólo jetì vylezl dalí jedenáctimetrový komín pøímo nad Dómem bez výzdoby. Po veèeøi jsme asi ve 22.30 li spát. Je nás více, tak si to tady rychleji zadýcháme a bude urèitì tepleji. køídla. Jetì jsem zapomnìl, e vèera jsme poèítali hrubý polygon je toho asi 350 m + nìco dneska, bude to kolem 400 m bez komínù. Potom jsem se k veobecné radosti vìnoval fotografování, holt postávat èi pobíhat nìkde s bleskem je dost pakárna. Mìl jsem vypùjèený blesk s fotoèidlem od Macka vtipnì mi dovnitø zalepeného balíèku napsal vzkaz, a si dobiju baterky, akorát zapomnìl pøibalit dobíjeèku. Nakonec se podìlal blesk kompletnì, a tak jsem focení nechal, taky u bylo 21.30. A trochu statistiky vstávali jsme kolem 8.00 hod., uvaøili snídani a li dìlat, pak jsme mìli pauzu na obìd a veèeøi, konèili jsme po 22. hodinì, spát jsme chodili kolem 23.00 hod. Kadé ráno Pólovi v 7.30 volá nìjaký pan Budík, kdy to Pólo vezme, tak to ten strup poloí. Bìhem pobytu jsme spotøebovali 20 l donesené vody, 5 l vody do karbidek z kalue v Androidovì koridoru + 2 l skapové vody od bodu 132 (tuím). Chleba máme akorát zítra na snídani mìli jsme 2,5 normálních bochníkù + 2 ks toustového chleba, zbylo dost patik, polévky, lanmíty a rybièky jsme snìdli, sladkosti moc v kurzu nebyly trochu jsem se do nich musel nutit, èaj (20 ks) + trocha kávy také vypito, k tomu necelé 2 l koøalky na dezinfekci. Zapomnìl jsem si normální pracovní rukavice, do tìch mokrých se obleèu a na zpáteèní cestu, take si ruce akorát mau indulonou. Stejnì pøi mapování nemùu mít rukavice. Vrstva píny je docela stabilní a pravidelnì se sama redukuje. Prozatím nepanuje ani ponorka, nemìli jsme ani náznak hádky, proè taky a o co. Pøesto jsem docela rád, e zítra konèíme, jsem holt u starý pes, rychleji se unavím a chtìl bych dìlat na nové mapì. Dokonce mì ani moc nezajímaly komíny, nechám si to na pøítì. Take zítra balíme a hrneme zpátky. Akorát musíme zmapovat Androidùv koridor. Èást vìcí tady necháme (lana, PVC plachty ), protoe na komíny si zarezervujeme také bádání s pøespáním. 28.12.2003 Asi to napíu a zítra ráno, kdy se oteplí. Ovem pár badatelských poznámek natáhli jsme celý hlavní polygon (cca 320 m). Zmapovaná je i Mahatmova kaplièka, chybí mi nìjaké øezy ná kemp v Dómu bez výzdoby. Eèe co dál, á aè jsme nevìøili, pøila dalí návtìva Pavel Mravec, Jéòa Mutina & Pavel Vavøík, donesli blesk s fotoèidlem, 5 l vody, blokant?? vrátili jsme jej, dále cóltok a svinovací metr, nabalili jsme jim vrtaèkový a fotoaparátový akumulátor na dobití, nìjaké mokré vìci. Kluci nám øekli, e Even s Francim nevytáhli svùj bágl Èerákem, take povleèou vaky dva, inu co, povleèete. Vody je poøád stejnì, budem´ mokøí u od Hluboké tùnì. Ve skuteènosti budeme mokøí u od Androidova koridoru, proto ten si z výe uvedených dùvodù nechávám a na 30.12. ráno tedy na poslední chvíli, kdy u se budeme vracet. Mám uzavøený polygon u Dómu bez výzdoby, ale potøebuji dodìlat dvì propojení a Chodbu u hajzlu. Zítra by za námi mìli pøijít J. Mutina, R. Pastròák a M. Dedek s akumulátory. Tak jsem toho nakonec napsal vlastnì dost. 29.12.2003 Den dodìlávkový, ovem ve skuteènosti pracovnì a hektický. Hned ráno, èili kolem 9. hod., jsme zmapovali Chodbu u hajzlu a propojku k bodu 120, potom jsme pokraèovali Komínem, kam se Bzunda nikdy nedostane. Hlavní polygon tím máme hotový tvoøí jej pevné body hliníkový nýt a visaèka s èíslem. Pólo se Zbyòálem pak li lézt komíny nad naím kempem, kdy kde nic, tu nic pøilo dalí zcela neuvìøitelné transportní drustvo ve sloení Heøman Fitz, Radek Pastròák, Miroslav Dedek pøinesli zpátky sice vyèitìný, ale nenabitý akumulátor do vrtaèky, nabitý akumulátor do foáku a nelepící lepící pásku + cca 2 dcl koøalky. Vypadali dost pouitì, take jsme jim nabalili dalí batùek se zbytkem overalù, moje lezecké cajky a to je asi ve. Uvaøili jsme jim èaj a rozlouèili se, venku je oteplení, mrholí, vody je poøád stejnì. Kluci se bavili lezením komínù nad hajzlíkem a já el dokreslovat øezy chodeb a Dómu bez výzdoby + Sloních uí. Výky jsem dìlal odhadem nemám 30.12.2003 Tento zápis dokonèuji u na povrchu, pøesto se domnívám, e je potøeba dopsat i dìní bìhem posledního dne IC 2003. Ráno se nikomu moc nechce vstávat, ale nic jiného nám stejnì nezbývá. Ke snídani vaøíme poslední èaj, máme necelou pùlku chleba, iku salámu, uzený sýr a na závìr rozdìlujeme poslední sladkosti. Kluci u jsou sbalení pøed snídaní, ale já 12 to nìjak nestíhám. Nesnáím jakékoliv balení vìcí kdekoliv. Ale podaøilo se, co do velikosti vaku (a skoro i váhy) vyhrávám, navíc mi zbudou desky s dokumentací, které jetì budu potøebovat v Androidovì koridoru. Mìl jsem zpoèátku naivní pøedstavu, e je ponesu v ruce a po dokonèení mapování je uloím. Ovem kam, ostatní vìci jsou v PVC pytli a fotovýbava rozhodnì nesmí navlhnou (resp. promoèit se, vlhká u je), ale dokumentace také ne. Nakonec desky narvu taky do vaku, ale nezabalil jsem je jednotlivé papíry jsou ve fóliích, nemùe se to promáèet. Cesta do Androidova koridoru je spíe bìhem s plnou polní, dokonce mám v první chvíli dojem, e tam není voda. Omyl byla tam a hodnì. Na Pracoviti se rozdìlujeme - Merky bude zapisovat, já mìøit, Pólo se Zbyòkem hledat a fixovat body polygonu, pamìový náèrtek dodìlám podle poznámek a na boudì. Nakonec ve probìhlo docela rychle, kdy leíte (tu na boku, tu na bøie) v 0,20 m vysoké vodì a 0,40 - 0,50 m vysoké chodbì, je to velmi dobrá motivace. Ani zámìr nebylo tolik, kolik jsem pøedpokládal, dokonce i vrtaèka na poslední elektrony v akumulátoru jetì jela. Pak u definitivnì balíme a maeme pryè. Jdu pro zmìnu poslední a trochu mám dojem, e spìcháme a moc, pøed kritickými místy nikdo neèeká, musím se s báglem rvát sám. Je to trochu zbyteènì vysilující a mírnì protoprùserové. Kluci èekají a pod Èerákem s oèima navrch hlavy není tam lano, ale místo nìj zde leí dalí transportní vak a prázdný kanystr. To není zlý sen, to je realita. Vekerá nahromadìná nervozita uplynulých dní dostává volný prùbìh. Postupnì vyèerpáváme vekerou slovní zásobu vulgarismù na adresu posledního Fidova transportního drustva. Potom vylezl Zbyòa pro lano, chvíli jsme zvaovali, jak dál, a jsme se postupnì rozdìlili po Èeráku a ve vytahali do Vaòousova dómu. Odchod z Vaòousáku byl ve stejném poøadí a shodném duchu, máme vak vak navíc. Ale docela to jde, za Hlubokou tùní má trochu problémy Merky, kdy hledá cestu, aby se nenamoèil a uvízl za bágl. Vody je vak oèividnì ménì, resp. panuje zcela normální stav známý na Lipoveckém potoku. Take hrneme dále, kdy kde nic, tu nic, luplo mi v zádech a nemohu se skoro hýbat. Se zády nemám problémy nikdy, je to vdy jen otázka cvièení, ale tady jsem Obr. 1. Orientaèní mapa jeskynì Nová Rasovna. 13 narazil na svùj limit. Náhle se pøestanu lepit Merkymu na paty a kluky doháním èi dovleèuji a u Strejcovského krápníku tam si vaky musíme postupnì pøedat. Tak to u byl pro mì docela Stalingrad. Bolest v zádech vyrovnávám opìt nadávkami a zpìvem, co je vùèi mému okolí nezvykle brutální. Ne, e by to moc pomáhalo, ale neznám lepí øeení. V Dómu II si opìt pøerozdìlujeme transporáky beru si svùj, protoe Koleno je plné a kdy si obsah zavazadla namoèím, je to jen moje vina. Podobnì jako Priesnitzovy láznì na mì pùsobí Bílá voda a bolest v zádech trochu polevuje, jdu opìt první, abych otevøel jeskyni. Natìstí zámky nejsou zamrzlé, take je nemusím rozmrazovat karbidkou. Venku je svìtlo - asi 14-14.30 hod., mezi mraky prosvítá slunce. Jsme vichni iví (i zdraví) a právì mi skonèil jeden sen objevit pokraèování Nové Rasovny, udìlat podzemní tábor a zmapovat je. Ale nejspíe se tam jetì vrátíme, vdy nìkdo musí vylézt ty komíny a jiný je musí zmapovat. I kdy kterýkoliv komín jsme vylezli, stejnì byl na konci pokadé objeven Pólo. Na základnì nás vítá osazenstvo a hlavnì máme pøipravenou teplou vodu na základní umytí a topí se nám i v atnì ve sklepì. Jak jsme tak nìjak rozjetí, naskáèeme za boudou mezi led opìt do potoka a rychle vypereme overaly a cajky. Pak u pílíme ke mnì do Línì, kde byla provedena dùkladná oèista. Na zpáteèní cestì jsme se zastavili U Nìmcù v Ostrovì, neb máme dojem, e dùleité akce se zpravidla zakonèují aspoò symbolicky zde. Moc známých jeskyòáøù tam nebylo, ale postupnì se lokál zaplòuje. Na chvíli jsme se dali do øeèi s Honzou Vítem a Franci Musilem. Zvlátì Franciho slova jsem si vzal k srdci, doopravdy vím, e není vhodné rýt v jeskyni do bláta kosoètverce a je to jen projev zastydlé puberty. Jenome kdybych nebyl zastydlý puberák, tak bych se u skoro 20 let neplazil kdesi bahnem a vodou, a nýbr trávil volný èas u piva pøed blikající bedýnkou. Pøíjezd na Holtejn, odchod do restaurace Pod hradem, kde probìhl Protosilvestr. (pravdìpodobnì) nebo jetì lépe na publikované mapce (obr. 1), kde je místo bivaku oznaèeno písmeny IC. Tento koncový bod se nejprve nejen svým objevitelùm jevil jako poèátek zasutìného komína. Prostor pøed závalem ve své stati nazývám Pracovitìm a prùkop závalem do nových objevù Jeskynì pravìkých symbolù je Androidùv koridor. Dnes u víme, e Komín prùvanù ve skuteènosti není komínem, ale irokou chodbou. Koleno je zcela nevyzpytatelný polosifon (obèas i sifon) v Hlavní chodbì. Èertùv skluz (Èerák) necelých 20 m dlouhá, asi 3 m iroká a 30 50 cm vysoká chodba z liáku klesající pod úhlem cca 60o a na zpáteèní cestì opìt stoupající. Komu pøipadá, e Twistovka v Pikovce je problém, tak Èerák pro nìj bude hodnì velký problém. Proè vlastnì Indoor Camp a ne normální víkendové bádání. Kdo zná Lipoveckou chodbu, zná té odpovìï. Nìkdo se horko tìko propasíruje do Hlinitého dómu v Plánivách a má z toho záitek na celý ivot, pro jiného je stejná jeskynì pøíjemným choïákem, kde se ani moc neupiní. Do podobné (ovem mnohem ménì známé a démonizované) kategorie jako Plánivy patøí rovnì Lipovecká chodba Nové Rasovny. Co je pro jednoho jeskyòáøe vrchol jeho moností, pro jiného je pouhým pøístupem na bádalitì, ovem mokøí a zablácení budou oba. Objev JPS byl naplánován na srpnové Soustøedìní 2003, avak dìlali jsme jinde. Podzimní období je na práci v jeskyni s aktivním tokem velmi nevhodné a právì bìhem nìj se odhalení JPS realizovalo. Nadmíru obtíný pøístup do Lipovecké chodby komplikovala hned od zaèátku Bílá voda v Kolenu, zatímco v létì je zde naprosté sucho (nìkdy). Za normálních okolností bìhem takovéhoto stavu do Nové Rasovny prostì nechodíme, ale jak dlouho bylo moné odpovídat na otázky, co jsme to vlastnì objevili, stupidním vlastnì nevíme. A tuto otázku jsme si kladli hlavnì my. Nebylo jiné øeení, ne podzemní tábor. Míru objektivního rizika jsem zvaoval docela dlouho a pøipadalo mi, e není vyí ne obvykle v Nové Rasovnì bývá. Kritiètìjí mohl být jedinì návrat, kdyby dolo k úplnému zaplavení Kolena a Hlavní chodby. Mìli jsme vak vybavení, které by nám umonilo pøeít dostateènì dlouho v Dómu II, ne by vodní hladina klesla. Dokonce jsme mìli nataené Hlavní chodbou pøes Koleno a do Dómu II lano. Ohlednì mapování je v deníku 27.12.03 zmínka, e jsem se s tím moc nemazlil, co by mohlo být Nezbytný komentáø Celý výe uvedený dìj se odehrával za místem, které najdete na mapì Nové Rasovny z roku 1948 oznaèené jako Pøíloha 2 v monografii K. Absolona Moravský kras 1, oznaèené popiskou Komín prùvanù 14 pochopeno, e jsem to odflákl. Opak je pravdou, tvorba terénní dokumentace je u ètrnáctým rokem mým kadodenním chlebem. To, co obèasný víkendový speleogeodet musí sloitì a vìtinou nepøesnì mìøit metrem, mám u dávno v oku, které to ihned pøedává ruce s tukou. Pokud si vyzkouíte kreslit v zimì pøi -10 °C, buïto se vycvièíte v neobvyklé rychlosti, nebo pozbudete nìkolika prstù (já jich mám stále 20 ks). Metodicky jsme postupovali zcela klasicky: pomocí provázku jsme nali vhodná místa pro polygonové body, vyvrtali je, osadili nýtem s visaèkou a èíslem, podle provázku zmìøili geologickým kompasem Freiburg sklon a azimut. Pak se mezi body natáhlo pásmo, zmìøila délka a podle nìj jsem dokreslil pùdorys a øez. Zaznamenávali jsme také místopis bodù, popøípadì jsem zde nakreslil dalí øez. Dómy jsme kreslili pomocí nìkolika os, od kterých se mìøily kolmé vzdálenosti na boèní stìny. Výky, kam jsme dosud nevylezli, jsou pøirozenì odhadované, ale viz výe. Dalí zpracování mìøièských záznamù probìhlo tak, e P. Mravec namìøené hodnoty pøepoèítal a v AutoCadu vynesl, spoleènì jsme opravili eventuální chyby (asi 2x patný odeèet o 180° vzniklý zámìnou èervené a èerné ruèièky kompasu) a do vytitìného polygonového tahu s ètvercovou sítí v mìøítku 1 : 100 jsem pøekreslil obrysy. Voda to byl paradoxnì ná velký problém, po cestì jí bylo pøíli hodnì, v novì objevených prostorách pøíli málo. Pitnou vodu o celkovém objemu 20 l jsme mìli donesenou, co je pro ètyøi osoby na ètyøi dny docela málo. Pocit íznì jsme sice nemìli, dehydrovaní jsme vak urèitì byli celkem dost. Jídlo nic zvlátního v denní nabídce nebylo. Konzervy díky vlhkosti ji bìhem transportu pøily o vìtinu nálepek. Kuchaø tedy volil menu dle tvaru konzervy, vìtinou to vylo, a kdy to náhodou nesedìlo, nezbývalo, ne uvaøit polévku i z játrové patiky. Tepelná úprava byla provádìna na plynovém vaøièi Camping gas. Protoe chleba byl bìhem pøepravy metamorfován do instantní granulové podoby, nebyly patiky moc oblíbené, nebo je nebylo na co namazat, ale líce dokáe vyøeit mnohé. Sladkosti tvoøily nutný energetický doplnìk stravy. Výstroj opìt celkem bìný standard. První dvì vrstvy obleèení z polypropylenu prodávaného buï pod znaèkou Klimatex nebo Moira, podle toho, jak kdo z nás preferuje jednotlivé znaèky. Pøestoe pouívám klimatexové obleèení od roku 1985 (tehdy jetì Climatex), volil jsem na pobyt tentokrát moiru, protoe mi pøipadá na dlouhodobìjí noení bez monosti mytí pøece jenom o fous pøíjemnìjí. Kdo se ale domnívá, e díky reklamì a vrstvì Sanitized prádlo z moiry po nìkolika dnech pouívání nesmrdí, mìl by se nad sebou vánì zamyslet, má-li ovem èím. Podoveraly a overaly byly z Turni nad Bodvou. Osvìtlení a pøilby pouíváme rovnì jednotnì explorery od Petzla. Karbidky ji byly rozmanitìjí - jedna ariane, dvakrát hipmanùv vyvíjeè a v mém pøípadì opìt stará vykopávka, èili 17 let stará karba vavøinka vlastní konstrukce, zhotovená z pouzdra na hornickou záchrannou masku. Aèkoliv karbidky jely celou dobu nonstop bez jakéhokoliv dùkladnìjího èitìní, nikdo z nás nemìl se svìtlem vánìjí problémy. Výzbroj pøíklepová vrtaèka Hilti slouící, jak ji samotné jméno napovídá, k vrtání povìtinou otvorù nebo dìr. Fotoaparát Nikon 5700, blesk tée znaèky s oznaèením SX 28, dále blesk Carena s fotoèidlem a stativ Manprofotto. Bohuel, hned první den pøestaly nikoòácké výrobky spolu komunikovat, take jsem musel pouívat pouze vestavìný blesk a synchron. Aby to aspoò trochu fungovalo, nezbylo ne nastavit citlivost na 800 DIN, snímky jsou samozøejmì hodnì zrnité. Zároveò na fotografování zbyly jen asi tøi hodiny èasu, co pøirozenì nestaèilo. Výsledné fotografie jsou proto spíe jen orientaèní a mají pouze prvotní dokumentaèní hodnotu. Vlastní tábor byl rozèlenìn na tøi hlavní místnosti kuchyò, lonici a atnu s podsekcí koupelna, ta byla tvoøena naimi mokrými podoveraly z prvního dne, do kterých jsme se chodili umývat a koupat. Podlahu obou prostor tvoøily dvì PVC autoplachty. V lonici byly instalovány tøi pìnové a jedna samonafukovací karimatka (sice od královéhradeckých Yate, vyrobená vak na Tchaiwanu). Spacáky byly rùzných znaèek, dvakrát se ale opakovala brnìnská firma Prima Outdoor (jejich výrobky kupodivu výteènì fungovaly té v naem Indooru), jednou Rock Empire a na dalí si u nevzpomínám. Zpoèátku jsme se domnívali, e spacáky v jeskynním prostøedí samovolnì provlhnou, opak byl pravdou, zùstaly po celou dobu pobytu pøíjemnì suché, holt nebyly plnìné peøím, ale jakousi umìlinou (Polarguard 3D). Pøes den jsme je vdy sbalili a uloili do velkého PVC pytle. V neposlední øadì bych nemìl zapomenout na transportní drustva, která nás bìhem pobytu 15 navtìvovala a zásobovala nejen materiálnì, ale rovnì duevnì. Bylo pøece jenom pøíjemné mít aspoò nìjaké spojení se svìtem, aby ok z pøetrených komunikaèních spojení nebyl a tak veliký. A plyne z toho veho nìjaký závìr? Podzemní tábor byl jedineèným øeením obtíného problému, jak provést základní dokumentaci novì a velmi tvrdì odpracovaných objevù v Nové Rasovnì. Díky dislokaci od bìných nástrah a lákadel civilizace bylo dosaeno neuvìøitelné produktivity práce, za kterou by se nemuseli stydìt ani pièkoví hrdinové brigád kapitalistické práce. Leden 2004 Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì Richard Zatloukal, Even Zámek, Pavel Mravec (ZO 6-15 Holtejnská) V této stati jsme se pokusili shromádit v èasové souslednosti ve, co nám o vánoèní akci bylo známo. Chybí zde jen pohled pøíbuzenstva a blízkých ètveøice zachraòovaných, moná by byl pouènìjí, ne vechno okolo. Po formální stránce jsou pasáe z povrchu pøevánì kolektivním dílem s hlavním vkladem E. Zámka doplnìným P. Mravcem. Dìní ve vlastním bivaku je opìt pøepis expedièního deníku R. Zatloukala a je v textu psán kurzívou. Omlouváme se vem nejmenovaným zúèastnìným, a je jich vìtina, nebo jen prostý výèet jmen by pøesáhl publikaèní monosti Spelea. sedmé veèer vyrazili Richard Zatloukal, Radek Pólo Matalíø, Zbynìk Parák, Radek Merky Hejl, Even Zámek (vichni ZO ÈSS 6-15 Holtejnská) a Vít Kajman Kaman (ZO ÈSS 6-25 Pustý leb) do Jeskynì pravìkých symbolù v Nové Rasovnì. Teplota se bìhem dne zvedla do plusových hodnot a k veèeru zaèalo mírnì pret. Cesta Novou Rasovnou do JPS probìhla bez problémù. Transportovali jsme v esti lidech sedm vakù. Kromì výstroje pro bivak a zásob také vìci na lezení, vrtaèku, mapovací a fotografické vybavení. Voda v Kolenì byla na stejné úrovni jako vèera. Po prolezení Lipoveckou chodbou do JPS kempaøi rozbili tábor na stejném místì jako minule - v Dómu bez výzdoby a pøevlékli se do suchých vìcí. Even s Kajmanem si mezitím proli jeskyni, protoe Kajman zde byl poprvé. Pak jetì chvíli pobyli, napili se horkého èaje, zapózovali Richardovi pøi focení a vyrazili s jedním vakem plným mokrých vìcí na zpáteèní cestu (foto 1). Vak vìtinu cesty vlekl Kajman, má lepí fyzièku. Pøekvapením byl pro nì 25.12. 2004 Vánoèní bádání zaèíná ji tradiènì v Líni, odkud ve sloení R. Zatloukal a R. Matalíø vyráíme do Holtejna. Letoní Indoor Camp 2004 máme naplánovaný prakticky stejnì jako ten loòský. Nìkolik odliností ale bude, jednak nepotáhneme pitnou vodu a spolehneme se na skapovou od bodu è. 132, kterou jsme zde shromaïovali prakticky celý rok 2004. Jednak o konání akce teprve rozhodne aktuální stav vody. Zbyòál s Merkyem proto vyèkávají ve svých domovech a èekají na telefonickou zprávu. Po pøíjezdu na holtejnskou základnu jdeme shlédnout prùtok Bílé vody a první dojem je velmi pøíznivý, navíc mrzne. Pøevlékli jsme se a odeli do Nové Rasovny. Situace s vodou je v jeskyni vynikající a výraznì lepí ne loni. Sifon Koleno je zcela volný, je zde asi 0,80 m hluboké jezírko. Shodli jsme se na tom, e nic lepího si pøát nemùeme, a proto Indoor Camp 2004 uskuteèníme. Po návratu na boudu voláme klukùm a pøijedou, nebo podmínky jsou výborné. Bìhem noci opìt teplota klesla na pøíznivých -5 °C. Foto 1. Nová Rasovna, rodinné foto pøed odchodem Evena s Kajmanem z IC 2004 (foto R. Matalíø). 26.12. 2004 V prùbìhu dne dorazili dalí úèastníci, take po 16 vodní tok v Dómu II, tekoucí od Kolena do Spojovací chodby. V Kolenì zbýval asi 15 cm prùduch nad hladinou. Hlavní chodbou lezli proti proudu potoka. Ze Støedních pater tekl vodopád. Dvojice vystoupila ven ji po pùlnoci, take v pondìlí. Venku neprelo. skupiny, kteøí mìli pøijet, a postupnì i tìm, co pøijet nemìli. 10.30 hod.: Noc jaká jiná ne klidná, nìjak se mi a Merkymu nechtìlo spát, zase se mi, stejnì jako pøi loòském IC, zdálo o armádì, e jsem byl na cvièení. Ráno po budíèku hrajeme hru na medvìdy v zimì, Pólo vítìzí. A teï trochu pozitivnì negativních záleitostí, zapomnìl jsem mìøièský provázek, v podstatì nemám co dìlat a Pólo nevzal malý vrták na polygonové body. Nouzovì budeme mìøit podle pásma. Máme jen ocelové, kompasu to bude èinit jisté potíe. Nìjaké komíny ale zamìøit musíme, protoe z nich potøebujeme stáhnout výstroj. Taky jsem zapomnìl svùj obvyklý deník, píu proto na formuláøe Povolení mimoøádné jízdy na lanì. 12.00 hod.: Kolem poledne se zaèali postupnì objevovat. Nejdøív Pavel Termit Mravec, Jan Mutina a Petr Ondruek. Po cestì se Termit zastavil u Jiøího vejka Bicánka, aby si pøichystal cajky a hlavnì neopren. Vymýleli rùzné strategie postupu a pøipravovali materiál. 12.30 hod.: Prùzkumné drustvo Petr, Jéòa a Even vyrazilo do Rasovny zjistit situaci. Na základnì zùstal pouze Termit coby telefonní ústøedna a obsluha nabíjecího boxu. Ze Støedních pater se valil silný vodopád. Uvázali na poslední ebøík lano a hodili ho pøes první most do proudu v Hlavní chodbì. Prolézt nad vodou lo nejdál ke dvoumetrovému stupni, asi 10 m pøed Kolenem, vodopád zde nelo volnì pøekonat. Dálkovým svìtlem nifky se dalo dosvítit do Kolena, bylo celé pod vodou. Lano zachycené v kamenech bylo uvolnìno a putìno dál po proudu. Pøi návratu potkali dalího pøivolaného èlena skupiny, Martina Parucha. Po návratu prùzkumné skupiny jsme konstatovali, e na toto u sami nestaèíme. 14.15 hod.: Voláme vedoucího Speleologické záchranné sluby Romana ebelu. 14.30 hod.: Termit odjídí do Lipovce pro vejka s jeho ohromným baohem materiálu. 15.00 hod.: Pøijídí Roman s Karlem Rambem Kuèerou a seznamují se se situací. Rozhodují o povolání SZS a potápìèe. Je relativnì dost èasu, protoe pøedpokládaný návrat osádky bivaku je v úterý odpoledne. Dalí postup je smìøován ke zpøístupnìní Kolena pro potápìèe a k následnému zajitìní moného delího pobytu ètveøice v jeskyni. První stránka expedièního deníku byla nenávratnì pokozena, proto úvod chybí a první dvì vìty jsem se pokusil zrekostruovat a pak zase nìco schází. 23.30 hod.: INDOOR CAMP Letos jsme do IC 2004 li jen tak nalehko. Co je to, v esti tahat pouze sedm báglù. ???? Na místo v Dómu bez výzdoby dorazili ve 22.30. Voda v Kolenu byla na broïáky, kteréto jsme nemìli, take s vodním chlazením nohou jsme hrnuli dále. Zdánlivì jsme li pomaleji ne obvykle, protoe pøes úiny jsme batùky pøemisovali pomocí lidského øetízku. V Lipovecké chodbì to s vodou bylo rovnì v pohodì, nebyly ani moc silné skapy, take to nejhorí nás èekalo a v Androidovì koridoru, tam to holt jinak ne vodou nejde. V závìru cesty se v mém zaívacím traktu zaèaly pøipomínat peèené praseèí oháòky, které se na vlastní oèi chtìly také podívat na krápníèky. Nakonec jsem jim ádné neukázal. V Dómu bez výzdoby jsme okamitì instalovali podlahu lonice, atny a koupelny a aktivovali kuchyò. Even s Kajmanem li na exkurzi, kdeto zbytek osazenstva si vybalil vìci, pøevlékl se do pyam a odebral se spáti. Naim domestikùm byl jetì uvaøen èaj, nabalen batùek s mokrými overaly a holínkami a vypravili jsme je pozdravem na cestu. Potom jetì krátký zápis do expedièního deníèku a jdeme doopravdy spát. Tentokrát jsem vzal hodinky, snad se výrobek firmy Casio nebude potmì bát, èili by nám nemìl nikdo neustále (hlavnì ráno) telefonovat. Vstávat budeme a za svìtla, to by mìlo nastat, poèítáme, e kolem pùl osmé. Karbidky pozvolna dohasínají, obèas se s ozvìnou ozve dopad kapky, ale kromì chrápání bude celkem klid. 27.12. 2004 8.30 hod.: Ráno lilo jako z konve. Kajman odjel z rodinných dùvodù do Brna. Even zaèal sledovat hladinu vody v potoce a zavolal kamaráda meteorologa, aby zjistil pøedpovìï sráek pro Drahanskou vrchovinu na pondìlí a úterý. V pondìlí trvalý dé a 10 mm sráek. Úterý u jen 1 mm. Voda v potoce stoupala. 9.00 hod.: Even zaèal volat kamarádùm ze 17 Veèer také ji uvaujeme o monosti vyuití vyputìného rybníka nad vesnicí. Bìhem dne voda v potoce dále mírnì stoupala. 20.30 hod.: Take den jsme zahájili Komínem nad bodem è. 142. Pólo ho opìt vylezl, zamìøili jsme jej a Pólo vytahal ocelová oka z výstupového jitìní. Jedno oko tam zùstalo zarezlé na budoucí èasy. Komín vlastnì ani není komínem, jedná se o ikmou vrstevní plochu, na ní je vyerodovaná prostora, v urèité úrovni jsou zachovány nìkolikeré skalní maxihodiny, take to pùsobí dojmem nìkolika komínù. U mi dohasíná karba, ludra jedna. Horní úroveò Chodby mezi body è. 142 a 143 tedy probíhá nìkde ve výce 10 11 m nade dnem. Té jsme otevøeli Evenovu Adrpaskou horskou vodu, jednalo se o 0,5 l mimoøádnì kvalitní tekutiny èerpané odkudsi z paty Zemìkoule s jemnou pøíchutí jablíèek. Poté si Zbynìk s Merkym odbìhli do Chodby za Androidovým koridorem a zjistili, e vrchol chodby konèí velmi podobnì. A pøesunuli jsme se do Dómu sloních uí, strop jsme odspodu zkoumali ji nìkolikrát, nadìjné místo bylo pøímo nad bodem è. 136, kde je ve stropì mohutný meandr stropního korýtka. Nástup mizerný, skoro vechno do pøevisu na stìnì tvoøené krapasy a sintrovými náteky na blátì. To se tam Pólo srdnatì drásal (foto 2), dolezl do výky cca 10 m, zhotovil tam kotvení a zaèal opìt vytahovat ocelová oèka, v jedné chvíli skoro vypadl, take jsme pro dneek zabalili krám. Vylezl jsem si také nahoru a udìlal pár fotek. Asi 3 m nad nejvyím tandem se komín, resp. stropní korýtko, zvedá a pokraèuje horizontální erozní chodbou. Take jsme to pobalili, necháme to na zítra, udìlali veèeøi a jdeme spát. Taky jsme kotli ankovu explorátorovicu, jen nevíme, z èeho je. 21.00 hod.: Byla oficiálnì zpravena obec o nastalé situaci, resp. místostarostka Milena Blaková, a zároveò byla poádána o vstup na obecní pozemky pro zabezpeèení celé akce. 22.00 hod.: Roman ebela ukonèil záchranné práce v podzemí pro tento den. Sraz pro dalí den byl urèen na 7.00 hod. ráno. Foto 2. Nová Rasovna, nástup do komína v Dómu sloních uí Polo jitìný Zbyòkem (foto R. Zatloukal). Roman rozdal záchranáøské vysílaèky a zahájil oficiálnì záchrannou akci. Lano sputìné volnì v korytì je postupnì bìhem odpoledne fixováno trojicí speleologù (jeden èlovìk ze SZS, Kajman a Martin Paruch) a cca 10 m pøed Koleno, kde kvùli velkému prùtoku nebylo mono dále pokraèovat. 16.30 hod.: Pøíjezd potápìèe z Blanska na základnu. Byl zpraven o situaci a hned odjel k Rasovnì pøipojit se k ostatním záchranáøùm. 18.00 hod.: Potápìè posoudil ponor do Kolena vzhledem k velkému prùtoku vody jako velmi riskantní. Vzhledem k tomu bylo nezbytné sníit prùtok vody v potoce. 20.00 hod.: Vedení jihomoravských hasièù se seznamuje s terénem a vodními pomìry. Rozhodují o pouití výkonných èerpadel pouívaných pøi povodních a o výjezdu skupin hasièù z Brna a Blanska s vybavením pro zabezpeèení záchranné akce. 28.12. 2004 0.15 hod.: Pøijela hasièská kolona z Brna. Hasièi vybudovali základnu na louce pøed Zukalovým mlýnem. V patách za nimi dorazil pøenosový vùz ÈT s redaktory, kteøí zahájili natáèení záchranné akce. Bìhem noci se vybagrovala v korytì Bílé vody pod soutokem s Lipoveckým potokem nádr s hrází pro 18 Foto 3. Holtejn, provizorní zahrazení rybníka (foto J. Fatka). Foto 4. Nová Rasovna, balíme bivak v Dómu bez výzdoby (foto R. Zatloukal). nasávací hubice èerpadel. Hadice od èerpadel byly nataeny údolím pøes potok a do povodòového koryta pøed Starou Rasovnou. Podporu poskytují také dobrovolní hasièi z okolí. 4.30 hod.: Jsou poprvé na zkouku sputìna èerpadla. Naostro se èerpá po doladìní techniky od cca 6.00 hodin. 6.20 hod.: Petr Ondruek s Evenem sestupují do Rasovny, aby zjistili stav vody v podzemí. Voda pod ebøíkem u vodopádu ze Støedních pater viditelnì poklesla. Vliv na to má pravdìpodobnì mimo èerpání i pokles prùtoku vody v Lipoveckém potoce. 7.00 hod.: Pøíjezd vedoucího SZS a opìtovné zahájení práce v jeskyni. Bìhem dopoledne Kajman, Petr Ondruek a Martin Paruch dokonèili fixaci lana a ke Kolenu. V Kolenì je ji asi 5 cm od stropu volná, i kdy prudce proudící hladina. Po výstupu na povrch byly nachystány telefony a kanystr s materiálem a pøivolán potápìè, který by to ve mìl pøepravit za Koleno, do ústí Lipovecké chodby v Dómu II. 9.30 10.00 hod.: Za pomoci ostatních na povrchu bylo hasièi realizováno napoutìní rybníka nad obcí, tj. za pøispìní kolového nakladaèe zahrazení odbìrného místa v korytì Bílé Vody, pøepaení odtoku z náhonu nad rybníkem døevìným bednìním, uzavøení oupátka na výtoku z rybníka a vyèitìní bezpeènostního pøelivu od nanesených neèistot (foto 3). Napoutìlo se a do vystoupení speleologù z Nové Rasovny na povrch (to bylo cca od 10.00 do 15.00 hod.). 11.00 hod.: Pøed jeskyní se pøipravil potápìè. Bohuslav Kocour Koutecký a Petr Ondruek snáí nachystaný materiál ke Kolenu. Po zhodnocení Foto 5. Nová Rasovna, kdy se Bílá voda valí ze Støedních pater (foto R. Zatloukal). situace se rozhodli neèekat na potápìèe a proplavali za Koleno, kde v ústí Lipovecké chodby nainstalovali telefon a kanystr s materiálem. Pøiel rovnì potápìè a spolu poèkali na kontrolu telefonického spojení. Pak vylezli na povrch. 12.00 hod.: Jsme sbaleni, odcházíme, na vylezení 19 komína v Dómu sloních uí nemáme dlouhé háèky (vyrobíme pøítì), na mapování prostor za Mahátmovou kaplièkou chybí provázek (foto 4) . Krátká rekapitulace - v kempu zùstává: PVC plachty na podlahu lonice a atny, 1 hrnec, 1 eus, 2x líce, tupý nù, 1x majzlík, krátká lopatka, 1x kopáèek, 2 ebøíèky, 40 m dynamického lana, 1x smyèka. V Dómu sloních uí visí 40 m statického lana na Y kotvení. V Komínu, kam se Bzunda nikdy nedostane asi 10 m statiky, v Dómu bez výzdoby asi 15 m statiky, dále cca 2,5 kg karbidu, voda do karbidek je v baòoku bez dradla. Pitná voda ze skapu u bodu 132 nachystané prázdné 2x5 l, cca 2,5 l vody v PVC kanystru 5 l. Cukr asi 1 kg, 8 ks patik, 3x inst. polévky, 1x bramkae, 3x teplo Body heat, 2x müsli chrupkavé, 6x deli, 2x margotka, 2x corny, 1x vèelí med, 2x studentská smìs, krabièka mìøièských bodù, visaèky a køídy, PB bomby 2x jedna polovièní, jedna asi ètvrteèní. 12.20 hod.: Vzhledem k nejistotì o èasu návratu ètveøice z Indoor Campu, po dùkladném zváení rizik, vyrazili na rychlý prùstup Lipoveckou chodbou Even Zámek s Petrem Vodákem ze SZS. Kluky potkali ji na zpáteèní cestì z JPS zhruba v místì pùvodního konce Lipovecké chodby pøed Androidovým koridorem. Po krátkém vysvìtlení situace zanechali transportní vaky s výjimkou jednoho s fotoaparátem na místì a vydali se na rychlý návrat. cca 12.30 a 15.30 hod.: Nemáme kam spìchat, take jdeme jen tak na pohodu, poèet vakù odpovídá poètu nosièù. Chvíli si øíkám, e tøeba zrovna dneska Androidùv koridor vyschnul, jene kdy jsme k nìmu dorazili, vidíme, e nevyschnul. Take Zbyòa pøelezl do Pracovitì, já zùstávám v I. jezírku, za mnou je Merky a Pólo zezadu podává transporáky. Sotva proel první vak, slyím z Pracovitì nìjaké hlasy navíc. Ejhle, dorazili dalí nosièi, trochu pozdì, ale pøece. Nicménì nám nìjak zaèala váznout pøeprava, protoe Zbyòa nìco øeí s pøíchozími a mì polehávání ve vodì pøestává bavit, navíc jim nerozumím. Musíme pøece pøetáhnout materiál a pak se mùeme vybavovat. Take lidský øetìz se znovu dává do pohybu, pøetáhli jsme bágly a nasoukali se na Pracovitì. Je tam Even jetì s kýmsi. Kvituji s povdìkem, e jdou nalehko, take jim trochu pøitííme. Even ale zopakoval to, co u Zbyòa ví, na povrchu probíhá obrovská akce na nai záchranu. Tak nìjak se necítíme, e by nás zrovna nìco ohroovalo. Jako dùkaz jest nám pøedstaven Petr Foto 7. Nová Rasovna, odstrojování a vynáka materiálu (foto R. Zatloukal). Vodák ze SZS. Nemá smysl nai debatu o nedorozumìní a neuvìøení nìjak zvlá dramatizovat. My jsme prostì ven li, a u jsme na záchrannou akci vìøili, nebo nevìøili. Jednalo se jen o to, jestli budeme tahat ná materiál z jeskynì, nebo ho necháme na Pracoviti. Nakonec jsme se domluvili, e si potáhnu jen svùj baùek s dokumentací a fotovýbavou. Kdy se budu opoïovat za ostatními, nechám vak v jeskyni. S transporákem mi vydatnì pomáhal Zbyòa s Pólem, a mi ho vzali úplnì. U ve Vaòousovì øeèiti bylo trochu vidìt, e vody pøibylo. Z Hluboké tùnì jí vytékalo celkem dost. V Dómu II vidíme první hmatatelné dùkazy, e se doopravdy nìco dìje. Je tam nainstalovaný telefon, do tmy svítí velký plastový barel, smìrem ke Kolenu je nataené fixní lano a teèe docela hodnì vody Bílé. Petr zatelefonoval na povrch, e se vichni v poøádku vracíme. Pøipadá mi zbyteèné, abychom se vraceli s prázdnýma rukama, take navrhuji vechno demontovat, sbalit a vynést. Kdo ví, kdy se nám podaøí zase se sem dostat. Tuím, e jsem el 20 pøedposlední, Pólo za mnou jetì balil lano. Vzal jsem svùj transporák a vyrazil proti proudu Bílé vody ke Kolenu. Vak jsem nesl nad hlavou, co situaci troku komplikovalo, protoe neel procpat pøes vzduchovou mezeru zároveò se mnou. Nìco se muselo potopit a vak to být nemìl. Mimo karbidku jsem u mìl rozsvícenou i elektriku, èili vzhùru dolù. Procpal jsem vak a vynoøil se na druhé stranì Kolena, okamitì jsem se dostal pod vodopád valící se vody a el opìt ke dnu. Chvíli jsem se tam motal, a se mi podaøilo zachytit elezné trubky po Absolonovì neúspìném èerpáku z roku 1935 a vykrábat se z vody do proudu vodopádu, posléze i nad nìj. Transporák se mezitím plouchal ve vlnkách a tváøil se celkem neutrálnì. To jsem ho popadl a pílil pryè. Po nìjaké dobì jsem si vimnul, e jsem jaksi zapomnìl pouít fixní lano. Inu co, i zachraòovaný se napoprvé dopoutí rùzných chyb. Z naeho starého fixu plandal ve vodì asi 1,5 m dlouhý cancour. K ebøíku se u lo docela dobøe, ovem tam jsem se zahledìl na vodu, valící se ze Støedních pater (foto 5), e jsem si udìlal jetì jedno krátké potápìèské intermezzo a zahuèel znovu pod hladinu. Natìstí opìt bez divákù. Koneènì na ebøíku jsem párkrát cvakl piezem, ale karba nenaskoèila. Automaticky jsem po ní hmátl a kde nic tu nic, jen volný konec hadice. Mùj vìrný, vlastnoruènì zkonstruovaný pøístroj - karbidka Vavøinka, která mì v jeskyních doprovázela asi od roku 1987, byla pryè. Tak to bychom mìli. Asi jsem se v Kolenu zmítal dost intenzivnì. Poslední ebøíky a koneènì vchodová møí. Kdy jsem vykouknul ven, mojí první reakcí bylo opìt rychle zalézt zpìt. To pøece není moné, vdy ten ubohý most nad propadáním se pod tíhou èekajících lidí mohl prolomit. Trochu dezorientován, a navíc jsem se znaènì stydìl, neb mi role zachraòovaného nìjak nesedla, jsem se koukal co nejrychleji odklidit na boudu. Navíc jsem byl docela promáèený a pøece jenom byl prosinec. Snail jsem se aspoò namátkou nìkterým známým lidem podìkovat a znovu se zeptal, zda-li hasièi opravdu pøeèerpávají Bílou vodu. Kdosi mi øekl, a se teda podívám na propadání, co jsem promptnì uèinil a opìt nevìøil vlastnímu zraku. Dole v Hrádském lebu bylo nataené cosi, co mi v první okamik pøipadalo jako rozpitvaný optický kabel (foto na 2. stranì obálky). Tady se opravdu nìco dìlo. Natvaní zástupci hromadnì manipulaèních prostøedkù se i pøes své zklamání, e jsme nebyli vyneseni v igelitových pytlích, snaili na cosi zeptat. Take jsem postupnì 4x odpovìdìl, e jsme doopravdy nic netuili. Na boudu jetì doel nìjaký bambula z Mladé fronty, který na úvod øekl, e se mu vybily baterky v diktafonu, ale bude si ve pamatovat. Dokonce nae jména jsem mu musel napsat na papír sám, zøejmì jetì chlapec nedospìl ke znalosti psaní. Vzhledem k tomu, e se ve svém profesním ivotì tiskových konferencí úèastním docela pravidelnì, tak mohu jen sue konstatovat, e s podobným diletantem jsem se u hodnì dlouho nesetkal. Úroveò jeho èlánku byla výe uvedenému zcela adekvátní. Ne jsme se dali aspoò trochu do poøádku, hasièi ve sbalili. Take kdy jsme jim li podìkovat, na louce pøed Zukalovým mlýnem u nebyla ani noha. 30. 31.12. 2004 V následujících dnech jsme do Nové Rasovny sestoupili jetì dvakrát a na Silvestra dokonèili odstrojování (foto 7). Vekerý materiál odloený na Pracoviti tam v únoru 2005 stále leel, protoe vodní podmínky pro sestup byly buï patné, nebo jetì horí. Proèpak se nám to celé nìjak zvrtlo? Amatérská speleologie s sebou nese vechny klady (dobrovolné nadení) a zápory (uskuteèòujeme ji tehdy, kdy máme èas) laického pøístupu. S odstupem èasu mùeme konstatovat, e jsme mìli Indoor Camp 2004 realizovat v první pùli bøezna 2005. Zádrhel je v tom, e vichni zúèastnìní z holtejnské skupiny jsou daòoví poplatníci a neijí z nejrùznìjích soc.dávek (co poskytuje neomezené mnoství volného èasu), ani nejsou profesionálními jeskyòáøi. Mají proto více èasu pro svoje hobby pøes vánoce, ne zrovna v bøeznu. 21 Bádání nad závislostí hladin Kolena a Macoského sifonu v Nové Rasovnì Even Zámek (ZO 6-15 Holtejnská) Pozorování 1. a 2.8.1992 1.8. dvì bouøky odpoledne, pøíval kalné vody v Lipoveckém potoce, následnì byl sledován nástup vody v Kolenu a pod dlouhým ebøíkem, tj. smìrem od propadání (jedná se o poslední ebøík pøed vchodem do Støedních pater). Macoský sifon 170 cm, Spojovací chodba suchá. 2.8. v Kolenu loue (16. pøíèka) ve Spojovací chodbì mnoho vody lze pøelézt rozporem, Macoský sifon -2 cm, tj. témìø plný. Od Spojovací chodby teèe v Macoské chodbì potok do sifonu. Do propadání ádná voda neteèe. Potok v Lipovecké chodbì asi 2 x zvýený prùtok. Sráky: v èervenci na stanici v Rozstání zaznamenány poslední významnìjí sráky 11.7., a to 8,3 mm (celkovì èervenec podprùmìrný mìsíèní úhrn 14,6 mm), 1.8. zde naprelo 31,4 mm. Hladina vody v Kolenì a Macoském sifonu spolu normálnì nesouvisejí Napø.: 26. ledna 1991 Koleno jen stìí prùchozí voda na tøinácté pøíèce ebøíku a Macoský sifon 10 cm nad bodem è. 32; 22. záøí 1991 v Kolenì sucho a Macoský sifon 5 cm nad bodem è. 32. Podobných situací bylo pozorováno víc. Z uvedeného plyne to, co bylo potvrzeno také mìøeními vodivosti vody v Macoském sifonu, Lipovecké chodbì, Lipoveckém potoce a Bílé vodì (Zámek, 1996), a sice, e dokud nepøetéká voda z Kolena do Dómu II a Spojovací chodby, tak voda v Macoském sifonu nepochází z Bílé vody, ale pouze z povodí Lipoveckého potoka. Jinými slovy, podzemní rozvodí mezi Lipoveckým potokem (resp. vodami z povodí Lipoveckého potoka) a Bílou vodou je za normálních a niích stavù vody v Nové Rasovnì mezi Kolenem a Dómem II. Hladina vody v Kolenu se mìní rychle, nìkdy a pøíli Napø.: 20.5.1995 Koleno plné, voda teèe zpod ebøíku u Støedních pater smìrem od ponoru, tj. výraznì nadprùmìrný stav. 27.5.1995 Koleno suché. V opaèném smìru (zaplnìní Kolena) to je mnohem rychlejí. Napø. pøedloòské pozorování: 5.10.2003 v 11:30 hodin Koleno zcela suché, venku dé. 5.10.2003 v 16:30 hodin Koleno plné, Støedními patry ale voda neteèe. Koleno se mùe, jak plyne z uvedených skuteèností, zaplnit bìhem nìkolika hodin, a to v extrému a do úplného uzavøení. To by mohlo být velmi nezdravé pro badatele ve Spodních patrech a JPS, zejména pøi delích akcích. Jednak hrozí uzavøení v jeskyni a v pøípadì uváznutí v niích prostorách pøi velké povodni (Lipovecká chodba po Vaòousùv dóm) i utonutí. Prùmìrné hodnoty vodivosti [ìS.cm-1]: Macoský sifon ....................... 469,0 Potok v Lipovecké chodbì ..... 467,5 Bílá voda na povrchu .............. 323,3 Lipovecký potok ...................... 461,5 Je také nutné zdùraznit, e voda, obvykle tekoucí ze tìrkù v Macoské chodbì do Macoského sifonu, je voda z Lipovecké chodby. Potok pøitékající do Druhé komory Macoského sifonu je také pùvodem z Lipovecké strany. Dìkuji za vstøícný pøístup a spolupráci ÈHMÚ. Podrobnìjí bádání bude následovat. Vycházím z bádacích knih holtejnské skupiny, kde jsou záznamy i o stavech vody pøi jednotlivých akcích. Literatura: Zámek E. (1996): Hydrologické pomìry jeskynì Nová Rasovna. Speleo 22, s. 15-19, Praha. 22 Copak nám to teèe pod Tetínem II aneb proè kopat v Tetínských propástkách Petr Nakládal (ZO 1-02) (spolupracovali: Dohnal Jiøí, Goliá Viktor, Jánì Zdenìk, Machulka Martin (ZO 1-02), Majer Martin (ZO 1-02), Valenta Jan) Protoe tento èlánek bude skrz naskrz propikován odbornou geologickou terminologií, zaènu ponìkud zeiroka. Pøed dávnými a dávnými èasy nám do Evropy trochu drcla Afrika. Proti tomu samozøejmì ihned povstaly Alpy. Jako dalí dùsledek tohoto jevu se k nám pøipojilo Slovensko (aby se za nìkolik dalích desítek miliónù let mohlo zase odtrhnout). Èechy vzhledem ke vzniklým tøenicím na severu trochu popraskaly. Prasklinami v zemské kùøe se vydalo havé magma k povrchu, aby zde vytvoøilo základ k souèasnému Èeskému støedohoøí. Sopeèná bariéra, jí je Èeské støedohoøí pouze slabým odvarem, se stala pro vodní toky na nìjakou dobu nepøekonatelnou pøekákou. V období, kdy u po zemském povrchu pobíhali a zvìø lovili lidé (nebo tvorové, kteøí je vzdálenì pøipomínali) si Vltava (pro Kelty) nebo Labe (pro Germány) nalezlo cestu skrze erozí silnì poramocené bývalé sopky Èeského støedohoøí. Rozdivoèelá mladá øeka se zaèala s velkým apetitem zakusovat do èerstvì vyklenutého Èeského masivu za vzniku ostøe zahloubeného koryta. Tento v oné dobì módní trend byl obèas podporován, obèas potlaèován, klimatickými výkyvy dob ledových a meziledových. Protoe Vltava, jako matka naich øek, si aktuální módní trend vymyslela, tak i její posluné dcery, napøíklad Kamenice, Plouènice, Ohøe, Berounka a Sázava, jej pøevzaly a dále propagovaly. (Laskavý ètenáø jistì poznal, e se mílovými kroky blííme z oblasti Èeského støedohoøí do Èeského krasu.) Stejnì jako Vltava, tak i Berounka se zaèala zaøezávat do Èeského masivu. V oblasti východnì od Berouna to znamenalo øíznout si cestu v té dobì ji patrnì zkrasovìlými vápenci Barrandienu. Podzemní vody poklidnì proudící dávnými jeskynními systémy si tak, jistì ke své nelibosti, musely hledat jiné cesty do novì utváøeného vodního toku. Jak dle klimatického dirigenta musela Berounka zahlubovat nebo naopak zasedimentovávat své koryto, tak i voda protékající podzemím si musela buï hledat cestu hloubìji, nebo si mohla v poklidu vytváøet podzemní chodby. A teï pozor, pùjde do tuhého. Podle nových seismických geofyzikálních mìøení (Geofyzikální výzkum v kvartérní nivì øeky Berounky severnì od obce Tetín, Dohnal J., Jánì Z., Valenta J. (2003), nepublikovaná zpráva, archiv Èeské geologické sluby, Praha 2004), za které musím podìkovat RNDr. Karlu ákovi, si kdysi podzemní vody v klidu a volnì vytékaly do skalního koryta Berounky pod Tetínem (výková úroveò skalního dna cca 204 m n. m.), je se v té dobì v místì dnes známého Tetínského vývìru nacházelo 9 a 12 m pod souèasnou umìle navezenou cestou podél Berounky (obr. 1 a 2). Voda zde patrnì vytékala na køíení ikmé tektonické pukliny a rozíøené subhorizontální poruchy (výková úroveò skalního dna Tetínského vývìru cca 206,5 ÷ 203,5 m n. m.). Bohuel, døíve ne jsme staèili tento systém prozkoumat, nejvyí tvoøitel krasu nakázal Berounku, a tedy i vývìr, zasedimentovat tìrky. Voda se vak proti jeho rozhodnutí vzbouøila, o èem ji máme i písemné záznamy (Jelínkùv plánek Tetína z roku 1883 doplnìn o místopisné údaje øídícím uèitelem Pechem z roku 1930) a zaèala i pøes nános sedimentù vyvìrat v oblasti pod hradem. Co vak nezvládl tvoøitel, zvládli stavitelé trati PrahaBeroun a milou podzemní vodu zadupali tzv. stavebními úpravami témìø nadobro pod zem. Pøeruení tratì r. 1940 (nìkteré prameny uvádìjí rok 1942) pak u bylo jen pouhou drobnou vzpourou proti vùli èlovìka. A teï zpátky k dneku. V souèasné dobì se má za témìø prokázané, e podzemní voda ze systému, který konèí Tetínským vývìrem, odtéká pøes tìrkopískové sedimenty do Berounky (viz èlánek ve Speleu è. 39). Pøi mocnosti tìrkù v korytì Berounky cca 4 ÷ 6 m (seizmikou zmìøená mocnost 9 m, z toho 2 ÷ 3 m navigace a 1 ÷ 2 m hloubka toku) se není co divit, e cca 10 ÷ 20 l.s-1 podzemní vody vyvìrá tak, jak jsme namìøili, spíe u bøehu ne uprostøed koryta.V souèasnosti vak otázkou není, kde a jak podzemní voda vyvìrá, ale odkud se tam vlastnì bere. Je jasné, e podzemní vody v Tetínském vývìru nevznikají, ale pøitékají sem z celého hydrogeologického povodí. Kdybyste mìli nìkdy cestu okolo, tak se podívejte na skalní kuloár kolem Tetínského vývìru (obr. 2). Ke vzteku geologa tam 23 Obr. 1. Tetín - niva Berounky, mìlká refrakèní seizmika. Profil 2 - Tetínský vývìr. (Hloubka báze skalního dna pøed Tetínským vývìrem podle tomografie cca 12 m, podle hloubkového øezu cca 9 m. Do textu pøevzat údaj 9 m.). systému pramen pod Domáovem - Tetínský vývìr, ák K., Vysoká H., Bruthans J., Hlaváè J., èasopis Èeský kras XXX/2004 str. 45 ÷ 50, Muzeum Èeského krasu) lze na základì znalostí o hydrologické stavbì v okolí Tetína a odtoku podzemních vod Tetínským vývìrem soudit, e v úrovni kulminace povodòové vlny (cca 2 m) se v podzemní nachází cca 300 m3 volných prostor (kdy si trochu zafantazíruji, tak to vyjde na 4 000 m3). To u je èíslo, které stojí za podrobnìjí prùzkum. Otázkou je, kde zaèít. nad ním není ádná vertikální puklina. Pøi bliím ohledání si vak bystrý speleolog vimne nedalekého výrazného záøezu, který slouí i jako pøístupová cesta z torza Tetínského hraditì k øece. Je na nìm vyvinuta i drobná jeskynì, pojmenovaná jako Trhlinová. Ve spodní èásti cesty se nachází kus balvanu klínovitého tvaru, který zpestøuje pøístup od hradu k øece horolezeckou vlokou (obr. 3). Potenciální místo transportu podzemních vod z hydrogeologického povodí Tetínského vývìru by tedy bylo. S velkou pravdìpodobností je jím právì ten záøez vytvoøený na tektonické porue SJ, indikované i geofyzikálním seizmickým mìøením (obr. 1). Co se vak na ní a kolem ní dále odehrává? Celkem vzato nic moc. Pouze se výraznì morfologicky projevuje jako záøez pøístupové cesty k hradu a v její blízkosti jsou vyvinuty jeskynì Trhlinová, Tetínské propástky a jeskynì Biilu (obr. 4). Smìrem dále k jihu od jeskynì Biilu se vak u pøíli morfologicky neprojevuje. Patrnì je v onìch místech ukonèena na nìkteré z tektonických poruch ve smìru VZ nebo JZSV, morfologicky se v tìchto místech více uplatòujících. Puklinový systém dal o sobì vìdìt i pøi povodních v roce 2002. Dle pøímého pozorování RNDr. Karla áka (Hydrogeologie krasového Obr. 2. Situace kolem Tetínského vývìru (foto M. Majer). 24 Obr. 3. Pøístupová cesta od Berounky k hradu tektonická porucha (foto M. Majer). Kopat v oblasti Tetínského vývìru? Kdybych mìl v kapse povolení pøeruit tra Praha Beroun, za zády malou stavební firmu s tìkou mechanizací a schválený grant o rozpoètu v prvních milionech, tak by to lo. Mimo pøeloky u zmiòované trati by bylo nutné kopat 6 ÷ 7 m ve zvodnìlých a hydraulicky propustných tìrkopískových sedimentech Berounky (Berounka u Tetínského vývìru cca 213 m n. m.). Do jámy by tak pøitékala voda z øeky i z jeskynì. Protoe na základì výsledkù èerpacího pokusu z Tetínského vývìru lze pøedpokládat, e vývìrová oblast jeskynì je té vyplnìna tìrkopísky, pak by vlastní prolongace byla urèena spíe pro otrlé kopáèe vybavené pro pøípad nenadálých prùvalù vod potápìèskou výbavou. A co nad tratí kolem kamene v záøezu pod hradem (viz obr. 3)? Problém je vlastnì totoný. Kam s vytìeným materiálem? Na tra? Dalí problém by nastal pøi dosaení vodní hladiny. Lze oprávnìnì pøedpokládat, e pokud by tam byla vyvinuta jeskynì, tak by to bylo v úrovni skalního dna tìrkových sedimentù Berounky. Tedy opìt riskantní práce pro otrlé kopáèe se znaèným technickým vybavením nebo pro skupinu jeskynních potápìèù. Dalí monost jeskynì Trhlinová. Ta se nachází cca 35 m nad hladinou Berounky. V zimì z ní sice vychází prùvan, ale pøi podrobné prohlídce nepøístupných èástí mojí manelkou (kdo ji zná, ten pochopí výka 146 cm, váha tehdy 32 kg) byla objevena pouze úzká puklina. Tu by lo sice hiltkami roziøovat, ale opìt je zde problém, kam s materiálem? Na tra nebo lanovkou na hrad? Pod Foto 1. Vliv vývìru podzemních vod na led v Berounce (foto M. Majer). Foto 2. Stavebnì upravený obèasný vývìr Tetínské vyvìraèky (foto M. Majer). vodní hladinou by bylo moné puklinu roziøovat pouze pomocí dùlních trhavin. Získat povolení k tìmto pracím v tìsném sousedství trati? To bych musel mít otce pøinejmením øeditelem báòského úøadu. A co víc, opìt je tady problém co kdy se dostøílíme do jeskynì zanesené zvodnìlými tìrky. 25 Obr. 3. Situace podzemních prostor v okolí Tetína. 26 Foto 3. Èerpací pokus v Tetínské vyvìraèce (foto M. Majer). Foto 4. Oblast vývìru podzemních vod do Berounky pod Tetínem (foto M. Majer). A co takhle jeskynì Biilu. Ta je prokazatelnì vyvinuta na systému puklin, s velkou pravdìpodobností pøivádìjícím podzemní vodu do Tetínského vývìru a vyvìrání v Berounce. Ve vzdálenosti cca 250 m od Berounky se nedají oèekávat problémy se zvodnìnými tìrkopísky. Podle pamìtníkù kdysi mizel pøed jeskyní i Tetínský potok, v souèasné dobì ji stavebnì upravený do podoby tetínské kanalizace. Vánìjí skvrnou na kráse tohoto místa je skuteènost, e výchozí úroveò se nachází cca 50 m nad hladinou Berounky. A to nejlepí na konec Tetínské propástky. Ty jsou té prokazatelnì vyvinuty na puklinovém systému, navazujícím na Tetínský vývìr. Oproti jeskyni Biilu jsou vak o cca 22 m níe (na hladinu Berounky 28 m samozøejmì minus souèasná hloubka propástek 8,2 m) a o 100 m blíe k vývìru. Z hlediska potenciálních prolongaèních prací se tak dostáváme do docela sluných mìøítek. Dalím argumentem pro kopání v Tetínských propástkách je i nìkdejí existence nedaleké jeskynì Turské matale, nacházející se v podobné výkové úrovni (spodní patra), odtìené v záøí 1890. Podle zbylých fragmentù jeskynì se dá pøedpokládat, e se jednalo o vývìrový systém, oputìný po posledním zahloubení koryta Berounky. Oèekávám, e prolongací Tetínských propástek bude zastieno dosud aktivní øeèitì nebo starí jeskynní systém probíhající ve vyí výkové úrovni. Uvedené mylenky, související s pokusem o zastiení podzemního øeèitì pøivádìjícího vodu do Tetínského vývìru, byly konzultovány s dalím geologem RNDr. Viktorem Goliáem z PøF UK. Tento praktický geolog, který je na rozdíl od geologù salónních obdaøen geologickým èichem, pokraèování prací v Tetínských propástkách také podpoøil. Vekerá vìdecká argumentace vak bledne pøed skuteèností, e za stejným úèelem zaèal v Tetínských propástkách kopat ji velký Bidlo. To jen potvrzuje, e jsme na správné cestì do podzemních prostor Tetínského vývìru. Dalí pøipravované a navazující èlánky: Copak nám to teèe po 5 letech aneb První objevy Copak nám to teèe po 10 letech aneb U jsme na aktivním toku Copak nám to teèe jetì po 20 letech aneb Jak trhat hajzlpapír v kadibudce (èti: Jak správnì oznaèovat vstupenky u vchodu do pøístupné jeskynì) 27 ZAHRANIÈNÍ AKCE Krasové a pseudokrasové jevy v andezitových tufech a vápnitých fosilních pùdách eocenního a oligocenního stáøí na lokalitì Gran Barranca (Provincie Chubut, Argentina) Radek Mikulá Díky dlouhému geologickému trvání subdukèní zóny podél západního pobøeí Jiní Ameriky je podstatná èást hornin Patagonie (s výjimkou samotných And a pobøení zóny) tvoøena andezitovými tufy, které vznikaly jako dùsledek opakovaných sopeèných výbuchù pliniovského typu v andské oblasti. Bìhem delích period bez spadu vulkanického popela docházelo ke vzniku pùdních horizontù, které jsou dnes èásteènì zpevnìné vápencem v podobì konkrecí i tmele ostatních sloek. Mohutné odkryvy v tìchto málo zpevnìných horninách vytváøejí svérázné prostøedí pro vznik jeskyní. Klasickou lokalitou, odkrývající pøirozenými skalními srázy tyto vrstvy, je Gran Barranca (viz 3. strana obálky) u jezera Colhué Huapi, asi 120 km západnì od mìsta Commodoro Rivadavia (Bellosi a Genise 2004). Jeskynì a dutiny, které jsem na této lokalitì mìl monost vidìt, jsou nevelké (do 20 m délky), ale zpùsobem vzniku jsou zajímavé. Mineralizované pùdní horizonty, obvykle do 1 m mocné (obr. 1), oddìlují èasto nìkolik desítek metrù silné polohy málo zpevnìných tufù a vytváøejí tak øímsy a erozní stupnì. Protoe vrstvy jsou uloeny horizontálnì nebo jsou jen velmi mírnì uklonìny, perforace desky vytvoøené obnaením pùdního horizontu (ke které mùe dojít rozpoutìním - tedy krasovìním nebo rozpukáním - tedy pseudokrasovým pochodem) zaène fungovat jako lapaè srákové vody, kterou vysílá do slabì zpevnìných tufù (obr. 3.1). Ty se zaènou vymílat a èasem se vytvoøí vysoké prostory, jakési soutìsky pod zemí (které mohou, ale Obr. 1. Mineralizovaná fosilní pùda, vzniklá v období oligocénu na andezitových tufech. Nápadné jsou shluky a tunely pøedstavující hnízdní komùrky hmyzu a drobná modelace vrstvy korozí. Valounky (s velkým podílem jaspisu), leící na vrstvì, byly pøineseny u bìhem oligocénu øekou z And. Mocnost vrstvy je asi 40 cm (foto R. Mikulá). Obr. 2. Horizontální prostora se zøícenými bloky, asi 1 m vysoká, vznikla v dùsledku kolapsu vertikální podzemní soutìsky (foto R. Mikulá). 28 nemusejí pokraèovat povrchovou èástí; obr. 3.2). Dalí monou fází vývoje je kolaps této vertikální prostory. Tím se mùe vytvoøit naopak horizontální dutina, plná nestabilních blokù náchylných k dalímu øícení (obr. 2, 3.3, 3.4). Pozoruhodným prvkem mikroreliéfu zdejích dutin jsou klastické krápníky (viz obálka) ), èastìji stalagmity ne stalaktity, které vytváøí voda s pøímìsí andezitového popela, skapávající ze stropù dutin. Podobný pochod, tedy vznik krápníkovitých forem z materiálu pøenáeného v suspenzi, je asi veobecnì pomìrnì rozíøený urèité analogie byly pozorovány i v jiných geologických situacích (a snad budou èasem adekvátnì zveøejnìny). Literatura: BELLOSI E.S., GENISE J.F. (2004): Insect trace fossils from paleosols of the Sarmirento Formation (middle Eocene Lower Miocene at Gran Barranca (Chubut Province). In: Bellosi, E.S. Melchor, R.N. (eds.): Ichnia 2004, First International Congress on Ichnology, Fieldtrip Guidebook, p. 15-29. Museo Paleontologico Egidio Feruglio, Trelew. Obr. 3. Jednotlivé fáze vzniku dutin v andezitových tufech pøekrytých mineralizovanou fosilní pùdou. Vysvìtlení v textu. PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ Dùl Svatá Trojice u Godrových domkù v Krkonoích Petr Janák, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) pro historii udìlali k otevøenému ústí nauènou stezku. Nezbylo nic jiného, ne ústí zaregistrovat do kategorie nebezpeènosti 2. V roce 2003 se nám podaøilo získat zakázku na zajitìní a ústí bylo osazeno elezným rotem s otvírací brankou, ve na dùkladném neuzavøeném betonovém vìnci. Zajitìním se dílo na rozdíl od mnoha jiných zachránilo, protoe hrozilo postupné zøícení rozvolnìného ústí. Jenom dìti tam opìt lézt nemohou, èasový kruh se po více ne 30 letech uzavírá. Ústí starého dùlního díla se nalézá na lokalitì Godrovy Domky na katastrálním území obce Dolní Je to ji hodnì let, kdy se Plukovník, co by jetì malý kluk, se svým otcem prokopali za pomoci kyblíku a lopatky na smetí do staøiny, kterou mìli kousek za svojí chalupou. Uplynula dlouhá doba, Plukovník pøiel k nám do skupiny a svojí lokalitou se pochlubil. Nám se tenkrát malá podzemní dutina nezdála nijak zajímavá a více jsme se o ni nestarali, protoe v programu byly jiné, perspektivnìjí lokality. V roce 2001 jsme získali zakázku od MP na geologický úkol: Vyhledávání starých dùlních dìl na území Královéhradeckého kraje. Dávno zapomenutou díru jsme navtívili a s hrùzou zjistili, e místní nadenci 29 magnetitových skarnù, které jsou strmì uloeny v pruhu chloriticko muskovitických albitických svorù s vlokami erlánù a vápencù. Horniny jsou souèástí velkoúpské skupiny krkonosko-jizerského krystalinika, øazené ke støednímu proterozoiku. Zrudnìní je v podobì jemnozrnného magnetitu a drobných shlukù hematitu vázáno na erlány. Novì byly pøi dokumentaci nalezeny páskované rudy, které zatím v Krkonoích nebyly popsány, a které pøipomínají rudy ze títových oblastí Skandinávie. Vzorek rudy byl odebrán, ale podrobný petrologický a mineralogický prùzkum zatím nebyl proveden. Na krkonoské pomìry rozsáhlá dùlní èinnost byla na nedaleké Hanapetrovì Pasece. Nejstarí zprávy jsou z roku 1556 a dále tìba probíhala s rùznou intenzitou a èasovými pøestávkami. Nejintenzivnìjí doloená tìba probíhala v letech 1791 a 1801. O starých pracích u Godrových domkù jsou zprávy velmi kusé a podle povrchového prùzkumu byla hornická èinnost nesrovnatelnì mení ne na Hanapetrovì Pasece. Kratochvíl (1957) zde uvádí jámy na krevel nebo cinobrovou rudu. Jakékoli podrobnìjí historické zmínky o této lokalitì se Obr. 1. Odval úpadní toly Máma v Rùovém Dole. Dvùr (Královéhradecký kraj) na svaitém lesním pozemku Správy Krkonoského národního parku. Ve vlastním ústí a bezprostøedním okolí je nálet mladých listnáèù. Souèasný vstup se v terénu projevuje jako nepravidelná nálevkovitá deprese 8 x 5 m, protáhlá ve vrstevnicovém smìru. Na s. a v. stranì má deprese svislé skalní stìny. Deprese je ve svahu lemována odvalem. Na dnì deprese je otvor rozmìrù zhruba 2 x 3 m, na kterou v hloubce asi 5 m navazuje podzemní dobývka. Zachovalá èást dobývky je zhruba kruhovitého pùdorysu a vstup je na vrcholu kuele blokovité suti. Severním smìrem, kam dobývka s nejvìtí pravdìpodobností pokraèuje, se nepodaøilo pøes zával proniknout. Souèasný vchod je propadlý strop a pùvodní tìební vchod úpadní tola je v plánku oznaèen písmenem B. V souèasnosti je z povrchu ucpán nevelkou zátkou balvanù a hlíny. V okolí jsou jetì dalí mení deprese a odvaly. Mùe jít té o propadlé komorové dobývky, jak dosvìdèuje torzo podzemní dutiny v kruhovité depresi sz. od popisované dobývky. Dùlní dílo je zaloeno v protáhlé èoèce Obr. 2. Svatá Trojice - Dolní Dvùr, Godrovy domky. 30 podkladù z prospekèního prùzkumu. Surovina: Fe-rudy. Geoindustria n.p. Praha. (ÈGS Geofond P20378) JANGL L. (1956): Krkonoská loiska 4: Historie dolování na lokalitách Herlíkovice a Hanapetrova Paseka. Èeský báòský archiv Kutná Hora. (ÈGS - Geofond P08227) KRATOCHVÍL (1957): Topografická mineralogie Èech V. (O-Ø). Nakl. Èeskosl. akademie vìd. Praha. MIK O., TÁSLER R., TOMÁKOVÁ Z. (2001): Vyhledání starých dùlních dìl na území Královéhradeckého kraje. MS, Èeská speleologická spoleènost Albeøice, ÈGS Geofond Praha. nepodaøilo zatím dohledat. Podle nepotvrzených zpráv z roku 1650 zde byl dùl a nesl jméno Svatá Trojice. Toto jméno jsme pracovnì pro lokalitu pouili, i kdy jsme si vìdomi, e není ovìøené. Na základì prùzkumu vak mùeme konstatovat, e popsaná dobývka je na lokalitì rozhodnì nejvìtí. V roce 1959 probíhaly na Hanapetrovì Pasece a v pokraèování pruhu erlánù na Godrovy Domky prùzkumné a mapovací práce. Dalí prùzkum plánovaný na léta 1960-1961 (vrtné a báòské práce) ji nebyl pro nedostatek financí proveden. Pro zájemce výbìr literatury: HORNYCH V., CIMBÁLNÍKOVÁ, MALÁSEK (1963) : Závìreèná zpráva Hanapetrova Paseka. Úkol è. 512 100 014, 512 110 022. Kompletace Mìstské podzemí v Jirkovì u Chomutova Václav Cílek Úvod Joska Øehák, který aktivnì pracuje v západních Èechách a to zejména v ateckém podzemí, pøizval J. Hromase a mne nìkdy poèátkem roku 2004 k jakémusi ohledání situace v rozsáhlém bluditi tzv. pivovarských sklepù v Jirkovì a k poradì na místním úøadì, co s podzemím dìlat dál. Vypracoval jsem pro nìj a pro úøad základní charakteristiku jirkovského podzemí a návrh dalích moných prací, který zde pøedkládám. pro nebezpeèí zátopy. Míní se tím pravdìpodobnì postupné sesedání a zatápìní terénu v místì uhelných dobývek, které bylo èásteènì odpovìdné i za vznik nedalekého Kamencového jezera, kde probíhala jak povrchová, tak podzemní tìba kamencové suroviny. V 18. století mìsto dvakrát vyhoøelo, v druhé polovinì 20. století byla vìtí èást mìsta zbourána a nahrazena moderní zástavbou. Sachunský (1972) se dlouhodobì zabýval poznáváním mìstského podzemí. Uvádí nìkolik úryvkù z dìjin Jirkova (PENSLER 1928): V letech 1555-1557 byl pod vedením purkmistra Enderleho vyhlouben tzv. Pískový nebo té Dlouhý sklep, který mìl 105 oddìlení a byl pouíván rovnì ke kvaení piva. Za roèní nájem byl pronajímán obèanùm. Je jirkovskou pamìtihodností. Nìkterá oddìlení jsou dodnes pouívána. Dále èteme: Já, níe podepsaný zednický mistr v Jirkovì, jsem v roce 1724 v polovinì mìsta Jirkova obnovil a vyzdil staré zavalené dùlní chodby a achty, vedoucí ze dvora radnice pod Tkalcovskou ulicí k Seifertovu domu, jako i chodbu vedoucí z rynku k mìstskému mlýnu a chodbu zaboèující Panskou ulicí k Seifertovu domu a vedoucí a ke staré papírnì. V roce 1738 jsem opravil a vyzdil chodbu vedoucí z radnice a za Vinaøickou ulici Martin Rudolph, 1739. Mapování podzemí probìhlo nìkolikrát. Vechny dostupné mapy jsou podobné, èi s rùznou pøesností zamìøení, totoné. První zjitìná mapa je mapa Karla Langa, 1 : 500 z roku 1928, která uvádí Pøehled starích výzkumù Mìsto Jirkov vzniklo v polovinì 13. století jako kolonizaèní farní ves na bøehu potoka Bíliny. Ves pøísluela k hradu Èervený hrádek, který byl po roce 1579 renesanènì pøestavìn a pozdìji upravován za úèasti slavného Jeana Baptisty Matheye. Na zámku se v roce 1688 narodil slavný sochaø Jan Brokof. Mìsteèko bylo situováno pøi významné obchodní cestì z Prahy do Saska. V roce 1507 získalo právo hradeb a výroèních trhù. V roce 1554 dolo k objevu kamencových loisek. Uhelná sloj s vysokým obsahem sulfidù zasahovala ji pod spodní tøetinu námìstí. V parku u mìstských hradeb naproti kinu býval jetì nedávno odval z kamencového dolu. V roce 1579 byla uzavøena smlouva o zastavení dolu svatého Kritofa. V roce 1693 byla tìba zastavena, ale o století pozdìji (1760) Jirkovtí opìt podali ádost o dolování. ádost byla odmítnuta kvùli nebezpeèí propadù, a jak uvádí Kratochvíl (1960), 31 jen èást podzemí. Druhý, pomìrnì pøesný plán (zamìøovaný jenom kompasem a pásmem, hlavní tah teodolitem) je plán R. Sachunského (1972). Tøetí plán je uveden v práci Marka a Mrázka (1979). Ètvrtým plánem je zamìøení M. Vrbíèka z let 1995 - 1996. Podrobný plán je rovnì uveden ve zprávì J. Øeháka (2003). Kromì toho byl v zájmovém území v roce 1996 provádìn Ing. E. Beneem geofyzikální prùzkum pomocí georadaru. V samotném podzemí byly zjitìny mapovací body tøí generací nejstarí jsou døevìné kolíky s korodovanými eleznými høeby, dále se objevují ploché destièky, ale nejlépe zachované a dohledatelné jsou polygonální hliníkové títky s vyraenými èísly. Základní charakteristika podzemí je podána ve dvou zásadních pracích Sachunského (1972) a Marka a Mrázka (1979). V roce 2003 dolo v prostoru høitì za hasièskou stanicí k propadu a zranìní hasièe. Zároveò se objevila nutnost sanovat podzemní chodbu u restaurace Na rùku, kde hrozí zøícení títové stìny do podzemí. K tomuto problému byla vypracována dvì ponìkud odliná øeení (VOPAT 2003, ØEHÁK 2003). Pøi dalím jednání na jirkovské radnici (25.3.2004) za úèasti výe uvedených stran, Ing. Tykara zástupce HBZS, J. Hromase a autora tohoto sdìlení, bylo konstatováno, e celý problém je irí, ne pouhé zabezpeèení dvou rizikových míst. Radnice by pøedevím mìla mít dost podkladù k tomu, aby se rozhodla k nìjaké dlouhodobé strategii zabezpeèení systému Pivovarských sklepù. Tato studie struènì shrnuje výsledky dosavadních prùzkumù, mìstské podzemí hodnotí jako cenné a zajímavé jak z historického hlediska (bluditì renesanèních sklepení), tak i jako geologický profil. Navrhuje nejenom etrné provádìní nezbytných sanaèních prací, ale také vybudování nového vchodu do podzemí smìrem od Vinaøické ulice a postupné vyèitìní podzemí, které by mìlo být pravidelnì monitorováno a potenciálnì pøipravováno ke zpøístupnìní. náleející prostøedí mìlkého jezera, tak i série splachù, ve kterých se nìkdy støídají svìtle písèité a nafialovìlé jílovité a prachovité partie. Místy na hranicích hnìdavých a svìtlých jílù se projevuje ikmé (a 25°) erozní seøíznutí vrstev, jinde se objevují oválné závalky svìtlého pískovce o prùmìru a 30 cm. Souvrství je mírnì uklonìno smìrem k pánvi pod úhlem 5 - 10°. V prostoru mìsta dosahuje mocnost 10 - 20 m, dále po proudu Bíliny a 100 m. Jedná se o erozní zbytek pùvodnì znaènì mocného souvrství. Vinaøickou ulicí probíhá zlomová linie, na které nasazuje vývoj v podobì jílovcù a uhelných jílovcù. V okolí mìsta bylo prokázáno hluboké kaolinické zvìtrávání rul do hloubky i pøes 20 m. Tyto svìtlé horizonty byly doprovázeny èervenými a nafialovìlými jílovitými a prachovitými polohami a v nìkterých pøípadech kryté silicifikovanými horizonty. V nìkterých místech podzemí pozorujeme redepozici tìchto zvìtralin projevující se støídáním asi 10 cm mocných svìtlých a nafialovìlých vrstev. Souvrství je epigeneticky pigmentováno oxidy eleza, místy se objevují konkrece nápadnì zbarvené oxidy eleza (obsahy FeOOH jsou vak velmi nízké 1-6 hm.%, orientaèní analýzy 2 vzorkù). Souvrství pravdìpodobnì vznikalo splachy z vystupující elevace Kruných hor, i kdy je nìkdy povaováno za zbytek pískù atecké delty (MAREK a MRÁZEK 1979). Systém Pivovarských sklepù pøedstavuje dosti unikátní geologický profil pobøeí mìlkého jezera severoèeské pánve v blízkosti hranice litorálu. Mezi geologicky zajímavé rysy patøí pøedevím støídání svìtlých pískù a pestrých zvìtralin a rovnì celkový charakter souvrství, které je blízké (vèetnì nafialovìlých jílù) spodnomiocenním sedimentùm, které vystupují v reliktech toku smìøujícího pøes Èeský kras, Beroun, Hlavaèov smìrem k atecké deltì. Po útlumu tìby v severoèeské pánvi se pravdìpodobnì bude jednat o jediný vìtí profil poslojovými písky mosteckého souvrství. Geologická stavba území Vekeré zatím zjitìné podzemní prostory jsou vyvinuty v nadloních píscích a pískovcích mosteckého souvrství spodního miocénu, které v okolí Chomutova vytváøelo písèité pobøení tìleso ploché jezerní pánve, ve které se záhy nasazovala uhelná sedimentace (MALKOVSKÝ 1985). V podzemí samotném mùeme rozeznat jak masivní, témìø nevrstvenou, nepravidelnì zareznutou facii Charakter podzemí Chodby jsou lokalizovány 2 - 10 m pod povrch terénu. Mají vcelku jednotný profil s výkou i íøkou kolem 2 m. Klenba nebývá kopána do oblouku, ale je ploí, spí pøipomíná èeskou placku. Podle J. Øeháka je celková délka polygonu 1 162 m. Nepravidelnou osu podzemí tvoøí ji výe zmínìný Dlouhý sklep s celou øadu odboèek, které byly 32 Obr. 1. Mapa systému tzv. Pivovarských sklepù v Jirkovì (nesignovaná mapa, Mìstský úøad, Jirkov). zjitìno snad francouzské jméno Lemee R. Tyto nápisy byly pravdìpodobnì vyryty zajatci nasazenými na práci. Døívìjí letopoèty ukazují, e podzemí bylo navtìvováno a vyuíváno v letech 1895-1914. Nejlepí pøedstavu o charakteru podzemí poskytuje mapa (obr. 1). v prùbìhu staletí pospojovány do celého labyrintu chodeb. Chodby byly kopány pièákem, v nìkterých místech byl jejich povrch zhlazován. Bìné jsou zátesky po døevìných konstrukcích a dveøejích, místy se vyskytují rùzné výklenky, pøípadnì osvìtlovací výklenky. V okolí mìøièských bodù 27 a 30 pozorujeme pøibírání stropu chodby a pravidelné záøezy do stìn chodby. Mùe se jednat jak o strukturu na pøichycení døevìné konstrukce, tak i o pøípravu této èásti podzemí na kryt nebo podzemní provoz nìjakou nikdy nedokonèenou dílnu èi továrnu. Èást podzemí byla skuteènì upravena jako kryt, jsou zde dodnes dobøe zachované nápisy a èervenobílé znaèení chodeb, na nìkterých místech s fosforeskující barvou podobnì jako v Jihlavském podzemí. Jednou z podzemních zajímavostí jsou nápisy v místech, které byly od roku 1944 upravovány na podzemní kryty èi provozy. Èasto se objevují nápisy azbukou, jako napø. Pukin, Steblinka a letopoèty z roku 1944. Na jednom místì bylo Jiné podzemí v Jirkovì Komplex Pivovarských sklepù pravdìpodobnì pøedstavuje jen èást vyraeného èi dosud existujícího podzemí. Existence hlubího patra sklepù je vzhledem k hladinì spodní vody nepravdìpodobná. Místní povìsti o chodbì spojující mìstský systém s Èerveným Hrádkem nebo Jezeøím jsou vybájené. Ale naopak zde existuje reálná monost napojení sklepù dnes ji neexistujících domù na uhelné èi kamencové doly. Kratochvíl (1960) s odvoláním na èlánek v Zg. Deutsche Volksblatt z 24.11.1924 uvádí, e v téme roce pøi odkopu v mìstském pivovaru byla nalezena klenutá tola (viz té SACHUNSKÝ 1972). 33 Její západní vìtev nebyla vyzdìna a propadla, druhá vìtev souvisela se achtou. Rovnì pøi pozdìjích úpravách pivovaru byly prý nalezeny nìjaké chodby. V mnoha rudních a nìkterých nerudních revírech vedly toly do dolù pøímo ze sklepù budov charakteristické to je zejména pro renesanèní krunohorské dolování cínu a støíbra. Ve starém Mostì byla pøímo ve sklepech dobývána uhelná sloj, v Kouøimi byly objeveny podzemní dobývky na spraovou keramickou hlínu. Nedá se vylouèit, e i v Jirkovì vedly toly z mìstských sklepù a e nìkteré podzemní prostory byly rozíøeny i za úèelem získání písku. Dolování pøímo ze sklepù bylo zejména v zimì výhodnìjí. Na námìstí, kde stával mariánský sloup, bývalo podzemní vìzení, které bylo pozdìji vyuíváno jako sklad soli a tabáku. Pøi bourání restaurace Modrá hvìzda byly objeveny velké sklepy a zdìná chodba smìøující k námìstí. Po roce 1945 je doloen propad v Tyrovì ulici. Podle geologické situace mùeme pøedpokládat, e kamencové doly vázané na sulfidy bohaté èásti nadloní sloje mìly charakter ikmo uklonìných tol vedoucích do nepravidelných, plochých, pilíøi podepøených dobývek, které byly odvìtrávány achticemi. toly zároveò odvodòovaly výe poloený terén mìsta. Dnes funkci drenáe zastává pøímo souvrství pískù a pískovcù. Je zajímavé, e pøímo pod dnením pivovarem nejsou zakresleny ádné podzemní prostory tedy, e systém Pivovarských sklepù leí mimo (!) areál pivovaru. Domnívám se, e pøi pøedváleèné pøestavbì pivovaru byly vchody do podzemí uzavøeny. svrchnokøídových peruckých pískovcù na okrajích Prosecké ploiny v Praze. Celková délka podzemí je pøes 1 km. Hlavní fáze tìby probíhala bìhem 19. století. V souèasné dobì se uvauje o zpøístupnìní proseckého podzemí. Ve srovnání s tìmito lokalitami pøedstavuje Jirkov cenný, standardní objekt, který není tak pùsobivý jako Hosínské a moná i Prosecké podzemí, ale je starí a návtìvnicky dobøe pøístupný, protoe leí v samotném støedu mìsta a asi jen 300 m od parkovitì. Z hlediska turistické strategie se obvykle vyplácí kombinovat dva rùzné objekty jako napø. Karltejn a Konìpruské jeskynì, které si navzájem posílají návtìvníky. V pøípadì Jirkova se pøímo nabízí Èervený Hrádek. Doporuèení 1. Systém Pivovarských sklepù v Jirkovì je nutné povaovat ve shodì s pøedcházejícími autory (SACHUMSKÝ 1972, MAREK a MRÁZEK 1979, ØEHÁK 2003 a d.) za významnou historickou památku a podle toho k ní pøistupovat. 2. V dobì rozmachu tìby hnìdého uhlí nebyla nouze o významné geologické profily sedimenty severoèeské pánve. S útlumem tìby kdysi samozøejmé odkryvy zanikají, take z hlediska pøítích dvou, tøí desetiletí mohou Pivovarské sklepy pøedstavovat významnou geologickou památku. 3. Vzhledem k málo zpevnìné horninì je vìtina sklepù pøekvapivì dobøe zachována, ale pøesto místy dochází k opadùm a øícením. Sanace je v tìchto pøípadech nutná, ale mìla by probíhat citlivým zpùsobem tak, aby nebyl dotèen charakter podzemí a jeho prùchodnost. Výhodné øeení napø. pøedstavují cihelné pásy. 4. V podzemí by alespoò jednou roènì mìly probìhnout prohlídky stavu podzemí a pøípadná nebezpeèná místa by mìla být zabezpeèena. 5. Územní plán by mìl s poddolovaným územím poèítat jako s nezastavitelnou plochou, kde mùe být park, cvièitì, høitì apod., ale nemìlo by zde dojít ke stavbì domù. 6. K vyøeení hydrologických pomìrù a otázky dalího podzemí by pomohl prùzkum jednak pod samotnou radnicí (kam archivní zpráva lokalizuje podzemní tolu èi toly), jednak v objektu pivovaru, kde je dalí podzemí pravdìpodobné. 7. Pozemek mezi pivovarem a restaurací Na rùku u parkovitì ve Vinaøické ulici patøí mìstu. Stávaly zde domy, z jejich sklepù byl pøístup do podzemního systému. Souèasné vchody jsou nevyhovující. Srovnání s jinými lokalitami a dùvody ochrany Na území ÈR existuje jen nìkolik podobných lokalit vyraených v píscích èi rozpadlých pískovcích. Nejvìtí a esteticky nejvíc pùsobivé podzemí vykopané v èásteènì zpevnìných svrchnokøídových pískovcích leí v Hosínì u Èeských Budìjovic. Chodby dosahují výek 4 - 6 m, jsou detailnì modelovány do podoby oválných gotických obloukù. Systém je asi 6 km dlouhý, ale jen o nìco málo starí ne jedno století. V Poniklé v Podkrkonoí existuje nìkolik meních podzemních pískoven podobného stáøí vázaných na zvìtralé partie pùvodnì dolomitických mramorù nahrazovaných velmi èistým, jemnozrnným pískem. V píscích a pískovcích neogénní karpatské pøedhlubnì je na Znojemsku vykopána celá øada vinných sklepù. Poslední podobnou lokalitu pøedstavuje tìba 34 Doporuèuji zde otevøít (v souladu s názorem ing. Vopata) napojením na starý sklep nový vstup. Ten by mìl v první fázi slouit pro technické a zabezpeèovací práce, v druhé fázi pro zpøístupnìní podzemí. 8. Zpøístupòování podzemí mùe probìhnout v nìkolika etapách. Mìlo by se zde poèítat s návtìvnickým zázemím, nìjakým malým domkem, kde si turisté mohou odloit kabáty nebo naopak v létì obléknout bundy, vzít svìtla, koupit pohledy èi brouru o historii Jirkova a jeho podzemí èi informovat se o dalích památkách v okolí. 353-355. Praha. PENSLER R. (1928): Geschichte der Stadt Görkau und des Schlosses Rothenhaus. RAK P. (1984): Z dìjin mìsta. Str. 1-14. MS. Okresní archiv Chomutov. ØEHÁK J. (listopad 2003): Jirkov-Pivovarské sklepy. Projekt pro zabezpeèení Pivovarských sklepù, str. 1-20, mapa, fotodokumentace. SPELEO. Semily. SAHUNSKÝ R. (1972): Podzemní prostory v Jirkovì. Vlastivìdný ètvrtletník Chomutovska, 3-4. Chomutov. SKØIVÁNEK F. (1989): Vìdecký program 2. sjezdu ÈSS, Knihovna ÈSS 13, 26-38. Praha. TYKAR J. (2004): Zpráva o stavu Pivovarských sklepù v Jirkovì a stanovisko HBZS, 1 str., Jirkov mìstský úøad. VACULA V. (1997, 10. dubna): Jirkovské podzemí plné otazníkù. Nástup, roèník VI (XXXVIII), str. 3. VOPAT M. (2003): Zpráva o souèasném stavu Pivovarských sklepù v Jirkovì. MS, Str. 1-6, 8 stran pøíloh. MS. Jirkov úøad. Závìr Pøes 1 km dlouhé, souvisle propojené podzemí pod Jirkovem pøece jenom pøedstavuje urèitou hodnotu v kraji na památky spí chudém a dost zajímavý podzemní objekt. Vzhledem ke vzrùstajícímu zájmu nejenom o starí lokální historii, ale také o historii 2. sv. války (pracovali zde vìzni a zanechali po sobì nápisy) by mìlo dojít buï ke zpøístupnìní anebo alespoò k zabezpeèení vchodù a obèasnému monitoringu stavu podzemí. Z geologického hlediska je zde odkryt pomìrnì instruktivním profil splachovými sedimenty na rozhraní øíèní a jezerní sedimentace severoèeské pánve. Výzkum byl podporován akademickým projektem AV0Z 30130516 a Joskou Øehákem. Summary: The system of urban cellars in town Jirkov close to Chomutov in NW Bohemia. More than 1 km long system of so called Brewery cellars that might be dated to 16-18th century was excavated in soft Miocene sands and sandstones of North Bohemian Coal Basin in town Jirkov close to Chomutov. The system was partly used as local cellars, for a nearby brewery and originally it could be connected either to local coal mines or sulphide mines (in coal seams) used for oleum (hydrosulphuric acid) and alum production. The paper deals with the plans to open the underground system for public. Pro zájemce výbìr literatury a pramenù: KRATOCHVÍL J. (1960): Topografická mineralogie Èech III. Heslo Jirkov. NÈSAV. Praha. MALKOVSKÝ M. et al. (1985): Geologie severoèeské hnìdouhelné pánve a jejího okolí. Str. 156-157. ÚÚG. Praha. MAREK J., MRÁZEK J. (1979): Geologický prùzkum podzemních prostor v Jirkovì u Chomutova. Geologický prùzkum 252, 21, 12, Jak lézt, respektive radìji nelézt do dùlních dìl Radko Tásler Ji od vzniku Èeské speleologické spoleènosti øada základních organizací má ve svém vínku prùzkum historického podzemí, ke kterému pochopitelnì patøí historická dùlní díla. Jak ubývá jeskyní v malých krasových oblastech, do antropogenního podzemí leze stále více a více jeskyòáøù. Kdo se touto èinností zabývá systematicky nebo i profesionálnì, asi ví, o jak sloité problematice bude øeè. A kdo si myslí, e tímto pomìrnì suchým èlánkem nìco vyøeíme, moc se mýlí a radìji a ho dál neète. Ortodoxní jeskyòáøi, nech mi tento èlánek prominou, ale moná by nebylo na kodu, aby si z nìj nìco zapamatovali i oni. Prùserù v dùlních dílech bylo ji nìkolik a ne kadý skonèil astnì. Na úvod by bylo dobré poznamenat, e definice speleologického prùzkumu do sepsání tohoto èlánku 35 není nikde v ádném pøedpisu zakotvena a na nìkteré disciplíny by se mohl vztahovat zákon 62/1988 Sb. o geologických pracích. Do této problematiky se zatím nebudeme poutìt, protoe zde jsme se do ádných problémù dosud nedostali (pokud je mi známo), i kdy se v nìkterých pøípadech pohybujeme hodnì na hranì geologického zákona. Kadý, kdo leze do dùlního díla, by si mìl uvìdomit, do èeho leze z hlediska hornoprávního (bezpeènost pohybu v dùlních dílech si necháme na jindy). Zákon 44/1988 Sb. o ochranì a vyuití nerostného bohatství horní zákon v § 35 odst. 1 definuje staré dùlní dílo (dále jen SDD) jako dùlní dílo v podzemí, které je oputìno a jeho pùvodní provozovatel, ani jeho právní zástupce neexistuje nebo není znám. Zákon stanoví kdo je povinen SDD zajiovat, likvidovat, vést evidenci atd. Jednoznaènì vak nestanoví, zda je staré dùlní dílo souèástí pozemku èi nikoli. O tom se èasto na úøadech vedou diskuse a výklad není jednoznaèný. Pøi objevení díry do zemì nemùete vìdìt, co se v podzemí skrývá. Neobjevil jsem ádný pøedpis, který by zakazoval vstup do díry do zemì. Pokud tedy vlezete do neznámého otvoru a zjistíte, e se jedná o dùlní dílo, tedy dùlní dílo nezajitìné, neoznaèené cedulemi apod. je vaí povinností podle § 35 odst. 4 horního zákona toto bezodkladnì oznámit Ministerstvu ivotního prostøedí ÈR (dále jen MP). Ovem paragraf doslovnì hovoøí o SDD a vy nemùete vìdìt, jaké to je dùlní dílo a nejste povinni to zjiovat. V tom je slabina paragrafu. Nesmíte vak do starého dùlního díla vniknout. Pokud je u díla cedule, plot, jakékoli jiné upozornìní - o brance ani nemluvím, do díla vnikáte a dopoutíte se pøestupku. Jakákoli jiná dalí èinnost v SDD je problematická a pohovoøíme o ní níe. Jiná situace nastává v oputìných dùlních dílech (dále jen ODD). Definici oputìného dùlního díla jsme sice v ádném pøedpisu neobjevili, ale z výe uvedené definice pro SDD po konzultacích s jinými odborníky vyplývá, e vechno, co není SDD je ODD. Ministerstvo ivotního prostøedí má zaveden jetì termín oputìné prùzkumné dùlní dílo (dále jen OPDD - podrobnìji viz níe) a v §3 pís. h Zákona o hornické èinnosti, výbuninách a o státní báòské správì 61/1988 je uvedeno trvale oputìné dùlní dílo. Vechna tato uvedená dùlní díla mají svého majitele nebo správce. Majitel tìchto dùlních dìl má právo na jejich vyuití, ale i povinnost zajistit bezpeènost, popøípadì likvidaci. Pøi jakékoli èinnosti, ale i vstupu do ODD nebo OPDD musíte mít souhlas majitele. V opaèném pøípadì se dopoutíte pøestupku vniknutí do cizího majetku a majitel vás mùe zaalovat i pro pokození díla. Majitel ODD urèuje v rámci platných pøedpisù, za jakých podmínek mùete do díla vstoupit a co tam dìlat. Tedy blbovzdornì øeèeno: majitel (správce, nájemce) dùlního díla musí mít v dùlním díle povolenou nebo ohláenou nìkterou z èinností definovaných zákonem 61/1988 nebo dùl musí být zkolaudován k jiným úèelùm. Vlastnit, spravovat ODD nebo je mít v nájmu tedy vùbec neopravòuje k volnému vstupu do díla. Problém nastává, pokud sám majitel nemá v díle ádnou èinnost povolenou, co je dnes v podstatì témìø kadé ODD nebo OPDD. V pøípadì, e majitel, správce (zákon vdy v tomto smyslu hovoøí o organizaci) má vstup do ODD nebo OPDD vùèi orgánùm státní správy legalizován, staèí pro jeskyòáøe na vstup do díla prokolení osob a není tøeba ádných zvlátních oprávnìní. Zodpovìdnost za vstup a èinnost v díle vak nese vdy organizace, na kterou je vydáno povolení (nebo ohláení) pøísluné èinnosti a osoby do díla vstupující nesou odpovìdnost osobní vùèi pøedpisùm, z kterých byly prokoleny. Organizace za vás vak mùe dostat pokutu a 1 000 000,- Kè, tak bych se docela divil, e by majitel vstup do díla jen tak povolil. Napøíklad vstup do OPDD vám vlastník (MP - stát) nikdy nepovolí a ani vlastnì legálnì nemùe. S oficiálním vstupem do OPDD mají problémy i státní orgány ochrany pøírody. MP se vak velice rádo dùlního díla zbaví a zadarmo ho na nìkoho pøevede (pokud ovem dílem není ovìøeno výhradní loisko). Sami vak víte, e po lesích je øada dùlních dìl, která mají otevøená ústí bez jakéhokoli oznaèení, a která mají z historického hlediska charakter ODD (napø. tìba v padesátých letech), ale majitel o dùlních dílech vùbec neví. Pøi privatizaci tìebních organizací se na mnoho dìl zapomnìlo, èasto úmyslnì, protoe z ekonomického hlediska starost o dùlní dílo, které nevydìlává, je velkým bøemenem. Tato díla by tedy mìla být povaována za SDD. V pochybnostech, zda se jedná o SDD nebo o ODD, je nutné se obrátit na Èeskou geologickou slubu Geofond o závazný hornoprávní výklad. Øada dùlních dìl byla raena pro prùzkumné úèely a investorem byl stát (jak jinak za socializmu). Vlastníkem tìchto dìl zùstává stát a pro tato díla byl zaveden ji zmiòovaný termín OPDD. V tomto 36 pøípadì je nutné kontaktovat Ministerstvo ivotního prostøedí geologický odbor. Zùstává nám termín trvale oputìné dùlní dílo. Jak bude dále uvedeno, je to pro nás termín dùleitý. Výklad bude asi na kadém úøadì jiný, jak u bývá u nás dobrým zvykem. Mùj osobní výklad je, e se jedná o ODD, kde se neuvauje o tìbì nerostných surovin, nebyl zde stanoven dobývací prostor nebo byl zruen, nejsou zde vypoèteny zásoby nerostných surovin, chránìné loiskové území atd... §10 Zákona 61/1988 v odstavci 5 vak pamatuje na jiné vyuití dùlních dìl pøi trvalém zastavení provozu v dolech nebo lomech. Zde by vak mìlo být vyuití uvedeno v projektu likvidace nebo zajitìní dùlních dìl. Tak moná toto je trvale oputìné dùlní dílo. Snad se podaøilo alespoò trochu vysvìtlit rozdìlení dùlních dìl z hlediska hornoprávního a teï, co v dùlních dílech dìlat mùeme, co nemùeme a za jakých podmínek. Vùbec se nebudeme zabývat hornickou èinností, její druhy jsou uvedeny v §2 Zákona 61/1988, a která se naich zájmù týká jen okrajovì. Stopadesátistránkovou vyhláku 22/1989 Èeského báòského úøadu o bezpeènosti a ochranì zdraví pøi práci a bezpeènosti provozu pøi hornické èinnosti a pøi dobývání nevyhrazených nerostù v podzemí nelze dodret ani pøi nejlepí vùli. Snad za zmínku stojí písm. c): zøizování, zajiování a likvidace dùlních dìl a lomù a písm. g): zajiování a likvidace starých dùlních dìl. Tuto èinnost vak dìlat amatérským zpùsobem, respektive na bázi dobrovolnosti, je naprostý nesmysl a nemá cenu tuto problematiku dále rozvádìt. Nás bude zajímat pøedevím báòsko-historický prùzkum, dokumentace historických dùlních dìl, mineralogický a geologický prùzkum, fotografování, sledování netopýrù apod. Pokud zaèneme jednotlivé èinnosti rozpitvávat do detailù, dostaneme se do bludného kruhu báòských a geologických vyhláek a zákonù, které, vyjma shora uvedených, jsou zejména: vyhláka è. 435/1992 Sb. o dùlnì mìøièské dokumentaci, Zákon 62/1988 o geologických pracích, vyhláka 121/1989 o projektování, provádìní a vyhodnocování geologických prací tedy celkem asi 1 300 stránek velmi záivného ètení. To nemluvím o vyhlákách z oboru ochrany pøírody, v kterých se necítím kompetentní nìco vykládat. Pokud jste doèetli a sem, zjistíte, e se vlastnì nedá dìlat nic. Není to tak úplnì pravda a následující øádky jsou urèeny tìm, kteøí mají váný zájem o nìkterá dùlní díla a jejich èinnost v nich má trvalý charakter. Bohuel nedám návod tìm, kteøí se nezabývají jednou lokalitou a jsou kadou chvíli nìkde jinde. V tìchto pøípadech mohu odkázat pouze na návody jistého nejmenovaného èasopisu a ve provádìt jako soukromá osoba. Doporuèuji proètení a zamylení se nad §5a) zákona 44/1988 a §3a) zákona 61/1988. Nejschùdnìjí monost, jak provádìt nìkterou ze speleologických èinností v dùlním díle a do dùlního díla vstupovat, je dùl zpøístupnit. Vùbec to neznamená, e v dole musí být zøizovány betonové chodníky, schoditì, zábradlí apod. Samozøejmì jinak bude vypadat zpøístupnìní pro turistický provoz a jinak pro prokolené osoby, kterými se v tomto pøípadì stávají jeskyòáøi. Zpøístupnìní mùe být provedeno tøeba jen ebøíky ve vertikálních úsecích, zajitìním stability nebezpeèných míst a zajitìní vìtrání, které mùe být gravitaèní apod. Zpøístupòování dùlních dìl je èinnost hornickým zpùsobem (viz §3 písm.h zákona 61/ 1988) a na tuto èinnost je potøeba oprávnìní od pøísluného obvodního báòského úøadu (dále jen OBU). Projekt vypracovaný oprávnìným projektantem schvaluje pøísluný stavební úøad, který té vydává stavební povolení. OBU je dotèeným orgánem. Kamenem úrazu pro velkou vìtinu ZO je to, e k získání oprávnìní k èinnosti hornickým zpùsobem je nutné mít vedoucího pracovníka s patøièným osvìdèením podle vyhláky è. 340/1992 Èeského báòského úøadu. Poadavky jsou pomìrnì tvrdé. Nejjednoduím øeením je sehnat buï vedoucího pracovníka s osvìdèením a zaplatit ho ponese vekerou odpovìdnost za vae konání a nechat si vystavit oprávnìní k èinnosti hornickým zpùsobem podle §3 písm.h zákona 61/1988 nebo sehnat firmu, která toto oprávnìní má. Firma zajistí projekt (ten budete muset stejnì zaplatit, to asi nikdo zadarmo neudìlá) a vyøídí vekeré náleitosti k vydání stavebního povolení. Vlastní práce v terénu potom mohou ji provádìt jeskyòáøi pod dohledem vedoucího pracovníka a po prokolení z bezpeènostních smìrnic. Po zkolaudování zpøístupnìného díla zùstávají práce na udrování v bezpeèném stavu sice nadále èinností hornickým zpùsobem, ale provádìní lidí do zpøístupnìného podzemí, poèítání netopýrù, montanistický prùzkum, focení a mnoho dalích pro nás dùleitých aktivit (do dùlního díla vstupujete legálnì chápete, co tím chci øíci !!) ji èinnost hornickým zpùsobem není. Na 37 zpøístupnìný dùl musí vedoucí pracovník vypracovat návtìvní a provozní øád a havarijní plán. Úmyslnì jsem vynechal problematiku vstupu a èinnosti v chránìném loiskovém území, dobývacím prostoru atd., to by ji bylo asi moc nesrozumitelné. Vìøte, e to vypadá hrùzostranì, ale nenechte se odradit. Nám se to v Kovárnì v Obøím dole povedlo a zatím to funguje s úøady bez problémù. Na závìr musím upozornit, e výklad nìkterých èinností mùe být na kadém OBU jiný a sepsaný text vychází z naich osobních zkueností z dvanáctileté profesionální èinnosti v oboru a není ádným oficiálním dokumentem pøedsednictva. Koncept èlánku ji vyvolal velkou diskusi a za pøipomínky dìkuji. Kadému doporuèuji prostudovat pøedevím zákon 61/1988 a podívat se na druhy hornických TROCHA èinností a èinností hornickým zpùsobem a teprve potom se zabývat vyhlákami nepøidìlávejte si zbyteènì starosti. Kadá vyhláka musí vycházet ze zákona a vztahuje se k èinnosti definované zákonem. Napøíklad je rozdíl, zda budete hloubit napø. 8 m hlubokou achtici za úèelem ovìøení loiska vyhrazeného nerostu (hornická èinnost), tuté achtici za úèelem zpøístupnìní dùlního díla (èinnost hornickým zpùsobem) nebo jestli se stejnou achtici chcete dostat do pøedpokládané jeskynì nebo zavaleného sklepa (na to se nevztahují báòské pøedpisy, ale pøedpisy vázané na stavební zákon a obecné pøedpisy na bezpeènost práce). Kadý dùl a èinnost bude mít svá specifika a v konkrétních pøípadech rád poradím. Pokud jste to doèetli do konce, tak gratuluji. HISTORIE Závrt Mìstikáï: Absolon Plynovací zkouka v r. 1933 Franci Musil (autor není èlenem ÈSS) dalích jeskyní a otvírce dalích potenciálnì souvisejících lokalit, dostávat do popøedí zájmu. I pøes obèasné bludy, kterými Absolon nìkdy hýøil, se záznam tohoto pokusu mùe zdát pravdìpodobný (Absolon hned za tímto èlánkem popisuje virguláøské pokusy, vylétávání netopýrù v únoru, kde se spíe dopoutí mlení). Zpracování historického Absolonova záznamu o prùvanové zkouce v lokalitì Mìstikáï s ohledem na souèasné poznatky v dané oblasti. Úvod S postupem èasu a s novì získanými poznatky na rùzných lokalitách obèas docházíme ke zjitìní, e vlastnì nic nevíme, nerozumíme, e situace je notnì zapeklitá, sloitá, komplikovaná, e jsme prostì vedle. Obvykle se uchylujeme ke studiu rùzné literatury, nevyjímaje ani literaturu historickou. O výe uvedeném plynovacím experimentu jsem vìdìl od nestorù naí skupiny, kteøí pokus znali i z jiných zdrojù. Nikdy jsem se po nìm nijak zvlá nepídil, pøesto se mùe nyní, právì po zpøístupnìní Fakta uvedená v knize Moravský kras 2: Akce byla provedena dne 3.12.1933 pravdìpodobnì v poledních hodinách. Autor píe, e v dobì konání experimentu byla velmi tuhá zima, tudí ve velkém stylu otevøený závrt, navíc s ohromnými a volnými bloky a kulisami, mohl skuteènì velmi silnì nasávat. Autor uvádí (únor následujícího roku), e 38 studený prùvan doslova tekl. V publikaci jsou uvedeny i dvì fotografie z akce. Relativnì podrobnì popisuje i tìební práce, vynechává vak hloubky, smìry, sedimenty, geologii a jiné dùleité vìci. Pouitý plyn: Byl to ethyl-merkaptan, jen je bezpeènostním plynem hojnì uívaným dodnes, o kterém se ví vechno. Zpùsob aktivace, ani mnoství nebylo uvedeno, obsah udává Absolon na 14 000 000 m3 (v prùvodci z r. 1936 udává dokonce 60 000 000 m3 plynu, dobu prùchodu na 4 dny). Dále uil umìlou chlorovou mlhu, údajnì 150 000 000 m3, na to jetì k urèení smìru prùvanu kouøové patrony. Není uvedeno, v jaké hloubce achty byl plyn aktivován, ale podle fotografií a tehdejího stavu prací to mohlo být v cca -50 m. Sledování experimentu: Absolon uvádí, e rozestavil hlídky po vech teoreticky dùleitých místech v jeskyních Macochy, Pustém lebu a ve Sloupì. Nepopisuje kde, ale podotýká, e byly postaveny na nedostateènou dobu. Ze vech prostøedkù byl cítit pouze merkaptan a to po 220 h 9 dní (co nìkteré hlídky asi opravdu pøestalo bavit). Výsledek: Za 220 hodin byl cítìn pronikavý zápach, který den poté byl jetì intenzivnìjí. Jediné a první místo, kde byl plyn pozorován byla Riegrova síò, odkud se zøejmì plynule rozlezl po celých Sloupskooùvských jeskyních. Toto je velmi dùleitý poznatek, nebo pozorovatel si na smrad brzy zvykne a poté se u vìtinou zdá slabí. S objevem pøili bratøi Broukové (majitel hotelu a vlastník jeskynì) a efèík (vrchní prùvodce), kdy nemohli kvùli zápachu provádìt, byli z toho oprávnìnì velmi rozhoøèení (Musil senior ústní sdìlení). Technické poznámky: Vzdálenost vzdunou èarou mezi Mìstikádí a Riegrovou síní Absolon uvádí na 2,5 km, ve skuteènosti cca 2,2 km. Jeskynì tvoøící tento úsek (charakter horních pater Sloupskooùvských jeskyní a Riegrovy sínì vèetnì chodeb i závalù) mùe být dlouhá 2,6 3 km. Kubatura plynu merkaptanu v chodbì, kterou je schopen zaplnit, je 100 x 46 m x 3 km. Pøi vztaení na chlorovou mlhu bude tato cifra jetì 10x vyí (tento prostøedek vak nebyl výhodný, jeho trvanlivost byla pouhé 4 hodiny). Z toho plyne, e plyn zaplòoval podstatnì delí úsek jeskynì a logicky i z jeskynì unikal. Rychlost proudìní pøitom není pøíli podstatná, protoe se vzduch postupnì ohøíval a rychlost rapidnì klesala na konvenèní rychlost proudìní vzduchu, bìnou v jiných jeskyních. Délka prùtoku odpovídá spíe zaøíceným dómùm, kolísavým výkám dna a zakrceným místùm, ne prùchozím chodbám. Prùvany v zimì: Ze zkueností víme, e v zimì vìtina níe poloených jeskyní a tol s vìtími prùøezy vstupù nasává, v jeskyni se vzduch ohøeje a vyím, nebo prùmìrovì mením otvorem vyfukuje jako vlhký a ohøátý ven (Punkevní jeskynì-Sklenìné dómy). Dále se mùe stát, e vzduch strhává proudící voda (Rasovna, Rudické propadání) nebo studený vzduch akumuluje velmi èlenitý a rozsáhlý povrch stìn (Stará Rasovna-Ledová chodba). V dané situaci pùsobily zøejmì vechny tøi faktory souèasnì. Svou drobnou roli také mohlo hrát vyrovnávání atmosférického tlaku, protoe Amatérka je pøece jenom dost velká jeskynì. Výkové pomìry: Nadmoøská výka achty v Mìstikádi je 463 m, s okrajem planiny to je 480 m n.m. Z výe poloených lokalit to je jen oblast Mìin kolem 500 m n.m., stejnì tak závrt Cigánský. Potenciální místa Pustého lebu známá z r. 1933 leí kolem 380 450 m n.m. Sloupsko-oùvské jeskynì horní patra 455 465 m n.m., Riegrova síò 462 m n.m., ch. Kamenitá 458 m n.m., chodba K silnici 457 m n.m. a podobnì. Objevené torzo øíèní chodby v Nové achtì u Brouka 458 452 m n.m. Z logického pohledu je opravdu Riegrova síò nejblíe a relativnì nejvýe (komíny Sloupských jeskyní jsou i vyí), pro vývìr plynu nejvhodnìjí. Interpretace výsledku s ohledem na tehdejí a souèasnou situaci: Píe se rok 1933. V severní èásti Moravského krasu kromì vstupních ponorných oblastí prakticky není známo vùbec nic. Blíe prozkoumaná oblast je jen ve Sloupì, na Holtejnsku a Macocha vèetnì èásti Punkevních jeskyní. Vyí jeskynní etáe jsou známé rovnì jen z tìchto oblastí. O Amatérské jeskyni jetì nikdo nevìdìl, je vak maximálnì pravdìpodobné, e prùvan el právì tudy. S nìkolika spornými body. Rekonstrukce trasy plynu: V ideálním pøípadì by mohl plyn jít horním patrem (pozn. red. horní jeskynní úrovní), sporné jsou vak nadmoøské výky. Sloupsko 455 465 m n.m., v místì achty Mìstikádì cca 440 450 m n.m. Plyn injektován v hloubce 413 m n.m., a to el plyn údajnì jetì ihned dolù. Amatérská jeskynì se jeví jako nejsnadnìjí cesta. V r. 1933 nebyl otevøený ádný vchod, kudy by prùvan uel, neexistovaly ani pokusy o otevøení z povrchu. Vìtev Bílé vody, stejnì jako Macoský koridor, prakticky nepøipadá v úvahu. Pøi velkém mrazu, jak udává autor, mohla být 39 vechna jezera ve Sloupském koridoru otevøena. Na jeho konci je vak tzv. 1. sifon. Ze stejného dùvodu nemohl jít plyn ani nejnovìjím úsekem koridoru mezi 4. a 5. sifonem. Vechny komíny, které se po objevu do dnení doby podaøilo zdolat (a to prakticky po celé jeskyni) nesouvisejí s ádnými horními patry, nikde nebyly nalezeny horizonty, ani typické øíèní sedimenty. Sporné jsou pouze tzv.: Zaøícený dóm na konci koridoru, který konèí velmi labilním závalem. Dále je to Brèková chodba, která se plynule zuuje a její konec není známý. Podobnì je na tom i pokraèování patra za 4. jezerem Sloupského koridoru a Brèkový dóm. Na Bílé vodì je jediné sporné místo a sice pøíèná tektonická porucha v Katedrále J. lechty, která konèí polosifonem, v dané dobì také zøejmì suchým (porucha míøí na achtu za Evropou a Indií). Závìry: Dle zjitìných poznatkù se nabízí u nìkolik závìrù: 1. Mezi Sloupem a Mìstikádí mùe být neznámé patro, které vak míjí celou Amatérskou jeskyni i samotný závrt Mìstikáï, který do Amatérky vùbec nevede. 2. Do Amatérky vede (vedl), ale spojení se Sloupem se doposud nepodaøilo prokázat, nalézt, ale je moné spornými místy (viz výe). Podle geofyziky Rajman Pøibyl z r. 1985 je zde nìkolik vodivostních zón, které vedou potøebným smìrem. 3. Podle teorie P. Kalendy (ústní sdìlení) by v celé severní èásti krasu mìlo být kadé vyí patro poloeno více západním smìrem, neli odpovídající patro spodní. Nevyluèuje se ani spojení s podobným patrem od Holtejna (øada závrtù od Bukovinek v èele se závrtem Èerným). Jako pøíklad uvádím typické j. Øeèitì, j.è.17, trosky pater jako obì Suchdolské j., obì Nìmcovy j., propast U obrázku. Velmi netypické, ale podle teorie logické, jsou nové objevy v Suchdolském ponoru. (Pozn. red. platí pouze v generelu, záleí na smìru sklonu vrstevnich ploch, Obtok x Povodòová chodba ve Staré Amatérské j.) 4. Neznámé prostory, jsou-li volné, nemusí vak být nutnì prùlezné. Nejvìtím pøínosem zøejmì bude zdolání komínù v Nové achtì u Brouka (jeden s údajnou výkou 70 m musí dosahovat ji horního patra, podobnì jako Nagelova a Èerná propast) mezi 2. a 3. sifonem nejnovìjích objevù Amatérky. Mohla by se vykonat mení kouøová zkouka tamté. Poznámky: Absolon uvádí, e tìsnì pøed objevy 6.2.1934 vylétali ven velicí, ve svém spánku vyruení netopýøi. Domnívám se, e jde o blud, po tìch chemických útocích a zplodinách po trhacích pracích museli dávno pochcípat. V opaèném pøípadì by se jednalo o zcela prùchozí koridor mezi Sloupem a achtou Mìstikádì, tudí pøilétali první zvìdavci od Støíbrné skály a Øezaného kamene. Netopýøi k zimování nevyuívají studené a dynamické jeskynì s obzvlátì studeným prùvanem. Své témìø stálé lokality si vybírají po nìkolik let (otvírka byla zapoèata 20.6.1933) a celý podzim nalétávají na to nejvhodnìjí místo. V pøípadì otøesù (stabilní odstøely na lokalitì a tìch kilo tam padlo) odpadnou ze stropu a radìji odlétnou jinam. V celé Amatérské jeskyni pozdìji nikdy nebyli nalezeni netopýøi, ani jejich stopy. Pouze v nejvyí èásti komínu v Brèkovém dómu bylo pár zasintrovaných kostí asi spláchnutých z povrchu. Jako poslední v èlánku o Mìstikádi Absolon popisuje rhabdomantické pokusy profesora Kunovského. Na fotografiích profesor Kunovský drí obyèejnou pruinovou virguli. Je velká koda, e se výsledky pokusù pravdìpodobnì ztratily, nebo e jsou nadobro zapomenuty v Absolonových archivech. Dle sporého popisu to vypadá, e se Amatérská jeskynì potvrdila tak 50/50. Zbytek by pak mohla být hypotetická horní patra. Pro zájemce výbìr literatury a pramenù: ABSOLON K. (1905-1911): Moravský kras a jeho podzemní svìt. Díl 1. Wiesner Praha. ABSOLON K. (1936): Die Ersffnung der Mìstikáïdolina Prùvodce Marischer Karst , Brno.1936. ABSOLON K. (1970): Moravský kras. Academia, sv. 2, Praha. BURKHARDT R. (1972): Studie o vývoji podzemních tokù Punkvy. Èeskoslovenský kras 1972, 3 15. Praha. HAEK V., TELCL O. (1972): Nìkteré výsledky geofyzikálního výzkumu Moravského krasu. Èeskoslovenský kras, 24, 37 52. Praha. HYPR D. (1981): Jeskynní úrovnì v severní a støední èásti Moravského krasu.- Sborník Okres. vlastivìd. muzea v Blansku XII/1980, 65 79, Blansko. MOKRÝ T., MUSIL F. (2004): Práce na novém vchodu do Sloupského koridoru Amatérské jeskynì v r. 2003 Speleofórum 2004, 6 8. Praha. PANO V. (1963): Sloupské okrajové údolní polje a jeho odtokové jeskynì (Moravský kras) . Kras v Èeskoslovensku 1963, 1/2, 1 10, 40 Speleologický klub, Moravské museum, Brno. PIKULA M. (1990): Objevy ve Sloupské vìtvi Amatérské jeskynì. Speleofórum 1990, 15 17. PØIBYL J. (1966): Paleohydrografická situace Sloupských jeskyní v severní èásti Moravského krasu na základì studie morfologie a pøednostní orientace valounù ve tìrcích. Èasopis TECHNIKA Moravského muzea Brno, 51, vìdy pøírodní, 73 86. Brno. PØIBYL J., RAJMAN P. (1980): Punkva a její jeskynní systém v Amatérské jeskyni. Studia Geographica 68. Brno. TELCL O. (1963): Jeskynní úrovnì severní èásti Moravského krasu. Èeskoslovenský kras, 18, 17 28. Praha. A ZPRÁVY SZS Zápis z ostré záchranné akce SZS stanice è. 3 Moravský kras Akce se konala dne: 27.-28.12.2004 Lokalita: Nová Rasovna Vedoucí akce: Karel Kuèera Zaèátek:15.00 27.12.04 rozhodnuto pokusit se èerpadly sníit hladinu potoka vtékajícího do jeskynì. To byla v dané situaci jediná monost, jak umonit speleologùm návrat z jeskynì. Po pøíjezdu HZS s technikou a instalaci èerpadel bylo zahájeno èerpání 28.12. v 5.00 hod. Ji po hodinì èerpání byl znatelný pokles vody u sifonu a dalo se sestoupit pøímo k hladinì. V dopoledních hodinách se podaøilo èást Bílé vody svést do prázdného rybníku, a tím zase o nìco sníit mnoství vody vtékající do jeskynì. V jeskyni zatím probìhly pøípravné práce (zajitìní sestupu pro potápìèe, nataení telefonu). Ve 12.00 hod. byl stav vody v sifonu tak nízký, e se mohli záchranáøi vypravit pro uvìznìné speleology. Konec: 14.30 28.12.04 Popis situace: Jeskynì Nová Rasovna leí u obce Holtejn. Jedná se o jeskyni s vodním tokem, který asi po 150 m mizí v Macoském sifonu, dále jeskynì pokraèuje úzkými chodbami (Lipovecká chodba) v délce asi 800 m a je zakonèena novì objevenými prostorami, kde v souèasné dobì probíhá výzkum. Skupina ètyø speleologù se vypravila v nedìli 26.12.2004 na tøídenní výzkumnou výpravu za Lipoveckou chodbu. V pondìlí 27.12.2004 se po dvoudenním vytrvalém deti vzedmula hladina Bílé vody a uzavøela Koleno, co je sníené místo ve vstupní èásti jeskynì. Po zjitìní tohoto stavu se rozhodli èlenové Holtejnské speleologické skupiny povolat na pomoc SZS. Skupina speleologù v jeskyni nebyla ohroena pøímo, ale nebezpeèí by nastalo pøi návratu z jeskynì. Koleno mùe být uzavøeno i delí dobu. Zhodnocení záchranné akce: Na první pohled rychlá, bezproblémová a úspìná akce (pøi prvním pohledu i zbyteèná), ale je tøeba si uvìdomit, e bez hasièù a jejich techniky by mohl být sifon uzavøen nìkolik dní i týdnù. To by mohlo být pro speleology vracející se z jeskynì osudové (neznali stav sifonu, a po vstoupení do vody a celkovém promáèení by zjistili jeho neprùchodnost). Nemalý vliv na úspìch celé akce mìl vývoj poèasí noèní mrazík a ustávání sráek. Popis prùbìhu záchranné akce: Po pøíjezdu SZS byla situace zhodnocena pøímo na místì v jeskyni. V tuto dobu protékalo jeskyní tolik vody, e ani potápìè se nebyl schopen dostat k sifonu. Proto byli poádáni o pomoc hasièi. Po pøíjezdu HZS bylo Karel Kuèera velitel SZS stanice è.3 Moravský kras 7.1.2005 41 Èasový prùbìh záchranné akce a monosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna Èasový prùbìh záchranné akce 26.12.04 Ve støední Evropì se nacházela oblast nízkého tlaku vzduchu. Bylo zataeno, postupnì s detìm. Teploty vystoupily a na 8 °C. Vítr východních smìrù 4 a 8 m.s-1. 27.12.04 Zvlnìná studená fronta postupovala pøes nae území k východu. Za ní k nám proudil chladnìjí vzduch od severozápadu. Bylo zataeno, postupnì s detìm. Teploty vystoupily a na 6 °C. Vítr západních smìrù 4 8 m.s-1. 28.12.04 Za studenou frontou k nám proudil chladný vzduch od západu. Bylo oblaèno a zataeno, místy snìení nebo snìhové pøeháòky. Teploty vystoupily na 0 a 5 °C. Severozápadní vítr 3 7 m.s-1. 27.12.2004 14.20 hod.: kontaktována SZS 15.00 hod.: pøíjezd na místo, vyrozumìní HZS 17.20 hod.: sestup do jeskynì vystrojení, potápìè 20.20 hod.: návrat z jeskynì k sifonu se nelze dostat 20.30 hod.: pøíjezd velení HZS,techniky HZS, zahájena instalace èerpadel 28.12.2004 5.00 hod.: sputìní èerpadel 6.00 hod.: kontrola stavu vody sníen prùtok, mono sestoupit k sifonu 8.00 hod.: dostrojení jeskynì, v sifonu se objevuje vzduchová mezera 10.15 hod.: svedení èásti toku potoka do rybníku 11.00 hod.: potápìè prostoupil sifon 11.20 hod.: nataení telefonu za sifon 12.00 hod.: návrat potápìèe, sifon prùchozí i bez vybavení 12.15 hod.: dva záchranáøi vyráí za sifon naproti skupinì speleologù 13.20 hod.: vichni jsou u telefonu za sifonem 14.00 hod.: poslední záchranáø vystoupil na povrch !!Vývoj poèasí výraznì pomohl zvládnout pokles hladiny v jeskyni!! Teï fakta, která jsou vzhledem k plánování vícedenní akce do vodní jeskynì, kde hrozí navíc uzavøení výstupové cesty, dùleitá: - sledování vývoje poèasí - telefonické spojení kadá jeskynì, kde se provádí výzkum a kde hrozí i jen nepatrná monost uzavøení výstupové cesty, by mìla být zajitìna telefonickým spojením, jde-li navíc o vodní jeskyni, mìla by vìc spojení být automatická. Cena za instalaci spojení bude vdy nedocenitelná pøi jakémkoli problému uvnitø jeskynì a pøedchází mimoøádným událostem spojeným se zmìnou poèasí. Monosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna Rozbor poèasí podle Meteopressu: Po celkem chladné, místy mrazivé polovinì prosince, poèasí signalizovalo asi tøi dny pøedem prudkou zmìnu. 24.12.04 Kolem hluboké tlakové níe nad Norským moøem postupoval od západu do støední Evropy frontální systém pøináející teplejí a vlhký oceánský vzduch pøináející èetné sráky. Teploty 3-8 °C. 25.12.04 Nad západní Evropou se prohlubovala brázda nízkého tlaku vzduchu. Po její pøední stranì k nám proudil od jihozápadu teplý vlhký vzduch. Teplota a 14 °C. Závìrem bych chtìl vyzdvihnout èinnost èlenù Holtejnské skupiny, kteøí zajiovali akci na povrchu, neèekali, e to nìjak dopadne a obrátili se na SZS jetì v dobì, kdy jsme mohli produktivnì vývoj situace ovlivnit. Za SZS Moravský kras Karel Kuèera Radoslav Blaek 42 Podchlazení Jakub Zelinka (SZS stanice è.1), MUDr. Bedøich Kala (SZS stanice è.3) Po neastné události v Rudickém propadání na podzim minulého roku vzeel, po diskusi ve stanicích Speleologické záchranné sluby ÈSS, poadavek na vznik níe uvedeného textu. Podchlazení (hypotermie) je závaný zdravotní stav, který postupuje velmi rychle. Lidské tìlo se tomuto ohroení brání, ale rezervy u vyèerpaného a event. zranìného èlovìka jsou minimální. V úvodní fázi obrany, co odpovídá chladovému tøesu, je látková výmìna a na 300 % normálního reimu. Po vyèerpaní obranných mechanismù organismus jako celek selhává (ze stavu chladového tøesu = obranné stadium; pøechází do nezúèastnìnosti, spavosti = stadium vyèerpání; a k bezvìdomí = stadium ochrnutí ). Lidský organismus si lze zjednoduenì rozdìlit na centrální tìlesné jádro a periferní obal. Tìlesné jádro, ve kterém teplota kolísá jen v malém rozmezí a tak zajiuje stabilitu ivotních funkcí, tvoøí obsah dutiny lební, hrudní, bøiní a vnitøní èást svalstva konèetin. Tìlesný obal, tj. kùe a podkoí s tepelnými èidly a vrstva svalù uloená v blízkosti kùe, je nejdùleitìjím èinitelem v mechanizmech výmìny tepla a udrování stálé vnitøní tìlesné teploty (termoregulace). Je-li chladu vystaveno celé tìlo, je pøirozeným mechanizmem obrany konzervace tepla. Teplota tìlesného obalu kolísá se zmìnami prokrvení, s teplotou zevního prostøedí, vlhkostí vzduchu, rychlostí vìtru a mùe klesnout a do blízkosti teploty vnìjího prostøedí. V nepøíznivých podmínkách, zejména za silného vìtru, se udruje vyí teplota jádra na úkor teploty konèetin (periferních tkání), resp. tìlesného povrchu. Po vyèerpání obranných schopností klesá teplota tìlesného jádra pod 35 °C a nastává podchlazení. Dùleitou roli má mnoho faktorù: konstituèní typ, podkoní tuk, trénovanost, aktuální zdravotní stav fyzický i psychický, výiva, ztráty tekutin, zevní faktory (teplota a vlhkost vzduchu, vítr, délka pobytu) (pøevzato: M. Bíca a kolektiv (1996): Uèebnice pro záchranné zdravotnické sluby v ÈR). - psychické napìtí - a samozøejmì pøípadná zranìní. V jeskyni jsme vìtinou omezeni dostupností prostøedkù, kterými bychom mohli pøi nehodì úèinnì bojovat s podchlazením. Pøestoe podchlazeného èlovìka zabalíme do izofólie, pokles tìlesné teploty bude nadále pokraèovat. Izofólie slouí k udrení tepla, které organismus sám vyprodukuje. V prohlubujícím se podchlazení ji postiený nemá schopnost potøebné tìlesné teplo vyprodukovat. Tedy izofólie je jistì základ, ale v ádném pøípadì to u ní nekonèí. Minimalizuje jen ztráty vyzaøováním. Zùstávají zde vak nejpodstatnìjí ztráty vedením, které, a to znovu opakujeme, vlhkost a voda zvìtuje a 25x. Pokud chladovou expozici urychlenì nevyøeíme, mùe jít i o minuty. Jak bojovat s podchlazením Pøi problému èi nehodì v jeskyni musíme na podchlazení vdy myslet. Z toho vyplývá minimalizovat ztráty vedením - IZOLACE, minimalizovat ztráty vyzaøováním - ALUFÓLIE. Snait se o aktivní zahøívaní. V tomto kontextu pøipomínáme, e po vyhodnocení situace je dùleitá vèasná výzva pro SZS, která je vybavena dostatkem prostøedkù øeících rizika podchlazení. SZS voláme pøes dispeèink Hasièského záchranného sboru (tel. 150), kde zdùrazòujeme, e se jedná o nehodu v jeskyni. Jestlie dojde v jeskyni, nebo mimo ni k lehèímu zranìní (výron, uzavøená zlomenina...) a postiený je nucen vyèkat na pøíchod kolegù nebo záchranáøù, nebo není schopen se vlastními silami dopravit k oetøení, ihned je tøeba øeit tepelný komfort. Zranìného mùeme pøevléknout do suchého odìvu (pokud ho máme k dispozici), posadíme ho na nìjakou, pokud mono suchou podloku (speleovak, lano), která ho bude izolovat od chladu zemì. Poté zranìného zabalíme do izofólie. Pozor, izofólie je pomìrnì køehká a snadno se protrhne. Jeliko a 25 % produkce tìlesného tepla se ztrácí nekrytou hlavou, nesmíme zapomínat na její krytí. Ideální k tomuto úèelu je bivakovací kukla, kterou lze schovat i èást oblièeje. Pro zlepení tepelného komfortu doporuèujeme dále vyuít tepelných sáèkù, snait se vytvoøit zavìtøí, atd. Plamene karbidky pouít jen s velkou opatrností. Pokud se pro toto krajní øeení rozhodneme, pak musíme dùslednì Co stojí v podzemí proti nám - tma - vlhkost (!!!zvyuje ztráty tepla vedením a 25x!!!) - prùvan, pozor pøedevím na povrchu na vítr (mírný vítr 5 m/s nám dìlá z 0 °C a -8 °C!!!) 43 postieného hlídat, protoe riziko vzplanutí je velké, nebo izofólie hoøí. Nezapomínat na monost vyuití tìlesného tepla vyprodukovaného spolujeskyòáøem. Pokud dojde ke zranìní vánìjímu (silné krvácení, bezvìdomí, selhávání ivotnì dùleitých funkcí), v první øadì øeíme tyto ivot ohroující stavy. Pokud postiený dýchá a má srdeèní akci, pøípadné tepenné krvácení jsme zastavili, zabalíme ho do izofólie. Soubìnì s oetøením dalích zranìní bojujeme proti teplotním ztrátám. Rozvoj podchlazení pøi dalích zranìních výraznì sniuje kompenzaèní schopnosti organismu, který se brání následkùm úrazu. Tím samozøejmì klesají ance pro úspìnou záchranu. U podchlazené osoby je tøeba minimalizovat rozsah aktivních i pasivních pohybù. Hrozí návrat chladnìjí krve z periferie do teplotního jádra = riziko dalích komplikací. Rozhodnutí o aplikaci léku u vánìji podchlazeného je na lékaøi. Alkohol nepomùe, naopak situaci jen zhorí. Podchlazeného nesmíme ponechat o samotì. Jeho stav vìdomí je poruen, má sníený úsudek atd., jeho náhled na vzniklou situace nemusí být adekvátní = hrozí dalí problémy. Vdy si musíme uvìdomit, e jde o èas a ten pøi nehodì bìí stranì rychle! Tedy pokud úèastníci by i malé nehody v jeskyni mají anci pøivolat pomoc, nesmìjí váhat! Zjitìní, a po nìkolika hodinách snaení, e na øeení vzniklého problému sami nestaèí, se mùe stát osudným! Varujeme pøed úvahami typu: to se nám stát nemùe, to jsem u jednou øeil a nic se nestalo. Prostøedí v jeskyni je krásné, ale velmi rizikové. Podcenìní problému, který nám na povrchu pøipadá banální, mùe být v jeskyni osudové. K zamylení na závìr První hodina po nehodì má pro zranìného cenu zlata. I kdy bude SZS seberychlejí, zaèátek pomoci bude vdy na Vás. Záchrana v jeskyni má svá úskalí, která v mnoha pøípadech nelze odhadnout. Jen perfektní zvládnutí zásad první pomoci a jejich aktuální aplikace po zdravém uváení, mùe vést k pozitivnímu konci. Tak, jak nepùjde jeskyòáø do jeskynì bez svìtla, nechoïte tam bez správného vybavení, bez osobní lékárnièky, bez izofólie, bez znalostí základù první pomoci. Ponechání informace o dobì návratu, lokalitì je snad samozøejmostí. Kontrolujte riziko a pamatujte na prevenci! Podìkování: MUDr. Vítu vancarovi za monost èerpání z materiálù Komise horské medicíny. Literatura: W. F. DICK, F. W. AHNEFELD, P. KNUTH (2002): Prùvodce urgentní medicínou Algoritmy a pøehledy postupù. M. BÍCA A KOL. (1996): Uèebnice pro záchranné zdravotnické sluby v ÈR. Záchrana osoby visící na lanì Mojmír Závika Døíve ne se zaèínající jeskyòáø speleoalpinista vydá na sestup do propasti, mìl by si uvìdomit, e v pøípadì nehody bude muset èekat na pøíjezd SZS (Speleologická záchranná sluba) po dobu, ne jeho kolegové vylezou z jeskynì, zavolají SZS prostøednictvím Integrovaného záchranného systému (telefon 150) a záchranná sluba se dostane na místo nehody. Jeliko SZS není profesionální slokou se stálou slubou, její pøíjezd nemusí být vdy okamitý. Z tìchto dùvodù je tøeba kadou akci øádnì plánovat a pøed jejím zaèátkem se pøipravit na øeení nouzových situací. Nejrychlejí pomoc je toti ta, kterou si kolektiv jeskyòáøù dokáe poskytnout sám. Mezi základní dovednosti speleoalpinisty musí patøit znalost sejmutí zranìného, èi jinak postieného kolegy z lana a poskytnutí první pomoci. Pro názornost uvádím jeden ze zpùsobù pomoci: Záchrana na lanì osoby zranìné pøi výstupu Zachránce vystupuje k zranìnému zdola Pomùcky: základní výstupové prostøedky, slaòovátko, kladka, lanová smyèka 3 5 m s karabinou. Zachránce vystupuje zdola k zranìnému, postupnì, pokud to okolnosti a bezpeènost dovolí, ruí pøepínky. Po dosaení ranìného propojí osobní pomocnou smyèkou své a jeho centrální kotvení (smyèka musí umoòovat dostateèný pohyb zachránci její délku je tøeba odvodit nácvikem). Potom postupnì odzdola odepíná z lana výstupové pomùcky ranìného, ve kterých pøímo nevisí (Gibbs, 44 bolest pod paemi. Jako kritická doba visu jen v hrudním úvazu pro dalí ance postieného jsou asi dvì hodiny. Asi po 20 minutách dochází k ochrnutí rukou, zpoèátku vratnému. Stlaèení hrudníku déle ne pùl hodiny ohrouje selhání obìhu. Vis v kombinovaném èi jen sedacím úvazku vede také pomìrnì rychle k rozvoji oku. Pokud Vás èasové intervaly a jejich krátkost pøekvapily, zamyslete se nad technikou vyprotìní z visu na lanì. Pamatuj: Po vyprotìní z visu je ranìného nutno pøevádìt postupnì do vodorovné polohy (døep, sed), zabezpeèím tak pozvolný návrat krve k srdci. Samozøejmì jsou-li dalí zranìní, která tento postup znemoòují, hledám kompromis ikmá poloha s hrudníkem a hlavou vý atd. Nehoda s visem na lanì trvající øádovì desítky minut do vyprotìní, i kdy nepøinesla ádná jiná zranìní, je i pøesto nebezpeèná sekundárními komplikacemi. Nutnost transportu se zabezpeèením, nepodceòovat následné odborné vyetøení. tømen od Speletu aj.) Zachránce vystoupí a nad prsní blokant (Croll aj.) ranìného. V této fázi upevní nad ranìného blokant s kladkou a smyèkou. Jeden její konec upevní do centrálního kotvení ranìného a druhý jako tømen na svoji nohu. Na lano tìsnì pod prsní blokant ranìného zaloí slaòovací brzdu a zapne ji do centrálního kotvení ranìného. Brzdu je nutno zajistit proti samovolnému slaòování. Potom pøenese svoji váhu do tømenu umístìného v kladce a protiváhou nadlehèí ranìného. Sejme z lana prsní blokant a vechny ostatní dosud zatíené výstupové prvky ranìného. Po uvolnìní protiváhy zùstane ranìný zajitìný v slaòovací brzdì. Je dobré propnout prsní úvazek ranìného karabinou nad slaòovací brzdu, aby se neodklánìl od lana. Zachránce uvolní kladku, sestoupí k ranìnému, pøipne se do jeho slaòovátka a spoleènì slaòují dolù. Výhoda: Pøi tomto zpùsobu pouze jednou nadlehèujeme postieného svojí vlastní protiváhou. Závìrem mi dovolte odcitovat pár vìt ze Zdravotnického minima od Dr. Bedøicha Kaly ml.: Nehoda s visem na lanì Vis s navázáním jen kolem hrudníku zpùsobuje ji po krátké dobì váné poruchy krevního obìhu. Ji po nìkolika vteøinách je vis nesnesitelný pro velkou Záchranu na lanì i jiné dovednosti se mùete nauèit nebo zdokonalit na cvièení SZS è.1 Èeský kras, kadoroènì poøádaném pro èleny ÈSS v lokalitì lomu na Chlumu u Srbska tøetí èervnovou sobotu od 10 hodin. Hasièi cvièili v Hranické propasti Barbora imeèková (ZO 6-23 Aragonit), vedoucí správy Zbraovských aragonitových jeskyní bez asistence èlenù Speleologické záchranné sluby ÈSS stanice è. 4 Severní Morava. Cvièení bylo rozdìleno na dva zásahy: 1. Záchrana lezce na lanì v západní stìnì propasti slanìní záchranáøe k postienému, pøevázání na vlastní slaòovací prostøedek, slanìní záchranáøe s postieným na dno Propasti. 2. Záchrana osoby z hladiny jezírka první pomoc, zafixování postieného do nosítek, pøeprava nosítek pøes jezírko pomocí èlunu, transport nosítek po suovém svahu na hranu Propasti. Ve ètvrtek 16. záøí 2004 probìhlo v poøadí ji druhé metodické zamìstnání lezeckých skupin Hasièského záchranného sboru Olomouckého kraje v Hranické propasti (Propasti) v NPR Hùrka u Hranic. Vzhledem k tomu, e dùvody a cíle tohoto opakovaného cvièení byly ji detailnì popsány (viz imeèková B.: Hasièi cvièili v Hranickém krasu, Speleo è. 39/2004, str. 23-25), omezím se dále jen na hodnocení prùbìhu vlastního cvièného zásahu. Zúèastnilo se jej 17 lezcù z ÚO Olomouc, Pøerov a Prostìjov pod vedením hlavního instruktora HZS Olomouckého kraje pprap. Zdeòka Talíka. Dále byli pøítomni: Mjr. Josef Skalka, vedoucí oddìlení odborné pøípravy HZS Olomouc, jako odborný konzultant a hodnotitel HZS a p. Slavomír Èerný, provozní technik správy Zbraovských aragonitových jeskyní, jako odborný dohled státní ochrany pøírody a dokumentátor. V letoním roce bylo cvièení poprvé provedeno samostatnì lezci HZS Poznatky a pøipomínky Pøíjezd na lokalitu V pøípadì nehody na Hranické propasti je tøeba poèítat s pøíjezdem zásahových vozidel pøes pole v kolejích vyjedìných vdy jen od jara. Vozidlo Avia 21 Furgon ÚO Olomouc díky nevyhovujícím 45 Foto 1. Spoutìní èlunu po jihovýchodním svahu Propasti (foto S. Èerný, správa ZAJ) Foto 2.Transport pádel po chodníèku podél východní stìny (foto S. Èerný, správa ZAJ) pneumatikám uvízlo hned na okraji pole, koda Felicia ÚO Prostìjov zùstala zaparkována u eleznièní stanice a potøebný materiál byl transportován pìky po nauèné stezce k propasti. Jako jediné vhodnì vybavené vozidlo se osvìdèila Toyota Land Cruiser ÚO Pøerov, která pøevezla pøes pole i gumový èlun na podvozku pøepøáhnutý od zapadlé Avie. Propast není Macocha s asfaltových parkovitìm pár metrù od zábradlí! 7. Komunikace jedna radiostanice v kadém drustvu je nedostaèující. Hlasité volání mezi jednotlivými zasahujícími je díky ozvìnì v Propasti nesrozumitelné a navíc v rozporu s udìlenou výjimkou z ochranných podmínek NPR Hùrka. 8. Osobní výstroj vechny osoby sestupující do Propasti musí mít ochrannou pøilbu, a to i hodnotitelé, fotografové apod. utr letící ze 70 metrù si hlavy nevybírá!!! 9. Osvìtlení v Propasti se døíve stmívá, je tøeba pøipravit dostateèné zdroje osvìtlení. Pouze jeden lezec mìl pøilbu vybavenu osobním svítidlem. Pouitá technika 1. Lana nutno pøipravit lana o délce nejménì 100 m, a to jak pro slanìní, tak pro vytahování nosítek po svahu. 2. Kotvení lana na kmenech stromù podloit pìnovkou (mj. i ve smyslu výjimky z ochranných podmínek NPR). 3. Pøechod lana do vertikály 4. Nafukovací èlun nevyhovující typ, zbyteènì velký a tìký. 5. Doprava èlunu pouité kladky jsou urèeny na mnohem vìtí prùmìr lana, pøední èást èlunu nebyla zajitìna proti otoèení z osy, v dùsledku toho se èlun nekontrolovanì zøítil do spodní èásti svahu. Èlun je vhodné dopravovat sbalený a nafouknout jej a na døevìné ploinì napø. z potápìèských lahví. 6. Transport nosítek do svahu pouité kotevní body (skoby, plakety) pro jitìní nosítek jsou neznámého stáøí, zkorodované ocelové zábradlí je pro kotvení naprosto nevhodné. Oblièej postieného nebyl opìt chránìn títem nebo brýlemi. Provedení èinností 1. Záchrana lezce na lanì spolulezcem nutno zkrátit neúmìrnì dlouhou dobu zásahu. Výe uvedené kritické postøehy budi brány jako konstruktivní námìty pro zlepení prùbìhu obdobných akcí, a to jistì nejen na Hranické propasti. V pøípadì pøítího cvièení HZS v Propasti vak rozhodnì doporuèuji postupovat podle pùvodního návrhu a zorganizovat jej jako tøídenní, tj. cvièení vech tøí smìn A, B, C. Jedinì tak je pøi pøirozené kádrové obmìnì HZS mono zajistit kvalitní provedení výcviku bez ohroení samotných zasahujících. Vìtina cvièících toti vidìla Propast poprvé a z toho vyplynula vìtina popisovaných stále se opakujících dìtských nemocí. Take v záøí 2005 na Propasti opìt na shledanou! 46 LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY První rok turistického provozu v dùlním díle Kovárna Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) Na úvod pøipomeneme, e nae základní organizace Albeøice Èeské speleologické spoleènosti se od roku 1988 zabývá historickými dùlními díly v Obøím dole pod Snìkou a první etapu prací jsme symbolicky zavrili otevøením èásti dolu Kovárna pro veøejnost v roce 2004 (podrobnìji jsme referovali o Kovárnì ve Speleofóru 2002, XXI). Zpøístupòovací práce jsme bìhem pìti let zvládli vlastními silami i finanèními prostøedky, pouze nìkteré speciální práce jsme øeili dodavatelsky. První písemnì doloené zmínky o dolování nerostných surovin pod naí nejvyí horou pocházejí z roku 1511, ale hornická èinnost je zde patrnì jetì starí. Starci zde bìhem nìkolikasetleté èinnosti vykutali velmi strmì uklonìné, navzájem propojené dobývkové komory se skalními pilíøi a ebry. Dùl dosáhl hloubky okolo 90 m a podle nìkterých pramenù zasahoval a pod úroveò dna Obøího dolu do hloubky pøes 100 m. Tìba eleza, mìdi a arzenu zde byla ukonèena v roce 1876. V letech 1952 a 1959 mìly rozsáhlé hornické práce ovìøit pøedevím zásoby wolframu. Geologický prùzkum vak skonèil negativnì a v masivu Snìky po nìm zùstalo pøes 7 km dùlních chodeb. Nejcennìjích historických partií dolu se vak moderní hornické práce vìtinou nedotkly a zùstaly zachovány. Z nich jsme 250 m turisticky zpøístupnili a v èervenci roku 2004 sem vstoupili první návtìvníci. V první èásti dolu je nutné projít nízkou a úzkou tolou Barbora, pak se vstoupí do dobývkových komor dolu Kovárna a Gustav. Zde se návtìvníci pohybují po vysutých schoditích, betonových chodnících a ochozech. Na trase jsou vystaveny zbytky historické výstroje dolu, funkèní repliky necièek, náøadí, dùlního vozíku a ukázky rud. Nejvìtí úspìch vak sklidila monost vyzkouet si práci elízkem a mlátkem. Radost byla pøi vylomení i malého kousku horniny nemalá a pøi nalezení arzenové rudy, co nebylo výjimkou, propukaly v nadení i dùstojné dámy. Prùvodkynì a prùvodci mìli èasto problémy dodret návtìvní dobu v podzemí, která byla odhadnuta na 1 hodinu. Doba pobytu pod zemí jen výjimeènì klesla pod jednu hodinu a rekord byl 1 a 3/4 hodiny. To ji venku nervóznì pøelapovala dalí skupina lidí. Pùvodní maximální poèet osob v jedné výpravì byl stanoven na 12, ale hned v zaèátku jsme toto èíslo sníili na 10 osob pro zkvalitnìní prohlídky a výkladu. Provádìlo se v èervenci a srpnu v pátek, sobotu a nedìli a jednotlivé vstupy do podzemí byly vdy v 10.00, 11.30, 13.00, 14.30 a 16.00 hod. Vstupenky bylo nutné objednat a zakoupit v informaèním centru Veselý výlet v Peci pod Snìkou. Ètvrt hodiny pøed zahájením prohlídky musel být kadý u lavièek v prostoru bývalé boudy Kovárna, kam si prùvodce pro skupinku doel a odvedl pøed tolu do I. zóny Krkonoského národního parku, kde je vstup mimo znaèené turistické cesty zakázán. Zde kadý dostal krátké pouèení, pøílbu, svìtlo, plá a podepsal protokol o prokolení. Na povrchu mìl slubu nìkdo z èlenù ÈSS ZO 5-02 a výklad v èeském a nìmeckém jazyce v podzemí zajiovala vdy jedna ze tøí najatých prùvodkyní. Zpoèátku jsme mìli znaèné obavy, jak budou prohlídky a výklad v podzemí po organizaèní stránce probíhat. Nae prùvodkynì se vak ujaly 47 svého úkolu skvìle a patøí jim za to velké uznání a dík. Zvládly i pøevládající dvojjazyèný výklad a výjimeènì ve probìhlo v èeském, nìmeckém, ale i anglickém jazyce. Trojjazyèný výklad jsme vak po první zkuenosti zavrhli. To prostì nelo. Nejprve to vypadalo na poklidné sluby v horském prostøedí Obøího dolu. Bìhem druhého dne provozu vak díky zcela zmateèným informacím nìkterých médii vznikl mírný chaos a u Kovárny se hromadili lidé bez lístkù doadující se vstupu. Dokonce mladá rodinka po kamenité cestì pøitlaèila i koèárek. Bohuel, nemìli ani povìdomí, jak je prohlídka organizovaná, jak podzemí vypadá, a e se nejedná o turistickou jeskyni s osvìtlením. Bylo po klidu, ale na druhou stranu jsme byli rádi, e je o dùl takový zájem. Prùvodkynì vak mìly mezi jednotlivými výpravami pouze nìkolik minut na zakousnutí tatranky, uhaení íznì a na A tak byly pro nì vysvobozením pouze výpravy s èeským výkladem, kterých bylo poskrovnu a kdy jsme se výkladu ujali my, jazykoví analfabeti. Tím netvrdíme, e nìmecká klientela pøevaovala. Naopak, Èei mírnì pøevládali, objevovali se Poláci, Holanïané, Maïaøi. Anglicky mluvících návtìvníkù bylo pomìrnì málo a nejvzdálenìjí zastoupenou zemí byla Indie. Nebylo bohuel moné sestavovat pouze jednojazyèné skupiny a nejvìtí prací informaèního centra v Peci bylo zvedání telefonu a vysvìtlování, e je obsazeno. Odhadem jsme uspokojili tak 50 % zákazníkù. Pøekvapilo nás, e více ne polovina návtìvníkù dolu nebyla ubytovaná v Peci a okolí, ale naopak pøijeli do Krkono jen na jeden den kvùli Kovárnì. Pøekvapilo nás to proto, e jsme k této nové atrakci nevydávali letáky ani nezajiovali ádnou propagaèní kampaò. Zkuební provoz byl pro nás velkou neznámou a nevìdìli jsme, zda po nìkolika dnech nebudeme nìco zásadního mìnit. Poøady v rozhlase, televizi, i èasto zmateèné informace v denním tisku vak udìlaly své. Od návtìvy podzemí Snìky neodradil ani dé a ani témìø hodinová cesta Obøím dolem z centra Pece. I úzkou èást toly Barbora nezvládli z celkového poètu 1 200 návtìvníkù asi jen dva lidé a více, ne strach ze stísnìných prostor, se projevovala obava, zda to celé nespadne. Odpovídali jsme upøímnì, e jednou ano, ale bude to jetì nìjakou dobu trvat a teï se bát nemusí. V dole byla bìhem léta celá øada osobností a vyvrcholením byla návtìva hlavy státu prezidenta Václava Klause. Zaujaly ho velké vydobyté prostory a permonická èepièka na Petrovì hlavì. Na podzim jsme s pracovníky Správy Krkonoského národního parku komisionelnì vyhodnotili sezónu (dodrování podmínek výjimky pro èinnost v I. ochranné zónì parku a dopad provozu na okolní pøírodu). Pøi jednání jsme se nestaèili divit, kdy øeditel parku oznámil, e ji v dole byl s celou rodinou coby normální návtìvník a elegantnì si tak zkontroloval celý provoz. Nikdo ze slubu konajících osob si toho vùbec neviml. Závìr etøení pro nás dopadl velmi dobøe a v roce 2005 bude mono rozíøit provoz o dalí den. Bude tedy otevøeno ve ètvrtek, pátek, sobotu a nedìli v èervenci a srpnu za ostatních podmínek stejných jako v roce 2004. Na závìr bychom asi mìli napsat nìco o spokojenosti návtìvníkù. To vak nechme na tìch, kteøí nai slubu vyuili a vychutnejte si pár odposlechnutých perlièek: Chceme to se zkráceným výkladem, spìcháme na Snìku, (hlava státu). Rozpoznal jsem pouze mue z ochranky. A to zase nebylo takové umìní, protoe obvod jeho paí se rovnal obvodu mého hrudníku. Nebojte se, já se tam vejdu, to si todle dole takhle podrím nahoøe a vude se vejdu, (pán cca 190 kg). Prosím Vás, já v malém prostoru omdlívám a nad propastí zvracím. Nebude to vadit? (paní pøedchozího pána cca 180 kg). Mami, mami, mám Tì chytat? Ty vole, hlavnì tady neuhni doprava, (proneseno uprostøed nejuí èásti dolu Barbora). Tunel do Zakenu Radko Tásler klepat kosu pøi fotografování. Asi bych se tìko pøi této fyzicky ne zrovna namáhavé èinnosti rozehøál. Èlovìk by nemìl chodit do podzemí sám, ale obèas toto nepsané pravidlo poruím. Nìkdy, kdy si chci spravit náladu, nìkdy kdy chci dokonale vnímat Kontroluji karabinu upevnìní provazového ebøíku a sestupuji poslední èást sváné na Prokopa. V lepkavém blátì uvauji, e si navléknu pod kombinézu jetì svetr. Nahoøe je obleva a do Kovárny teèe spousta vody. Jsem trochu navlhlý a nemíním 48 okolní prostøedí a nebo tøeba jen kdy je mi smutno. Na kadého podzemní prostory nìjakým zpùsobem pùsobí, i kdy zkuení jeskynní harcovníci si to nechtìjí pøiznat. Bylo by to pod jejich úroveò. Èlovìk je pøeci jenom stavìn na pobyt na svìtle, na sluníèku, pod otevøenou oblohu, ale èást své velmi dávné historie má svázanou s podzemím. Pøedevím dùlní díla mají ve skalních stìnách zapsány svoji mnohasetletou lidskou historii. Vdy je vykutaly celé generace horníkù, z nich nìkteøí tvrdou døinu zaplatili i ivotem. Prostì v tìch starých dùlních dílech je zapsáno poselství jak v pamìti poèítaèe. Jenom to neumíme sami pøeèíst a vnímat. A nebo nìkdo ano ? Dopínám kombinézu. Svetr høeje, je mi fajn. Na køíi hlavního pøekopu stavím stativ a jdu obhlédnout nejvhodnìjí rozmístìní bleskù u vyústìní prastaré dovrchní dobývky. Svislá válcovitá prostora o prùmìru asi 2 m je jediné co ze staøin na Prokopu zùstalo nedotèené. Vechno ostatní bylo v padesátých letech pøi zbìsilém socialistickém ílenství po strategických surovinách pøefáráno. Zdá se mi, e od sváné zaèíná pøitékat stále více a více vody. Takový proud tu nepamatuji. No nic. Budu si výku hladiny hlídat. Vèas utéci svánou nahoru není problém. Nasazuji dvacetimilimetrový objektiv a èistím skalní ploinku od bláta pro umístìní blesku. Odpalovací èidlo pùjde schovat támhle, za bøevno dám druhý blesk a vaku nechám vyhoøet za rohem. Bude to paráda. Fotím. Výhoda digitálù, mohu si to hned prohlédnout. Vakublesk el moc proti, je to pøepálené. Nevadí. Pøemístím ho o pár centimetrù a jedeme znovu. Dalí pokus a zase patnì. Nìjak mnì to dneska nejde. Spraví to termoska z horkým èajem. Sedám si a na chvilku zavírám oèi. Vakuárovka nechce na výstupku dret. Snaím se jí lehce pøilepit jílem, ale i tak moc nedrí. A co to vlastnì je ? To vypadá jako krystal køiálu? Ten tady vak podle mineralogù nemá co dìlat. Snaím se útvar opucovat, ale moc to nejde. Vechno je od bahna. Nakonec sundávám pøílbu, nabírám do ní vodu a krystal polévám. Je to opravdu køiál. A jaký! Snad 10 cm dlouhá a 2 cm iroká drùza. Krystal je zvlátnì namodralý, asi obsahuje titan. Napadá mì, e divné, e je tady tak soliternì, obvykle jich bývá více. Prohlíím si ho zblízka a lehce se ho dotýkám. Nìco vyzaøuje. Snad teplo ? A jak se ho dotýkám, lehce mìní barvu do zelena. Nebo se v nìm dokonce svìtlo pulzuje? Blbost. Asi mì to koneènì donutí jít na oèní. Vak u si na nìkteré mapy musím brát lupu. Koukám, e pøítok vody sílí, je vidìt na stìnì jak se hladina v chodbì milimetr po milimetru zvyuje. Nevypadá to dobøe. Zabalím fotocajky a nechám to na jindy. Sotva jsem zavøel kuføík, za mnou to zaduní. Takové nenápadné uchnutí, ale tlaková vlna zhasíná karbidku a pøiráí mnì na stìnu. Nìco køuplo na pøílbì. tìstí e mám kvalitní. Mohl jsem mít rozbitou hlavu. Snaím se rozsvítit. Otáèím piezem a plamínek ne a ne vyskoèit. Po hmatu kontroluji èelovou sestavu. Náraz rozlomil hoøák a rozbil elektrické svìtlo. Snad to pùjde opravit. Z kufru vytahuji chemické svìtlo a rozlamuji trubièku. Prostoru pomalu zalévá bìlavý svit. Nìmì zírám na zával kamení a bláta pøede sebou. Prùser. Kluci sice vìdí kde sem, ale voda stále stoupá. Hodiny nebo moná dny èekání, a se ke mnì dokopou. To by vak muselo na povrchu zaèít mrznout a pøestat obleva. Jinak u nebude proè kopat. Za pomoci mdlého svìtla trubièky se snaím opravit èelovku. Snad to pùjde. K bìlavé iluminaci prostory se pøidává jiný odstín a stále sílí a namodralé svìtlo ozáøí chodbu. Vychází z krystalu, který se mezi tím zaèíná otáèet a jeho vrchol ukazuje do dávno zasypané chodby, která pùvodnì ústila na povrch. Na konci chodby je vak vidìt svìtlo. Jak je moné, e se zasypaný vchod otevøel? Naposledy se dívám na záhadný krystal a plánuji, kdy se ho vydáme podrobnì prozkoumat. Brodím vodou k východu. Venku svítí sluníèko a po snìhu ani památky. Po tom psychickém vypìtí si to vùbec neuvìdomuji. Lehám si na louku a nechávám do tìla proudit høejivé paprsky. Asi jsem si zdøímnul, támhle se nìkdo blíí. Mají podivné obleky a v ruce nìco nesou. Vdy jsou v nìjakých kutnách a nesou si elízka a mlátky! A kolik tìch lidí je! To je vechno komparz nebo co se to tady vùbec dìje v první zónì Krkonoského národního parku za blbosti. Tolik lidí vude. A jak divnì mluví. Nìco je zøejmì italtina a nìco zkomolená èetina. Snaím se alespoò z té jejich divné èetiny nìco zaslechnout. Prý mají jít na Zaken. Proboha, vdy Zakenem nazývali vlachové potok Rudník pod Snìkou! Teï si teprve uvìdomuji, e jsem jejich podivné obleky vidìl na starých rytinách a vímám si i znakù vyrytých na kamenech. Je to podoba svastiky. Jsou to vlachové. To snad není moné. A vlastnì to okolí, nikde není les, ve je vykácené a dole v údolní nivì kouøí velký milíø. 49 Mám v hlavì dokonalý zmatek. Bìím zpìt do toly. Hlavnì aby si mì nevimli. Asi by v mé luté jeskyòáøské kombinéze vidìli znamení ïáblovo a skonèil bych na hranici. tola se ale nìjak zmìnila. Ji to není ten Prokop lichobìníkovitého tvaru vyraený v padesátých letech. Je to nízká støedovìká tola. U komínu uklízím své fotonádobíèko a schovávám se do hlubokého výklenu. Snad mì nikdo neobjeví. Budu èekat, a kluci zával vyzmáhají. A vlastnì kde je zával, který mì uvìznil? Místo zboru balvanù je tu èelba peèlivì vykutaná elízkem a mlátkem. tola z padesátých let zmizela. Snad jsem neproel tunelem èasu kde krystal byl zøejmì spoutí k jeho otevøení? Ale kam se krystal podìl? Èasový tunel se uzavøel. Jak dám vìdìt mým blízkým a kamarádùm e jsem naivu a jenom k nim nemohu? Probouzí mnì straná zima. Voda ve tole stoupla o pár centimetrù a doslova v ní sedím. To byl straný sen. Rychle ven. A nebo to sen nebyl ? ZAPOMENUTÉ A VÝZKUMNÉ NETRADIÈNÍ POSTUPY Otevøení i zavøení Ventaroly v Kamenném líbku v jiní èásti Moravského krasu Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holtejnská) Kapitolu Zapomenuté a netradièní výzkumné postupy ve Speleu vdy sleduji velice pozornì a na nové staré pøíhody jihlavských kanálníkù obèas prostøídané pøíspìvkem dokonce z krasového prostøedí o Kubovì poèínání, se docela tìím. Ani mì nìjak nenapadlo, e bych mohl se svou trokou také pøispìt, a kdy jsem v lednu 2004 obdrel mail od Petra Kosa s informací, e se Spelklubem plánuje otevírku Hyntovy ventaroly. Slunì jsem se jej otázal, kterou pak to lokalitu má na mysli, èi snad tím dokonce nemyslí Ventarolu v Kamenném líbku. Odpovìï byla, e myslí. Následná mejloverzace spíe pøerostla do podoby chatu, bìhem kterého jsme si vyjasnili nìkteré okolnosti a domluvili se, e by bylo záhodno vynést na svìtlo u dávno zapomenutou záleitost. Snadno se øekne, leè hùøe koná, kdy metry písemností tvoøící moji pomocnou pamì, a které tak úzkostlivì schraòuji, jsou ponìkud neskladné a místa jejich deponování díky neustálému stìhování rùzná. Nakonec se mi podaøilo znovuobjevit svùj soukromý i pracovní speleologický deník, diáøe a výroèní zprávy z 80. let minulého století, kdy jsem byl èlenem ZO ÈSS 6-11 Královopolská, v její zájmové oblasti diskutovaná lokalita leí. Konkrétnì se pøenesu a do roku 1987, kdy mimo èetného a rozmanitého bádání v jiní èásti Moravského krasu se pozornost skupiny upøela také na Ventarolu v Kamenném líbku. Vzhledem k plánovanému výzkumu Spelklubu zcela zámìrnì neudávám pøesnìjí lokalizaci. Nejednalo se o ádný nový objev, protoe místo, které se v mrazech projevovalo tak výrazným sloupem páry, nebylo moné pøehlédnout a bylo známé ji dávno v minulosti. Pokud je moné ztotonit Ventarolu s lokalitou Masný flek, tak k její neúspìné otvírce dolo pøinejmením u v roce 1974 skupinou pro výzkum Øíèek pod vedením Jana Hynta.1 U si nevzpomínám, koho o 13 let pozdìji napadlo pokusit se Ventarolu opìt otevøít, ale s nejvìtí pravdìpodobností to byla souèást dlouhodobého výzkumného zámìru vedoucího královopolské skupiny Jana Himmela nebo to pøinejmením nebylo s tímto plánem v rozporu. Zpráva o èinnosti ÈSS ZO 6-11 v roce 1987 sice zmiòuje, e otvírka byla zahájena v jarních mìsících,2 ale jednalo se spíe jen o orientaèní vytaení nìkolika kamenù kolem ústí na povrchu. Nae hlavní pracovitì v té dobì - po Ochozské jeskyni - byla jeskynì Jezevèí, kde jsme celkem zdatnì provádìli prolongaèní prùkop. K práci ve Ventarole jsme se dostali a na podzim a to konkrétnì 25.9.1987, i kdy za okolností pøinejmením neobvyklých. Ve dnech 26.-27.9.1987 jsme toti procházeli vechny moné i nemoné 50 lokality na Ochozsku a hledali na výzvu Veøejné bezpeènosti pohøeovaného jménem Brázda. K naí velké radosti jsme jej nenali. Brázda se ale stal dlouhodobì zaklínadlem (dnes pøirozenì mantrou) na jakékoliv prolongaèní práce, kdy otázka: U jste nali Brázdu? patøila k nejfrekventovanìjím. Po dalí pøestávce jsme se do Ventaroly vrátili a 13.12.1987 nejspíe proto, e do té doby zde nebyl patrný ádný prùvan, který by byl dostateèným vodítkem i motivací. Hlavní tìba se ale rozbìhla a 8.1.1988, kdy malé kopáèské drustvo ve sloení Pavel Toèák Hrazdíra, Blanka ustová, Jan Kapárek, Iveta Èablová, Petr Trávníèek, Martin Húser a autor stati, 3 proniklo pomìrnì záhy ve zborové suti vìtích rozmìrù do první nevelké volné prostory. Dalím dùvodem k optimismu byl mimo intenzivní prùvan také nález tìrku z kulmských drob v hloubce kolem 4 m. Vstupní zapaená achtice mìla necelých 5 m a konèila velkým skalním blokem, který se podaøilo obejít a úzký prùlez vedl do zmínìné síòky, kde bylo moné se dokonce postavit. Transport materiálu se tím trochu zkomplikoval. Na dnì síòky se podaøilo rozebrat dalí zával a proniknout do jetì mení kaverny, zde se nám vak prùvan nìjak vytratil. Pøesto také odtud vedla nízká, leè neprùlezná chodbièka. Její strop tvoøila celistvá skála a dno pokryté tenkou vrstvou hlíny bylo nejspíe opìt z velkých skalních blokù. Na øadu proto pøila palièka a sekáè, abychom si rozmìry pøizpùsobili svým potøebám. Postup byl vak zcela minimální, protoe úèinnost kladiva a majzlíku ve chvíli, kdy obsluha leí na bøie a nástroje tøímá v dopøedu nataených paích, je velice malá. Jiný urychlovaè postupu jsme ale k dispozici nemìli. Mladí ètenáøe musím upozornit, e zbývaly skoro jetì dva roky do okamiku, kdy stateèní jeskyòáøi vybojovali v Praze na Národní tøídì dovoz nábojek do expanzních pøístrojù, akumulátorové vrtaèky a otevøení hranic pro speleoexpedice. Ovem tímto vybavením nedisponovali ani støedovìcí havíøi a s tvrdou mateènou horninou si poradit dokázali, navíc vápenec patøí do kategorie mìkkých hornin. Pomáhali si tzv. sázením ohnì a na tuto metodu jsem se rozpomnìl. I kdy jsme sice byli stále dobrých 10 let pøed hiltipatronkami, pøece jenom jsme u ili ve 20. století. Mimochodem, tato technika4 nám byla ji tehdy známá a obèas jsme ji ve vhodném prostøedí aplikovali. Problém nebyl se støelivem, pouívali jsme tzv. jateèáky èili slepé náboje do porákových pistolí, ale s tvorbou vývrtù. Zdaleka ne kadá Obr. 1. Idealizovaný rozvinutý øez Ventarolou v Kamenném líbku dle pamìového náèrtku z ledna 1988, kresba R. Zatloukal. jeskynì tehdy mìla elektrický rozvod 220 V a akumulátorové nebo benzinové vrtaèky v naich podmínkách doopravdy jetì neexistovaly. Klasické sázení ohnì se vzhledem k rozmìrùm nedalo samozøejmì pouít a tak jsem se rozhodl rozpalovat kameny celkem bìnì dostupným pøístrojem. Na pøítí akci jsem proto pøinesl benzinovou letlampu a 30.1.1988 jsme se jali staronovou metodu opìt aplikovat. V nahøívání a polévání kamenù jsme se na èelbì poctivì støídali a vzájemnì se pøesvìdèovali, jak je to úasnì úèinné, jak snadno postupujeme a jak nám to krásnì vìtrá. Byla to nejhorí rasovina, jakou jsem do té doby zail, proti ní byl mùj pracovní pobyt u VOKD v dole Paskov procházkou rùovou zahradou. Pøiotráveni zplodinami benzinu a karbidek jsme se veèer jen tak tak dovlekli na základnu v Hostìnicích. Do druhého dne jsme ovem pookøáli a vydali se opìt skálu lámat. Pøedelého dne jsme po desetihodinové práci postoupili asi o 0,50 m. Tím se nám jetì podstatnì zhoril pøístup na èelbu, take plamenometèík leel na bøie, oblièejem spoèíval na letlampì, plamenem si pálil ruce a trochu i ty kameny. To, co zákonitì muselo pøijít, po nìjaké dobì samozøejmì pøilo. Letlampa nejspíe nebyla konstruovaná na pouívání v uzavøeném prostoru a její nádr nebyla pøipravena na to, aby ji odraený plamen ohøíval. Dnes ji pøirozenì nevím, jestli letlampa blafla jen tak sama od sebe nebo benzinové výpary chytly od hoøáku mojí karbidky a na rekonstrukci události ji jaksi nemám chu. Podstatné bylo, e chytla a mì z toho dobøe po tìle nebylo. Po uhaení rukou a oblièeje mi nezbylo ne konstatovat, e øasy, oboèí a vlasy nekryté pøilbou urèitì dorostou, hlavnì jsem se strachoval o osud svého zcela nového a pomìrnì nesmìlého plnovousu. 51 Zda-li po pøestálém oku bude schopen opìt vyrait. Vyrail. Nicménì s nejvìtí pravdìpodobností 31.1.1988 bylo experimentálnì dokázáno, e sázení ohnì, by provádìné nejmodernìjími prostøedky, je z hlediska praktické speleologie metoda pøinejmením velmi nevhodná. Za 14 dní jsme se ve Ventarole pokoueli zachytit prùvan a eventuálnì zmìnit smìr postupu, ale nepodaøilo se nám to. Dalí prolongaci jsme chtìli jenom pøeruit s tím, e vyèkáme mrazivého poèasí a pokraèování urèitì najdeme. Bohuel ádné pøítì se ji nikdy nekonalo, já jsem v bøeznu odeel slouit socialistické vlasti se zbraní v ruce, abych po návratu pøestoupil do Holtejnské skupiny a zbytek naeho malého bádacího drustva se postupnì rozpadl.5 Vstupní achtice Ventaroly byla poté z bezpeènostních dùvodù zasypána. Velké písmeno V v názvu pouívám z dùvodu, e neznám jiné jméno a ji jsem uvedl, e si nejsem jistý ztotonìním s Masným flekem. V soupisu jeskyní v povodí Øíèky6 lokalita uvedena jetì není a pokud existuje novìjí práce, tak ji holt neznám. Jestlie se Spelklub rozhodl pojmenovat ji po jednom z posledních ijících a (k malé radosti mnohých povolanìjích) dosud bádajících skalních duchù Janu Hyntovi, je to nejspíe vhodné ocenìní jeho pùsobení na Ochozsku, i kdy mnohé orgány státní správy by jeho chaotické a mnohdy prostoduchou nevìdomostí nièené krasové výplnì (o paleolitickém osídlení ani nemluvì) dokázaly ocenit nejspíe odlinì. Zbývá ji jen poslední malièkost Ventarolu, resp. Hyntovu ventarolu opìt otevøít a objevovat a objevovat, urèitì bude co. Únor 2004 Odkazy: 1 Výbor 1975: Zpráva o èinnosti Speleologického klubu Brno v roce 1974. 2 Himmel, J., nedatováno: Zpráva o èinnosti ÈSS ZO 6-11 Královopolská v roce 1987. 3 Omlouvám se vem, které jsme nejmenoval, ale v mých záznamech ani pamìti se nikdo dalí nevyskytuje, i kdy exkurznì zde vìtina èlenù naí organizace urèitì byla ;-). 4 Nakládal, P. a kol., 2003: Rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek. In: Speleo 38, 20-40, Praha. 5 Nevednì a se znaènou dávkou naivní loajality líèí tuto situaci z pohledu netolerantního abstinenta Josef Pokorný ve své vzpomínkové stati, kde vak neuvedl rok události a místo jmen pouil pouze soudnièkovské monogramy - viz Pokorný, J., 2003: Jak jsem do jeskyní pøiel aneb vzpomínky jednoho dìdka. In: Speleo 38, 19-20, Praha. 6 Himmel, J. - Himmel, P., 1967: Jeskynì v povodí Øíèky. Závodní klub Královopolské strojírny Brno. LITERATURA, RECENZE Sborník Speleofórum 2005 Tomá Roth (ZO 6-19 Plánivy) Tak jako kadý rok i letos jsme se seli v Rudici na tradièním setkání jeskyòáøù z celé ÈR i kamarádù z jiných zemí. Vichni jsme se tìili, a uvidíme výsledky práce mnohdy velice nároènì pøipravovaných expedic, mnohahodinových exploraèních akcí nás vech, co se speleologií zabýváme. S radostí mohu konstatovat, e vechny pøednáky byly na vysoké úrovni a myslím, e se nenajde nikdo, komu by se nelíbily. Bohuel ne vechny vìci byly tak skvìlé. Nedílnou souèástí Speleofóra je také sborník, který by mìl být, dle svého názvu, odrazem obsahu celého setkání. Alespoò tak je tomu zvykem na odborných semináøích, jejich pøílohou je sborník. Vichni z nás, kteøí ve sborníku publikujeme, máme zájem na tom, aby nae pøíspìvky, mapové pøílohy èi fotografická dokumentace vystihující tu nesmírnou døinu a nadení byly vytitìny pokud mono v co nejkvalitnìjí podobì, aby si ètenáø nemusel brát v nìkterých pøípadech lupu. Proto také byli nìkteøí z nás pøi prohlíení loòského sborníku 52 publikace. Nicménì pan enkyøík trval na vydání èlánkù ve sborníku Speleofóra také z dùvodu nedostatku finanèních prostøedkù a z dùvodù neudìlení grantu. Bohudík mu byl pøíspìvek vrácen ke zkrácení. Bohuel byl obsah pøíspìvkù vytitìn ve sborníku v rozsahu devatenácti stran, èím pokryl celou ètvrtinu sborníku. Po pøeètení ji prvního èlánku je zøejmé, e èlánky jsou pøíli dlouhé a obsáhle popisují kadý vykopaný metr do nejmeních detailù. Samozøejmì tím chtìl autor vylíèit nezmìrnou døinu napøíklad pøi otvírce paleoponoru, ale detailnost tohoto popisu by se hodila spíe pro popis prací z posledního roku ne pro zdlouhavé líèení celého výzkumu ji od roku 1989. Takté vypisování seznamù lidí, kteøí se kadý rok podíleli na akcích, mi pøijde dosti zbyteèné. Výsledkem jistì bylo poukázat na to, e sám autor vykopal zkrátka nejvíc. Samotná mapa zobrazující tøicetimetrový ponor je nakreslená v takových detailech, e její uveøejnìní není moné jinak, ne na celé jedné stranì. Speleofóra 2004 nemile pøekvapeni velikostí mapových pøíloh významných objevù a propastí dosahujících kilometrových hloubek, ve srovnání s neadekvátnì velikým rozsahem èlánkù popisujících dokumentaci historické kanalizace èi èlánkem popisujícím metody a pøístroj na mìøení svìtelných podmínek ve vstupních èástech jeskyní. Následovaly také pøíspìvky od jistého pana enkyøíka. Tyto èlánky by vìtina z nás, kteøí se zabýváme opravdovou jeskyòaøinou, jistì uvítala kratí, vzhledem k úzkému okruhu ètenáøù, které osloví. V letoním sborníku byla situace obdobná. Pøi zbìném prolistování nelo pøehlédnout 19 stran pana Marka Poustevníka enkyøíka. Na jeho obhajobu uvádím, e jako ojedinìlý zodpovìdný èlovìk dodal své pøíspìvky do sborníku v øádném termínu, moná i v pøedtermínu. Avak není se èemu divit. Èlánky se zamìøují na speleologickou i jinou èinnost prakticky ji z poèátku devadesátých let minulého století. Svým pùvodním rozsahem (kolem sedmdesáti stran) byly vhodné spíe pro vydání v ucelené podobì jakoto samostatná Pár slov o evidenci jeskyní Èeské republiky v praxi Milan Gerl (ZO 6-23 Aragonit) tøeba celek 160 se jménem Krasová a pseudokrasová území Sudet, pravdìpodobnì vychází z novodobé historie èeských dìjin a zahrnuje tak jeskynì táhnoucí se v pásu témìø kolem celé republiky. Ne pøíli zdaøilé èlenìní se vyskytuje i na úrovni tzv. Krasových oblastí. Za zcela nelogické je moné povaovat vznik nìkterých oblastí i jejich následné øazení ve stylu napø. Èeský kras, Kras povodí horní Volyòky, Kras povodí horní Úhlavy u Klatov, Kras povodí horní Blanice, Javoøíèský a Mladeèský kras atd. nacházející se v dané hierarchii na stejné úrovni. To bylo jen nìkolik pøíkladù, nebudu zde rozvádìt vechny poloky, které jsou podle mého mínìní z nìjakého dùvodu nelogické, nepøesné nebo zavádìjící je jich toti vìtina. Pokládám tedy pouze otázku proè pro dílo národního významu nebylo pouito nìkteré ze veobecnì známých a zabìhnutých èlenìní ÈR. Za vhodné povauji pøedevím èlenìní uplatòované v regionální geologii, resp. ve vìdách geologických obecnì a v geografii nebo pøesnìji v geomorfologii. Autorské kolektivy J. Demka, Z. Mísaøe a dalích poskytly nìkolik veobecnì uznávaných prací, které by se jistì po malých úpravách staly pøehledným vodítkem pro Kdy jsem pøi pøípravì 3. národního speleologického kongresu obdrel pøíspìvek Statistické zhodnocení ÈR k 1. 9. 2004 øekl jsem si, hmm, koneènì se dovím, kolik je v ÈR lesù, kolik polí a kolik nám letos zase vyrostlo brambor a penice, pøípadnì také kolik tu vlastnì bydlí Èechù, Èeek a Èeat. Kdy jsem pochopil, e se jedná o statistiku zcela jinou, tak jsem si jako editor kongresového sborníku dovolil upravit název èlánku na Statistické zhodnocení jeskyní v ÈR k 1. 9. 2004. Více oprav jsem si jako editor dovolit nemohl, nejednalo se o publikaci recenzovanou a nakonec autoøi by mohli mít právo vyjádøit svùj názor na vìc. Následující èlánek pøedstavuje mùj osobní názor na celou vìc. O klasifikaci v èlánku a patrnì i pro úèely JESO pouité lze øíct, e je geniální a do èeské karsologie se na dlouhou dobu zapíe jako nesmazatelná legenda. Nicménì, z jistého úhlu pohledu je jí také moné povaovat za nelogickou a nesmyslnou, leè obèas vtipnou. Napø. krasový celek 230 se jmenuje Krasová a pseudokrasová území jiního bloku Drahany a Moravský kras, zahrnuje tedy území malé vesnièky Drahany a celého Moravského krasu, nebo 53 evidenci tohoto duhu. Na tomto místì cítím také potøebu uznat, e celý problém je obsáhlejí a sloitìjí, ne bylo v pøedelých øádcích naznaèeno. Samozøejmì, e v prvním pøípadì mìli autoøi na mysli (snad) Drahanskou vrchovinu a ne vesnièku Drahany a v pøípadì druhém Sudety jako termín døíve hojnì uívaný v regionální geologii ÈR. Oblasti jako napø. Kras povodí horní Volyòky aj. jsou oblastmi pouívanými v nìkterém z èlenìní ji døíve. Byly tedy následnì pouity i v èlenìní novì vytvoøeném. Je také vhodné pøipomenout, e i v okolních státech se èlenìní zaloené na podobných základech vyskytuje. Jedním z cílù tohoto pøíspìvku je podpoøit diskuzi o tom, jestli opravdu potøebujeme umìle vytvoøené krasové oblasti nerespektující geologickou stavbu území a pochopitelnì ani irí zákonitosti vývoje a rozmístìní jeskyní v daném území. Jestlie je dnes obecnì za jeskyni povaována dutina o délce minimálnì 2 m povauji za zavádìjící v tabulce délky krasových nebo pseudokrasových jeskyní uvádìt interval délky 0 5 m. Pokud to ovem autoøi mysleli vánì, tak potom sám ochotnì vyplním mnoho øádkù databáze tøeba jeskynìmi o délce 0,0 0,5 m, kterých znám stovky, moná tisíce. Dále je potøeba zamyslet se nad prostou otázkou s nelehkou odpovìdí a to, jak naloit s jeskyní prokazatelnì spojenou s jeskyní jinou, tedy s jeskynním systémem. Vìtina nejasností tohoto druhu vznikala historickým vývojem prùzkumu dané lokality. Pøesto povauji za nesprávné v jedné databázi zaznamenat napø. dnes ji nerozdìlitelné jeskynì Sloupsko-oùvské nebo Amatérskou jeskyni a v dalích øádcích osamìle jeskynì jako Býèí skála a Rudické propadání nebo Piková dáma a Spirálka. V tomto pøípadì pak nutnì dochází ke zkreslení vech údajù a porovnávání legendárních jablko-hruek. Zcela konkrétnì, v tabulce neuvedená jeskynì Piková dáma a Spirálka by se spojením v jeden systém, kterým nepochybnì jsou nebo i ménì zdatný speleolog dnes spojnici tìchto jeskyní mùe v klidu pøekonat by se svými spoleènými 3297,3 m úspìnì probojovaly na 6. místo uvádìného pøehledu. Nakonec nezbývá, ne upozornit alespoò na ty nejnápadnìjí chyby. Neznám zpamìti pøesná èísla, ani není v mém zajmu je právì teï vyhledávat. Rozhodnì jsem ji ale slyel o jiných délkách, ne napø. pro Amatérskou jeskyni (systém Staré a Nové Amatérské jeskynì) 22 500 m, pro Rudické propadání 4 000 m. A nejhlubí propast ÈR Hranická propast není hluboká 204,6 m, ale 274,1 m. Tato prozatím nejvìtí hloubka byla dosaena sondou R.O.V. Hyball 18. 9. 1995, tedy asi pøed 9 lety. Literatura: BÍLKOVÁ D., ZELENKA A., MLEJNEK R., ALBRECHT J. (2004): Statistické zhodnocení jeskyní v ÈR k 1. 9. 2004. Rozíøená abstrakta, 3. národní speleologický kongres, 8. 10. 10. 2004 Sloup, 79 83. Èeská speleologická spoleènost, Praha. (ISBN 80-903378-1-3) Inzerce 54 OBSAH OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) ..................... 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 2 Zmìna sekretáøe/ky ÈSS! ........................................................................................ 3 DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 3 Povodòové riziko ve speleologii - Holtejn, prosinec 2004 Dostál Ivo, Gerl Milan, Hypr Duan .......................................................................................................... 3 Indoor Camp 2003 v Jeskyni pravìkých symbolù v Nové Rasovnì Richard Zatloukal (ZO 6 - 15 Holtejnská) ................................................................................................ 10 Zápisky o Indoor Campu 2004 v Nové Rasovnì Richard Zatloukal, Even Zámek, Pavel Mravec (ZO 6-15 Holtejnská) ................................................... 16 Bádání nad závislostí hladin Kolena a Macoského sifonu v Nové Rasovnì Even Zámek ............................................................................................................................................... 22 Copak nám to teèe pod Tetínem II aneb proè kopat v Tetínských propástkách Petr Nakládal ............................................................................................................................................. 23 ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................... 28 Krasové a pseudokrasové jevy v andezitových tufech a vápnitých fosilních pùdách eocenního a oligocenního stáøí na lokalitì Gran Barranca (Provincie Chubut, Argentina) Radek Mikulá ............................................................................................................................................ 28 PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 29 Dùl Svatá Trojice u Godrových domkù v Krkonoích Petr Janák, Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................ 29 Mìstské podzemí v Jirkovì u Chomutova/The system of urban cellars in town Jirkov close to Chomutov Václav Cílek .............................................................................................................................................. 31 Jak lézt, respektive radìji nelézt do dùlních dìl Radko Tásler ............................................................................................................................................... 35 TROCHA HISTORIE ................................................... 38 Závrt Mìstikáï: Absolon Plynovací zkouka v r. 1933 Franci Musil (autor není èlenem ÈSS) ........................................................................................... ............ 38 55 TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................... 41 Zápis z ostré záchranné akce SZS stanice è. 3 Moravský kras Karel Kuèera (velitel SZS stanice è.3) ........................................................................................................ 41 Èasový prùbìh záchranné akce a monosti prevence záchranné akce v jeskyni Nová Rasovna Karel Kuèera, Radoslav Blaek .................................................................................................................. 42 Podchlazení Jakub Zelinka (SZS stanice è.1), MUDr. Bedøich Kala (SZS stanice è.3) .................................................. 43 Záchrana osoby visící na lanì Mojmír Závika ........................................................................................................................................... 44 Hasièi cvièili v Hranické propasti Barbora imeèková, vedoucí správy Zbraovských aragonitových jeskyní(ZO 6-23 Aragonit) ................ 45 LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................... 47 První rok turistického provozu v dùlním díle Kovárna Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 47 Tunel do Zakenu Radko Tásler ............................................................................................................................................... 48 ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 50 Otevøení i zavøení Ventaroly v Kamenném líbku v jiní èásti Moravského krasu Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holtejnská) .................................................................................................. 50 LITERATURA, RECENZE ............................................ 52 Sborník Speleofórum 2005 Tomá Roth (ZO 6-19 Plánivy) ................................................................................................................... 52 Pár slov o evidenci jeskyní Èeské republiky v praxi Milan Gerl (ZO 6-23 Aragonit) ................................................................................................................ 53 56
Podobné dokumenty
zpravodaj 1-2015
Během tohoto roku nás čeká společně se zastupiteli velký kus práce. V prosinci
nové zastupitelstvo obce schválilo rozpočet na rok 2015, ve kterém si stanovilo priority pro tento rok. Nad rámec plán...
text - Speleo.cz - Česká speleologická společnost
z posledních dvou Pøedsednictev. Není ale nad èím
truchlit, protoe pokud ve vyjde, tak by se to mìlo
projevit zkvalitnìním Spelea a celé edièní èinnosti
ÈSS.
Vyuíváme toho, e Speleo se dostan...
e nejsou mui,
e dovolují muùm existovat,
ani by byli enami.
Ruská filologie v kontextu evropské kultury a literatury
Cvičení jako součást aplikovaného základu metodicky navazuje na předchozí kurz. I nadále se jedná o praktický
nácvik, fixaci gramatických jevů ruštiny, které vytvářejí nezbytné základy pro práci s ...
VOLVO 740 A 760
n?kolika Simek, u mne setrvává pocit jakési ?okoukanosti? povále?nými
vozidly. Za dv? desítky let mezi auty z let 1960-1990 mi p?ijdou v?echny
stejné. Vlastnil jsem jich kolem sto padesáti a s dal?...
